Latest / Týdeník Respekt / Bomby sice v Česku nepadají, ale i tak se válka podepisuje na naší psychice
Transcript
- 0:12Posloucháte podcast týdeníku respekt, zdraví vás
- 0:14hanařičicová. Dnes o tom, jak se vyrovnat s
- 0:18úzkostí z války. V.
- 0:27Aktuálním čísle respektu kolegové petr horký a jiří
- 0:29sobota položili několika terapeutkám a terapeutům otázku,
- 0:33jak se z toho všeho množství špatných zpráv, které se na nás
- 0:35odevšad. Já jsem se na totéž zeptala
- 0:44psycholožky a psychoterapeutky Natálie schwabfiguch, která se
- 0:48ve své praxi zabývá hlavně traumatem a těžkými životními
- 0:51zkušenostmi. Jak poznáme, že už si nemůžeme
- 0:56dovolit pomáhat a pomoc bychom měli vyhledat spíš sami?
- 1:01Jak o válce mluvit s dětmi nebo blízkými, kteří nejsou zvyklí
- 1:04své prožívání popisovat. Jak vnímání války proměňuje
- 1:10skutečnost, že ji sledujeme prakticky v přímém přenosu
- 1:12prostřednictvím videí podkreslených zábavnou hudbou?
- 1:17Pokračuje Natálie schwab figuš. Dobrý den, vítejte v podcastu
- 1:24respektu. Mně asi připadá nějak logický,
- 1:37se vás na začátek zeptat, jak se daří vám?
- 1:40Když je pravda, že rovnou po dvouleté pandemii jsme rovnýma
- 1:45nohama skočili do války na Ukrajině, což je pro nás velice
- 1:50blízký a velice znatelný konflikt.
- 1:53Jak vlastně v tady týhletý situaci, kdy prožíváme hodně
- 1:56krizí současně? Prožíváme energetickou krizi,
- 1:59krizi, bydlení. Máme tady 2 roky pandemie za
- 2:02sebou. Jak vlastně najít sílu čelit
- 2:04další krizi? Individuálních vlastně aspektů,
- 2:08takže záleží strašně moc na to, jak jsme vlastně překonali a
- 2:13zvládli i covidovou krizi. Jestli nás to třeba už psychicko
- 2:17poznamenalo, jaké máme copingové mechanismy, jaké adaptační čili,
- 2:22obranné mechanismy v nás ta? Covidová krize vzbudila taky
- 2:28máme ty působnosti, jestli jsme introvertní, extrovertní, ale
- 2:32záleží i na tom, jaké sociálně vrstvě vlastně sociální bublině
- 2:37patříme. Tohle všechno, jak jsme
- 2:39vzdělaní, jaké máme sociální podporu, takže je to fakt jako
- 2:42taková. Já bych řekla biopsychosociálně
- 2:46spirituální otázka, která je velice hluboká.
- 2:52Co vlastně teď od toho čtyřiadvacátého února, kdy ten
- 2:56strašný konflikt ta válka na Ukrajině začala?
- 2:58Co vlastně teď můžeme prožívat, co v té současnosti prožíváme?
- 3:01Je to nějaký šok? Je to úzkost.
- 3:03Co to vlastně je? Nejdřív vlastně ty 1 dny
- 3:06pozačetí války, tak desítky klientů, stovky, určitě i tisíky
- 3:12nejen klientů, ale i terapeutů i odborníků na duševní zdraví
- 3:15referovaly pocity stísněnosti, úzkosti, strachu, nejistoty,
- 3:20pocity existenčního ohrožení, měly strach, že se válka rozšíří
- 3:25dál, protože pak deko sakra vždycky blízko vlastně ta válka.
- 3:29Dále bylo to takový prostě období.
- 3:33Velké nejistoty a strachu, ale teď už po 2 měsících.
- 3:39Spíš referuji i to, že jak se před tím zaplavovali zprávami,
- 3:43novinkami, různým takovým flashovitým zpravodajstvím, tak
- 3:47teď už spíš si dávají vysloveně abstinenci.
