Latest / BROCAST / #114 PhDr. Marian Jelínek – Jak nepos*at výchovu dítěte…

Transcript

#114 PhDr. Marian Jelínek – Jak nepos*at výchovu dítěte… · BROCAST

• 0:00
  Když nevím, kam moje loď plujek, žádnej vítr není příznivej.
• 0:04
  Myslim si, že lidé si začnou uvědomovat, že tím našim
• 0:07
  nejbližším domovem je moje tělo tím pádem.
• 0:10
  My se jako staráme sice vo ty stavby z cihel.
• 0:14
  Ale plno lidí už začalo si uvědomovat, že s tím, čím žiju
• 0:17
  každou vteřinu svýho života a budu s tím umírat, je vlastně
• 0:20
  moje tělo. Jsme tak výkonový, že nám jde o
• 0:22
  ty výsledky natolik, že všechny tyhle věci úplně potíráme a
• 0:27
  zapomínáme na podmínky na ty činnostní parametry.
• 0:30
  Miluj život a chtěj od něj co nejvíc, ale tahle doba chci co
• 0:34
  nejvíc, tady je problém ty toho blahobytu, a proto já říkám, že
• 0:38
  v tom blahobytu je ten život možná vlastně paradoxně těžší.
• 0:41
  Že se umíme lépe orientovat v době nedostatku než nadbytku,
• 0:45
  protože ona vzniká paralýza. Těma možnostma logická věc.
• 0:48
  Chceš li s něčím pracovat? Musíš to nejdříve poznat.
• 0:51
  Pojď se podívat do svého nit a pojď se podívat na svůj mentál.
• 0:54
  Uvědomuješ si, že máš myšlenky chtěné a myšlenky nechtěné?
• 0:58
  Všichni, že jo si tím prošli, že hledají nejlepší možnou výchovu.
• 1:02
  Já vždycky říkám těm rodičům, poslouchejte svoje srdce a je to
• 1:05
  1 věc, 2. Věc a hlavně se shodněte si
• 1:08
  myslím, že my se musíme vrátit k určitým věcem a já si myslím, že
• 1:12
  žádnýmu dítěti by neškodilo. Kdyby 1 v roce jelo na tejden
• 1:16
  pod stan státu a zmokli a zažili zimu a zažili hlad.
• 1:22
  Trochu jsme se tomu vyhýbali tomu konceptu výchovy a
• 1:24
  nevýchovy u dětí. Jak tohle to vnímáš?
• 1:31
  Dobrý, jestli nás už dýl, posloucháte, tak určitě víte, že
• 1:35
  do podcastu se už. Že jsem do popcartu tlačí Jarda
• 1:39
  jágr. A došlo to až do té fáze, že jsi
• 1:44
  založil vlastní. Tak jedeme, jestli nás už
• 1:50
  nějakou dobu posloucháte, tak určitě víte, že už řadu let se k
• 1:54
  nám tlačí do podcastu. Jarda jágr sice furt tvrdí, že
• 1:57
  rozhovor nedává, ale teď to dokonce došlo tak daleko, že si
• 2:00
  založil vlastní podcast. Ale i tentokrát jsme ho museli
• 2:03
  odmítnout. Přijde nám totiž lepší se bavit
• 2:05
  s člověkem, který mu 17 let stál po boku a nemyslíme tím ty jeho
• 2:10
  modelky naše. Pozvání přijal bývalý hokejový
• 2:12
  trenér a mentální kouč Marian Jelínek.
• 2:15
  No a tématicky jsme trošku navázali na ten předchozí díl s
• 2:18
  Pavlem morrizem. Dozvíte se například, protože
• 2:22
  nevýchova dětí tak trochu. A jak udělat z vašeho dítěte
• 2:25
  příští sportovní superstar a proč musíme znát svůj cíl?
• 2:29
  Když chceme něčeho dosáhnout. A to máš od Markuse revolty ne?
• 2:34
  A nezapomeňte nás všude odebírat a sledovat náš instagram.
