Latest / Týdeník Respekt / Magdalena Fajtová: Bez mé zkušenosti s rakovinou by mě asi nenapadaly správné otázky
Transcript
- 0:01Svět se rychle mění a česko čekají sněmovní volby.
- 0:04Buďte v obraze s respektem předplatné za 50 Kč měsíčně pro
- 0:08všechny do 26 let. Respekt kvalitní informace,
- 0:12které se rozhodně nevejdou do feedu.
- 0:15Více na respekt.cz lomeno pro mladé.
- 0:29Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu podcastu redakční kuchyňka.
- 0:34Moje dnešní hostka umí mimo jiné bosenský chorvatsky a srbsky.
- 0:40Kdo sledujete pozorně respekt? Tak čtete, respekt, tak určitě
- 0:44už víte, kdo je můj host ka. Je to kolegyně, která k nám
- 0:50přišla. Myslím, že před 3 lety a předtím
- 0:52u nás byla na stáži a je to Magdalena fajtová.
- 0:55Ahoj. Ahoj.
- 0:56Prosím tě, kde se vzala tvoje láska k Balkánu?
- 0:59To je vtipné, protože na počátku všeho byl respekt.
- 1:02Já jsem totiž, jak jsi říkal, byla na stáži a byla jsem na
- 1:06stáži docela dlouho, asi tak 2 roky, AK tomu jsem samozřejmě
- 1:09studovala, měla jsem ještě jinou práci.
- 1:12A bylo to hrozně náročný období AV nějakej moment jsem si řekla,
- 1:15že. Byť prostě jsem chtěla vždycky
- 1:19pracovat v respektu a byl to můj sen.
- 1:20Tak jsem měla pocit, že se to vlastně už nikam neposouvá.
- 1:22Ta moje stáž že je asi načase prostě zkusit hledat štěstí
- 1:27někde jinde, takže jsem začala pracovat v rozhlasu na rádiu
- 1:30wave a ale byla jsem z toho strašně smutná.
- 1:33A fakt fakt, to bylo takový smutný období a můj kamarád
- 1:35spolužák NS, kterej jeho rodiče pochází z černý hory, ale
- 1:39samozřejmě se narodil ještě v Jugoslávii.
- 1:41Tak viděl, že jsem taková jako ne úplně veselá a říkal,
- 1:45nechtěla by se jet na Balkán. Tam se trošku zpravíš náladu,
- 1:47bude to lepší a půjčil mi klíče od bytu v Sarajevu, který který
- 1:51tam mají. Takže já jsem si sebrala.
- 1:53Já jsem autobusem z Vídně asi 20 hodin do sarajeva.
- 1:56Byla to úplná hrůza hrůza ta cesta.
- 1:58Fakt jsem si říkala, co to proboha děláme.
- 2:00Jdu do Bosny, že jo, že jsem tam nebyla, nevím, co od toho čekat,
- 2:04co se mi tam může stát, co se mi tam jako může přihodit.
- 2:07A přijela jsem tam v 5 ráno. Nad ránem teď jsem viděla ty ty
- 2:11velký baráky rozstřílený ještě z války a bylo to úplně jako
- 2:15děsivá. Děsivý moment.
- 2:16Vzala jsem si taxíka, ta mě natáhl.
- 2:18Samozřejmě přijela jsem na ten na ten byt, kterej byl v takovym
- 2:21starým paneláku v 10. Patře.
- 2:23Tam se musela vidět takovým úplně hrůzostrašným výtahem, ale
- 2:25vyjela jsem do toho desátýho patra a vylezla jsem na balkon
- 2:29zrovna jako s vítalo. Zrovna začali zvonit kostely za
- 2:33chvilku potom začaly snít azany z mešit všude pod po Sarajevu.
- 2:37A jak se jako ukazovalo to město, který leží mezi 2.
- 2:40Obříma kopcema, je to krásný město, tak jsem si říkala, že je
- 2:44to vlastně fakt nádhera a pak jsem tam strávila krásný 3 dny a
- 2:47od tý doby jsem si říkala, že bych se chtěla někdy určitě
- 2:50vrátit. No tak to já nevěděl.
- 2:51Já myslel, že se jako v tobě budovala jak?
- 2:53Dlouhodobě nějaká láska, že jsi četla, já nevím něco a že takhle
- 2:58jenom náhodný vlastně tip od kamaráda, to je jako pozoruhodný
- 3:03a ty jsi tam teda byla chvíli a pak ses vrátila a pak tě tře až
- 3:08napadlo. Třeba se tam vracet jako kvůli
- 3:09studiím. Já jsem hledala různé možnosti,
- 3:12jak se tam vrátit, jako třeba přes nějakou stáž jo, protože v
- 3:15Bosně je spousta mezinárodních organizací nebo třeba právě přes
- 3:19studium. A to co se tak jako jevilo jako
- 3:21nejschůdnější. Možnost, protože.
- 3:26Musela jsem dodělat školu, samozřejmě, takže jsem se
- 3:28nemohla na rok sebrat a odjet odjet pryč a zároveň jako zrovna
- 3:32se otevíraly ty možnosti studia přes Erasmus.
- 3:35Já jsem teda poprvé jela přes mezinárodní visegrádský.
- 3:38Fond, což bylo super, ale bylo to výrazně náročnější než než
- 3:43Erasmus, protože jsem musel splnit asi 30 kreditů, což v
- 3:47běžnym semestru stačí 20. Nebo jak kde teda ale na
- 3:50magistru myslim, že snad dokonce 15 a takže jsem měla hodně školy
- 3:54a měla jsem míň peněz než na než potom přes ten Erasmus.
- 3:57Takže ten zimní semestr pro mě byl trošku jako šílenství, ale
- 4:01potom na jarní už jsem byla na erasmu a už jsem měla míň práce
- 4:04a mohla jsem víc cestovat, takže to bylo super, no.
- 4:07A jak je těžký se naučit nějaký jazyk tamní?
- 4:10Je to slovanský jazyk, oni všechny ty 3, co jsem tam
- 4:12zmínila, co jsi teď četl, tak to je taková jako hrozná politika,
- 4:18protože oni samozřejmě ten jazyk je skoro skoro totožný.
- 4:21To je oni jsou si bližší než čeština se slovenštinou, ale.
- 4:26Jako je je důležitý říkat, že mluvím srbsky u bosensky
- 4:29chorvatsky, protože někdo by se mohl urazit.
- 4:31AA tak takže. Jako je to slovanský jazyk.
- 4:36A když tam člověk bydlí, tak si myslím, že se naučí docela
- 4:39rychle, obzvlášť když musí řešit všechno sám na na úřadech.
- 4:43Já jsem musela chodit na imigrační úřad, protože jsme
- 4:46byli samozřejmě mimo mimo evropskou unii a.
- 4:48Když tam člověk více než 90 dnů tak potřebuje mít nějaký
- 4:51povolení k pobytu, a to se všechno řešilo jako bosen v
- 4:55bosenštině. Protože tam nějak záhadně nikdo
- 4:57neuměl nikdo anglicky a no, takže takhle takhle jsme se
- 5:01naučili vlastně s kamarádkou, se kterou jsem tam byla.
- 5:03Obě 2 docela rychle ten jazyk. A máš pocit jako že si já jsem
- 5:09použil s takovým jako naneseně to svou láska k tomu místu, ale
- 5:12řekla by jsi, že že že to máš jako už teď v srdci ten Balkán a
- 5:16když jsi byla a tak. Určitě jo, od začátku si myslím,
- 5:18že to byla taková ta 1 láska, taková ta jako co rychle vzplane
- 5:22a po čase člověk zjistí, že to není tak dokonalý jak si myslel,
- 5:25ale teď už to takový jako dlouholetý manželství.
- 5:28Bych řekl. Jo už už jako dlouho samozřejmě
- 5:32vnímám všechny nedostatky a asi bych už teďka si neuměla
- 5:35představit tam třeba žít jako do konce života, což jsem dlouho
- 5:39chtěla, že jsem měla fakt takový sen tam zůstat, ale vidím
- 5:42samozřejmě i jako výhody života v naší společnosti, ať už jde o
- 5:47zdravotní systém nebo nebo IO. Prostě politickou situaci, která
- 5:51je prostě výrazně klidnější než tam takže.
- 5:54Jako umím si představit, že bych třeba jela na rok 2, ale už už
- 5:57bych. Asi to teďka neviděla na až do
- 6:00smrti. Je nějakej mě teď napadá třeba
- 6:04mýtus o Balkánu, který jako nemáš ráda že že se tak jako
- 6:08traduje a podle tebe to není úplně pravda.
- 6:12No myslím si, že. Že všechny tady ty stereotypy,
- 6:16které se tradují, tak jsou částečně pravdivé, ale asi jde o
- 6:20to, jak je člověk jako bere, protože jak jsem zmiňovala tu
- 6:22cestu autobusem, tak jsem přesně měla jako v hlavě takový ty
- 6:26horkokrevnější, šílený hlučný lidi, ke kterým teďka jedu a
- 6:30kterým nerozumím a nevím, co si, co se vlastně děje.
- 6:34A měla jsem z toho strach. Pak jsem potom často, co jsem
- 6:39tam strávila víc víc jako dnů. Tak jsem si uvědomila, že že
- 6:43vlastně nevidím žádný rozdíl mezi lidma na Balkáně a lidma v
- 6:47Česku a jasně jako ta ta hlučnost.