- 3:51U těch zpráv někteří nesleduji vůbec nic a spíše referují
- 3:55takovou přetrvávající deprivaci frustraci, ale i rezignaci.
- 4:01A řešení takových vnitřních konfliktů mezi tím, že člověk by
- 4:05chtěl ovlivnit situaci, mít na ni kontrolu moc, ale že to
- 4:09prostě moc nejde, takže se snaží lidé pomáhat nebo rozdávat
- 4:14dobro, ale záleží to jenom od toho, že máme omezené zdroje,
- 4:19jak finanční, tak psychické, tak sociální, tak duchovní a
- 4:23nemůžeme nimi. V téhle situaci si už dovolit
- 4:26moc plýtvat. Já jsem se nedávno pro podcast
- 4:28respektu bavila s 6 mladými ženami, které mají nějakou vazbu
- 4:31na Ukrajinu a 1 z nich právě říkala, že se hrozně bojí, že do
- 4:35této dejme tomu normalizované podoby se ta situace dostane.
- 4:39Část její rodiny zůstala v Kyjevě nějakým způsobem brání
- 4:42Ukrajinu a ona popisovala pocit strachu z toho, že se zkrátka
- 4:47nějak zapomene na to, že se tam dějí tak hrozné věci a že i ona
- 4:50bude muset chodit na nákup do práce a bude to něco, co tady s
- 4:54námi je. Jako spousta válek předtím jako
- 4:56spousta různých konfliktů, hladomorů a tak dál.
- 4:59A že vůbec neví, jak si s tady těmito pocity má poradit.
- 5:04Tahle situace vlastně vzbuzuje, jak změny v myšlení v emocích,
- 5:11tak v chování a tělesných projevech, a to nejen pro
- 5:15Ukrajince. Lidi, co jsou na Ukrajině, ale
- 5:18pro i pro nás jako v podstatě my nejsme přímo sousední země, ale
- 5:22de facto jsme kulturně hodně spjatí.
- 5:25A hlavně máme za sebou prostě generačními přenosy vlastně
- 5:31předávanou jak Mnichov tak 68 rok, takže u nás by to
- 5:38zapomenutí nemělo přijít tak daleko.
- 5:41Pořád to máme vlastně na paměti. Je to obrovskej konflikt a media
- 5:45ozbrojenej konflikt. Jak je to prostě velká pozemní
- 5:48velká media nám nedovolují prostě zapomenout.
- 5:52Ani na minutu na to, co se tam děje.
- 5:55Takže já bych řekla, že je naprosto nutné k přežití,
- 5:59abychom dokázali žít normální život.
- 6:02Takový ten pseudonormální i pro ni vlastně ale zároveň abychom
- 6:07nezapomněli pomáhat, podporovat a nabízet to, co my umíme, a
- 6:13samozřejmě, abychom se my sami nezaplavovali.
- 6:18Příliš jako velkými očekáváními z toho, co můžeme doopravdy
- 6:21udělat, takže je nutné si. Abych to zobecněla hlídat
- 6:26hranice? Ten pocit kontroly, o kterém
- 6:34vlastně vy jste mluvila? Bavíme se tady o tom, co můžeme
- 6:37dělat. Znamená to nastavit si nějaký
- 6:38balanc mezi tím, abychom pořád se nevěnovali dům z crowlingu a
- 6:42nějaké přehnané konzumaci, zpravodajství a podobně?
- 6:44A taky nějaké tvorbě katastrofických scénářů?
- 6:47Ale když se zaměříme na ten samotný pocit kontroly nad tou
- 6:50situací, který vlastně jako nemáme, ale tímhle tím si ho
- 6:53můžeme aspoň nějakým způsobem simulovat.
- 6:55Co on nám vlastně přináší? Co nám přináší to, že máme
- 6:58pocit, že máme nad něčím kontrolu?
