Latest / Týdeník Respekt / Setkávali jsme se se zločiny, jejichž brutalita byla do té doby nevídaná
Transcript
- 0:15Posloucháte podcasty deníku respekt zdraví vás hana řičicová
- 0:19v aktuálním respektu, jehož tématem jsou takzvaně drsné
- 0:22devadesátky kolega Jarda spurný 1 ze zakladatelů investigativní
- 0:25žurnalistiky u nás popisuje, jak se krátce po revoluci v
- 0:28Československu a pak v Česku krotil zločin ahoj jardo.
- 0:31Ahoj. Jardo, já nechci říct, že se v
- 0:34tom aktuálním čísle ohlížíš za devadesátkama, protože z toho
- 0:38výrazu vlastně vždycky pro mě čpí nějaká míra nostalgizace,
- 0:41nebo to, že to zkrátka člověk nějak chce zromantizovat, nebo
- 0:45že vzpomíná na to, jaký to bylo tenkrát a jestli to bylo lepší
- 0:47nebo horší a tak, ale ten tvůj text takový vůbec není.
- 0:50On je vlastně dost svěží, je mrazivej a popisuje některé
- 0:55zásadní polistopadové kauzy i brutální zločiny z devadesátek.
- 0:59A to jak ses jim věnoval jako novinář a jak jsi o nich psal a
- 1:02vlastně stále do respektu jsi o nich psal a ty ses tomuhle
- 1:05tématu věnoval, i když trochu jinak ve svojí knize jací jsme
- 1:09dnes, která vyšla zhruba před 3 lety a moc si posluchačům a
- 1:12posluchačkám doporučuji. Je to hrozně čtivá knížka,
- 1:14kterou skvěle ilustroval Jindřich janíček.
- 1:17No a tahle ta knížka pamětníkům a vlastně i lidem, kteří si to
- 1:20období nemůžou dost dobře pamatovat.
- 1:22Určitě může pomoct nějak vnímat tu návaznost polistopadovejch
- 1:25kauz až vlastně dodneška. A mě zajímá, když se obrátíš
- 1:29zpátky do těch devadesátek do doby krátce po revoluci jakej
- 1:33Jarda jsi byl tenkrát, protože ty jsi byl mladej novinář.
- 1:37Byl jsi člověk z disentu, tak jaký vlastně bylo bejt uprostřed
- 1:40takovejch událostí, jak jsi to prožíval?
- 1:43Tak já jsem měl vždycky obrovskou výhodu, že jsem byl
- 1:46minimalista, že vlastně ty roky před před tím devětaosmdesátým
- 1:51jsem žil život. A víceméně dělníka a neměl se
- 1:54moc velký ambice intelektuální. Nikoliv že by nechtěl psát, ale
- 1:58prostě uvědomoval jsem si tu situaci a viděl jsem, jaká jaká
- 2:01je a že jestli chci něco dělat, tak to budu dělat.
- 2:03A vlastně tohle jsem si odnesl i do začátku.
- 2:07Těch těch těch devadesátek. Takže oproti oproti mým mladším
- 2:11kolegům já už jsem byl celkem dospělý.
- 2:12Mně bylo 34. To znamená, že že to nebylo
- 2:15úplně tak, jakoby emoce, radost, studentská a já jsem si vlastně
- 2:22celou celou dobu uvědomil a celou dobu mě to zajímalo, že mě
- 2:24zajímaly instituce. Ale postavit nějakou instituci
- 2:27nebo přemýšlet nad nějakou institucí?
- 2:29Věděl jsem, že že prostě ten novej stát nevznikne bez těch
- 2:32bez těch institucí, že že pokud ty instituce nebudou fungovat
- 2:35spravedlivě, pokud nebudou se ohlížet na lidi, tak tak nemáme.
- 2:40Nemáme vůbec šanci a abych nembyl dlouho, tak na mě prostě
- 2:44spadly instituce spravedlnosti čirou náhodou shodou okolností,
- 2:48protože jsem o tom začal psát, takže jsem se začal zabývat.
- 2:52Tím, jak funguje policie, jak ta policie se mění oproti ty době
- 2:58před před pádem komunismu, jak fungují státní zástupci?
- 3:01Tehdy ještě prokurátoři, jak fungují soudy, jak je možný
- 3:05vůbec dosáhnout té institucionální spravedlnosti?
- 3:08A přes tohle teprve přes tohle jsem se dostal k tomu samotnému
- 3:12zločinu, protože aby se dala postavit nějaká instituce, tak
- 3:16jsem si už tehdy jako malý novinář říkal, že že musím vidět
- 3:21vlastně proti čemu stojí. Že já nemůžu postavit policii,
- 3:24která bude postavena proti zločinu, která který tady vůbec
- 3:27vůbec neexistuje. Takže jsme se vlastně začali
- 3:29tady k tomuhle k tomuhle dostávat.