- 6:50Tak to je taková věc, kterou ale vidíme všude v Evropě.
- 6:53Když jedeš na jih Evropy, tak si lodi trochu hlučnější než třeba
- 6:56v Německu. A to jsou takový věci, na který
- 6:58si člověk zvykne a myslím si, že ten mýtus jako tý horkokrevnosti
- 7:03a třeba i tý jako. Tomu jako snadnýmu sklouznutí k
- 7:08nějaký jako nevraživosti vůči sobě samotným jako jasně.
- 7:11No tak ono se těžko tohle vyvrací, když teprve 30 let
- 7:14uplynulo od války v Bosně. To jsou věci, které já se snažím
- 7:19vlastně sama v sobě ještě zpracovávat hodně, protože za
- 7:22ten život vlastně jsem slyšela takový příběhy, který ani
- 7:25nechci, si je vybavovat znovu jako to, co se dělo za války.
- 7:28Takže to jsou, to jsou úplný příšernosti.
- 7:30A hrůzy a je hrozně těžký, najít si nějakou cestu, kterou člověk
- 7:36bude přemýšlet nad tím balkánem, když zároveň ví, co se dělo
- 7:39nedávno a vlastně teprve v době, kdy kdy mě byl třeba rok, takže
- 7:44fakt nedávno. A zároveň vlastně zná tu dnešní
- 7:48realitu, která taková už myslím není lidi lidi na Balkáně jsou
- 7:51strašně přátelský. Ale já nevím, nevim vlastně jako
- 7:55pořád. Ještě v sobě hledám takovou tu
- 7:56jako dobrou polohu, ve který budou mít pocit, že jsem sama k
- 7:59sobě upřímná ve vztahu k tomu, jak jak vnímám obyvatelstvo
- 8:04západního Balkánu. Teď mám pořád pocit, že?
- 8:07Že to, co se dělo v 90. Letech, tak tak se už prostě
- 8:11nemůže opakovat znovu. A doufám, že mám pravdu.
- 8:14Jak tě vůbec napadlo, nebo jaká vedla tvoje cesta k novinařině
- 8:20obecně, kdy tě jako napadlo, že by sis tomu mohla chtít věnovat?
- 8:25To byla taky spíš taková náhoda, protože já jsem chtěla být
- 8:28herečkou i moji rodiče sice vystudovali oba něco úplně
- 8:32jinýho, ale před revolucí pár let pracovali v divadle jako v
- 8:35opeře. Teda ne?
- 8:36Ne, ne v činohře a já jsem měla vždycky vztah k divadlu.
- 8:40Párkrát jsem tam strávila nějaký večery v zákulisí a myslím, jak
- 8:43to tady, popisoval František. A vlastně ty to znáš taky, že je
- 8:47to takový to krásný kouzelný místo.
- 8:49Plný těch kostýmů a paruk a voní to tam tak jako jinak než
- 8:52všechno všechno ostatní. A chtěla jsem být herečkou, ale
- 8:57nepodařilo se mi dostat na žádnou školu.
- 9:00A tak jsem si říkala, že vlastně moc nevím, co bych jiného
- 9:03dělala. A 1 z mála věcí, která mě bavila
- 9:05vždycky a šla mi, tak bylo jako čtení knížek psaní.
- 9:10Bavili mě prostě čeština na škole, tak jsem si říkala, tak
- 9:13můžu zkusit něco na ten způsob? Myslím, že hezky píšu, mohla
- 9:16bych jít třeba dělat žurnalistiku.
- 9:18Tak jsem šla studovat žurnalistiku, ani jsem vlastně
- 9:20moc jako neměla v hlavě takovej ten sen že 1 budu prostě
- 9:23novinářka. Spíš jsem si říkala, tak
- 9:24uvidíme, co z toho bude. Třeba se ještě povede nakonec
- 9:28být tou herečkou a postupem času jsem si uvědomila, že už vlastně
- 9:31už s tím tak nějak počítám, že to přijde, že 1 budu novinářka a
- 9:34začala jsem to mít ráda tu práci a začala jsem si daleko víc
- 9:37zajímat o to o tu profesi. Začala jsem se více zajímat o
- 9:43dění kolem sebe. A myslím si, že rozhodující byla
- 9:46stáž. Samozřejmě v respektu a ještě
- 9:49předtim byla důležitá. Pro mě stáž v rozhlasu v brně,
- 9:52protože tam sem měla možnost se poprvé potkávat IS lidma bavit
- 9:56se s nima o tom, co je trápí, co jim přijde důležitý v životě a
- 10:01tak. A to to byl ten moment, když sem
- 10:02si uvědomil. Že je to vlastně něco, co jsem
- 10:05asi vždycky měla dělat, že mě to vždycky nějak že to dává
- 10:08naprostý smysl zpětně takhle. Takže v ten moment jsem asi
- 10:11opustila tu možnost, že bych 1 byla herečkou nebo něčím jiným.
- 10:15Třeba to ještě přijde, ale byť by to byla pro nás škoda.
- 10:19Ale prosím tě k tomu brnu jako na tu stáž tam ses dostala jak
- 10:22to si jako si někde všimla, že nabízejí možnost nebo jak tam?
- 10:25My jsme tam měli na žurnalistice v brně povinnou praxi tříměsíční
- 10:28a já jsem chtěla do rozhlasu, protože jsem pracovala už tehdy
- 10:33rok pracovala. Byla to taková šk mimo nebo
- 10:35mimoškolní zároveň ve škole aktivita v brně jsme měli na
- 10:38fakultě rádio radio r ze, kterýho.
- 10:41To je rozhovor. 1 a ze ze kterého vzešla spousta jako
- 10:44dobrejch novinářů, který jsou dneska.
- 10:46Myslím si na dobrý cestě, stát se skvělými novináři 1 a jako
- 10:50fakt je to důleži. Fakt to pro mě bylo důležitý
- 10:53jako místo, protože my jsme se tam potkávali s lidmi, kteří
- 10:56jsme měli nějak podobný zájmy. Měli jsme tam ty 1 novinářský
- 10:59zkušenosti, taky jsme tam občas chodili na pivo.
- 11:02Jako nebudu lhát, že občas se nám tam povedlo prostě strávit
- 11:05noc s partičkou lidí. Pak jsme se tam učili na
- 11:08státnice, takže to bylo takový místo pro ten život mimo mimo ty
- 11:11jako naše chudý. Pokoje a koleje a neříkala jsem
- 11:16si, že zkusím rozhlas, protože k tomu mám díky tomu rádio r hodně
- 11:19blízko a myslím, že jsem udělala správně, že to byla fajn. 1
- 11:23zkušenost novinářská. A proč jsi studovala v brně?
- 11:27Byla to tvoje jako volba, že jsi chtěla cíleně do brna.
- 11:29Chtěla jsem do brna, protože. Já jsem z Opavy a nějak jsem.
- 11:36Měla pocit, že že že bych měla zažít to to moravský velkoměsto
- 11:42a do Ostravy se mi nechtělo, protože to už mi nepřišlo zas
- 11:44tak jako zářivý, protože jsem tam byla často.
- 11:47Bylo to vlastně za humny, takže jsem si říkala, že kdybych
- 11:50studovala v Ostravě, tak bych musela bydlet s rodiči.
- 11:52Což jako fajn, ale chtěla jsem zažít jako opravdu studentský
- 11:56život a brno mi přišlo fajn jako varianta mezi tou obrovskou
- 11:59Prahou, ze který jsem měla trochu strach, což zpětně si
- 12:03říkám, že je vlastně hrozně zajímavý, protože mám pocit, že
- 12:05v Praze, že už už jich znám, tak dobře, že už je to pro mě taková
- 12:09jako možná. Možná ji znám už i líp než
- 12:11Opavu. Třeba si myslím, ale to je 1,
- 12:14ale v tý době sem měla z Prahy strach a brno sem trošku znala,
- 12:17protože mám rodinu z jižní Moravy, tak sem si řekla, že to
- 12:20je dobrá volba, a tak taky zpětně si říkám, že to bylo.
- 12:22Fajn, protože brno je super město a chybí mi ráda.
- 12:26Tam jezdím občas teď v neděli tam pojedu navštívit kamarády,
- 12:29tak se těšim. Ty si teda tu další stáž měla v
- 12:33respektu a jak jsi přišla na respekt?
- 12:36Já jsem chodila na tvůj předmět, já jsem chodila na tvůj předmět
- 12:40a pak jsem si říkala, že bych to mohla zkusit.
- 12:42Prostě ti napsat mail, jestli bych mohla přijít a povedlo se,
- 12:46pak mi odepsal Ondra, že teda můžu přijet a už jsem tady pak
- 12:49byla vlastně s nějakou pauzou, protože jsem se musela ještě
- 12:52vrátit do brna, na na na semestr.
- 12:54A pak jsem se myslím vracela nějak na léto.
- 12:57A protože už jsem potom studovala v Praze, tak jsem
- 12:58mohla zároveň k tomu vlastně chodit, sem teda do karlína
- 13:01ještě. A bylo to bylo to fajn, že jsem
- 13:04to měla tak nějak dobře, dobře spojený s tou školou.