- 7:01Samozřejmě přináší nám pocit zvládnutelnosti předvídatelnosti
- 7:07té situace a zároveň pocit výzvy k tomu, aby ta kontrola
- 7:12pokračovala. Alespoň jsme ji získali
- 7:14osvobození. Pokud my máme ten interní pocit
- 7:17kontroly, tak se nám mnohem líp adaptuje na jak zátěžové
- 7:22situace, tak konflikty, tak i celkem jako obrovské stresory,
- 7:26kterými tahle válka naprosto. Nesporně je.
- 7:29A zároveň, pokud nemáme ten pocit kontroly, takže si
- 7:32myslíme, že ve vnějším světě je to mimo nás, tak nás to tady tak
- 7:37úvahám o osudu ovládání druhymi lidmi k různým konspiračním
- 7:42teoriem, kterým instantně prostě vysvětluje, proč se to děje k
- 7:47takové rezignaci a pasivitě, že jsme jenom prostě nějakou
- 7:52malinkatou hračkou nepodstatnou. V rukách toho velkého prostě
- 7:58dění. A osudu interní pocit kontroly
- 8:00je pro nás strašlivě důležitý, abychom si strukturovali ty
- 8:04podněty, abychom ji porozuměli, abychom té situaci, ve které se
- 8:09nacházíme, dali řád organizaci a mohli s nimi něco dělat, abychom
- 8:14vědomě používali naše obranné mechanismy ke zvládnutí té
- 8:18zátěže, které tady 24 hodin denně.
- 8:21Což jsou třeba jaké ty obranné mechanismy.
- 8:24Obranné mechanismy mohou, které používáme v téhle situaci.
- 8:28Jsou buď zralé nebo nezralé, ty nezralé obranné mechanismy jsou
- 8:34třeba disociace, že se úplně emočně odpojíme nebo prostě
- 8:39derealizace depersonalizace třeba prostě že úplně, jako
- 8:43kdybychom byli mymo čas pro sebe, nebo to, co se kolem nás
- 8:46dělo, je jenom sen nějaká vize nebo popření, že nic takového
- 8:52neexistuje. Devalvace nebo velmi oblíbené na
- 8:56sociálních sítích je obranný mechanismus.
- 8:58S identifikace s nepřítelem, takže my se raději
- 9:01identifikujeme spachatelem, kterým je teď nesporně prostě
- 9:06Putin a rusko jako bysme prostě jako spolu cítili a zvládli tu
- 9:12obrovskou bolest, a to utrpení, když se identifikujeme prostě s
- 9:16obětmi. Všechny tyhle identifikace
- 9:20projekce patří mezi nezralobranné mechanismy.
- 9:25Zralé jsou takové ty dospělejší. Které nám víc pomáhají a
- 9:29samozřejmě kupingové strategie, jsou ty, když vědomě a účelově
- 9:35planovitě. Vlastně mi nasadíme ty obrany a
- 9:39nějaké řešení k tomu, abychom zvládli tu danou situaci, že
- 9:44identifikujeme ten problém, uvědomíme si, jak ho, jak ho
- 9:47řešit a vlastně zvědomíme to, jak my se i cítíme, jak emočně,
- 9:52jaké změny vlastně vnímání u nás probíhají, jaké změny chování.
- 9:57No a to všechno vedeme prostě k nějakému zdatnému konci, abychom
- 10:01teda přežili. Nejen že přežijeme, že
- 10:04vegetativně celej ten konflikt celou tu válku celou tu situaci,
- 10:08ale abychom u toho i žili a zvládli to.
- 10:19Vy se ve své praxi zaměřujete zejména na trauma a na opravdu
- 10:22těžké životní situace. Nebo dá se říct, že tahleta
- 10:26válka taky nějakým způsobem určitě přináší trauma i klidně
- 10:29takové sekundární, které prožíváme prostřednictvím
- 10:32sociálních sítí a konzumace médií a tak dál.
- 10:34Ale jak vlastně na to trauma reagujeme, jak se třeba fyzicky
- 10:38cítíme? Jaké projevy má trauma třeba na
- 10:40našem těle nebo na naší psychice?
- 10:43Prostě na zátěž nebo takovouhle ohrožující situaci.
