Latest / Týdeník Respekt / S nástupem Novy se zhroutila iluze, že teď je svoboda a stačí mít dobrý nápad
Transcript
- 0:02Festival Smetanova litomyšl oslava 200.
- 0:05Výročí narození Bedřicha smetany v jeho rodném městě od 08-06 do
- 0:1107-07. Vstupenky na smetanovu litomyšl
- 0:15tečka CZ. Vítejte u 4.
- 0:20Dílu našeho podcastu, který natáčíme s mámou v její
- 0:25pracovně. V minulém dílu jsme došli až k
- 0:29sametový revoluci, kdysi vyprávěla, že před těsně před
- 0:35sametovou revolucí jsi měla takovej velkej plán na to
- 0:39natáčet mládež z různých skupin. A vlastně do toho přišla
- 0:46sametová revoluce a všechno se změnilo.
- 0:49Všechno bylo jinak. No všechno bylo jinak.
- 0:53Samozřejmě k lepšímu, takže jsme se radovali.
- 0:56Byla to taková doba plná euforie.
- 0:58To je takový hlavní pocit, ale bylo jasný, že se změní
- 1:03financování filmu, protože film byl kompletně financovaný.
- 1:08Vlastně byla to státní instituce do jistý míry a bylo jasný, že
- 1:14to takhle asi nebude, takže ten můj projekt.
- 1:18Na kterej jsem dostala peníze na vlastně 5 takovejch skupin
- 1:24mládeže, učňové středoškoláci, umělecká mládež k.
- 1:29Postižená mládež a delikventní mládež.
- 1:32Tak z toho jsme si řekli, že může pokračovat jenom to, co už
- 1:38jsme začli točit a že je to další se nemá točit, protože se
- 1:41neví, jak to bude dál. No, takže tak jako kuriózně
- 1:46nejvíc jsem měla těch delikventní těch mladých lidí 4
- 1:51muže a 2 ženy AS. Těma jsem pokračovala pak 1.
- 1:57Třída, sestřiček, studentek zdravotní školy, to byla ta
- 2:00středoškolská mládež a potom divadelníky.
- 2:03Jakub špalek takže v tom, jakože se pokračuje, no ale tím že
- 2:08nastala doba nová doba tak jsme začli vymýšlet, jak mě využít tu
- 2:14vlastně do jistý míry volnost a svobodu, která vlastně se
- 2:19nabízela, protože dřív jsme byli samozřejmě tématicky, teď mluvím
- 2:23jako o filmařský obci hrozně omezovaný tím, co se takzvaně
- 2:30mohlo a nemohlo. Prostě byli určitý témata, do
- 2:34kterých jako bylo jasný, že se člověk pouštět nemůže.
- 2:37Bylo to, jaksi orámovaný tou ideologií všechno.
- 2:42No a teď najednou, že můžeme bejt volnější, svobodnější v
- 2:46hledání témat. A protože my jsme měli takovou
- 2:49partičku kolegu dokumentaristů, s kterejma jsme se scházeli a
- 2:54zároveň jsme se scházeli IS sociologa, ty měli taky takovou
- 2:59partičku a my jsme dělali nějaký různý společný setkávání právě
- 3:03ještě před revolucí. Tak teď jsme v tom pokračovali a
- 3:08dohodli jsme se, že založíme nadace film a sociologie.
- 3:13A že se pokusíme ty 2 obory naše spojit v tom, že sociologové nám
- 3:21budou pomáhat s hledáním a definováním našich témat a budou
- 3:26vlastně takovými jako odbornými poradci a že to všecko budeme
- 3:31řešit společně. No takže jsme zakládali nadace
- 3:35film a sociologie, což bylo velký dobrodružství, protože s
- 3:39tím nikdo neměl žádný zkušenosti, že jo, do tý doby se
- 3:44nic takového nedělo. A to.
- 3:46Jakej rok třeba no tak to bylo nějak na konci roku 90. 91.
- 3:53Kdy jsme se o tom intenzivně mluvilo a myslím, že založení to
- 3:56bylo v roce 91. My jsme pořád ještě byli jako
- 4:02hodně mých kolegů, tak i já zaměstnanci krátkýho filmu.
- 4:05Takže a jo, a to je důležitý, že vlastně v krátkém filmu se
- 4:11změnilo. Vedení odešel Lubomír Jakeš a
- 4:14ředitelem se stal jan knoflíček, který tam kdysi byl a který mi
- 4:19vlastně pomohl s financováním toho mýho časosběrného projektu
- 4:25o mládeži. By byl na ústředním ředitelství,
- 4:28tak se stal ředitelem krátkýho filmu tady proto měl pro
- 4:32tenhleten nápad velký pochopení, takže tu nadaci vlastně
- 4:37spoluzakládal krátký film a univerzita Karlova vlastně jako
- 4:43katedra sociologie a. Ti sociologové, naši kolegové
- 4:49byli Josef alan, jiří kabele, Miroslav petrusek jako bezvadný,
- 4:56Jiřina šiklová bezvadný lidi který.
- 5:00S, kterýma jsme se prostě pravidelně setkávali a dávali
- 5:03jsme to dohromady, a tak to bylo opravdu krásná doba, protože.
- 5:11Vopravdu asi asi to byla jediná doba, kdy člověk měl pocit, že
- 5:16může všechno, že cokoliv vymyslí se nějakým způsobem podaří
- 5:22realizovat. Zjistilo se, že je jakejsi fond
- 5:28asi 50 milionů na podporu nezávislých produkcí
- 5:34audiovizuálních. AA to to byl jako českej.
- 5:39Fond to byl českej font. Bylo to myslím nějak, že se
- 5:43ubrali. S financování tehdejší
- 5:47československý televize se vyčlenilo 50 milionů na vznik
- 5:52nových nezávislých audiovizuálních produkcí.
- 5:56A my jsme se přihlásili jako nadace film a sociologie a
- 6:01získali jsme. A seš 14 milionů, což bylo tehdy
- 6:06hrozně moc peněz. Jo, to je tak jako já.
- 6:10Nevím, jak by se to násobilo dneska, no prostě to bylo hodně
- 6:13peněz. Byli jsme nadšený, nebylo to
- 6:15poprvé. To, co potom člověk zažíval a
- 6:19zažívá do dneška, že se píšou nějaký projekty, nějaký žádosti,
- 6:25že potom, jako je třeba předstoupit před nějakou komisi,
- 6:29která o tom rozhoduje a tam ten svůj projekt obhájit úplně
- 6:33všecko, nový všecko, všecko neznámý.
- 6:36No, ale podařilo se to, takže jsme rozjeli.
- 6:40Takovou sérii dokumentů, dohodli jsme s tehdejší ještě
- 6:46československou televizí, že teda bude odebírat ty filmy,
- 6:51který my my produkujeme a že to bude vždycky 1 za měsíc v
- 6:57hlavním vysílacím čase na č t 2, což.
- 7:03To prostě úžasný podmínky a takže jsme se propojili.
- 7:08Celá ta partička nás filmařů i jsme samozřejmě přibírali další.
- 7:13AA měli jsme takový pravidelný schůzky.
- 7:16Sociologové přenášeli témata, my jsme přinášeli témata.