- 13:06A šlo to? Jsem rád, že můj předmět je
- 13:10neodradil. To super.
- 13:12To bychom strašně bavilo. Já musím říct, že.
- 13:17Že kdyby. Kdybys měl třeba jako vybrat,
- 13:21kdybych dělal něco mimo novinařinu a jako tu
- 13:24praktikující, tak vlastně jakoby to učení nebo práce.
- 13:29S mladými mě mě to jako hodně bavilo, byť to samozřejmě bylo
- 13:32náročný tý práci, ale ale. A navíc si myslím, že pořád, že
- 13:36i když se to jako zlepšilo, že že tam je nějaký jako dluh,
- 13:39myslím teď v tom předávání těch zkušeností těch lidí z praxe,
- 13:42těm těm mladším generacím, ale fakt mě to hodně bavilo.
- 13:48No a prosím tě, a ty během té. Stáže u nás, tam se ti nějak
- 13:55jako krystalizoval, třeba čemu by ses chtěla věnovat, co by
- 13:58mělo být to tvoje téma? Jo, jo mě hodně bavilo právě
- 14:01zahraničí tenkrát a měla jsem pocit, že tam.
- 14:05Nevím vlastně proč nějak mě to začalo bavit víc.
- 14:07Měla jsem trochu pocit, že v tý český politice trochu plavu a že
- 14:10jak jsem to vlastně nesledovala celý život, tak tak nemám moc
- 14:13šanci se jako chytit už v nějakej moment, což zase si
- 14:16říkám. Mně bylo tehdy 20, takže myslím,
- 14:18že ještě prostor byl, ale takový.
- 14:19Byla jsem taková jako nevím, no tak trochu jsem jako stahovala
- 14:23kalhoty ještě před brodem, že tohle prostě nepůjde, takže chci
- 14:26dělat něco kde. Mám pocit, že to třeba IV Česku
- 14:30zase tolik lidí nedělá. Tak jsem si říkala, že to
- 14:32zahraničí by mohlo být fajn a začala jsem se už vlastně v
- 14:35respektu hodně zajímat o jihovýchodní asie.
- 14:38Ta mě bavila hodně, nějak mě zaujal 1.
- 14:40Nějaký film na 1. Světě o Barmě, tak jsem si
- 14:43říkala, že bych mohla zkusit se věnovat třeba tady tomuhle cotu
- 14:46světa a šla jsem kvůli tomu studovat mezinárodky, protože já
- 14:49jsem vlastně jak jsem říkala, studoval žurnalistiku a na
- 14:52magistra jsem se naučila na přijímačky na mezinárodní
- 14:54vztahy, protože jsem měla pocit, že.
- 14:57Žurnalistice už se nic víc jako v tý škole nenaučim, že tam se
- 15:00tam jako. MM víc se naučím v praxi, což už
- 15:02jsem zároveň dělala a že je na čase prostě se podívat někam
- 15:06jinam a taky zase si myslím, že to bylo dobrý rozhodnutí.
- 15:10Tehdy u nás nebylo místo, jako aby si u nás mohla zůstat jako
- 15:15nastálo a ty jsi šla potom do toho rozhlasu, což už jsi
- 15:19zmiňovala. Tam ses věnovala jako podobným
- 15:22věcem, nebo nebo to byl někam úkrok stranou?
- 15:24Tematicky myslím. No, já jsem šla na rádio wave,
- 15:27kde kam kam bylo jako snazší se trošku dostat, protože ono tehdy
- 15:30nebylo ani místo v zahraniční redakci.
- 15:31Já jsem samozřejmě ještě neměla moc co ukázat, takže jsem
- 15:34zkoušela se dostat přes ten wefe, což je, myslím si super
- 15:37platforma právě pro mladé novináře, protože tam se dá
- 15:40snadno dostat a takový ty 1. 1. jako řemeslný práce se tam učí
- 15:47vlastně myslím dobře to, jak se udělá udělat reportáž.
- 15:52Tématicky si myslím, že nás hodně posouvali.
- 15:55Protože jsme měli fakt zajímavý nápady, nebo oni měli zajímavý
- 15:57nápady, co bychom mohli dělat? A myslím si, že to bylo, to bylo
- 16:00fajn. To byla taková takovej
- 16:01předstupeň před tou jako potom tím zpravodajstvím, kam jsem se
- 16:05dostala později. Takže ano, na vejvu jsem dělala
- 16:07spíš věci jako nějaký sociální téma.
- 16:12Vztahový věci a bylo to super. Bylo to zase trochu jiná jiná
- 16:15práce a bavilo mě to. Ale potom teda už se mi povedlo
- 16:18dostat se na ten Erasmus, takže jsem si dala rok pauzu od
- 16:21novinařiny a teda jako já jsem platila, nebo měla jsem domluvu
- 16:25právě ze zahraniční redakcí. Českýho rozhlasu, že kdyby se
- 16:27něco stalo, tak že můžu třeba udělat zprávu nebo vstoupit do
- 16:30vysílání, což se stalo 1, když byly volby.
- 16:33V Bosně ale vlastně jsem si dala rok pauzu od tý novinařiny a
- 16:37když jsem se vrátila, tak díky tomu, že jsem se domluvila právě
- 16:40s tehdejším šéfem. Zahraniční reakce Davidem
- 16:42koukem, že budu posílat nějaký věci, což se nakonec ani moc
- 16:45nedělo. Tak, díky tomu jsem se pak
- 16:47dostala přímo do do zahraniční redakce a už jsem chodila na
- 16:50směny a už to byla taková ta opravdová práce.
- 16:53Pro mě taková ta jako. Středobod vesmíru, a to byl ten
- 16:58začátek. Prosím tě, ty jsi kromě toho, že
- 17:00jsi já dneska začínám každou větu, prosím tě, to je strašný
- 17:03zlozvyk. Když se člověk chytne 1 nějakýho
- 17:05zlozvyku, tak to je u mě u mě hrozný.
- 17:08Takže ne, prosím tě, ty mimo jiné sis nějak zajímala o svoje
- 17:13kořeny. Mohla by jsi to trochu popsat to
- 17:17svoje bádání. Jako to bylo nějak.
- 17:21Začalo to tak, že moje babička, která zemřela před 7 lety, tak.
- 17:26Pár měsíců předtím, než zemřela, ona už na to nebyla úplně dobře,
- 17:29tak mojí mamince řekla vlastně šokující informace o tom, že
- 17:33když byla malá holka, tak jí odsunuli po válce češi.
- 17:37A my jsme tak nějak jako věděli, že děda nebo její tatínek byl v
- 17:42německý armádě, ale vlastně jsme nevěděli nic moc víc a věděli
- 17:46jsme, že někde zemřel. Někde, bavili jsme se o
- 17:50Jugoslávii, že to má takový to to místo, kde kde pravděpodobně
- 17:53zemřel a víc jsme nevěděli, ale babička teda nám před tou svojí
- 17:57smrtí řekla, že celá rodina byla ocnutá a že se mohla vrátit
- 18:01údajně. Na základě dopisu, kterej ten
- 18:03pradědeček poslal před smrtí, asi se přiznával k nějakým jako
- 18:08hrozným věcem, co co musel dělat a že s tím nesouhlasil, ale
- 18:12vlastně zase ten dopis nenašel. Nevíme, co v něm bylo a tak.
- 18:15Takže mě to zaujalo a řekla jsem si a já mám, když mě něco
- 18:19zaujme, tak se tomu dokážu věnovat třeba 48 hodin v kuse
- 18:22bez spánku. A tohle mě hrozně zaujalo.
- 18:24Já jsem poslala žádost do bundes archivu německého, jestli by mi
- 18:27neposlali nějaký informace k němu, tak oni mi poslali.
- 18:30Úplný poklad. Poslali mi vojenskou kartu, ve
- 18:32který bylo spousta informací. Samozřejmě německy samozřejmě
- 18:35psán rukou, takže jako jenom rozluštit, co je na tý kartě, mi
- 18:38zabralo fakt. Několik týdnů to bylo hrozný,
- 18:40ale takhle to začalo a já jsem si pak říkala, že to je vlastně
- 18:44jako fakt zajímavej příběh a že bych mohla zkusit pátrat víc a
- 18:47víc AU. Toho jsem to točila.
- 18:49Protože už už jsem měla ten instinkt takovej v sobě, že by
- 18:53to mohl být zajímavý příběh. A byli jsme se podívat v jižních
- 18:57Čechách, kde vlastně ta rodina žila v rabšachu, což je v
- 19:01oblasti viktorasco. To je oblast, která byla ještě
- 19:04před 1 republikovou dlouho pod Rakouskem.
- 19:08Odehrává se tam ta krajina ve stínu.
- 19:10Ten film nevím, jestlis to viděl.
- 19:11Tak to je v sousední sousední vesnici.
- 19:13Ne že byla babička, takže zhruba takhle to asi vypadalo, když
- 19:17když skončila válka. Že češi vlastně vyhnali, i když
- 19:22třeba neměli úplně nic moc, společnýho s tím režimem AA ne.