- 10:49Reagujeme jak fyziologicky, že se nám vlastně jako zrychlí tep
- 10:55máme nějaké problémy s dýcháním, zvýší se nám tlak a všechny
- 11:00tyhle fyziologické reakce, pak i psychicky cítíme se stísněně.
- 11:05A když jsme podrážděný. Cítíme vlastně strach.
- 11:10Úzkost takovou neurčitou máme směny nálady, takové poruchy.
- 11:16Prostě jsme trošku takových bipolárnější, prostě hodně.
- 11:20Hodně se to střídá. Máme čerstvě i vztek zlost,
- 11:24cítíme prostě agresi a tohle všechno je reakcí na
- 11:29dlouhodobější prostě působení zátěže nebo stresu.
- 11:35V trauma se to však rozvine. Až v rámci vlastně nějaké akutní
- 11:40reakce, která je ale mnohem zesílenější a mnohem dýl trvá,
- 11:46jak tahle vlastně reakce na zátěž, které na prd jsou
- 11:49přirozená a je to vlastně naprosto normální reakce našeho
- 11:53organismu, našeho chování, našich emocí a našeho těla
- 11:57neohrožující situaci. No, ale čím dýl, to trvá, tak
- 12:01tím prostě se tam mohou projevit.
- 12:03Nějaké má adaptivní mechanismy našeho chování.
- 12:06Až nebo prožívání, takže třeba když delší dobu si děláme
- 12:11katastrofické scénáře, neustále se nám opakují určité myšlenky,
- 12:16prostě strachy úzkosti. Máme pocit, že to nezvládneme,
- 12:21že toho na nás moc, tak se vlastně zacykujeme.
- 12:25A pokud tohle trvá delší časovou jednotku, tak já už bych v
- 12:29tomhle momentě, aby. Se vlastně preventovala
- 12:32postreumatická stresová poruchy a nebo.
- 12:35Disociační porucha nebo poruchy adaptace?
- 12:38Tak už bych teď vlastně navštívila toho odborníka.
- 12:42A kdy je vlastně čas vyhledat odbornou pomoc a jak sobě a svým
- 12:45blízkým vlastně pomoct můžeme třeba i my, jak o tady těhle
- 12:49těch dlouhodobých úzkostných stavech vlastně nejlépe mluvit.
- 12:51A jak se o tom třeba bavit IS lidmi, kteří třeba nejsou zvyklí
- 12:54svoje pocity verbalizovat nebo třeba s dětmi?
- 12:57Rozhodně teda bychom měli tyhle stavy co nejpravdivěji
- 13:03komunikovat. To je 1.
- 13:05Jestli s dětma, nebo s partnerem, nebo s blízkými
- 13:08osobami, přiznat to svědomit to pojmenovat to prostě, jak nám je
- 13:13už to samo o sobě můžeme mít terapeutický účinek a efekt.
- 13:19Vytvořit si bezpečný ostrov. Já tomu říkáme oozou bezpečí,
- 13:23kde my se cítíme dobře. Kde se cítíme, že jsme vyslyšeni
- 13:28prostě 1 z těch lidí chápou, neodsuzují nás, znesoudíme
- 13:31říkat, no já to mám úplně jinak a já to tak vůbec nemám a
- 13:34nesleduji to a tak dále. Samozřejmě, co se týče dětí, tak
- 13:39rozhodně bych použila hry různé obrázky, obrazy, filmy, nějaké
- 13:44momenty, kde vlastně bojuje dobro se zlem, protože o tom
- 13:49tahle situace je, je na té symbolické úrovni.
- 13:53Stároval se teda i ty lidi i ty děti co nejvíc jim naslouchat,
- 13:58poslouchat to, co říkají dát jim prostor a vytvořit pocit
- 14:01bezpečí, že můžou říct cokoliv a neodsoudíme.
- 14:06Nebudu je hodnotit a říkat jim, že se zbláznili.
- 14:10Vy jste mluvila o hrách pohádkách, kde spolu zápasí
- 14:14dobro se zlem a že se zkrátka takhle nějak dá.