- 3:31A protože ta doba byla strašně rychlá a strašně divoká, tak to
- 3:34přicházelo tak trošku bez ladu AA skladů, což zároveň pro mě
- 3:41osobně AI vzhledem k redakci přinášelo obrovskou potřebu
- 3:46jakoby soustředění zbavit se těch emocí, které tam byly
- 3:49zbavit se tý radosti z toho, že najednou jsem ve svobodě, že
- 3:51nemůžu. Dělám něco, co jsem nikdy
- 3:53nevěřil, že budu dělat, že se tady dě že, se tady dějou věci,
- 3:57který jsou fantastický, který který počínaj fakt psaním
- 4:00článků, ale porozjelo se spoustu klubů, rozjelo se spoustu
- 4:04muziky. Najednou to bylo spousta knih
- 4:07všechno AV těch článcích, ty články musí být věcné a samotný
- 4:12fakt, že jsem nikdy předtím nějak zvlášť nepsal, mě naučil
- 4:15psát věcně a dívat se na ty věci věcně.
- 4:18To znamená, že IS odstupem času. Kdy jsem psal?
- 4:21O věcech, které ve mně vzbuzovali obrovské motivní
- 4:24flashbacky v okamžiku, kdy jsem se vrátila o já jsem tam ten nám
- 4:27tam třeba píšu o 1 případu, na který jsem už zapomněl, ale
- 4:31najednou jsem si uvědomil. Najednou se vybavilo, co jsem
- 4:34prožíval v těch 90 letech, kdy jsem se to dovídal, kdy to pro
- 4:37mě bylo naprosto brutální věci. OO smrti 2 mladých dívek, prostě
- 4:41naprosto náhodné, šílené, brutální, nesmyslné, tak to bylo
- 4:46to těžké. Ale, ale k tomu, abych to někomu
- 4:48vysvětlil, dagi asi zapotřebí, aby aby tam ta věcnost byla.
- 4:52Já nepíšu OO svých emocích. Já píšu o tý době.
- 4:56Dítě k těm emocím a ještě k tvému vztahu k institucím a nebo
- 4:59obecně ke spravedlnosti se dostaneme v další části.
- 5:01Tady toho povídání, ale když se na to podíváme, když se i
- 5:05podívám na to přesně, jak říkáš, že vlastně píšeš věcně tak
- 5:08vzhledem k tomu, v jakým prostředí ses pohyboval, tak ses
- 5:11třeba zamýšlel nad tím, že vlastně píšeš o strašný špíně a
- 5:14píšeš o něčem, co je hnusný, ale zároveň ty nesmíš být úplně
- 5:18součástí tohohle. Takže přemýšlel jsi nad tím
- 5:21napětím mezi tím, jak do toho úplně nespadnou.
- 5:24A zároveň, jak o tom dostatečně srozumitelně informovat.
- 5:29Ono to začalo vlastně v těch v těch 90 letech ještě před tím
- 5:32zločinem. On to začalo už s těma
- 5:33estébákama. Já jsem samozřejmě o tom hodně
- 5:37psal, ale zároveň jsem měl nějakou zkušenost s disentu
- 5:41jistýho prona pronásledovaný, nebylo to nic hroznýho, ale bylo
- 5:44to tam. Byl tam nějaký vězení a viděl
- 5:45jsem, jak fungují, ale k tomu, abych abych o nich psal, tak já
- 5:49jsem nemohl si vylívat svoje vlastní, svoji vlastní zlost.
- 5:53Já jsem potřeboval už v tom roce 90 získat od nich odstup.
- 5:56Potřeboval jsem je, co mně vlastně říkají, co mně sdělují,
- 6:00co mě chtějí sdělit jako oni často hodně rychle přebíhali
- 6:04jakoby z těch svých pozic na ty pozice demokracie a snažili se
- 6:09nám jakoby hodně podlézat. I od toho si člověk musel držet
- 6:13držet držet odstup bylo strašně jednoduché, buď se nad tím
- 6:16pohoršit, nebo je nesnášet nebo něco takového, ale já jsem.
- 6:21A myslím si, že to byla obrovská zásluha.
- 6:23Třeba Ivana lampira editora a že jsme v respeku úplně na začátku
- 6:29měli pocit ty věcnosti, věcnosti, že my informujeme.
- 6:32My se z ničím, nevyrovnáváme, my nikoho nesoudíme.
- 6:37My informujeme o něčem co, co co přichází a samozřejmě vlastně
- 6:43kdy vznikal respekt, tak my jsme byli hodně hodně blízko z
- 6:48politiky jako. S disidenty a oni mohli jít
- 6:52někam jinam, oni tam mohli mít ty emoce.
- 6:54Oni tam mohli mít tyhle věci. Protože se k něčemu rozhodovali,
- 6:57hádali si mezi sebou, ale my jsme o tom informovali a
- 7:00najednou. Já jsem si uvědomil, že na ty
- 7:02emoce prostě my nemáme. Myslím si, my to můžeme cítit a
- 7:05prožíval jsem to. Ale přitom psaní, že že na ty
- 7:08emoce prostě není, není čas. Já když tě budu chtít informovat
- 7:12o něčem, co je, co je hodně důležité, tak to nemůžu prostě
- 7:16dělat vzrušeně AA popisovat se všemi těmi klíčkami.
- 7:21Musím tam zachytit tu atmosféru té situace té doby.
- 7:25Toho, co chci říct. Měls, třeba strach, někdy nebo
- 7:33byla to emoce, kterou jsi cítil často teď nemyslím teda v psaní.