- 7:20Společně jsme diskutovali, no a tak se tam objevili taky takový
- 7:24témata, který do tý doby jako vlastně byly úplně neznámý, jako
- 7:29například nezaměstnanost. To za socialismu neexistoval,
- 7:33teď najednou tu a tam začli. Teď nezaměstnaný nebo příchod
- 7:38volyňských Čechů z Ukrajiny do Česka, do Československa?
- 7:44Těch témat byla spousta. No a zároveň.
- 7:49Tady s náma zahájilo práci febio, což byl takový projekt
- 7:55fera feniče a oni začli taky produkovat takový nezávislý
- 8:00dokumenty. Jednak jste jmenovalo oko?
- 8:03To byly nějaký takový témata? Sociální, společenský a pak gen,
- 8:11což byla galerie elity národa a byly to portréty 15 minutový
- 8:18portréty zajímavých osobností. A tak musím říct, že těch genů
- 8:24jsem se taky zapojila. To mě bavilo, to mě zajímalo a
- 8:30můj 1. Gen byl o Tomáši halíkovi a teď
- 8:35já jsem byla zvyklá se, no prostě tady to byl trošku jinej
- 8:41způsob práce, že třeba byly 2 natáčecí dny, která jsem měla
- 8:45vždycky daleko víc natáčecích dnů, tak ty 2 to mě trošku
- 8:50vyděsilo a teď jsem ještě pocházela.
- 8:54Různý známý, který znali pana doktora Halíka, abych se o něm
- 8:59něco dozvěděla, abych byla připravená.
- 9:03No a pak to probíhalo krásně. On byl hrozně příjemnej, milej
- 9:09komunikativní, takže všecko dobře fungovalo a akorát si
- 9:14vzpomínám na na takovou situaci, že jsme točili něco v.
- 9:20Karolínu, kde on měl snad nějaký projev, nebo nebo se nějak no
- 9:26prostě schůze v Karolínu a já jsem běžela na tramvaj a bylo
- 9:32kluzko. Já jsem sebou plácla tady na
- 9:35cestě, chtěla jsem takovou světlou sukni a na tý světlý
- 9:39sukni úplně na zadku jsem měla bejt tmavej flek AS.
- 9:43Tím jsem šla do toho Karolína, takže jsem tak různě maskovala
- 9:48nějakým svetrem. To je zajímavý, že si člověk
- 9:50pamatuje tohle, ale jako jinak to bylo strašně.
- 9:53Strašně milý příjemný ty 2 natáčecí dny jsem nějak zvládla,
- 9:58mám pocit, že jsem si k tomu ještě nějak tak na té hračku
- 10:01přihodila. 1 ve střižně, která taky byla limitovaná, jsem to
- 10:05taky nějak zvládla, no tak to byla zajímavá zkušenost, pak
- 10:08jsem dělala ještě asi 4 geny Jiřinu šiklovou, olbrama,
- 10:14zoubka, lidu, Rakušan novou Jiřího reichla jo.
- 10:18Tak to bylo takovej tvar ten gen, kterej nás provázel a zase
- 10:23všichni kolegové to taky dělali. Takže jo.
- 10:26Tak fero fenič, jemu se podařilo v 90.
- 10:30Letech vybudovat vlastně celou takovou stáj filmařů, že jo a
- 10:34dělat vlastně hlavně dokumenty a publicistiku.
- 10:37A taky zároveň docela oživil společenskej život, protože mám
- 10:43takovej pocit, že hodně pořádali nějaký takový.
- 10:46Já nevím vánoční nebo předvánoční večírky.
- 10:49No a pak začli taky Febiofest. Že jo začal pak Febiofest, ale
- 10:53určitě tak jako hodně, jak ta nadace naše, tak?
- 10:58Febio hodně tak jako sjednotili filmaře, že v tu dobu si
- 11:02vzpomínám, že jsme hrozně pořád byli nějak v kontaktu, což
- 11:07postupem času vlastně tak trošku, jako se zmenšovalo, že
- 11:12už to není tak intenzivní. Těch příležitostí není tolik,
- 11:15ale třeba ty geny tak ty měly pravidelnou projekci vždycky 4
- 11:20geny, kterým byly jako nasazený za nějakou dobu televize, tak se
- 11:26promítaly v matu a tam bylo narváno, no hezký to.
- 11:29Bylo, no a ty jsi ale. Měla teda roztočený nějaký
- 11:34projekty, který si začal už před revolucí a který jsou teda
- 11:37počátky takovejch těch slavnejch.
- 11:39Filmů? No, tak já jsem měla roztočený,
- 11:43teda ty delikventy, sestřičky a Jakuba špalka, tak to pořád.
- 11:51A řekně víc, možná o těch delikventech, protože to jsme
- 11:55minule nezmiňovali vlastně jak. Jak to vzniklo?
- 11:59Nebo spíš jak se? Našla Reného ty delikventy.
- 12:04Jsme vytipovali ve vězení pro mladistvý v libkovicích, kde nám
- 12:10místní psycholog, kterýmu jsme řekli ten záměr vytipované a
- 12:17nevím nějakejch. 10 mladých mužů, o kterých tvrdil, že jsou
- 12:21takový komunikativní a inteligentní AS těma jsme
- 12:25udělali takový povídání tehdy na nějakou VHS, což bylo úplně
- 12:31poprvé, kdy jsme užívali nějakou, nebo ju matiky to byly.
- 12:36Jako digitální techniku takovou pravěkou, že jsme mohli natočit
- 12:40takovej delší rozhovor, protože jinak se to pak točilo na film
- 12:43to byla furt doba filmů AZ těch rozhovorů jsme si vybrali
- 12:47vlastně 4 muže a tam v těch libkovicích a 1 z nich byl rené,
- 12:54kterej mě připadal teda ze všech takových jako nejchytřejší, že
- 12:58tak vlastně docela přesně komunikoval a bylo vidět, že čte
- 13:02a že je tak se zajímá. No a točili jsme s těmahle těma
- 13:074 klukama. Vlastně ještě v tom roce 89.
- 13:12Někdy na podzim, že jo jsme začali v tom vězení.
- 13:15No AV na začátku roku 90 byla amnestie Václava Havla, která se
- 13:21týkala všech mladistvých nebo mladých, takže oni všichni
- 13:26najednou vlastně byli propuštěni, což nikdo nečekal,
- 13:30protože ty tresty měly ještě různě dlouhý před sebou.
- 13:33René myslím asi přes půl roku, ještě měl být ve vězení, takže
- 13:38my jsme najednou. To natáčení přesouvali do
- 13:42různých míst, kde ty lidi bydleli.
- 13:45Tak to bylo takový trošku složitější, no ale ono některý z
- 13:50nich se velmi brzy. Bohužel zase vrátili do vězení,
- 13:54že to moc dlouho na svobodě nevydrželi, takže už začalo to,
- 14:00co teda jsem si sice vyzkoušela v man na manželských jetý dách a
- 14:03tady to bylo v některých směrech lehce dramatičtější, že život
- 14:08píše příběhy, který člověk nevymyslí, že že máš pocit, že?
- 14:13Ty lidi při tom povídání v předchozím ve vězení, že všichni
- 14:17vědí, že to je špatně, že už nikdy, nikdy nic, žádnou
- 14:20trestnou činnost. A co tvoje pustěj?