- 14:17Ta válka třeba vysvětlovat dětem?
- 14:19Jakou zvolit míru? A určitě to je dost
- 14:21individuální. Máte úplnou pravdu.
- 14:23Je to v míře, které je přizpůsobená jak osobností, tak
- 14:27vývojovému stupni toho dítěte a zároveň my tomu dítěti přeci
- 14:32nesmíme lhát. Vždyť bychom byli jak ten
- 14:35autoritativní prostě režim, který tu válku způsobil.
- 14:40Kdybychom mohli, nebo bychom se tvářili, že něco tak není, když
- 14:45to tak je tak, že musíme pojmenovat ty pocity.
- 14:48A vlastně ta fakta, ale zároveň musíme to mít my předem
- 14:52vyřešený, abychom třeba my nepropukli pláč nebo v nějaké
- 14:57nějakou panickou. A tak ho, když to vysvětlujeme
- 15:00svým dětem, to vylila bych jim dožil prostě víru a naději, že
- 15:05všechno dobře dopadne a tady jsem si vzpomněla na vlastně
- 15:09výrok mého mého skupinového vedoucího.
- 15:13Vynikajícího psychoga sládka hubálka, který říkal, že
- 15:17optimismus je naší metafyzickou. Povinnosti při výchově dětí to
- 15:22doporučuji. Vy jste to už zmínila v Česku
- 15:25bomby nepadají, situace poměrně klidná, ale rozhodně to
- 15:27neznamená, že nemůžeme mít ty úzkosti a těžkosti v prožívání
- 15:31té situace, protože válka přece jenom je nedaleko za hranicemi.
- 15:34Jak na nás působí to, že tuhle tu válku prakticky sledujeme v
- 15:37přímém přenosu a tím nemyslím jenom média, ale třeba i
- 15:40sociální sítě. A co vlastně s tím prožíváním
- 15:44tak těžké události, jako je válka?
- 15:46Udělá to, když ji vnímáme jako něco, co nám zkrátka skáče do
- 15:49feedu. V podobě zábavných videí, která
- 15:51jsou podkreslená nějakou veselou hudbou.
- 15:54Je to takové absurdní celé, ale zároveň bych řekla dávkovat
- 16:00vybírat. Tohle je prostě věc, kterou
- 16:03můžeme ovlivnit, kterou můžeme předvídat.
- 16:06A právě proto bych s ní pracovala.
- 16:08Platí, že to, co můžeme ovlivnit a co můžeme předvídat a nějakým
- 16:13způsobem s tím pracovat, tak to bychom měli dělat.
- 16:17Je nutné se sledovat i. Jestli máme ještě adekvátní
- 16:20emoční reakce a ta sledovaná videa, jestli ty emoce jako
- 16:25strach, úzkost, které nás zaplovovaly 1 dny jak kovidové
- 16:30krize, tak ukrajinské války, tak ještě snesl spojení.
- 16:35Jestli taky trochu nedisojeme a jestli nejsme odpojení, jestli
- 16:40třeba máme nějaké poruchy spánku, emočně zajídáme.
- 16:44Pijeme víc bereme víc nějaký povzbuzujících léků látek.
- 16:49A jak nám je, když to sledujeme, jak reaguje naše tělo často
- 16:54prostě tam buší srdce, máme dýchací problémy, máme z toho
- 16:58průjmy, boli nás tam též, bolí nás hlava, ale dál pokračujeme
- 17:02ve sledování a dál se necháme zaplavovat tím zpravodajstvím.
- 17:07Samozřejmě tady je na místě doopravdy si dát nějakou
- 17:11strukturu řád a říct si dobře. 7 30 až 8 ráno se informuju.
- 17:18Nehoukaj tedy sirény, nemusíme být pro sipermanentně
- 17:21informovaný v permanentním informačním zavalení.
- 17:25Pokud to není samozřejmě naše profese.
