Latest / CCI, Studuj střední v USA / Vrátil/a jsem se. A co teď?

Transcript

Vrátil/a jsem se. A co teď? · CCI, Studuj střední v USA

• 0:00
  Barbora Kobrova: Vítejte u další epizody podcastu CCI. Já jsem Bára Kobrová a provedu vás dnešním dílem, a to s majitelkou agentury Janou Rule. Ahoj, Jani, vítám tě. Ahoj, Barčo. Dnes se budeme bavit o té části příběhu, o které se zas až tak nemluví.
• 0:17
  A to je návrat domů. Jak se zachovat a jak si to uchovat, aby skutečně 10 rok nabitých zkušeností a zážitků měl tu správnou hodnotu, a aby o to student nepřišel tím, že se zase vlastně vrátí do té své komfortní zóny.
• 0:37
  Jana Rule: 10 návrat pro většinu studentů je mnohem větší šok, než když student odletí pryč a ty první dva tři měsíce je v tom zahraničí. Spousta studentů se domů těší, ale spousta studentů zároveň, že se těší na ty svý blízký, si nedovedou představit že se rozloučí a vlastně jakoby se zavře voda nad nimi v té cizí zemi za mě je podstatné vydržet v tom kontaktu s tou hostitelskou rodinou s těma kamarádama Opravdu si tendle vztah nebo ty vztahy, které si tam 10 student vytvořil, hýčkat, pracovat na nich, protože to je něco ojedinělého. A jsem samozřejmě, že když student se na to nebude psát nebude občas volat a nebude to jako přiživovat tak to potom vyšumí takže to je základ číslo jedna zůstat v tom kontaktu s tím prostředím cizím Takže jako v každém jiném vztahu je zkrátka potřeba komunikovat a jak se říká zalívat tu zahrádku, aby rostla a kvetla. Ano, přesně tak. I z tohodle důvodu si myslím, že spousta holek, protože holky na tu komunikaci přes maily nebo přes esemesky nebo dneska přes sociální sítě jsou jako poctivější a dokážou být ve větším kontaktu třeba s těma kamarádkama.
• 2:09
  Takže když se na to podívám, tak každoročně třeba po tom roce po dvou mnohem větší počet holek letí pak zpátky. Myslím tím za tou svojí rodinou od tý cizí země. Zatímco kluci třeba vytvářejí mnohonásobně rychleji to přátelství po tom příletu konkrétně když to jsou sporťáci tak to je opravdu jak lusknutím prstu ale pak protože já teď nechci paušalizovat ale bohužel to takhle jako všeobecně je tak potom příletu hodně se stává že jako nepíšou že si třeba jednou za měsíc zavolají a nebo kolikrát ani to ne a vlastně 10 vztah vyšumí a já všechny nabádám k tomu abych když už jednou si něco takhle vzácnýho vytvořili tak aby ne jako zneužívali, využívali, ale aby 10 vztah prostě trval dál a pak to přinášelo samozřejmě další výhody nejenom pro toho studenta, ale I pro tu hostitelskou rodinou, protože velice často se děje, že I ty rodiny se po roce nebo po dvou nebo I po mnohem delší době vlastně rozhodnou, že toho studenta navštíví. A to je I ta bonusová část pro ty hostitelský rodiny, že oni mají vlastně možnost poznat kulturu těch svých výměnných studentů. Je spousta hostitelských rodin, které hostily desítky a desítky studentů a pak jednou za tři čtyři roky dělají Tur de Stududens a navštěvují své ratolesti po světě.
• 3:38
  Je to tak.
• 3:39
  Barbora Kobrova: Já to můžu jenom potvrdit. Já sama jsem měla jak mojí host sister, tak vlastně rodinu, rodiče na návštěvě v Čechách několikrát a je to pro ně velký obohacení. Neuvěřitelně líbilo. Nikdy tedy nezavítali do Pardubic, odkud já pocházím, ale v Praze ještě v době, kdy I já jsem tady bydlela, jsme se potkali několikrát a byli ohromeni.
• 4:06
  Jana Rule: Tak sama vidíš, že vlastně 10 vztah pokračuje dál, ale bez toho, aniž by se o 10 vztah, 10 student a samozřejmě v souladu s nějakejma jakoby pravidlama komunikace a toho přínosu pro obě dvě strany. Je to moc fajn. No a samozřejmě není to jenom vo tom prvotním jako tý prvotní snaze, ale student po návratu by se neměl tak jako uvlebit na gaučiku a neměl by pokračovat v takovým tom pohodlným životě. Musím říct, že spousta studentů je osamostatněných. Naopak pro rodiče to bývá šok, že se jim vrátí vlastně mladý dospělák a spíš to bejvá jako 10 šok pro ty rodiče než pro ty studenty, protože oni vlastně ty rodiče už tolik nepotřebují.