- 7:37To už jsme si řekli, že tam radši necítit.
- 7:39Ale do textu v aktuálním čísle jsi psal třeba přesně o dost
- 7:43brutální vraždě 2 mladých žen cítils třeba strach a je strach
- 7:47něco, co tě paralyzuje nebo co tě může naopak třeba posunout
- 7:51někam kupředu. Jak to vnímáš?
- 7:53Já jsem měl 1 výhodu a to se musím vrátit o hodně hodně do
- 7:56minulosti. Já jsem někdy v roce eee ne,
- 7:59někdy ale můžu říct. To je přesný datum patnáctýho.
- 8:02Června 1976 stopoval v brně směrem na prahu na výpadovce v
- 8:06brně, v Bohunicích a stopoval jsem vlastně na silnici, vod níž
- 8:11vedla odbočak věznici, která stála asi 50 m od ní a já jsem
- 8:15si toho patnáctýho června. 1976 říkal, to je strašný, tam bych
- 8:20se v životě nechtěl dostat, protože ta věznice z venku.
- 8:23Působila strašně depresivně a já si vzpomenu, jak jak jsem tam
- 8:27stál, že na že, že úplně na mě šly mdloby si představit, že
- 8:31bych se tam dostal, co? Co se prostě stalo, se něco, co
- 8:35jsem nečekal. Já jsem se v tý věznici v tý
- 8:37věznici ocitl za 3 týdny, teď jsem si uvědomil a.
- 8:40Asi po týdnu ten svůj strach, který jsem měl před tou věznicí
- 8:45a já jsem mu v tý věznici necítil a od tý doby si vlastně
- 8:49uvědomím tu základní věc, že strach není nic skutečného.
- 8:53A samozřejmě přitom psaní jsem prožíval i strach i strach ne z
- 8:57toho, že mě někdo někdo zabije, ale strach z tý situace, strach
- 9:02z toho, že ten zločin skutečně ze začátku.
- 9:06Působil docela docela děsivě. Že jsme se setkávali.
- 9:10Opravdu se zločiny, který byly, jsou brutalitou do té doby.
- 9:14Velmi řídké nebo nebo nevynalé. Navíc tu bylo nějak ještě ještě
- 9:18ten zločin těch bílých límečků, který se rozjížděl a který
- 9:21působil. Stejně tak tak z tohohle to byly
- 9:25obavy, ale takový ten ten ten strach jako že bych že bych ze
- 9:28strachu do něčeho nešel, nebo že bych ze strachu se mírnil, nebo
- 9:32že bych ze strachu se někomu něčemu nějak vyhýbal, ten jsem
- 9:36ten jsem nikdy neměl. Samozřejmě člověk má obavy o svý
- 9:39blízký od toho, když píšete o vraždě mladých dívek a já jsem
- 9:44měl. Věci v tu dobu teda ještě
- 9:46nedospěli a už dospívající, tak to si to si ja jaksi promítáte
- 9:51do toho do toho svýho života, ale při úvodu toho textu se
- 9:54používá slovo zkrotit jako a já si myslím, že myslím, že to
- 9:58vymyslel erik nevím, tenhle titulek mě to nenapadlo, ale
- 10:01myslím si, že to bylo přesně to, co co jsem cítil.
- 10:03Já jsem měl nějakou vnitřní potřebu.
- 10:07Celá redakce respektu tehdy evidentně měla potřebu zkrotit
- 10:11ten zločin, ale my jsme samozřejmě ty ty ty zločince
- 10:14nedopadali. My jsme jediný, co jsme o tom
- 10:15mohli psát. Psát a hledat cesty pro policii
- 10:19pro institut je pro stát. Jak tady s tímhle zločinem něco
- 10:21něco udělat, protože to mohlo dopadnout taky hůř a jsou země,
- 10:25ve kterých ten zločin víc se či méně vítězil.
- 10:29Třeba v Bulharsku mají dodneška opravdu jako velký problém s
- 10:33mafiemi a nejen těch bílých límečků, ale IS gangy a tak dál.
- 10:37Na Slovensku je to totéž. A když jsme u toho krocení, tak
- 10:40měls někdy během tý doby, co to děláš, což je dejme tomu zhruba
- 10:4430 let, nebo něco málo přes 30 let.
- 10:47Měls někdy pocit, že už tě třeba jen tak něco neoblafne a teď
- 10:52jako nenarážím na otázku z naší každotýdenní rubriky v respektu
- 10:56šestadvaceti otázek, která zní, kdy jste se cítil doopravdy
- 11:00mocný, ale říkám si, že nějaká jistota, kterou třeba sebou
- 11:05nějaká delší praxe nese, je na 1 stranu takový velký uf, že se
- 11:09zkrátka na sebe můžeš nějak spolehnout a jsi si toho vědomej
- 11:12na 2 stranu. To může být docela nebezpečný
- 11:15pocit, nebo aspoň tak to vnímám. Cítils to někdy?
- 11:18Já mám obrovský strach z toho z tý 2 verze to znamená z toho
- 11:24pocitu jako že teda teď už jsem mocnej.
- 11:26Teď už to znám všechno a prošel jsem.