- 17:27Pokud je to naše profese, možná jsme mnohem nezdolnější už
- 17:31působením té profese máme prostě v sobě nějakou odolnost vůči těm
- 17:36náročným situacím. Víme, jak je zpracovávat, víme,
- 17:39co funguje, musíme dodržovat psychohygenu základní pravidla.
- 17:44To, že napětí střídá volně. A je to v drobných vlnkách ne v
- 17:49nějakejch obrovských prostě vlnách, které nás smetou je
- 17:54prostě základem. To, že máme někoho, kdo o nás
- 17:58pečuje. Komu se můžeme vypovídat to, že
- 18:01když začneme být cyničtí odpovědi, tak vyhledáme odbornou
- 18:07pomoc. To všechno by nám mohlo vlastně
- 18:09pomoct. Takže dodržovat psychohygienu a
- 18:12neustále se připomíná tyhle věci a neustále se nějak centrovat i
- 18:16do toho těla a zeptat se sám sebe, jak to cítím, jak dýchám,
- 18:21relaxovat, sportovat a dělat i jiné věci, jak naši profesi.
- 18:35Bavili jsme se tady o té nebývalé vlně pomoci a
- 18:39solidarity někomu pomáhá pomáhat ostatním.
- 18:41Ale kdo si vlastně takovou pomoc může vůbec dovolit?
- 18:44Dá se takzvaně pomáhat IZ nedostatku, anebo musíme tou
- 18:46energií a přesvědčením překypovat a sami v úplné
- 18:49pohodě, aby ta pomoc vlastně byla skutečně přínosná a naopak
- 18:52nám třeba neuškodila. Už jsme se bavili o nastavování
- 18:56limitů a hranic. Je to jak s bankovým kontem.
- 19:00Pokud jste v kontokorentu mínus 100000, tak rozhodně nemůžete
- 19:04přispět prostě 100000 na. Ukrajinskou ambasádu třeba,
- 19:10takže takhle vlastně se chovat ke svému tělu ke své mysli ke
- 19:14svým zdrojům, prostě jak mentálním, tak psychickým, tak
- 19:18spirituálním zdrojům. Ale já bych teda tu pomoc
- 19:22dávkovala. A pokud máme pocit, že teď už
- 19:25jsme totálně prostě v paralýze, nebo v nějakém takovém podivném
- 19:30stavu rezignace, tak prostě nemusíme vůbec nic dělat.
- 19:36Překopovat nemusíme. Ale nemůžeme prostě pomáhat
- 19:40vyhořený a každý pomáhá podle toho, jak může podle svých
- 19:44možností schopností, dovednosti a aktuální životní situace.
- 19:50Zaznamenala jste třeba ve své praxi, že se na vás lidé častěji
- 19:53obracejí po tom začátku toho konfliktu na Ukrajině?
- 19:56Tak my jsme už naprosto přeplněný, už bych řekla klidně
- 20:00i půl roku dopředu bereme jenom krizové intervence a trvá to
- 20:04celý covid. Takže jo, že je to víc než 2
- 20:07roky. Rozhodně se na mě obrací lidé a
- 20:12klienti bývalí s tím, že tak tohle už je moc.
- 20:15To už snad není ani pravda, teď to už vypadalo hezky, že už po
- 20:19covidu začne jaro a začneme žít normálně a teď tohle.
- 20:24A vlastně moje i traumatizovaní klienti.
- 20:27Vlastně tu situaci neprožívají nějakých korně, protože oni jsou
- 20:32už na utrpení a traumata, a to i velice závažná zvyklí ne, že by
- 20:38měla nějaký nárůst, ale samozřejmě jako poptávka po naší
- 20:42práci IU kolegů je a zaznamenal jsem, že se na mě obrací třeba
- 20:46víc kolegů a kolegyň. Co tady dělat, abychom se
- 20:49nezbláznili, pokud to můžete nějak shrnout.