• 5:01
  Všechno si zařídí sami a myslím si, že dochází pak spíš k tomu střetu, kdy 10 rodič má pocit, on už mě nepotřebuje požadujou ty rodiče jako mnohonásobně více najednou zase informací, protože to dítě bydlí doma a tu dítě je zas naopak zvyklé třeba z tý komunikaci s tou hostitelskou rodinou jenom říct, jdu do kina mám po škole tydle a tydle aktivity přijdu v tolik a v tolik a je vlastně na ně spolehnutí takže e tadle nová důvěra je potřeba taky nějakým způsobem jako vykomunikovat prosím rodiče, aby brali v potaz to, že student se toho spousta spousta naučil a je potřeba tydle dovednosti jako rozšiřovat dál a neutlumovat a nebrat v to dítě zpátky jako dítě protože nejvíce vyroste během toho roku nebo půl roku to dítě a je to pak jako náš problém těch rodičů aby my jsme to překousli my jsme přece tu dítě do toho zahraničí kvůli tomu poslali Jsme udělali tu investici. Ano, tak. Takže je potřeba na té investici a na těch dalších dovednostech jako pracovat a využívat to a takže I nabádám studenty k tomu, aby si našli různorodý zaměstnání při škole nebo brigády. Snažili se využít 10 jazyk a to, co umí.
• 6:25
  Mhm. Jaké emoce mívají studenti nejčastěji právě po návratu zpátky? No, ta prvotní emoce v tom letadle, já si to pamatuju sama na sebe, tak já jsem půlku toho letu jako probrečela, protože jsem měla pocit, že to končí a ono to tak není. Teď jsme to připomněla. Hm.
• 6:48
  Nicméně pro mě ta situace tenkrát v tom roce 97 byla jako mnohonásobně těžší, než dneska nebyly sociální sítě. Já jsem ráda, že po příletu jsem si založila email a moje jeho rodina email taky měla, takže my jsme si jako opravdu psali. Dneska se hodně často děje, že ty studenti vlastně zůstanou v tom jako úzkým kontaktu téměř na každodenní bázi. Především s americkou maminkou si minimálně dvakrát třikrát v týdnu taky volám, každej den si píšeme esemesky, takže je 10 život pro udržování těch vztahů jako mnohonásobně snazší.
• 7:27
  Barbora Kobrova: Nicméně ty emoce, který zatím jsou minimálně ty první dny, týdny, tak jsou určitě smutek, frustrace z toho, že něco skončilo a zase se musím adaptovat na něco jiného.
• 7:40
  Jana Rule: Ta adaptace jsem zpět. Mám pocit, že je kolikrát mnohonásobně těžší, než je ta adaptace prvotní po tom příletu. Ale já tím studenty nestraším, protože se to dá zvládnout. Oni tady mají o to víc tu rodiny a těch svojich kamarádů. Většina z nich přijede na začátku prázdnin, takže mají ty dva měsíce na to, aby se daly jako do kupy a nějakým způsobem se zpátky rozkoukali, aby se naučili jako žít doma, protože samozřejmě můžou si I ty děti přivízt různorodý zvyklosti z tý ciziny, nad kterejma se třeba my můžeme pozastavovat.
• 8:23
  A vlastně to má pak tu přidanou hodnotu I pro ty rodiče protože se naučí něco k čemu třeba dříve by vůbec nepomysleli že by mohli tak tímhle způsobem třeba komunikovat nebo to dítě jako vychovávat takže je důležitý, aby to dítě mělo zpět tu důvěru těch rodičů, trošku volný pole I působnosti, aby toto dítě nebylo nazpátky jako dítě, ale aby bylo braný jako mladý dospělák a aby mělo příležitost jako rozvíjet ty dovednosti, který si z tý ciziny přivezlo. Cítila ses osaměle, když ses vrátila ze státu? Si nevzpomínám, že bych jako se cejtila sama. To ne protože jako musím říct že jsem nepřišla jako o žádný kamarády šla jsem úplně do jiný třídy tam spíš ta adaptace pro mě v tý jiný třídě byla jako složitější protože oni už spolu byli šest let protože jsem vlastně do 8letýho gymnázia takže teď jsem byla jako o rok starší jsem byla zkušenější začla jsem hodně pracovat takže ty životy jako jsme měly rozdílný ale koneckonců jako přežila jsem to užila jsem si s nima tu školu a rozhodně bych neměnila. A I ty rozdíly v rámci třeba tý třídy mě pak posunuly jako dál.