- 11:28Prošel jsem tou novinařinou 30 let a tam jsem zažil tyhle
- 11:32vraždy a tam jsem zažil Klause a tady vo tomhle jsem psal AO tom
- 11:35jsem taky psal a já už vlastně všechno vím, to je strašná
- 11:38pozice, prostě mít my mít pocit. Mít pocit, že už to vím já
- 11:44samozřejmě. Můžu a musím využívat svoji
- 11:47zkušenost. To, co jsem, co jsem prožil, ale
- 11:50zase já se musím vrátit k respektu jako ale ono to tak
- 11:53funguje. Já vlastně byť je to byť, je to
- 11:55hodně vyčerpávající pocit a uzávěrka.
- 11:58Ale já jsem vděčný editorovi nebo editorům, on jich tu víc za
- 12:02to, že mi ten článek, pokud si to zaslouží, cupují, že já
- 12:07vlastně každý týden prožívám znovu.
- 12:10To, co jsem prožíval před 30 lety.
- 12:12Když člověk pracuje, pracuje s tou.
- 12:15V 30 je to zkus zkušeností, tak nemůže pracovat s tím i já jsem
- 12:18to věděl. Já jsem to říkal, já to vím,
- 12:21musí pracovat neustále s jakousi pokolou s jakýmsi neustálým
- 12:26překvapením toho, co přichází, protože to, co přichází, je
- 12:29vždycky trošku jiné než ty. Vzorce, které jsme se naučili
- 12:32předtím byť asi úplně každý. K tomu má tendenci tak nějak být
- 12:38s těma svýma zkušenostma. Tak jsem rád, že jsem, že tyhle
- 12:42mí názory tahle má zkušenost je vlastně.
- 12:45Neustále mýlím mladými kolegy a světlem a tím, co se děje
- 12:48podrobována ně nějakým kritickému myšlení, nějakému
- 12:52nějak nějakýmu odstupu. Jardu, když se vrátíme do těch
- 13:00devadesátek, tak si říkám, když se a teď se dopustím toho, co
- 13:04jsem říkala, že neudělám. Když se ohlédneš za tím svým
- 13:06tehdejším působením, jaks vlastně vnímal nástup toho typu
- 13:10zločinu, kterej se v těch porevolučních letech vlastně
- 13:14tady začal objevovat, protože já si říkám, jestli tě třeba to
- 13:18nenaplnilo nějakými pochybnostmi o té nové době, která nějak
- 13:22přicházela o tom novým směřování Československa nebo Česka.
- 13:25Protože to, co se tady dělo, ta brutalita těch zločinů a ta
- 13:29četnost i vlastně to jako jak třeba postupovali některý
- 13:32instituce, to vlastně úplně jako nekorespondovalo s tím, jaký
- 13:35byly třeba ideály chartistů nebo ideály sametu.
- 13:38Vlastně to nebylo těžký nikdy a já se zase vrátím k tý věcnosti.
- 13:42Ty zločiny samy o sobě nebo nárůst těch zločinů.
- 13:46To, co se dělo na ulicích, zvýšení počtu vražd, bylo
- 13:49samozřejmě samozřejmě strašlivý, ale jaksi práce novináře je
- 13:55nejen popisovat, že byly strašlivý, ale také zjišťovat,
- 13:58proč to bylo tak strašlivé, čím se to děje?
- 14:00Proč si ta policie s tím neví rady, jako jak to, jak?
- 14:03Jak je možný, že ty lidi? Prostě nemají, nemají hranice, a
- 14:08to jako v uvažování o tomhle nebylo žádný místo, prostě na
- 14:15zklamání, že něco takovýho přišlo já.
- 14:17Pokud šlo o zklamání, tak to zklamání spíš spíš přicházelo z
- 14:23toho, že jsem si uvědomil, že tahle země nemá, řekněme
- 14:26dostatek a vzdělaných. A teď nemyslím jako lidma s lidi
- 14:30s titulama jako jako vysokoškolský vzdělaný nebo tak,
- 14:33ale nemá dostatek vzdělaných lidí informovaných.
- 14:35Lidí, kteří by si s tou novou situací věděli, věděli rady a
- 14:40ten zločin byl jenom součástí jen relativně malou malou.
- 14:45Součástí tohodle a když si vzpomínám, jak ty články
- 14:49vznikaly, tak oni nevznikaly z pocitům zklamání instituce s
- 14:53institucí z pocitu ze zklamání z demokracie, z pocitu ze
- 14:57zklamání, že přišlo něco, co je daleko horší, než jsme všichni
- 15:01všichni očekávali, ale z pocitu prostě se.
- 15:04Se zastat těch obětí. Jejich příbuzných pochopit, co
- 15:08se to děje, protože se řešili pořád jenom vrazi a ten den
- 15:12někoho zavraždil. A jak to udělat, aby ty oběti
- 15:15nebyly, aby jich nebylo tolik, aby aby ty lidi dokázali těmhle
- 15:19situacím předcházet a já si vzpomínám na rozhovor s
- 15:24tehdejším ministrem spravedlnosti Novák Simona.