- 19:25Necítili se být třeba nacisty, což jako si myslím, že mojí
- 19:27babičky můžu říct úplně z jistotou, že se necítila být
- 19:30nacistkou nikdy, ale. Tohle jsem si říkala, že bych
- 19:34mohla zkusit jako dohledat. A nakonec jsem teda zjistila, že
- 19:37ten dědeček se zabil v Srbsku v Bělehradě, což je zase taková
- 19:40hrozně osudová chvíle, protože já jsem dokázala v ten moment už
- 19:45komunikovat se srbskými úřady, jo srbštině, takže jsem
- 19:48zjišťovala různý informace. Pak jsme se tam jeli podívat s
- 19:51mamkou. Hledali jsme, jestli nenajdem
- 19:54hrob, ale samozřejmě ony ty německý hroby se po válce jako
- 19:57likvidovaly, což dává asi smysl u nás taky, takže jsme nenašli
- 20:00úplně to místo, kde by byl pohřbený, ale víme zhruba, kde
- 20:03strávil po smrti nějakou dobu, tak jsme tam šli jako zapálit
- 20:07svíčku a tím jsme to tak nějak jako ukončili.
- 20:09A ten příběh vlastně nemá úplně. Nemám detaily k tomu k tomu, ale
- 20:15zjistila jsem, že. Pracoval určitě nějakou dobu v.
- 20:21Bývalým jako takovým výstavišti bělehra Bělehradě v zemonu, což
- 20:25je taková část, když se jmenuje simište a simište, byl
- 20:27koncentrační tábor, takže pravděpodobně tam musel pracovat
- 20:31a pravděpodobně proto spáchal sebevraždu.
- 20:34Takže takhle nevím, jestli jsem to řekla srozumitelně.
- 20:36Jo, to je příběh mě vždycky fascinuje.
- 20:40Jak říkám ten náš region, že vlastně každá rodina, kdyby si
- 20:44dala práci, tak podle mě najde pozoruhodnou ňákou linku, že
- 20:47tady se to hodilo tolik AA vždycky prostě v ňáké fázi těch
- 20:51dějin v jiné části, třeba těch tou Česka nebo tak, takže to to
- 20:58to taky jako baví. To to to hledání těch kořenů AA
- 21:02tak. Ty jsi jsme to zmínili, že že se
- 21:06věnuješ hodně zahraničním tématům.
- 21:09Mimo jiné se věnuješ i teď věcem, které jsou spojený jako s
- 21:14evropskou unií s Bruselem. A byla asi na nějakých jako
- 21:17summitech. Ja jaké to je pro novinářku
- 21:21vyrazit do toho teď s nadsázkou řečeno šíleného Bruselu, vlastně
- 21:26ty šílené ve chvíli, kdy se tam prostě koncentruje strašně moc
- 21:28lidí, strašně moc jakoby věcí, tak jak je to tam.
- 21:31Přijet, co všechno musí dělat a tak.
- 21:33No myslím si, že to je překvapivě jednodušší než nebo
- 21:36snazší vstup do toho prostředí, než bych čekala, protože já jsem
- 21:41v rozhlasu ještě jezdívala do Štrasburku do parlamentu, takže
- 21:44jsem znala ten parlament. Trochu jsem se naučila v tom
- 21:47chodit. Věděla jsem, na koho se obrátit,
- 21:49když potřebuju vyjádření do zprávy nebo do něčeho takovýho,
- 21:53tak takže jsem měla nějaký kontakty v tom Štrasburku, ale v
- 21:55Bruselu jsem byla vlastně až respektem a.
- 22:00Myslím, že tam, že tam je hrozně možná pro někoho překvapivě dost
- 22:05příjemná spolupráce mezi novináři z různých médií, že
- 22:09nemyslím teď jenom české, protože tam tam to tak jako
- 22:11vnímám vlastně často, že že češi si dost pomáhají navzájem, když
- 22:15jedou někam takhle novinářsky. Ale já jsem měla možnost se
- 22:18bavit s lidma z politika. Měla jsem možnost, měla jsem
- 22:20vlastně rozhovor ISS novinářem z ft.
- 22:23Takže to bylo jako pro mě super, že člověk se potká s takovýma
- 22:27těma legendama. Pro mě teda jsou to média, který
- 22:30čtu asi nejvíc zahraničních médií a vlastně jsem seděla
- 22:34vedle politika. Jo jsem seděla vedle několika
- 22:36novinářů, kteří ji tam sledovali. 1 to setkání, ten ten
- 22:391 summit a. Pro mě to bylo fascinující,
- 22:42protože tam bylo asi 6 lidí. Ke kterým jako postupně během
- 22:46dne přibíhali jejich kolegové a říkali můj zdroj, říká tohle a
- 22:49můj zdroj to potvrzuje, tak pojďme to napsat k byla jako
- 22:52takovej zajímavej organismus, který fungoval úplně uplně
- 22:54dokonale. Já jsem si říkala, to by bylo
- 22:56tak super, kdybychom měli možnost tady mít tolik novinářů
- 22:59a takhle přesně pracovat AA mít tyhle dosahy, protože pak se
- 23:02samozřejmě nemůžem divit, že oni mají ty informace jako 1 a že že
- 23:05to prostě vědí hned a ale zároveň jako bylo to fakt
- 23:09zajímavý to pozorovat. A co se týče komunikace, potom z
- 23:12politiky, tak. Co mě překvapilo tak vždycky v
- 23:16nějaký moment přijdou. Zástupci jednotlivých delegací
- 23:18mezi ty novináře a vlastně jim říkají, jak probíhá to jednání?
- 23:22Ne, že by úplně jako pouštěli nějaký jako zásadní informace.
- 23:24To to úplně nemůžou. Hlavně v takovýdle skupině.
- 23:27Ale mluví s těma novinářema, vysvětlují jim jako proč třeba
- 23:30maďarsko nesouhlasí, proč nakonec Slovensko kývl na něco a
- 23:33fakt je to hrozně zajímavý, že se tam vždycky udělá takový
- 23:35chumel lidí, ke kterému všichni teda začnou přibíhat, protože si
- 23:38uvědomí, že se tam asi řeší něco zajímavýho.
- 23:41To mi přišlo, to mi přišlo fakt dobrý.
- 23:42AI, když jsou třeba ti ti lidé, kteří popisují k těm jednáním z
- 23:47nějaké jako národní delegace, tak předpokládám, že mluví
- 23:50anglicky, aby tomu rozuměl a většina nebo jsou tam někteří,
- 23:53kteří mluví třeba jenom pro české.
- 23:57Jak kdo? Tak oni by všichni měli správně.
- 24:00Myslím si, nebo všichni by měli být schopni mluvit anglicky.
- 24:02Před jsou většinou takový ty lidi, co jsou už v tom Bruselu a
- 24:05reprezentují tu zemi tam jako buď přes velvyslanectví a nebo
- 24:09nebo jinak a. Takže samozřejmě umí perfektně
- 24:12anglicky, ale stalo se 1 a to bylo to bylo fakt zábavný, že k
- 24:15politiku k tomu stylu, když jsme seděli, tak přiběhl 1 z těch
- 24:18kolegů a říkal, teď je tam Polák a mluví polsky.
- 24:21Umíte někdo polsky? A někdo řekl, no, já já umím,
- 24:24třeba prostě umim nějakej slovanskej jazyk, tak já jdu
- 24:26poslouchat a já jsem si říkala, tak to je moje šance, protože já
- 24:28bych mohla taky trochu rozumět, tak jsem se tam šla podívat, ale
- 24:31zrovna mě to moc nezajímalo. Co říkal?
- 24:32Takže jsem tam vydržela chvíle, vrátila jsem se zpátky, ale jako
- 24:36jo někdo občas asi mluví i ti svým jazykem.
- 24:40Z různejch z různejch pohnutek, ale většinou se tam domlouvají
- 24:43všichni anglicky. Tak doufám, že 1 budeme mít 5 6
- 24:48lidí jako respektu, že jsem jenom jenom v Bruselu.
- 24:50To by bylo krásný. To je vlastně víceméně záleží
- 24:54jenom našich čtenářích. Když nás 2 tolik přeplácané, tak
- 24:57tak hned tam budem. Když ty, když by si měla srovnat
- 25:01má, máš třeba. A teď jsme se bavili o Bruselu.
- 25:05Zároveň si třeba nedávno dělala reportáž ze Srbska, kde kde
- 25:09demonstrovali ve velkém vlastně tamní studenti měla.
- 25:14Kdyby si měla z novinářského hlediska jako popsat, co je
- 25:17náročnější co do zorientování sehnání nějakých kontaktů,
- 25:21příběhu, o kterých budeš vyprávět.
- 25:25Pro mě určitě, jako je náročnější, shánět kontakty spíš
- 25:28na západě Evropy, protože jsem tam tak často nejezdila, ale
- 25:32zároveň a přijde mi, že to je možná.
- 25:35Kromě Francie taková jako velká výhoda lidí v západní Evropě.
- 25:40Že oni. Přece jenom jsou ochotnější
- 25:42mluvit s novináři než třeba právě v Srbsku, že?
- 25:46Nebo asi záleží, jak kde. Ale přijde mi, že když jsem teď
- 25:49byla v Holandsku třeba v Nizozemsku, pardon, tak tam
- 25:51kdykoliv jsem někoho poprosila o rozhovor, tak okamžitě byl
- 25:54schopný jako domluv mezi termín. Ano rád se ozvu rád vám něco
- 25:58řeknu ráda a tak, takže to mi přišlo fajn a myslím si, že díky
- 26:01tomu se vlastně ty kontakty tam postupně začínají sbírat.