• 9:46
  Jaké jsou největší chyby po návratu? Čeho se vyvarovat? Já bych řekla jako nezůstat sedět doma, ale využít všech těch dovedností a znalostí co nejvíce. Takže nejenom ve škole. A já říkám studentům, zkuste se třeba domluvit s vedením školy, udělejte přednášku o tom, jak váš rok vypadal.
• 10:09
  Už to, že to nasdílíte, tak vlastně dostanete takovýho jako pochopení ze strany těch ostatních studentů. Sdílejte nejenom pozitivní věci, I právě ty negativní věci jsou potřeba aby si studenti uvědomili proto I já na všech těch setkáních nebo I v rámci podcastů vždyť víš že vždycky mluvíme I o krizových situacích který se tam dějou a je to normální není to procházka růžovým sadem takže začít třeba u tý školy zkusit si najít nějakej takovej job a pomoct třeba rodičům v rámci jejich podnikání nebo v rámci jejich práce jako těch možností je spousta. Myslím si, že ty studenti se vrátí a jsou jako plný dojmů a nadšení a jsou ochotný nadále pracovat, takže jako to v sobě rozvíjet, ne si tak jako zvyknout zpátky na ty vyjetý koleje, protože pak samozřejmě ta zkušenost jako upadá.
• 11:13
  Barbora Kobrova: Na druhou stranu začnou se tady už jako opravdu potýkat s tou realitou, že budou I narážet, tak je to asi I o tom nenechat se odradit, že?
• 11:23
  Jana Rule: Určitě. Jdu na pár pohovorů. Jdu se zeptat, jestli mě třeba přijmou. Jdu se zeptat na možnosti třeba pokračování v tom cizím jazyce ve škole. Já doporučuju studentům, aby rozhodně se snažili si udělat potom návratu třeba do půl roku nějaký certifikát, aby chodili na ty kurzy.
• 11:45
  Nejenom, že se budou jako učit doma, ale v dnešní době 10 certifikát a zase jsme u těch papírů ale prostě jsou hodnocený nejenom zkušenosti ale I nějakej důkaz v těch dovedností takže rozhodně děti by se měly snažit se někde zapsat aby si 10
• 12:03
  Barbora Kobrova: certifikát udělali. Pojďme k samotné angličtině. Jak si nejlépe uchovat 10 jazyk jako takový? Protože ta úroveň angličtiny po návratu je řekněme na úrovni rodilého mluvčího. Slavní zásoba je excelentní.
• 12:18
  Ty doporučuješ si vlastně hnedka udělat certifikát, což já doporučuju také, ale jak nepřijít o tu angličtinu jako takovou?
• 12:29
  Jana Rule: No tak ono hned udělat certifikát neznamená, že studenti za dva měsíce mají. Většinou nad tím musí minimálně půl roku spíš 10 školní rok trávit. Tam vlastně zjistí, že co se týče třeba gramatiky, tak na tom jsou celkem jako bídně, takže se ty angličtině musí věnovat. No a ať už třeba posléze nabídnout různý doučování nebo konzultace, začít si shánět práci nebo nějakou výpomoc I třeba v tom oboru tak, aby tu angličtinu mohli využívat I nadále.
• 13:09
  Barbora Kobrova: Mhm. Máme tu zkušenost vlastně obě. Já jsem začala učit hned, jak jsem se vrátila. Byla to moje cesta k tomu, jak o tu angličtinu nepřijít a být v s ní v kontaktu vlastně každý den. Ty máš tu zkušenost podobnou.
• 13:23
  Pomohlo ti to?
• 13:25
  Jana Rule: Úplně určitě. Navíc jsem v 16 pomáhat mamce vlastně s firmou, protože mamka nemluvila anglicky, takže veškerá ta komunikace směremkem zahraničním partnerům pak byla na mě. Samozřejmě ze spolupráce s mamkou, ale začala jsem s ní jezdit na různý konference po světě a tlumočila jsem, takže tímhle způsobem jsem se udržovala a zdokonalovala v tý angličtině. Nicméně musím říct, že samozřejmě je to znát, když v tom prostředí není člověk 24 hodin denně, tak samozřejmě ztrácí. Hele, česká realita versus Jak si zachovat velké ambice?