- 15:27Bavili jsme se tady o těch o těhlech věcech a on mi odpovídal
- 15:30no tak lidi nesmí, prostě nesmíte vytáhnout peněženku v
- 15:33hospodě, aby vás někdo. Nakrdl nebo holky ať nenosí
- 15:37krátký sukně, když jdou večer. Domů a já jsem si uvědomil, že
- 15:40pokud ministr ministr spravedlnosti uvažuje, tady ti
- 15:43tímhle způsobem, tak tady v týdle zemi něco chybí.
- 15:46Jako neměli jsme ambici změnit pohled týhle země, ale sami jsme
- 15:50se s tím chtěli v sobě vyrovnat, protože ta situace byla opravdu
- 15:55neobvyklá. Zavraždění těch těch 2 děvčat,
- 15:58když zůstanu u nich, to neštěstí přineslo 1 směrem uvažování o
- 16:03hledání tý spravedlnosti. Ve všech možných směrech, ale
- 16:06zároveň o bytí těch. Obětí těch mrtvých, ale i těch
- 16:10pozůstalých a ostatních ostatních lidí, protože.
- 16:14Jsme taky měli pocit, jako že se stávají jenom jakousi
- 16:17statistikou a oni nebyli statistikou.
- 16:19My jsme sami v sobě museli najít, protože respekt už to
- 16:23tady, pardon, byl postavený vlastně na disentu AI my sami v
- 16:27sobě musejí najít vyrovnání. Ty odvrácený strany, ty ty
- 16:32demokracie, která přišla AO, které jsme sice tak jako četli a
- 16:35tušili jsme, že že bude, ale v okamžiku, kdy to přišlo, se vším
- 16:38všudy. A nejen ty vraždy, ale i
- 16:40podvody, privatizační krádeže, selhávání politiků, uplácení
- 16:45politiků a všechno prostě, co ta volnost přináší to, co jsem já
- 16:48četl u čandera v 70 letech a co mě, co mě jako mladýho kluka
- 16:54zaujalo, že něco říká, tak jsem najednou viděl, viděl, viděl ve
- 16:59skutečnosti a já jsem strašně rád, že vlastně pěta 90 léta
- 17:03přinesla. Tu situaci, že jsem se s tím
- 17:06mohl vyrovnávat, že ta společnost se s tím mohla
- 17:08vyrovnávat. A že respekt patřil mezi ta ta
- 17:11média, která se s tím vyrovnávali, kteří která to
- 17:14neevidovala. Mě ještě zajíma v návaznosti na
- 17:23to, jak jsi přesně mluvil o tom, že i různý instituce potom byly
- 17:27plný lidí z disentu a tak dál. Tak jak se vlastně
- 17:30spolupracovalo, jaké to bylo? A to nemyslím teď jako třeba, že
- 17:34by se dělil o něco s kolegama nebo tak.
- 17:36Já si vlastně představuju tvou práci jako dost vlastně osamělou
- 17:39a individualistickou, nebo samozřejmě v rámci časopisu.
- 17:43Ale mířím k tomu, že vlastně třeba na vnitru byly v tý době
- 17:46lidi, který jsi znal z disentu. A teď vlastně ta situace se
- 17:49nemůže víc slyšit. Na vnitru bylo ano, jako ministr
- 17:52vnitra byl jan ruml, což byl disident, který tam přivedl pár
- 17:56lidí AV tajných službách. Tajnou bis.
- 17:58Před tím bis vedl 100 nad ty, což byl vlastně kamarád taky a
- 18:04tak dál. Ono to tu situaci úplně zpočátku
- 18:08nekomplikovalo. Já si myslím, že rok 90, 90 na
- 18:1292 s jsme nedělali jakoby takovou tu klasickou kritickou
- 18:17žurnalistiku a dělali jsme. Žurnalistiku budování státu.
- 18:19Já to se omlouvám, že tady použiju peroutku, ale prostě to
- 18:22bylo hledání hledání. Tady tohodle tystý okamžik, a to
- 18:27ať chcete nebo nechcete tak disident ne disiden kamarád
- 18:31nekamarád. Ten novinář dojde do situace,
- 18:35kdy prostě musí napsat o svým kamarádovi janu rumlovi, že
- 18:39tuhle situaci fakt nezvládl a že udělal blbě.
- 18:42Pak vám volá sekretářka ministra rumla, že pan ministr prostě
- 18:47nechápe vůbec, co se děje. A ale v ten okamžik začíná ta
- 18:52správná ta správná žurnalistika a to správné rozdělení rozdělení
- 18:57těch těch funkcí. A já jsem měl ohromnou výhodu,
- 19:01že jsem se vlastně dostala k tomu.
- 19:03K tomu ty spravedlnosti a že jsem neměl daleko k soudcům, AK
- 19:09ústavním soudcům, AK lidem, kteří rozhodli o spravedlnosti,
- 19:12kteří taky přišli, přišli, přišli z disentu.
- 19:15Takže já tady z tohohle pohledu. Tu dobu vnímám, to se do špatně
- 19:21popisuje a aby abych nevypadal jako jako idiot, abych prostě,
- 19:25když začnu, když začnu popisovat, že jsem chodil na
- 19:27nějaké sedánky, prostě k vojtěchu ceplovi prostě kde
- 19:29seděli slovutní soudci starší o 20:30 3:30 let a.