- 26:05V Bruselu si myslím, že vůbec není problém sehnat sehnat
- 26:08kontakty, když se člověk nebojí ptát.
- 26:11Když se nebojí ptát naprosto narovinu, ale já jsem tady
- 26:13poprvý vůbec nevím, co mám dělat.
- 26:14Tak myslím si, že málokdo by pak přišel a řekl, tak mi tady
- 26:18začátečníkům nebudeme pomáhat. To si myslím, že by nikdo
- 26:21neudělal. No a potom v tom Srbsku tím, jak
- 26:23tam ty lidi znám, tak jen stačí mi napsat pár zpráv a většinou
- 26:27mám už jako domluvený kontakty. Ale potom, když bych chtěla
- 26:29mluvit třeba s někým, s kým už se tak dobře neznám, tak tam už
- 26:32potom cítím tu trochu jako podezřívavost vůči novinářům a
- 26:36obzvlášť vůči jako zahraničním novinářům.
- 26:38To je vždycky takový, že moc nechápu, co se děje.
- 26:40Je tady člověk, co mluví srbsky s nějakým hodně podivným
- 26:43přízvukem. Tvrdí, že je novinářka.
- 26:45My nevíme, kdo to je a pro koho píše a nepíše náhodou pro hučiče
- 26:48a je to takový, že člověk musí hodně vysvětlovat, kdežto,
- 26:52většinou když třeba v těch i unijních institucích řeknou, já
- 26:56píšu tady pro tohle médium. Teď se mi třeba povedlo před asi
- 27:002 měsíci, když jsem sháněla 1 respondenta právě z deníku
- 27:03politiko, tak jsem to přes 1 známýho v tom v tom v těch v tom
- 27:08médiu domlouvala. A on napsal, super on si to
- 27:11ověřil u svých zdrojů a zjistil, že respekt 1 z nejlepších jako
- 27:15outlet, jak se řekne titulů v Česku.
- 27:17Takže takže si s tebou rád spojí a udělá rozhovor, což mi přišlo
- 27:20vlastně hrozně milý, že se takhle jako dokážou informovat
- 27:24sami, že to nemusím vlastně dělat já, když já to dělám ráda,
- 27:26já vždycky ráda říkám, jako, co jsme, odkud jsme přišli.
- 27:30AV tom Srbsku myslíš že by ti pomohlo nebo že ti pomohlo třeba
- 27:34když jsi s někým mluvila, že jsi z Česka?
- 27:37To znamená, že tam tušili možná třeba nějakou blízkost nebo,
- 27:41nebo ne? Myslím si, že jo, že to je lepší
- 27:43být, když člověk chce mluvit se sruby, tak je lepší být z čech
- 27:46než třeba z Německa nebo nebo ze západní Evropy, protože tam mám
- 27:49trochu pocit, že už ta podezřívavost je ještě větší.
- 27:53Ale zase záleží, jako jsou lidi, kteří to vůbec neřeší, no?
- 27:57Takže jo, ale myslím si že ta že Čechy, že Čechy mají tak nějak
- 28:00všichni rádi. Myslím, že to je taková naše
- 28:02velká výhoda. My, když jsme byli právě s
- 28:04kamarádkama na tom erasmu tak 1 zase žila v Srbsku a jeli jsme
- 28:08do Bělehradu na víkend a povídali jsme si o tom, co má,
- 28:11který národ jako takovou výhodu a my jsme nemohli dlouho přijít
- 28:14na nic, co mají češi. A říkali jsme si to jsou takový
- 28:16věci, co mají ostatní, jako že prostě jsme vtipný, já nevím a
- 28:20pak jsme přišli na to, že nám že vlastně nikomu nevadíme a to mi
- 28:23přijde jako důležitá, důležitá zpráva.
- 28:25Pro Čechy, že to je vlastně super, že to možná může znít
- 28:28jako takový takový nic ale mně přijde, že to je důležitý, že že
- 28:33vlastně kamkoliv přijedem, tak dokážeme, myslím si.
- 28:38Tam vstát AA nikdo se na nás nekouká jako vy jste nám tady
- 28:40zbombardovali něco nebo tak, takže to je asi dobrý.
- 28:45Když jsi byla v tom Srbsku právě na těch akcích těch studentů,
- 28:48což byly 1 z největších vlastně akcí.
- 28:52V Evropě dokonce nikterá ta demonstrace.
- 28:55Myslím si, že co do počtu lidí tak byla 1 z největších vůbec.
- 28:58Jak to na tebe působilo? No, já jsem čekala, že budu
- 29:04úplně ohromená. Tou silou a byla jsem samozřejmě
- 29:10jako tím, kolik lidí přišlo. Já jsem byla na blokádě 3 mostů
- 29:13v novém sadu, takže tam jako 24 hodin v kuse.
- 29:17Ty studenti blokovali mosty. Já jsem tam byla asi do 6 do
- 29:21rána s nima, pak už jsem si musela jít lehnout, protože byla
- 29:24zima. To bylo v únoru, takže já jsem
- 29:26byla už fakt unavená a říkala jsem si, já vám hrozně přeju, že
- 29:28tady vydržíte a máte ty stany, ale já už musím jít spát, ale.
- 29:33Asi na 2 hodiny, pak jsem se vrátila, no mně vlastně nějak
- 29:37trochu doufám, doufám, že mi to nikdo teď nebude vyčítat, ale mě
- 29:41vlastně trochu zarazilo, že jsem tam neviděla žádnej velkej
- 29:44jednotící prvek. Kromě toho kromě těch požadavků
- 29:48a kromě kromě toho tý frustrace vůči korupci a vůči tomu, jak
- 29:52srbsko jako země funguje. Protože když jsem se s nima
- 29:55bavila třeba o politice, tak šlo vidět, že potkávám lidi úplně z
- 29:58rozdílnejch táborů, že tam byli lidi, kteří otevřeně podporovali
- 30:01vstup do evropský unie. Pak tam byli lidi, který myslím
- 30:04si, že kdybych se, a to sem nechtěla dělat, ale kdybych
- 30:07trošku jako zavedla řeč na Ukrajinu, tak tak, že by mě
- 30:10nepotěšilo, co říkají, protože Srbové jsou dost jako většinově.
- 30:16Vůči. Jako Ukrajině a vůči současným
- 30:20ukrajinskýmu vedení a spíš jsou na straně Ruska, což je pro mě
- 30:23hrozně bolestivý. V něčem ale ne všichni
- 30:25samozřejmě, takže to to bylo hrozně zvláštní a mě to trošku
- 30:29trošku mě to vyvedlo z takový tý iluze že že to je ta jakoby nová
- 30:33nová síla, která otočí všechno v Srbsku, protože je pro mě těžký
- 30:37si představit, že takhle nesourodá masa lidí bude schopná
- 30:39třeba 1 vytvořit politickou stranu nebo cokoliv v jakýkoliv
- 30:43hnutí, protože. Se neshodnou na těchhle věcech.
- 30:47Mám trochu pocit, že se to teď ukazuje, že že na ty protesty už
- 30:51tolik lidí nechodí a že dalším logickým krokem by bylo tak,
- 30:56pojďme do voleb a my tady budeme prostě reprezentovat nějakou
- 30:58politickou sílu. Ale jako jak?
- 31:01Když nevíme, co nás spojuje a doufám, že se teď třeba hrozně
- 31:04pletu a že ty protesty zase začnou kvést, protože jako režim
- 31:09Alexandra vočiče. Jednoznačně je jako extrémně
- 31:11toxickej a nikomu neprospívá kromě kromě jako jeho samotnému.
- 31:17Ale nevím, jestli jestli, jako jsou už připraveni.
- 31:20Na to se nějak takhle spojit a něco změnit, ale přála bych si,
- 31:25aby ano. Ty kromě toho, že se věnuješ
- 31:29zahraničním tématům, tak i teď vlastně tam občas máš témata,
- 31:34která jsou a sociální společenská.
- 31:38Týkají se nějakým způsobem zdraví a sama jsi napsala o
- 31:41sobě. To je podle mě strhující text s
- 31:43titulkem, jak jsem nebyla blbá a přežila rakovinu.
- 31:48Který pokud jste ještě nečetli, tak opravdu jako hodně
- 31:50doporučuju i nejenom kvůli tomu, jak je to napsané, ale i kvůli
- 31:53té er edukativní části, která je strašně důležitá.
- 31:57Ale jak je to jaký to je psát vlastně o sobě?
- 32:03Takhle náročné jako situaci pro tebe, jak se to liší oproti
- 32:07vlastně klasickému psaní? Já myslím, že úplně
- 32:11stoprocentně, že to je úplně něco jinýho, protože jako člověk
- 32:15nemůže být nestranný, když píše sám o sobě.
- 32:17Zároveň musíš si uvědomit, proč to dělá, a taky jako co může
- 32:22přijít, když když se to třeba nepovede.
- 32:24Takže pro mě to bylo, vlastně to nějak přišlo úplně samo.