• 14:10
  No, tys mě upozornila na to, že občas takhle potřebuješ vyjet a jako udělat si 10 zdroj nebo nasosat to tam zpátky. Já to takhle asi úplně nemám, ale já všeobecně jsem se tak jako nastavila v těch 15 řekla...
• 14:27
  Barbora Kobrova: Ty tam totiž lítáš častěji.
• 14:29
  Jana Rule: Ano, to je pravda. Tak asi možná nevědomky si to nasosáš Tak to dělám taky, Ale nějakým způsobem jsem tak jako nastavená od těch svejch 16, co je jako potřeba a čeho se bát a nebát a jít I do určitých výzev, zrovna před třema lety nejdřív podcasty audio, letos I vlastně s videozáznamem a já nejsem jako super speaker, takže I todle pro mě byla výzva a je to něco, co si říkám, že je správný, že podstupuju. Prostě sama sebe neustále tak jako zkouším a posouvám tímhle dál a každý rok, ať už v tom byznysovým prostředí nebo I jako v soukromí, nechci říct, že jako zkouším, ale pokaždý tak udělám jako krok dál a je potřeba dělat I věci, který nám nejsou úplně jako příjemný a komfortní, protože díky tomu se potom obohacujeme.
• 15:36
  Barbora Kobrova: Máš pocit, že to americký prostředí je to, co ti vlastně nastavilo tenhleten způsob přemýšlení?
• 15:44
  Jana Rule: Určitě, protože dodneška se v Americe říká že jdi si za svým snem, všechno je možné. Tam to platí jako pětinásob a vidím to I u svejch studentů, kteří kolikrát odjedou a nejsou komunikativní a tak jako možná nějaký někde vzadu v hlavě maj, ale tam vlastně se jim naskytne ta možnost. Oni toho využijí a pak spousta z nich končí. A co já jenom vím na různorodých pozicích a splnili si je a plní si ty sny I nadále. Takže určitě.
• 16:24
  Ty jsi měla teďka před odletovou schůzku, kde bylo mnoho studentů, mnoho rodičů. Ptají se na 10 návrat? Zajímá se o to někdo a nebo to zkrátka nechávají plynout? Todle téma absolutně jako nikoho nenapadá, protože všichni mají největší stres z toho odletu. Jsme u toho zpět.
• 16:47
  Já znova upozorním, že stres z odletu mívají mnohonásobně více rodiče než studenti. A I já sama za sebe jako máma můžu říct, že pro mě to bylo jako hodně náročný s tím synem být na tom letišti a pak jako dodržovat to, abysme spolu jako příliš nekomunikovali. Ale on vlastně teď jsme se zrovna o tom bavili. Mně říkal, já jsem to tak nevnímal, já jsem věděl jako do čeho jdu, že to bude jiný, vždyť tam mám tu rodinu, mám tam koordinátorkou, musím si nadělat kamarády, musím se co nejvíc začlenit, takže opět 10 stres je jako na nás ze začátku a to, jak to bude po tom roce nebo po tom půlroce, už zase závisí absolutně na tom studentovi, jak to uchopí. A zase my jako rodiče bysme měli dát těm dětem tu větší volnost, tu větší důvěru, protože oni se nám nevrátí zpátky stejní naopak my máme doma najednou téměř dospělý sice děti ale oni za 10 rok nebo za těch pět měsíců toho dokázali strašně moc hodně se toho naučili a je potřeba je v tomhle podporovat a ne jako uzemňovat.
• 18:00
  Barbora Kobrova: 10měsíční zahraniční studijní pobyt. Je zajímavý, že zmiňuješ to, že vlastně se o tom návratu nemluví, protože tudletu celou zkušenost podstupuje 10 student právě proto, aby z toho potom vytěžil to maximum v tý svý budoucí kariéře I třeba v tom, kam se chce dostat na vysokou školu, protože aspoň teda za mě to tak bylo, nevím, jak to je teď. My jsme dělali přijímačky z angličtiny. Hm. A je to vlastně to klíčový.
• 18:34
  Nemyslíš, že by se to teda možná mělo víc jako zvedat tohleto téma?