- 14:23Tak to hnedka zase nějak zkoušej a vlastně věděli jsme, že to
- 14:29musíme dokončovat tak 92 dejme tomu ty filmy, že že nemáme
- 14:36tolik peněz jako na pětiletý sledování, jak bylo původně
- 14:41myšleno. A promiň jenom tam byl teda rené
- 14:44a pak já si pamatuju ještě láďu. Že byla dělá Martin a Milan.
- 14:48A tydle 3 se nějak něčím vyznačovaly, nebo?
- 14:51Ty jsi chyběl? Martin se vyznačoval tím, že
- 14:56nebo opravdu se vrátil jako 1. Asi po 2 měsících do toho vězení
- 15:01a byl tam nějakou krátkou dobu a potom potom zase byl propuštěnej
- 15:08a nějak se v tom vězení v tom 2 jako kde najednou byli kněží a
- 15:15tak, tak on jako propadl víře a potom.
- 15:19Po propuštění někde snad bydlel někde u nějakýho v nějaký
- 15:23farnosti a skončilo to tím, že tam vykrad tu farnost, takže to
- 15:29byla taky taková zajímavá, hrozní postava a láďa láďa
- 15:34naopak. Ten ten bydlel v Praze různě po
- 15:38různých squatech a měl taky přítelkyni ze squattu a byly to
- 15:41takový ty typy, co co se napojí na všecky možný neziskový
- 15:46organizace, který jim rozdávali jídla podobně.
- 15:49Takže to byl takovej život lidí. Jako pod mostem tak v
- 15:54uvozovkách. No a ten Milan.
- 15:58Ten se taky po nějaký době vrátil do vězení, ten byl z
- 16:03takovejch jako dost podivnejch rodinných poměrů, kterých jsme
- 16:07nějak zachytili a vrátil se o něco později než ten Martin ale.
- 16:13Taky a všichni to byli teda zloději, jakože vlastně byli
- 16:17seděli. Kriminalita za kradení všeho
- 16:22druhu. Oni se myslím, to se všichni
- 16:26shodli na tom, že v tom vězení se ta tak jako zdokonalili.
- 16:30V se naučili ještě líp. Krásný činnosti jako posbírali
- 16:34zkušenosti jiných kolegů. AA když vyšli na tu amnestii,
- 16:39tak byly daleko. Poučení takovej inkubátor.
- 16:42Tak no ale úplně nejzajímavější. Teda byl rené, kterej mi
- 16:48připadal jako fakt hrozně chytrej a ten vlastně taky se
- 16:52dostal do vězení asi po půl roce.
- 16:56Ten mi vlastně IZ toho vězení jako hodně psal.
- 17:00On byl takovej psanej a. Psal i měl takový sklony k tomu
- 17:06psát nějakou beletrii a tak. No po půl roce se dostal do
- 17:11vězení, takže jsme opět točili ve vězení AV době, kdy ten náš
- 17:16projekt jako zhruba končil, tak reném byl propuštěnej opět.
- 17:21Pořád jsme byli v kontaktu. No a.
- 17:26Kde v době, kdy opravdu už jsme byli ve střižně všecko už to
- 17:29končilo. Tak nastala nejkurióznější etapa
- 17:32žere ne vykrad náš byt, protože se dozvěděl jsme byli pořád v
- 17:37kontaktu. On se pohyboval teda v Praze do
- 17:41jeho bydlel u 1 kamaráda, kterej ho fotil nějak, tak ten se s ním
- 17:47dohodnul, že u něj může bydlet, takže rené bydlel tady v Praze
- 17:50toho taky potom nějak vykrad a dozvěděl se, že já budu na
- 17:56měsíční stáži v Berlíně. A Michal, že jede s dětma nějak
- 18:00ven na na chalupu, no vykrad nás.
- 18:03Vykrad nás na to já samozřejmě si velmi dobře pamatuju.
- 18:06Že jo vykrad vám pokladní. Protože tak to bylo, jestli do
- 18:11toho můžu vstoupit, tak já jsem postavu Reného zaznamenala,
- 18:14protože on i tys ho pozvala snad 1 na návštěvu k nám.
- 18:17Takže to už je. Si to obhlídnout a pak ty jsi
- 18:22odjela teda na tu stáž do Německa a my jsme se chystali na
- 18:25nějaký školy v přírodě, takže a tys nám zabalila ty kufry
- 18:28dopředu, aby se s tím táta nemusel nějak jako potýkat a
- 18:31pamatuju si, že jsem přišla. Teda asi to už byla škola nebo
- 18:35školka, škola. Asi už to byla škola a tam stál
- 18:40tomík brácha venku a celej rozklepanej, že nás vykradli,
- 18:44protože ten na to přišel jako 1. No a tak jsme viděli ten byt
- 18:49úplně vzhůru nohama. On na to měl celkem dost času,
- 18:52pak ho že jo nějak vyrušila tady naše sousedka, takže pak nějak
- 18:57dramaticky zdrhali přes dvůr. To si pamatuješ?
- 19:00No to já vůbec nevím. No no, vše sousedka šla kolem
- 19:05viděla vylámaný dveře. To jsme měli tou dobou ještě
- 19:08takový, ty prostě starožitný dveře, které do kterejch šlo
- 19:12jenom tak jako lehce strčit a oni se otevřeli a celej byt byl
- 19:17vzhůru nohama. Ale čím mě teda opravdu
- 19:19naštvala? 2 věcma jinak, že vyházel
- 19:24všechny ty věci z těch kufrů za balenejch na školu v přírodě,
- 19:27protože potřeboval kufry na odnos těch věcí, co nám ukrást a
- 19:31za 2 nelenil a normálně nám vysypal naše dětský kasičky, kde
- 19:36jsme měli prostě nějaký halíře, co jsme se tam střádali.
- 19:39Tak to to jsem teda nesla velmi úkorně a dlouho se mu to nemohla
- 19:45odpustit. Jestli vůbec jsem mu to
- 19:47odpustila, to ale tak teď už je to stejně taková postava, co nás
- 19:50provází celým životem, takže. No, takže možná jsem odpustila,
- 19:55ale nezapomněla. To je jasný já.
- 19:58Já jsem teda byla v tom Berlíně, táta mi to volal že jako
- 20:03vykradení a já jsem tam musela bejt, protože to bylo tehdy tak
- 20:08jako to bylo asi 4 dny po začátku.
- 20:11Já jsem to měla na celej měsíc, tak on mě ujišťoval, že to tady
- 20:14všechno zvládne, takže někde já nevím s těma kuframa asi nějaký
- 20:19si půjčili jiný, jenom vím, že byl problém, že byl ukradenej
- 20:22budík a že jste nějak ráno se nevzbudili a šli, přišli.
- 20:25Se pozdě do školy. No a mě vůbec, ale vůbec
- 20:29nenapadlo, že by to mohl bejt. Teda ne?
- 20:31Vůbec jenom ti do toho vstoupím. To bylo podruhý, že jo, co jsme
- 20:34byli vykradený. Ne.
- 20:36Takže my jsme už 1 nás někdo vykradl, takže jsme na to ne, že
- 20:39by byli zvyklí, ale tak jako v tý době mě přišlo, že se to tak
- 20:42děje. Dost často, že že ty dveře a
- 20:45celkově nějaký bezpečnostní zabezpečení prostě nefungovaly.
- 20:49V devadesátejch letech a takže? To nebylo takový překvapivý a
- 20:54spojit to s renem mě teda fakt nenapadlo.