- 32:28Já jsem si říkala, že už jsem na tom psychicky natolik dobře,
- 32:33nebo už jsem natolik silná, že už o tom dokážu mluvit veřejně a
- 32:37zároveň jsem nějak cítila tu potřebu to ze sebe dostat,
- 32:40protože. Jsem v ten moment jako v tý době
- 32:43stále víc a víc slyšela, že třeba i moje kamarádky prostě
- 32:46nechodí na kontroly a já jsem si říkala, to snad není možný, tak
- 32:49člověk zná osobně někoho, kdo díky tomu, že chodí na kontrolu,
- 32:52tak přežil AA vlastně. To takhle podcení, tak jsem si
- 32:55říkala tady jako tady se setkalo hrozně moc jako příznivých
- 32:59okolností proto, aby ten článek vzniknul AA potom napsat to bylo
- 33:03paradoxně strašně snadný, protože já jsem to měla za ty 4
- 33:06roky, co od toho jako uplynulo, tak jsem to měla tak nějak už
- 33:09celý tolikrát pro promyšlený. Tolikrát už jsem nad tím
- 33:15přemýšlela, tolikrát už jsem si tím prošla těma událostma, že už
- 33:18to vlastně nebyl vůbec problém. Já jsem si jenom sedla k tomu
- 33:20počítači a napsal jsem to asi za 3 hodiny.
- 33:23Ale jako ten proces. Myslím si, že třeba rok předtím,
- 33:26ještě by to nešlo napsat. Ještě by to nešlo, protože ještě
- 33:29jsem tam ještě jsem nebyla tam, kde jsem chtěla být.
- 33:31No ale v ten moment už to tak nějak, jak jsem říkala, už to
- 33:35přišlo samo. Já jsem strašně oceňoval a pořád
- 33:38oceňuju ten tu nalezenou linku. S někým, aby to byl silný text,
- 33:43ale aby to nebylo sebeprožívací text, což je strašně těžký.
- 33:46Samozřejmě, že člověk jako i je toho plný a vlastně IZ těch
- 33:50reakcí. Které nám potom chodily, nebo
- 33:52doteďka vlastně, když jsem někde tak někdo ten text zmiňuje, že
- 33:57buďto na základě toho šli třeba na nějakou kontrolu, nebo tak,
- 33:59že to myslím, že je fakt hodně důležitý.
- 34:04A ty jsi potom psala vlastně i další texty, které se týkaly
- 34:09buďto někoho, kdo byl vážně nemocný, nebo děti měly nemocné
- 34:13a nebo prochází opravdu jako hodně vážným onemocněním.
- 34:17Myslíš si, že ta tvoje zkušenosti třeba pomohla v
- 34:22tomhle jak hledat jako linku? Jak s těmi lidmi mluvit?
- 34:25Jak se jich ptát tak, aby jsi vnímala i tu jejich těžkost té
- 34:29situace? Myslím, že mi to pomáhá v tom
- 34:31pokládání těch otázek, protože jako já si upřímně řečeno
- 34:35myslím, že i před tou nemocí bych byla schopná jako citlivě
- 34:38se potkat a bavit se s lidmi, kteří něco takového prožívají.
- 34:41Ale myslím, že by mě nenapadaly ty věci, na které se ptám,
- 34:45protože. To jsou, to jsou takový jako
- 34:48prožitky, nebo? Člověk, když si tím sám projde,
- 34:52tak tak ho napadne. A jak vy tr třeba řešit tady
- 34:54jako. Komunikaci s úřady nebo jak je
- 34:58těžké navazovat partnerský vztahy po takovýhle jako nemoci
- 35:01nebo během týhletý nemoci? To jsou věci, který jako se
- 35:05nikde jinde nedozvíš než jako z tý 1 ruky, protože doktoři neví
- 35:09nebo často nemají odpovědi na různý otázky, který člověk má,
- 35:12když se dozví ňákou diagnózu, která.
- 35:15Mu hodně zásadně změní život, tak tak jsou to věci, který se
- 35:18dozvídáš jenom od někoho, kdo má podobnou zkušenost.
- 35:21A díky tomu si myslím, že se asi líp dokážu ptát, ale zároveň.
- 35:28A toho se trochu bojím, tak zároveň vlastně mám pocit, že.
- 35:33Jestli trochu nepřicházím o tu citlivost, protože občas mám
- 35:35trochu pocit, že? V některých momentech už si
- 35:38říkám jo, tak tahleta léčba, to je takový blbý, ale člověk si s
- 35:42tím projde. Už je potom v pohodě.
- 35:43Jsou na tom lidi hůř a říkám si to vlastně ode mě je fér,
- 35:45protože. Protože každej, i když by třeba
- 35:49prošel nějakou, vlastně ne zas tak vážnou nemocí jo třeba teď
- 35:52se mi typicky stalo, že mi vlastně říkal kamarád že nějakej
- 35:55jeho známej má 1 typ nádorů. A já jsem se ptala, co to je za
- 35:59nádor. On říkal, no tady tenhleten a já
- 36:00říkám jo dobrý, tak na to je spousta jako léčiv.
- 36:02Dneska to už se jako dá v podstatě banálně řešit tak dobrý
- 36:04a pustila jsem to z hlavy a pak jsem si uvědomila, že to je
- 36:06vlastně příšernej přístup, ale myslím, že tu svojí ref
- 36:09sebereflexi takovou docela často až přísnou, tak naštěstí furt
- 36:12mám. A to budou mít asi nadosmrti,
- 36:14takže se pak vždycky trochu zastydím, že jsem něco takhle
- 36:17jako hodila pod koberec. No tak doufám, že to, že jsem to
- 36:20nedospěla do fáze, kdybych jako zlehčovala třeba něčí problém
- 36:24jenom proto, že jsem si tím taky prošla a fakt bych nechtěla, aby
- 36:27se tohle dělo. Když jsi zvažovala, jestli o tom
- 36:30psát, teď myslím OO osobě mělas tam třeba nějaký jakoby pochod
- 36:36myšlenek. Jestli ta otevřenost tě nemůže
- 36:40udělat nějakým způsobem jako zranitelnější teď myslím vůči
- 36:43tomu veřejnému prostoru. Já jsem naopak měla pocit, že
- 36:47když řeknu. Více lidem třeba jako čím jsem
- 36:52si procházela a trochu to bylo i směřovaný na lidi, kteří, který
- 36:56už jsem znala v tý době, takže. Moji kamarádi moje rodina, takže
- 37:01naopak budu schopná líp vysvětlit, proč jsem se třeba
- 37:04chovala, jak jsem se chovala a že tím vysvětlím spoustu věcí a
- 37:07že že to bude potom snažší pro ně pochopit.
- 37:12Jako co co mi běželo hlavou, když jsem se dozvěděla, že třeba
- 37:16nebudu moct mít nikdy děti, protože to je něco, co jako
- 37:19zase, když když jsem se dozvěděla o tý diagnóze poprvé a
- 37:23vypadalo to, že to nebude zhoubný nádor, tak jsem si
- 37:25říkala, jo, tak. Tak to je teda blbý, ale tak
- 37:29klidně, ať se radši prostě doktor rozhodne pro jistotu.
- 37:33Prostě těch orgánů zbavit, abych byla v pohodě a přežila.
- 37:37Ale v momentě, když to potom přijde, tady tahle informace a
- 37:39řeknou ti, no ano, musíte se to takhle udělat, tak to už je
- 37:42jako. To je něco jinýho AI, když jsem
- 37:44třeba vlastně nikdy nepřemýšlela nad tím, jako že budu mít 1
- 37:47velkou rodinu a že to bude krása, já nevím, co tak
- 37:50najednou. Je to vlastně jako hrozný.
- 37:52Najednou je ta představa, že něco opravdu nemůžeš mít, tak je
- 37:55vlastně příšerná a. Já jsem měla nějak pod spotřebu
- 37:59vysvětlit, proč třeba pro mě bylo těžký se potkávat s
- 38:02kamarádkama, který zrovna byly těhotný?
- 38:04Nebo proč pro mě bylo těžký bavit se o plánech do budoucna,
- 38:08protože já jsem ještě ani neměla partnera v tý době a měla jsem
- 38:10pocit, že už si ho nikdy nenajdu, že prostě, kdo by chtěl
- 38:12být s někým, kdo nemůže mít děti a tak.
- 38:14A tohle pro mě bylo vlastně v něčem taková takovej coming out
- 38:18prostě s tím, že já teď vám řeknu, jaký jsou moje pocity?
- 38:23Co jsem, co jsem musela prožít s tím, že dneska už jsem se
- 38:26spoustou věcí smířená a jsem vlastně silná natolik.
- 38:28Že o tom dokážu takhle mluvit a naopak mám trochu pocit, abych
- 38:32teda se vrátila k tvojí otázce, že spíš doufám, že působím spíš
- 38:36silněji než než slaby, teda po tomhle textu.
- 38:39Za mě rozhodně jsem pak ještě 1 jako vděčnej za za za to, že to
- 38:44sdílíš II to, co vlastně říkáš teď.
- 38:46Myslím si, že to může spoustě lidem jako pomoct, že to je fakt
- 38:50důležitý. Teď mám takovou tu sérii těch
- 38:54pravidelných otázek, takže píšeš raději ráno přes den nebo večer?