• 18:38
  Jana Rule: Asi ano. Já musím říct, že já se snažím jako docela často vracet se zpátky ke svým studentům, takže teď zrovna před pár měsíci jsem psala všem za posledních 10 let a že za těch 10 let už to je jako pěkná řádka studentů jako v několik stovek a vlastně se mě ozve málokdo. Měla jsem třeba těch odpovědí sedm nebo deset. Takže já mě to mrzí, ale pak si vlastně říkám, je to dobře, že se mě jako neozvou, protože oni se mnou 10 vztah měli nability zkušenosti a ty dovednosti. Teď už mě jako nepotřebujou a je to správně, že mě a asi ani nemají jako čas to sdílet zrovna se mnou.
• 19:26
  Je pravda, že spousta z nich mám na sociálních sítích, takže vidím, co dělají a čemu se věnují a kde jim je všude konec. A to mě těší. Těší mě, když jednou dvakrát třikrát do roka jsem jí někdo ze studentů ozve a vzpomene si, ano, díky tomudle programu jsem dneska tam a tam. To a to jsem dokázal. Ale stejně tak jako každej student pro něj by měla být ta cesta od začátku o něm jako bez nás rodičů a I klidně beze mě.
• 19:59
  Já jsem to průvodcovství skončila, tak pak už je to na těch studentech, jakým způsobem to tady uchopí a každý si musíme prostě zvolit tu svoji vlastní cestu.
• 20:11
  Barbora Kobrova: Mhm. Co bylo pro tebe nejtěžší po návratu? Už je to dlouho. Je to dlouho.
• 20:18
  Jana Rule: Asi fakt, že mamka měla pocit, že jsem pořád 16letá holka. Já jsem sice byla 16letá holka, ale mnoho mnoho věcí si uměla zařídit, nebála jsem si zvednout telefon, zajistit od A až do Z. Do toho jsem asi viděla I u ní, že ona byla velice organizačně schopná, takže jsem to jako přebrala I tydle zkušenosti. Takže spíš mě měla jako malou holku a my jsme měli jako první rok po mém návratu jako opravdu ne úplně ideální vztah, protože jsme měli o tom, co jako můžu a nemůžu a mamka nějak jako nedokázala pochopit, že jako na mě spolehnutí je, že zodpovědná jsem, že máme pole dobrý známky, do toho pracuju. Myslím si, že to pro ní byla jako bylo to prostě velký
• 21:17
  Barbora Kobrova: Máš nějaký doporučení pro rodiče, jak se k tomu postavit, jak to ulehčit sobě, ale I svým dětem?
• 21:24
  Jana Rule: No tak mě to teďka 10 návrat syna čeká, takže uvidíme, v jakým rozpoložení se ze studijního pobytu vrátí. Nicméně musím říct, že I třeba z těch telefonátů už jsem viděla po dvou, po třech měsících, že je samostatnější, zodpovědný, vlastně mě na většinu věcí vůbec prostě si všechno v rámci tý školy výletů a tak dál zařídil sám takže já si budu muset říkat že mu musím dát tu větší volnost a abych se poučila sama z toho, co mě vadilo v těch 16, tak budu doufat, že nebudu ta úzkostlivá mamka, která řekne, musíš bejt 10 večír doma, protože vidím, že třeba v tom Španělsku pravidelně v pátek a v sobotu se veškerá mládež vrací v jednu ve dvě ráno a není to, že by tam někde s prominutím vymetali kluby, ne, prostě jsou v různorodejch I sportovištích a sdružujou se prostě je to španělskej způsob života, kde se v pátek a v sobotu žije do dvou do rána a mně se asi tady nebude líbit, kdyby měl syn v 16 letech chodit ve dvě ráno domů, ale bude muset asi najít nějaký kompromis I na standardy, který jsou tady u nás v
• 22:45
  Barbora Kobrova: Čechách. Mhm. Já moc děkuju za to, že jsme mohli probrat tohleto téma. Je za tebe ještě nějaký poselství studentům? Jak se
• 22:57
  Jana Rule: k tomu postavit? Ať se snaží ty veškerý zkušenosti a znalosti využívat co nejvíce I po tom svém návratu, využít zneužít kontakty, který jsou, protože ty jsou na celý život a dá se opravdu z těch kontaktů čerpat a zas předávat dál a umožňovat předávat ty kontakty dál a a díky tomu, že studenti se naučí jako sami za sebe mluvit, tak to mají pak jako jednodušší, ať už v rámci přijímacího řízení na vysokou školu, ať už při pohovorech na zaměstnání nebo výběru správného partnera. Rozhodně jim to ovlivní, myslím tím, velice pozitivně celý život.
• 23:48
  Barbora Kobrova: Děkujeme moc, že jste doposlouchali až sem a budeme se těšit zase u další epizody. Na shledanou. Baru, děkuju. Díky.