Latest / Podcast Aleše Kaliny / 720 cihel na hromadě: příběh o jednom sousedovi a jednom kolečku

Transcript

720 cihel na hromadě: příběh o jednom sousedovi a jednom kolečku · Podcast Aleše Kaliny

• 0:00
  Byl jeden člověk a ten měl na zahradě hromadu cihel.
• 0:03
  Sedm set dvacet cihel.
• 0:04
  A já to číslo vím tak přesně proto, že on si je spočítal.
• 0:08
  V noci.
• 0:09
  Nemohl spát, tak ve dvě ráno vstal, vzal baterku, šel na zahradu a přepočítal je.
• 0:15
  Jednu po druhé.
• 0:16
  Aby aspoň věděl, na čem je.
• 0:18
  Sedm set dvacet.
• 0:19
  Pak se vrátil do kuchyně, našel účtenku, na zadní stranu si to číslo napsal a pod něj napsal ještě jedno.
• 0:26
  Trojku.
• 0:27
  Jen tak, bez důvodu.
• 0:29
  Prostě takový to byl den.
• 0:30
  Trojka z deseti.
• 0:31
  A tu účtenku hodil do šuplíku s klíči, propiskama a všema těma věcma, co nikam nepatří.
• 0:37
  A šel spát.
• 0:38
  Jmenoval se Franta.
• 0:40
  Á.
• 0:41
  Dobrý den, mimochodem.
• 0:42
  Zdravím vás, přátelé.
• 0:44
  Já vám tady začnu vyprávět a ani se nepozdravím.
• 0:47
  Tak.
• 0:48
  Franta.
• 0:49
  Kde ty cihly vzal, to už dneska nikdo nezjistí.
• 0:53
  Něco měl stavět.
• 0:54
  Něco velkýho.
• 0:55
  Kdysi.
• 0:56
  A pak se to nějak nestavělo.
• 0:58
  A ony tam zůstaly ležet a rok za rokem do nich pršelo a rostla mezi nima kopřiva.
• 1:03
  A víte, jak to chodí.
• 1:05
  Nejdřív je to hromada cihel.
• 1:07
  Pak je to prostě něco, co je na zahradě.
• 1:09
  A nakonec je to něco, kolem čeho člověk chodí a nevidí to.
• 1:13
  No a jednoho rána, začátkem března, přijde soused k plotu.
• 1:17
  Soused Vlasta.
• 1:18
  Takový ten, co se ptá na věci, na které se nemá ptát.
• 1:22
  A povídá: „Franto, ty cihly tam mít nemůžeš.
• 1:25
  A povídá: Do podzimu ať jsou pryč." A Franta se na tu hromadu podíval poprvé po deseti letech pořádně.
• 1:31
  A povídá: A bylo mu z toho na omdlení.
• 1:33
  A povídá: Sedm set dvacet.
• 1:34
  Tak si řekl: dobře.
• 1:35
  Tak si řekl: Zvládnu to za víkend.
• 1:37
  Tak si řekl: A víte co, on to myslel úplně vážně.
• 1:39
  Tak si řekl: On si vážně řekl, že v sobotu ráno začne a v neděli večer bude po všem.
• 1:44
  Tak si řekl: Jednou provždy.
• 1:45
  Tak si řekl: Jedním vrzem.
• 1:46
  Tak si řekl: V sobotu v sedm ráno začal.
• 1:48
  Tak si řekl: V devět měl odneseno sto cihel a připadal si jako king.
• 1:52
  Tak si řekl: V jedenáct měl dvě stě a už se tak dobře necítil.
• 1:55
  Tak si řekl: Ve dvě odpoledne položil dvěstěpadesátou cihlu, narovnal se a v zádech mu luplo.
• 2:00
  Tak si řekl: V neděli nevstal z postele.
• 2:02
  Tak si řekl: V pondělí neudělal nic.
• 2:04
  Tak si řekl: V úterý taky ne.
• 2:05
  Tak si řekl: Ve středu se na tu hromadu ani nepodíval, protože se na ni koukat nedalo — čtyři sta sedmdesát cihel je pořád skoro to samý jako sedm set dvacet.
• 2:14
  Tak si řekl: Vypadá to úplně stejně.
• 2:16
  Tak si řekl: A pak neudělal nic tři neděle.
• 2:18
  Tak si řekl: To je drsný, co?
• 2:19
  Tak si řekl: A přitom to zná úplně každý z vás.
• 2:21
  Tak si řekl: Já vím, že to znáte.
• 2:23
  Tak si řekl: No a začátkem dubna přišel Franta na geniální nápad.
• 2:26
  Tak si řekl: Koupí si kolečko.