- 20:56No a když jsem se vrátila, z toho Berlína, tak asi. 14 dní
- 21:02poté přišel dopis od raného, kterýho už zase chytli a on mi
- 21:06teda napsal něco jako v tom smyslu, že teda to byl on a že
- 21:11já nevím, jestli se omlouvá. No prostě to jenom tak jako
- 21:13konstatoval. Konstatoval, že to byl von,
- 21:16abych teda věděla, že už zase je ve vazbě.
- 21:19A teď já. Jsem no on ještě promiň v tom
- 21:21dopise nějak psal, že většinu věcí, že jo prodal prochlastal,
- 21:24ale že možná něco se ti vrátí, že něco tak nějaký nějaký
- 21:28myslím, že video nebo něco tam popisuje, že to teda ještě jako
- 21:31nestihl prodat. Tak to možná dostaneš zpátky.
- 21:34No a teď já jsem si to přečetla a teď jsem si říkala, ježiš, jak
- 21:37já to řeknu tomu Michalovi, protože on to vlastně všecko tu
- 21:42tíhu nes tehdy on, že jsem byla v tom Berlíně, on musel ty dveře
- 21:46celý nechat vyměnit, to muselo bejt hrozný no, a tak jsem mu to
- 21:51řekla. A on řekl, to máš dobrej konec
- 21:55filmu. Přesně takhle to řekl, tak jsem
- 21:59si říkala, ježiš, to je gentleman, teda fakt, to je
- 22:01hrozně jsem to ocenila. No a tak jsme tuhletu epizodku
- 22:06teda opravdu nakonec filmu dali, že chtěla jsem, aby rené přečetl
- 22:11ten dopis, kterej mi napsal, ale oni nás tehdy k němu na tu vazbu
- 22:14nepustili, a tak jsem to teda přečetla.
- 22:17Já v tom filmu, že to končí tady touhletou epizodou.
- 22:22No a musím říct, že to mělo vlastně velkej úspěch.
- 22:27On ten cyklus těchhle těch filmů se jmenoval.
- 22:29Řekni mi něco o sobě pomlčka, rene, láďa, Martin a.
- 22:37Tahleta. Zvláštní věc jako neobvyklá,
- 22:42teda hrozně dobře fungovala a opravdu to dodneška, když si
- 22:46někde další verze Reného, ve kterých to samozřejmě vždycky je
- 22:51pouští, tak na to lidi reagujou. No takže jsme to dělali tady
- 22:55tyhlety, filmy a šlo to v televizi.
- 22:58Řekni mi něco o sobě a dále. A já jsem se rozhodla tehdy, že
- 23:05teda po nějaký době, kdy jsem se oklepala z toho vzteku, že
- 23:11vlastně ten rené. Že to je tak jako neobvyklý čin.
- 23:16To, co udělal, že že to je vlastně zajímavá postava, že by
- 23:19stálo za toho sledovat dál a že to se pokusím udělat tak, že
- 23:25vždycky, když budu někde něco točit, tak tomu přihodíme 1 den
- 23:29s renem, že to nebudu nějak s nikým domlouvat, protože jsem si
- 23:33říkala, tak uděláme takovej pokus, jako to bylo pokračování
- 23:39v nějakým příběhu, ale bez jako nějakýho jasnýho.
- 23:44Dokonce podobně jako to bylo kdysi v tom zázraku, že teda
- 23:47budeme točit toho Honzu tak teďka, že budem točit Reného.
- 23:51Uvidíme, co z toho vyleze. No takže ta doba byla opravdu
- 23:57hrozně intenzivní a myslím si, že člověk měl takovej pocit, že
- 24:01musí využít všechno, co nabízel, se nabízel.
- 24:05Já ještě jenom doplním, že vedle toho, že si to třeba toho
- 24:08Reného, tak jak jsi mluvila o těch dalších mládeží, tak jenom
- 24:11aby to do sebe zapadalo, tak vlastně ta středoškolská mládež
- 24:15to byly ty sestřičky takzvaný. Starejch bak časem vznikl film
- 24:20Ester od jako Ester Janečková a Karolína to byli úspěšní, ale k
- 24:25tomu se dostaneme až až za pár let a pak další byla umělecká
- 24:31mládež a to byl Jakub špalek. Špalek, kterej byl vlastně
- 24:35hrozně zajímavej tím, že už v tom roce 89, kdy byl ještě
- 24:40student damu, tak udělal takový strašně zajímavý představení o
- 24:45vion novi podle Daniely fišerové.
- 24:50Hodina mezi psem a vlkem. A to bylo takový představení, o
- 24:56kterém se hodně mluvilo v tý době, takže mě napadlo teda
- 25:00propojit se s tím, jakoby ma zkusit natáčet Jakuba a to jsme
- 25:05opravdu s Jakubem teda točili a. Ms, začli jsme někdy v říjnu, no
- 25:12on potom se stal 1 z vůdců jako studentskej bych, který byly
- 25:18aktivní v sametový revoluci a takže jsme s ním točili takový
- 25:23různý povídání na různých místech jako v nějakých
- 25:27fabrikách AA na škole. Jak to vypadalo, když se
- 25:31plánovalo stávka a podobně a. Vlastně potom z toho vznikl
- 25:35takovej 1 tvar, kterej se jmenoval, jestli něco potřebuje
- 25:39naši pomoc, je to svoboda a bylo to skutečně takovýto
- 25:43předrevoluční a těsně revoluční období.
- 25:45A vlastně jsme to střihli někdy v březnu únoru 90, protože si
- 25:51pamatuju, že to vzali na festival do oberhausenu, kam
- 25:55jsem tehdy jela, což byla taková vlastně po revoluci 1.
- 25:58Cesta do Německa, západního tehdy ještě.
- 26:03A to si vzpomínám, že jsem tam navštívila.
- 26:07Tu rodinu, u kterých jsem tehdy hlídala děti, tak jsem jenom v
- 26:11takový rychlosti tam za nima zajela.
- 26:14A 120 letech. Poreferovala, co je se mnou, co
- 26:19dělám, a tak oni byli takoví. Docela tak myslím, že že to bylo
- 26:24hezký a že že že jsme si tak hezky popovídali, takže furt se
- 26:30něco dělo a já jsem pak ten projekt, teda delikventů skončil
- 26:37ty sestřičky, v těch se ještě tak drobně.
- 26:40Pokračovalo, ale nebylo to úplně jistý, jak to dopadne.
- 26:43A ten Jakub špalek teda z toho vznikl tady tenhleten film a
- 26:48tak. Jsem si říkala, no, možná budu
- 26:51ještě něco dál točit, ale chtěla jsem zase vymejšlet nějakej
- 26:56novej projekt a. Vymyslela jsem projekt ženy na
- 27:01přelomu tisíciletí, že by se to točilo takový různý, zajímavý
- 27:07ženy na přelomu tisíciletí a měla jsem vytipovaných několik
- 27:11žen a tak to bylo zajímavý v tom, že jsem ten projekt jako
- 27:17sepsala a dala do televize, protože té důležitý říct, že
- 27:24tehdy už vlastně pomalu končil krátký film a já jsem někdy v
- 27:30roce 94. Vlastně už ukončila svůj
- 27:34pracovní poměr v krátkém filmu, což bylo už opravdu taková
- 27:38relikvie tý tý minulý doby nadace film a sociologie už taky
- 27:43jako hrozně omezovala svojí činnost, protože nám docházely
- 27:47ty peníze a zkoušeli jsme peníze někde jinak různě získávat no a
- 27:55už se ukázalo, že to je teda hrozně složitý, že jsme chodili
- 28:00po různých lidech, který by mohli vypadat jako med.