- 19:34Přemýšlím nad ústavou, tak já jsem o tom nevěděl vůbec nic,
- 19:37ale tohle se dělo. Já jsem měl možnost to vidět
- 19:41dál. Už nepůjdu.
- 19:42Neměl jsem možnost do toho kecat a měl jsem možnost to vidět
- 19:44slyšet. Měl jsem možnost být tím, být
- 19:47tím formován. Zároveň ti lidé formovali tím
- 19:50sami sebe. Ono se tam pak dostávali mladý
- 19:53lidi lidi, kteří s disentem neměli nic společného.
- 19:55V tom nebyla ta doba prostě úžasná, tolerantní a právě ta
- 19:59chuť a tam ta ta tvorba tady tohodle, byla skvělá.
- 20:02Problém byl. V tom jsem uvíznat.
- 20:05V tom ta práce byla tehdy zrovna práce.
- 20:07Skutečně byla tehdy taková solitérní byl s tou policejní
- 20:12policií AS těma tajnýma službama.
- 20:13Přesto že byl ministr vnitra jan ruml, a přesto že šéfem tajný
- 20:18služby byl, byl stát na 9 ti lidi, kteří byl pro policejní
- 20:23práci za totality, tak tím byli prostě poznamenaní.
- 20:25Byli tím poznamenaní, protože oni měli obrovskou moc a.
- 20:30Dlouho se jich dlouho seté moci nepodařilo zbavit, ale stejně
- 20:34tak to byli byli estébáci, kteří měli zase jinou moc, kteří znali
- 20:38chod státu, kteří už rozhodovali o nějakých penězích a tam tam
- 20:42jsem fakt narážel na obrovský problémy, ale to už je to už je
- 20:46jiný, jiný, jiný příběh, ale je to příběh, který vlastně žije
- 20:51dodnes, protože já jsem přesvědčen, že nebýt, jako si
- 20:56toho spolku těch normálních. Komunistickejch policajtů s
- 21:00estébákama s lidma z podniku s komunistickejch podniků
- 21:04zahraničního obchodu AS. Těmahle tak tak v Česku není
- 21:09taková korupce a privatizace a všechno proběhne daleko
- 21:13jednodušeji, protože můžeme si myslet o devadesátkách, co
- 21:16chceme, ale když se podívám na všechny podivné podezřelé divné
- 21:21privatizace, selhání policie na korupci, policie.
- 21:25Tam vždycky nacházím, tady tyhle lidi z osmdesátek, kteří měli v
- 21:28osmdesátkách. Tady tudle moc a teď jsem někam
- 21:31úplně odbočil od tady tvý otázky, tak se omlouvám.
- 21:33Ne já si myslím, ale žes na ní odpověděla přesně ses vrátil
- 21:36ještě k tomu, jak jsi mluvil o tom, že ti lidi, který jsi znal
- 21:40z předrevoluční doby, potom oblíkli nějakej demokratickej
- 21:43kabát. Někteří ho dokonce oblíkli,
- 21:46opravdu jako byli lidi, kteří chtěli, ale já třeba jsem se
- 21:49spoustu o práci nebo o věcech, o kterých píšu dodnes, dozvěděl od
- 21:54bývalého estébáka a dokonce relativně vysokého estébáka,
- 21:57který prostě přiběhl na na 2. Stranu.
- 22:00Vlastně hned týden, týden po revoluci, pak pracoval dlouho v
- 22:03kanceláři jana rumla už zemřel, protože na něj padali padaly.
- 22:09Naprosto cyklický výčitky svědomí.
- 22:11Kdy pak děsně chlastal prostě, ale fakt to to si neumíš
- 22:14představit strašně chlastal a vyčítala si.
- 22:16Co vlastně v těch 80 letech dělal.
- 22:18Zatímco my jsme bojovali za svobodu a tak dál a ale teď mě
- 22:21teď mě naučil jakoby hodně hodně vnímat, jakoby to zákulisí toho,
- 22:26jak se děje a vlastně ty metody jsou, jsou no byli.
- 22:30Prostě jsem je poznal AA naučeně, takže někteří z těch
- 22:33lidí, kteří vlastně byli. Porou prostě ú středního výboru
- 22:38komunistické strany Československa tak přešel na na
- 22:412. Stranu a přešli na ní.
- 22:42Skutečně a vlastně ty demokracii do do velké míry pomohly.
- 22:46Tím, co si řekl na začátku mě, ale tak trochu přivádíš další
- 22:50otázce, jak ses nejčastěji vlastně dostával k informacím a
- 22:53teď já si dovedu představit, že sis třeba vytvořil síť různých
- 22:56kontaktů nebo obrovský portfolio.
- 22:59Potom samozřejmě vědomostí. A spíš určitě nejdřív lidskejch
- 23:02zdrojů než nějakejch datovejch. Ale jak vlastně vypadalo tady
- 23:05tohleto osobní setkávání, jako kdy se toho pravděpodobně
- 23:08muselo? Nevím hodně vypít hodně,
- 23:11pozorovat bejt neustále ve střehu.
- 23:13A jakej byl vlastně přerod tý komunikace?
- 23:15A teď nemyslím to, že by ses naučil perfektně využívat
- 23:19internet a spíš sis začal s lidma volat, než se s nima
- 23:22setkávat, ale vlastně si to představuju jako něco, co se
- 23:26během tý doby během těch zhruba 30 let, co to děláš, muselo
- 23:30strašně změnit. Promiň, zmíním se to strašně.