• 2:38
  Konečně nám totiž povolil si založit vlastní skupinu, takže
• 2:41
  pokud vás už všechny ty placené parioti nebo heroerow, tak nám
• 2:45
  můžete zadarmo. My tam sdílíme zákulisí v
• 2:48
  podcastu, kdo bude příštím hostem a vy těm hostům můžete
• 2:51
  pokládat i otázky, takže se s námi projděte po severokorejském
• 2:55
  mostu přátelství. Taky jsme vám moc chtěli
• 2:58
  poděkovat za podporu našeho podcastu, a to hlavně formou
• 3:01
  nákupu u nás na eshopu araha tečka CZ mrkněte, tam máme plno
• 3:05
  novinek máme ty elektrodyty, které jsme tady ukazovali minule
• 3:09
  tímhle tím já začínám každé ráno, jsou to elektrolety v
• 3:12
  prášku. S.
• 3:13
  Příchutí přírodní z různých plodů, není tam žádný buřt jenom
• 3:18
  sůl z velkého mořskýho jezera v Americe a přírodní aroma je to
• 3:22
  svázaný s tévií, takže to nemá žádné.
• 3:23
  Dokonce je to keto friendly. Je to nabitý minerálami, je tam
• 3:26
  víc než 75. A stopovejch prvků, který tělo
• 3:30
  potřebuje a každej sportovec ví, že má doplňovat elektrolyty,
• 3:33
  stačí přidat do vody a máte z toho perfektní energiťák.
• 3:36
  Ale bez všech těch buch, který se normálně do toho přidávají.
• 3:39
  Kromě toho máme i hovězí játra. V kapsli jsou z českejch
• 3:43
  horskejch pastvin ze Šumavy a Jeseníků.
• 3:46
  Kravičky jsou zdravý, běhají celý léto po loukách žerou trávu
• 3:50
  v zimě seno nemaj žádnej stres, mají úžasný panoram a tam všude,
• 3:55
  ale hlavně pro lidi. To je nabití nejkej my.
• 4:00
  To uděláme pro lidi, protože je jolanda.
• 4:06
  Ale hlavně pro nás. Pro lidi je to přirozenej zdroj,
• 4:09
  desítek až stovek různejch bioaktivních látek vitamínů a
• 4:14
  minerálů. My jsme tenhle produkt
• 4:15
  připravovali skoro 2 roky a prošli jsme si úplně celým
• 4:19
  procesem od výběru krávy až po nalepení etikety.
• 4:22
  Taky jsme si nechali udělat komplexní laboratorní testy těch
• 4:26
  našich jater a ty potvrdily nejenom to, že to je
• 4:28
  nejvýživnější potravina na světě.
• 4:30
  Ale taky to, že některejch těch vitamínů a minerálů je tam
• 4:34
  výrazně víc než třeba o nějakejch konkurenčních
• 4:36
  produktů, někdy až dokonce mnohonásobně.
• 4:38
  Co tím chci říct? Prostě je to rollsroyce.
• 4:40
  Mezi doplňky stravy můžu říct rollsroyce.
• 4:44
  Tahle se nám napíšou, tak já jim rád odepíšu.
• 4:46
  To je v pohodě. V pořádku.
• 4:48
  Takže mrkněte na aroha tečka CZA ještě 1 moc díky za vaši
• 4:52
  podporu. Jinak další novinkou na aroze je
• 4:54
  to, že jsme navázali spolupráci s hoopem.
• 4:57
  A neříkej houpem, to je hop, já říkám.
• 5:01
  Supem. To je tenhle ten trakovací
• 5:07
  device, který tady máme na ruce nosní to elitní sportovci a
• 5:11
  atleti a teda my 2 s Adamem a navázali jsme to proto, protože
• 5:15
  ty naše doplňky stravy, třeba když si dáte bisglicinát nebo.
• 5:19
  Ten náš trionát, tak se na spánku projeví.
• 5:22
  Ten device totiž měří vaše denní aktivity, jako je spánek, vaše
• 5:25
  cvičení a když odpočíváte. No a když si dáte bezglis si dát
• 5:29
  před spaním, tak to uvidíte na kvalitě spánku.