- 28:04To je náš jo a teda vůbec jako nic, nic se nedařilo, no potom
- 28:10do toho ještě vstoupila taková 1.
- 28:13Zase kuriózní je nečekaná okolnost, že bylo jasný, že
- 28:17vznikne nějaká soukromá televize a udělali se nějaký v roce 92 se
- 28:24to zadalo jako, aby se organizace různý hlásily AV roce
- 28:2893. Co se to mělo nějak rozhodnout a
- 28:33jednat se společností, která se přihlásila, se jmenovala cet 21
- 28:39a mělo to bejt televize pro jednadvacáté století
- 28:42středoevropská, která se měla zabejvat.
- 28:47No vlastně ten program byl takovej hodně podobnej programů
- 28:51nadace film a sociologie. No a 1 z těch, jaksi akcionářů
- 28:57týhletý společnosti byl Josef alan, ten náš, vlastně předseda,
- 29:01představitel nadace film a sociologie.
- 29:04No a úplně neuvěřitelně pro nás překvapivě tahleta CD 21 tu
- 29:10licenci získala. I když tam byly já nevím bon
- 29:16bon, kterej, kterýmu všichni předpovídali, že že to má skoro
- 29:20jistý. No a takže ten náš kolega se
- 29:24najednou stal majitelem soukromí televize.
- 29:27No tak my jsme si hned říkali, ježiš, to je bezvadný, tak to
- 29:30teďka to naplníme našima projektama jenomže on se tam v
- 29:35tom momentu, kdy jim to přiklepli, objevil Vladimír
- 29:38železný, kterej to teda všecko vzal do svých rukou a kterej nám
- 29:43velmi brzy objasnil, že teda. Jako nějaká představa jako
- 29:48dokumenty AA takový takovejhle žánr no to teda ani náhodou a to
- 29:54bylo vlastně v tu dobu takový docela silný téma.
- 30:00Že jsme měli pocit do tý doby, že v době předrevoluční jako
- 30:06jsme byli ovlivňovaní ideologií a bylo naše činění omezených a
- 30:15teď najednou jako přišel nečekanej fenomén, že kromě teda
- 30:22veřejnoprávní televize vznikají i soukromí televize, který.
- 30:28Začínají mít ohromnej vliv zcela tu veřejnoprávní televizi
- 30:34zastiňují. A.
- 30:38Jako vlastně její pozornost k tomu, co my jsme chtěli dělat, a
- 30:43tak jako vlastně upadá, a to, co nastupuje něco úplně jinýho, co
- 30:49je úplně na hony vzdáleno tomu, co bysme my chtěli dělat.
- 30:52A opravdu to v těch 1 letech bylo takový hrozně divoký jako
- 30:56takový formáty, který dneska už taky ani ty soukromí televize
- 31:01nedělaj a chtěli mít nějaký takový budky na ulicích, kde
- 31:03budou lidi populi říkat, co si myslí a podobně takovýhle plány?
- 31:09Přesně 30 let teď TV. 2 slavila akorát 30 let, takže to mluvíme.
- 31:13Mluvíme o době před 30 lety a vlastně do jistý míry se tak
- 31:18jako trošku zhroutila taková iluze toho, že teď je svoboda a
- 31:22můžeme všechno a všechno jako. Jenom tržní kapitalismus jenom
- 31:27mít. Dobrej nápad a hned to půjde a
- 31:29pak přišel tržní kapitalismus a bylo jasný, že nejenom dobrej
- 31:34nápad, ale i sehnat nějaký finance na to.
- 31:37A není to tak úplně jednoduchý, takže já jsem se snažila shánět
- 31:40finance na projekt ženy na přelomu tisíciletí.
- 31:44Kterým ale se podle mě budeme věnovat hodně v příštím díle,
- 31:47ale tady máme že vlastně tím, že se že skončila cenzura, skončila
- 31:52socialismus a skončili různý. Já nevím diktáty a toho, co AP
- 31:58překrucování historie, tak se vlastně objevila.
- 32:01Pro tebe objevilo nový téma, a to zachycení osudů lidí, o
- 32:06kterých se před revolucí vlastně nemohlo mluvit.
- 32:10To byl další, teda důležitý téma tý doby, že jsem měla pocit, že
- 32:15je. Třeba.
- 32:17Že je to taková povinnost dokumentaristické a zachytit
- 32:20ještě právě zajímavý lidi dvacátýho století.
- 32:24A tak jsem to začla různě řešit. 1 asi takovej 1.
- 32:30Příběh byl lída Baarová. Což vzniklo tak, že jsem dělala
- 32:35pro pořad lapidárium, kterej byl pro českou televizi o takovejch
- 32:39jako různejch památkách a portréty neživých nějakejch věcí
- 32:46nebo staveb. A tak tak já jsem chtěla dělat v
- 32:50lucerně velkým sálu lucerny. Dělala jsem obhlídky a někdo mi
- 32:54říkal, to byste měla s lídou baarovou?
- 32:57Ta tam byla pečená vařená teď já ježišmarja lída bárová ještě
- 33:01žije, protože to byla taková hvězda mojí babičky.
- 33:05Tak jsem ji nikdy nesledovala. No jo žije v salzburgu.
- 33:09Napsala jsem ona jako že jo že tam pojedem natočit jak chodila
- 33:13do lucerny a pak mi napadlo, že teda je třeba natočit film o
- 33:17lídě Baarové, takže jsem se s ní domluvila.
- 33:20Bylo to 1 z nejstrašnějších natáčení mýho života, protože to
- 33:24byla. Měli jsme na to 3 dny s cestou
- 33:29cesta tam plus odpoledne natáčením pak 1 celej den pak
- 33:33dopoledne a cesta zpátky a přijeli jsme asi o hodinu
- 33:37později. Protože šíle.
- 33:39Sněžilo. A to byl jakej rok.
- 33:41Jenom 95 a všeho nebyly mobily nic a my jsme přijeli teda o
- 33:47hodinu pozdějc přivezli jsme paní lídě flašku becherovky, což
- 33:51si přála z Prahy. Když jsem se ptala, co chce
- 33:53největší becherovka, která existovala, jsem mi přivezli,
- 33:57zazvoníme tam. Kytka avona takovým otráveným
- 34:01výrazem. Otevřela jste přijeli pozdě.
- 34:04Já už s váma dneska nepočítám, ježišmarja, teď jsem si říkala,
- 34:08no to je průšvih mi v tom vymezeným časem.
- 34:12Prostě přijdeme o půl dne, no tak jenom, jestli se můžeme
- 34:17jenom domluvit. No tak pojďte dál.
- 34:19Teda, tak jsme tam šli. Teď ani neřekla.
- 34:22Sedněte si, no my jsme si teda sedli.
- 34:24Ona takovou chvějící se ručičku odšroubovala tu becherovku AA
- 34:30teď tu těžkou láhev a takhle se napila.
- 34:33Lahví. Lahve nikomu nic nenabídla žádný
- 34:36kafe nic no tak zejtra, kdy chcete přijít.