- 23:32Samozřejmě za prvé jsem měl ohromnou výhodu, že do některých
- 23:36institucí přišli ti mí kamarádi disidenti.
- 23:38To znamená, že jsem měl některé informace vlastně z 1 ruky, ale
- 23:41to nebylo ani tak podstatný. 2 věc byla, že se relativně brzy
- 23:45zjistil, že respekt, a pokud jde teda o ty zločiny, ospravedlnost
- 23:49STBA tak dál, tak tak já, jako že že jsme vlastně hodně hodně
- 23:54vlivnej časopis tady v tom v tomhle smyslu to znamená, že
- 23:57lidi, kteří chtěli něco říct, kteří něco věděli, tak volali a
- 24:00vždycky jsem byl přepojený. Vždycky byli přepojeni na mě,
- 24:04takže já jsem byl vlastně v roce 90, 91, řekněme.
- 24:09Informace má informátory, AZ tohodle jsem si udělal nějakou
- 24:13síť a ono to vlastně funguje. Stra strašně jednoduše.
- 24:15Vy si vyberete nakonec z toho 6 7 8 lidí, pokud s váma chtějí
- 24:20mluvit se, kterýma se bavíte? Jejich jejich motivace nesmí mít
- 24:25nějak záludná. Ona nemusí být úplně čistá, ale
- 24:28já se nebudu bavit s někým, kdo mi dává informace proto, aby
- 24:32zničil někoho jiného nebudu průtokovým ohřívačem jako v
- 24:35nějakém souboji nějakých nějakých lidí jako ty.
- 24:39Ty informátoři musí mít nějaký idealistický zájmy musí, musí se
- 24:45jim něco nelíbit AA tady s těmahle jsem zůstává a ono se to
- 24:49samozřejmě tvořilo, protože. Vola jste si pro jistotu
- 24:54nemohli, takže v těch hospodách jako scházet jsme se v
- 24:56hospodách. Někdy to mělo opravdu jako
- 24:59komicky, to to je docela zajímavý, že že že ty lidi,
- 25:03který se stali 1 informátory a vlastně to byli často lidi,
- 25:06kteří byli nějak spojený spojený s tou nomenkaturou
- 25:10komunistickou, takže si dávali nejraději schůzky v těch
- 25:14nejzaplivanějších hospodách nebo nejšílenějších bufetech, který
- 25:17jsem viděl jako jo, to v těch 90.
- 25:20Letech, když to řeknu velmi jednoduše, tak všechny kontakty
- 25:24a vlastně si to ověřil do dalších 30 let.
- 25:26Všechny kontakty informátoři v uvozovkách lidi, kteří se s váma
- 25:29baví lidi, který jsou ochotný mluvit o nějakých informacích,
- 25:34tak tak vždycky přišli proto, protože důvěřovali buď respektu
- 25:37nebo mě a měli pocit, že bych s tím mohl něco udělat, nebo že by
- 25:42oni se mnou s tím mohli něco něco udělat.
- 25:45A většinou to nějakým způsobem vyšlo.
- 25:47Většinou se na to na to přistoupil a.
- 25:50Ono se to potom recyklovalo. Informátoři byli rovný mně jako
- 25:53musel tam být nějaká noblesa z obou 2 stran.
- 25:55Museli jste si důvěřovat? Já si musel hrát s otevřenýma
- 25:59kartama, většinou věděli o mně víc než kolegové z redakce.
- 26:04Byla tam obrovská důvěra a často to byli teda informátoři z velmi
- 26:08řekněme nebezpečného prostředí, ať už teda tak tajné služby,
- 26:12není nic nebezpečného, ale řekněme třeba z posvětí.
- 26:15Jako tam jsem prošel takovou docela zajímavou škálou.
- 26:18Škál škálu lidí AA bylo to zajímavý no.
- 26:22To zní hrozně dobrodružně. Vlastně ono to do jistý míry
- 26:25bylo, bylo velmi velmi dobrodružné, asi vlastně v ten
- 26:29okamžik vůbec vůbec neuvědomoval.
- 26:31Já jsem někdy přišel večer domů, tak jsem ještě hodně kouřil a
- 26:35zapálil jsem si na balkoně cigaretu a teď teprve teď na mě
- 26:38padlo, s kým jsem mluvil AO. Čem jsem s ním mluvil a jaký to
- 26:42bylo a co mi vlastně říkal? A pak se mi blbě teda usínalo,
- 26:45ale. Prostě to takový takový bylo.
- 26:48No změnilo se to někdy před 15 lety, kdy kdy vlastně takový ty
- 26:52typičtí gangsteři, kteří byli často propojeni i řekněme s
- 26:57určitým druhem podnikatelů AS určitým druhem politiků, tak to
- 27:01víceméně vymizelo dneska i Andrej babiš je vlastně
- 27:05noblesní, noblesní muž oproti oproti té době bytě to daleko
- 27:11větší. Daleko větší hráč.