- 39:00Je pro mě důležité, abych měla deadline, a když ho mám, tak pak
- 39:04tak píšu efektivně kdykoliv klidně třeba ve 3 ráno nebo ve 4
- 39:08ráno. To je 1, ale denní doba pro mě
- 39:10vůbec jako nehraje roli, protože já prostě fakt potřebuju vědět,
- 39:13že nade mnou visí ten ten deadline a musím to doplnit
- 39:16dokončit, abych abych jako neprodlužoval ničí další trápení
- 39:20editorů. Dalších lidí, co jsou v tom
- 39:22procesu, takže kdykoliv? Tam je strašně zajímavý fakt
- 39:26vidět, jak teď vedu asi s těma kolegama a kolegyněma ty
- 39:29rozhovory, jak se to mění s tím věkem, jak člověku nedochází, že
- 39:32stárne, ale že že vždycky, když tady mám takový, ty řekněme.
- 39:36A 40 plus tak tam se to mění, jako že to psaní v noci je těžký
- 39:40a dřív já to měla úplně stejně, jak říkáš ty no a píšu si ti
- 39:44obecně těžko nebo lehče lehce. Jak kdy podle téma já mám trošku
- 39:49ten problém, že když mi něco třeba nebaví úplně stoprocentně,
- 39:52tak je to pro mě strašně strašně těžkej proces toho psaní a
- 39:55paradoxně potom zjistím, že stačilo jenom se začít a potom
- 39:58už to jde samo, ale dostat se k tomu jako začít je hrozně těžký
- 40:02a pak jsou témata, u kterých nemůžu se dočkat, až si k nim
- 40:05sednu a začnu je psát. A řekla bych, že to tak půl
- 40:07napůl, takže jako vlastně nedokážu ani na tuhle otázku
- 40:10úplně odpovědět. Jak jsou vlastně pro tebe
- 40:14důležité editoři? Protože vlastně o tom teď
- 40:16nemluvíme úplně často. Přitom respekt vlastně vod
- 40:19začátku svý existence hodně stojí na tom, že má editorský
- 40:22systém. To se vlastně zavádělo po vzoru
- 40:24těch anglosaských médií. A drží se to do teď jak jak je
- 40:28pro tebe editor důležitý parťák? Jako strašně moc, protože.
- 40:34Když jsem přišla do respektu po rozhlasu a vlastně jsem neuměla
- 40:38psát, tak pro mě bylo důležitý, že mi, že mi to někdo učil.
- 40:41AA učil mě to naši editoři, i když jsme se bavili o tom o tom
- 40:45mým pradědečkovi, tak teď, když si pustím ten dokument, tak já v
- 40:48tom vidím takovou tu jako takovou tu jako vlastně milou,
- 40:52ale ale nezkušenost tý v tý práci, že spoustu věcí se dalo
- 40:55ještě trochu dovysvětlit a dalo se to trochu lépe jako.
- 40:58Vyprávět a dneska už bych to udělala jinak AV tom si myslím,
- 41:00že mi hrozně pomohli právě editoři jako fakt přemýšlet nad
- 41:03tím příběhem, jak formovat věci, jak se ptát to to jako pro mě je
- 41:08naprosto zásadní a bez nich si myslím, že bych asi neměla
- 41:11takovou radost z té práce, jakou mám.
- 41:13Občas někdy nemám radost ani z toho, co píšu, ale ale jako spíš
- 41:17mám radost bych řekla. Co děláš, když když se zasekneš
- 41:20při psaní? Já mám takovou jak kdy.
- 41:22No když jsem tady, tak stačí v podstatě sejít jako někam
- 41:25projít. Prostě si koupit nějakou něco
- 41:28sladkýho, vrátit se zpátky do redakce, prostě si jenom
- 41:30provětrat hlavu. A když jsem doma a obzvlášť když
- 41:34píšu něco, co mi fakt nejde, tak potřebuju si dělat pravidelný
- 41:37pauzy, otevřít okna trochu vyvětrat.
- 41:40Teď se dostane ten čerstvej vzduch do toho pokoje, pustit si
- 41:42nějakou hudbu a klidně klidně jako není úplně bláznivé
- 41:44tancovat. Jenom prostě se fakt strašně
- 41:47uvolnit a úplně vypnout a vzdálit se od toho tématu.
- 41:50A teprv pak jsem schopná zase k tomu vrátit.
- 41:52To dělám často a doufám, doufám, že třeba sousedi mě u toho
- 41:55nesledujou, protože ten to většinou tobě a dost vtipný asi.
- 41:59Ale tady kdyby jsi tancovala, tak by to bylo.
- 42:01Myslím, že úplně v pohodě i už z toho důvodu, že jsme snad
- 42:05nejsilněji železobetonové buddavě postavené budově v
- 42:09Praze, takže tady se nehnou stropy, nic je ticho, takže tady
- 42:13můžeš. Tak jo, ale jenom když to
- 42:14nebudou kolegové. Ty jsi zmínila hudbu, než se
- 42:18zeptám, na co tancuješ, tak když píšeš, tak posloucháš nějakou
- 42:22hudbu nebo radši ne? No když píšu, tak ne jenom v
- 42:25těch pauzách, protože když jsem se třeba učila na na nějaké
- 42:28zkoušky nebo na maturitu, tak jsem poslouchala nějakou hudbu
- 42:31beze slov a nebo nějakou hudbu se slovama, kterým nerozumím,
- 42:34aby mě to jako neodvádělo. Ale při tý tvorbě samotný už mi
- 42:37to ani tohle nefunguje, takže já musím fakt mít ticho, nebo nebo
- 42:41nějakej takovej ruch jako vzdálenej ruch ulicemi nevadí,
- 42:44nebo prostě asi mi ani nevadí, když se kolem mě třeba baví lidi
- 42:48v práci, pokud to není o něčem hodně zajímavým, co co jako
- 42:51musím poslouchat, ale hudba mě vlastně odvádí hodně no.
- 42:55A na co tancuješ? To je úplně jak kdy, jakože že
- 42:58mám náladu, tak prostě si pustím fakt cokoliv od od vážný hudby
- 43:02až po nějakou jako elektroniku. Já asi nedokážu teď říct úplně.
- 43:07Je tam nějaká balkánská? Jo určitě taky taky občas
- 43:09potřebuju trochu zavzpomínat na na na to, když jsme chodili
- 43:13tancovat v Bosně na takový tradiční tradiční písničky.
- 43:17Takže jo, tak takže tak různě prostě, co co mě zrovna co mě
- 43:20zrovna baví, nebo na co mám chuť, tak to si pustím AU, toho
- 43:23se fakt potřebuju vždycky vypnout.
- 43:25To musíš potom dát tipy a já jsem totiž říkal, že jak se tady
- 43:29ptám na tu hudbu, že bysme potom mohli udělat playlist?
- 43:33Dokonce mě napadlo i jako jednotlivě, jako když by každej
- 43:37vybral pár a pak udělat. Týden takovej jako mix, tak to
- 43:40by mohlo být dobrý. Těším se na ondrovu abu.
- 43:45Počkej a ty jsi práskla co on to poslouchá, protože já myslím, že
- 43:47minule tak to poslouchala. No, já myslím, že se není za co
- 43:51stydět. Moje mamka má taky ráda obu.
- 43:54Si ho jenom dobíráme a to tady to jsme ještě neprobírali z
- 43:59toho, co si všichni nejvíc dělali legraci, že na nějakým
- 44:02koncertu sáhnul na botu tinytár. Tak to.
- 44:06Můžu říct? Tady není, protože se nemůže
- 44:08bránit, ale ale abych dal jako opravdu pohled do zákulisí.
- 44:13Nějaký moment, kdy si vybavuješ, že ses jako profesně mýlila a
- 44:17teď nemyslím, jako že to potom i muselo jít ven jako v nějakým
- 44:20textu, ale že že sis řekla, potom tady jsem uvažoval třeba
- 44:24jinak, než jsem měla nebo já. Jsem měla štěstí, že jsem velkou
- 44:27část svých krérií pracovala ve zpravodajství, kde člověk nemůže
- 44:30úplně psát, co si myslí díky bohu, ale určitě jsem se velmi
- 44:35mýlila. Před válkou na Ukrajině, protože
- 44:38já jsem byla přesvědčená o tom, že se nestane, že to prostě
- 44:40nedojde do takovýhle do takovýhodle rozměrů a byla jsem
- 44:44fakt dost i rozzlobená na spoustu novinářů, včetně
- 44:47respektu, že jsem trochu měla pocit, jako že svolává k
- 44:51nějakýmu jako davový psychóze. A furt jsem si myslela, tohle se
- 44:54nemůže stát, tohle prostě není možný AO to horší.
- 44:57Potom byl ten ta realita. No když přišlo, když začínaly
- 45:01najíždět ty tanky na Ukrajinu, protože já jsem zrovna ještě
- 45:03měla směnu k tomu, takže jsem u toho byla až do rána a fakt to
- 45:06bylo, to byl hroznej jako hrozná facka pro mě.
- 45:12Kdy naopak máš radost, nebo z čeho máš naopak radost, že se to
- 45:14jako trefila, že seš ráda, že jsi to napsala, aby jsi dělala,
- 45:18nebo nebo něco takového? Toho mě tolik moc nenapadá, ale
- 45:22nebo z čeho? Jsi měla radost?
- 45:24Žes to jako napsala obecně, že to.