- 34:39No já jsem říkala tak v 9 no tak v 9 tak přijďte.
- 34:45No a to byl pokyn je akorát teď už vypadněte, jo, tak jsme
- 34:49odešli. Já jsem teda to odpoledne, to
- 34:52jsem prožila v hrozných mukách, protože jsem si říkala, to bude
- 34:54průšvih, jestli prostě se to nepovede, že jo, v tý době cesta
- 34:58do salzburgu to ještě bylo jako platila televize, to to bylo
- 35:02vlastně takový šíleně v tý době jako náročný finančně a tak.
- 35:06No tak pak se to nějak podařilo, natočili jsme ten poslední den,
- 35:10byla vysloveně milá, pak se ukázalo, že je to alkoholička,
- 35:13která vždycky dopoledne to bylo fajn, ale postupem času už to
- 35:17bylo horší. Horší.
- 35:19Takže i nějaký záběry z toho z toho dne, kdy jsme točili do do
- 35:24odpoledne do podvečera už se nedalo použít, protože už tak
- 35:28jako mluvila trošku neartikulované mě.
- 35:31Ale ten poslední den byl bezvadnej.
- 35:33To mě objímal. Úplně jsem měla pocit takovej,
- 35:35že by mě nejradši adoptovala a že bych tam z tý jakoby.
- 35:38Bydlela a to kromě toho, že že teda byla alkoholička, takhle
- 35:43možná prchlivá, tak asi bylo i náročný sledovat vlastně vůbec,
- 35:48nebo jako zjistit, co měla za osud ne, že to byla vlastně.
- 35:51Já jsem to měla trošku načtený, protože jsem si přečetla všechno
- 35:55možný, co se o ní do tý doby vyskytlo a důležitá byla taková
- 36:00kniha, kterou napsala vlastně povídání se škvoreckým, kterou
- 36:05napsala v době ještě před dávno dávno před revolucí, kdy vůbec
- 36:08si nemyslela, že by se někdy mohla vrátit do čech a byla
- 36:11taková velmi otevřená. A takže jsem to všecko jsem měla
- 36:15to, co byla ochotná o sobě říct, teda tomu škvoreckému, to jsem
- 36:19měla nastudovaný, ale vím, že různý lidi který, který mi dali
- 36:25tip na ní jako. V souvislosti s tou lucernou a
- 36:29tak říkali, prosím vás, jenom se jí neptejte pro boha na gibbse
- 36:34to prostě. Jakmile byste se zeptali, tak
- 36:36vás okamžitě vyhodí tě, takže na to jsem se zeptala až těsně před
- 36:40skončením natáčení jsem si říkala, tak už všecko máme, tak
- 36:45teď to můžu zkusit. No a ona odpověděla tak, 1 věcně
- 36:49no, on byl do mě hrozně zamilovanej, tak nic dál.
- 36:53Dál jsem z ní nedostala. Takže to byla lída bárová a pak.
- 36:57Ještě tady to bylo teda hrozně zajímá.
- 37:00Takový sladký století, kdy to jsem zase dostala tip na takovou
- 37:04strašnou. Scénu co se jmenuje sladký?
- 37:06Stoletém, co se jmenuje sladký století a tip na zajímavou dámu,
- 37:10která byla politická vězeňkyně 50 let, jmenovala se alča
- 37:15palkosková, a taky o ní byla nějaká literatura, kterou jsem
- 37:21si teda přečetla a byla to teda taková klasická intelektuálka,
- 37:26která po roce 48 prostě upadla v nemilost a byla zavřená.
- 37:33A ona měla jako chytrá, zajímavá žena předtím dělat nějaký
- 37:39interview do rozhlasu. AK to mě k ní přivedlo a skvěle
- 37:44se vyjadřovala, no ukázalo se, že ona má takovou partičku svých
- 37:49kamarádek z vězení, na který jsem se teda dál napojila, takže
- 37:53jsme natočili povídání. Takový delší asi se 4 těmahle
- 37:58ženama, plus potom jejich setkání, kdy se šli podívat na
- 38:04pangrác jako na takovou exkurzi. Exkurze na Pankráci, což byla
- 38:09taky kuriózní. No tak to bylo strašně zajímavé
- 38:14a vlastně tyhlety filmy ital lída Baarová i to sladký století
- 38:20mě vlastně. Přivedli do archivu, protože
- 38:26jsem to potřebovala, ty jejich příběhy nějak doplnit dobovými
- 38:30archivy lama seznámila jsem se s Karlem čáslavským, kterej
- 38:34bezvadnej znalec archivu. Opravdu to to bylo úplně
- 38:38unikátní, že se ho člověk zeptal na jakoukoliv.
- 38:42Já nevím, máme záběry na to, jak jak se staví, já nevím tenhle
- 38:47barák a on řekne, no asi 20 vteřin jinak moc ne, ale máme a
- 38:52tak dále. No a takže to jsem.
- 38:56Hodně využívala a potom jako potom sladkým století jsem
- 38:59říkala, jasný, to musím ještě pokračovat.
- 39:02Já jenom ještě k tomu sladkýmu století chci říct, že to mám
- 39:05strašně ráda ten film, protože tam jsou přesně záběry, jak
- 39:08vlastně partička stařenek, že jo oni sotva lezli, tak choděj po
- 39:13po tom Pankráci a vesele si tam říkají jé, podívej a tady to to
- 39:18my jsme měli daleko horší. No to oni mají teďka pohodlíčko
- 39:21a úplně takovým jako veselým optimistickým přístupem.
- 39:25Prostě potom, co si odseděli každá.
- 39:28Já nevím kolik. Nám většina z nich byla
- 39:31propuštěna na amnestii v roce 60, takže tak okolo těch 10.
- 39:35Let 10 let se odseděli tak vlastně jak je to nezlomilo, tak
- 39:39je to hrozně inspirativní film a jenom měli bychom pak říct
- 39:42vlastně, jestli se dá dají tyhle filmy někde vidět teď na sladké
- 39:46století? Jestli vůbec, kdyby někdo, kdo
- 39:48to bude poslouchat, tady to naše povídání měla zájem to vidět.
- 39:52Tak já nevím jestli ono tyhlety filmy produkovala česká
- 39:56televize, tak jestli to je v archivu český televize, tak já
- 40:00doufám, že jo, snad jo. Doufám, že jo.
- 40:02No a potom teda ještě bylo 1 téma, který mě tak jako
- 40:09provázelo taky mým životem. A to byl Julius Fučík, o kterým
- 40:15jsme se učili snad v každý třídě na základní škole.
- 40:19Vždycky se opakovalo téma Julius Fučík a jeho reportáž psaná na
- 40:24oprátce a tak no AV tý době tak jako myslím rok 95 nebo 6 vyšlo
- 40:30kompletní znění reportáže. Tady na oprátce s komentářem
- 40:36historiků, protože vím, že už v těch.
- 40:41Komunistickejch dobách se říkalo, že to bylo všecko trošku
- 40:45jinak a že Fučík tam píše o nějakém udavači.
- 40:50Kterýho nějak pojmenovává a že ten udavač byl vlastně asi on a
- 40:55že se z toho takhle vypisuji a podobně.
- 40:57Takový byly různý teorie a fámy. No a teď to vyšlo.
