
Tamara Suchánková: Světlo za kostelem
Jedno nedělní ráno jsem přijela ke kostelu a zaparkovala. Zvedla jsem oči ke zpětnému zrcátku a uviděla stát přímo za autem mladou ženu "bez domova". Otevřela jsem dveře a ona mně velmi slušně porosila o deset korun. Vybrala jsem všechny kovové mince, co jsem měla a nasypala je do jejich špinavých dlaní. Poděkovala a odcházela. Najednou se zastavila, otočila se a říká: " Paní, věříte v Boha?" "Ano věřím," odpověděla jsem. Vrátila se a zadívala se na mě svýma krásnýma modrýma očima. "Mohla byste mi prosím pomoct najít Boha? Stále ho hledám, volám, ale nic..." Usmála jsem se a odpověděla jí…
The skinny
The skinny isn't ready yet — notes appear once the transcript is processed.