• 2:27
  Tak si řekl: A ne ledajaké kolečko, prosím vás pěkně.
• 2:30
  Tak si řekl: Nerezové.
• 2:31
  Tak si řekl: S nafukovacím kolem.
• 2:33
  Tak si řekl: Se sklopnou korbou.
• 2:34
  Tak si řekl: Za čtyři tisíce dvě stě korun a doprava zdarma.
• 2:37
  Tak si řekl: Protože jemu přece nechyběla vůle.
• 2:39
  Tak si řekl: Jemu chyběla technika, že jo.
• 2:41
  Tak si řekl: Jemu chybělo lepší vybavení.
• 2:43
  Tak si řekl: Ten správný systém.
• 2:44
  Tak si řekl: Ten zázrak, co to udělá za něj.
• 2:46
  Tak si řekl: A on si to kolečko vážně koupil.
• 2:49
  Tak si řekl: Přišlo v úterý.
• 2:50
  Tak si řekl: Franta ho vybalil, obdivoval ho, vyfotil ho, ukázal ho manželce a postavil ho do garáže.
• 2:56
  Tak si řekl: A tam stálo.
• 2:57
  Tak si řekl: Nerezové, nádherné, čisté jak lilium.
• 2:59
  Tak si řekl: Až do srpna.
• 3:00
  Tak si řekl: A víte co?
• 3:02
  Tak si řekl: Na tomhle stojí celý jeden průmysl, přátelé.
• 3:05
  Tak si řekl: Na Frantovi a jeho kolečku.
• 3:06
  Tak si řekl: Celá odvětví se živí tím, že vám prodají to kolečko.
• 3:10
  Tak si řekl: Kup si to a máš to hned.
• 3:11
  Tak si řekl: Bez práce, bez bolesti, bez jedinýho sebezapření.
• 3:15
  Tak si řekl: A je úplně jedno, jestli je to hubnoucí zázrak, polívka, nebo víkendový seminář, po kterém budete jiný člověk.
• 3:22
  Tak si řekl: Znám firmy, co na tom vydělaly miliony.
• 3:25
  Tak si řekl: A těm lidem stejně nepomohly.
• 3:27
  Tak si řekl: Ale to je jedno.
• 3:28
  Tak si řekl: Vraťme se k Frantovi, ten mě zajímá víc.
• 3:30
  Tak si řekl: Bylo to někdy v půlce srpna a Franta stál na zahradě s kafem, koukal na tu hromadu a bylo mu mizerně.
• 3:37
  Tak si řekl: Podzim za rohem, cihel čtyři sta sedmdesát a v garáži nerez.
• 3:41
  Tak si řekl: A přišel Vlasta k plotu.
• 3:43
  Tak si řekl: A Franta čekal, že mu Vlasta vynadá.
• 3:45
  Tak si řekl: On to skoro chtěl, aby mu vynadal, protože kdyby mu vynadal, mohl by se na něj naštvat a mít pokoj.
• 3:52
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: „Tak vidíš.
• 4:02
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: Za jeden víkend ti tam nepřibyly." A odešel.
• 4:05
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: To je celý.
• 4:06
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: To bylo všechno, co ten člověk řekl.
• 4:08
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: A Franta tam zůstal stát s tím kafem a strašně ho to naštvalo.
• 4:12
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: Protože nejvíc nás naštvou věci, které jsou pravda.
• 4:16
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: Druhý den ráno šel Franta pro noviny.
• 4:18
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: A cestou zpátky, jen tak, ze vzteku, se sehnul a vzal jednu cihlu.
• 4:23
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: A odnesl ji dozadu za kůlnu.
• 4:25
  Jenže Vlasta si zapálil a povídá: „Franto, jak dlouho ti tam ty cihly leží?" „Deset let." A Vlasta udělal takový to pomalé hmm, a povídá: A pak si došel pro druhou.
• 4:26
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: no jo, ale dvě je blbý číslo.
• 4:36
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Vezmu deset.
• 4:37
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Deset je hezký číslo.
• 4:38
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: A odnesl deset cihel.
• 4:40
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Netrvalo to ani čtvrt hodiny.
• 4:42
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Nezadýchal se.
• 4:43
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Nezapotil se.
• 4:44
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Nic ho nebolelo.
• 4:45
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Vůbec nic se nestalo.
• 4:47
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Byl to naprosto obyčejný, nudný, nezajímavý čtvrthodinový úsek jednoho úterního rána.
• 4:52
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: A víte, co je na tom to nejdůležitější?
• 4:55
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Že si toho nikdo nevšiml.
• 4:56
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Ani on sám.
• 4:58
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: A pak přišel podzim a listí a Franta nosil deset cihel denně.
• 5:02
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Někdy jich odnesl dvanáct, když byla hezká sobota.