- 27:21Máš pocit, že tě to, co jsi prožil za tu dobu, co se věnuješ
- 27:25investigativním novinařině, že tě to nějak otupilo, nebo jak to
- 27:28říct? Protože já, když jsem četla
- 27:30vlastně tady tenhle ten text z toho aktuálního čísla, tak mně
- 27:33vlastně bylo fakt občas zle z toho, když ten popis vlastně
- 27:37těch různejch vražd není přehnaně naturalistickej, ale
- 27:40vlastně číst si přesně jako o stopařkách, který někdo zabije,
- 27:43znásilní pobodá ubodá dvaatřiceti ranama.
- 27:47Někomu rozsekne někdo hlavu sekyrou?
- 27:50Jasně, já vím, že jako takové věci se dějou a že jako dějou se
- 27:53hnusné věci ale může být vůbec člověk postupem času vůči
- 27:57tomuhle netečnej a nebo přesně trošku nějak jako ohlazenej tím,
- 28:01že se tomu věnuje neustále nesmí.
- 28:04V okamžiku v okamžiku, kdy kdy k tomuhle budu netečný v okamžiku,
- 28:08kdy kdy ta brutální vražda nebo drobná nespravedlnost se mnou
- 28:12nějakým způsobem. Nezamává tak tak prostě nebudu
- 28:16dobrej novinář. Jestli nebudu dobrý, nic budu.
- 28:19Budu budu cynicky, cynický, starý muž, který prostě budu
- 28:22říkat tady todle todle znám a to je strašný prostě no, já nevím
- 28:26jako a to si strašně vážím, že mi to vydrželo.
- 28:28Nevím čím já, čím si to zasloužil.
- 28:32Ne mi to vydrželo, že? Že vlastně každou věc, když já
- 28:37to začnu u respektu, zase pro mě není.
- 28:39Vůbec su suverénnější uzávěrka než ta, která byla před před 30
- 28:43lety. AZ toho se dá celkem jakoby
- 28:45logicky odvodit, že i způsob, jak přistupuju k těm faktům.
- 28:49K těm článkům, že je prakticky stejný, že k nim přistupuju.
- 28:55Když řeknu z úctu nebo s něčím, tak je to prostě nesmysl.
- 28:57Přistupuju při plném vědomí, že oni tvoří nějakou situaci.
- 29:02Že dělá něco, co stojí za to, abych já se tím zabýval, ale
- 29:07nejen abych se tím zabýval, ale abych to sdělil ostatním,
- 29:10protože si myslím, že když to sdělím ostatním, že třeba z toho
- 29:13něco budou, budou mít. To znamená, že vlastně tam se
- 29:16nezmění vůbec nic. V okamžiku, kdy budu otupělí AA
- 29:19budu říkat to, co už tady padlo cynicky, to znamená z roku třeba
- 29:2293 a znám z roku 2009. To už tady bylo, jako to nic
- 29:25není. Každá situace je jiná, každý
- 29:27okamžik je jiný. A já jsem tu s těmi s těmi
- 29:32situacemi a mám to štěstí a tu možnost ty situace tlumočit
- 29:38nějakým způsobem ostatním AV tom v ten okamžik musím být co
- 29:43nejodpovědnější, protože to nedělám tak to.
- 29:45Nedělám pro svou slávu nebo proto, aby to mý jméno se ocitlo
- 29:48na obálce nebo tak, ale dělám to proto, že vím, že ty lidi, kteří
- 29:53si to přečtou, že že jim to může něco říct, že jim to může něco
- 29:56dát a vlastně. Úplně všechno, co píšu a teď
- 30:02můžou to být brutální věci. To neznamená, že jsem vůči tomu
- 30:04cynickej. Opravdu si musím uvědomit tu
- 30:08situaci tu smrt tu ženou smrt tu tu tu zvláštní prázdnotu těch
- 30:14jejich vrahů, jako jo, to to to všechno do mě musí, musí přijít,
- 30:19abych já tu zprávu mohl, mohl napsat, AK tomu ještě musím jít.
- 30:23Teda samozřejmě tým spolu spolupracovníků, ale je pravda,
- 30:26že. Že se k tomu musím vždycky
- 30:28vždycky nějakým způsobem. Dost soligérsky propracovat,
- 30:36protože každá situace je jiná a každou situaci musím uchopit
- 30:41jinak. I když zdánlivě vypadá stejně.
- 30:44Teď už jsem si to dal trošku rozpovídá a todle ještě řeknu
- 30:47navizo absolutně úžasný, jako žít znovu a znovu nové a nové
- 30:52situace a vnímat je a mít z nich tu radost, protože radost není
- 30:55to, že se mi něco podařilo nebo radost.
- 30:57Není to, že že má dcera odmaturovala, nebo že?
- 31:01Že. Jsem dostal odměnu 5000 Kč nebo
- 31:04něco jako jo radost je něco, co je naprosto trvalého.
- 31:08Radost je schopnost vnímat tu situaci v plné její kráse.
- 31:12I když ta krása bývá někdy někdy někdy hrozívá a to mě tahle
- 31:15práce hodně naučila a hodně s tím s tím zůstávám vlastně
- 31:20možná. Proto jsem schopný tady teď
- 31:22ještě sedět v tenhle okamžik AA těšit se na na to, že se začnu
- 31:27psánět něco. Tak díky jardo.