- 41:01Jo, a že právě gusta fučíková zařídila, že ta reportáž není
- 41:05úplná a že nějaký ty věci se. Do toho vydání nedostali.
- 41:10No a teď teda vyšla úplná, tak jsem byla hrozně zvědavá, jestli
- 41:12se potvrdí tyhlety fámy, ty se úplně nepotvrdily.
- 41:18Bylo tam něco o tom, že on někdy ty vyšetřovatele, když na něj
- 41:23tlačili tak, že on. Něco říkal, ale říkal věci,
- 41:28který oni už věděli, takže jakoby že spolupracoval, ale že
- 41:32nikoho neudal a nikomu neublížil.
- 41:34Asi takhle v tomhle duchu. No a jak jsem četla, si potom
- 41:39tam vzadu byl takovej rejstřík osob a tam všechny byly datum
- 41:46narození a datum úmrtí a pak koukám riva kriegelová a tam je
- 41:49jenom narození, tak jsem si říkala, ty, jo on asi ještě
- 41:52žije, tak jsem to zjišťovala. No a na důležitá postava riva
- 41:56kriegelová, já jsem se s ní zkontaktovala.
- 41:58Zavolala jsem, řekla jsem, o co by mi šlo a ona řekla, jo, to to
- 42:03vám to vám ráda, povím to, přijďte.
- 42:08No, takže jsme přišli tam natáčet starší kultivovaná dáma
- 42:13vdova po Františku krieglovi, která jak se ukázalo, měla
- 42:19hroznou pifku na Julia fučíka. A prostě hlavní její takový téma
- 42:26bylo, že to byl srab, že protože ona zažila tu situaci, kdy on
- 42:32byl zatčenej a bylo to tak, že byli v nějakým konspiračním bytě
- 42:37nějaká partička, asi 8 lidí a nějak se to gestapo dozvědělo
- 42:43šli po nich a přišli tam jo a všechny zatkly včetně fučíka.
- 42:50A ten Fučík měl zbraň a podle ryby měl prostě střílet a ne
- 42:55prostě takhle jako. Zbraň šoupnul někam do postele a
- 42:58nechal se zatknout. Čili ono, tohle tomu hrozně
- 43:02vyčítala, že prostě, jako to byla takový pravidlo pro pro
- 43:07lidi a. Přitom kdyby začal střílet, tak
- 43:09by asi nepřežila ani ona, že to je muž.
- 43:11Pravděpodobně to je pravděpodobný, ale jí prostě
- 43:15tady tohleto pravidlo, že člověk se má bránit, bylo tak důležitý.
- 43:19No a takže ho hrozně kritizovala.
- 43:23No potom teda ona jediná to přežila.
- 43:26Tady z týhle tý skupinky, ale. Teď mě pak napadlo ježiš a tohle
- 43:31bylo téma, který který, jako o kterým byla schopná mluvit i
- 43:34jsme dokonce našli ten byt, kterej byl ten tenhleten, kde se
- 43:39to všechno stalo? Tam teďka bydleli nějaký mladý
- 43:42lidi s dítětem, ale dovolili nám tam točit a ono to tam tak jako
- 43:45ukazovala. Je tady ty dveře byly trošku
- 43:48jinak a tady on stála, takhle stál a takhle koukal a místo
- 43:52abych střílel tak jako a tak dále, takže to bylo dobrý.
- 43:55Ne, ona byla výborná, teď já ježiš, no to je teda měla fakt
- 44:00zajímavej život, protože ona byla židovka.
- 44:02A poté, co ona se s tím Františkem křídlem teda
- 44:06seznámila až po osvobození, měla jinýho muže, kterej byl taky tam
- 44:12za zatčenej. Tady je v tomhletom konspiračním
- 44:16bytě a kterej zemřel v koncentráku.
- 44:19Ona byla v koncentráku, kde byla teda jako politická vězeňkyně,
- 44:22nikoliv jako židovka, a po válce se seznámila s Františkem
- 44:26kriegerem AA tak jsem si říkala, ježiš, to je tak zajímavý a teď
- 44:30jsem chtěla, jestli by ona nevyprávěla jako o sobě AO svým
- 44:33životě AO Františkovi. A ona řekla ne paní helenko, to
- 44:38se nezlobte. František nikdy nechtěl o sobě
- 44:42vyprávět on, když jako chtěl nějaký popisovat něco, co zažil,
- 44:47nebo tak, tak to vždycky dělal ve 3.
- 44:49Osobě nikdy nechtěl o sobě vyprávět, tak nezlobte se to
- 44:54nejde. My jsme přitom strašně hezky si
- 44:56jako porozuměli. Já jsem pak k ní chodila ještě
- 44:59léta na návštěvu po dotočení, no nechtěla nechtěla, tak to mě
- 45:04samozřejmě hrozně mrzelo, protože to by bylo zajímavý.
- 45:07Takže to to se pak jmenovalo? Lidé mám vás rád a to mě teda
- 45:12docela bavilo. No a potom to, že jsem chtěla
- 45:17dělat další časosběry ženy na přelomu tisíciletí, tak to jsem
- 45:22se snažila. To potom rozvedu další etapě,
- 45:26ale pořád jsem se o to v televizi snažila a tam mi řekli,
- 45:31že jsem hroznej megaloman. Prostě, protože jsem to chtěla
- 45:35dělat 10 příběhů zajímavých žen z různých vrstev společnosti
- 45:41megaloman no a pak mě napadla ještě 1 věc, co v tý době?
- 45:47A sice že vlastně by bylo zajímavý pokračovat v příběhu
- 45:50manželských. Edit, tak to jsem taky jako do
- 45:54televize, no prostě zase megaloman ženy na přelomu
- 45:57tisíciletí. My pak schválily po několika
- 46:00letech. A manželský etudy asi procent
- 46:0599. Když nastoupila do dramaturgie
- 46:08Alena mullerová, která byla kdysi u natáčení manželských
- 46:12etud ještě v krátkým filmu a tomu projektu fandila, tak
- 46:17opravdu po několik letech. Prostě já jsem byla zapsaná
- 46:20jako. Ta jednak lidi, který televize
- 46:24přišli z krátkého filmu, tak byli neoblíbený.
- 46:29Byly v kraťasu koukali na nás z vrchu a teď, když kraťas zanikne
- 46:34k nám sem lezou a koukají na nás z vrchu zase, což teda nebyla
- 46:39pravda, ale oni si to ty zaměstnanci televize tak
- 46:42vysvětlovali. No a teď prostě mají takovýhle
- 46:45nápady. Šílený megalomani no, takže
- 46:47podařily se ty ženy? No a podařilo se pak i manželské
- 46:50etudy, který ale to byla. 1 ze strašně důležitejch chvil v mým
- 46:57životě, kdy já jsem všechny ty protagonisty manželských etud
- 47:02volala a pozvala do matu. Na setkání společník, kde jsem
- 47:09jim chtěla tenhleten záměr představit a zeptat se, jestli
- 47:12budou ochotný a všichni přišli s jedinou výjimkou to byl Jirka s
- 47:19dílu Jirka a Marcela, který mezitím už se zase rozešli a on
- 47:25prostě nějak. Byl vůči tomu projektu nějak
- 47:29zatrpklý, ale jinak, takže ze 12 lidí 11 přišlo a teď já jsem jim
- 47:34to řekla. Jestli by byli ochotný.