• 5:05
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Někdy osm, protože ho tlačil čas.
• 5:07
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Jednou tři neděle nenosil vůbec, protože ležel s chřipkou, a když se uzdravil, tak zase nosil, aniž by si z toho dělal hlavu.
• 5:16
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Přišla zima a cihly byly studené a lepily se k rukavicím.
• 5:19
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Přišlo jaro.
• 5:21
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: A za celou tu dobu se nestalo nic zajímavého.
• 5:24
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Nic, o čem by se dalo vyprávět.
• 5:26
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Žádný zlom, žádné prozření, žádná scéna, kde by Franta stál na kopci a rozpřahoval ruce.
• 5:32
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Jen chlap, který každé ráno odnese deset cihel a jde si udělat kafe.
• 5:36
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: A soused Vlasta se neptal.
• 5:38
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Vlasta byl chytrej.
• 5:39
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: A jednou v květnu, ráno, vyšel Franta ven pro těch svých deset cihel.
• 5:44
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: A byly tam čtyři.
• 5:45
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Odnesl ty čtyři.
• 5:46
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: A pak se vrátil a stál tam.
• 5:48
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: A nevěděl, co má dělat.
• 5:49
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Protože tam nebylo nic.
• 5:51
  A pak si řekl — a to je ten okamžik, přátelé, tady se to celé stalo, i když to tehdy nikdo nepoznal — řekl si: Byla tam udupaná tráva, pár kopřiv a čtvereček hlíny jiné barvy než zbytek zahrady.
• 5:56
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: „Franto.
• 6:00
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Kdys to udělal?" A Franta neuměl odpovědět.
• 6:02
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Nevěděl to.
• 6:04
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Nedokázal si vzpomenout na jediný den, kdy by se to stalo.
• 6:08
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Nebyl žádný takový den.
• 6:09
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Odpoledne pak hledal v šuplíku klíče od kůlny.
• 6:12
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: V tom šuplíku s propiskama a věcma, co nikam nepatří.
• 6:16
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: A našel tam účtenku.
• 6:17
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: A na ní bylo napsáno sedm set dvacet.
• 6:19
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: A pod tím trojka.
• 6:21
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Franta si k tomu sedl.
• 6:22
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Dlouho na to koukal.
• 6:23
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Pak vzal propisku, otočil tu účtenku a napsal na druhou stranu nové číslo.
• 6:28
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: A já vám teď neřeknu, jaké to bylo číslo.
• 6:31
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: To není moje věc a není to ani vaše věc.
• 6:34
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: To je Frantova věc.
• 6:35
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Tak.
• 6:36
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: A já vám teď taky neřeknu to, co jste možná čekali, že vám na konci řeknu.
• 6:41
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Že máte začít nosit deset cihel denně.
• 6:44
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: To vám neřeknu.
• 6:45
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: To si musíte říct sami, jinak to stejně nebude fungovat.
• 6:49
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Já vám řeknu jenom jednu jedinou věc, a pak už dám pokoj.
• 6:52
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Ta hromada, co máte na zahradě vy — a vy víte moc dobře, která to je, protože kolem ní chodíte deset let a už ji ani nevidíte — ta tam nepřišla za jeden víkend.
• 7:03
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: A já toho Frantu znám moc dobře, přátelé.
• 7:06
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Já měl svoje kolečko taky.
• 7:08
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Vypadalo jinak, ale bylo úplně stejný.
• 7:10
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Tak.
• 7:11
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: A teď na chviličku vystoupím z toho příběhu, protože vám chci říct ještě jednu praktickou věc.
• 7:18
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Ono to nejtěžší na tom nejsou ty cihly.
• 7:20
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Cihla váží dvě kila, tu unese každý.
• 7:23
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: To nejtěžší je ta vaše hlava, co vám do toho pořád mektá, že to nemá cenu a že to stejně nezvládnete.
• 7:29
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Ta vás zastaví dřív než záda.
• 7:31
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: A přesně na tohle pro vás mám něco zadarmo.
• 7:34
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Udělal jsem kurz, který se jmenuje Jak ukáznit zlobivou hlavu.
• 7:38
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Je celý o tom, jak nenechat staré podvědomé programy, aby vás blokovaly.
• 7:43
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Nestojí nic, odkaz najdete pod tímto dílem.
• 7:46
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Začněte tím — a když pak budete chtít jít do hloubky, čeká tam na vás celý kurz Emoční rovnice.
• 7:52
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Tak se mějte krásně, přátelé.
• 7:54
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: A zase u dalšího příběhu se na vás budu těšit.
• 7:57
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Zatím.
• 7:58
  A tehdy k němu přišel Vlasta a povídá: Ahoj.