- 45:26Pořád si myslím, že vlastně mám velkou radost, z toho z toho
- 45:29pradědečka a ne ne úplně, protože jsem já se dozvěděla
- 45:32spoustu informací a že moje rodina se dozvěděla spoustu
- 45:34informací, který dodneška, jako jsou rádi, že jsem někde
- 45:39vykutala. Ale protože si prostě myslím, že
- 45:43je už na čase, aby se otevřeně mluvilo o tom, jak se češi
- 45:45chovali k Němcům po válce. A mluví se o tom díky bohu a
- 45:49vznikají výborný filmy a knížky. Takže já jsem ráda, že jsem
- 45:52mohla třeba i trochu přispět do tohohle.
- 45:56Citlivýho pohledu na na to, jak se lidi k sobě dokážou chovat a
- 45:59je vlastně úplně 1. Jestli jsou to češi, Němci,
- 46:02židi, muslimové, prostě jsou zlí a jsou hodní lidé a projevuje se
- 46:07to v každý době. Co, myslíš, že děláme jako v
- 46:13respektu špatně v tom okruhu, kterému ty se věnuješ, nebo co
- 46:17bychom mohli dělat líp? Já vlastně souhlasím se vším, co
- 46:20tady už padlo, takže já se nechci opakovat, a protože si
- 46:24myslím, že jsou to dob dobrý připomínky, které které tady
- 46:27mají kolegové a kolegyně vyzdvihli.
- 46:29Takže já spíš řeknu, co si myslím, že už děláme, ale mohli
- 46:33bychom dělat ještě trošku víc. A to je jako větší humor.
- 46:36Já si myslím, že bychom měli být ještě vtipnější, než jsme my už
- 46:38jsme hodně vtipný a já vím, že všichni moji kolegové jsou
- 46:41extrémně vtipný lidi a byla jsem překvapená.
- 46:43Upřímně řečeno, když jsem přišla do respektu a bylo by fajn,
- 46:46kdyby to šlo i víc vidět ještě navenek.
- 46:48A zároveň chci pochválit svoje kolegy, kteří, kteří už na tom
- 46:52pracujou. To jsou právě třeba František
- 46:54trojan, Martin štorkán, Filip pak samozřejmě dělníci kultury,
- 46:59kteří jsou výborní a ten podcast úplně zbožňuju.
- 47:02To je prostě strašná sranda. A jen tak dál.
- 47:06To souhlasím, no ono to bylo takové dlouhodobá debata, že jo,
- 47:09že to je ta za prvé. Teda souhlasím, že v tý redakci
- 47:13je spousta strašně vtipnejch jako lidí AA.
- 47:20AA že u toho psaní si myslím taky, že bysme toho tam měli
- 47:23dostat víc. Zároveň moje zkušenost je, že to
- 47:26je strašně těžkej rozměr, jako že se mi třeba stalo několikrát,
- 47:33že při psaní jsem si říkal, tohle je fakt dobrý, strašně
- 47:35jako jako vtipná věc. Jako najednou tam vůbec v tom
- 47:37textu nefungovalo, jako kdyby to bylo samostatně někde, takže jde
- 47:42o jako vo to hledat. Tu míru ale jinak souhlasím, že
- 47:45jako dobrá. Jak to říct dobrý jako humor,
- 47:49nebo teda silný slovo, že tam je prostě nějaká vtipná lehkost,
- 47:52nebo něco takovýho tak má jako někdy jako obrovskou sílu, že že
- 47:58to umí jako dát do nějaký správný roviny a dokonce mnohdy
- 48:02pochopit potom líp nějakou kýživost a tak.
- 48:05Ale je to docela náročná disciplína, ale musíme na sebe
- 48:08pracovat. Nějaká kniha v tvým oboru nebo
- 48:13novinářským obecně, která je pro tebe?
- 48:16Důležitá. Já, když už čtu knížky, tak se
- 48:19snažím nečíst úplně literaturu faktu, protože toho mám trochu
- 48:23jako přemíru v tom běžným běžným dni.
- 48:26Tak se snažím spíš sahat po beletrii, ale snažím se aspoň
- 48:30když už tak tak číst něco, co třeba vychází z ze skutečnosti a
- 48:35knížka, která mě teď fascinuje už poslední třeba půlrok a všem
- 48:38ji doporučuji, tak je kniha svobodná od lea upi, což je
- 48:43původně albánská spisovatelka a ta knížka je.
- 48:45Beletrie ale zároveň je to vychází to vlastně ze zkušeností
- 48:50té té autorky o tom, jak jaký to bylo vyrůstat ještě vlastně v
- 48:54závěru toho reži režimu komunistickýho envirahogi a
- 48:58potom devadesátek, který byly. Extrémně divoký, samozřejmě v
- 49:02Albánii. Ten nástup toho toho jako
- 49:03neřízenýho kapitalismu AA všeho, co s ním přichází.
- 49:09Odcházení lidí ze země a tak dál a fakt je to výborná knížka a je
- 49:13výborná i jako tím stylem psaní. Myslím si, že i novináři nebo
- 49:17já, minimálně bych se z toho mohla trochu jako inspirovat
- 49:20nebo učit, protože je to takový vypravování, který si myslím,
- 49:24že. Je neuvěřitelně poutavý na to,
- 49:27že bys třeba nečekal, že tě bude zajímat, co se dělo v Albánii.
- 49:30Tak tak tě to hrozně pohltí. A ráda bych taky psala o tom
- 49:33Balkánu, protože si myslím, že už moc jinejch možností, jak
- 49:37zajímavě, jako jak přitáhnout lidi k Balkánu není, než prostě
- 49:40o něm zajímavě vyprávět. A film nebo demo dokument.
- 49:46No, já jsem přemýšlela, co bych co bych řekla, protože já s
- 49:49filmama platí to samý. Já se snažím nekoukat ideálně na
- 49:52věci z novinářskýho prostředí a trochu se od toho jako oprostit.
- 49:57Já mám ráda dokumenty hodně a pak mám ráda.
- 50:01No tak já řeknu nejdřív dokumenty, kterej nepřekvapivě
- 50:05je taky o Balkánu, ale je to dokument, který vznikl.
- 50:08Myslím, že v roce 96. A jmenuje se to smrt Jugoslávie.
- 50:11Je to z dílny bbc šestidílnej dokument a je.
- 50:16Je to fascinující v tom, jak byli schopní tehdy ty novináři
- 50:20natočit něco, co obstálo 30 let a pořád se to dá sledovat.
- 50:25A pořád jsme schopni, nebo já jsem schopná říct, ano, tohle je
- 50:30jako dobře odvedená práce, ve který se nekouká na někoho, jako
- 50:35na na toho, komu by se mělo nadržovat a na na někoho jako ne
- 50:39oni tam mluví vlastně ještě před předtím, než začali všechny ty
- 50:42soudy s miloševičema AS, karadžičema, tady s těmahle
- 50:45lidma. Tak s nima přímo tam mluvěj.
- 50:47Oni samozřejmě říkají velmi jako svoji verzi příběhu, ale bbc to
- 50:53dokáže dát do kontextu, kterej zase říkám opět po 30 letech
- 50:57funguje a obstál a je to neuvěřitelná práce.
- 50:59Takže. Kdo by měl zájem se do toho
- 51:01trochu ponořit, tak tohle je dobrej dokument, ale abych
- 51:03nemluvila jenom OO Balkánu, tak já jsem ráda, že jeff pane, což
- 51:09je íránskej režisér, teď získal cenu v Cannes.
- 51:12Je to už nevím kolikátá evropská cena z festivalu.
- 51:15Je to fakt velmi dobrý režisér a točí hodně zajímavý filmy právě
- 51:21z Íránu, byť byl několikrát vězněný a je to jako vel velkej
- 51:26tak považován za 1. Z hlavních kritiků režimu, tak
- 51:29já teď zmíním film, kterej se jmenuje, tak si Teherán.
- 51:32On tam vystupuje jako řidič taxi a točí točí vlastně jako debaty
- 51:37s lidma je to, je to teda hraný. Ale fakt je to velmi velmi
- 51:41zajímavý. Jak lidi různě přistupujou k
- 51:44tomu, jak mluvit o tom, co se děje v Íránu a jak řeší vlastně
- 51:47úplně normální věci jako všude na světě.
- 51:49Někteří ho znali, někteří ne. Je to, myslím si pěkná, taková
- 51:53sonda do do tý doby a do do života v takhle.
- 51:58Musím schovaným koutu světa, kterej kterej vlastně vůbec
- 52:01neznáme a já bych osobně 1 ráda do Íránu jela, protože je to pro
- 52:05mě krásná země. Ale za těchto okolností to
- 52:07samozřejmě nejde, ale třeba se 1 poštěstí.
- 52:11Tak já ti to přeju, aby se to podařilo.
- 52:13Zároveň moc děkuju, že jsi přišla do podcastu.
- 52:16Vám děkuju za pozornost. Připomínám, že všechno to, co
- 52:20děláme, můžeme dělat jenom díky vám.
- 52:21To znamená, když si nás kupujete na stánku nebo předplácíte.
- 52:25Tenhleten podcast můžete poslouchat, ale můžete ho i
- 52:28sledovat na youtube a já už se těším na další díl.
- 52:32Mějte se hezky. A nashledanou.