- 47:39A oni všichni řekli, že jo, a to bylo.
- 47:44To byl pro mě vlastně strašně zásadní moment.
- 47:48Protože ty lidi už věděli, co to obnáší, ocitnout se takhle na
- 47:54obrazovce bejt cílem různých jako debat a já zaru názorů,
- 48:03někdy i třeba výpadů, nebo i zase naopak jako chvály, ale
- 48:08vlastně stát se jakoby nějak veřejnou osobností věděli, co to
- 48:13znamená a byli ochotni do toho jít znova.
- 48:16A to mě tak strašně potěšilo, že tenhleten den.
- 48:21Považuju za takovej 1 ze základních bodů, protože mě to
- 48:25přivedlo k tomu, že vlastně v těch časosběrných projektech se
- 48:31dá pokračovat a že se tím ta doba jako prodlužuje, protože
- 48:37většinou ty projekty byly schvalovaný tak jako okolo těch
- 48:41na dobu okolo těch 5 let. A že najednou se ta doba dá
- 48:47prodloužit a prodloužit, a to jsem potom využila ještě
- 48:51několikrát v dalších různých projektech.
- 48:54Potom asi se ještě pobavíme v dalších dílech, ale tady tohleto
- 48:59bylo prostě zásadní v tom, že to je možná cesta a že tím pádem ty
- 49:05příběhy, který už tehdy jsem si definovala, že ten časosběr
- 49:08vlastně že spojení dokumentu s příběhem, takže vlastně ty
- 49:13příběhy můžou bejt delší, rozsáhlejší?
- 49:17Rozvinutější zachytit víc situací a zachytit taky proměnu
- 49:22doby, protože vlastně pro mě v tom časosběru se snažím
- 49:27zachycovat nejenom takový ty soukromý dějiny těch
- 49:29protagonistů, ale i to, co běží okolo nich.
- 49:33Některý si toho všímají víc, některý míň, ale všichni se
- 49:39občas třeba podívají na televizi a tam prostě běží nějaký ty
- 49:44dějiny. A že čím delší ta doba bude, tím
- 49:48víc tady z tohodle toho. Se tam dá zachytit a to je
- 49:53vlastně taková věc, kterou. Beru jako takovou zásadní ideu
- 50:00toho, co bych chtěla těma časosběr sama dokázat.
- 50:05Aby. Aby to byl obraz doby, ve
- 50:08kterých jsme žili se vším jako s tím, jak lidi žili, jaký měli
- 50:13byty, jaký měli přání, jaký možnosti, co je štvalo, co je
- 50:20provokovalo a zároveň jak okolo nich probíhaly ty velký dějiny a
- 50:28že přišli různý zvraty. Samozřejmě mě vlastně mrzí, že
- 50:34jsme netočili v době třeba sametový revoluce, ale to byla.
- 50:40Prostě 1. Etapa byla skončena a někoho
- 50:44nějak v tu chvíli nenapadlo točit.
- 50:47Ten nápad přišel až pozdějc takže my jsme takovou tu proměnu
- 50:52zachytili až vlastně po 10 let pozdějc, než se udála.
- 50:58Ale zároveň touhle schůzkou v matu si taky ti bylo ukázáno, že
- 51:03že těm protagonistům tím jako neuškodíš ne, což je vlastně
- 51:06taky dobrý vědět, že ti svěřil. Svůj příběh a mají k tobě
- 51:12důvěru? Právě no to bylo, to bylo to
- 51:14zásadní poznání, že prostě nejsem jejich škůdce a nepřítel,
- 51:20a naopak, že že to berou, že to vnímaj a že teda zřejmě v tý 1
- 51:26etapě se nestalo nic, co by je nějak proti mě popudilo, takže
- 51:31to byla taková vlastně dobrá zpětná vazba.
- 51:34A tak jsem si. No prostě jsem byla nadšená.
- 51:40Že zase tohleto pokračuje, takže takže jsem měla před sebou
- 51:45natáčení, jednak těch zajímavých žen časosběrné, jednak manželský
- 51:50etudy tak a ještě potom přišly nějaký jako zajímavý osudy toho
- 51:56dvacátýho století, takže to bylo hezky nabitá doba pracovně a mě
- 52:01to bavilo. Tebe no to všechno nás čeká v
- 52:05dalším dílu, ale mě ještě napadá, že vlastně někdy v tý
- 52:07době a klidně o tom nemusíme mluvit.
- 52:09Když nebudeš chtít, ale tak jsme nějak.
- 52:12Řešili, že jsi měla syndrom únavy.
- 52:17Pamatuješ si to? To byla taková no.
- 52:19No, no to jsem měla, to jsem dokonce chodila na nějaký takový
- 52:23terapie, že syndrom únavy, ale a tys tam byla se mnou 1 ne na
- 52:29nějaký ty terapie nebyla. To zase ne nepamatuju.
- 52:32Já si jenom pamatuju, že že se to v rodině řešilo, že že máš
- 52:36jako syndrom únavy a tudíž máme to nějak jakoby v chápat, že
- 52:41občas seš unavená. Jo jo jo no.
- 52:43A to bylo asi tak jako z toho přepracování, ne?
- 52:47Tak je to možný. Ale vlastně to zase potom nějak
- 52:52jako odplynulo, ale fakt je, že jsem to si vzpomínám, že jsem
- 52:55někde byla v nemocnici na karláku na nějaký takový
- 52:58skupinový terapii, kde se to probíralo několikrát.
- 53:01Myslím a to byla taky fenomén devadesátejch let to, kterej
- 53:05teďka už ani nevím, jestli možná už má jinou.
- 53:08Jinak se nazývá. Možná teď se to to mluví spíš
- 53:11jak já nevím, možná vyhoření nebo deprese, nebo já nevím
- 53:15jestli to mohu ne, nebo myslíš, že?
- 53:18No nevím, no tak fakt je, že tehdy asi se tomu říkalo.
- 53:21Novej syndrom, že že že toho bylo hodně, no taky jsem měla
- 53:26vás. Musela jsem se starat, abyste
- 53:28abyste se vzdělávali. Tak jsme.
- 53:32Začli chodit na gympl. To jsme začli s bráchou chodit
- 53:34na gympl a začla nám puberta, takže to jsme ti asi docela taky
- 53:38přidávali. Různejma třídními schůzkami si
- 53:41pamatuju, že jste byli nějaký vždycky zdrcený.
- 53:44Když jste šli do školy na třídní schůzky, nějak jste se navzájem
- 53:48losovali, kdo kam půjde, kdo to bude mít horší?
- 53:51No a 1 jsem tam šla sama, to si přesně pamatuju.
- 53:54A pře táta nějak nemohl a dozvěděla jsem se z obou stran
- 53:58nějaký temný věci, takový jako jak vám to nejde a šla jsem
- 54:03potom pěšky přes libeňský most a říkala jsem mu, nebylo by lepší
- 54:07skočit na. Ne, no tak to říkám v nadsázce.
- 54:11Takže to jsme prošli 90 léta ty máš v zásobě spousta témat na
- 54:18nultý léta, o kterých se budem povídat v dalším díle.
- 54:23Můžeme hned začít, jestli chceš dáme pauzu, dáme pauzu.
- 54:27Ty seš úplně nesmrtelnou nesmrtelná.
- 54:31V.