- 20:52Neříkám si vyloženě o nějaké desatero, ale třeba abychom si
- 20:55shrnuli to, o čem se tady vlastně posledních několik minut
- 20:58bavíme? Já bych řekla, že je to velmi
- 21:01důležité, je vyhodnotit prostě, jaké máme zdroje, jaké máme teď
- 21:06tady a teď v tomhle časoprostoru doopravdy, zdroje a to fyzické,
- 21:11sociální, spirituální, emocionální, intelektuální,
- 21:16pracovní, ale i environmentální. Tak to je 1 věc a vlastně
- 21:21zjistit my. My v krizi poznáme charakter i
- 21:25vlastní. A mnohdy je to plné bolesti a
- 21:28utrpení, protože třeba zjistíme, že nejsme tak nezvolní a
- 21:31nezlomí, jako bychom byli, nebo naopak, že jsme nezdolní a to je
- 21:37ta lepší varianta. Ale my musíme odhalit, jaké máme
- 21:41i my strategie, vlastně zvládání toho stresu zátěže přehodnotit
- 21:47třeba. Jakém, jakým způsobem prostě
- 21:51myslíme v té situaci, jestli se nám opakují nějaké myšlenky,
- 21:54máme strach, úzkost máme nějaké. Prostě katastrofické scénáře,
- 22:00snažit se redukovat v tom svém společenském a osobním poli,
- 22:05prostě věci, které nám škodí vydávat, si pozor na sebe
- 22:09struktivní vlastní techniky, jak jim zvládáme stres a úzkost,
- 22:13třeba že. Jdeme na párty jupime se na
- 22:17drogujeme se. Nebo na nějaké prostě
- 22:21promiskuitní sexuální chování, že to chceme zahnat, že chceme
- 22:25prostě zredukovat tu hladinu úzkosti, takže i svědomit, či
- 22:29jakým způsobem my vlastně takhle s těmi máloativními vzorci
- 22:34našeho chování a prožívání vlastně manipujeme a zároveň
- 22:39prostě by vnesla do našeho života mnohem víc relaxace.
- 22:43Uvolnění laskavosti k sobě a 2. My nejsme definováni výkonem.
- 22:49My jsme prostě hodnotní sami o sobě máme hodnotu sami o sobě
- 22:55nejen ve výkonu a dále, co já bych teda doporučila, je i
- 23:00taková nějaká reorganizace toho životního stylu.
- 23:03Přehodnocení, jak žijeme a jestli třeba takhle doopravdy
- 23:08prostě chceme žít, jestli chceme mít tenhle styl.
- 23:12Třeba zaměřený hodně na výkon nebo zaplavený pomocí 2.
- 23:16Vůbec to nemyslím jako kritiku. Určitě to, co říkáte, tak se
- 23:19týká mě na 2 stranu, když si třeba představím nějakou
- 23:23samoživitelku, která pracuje na půl úvazku, jak si vlastně
- 23:27tohleto může přehodnocovat ona? Nemějme strach požádat o pomoc.
- 23:31Jo, jsme přece jen sociální stát, nemělime strach vůbec
- 23:35požádat. 2 o pomoc i když je to takové, že?
- 23:39No, já jsem někde o pomoc nežádal, nežádala.
- 23:41No a co teď je úplně jiná situace, nemít o to strach, jo.
- 23:46Pokud nejsou naplněny základní fyziologicky potřeby jak
- 23:49ekonomické, materiální, prostě jídla, spánku, bezpečí domácího,
- 23:54tak tady vůbec nemůžeme mluvit o jakékoliv sebeaktualizaci a
- 23:59naplňování vlastního já to si nechme až na potom.
- 24:03Moc vám děkuji, že jste si udělala čas.
- 24:05Není vůbec zač, děkuji moc za pozvání.
- 24:09To byla psycholožka a psychoterapeutka natália
- 24:11schwabfiguš. Na stáncích aftrafikách už teď
- 24:16najdete aktuální číslo. Respektu kromě velkého textu
- 24:19Petra a Jiřího o tom, jak se z toho nezbláznit vás tam čeká
- 24:22třeba taky rozhovor se soudcem Michalem bobkem nebo velký
- 24:26článek o končícím seriálu volejte sólovi na slyšenou
- 24:29příště. Hana řičicová.