• 5:32
  Je to měřitelný. Takže kdyby vás to zajímalo, tak
• 5:34
  máme v popisku videa. Odkaz se slevovým kódem.
• 5:38
  V dlouhodobým partnerem našeho podcastu je taky naše
• 5:40
  nejoblíbenější investiční aplikace XTBIS bráchou.
• 5:44
  Na XTB investujeme do ETFA oni nedávno tu aktivitu celou
• 5:49
  zautomatizovali. Říkají tomu investiční plány?
• 5:52
  Takže pokud myslíte na budoucnost, ale nechcete s tím
• 5:55
  mít UP tak moc starostí, tak mrkněte na jejich web je to XTB
• 5:59
  tečka com lomeno CZ. Jo a taková podpultová informace
• 6:02
  je, že chystají do konce roku několik novinek, takže se určitě
• 6:06
  vyplatí sledovat třeba na instagramu.
• 6:08
  Jen prosím pamatujte na to, že investování je rizikový,
• 6:12
  investujte zodpovědně. Tak jedem už jsme zrovna dneska
• 6:16
  poslouchali ten rozhovor co vyšel na dvtv a mě se tam
• 6:19
  vlastně nejvíc zaujala, jak jsi tam mluvil o té emoční vazbě na
• 6:23
  ty činnosti nebo na ty věci, které ten člověk vlastně dělá,
• 6:26
  ale. Ale vlastně nemá k tomu ten
• 6:29
  vztah, že jo, ty si tam dával ten příklad toho rybáře nebo
• 6:32
  rybaření versus ta ryba. Vůbec to trochu rozvést taks to
• 6:35
  myslel vlastně? Psal jsem to tak, že vlastně ta
• 6:38
  emoční vazba je velmi silná. To všichni víme, že láska je
• 6:41
  nejsilnější energie ve vesmíru bagalagita o tom mluví a můžeme
• 6:45
  o tom polemizovat, ale málokdo si už klade otázku, k čemu ta
• 6:48
  láska z hlediska procesuálního je vlastně vedená, jestli je
• 6:52
  vedená k cílovým položkám, nebo li do budoucna k výsledkům k
• 6:56
  tomu kaprovi nebo k jedničkám nebo k penězům a nebo jestli je
• 7:01
  vedená k tomu procesu, to znamená k tý cestě, že jo?
• 7:05
  Cesta je cíl a to je hrozně důležitý a myslím si, že se to
• 7:09
  málo málo, jaksi rozděluje. Ale tam je vlastně ten, kdo mě k
• 7:13
  tomu naved byl platón, kterej řekl tu provokativní větu, že
• 7:17
  jo, že lidé, kteří milují moc, by k ní neměli mít přístup.
• 7:21
  Tak to je přesně ono, protože když má silnou nemoc k cíli a
• 7:24
  nemám emoci k činnosti, tak trpí etika, to je ten problém,
• 7:28
  protože já to chci tak moc jo, takže když vytvářím silnou emoci
• 7:31
  v dítěti k jedničkám. Tak jsem schopnej to trošku
• 7:35
  ošulit, když vytvářím ke gólu k bodům, tak jsem se prostě hledám
• 7:39
  tu cestu jakoukoliv a je mi to 1 že podrazím kamaráda, nebo že
• 7:43
  udělám něco neetickýho, a proto je ta emoce důležitá.
• 7:48
  K čemu je vedená. A to je něco navíc, protože dřív
• 7:51
  to být nemuselo. Jo, to je zajímavý ten bod zlomu
• 7:54
  mě zajímá, že ono se něco stalo posledních 20, 30 let a to, co
• 7:57
  se stalo něco, že žijeme v poprvé v historii lidstva,
• 8:01
  vlastně evolučně. Žijeme v době nadbytku a my to
• 8:04
  neumíme jo proto z nadbytek jídla máme obezitu, že jo
• 8:08
  nadbytek toho či onoho nám zase dělá určitou destrukci a.
• 8:13
  Je to o limitech samozřejmě a ty limity dávali kdysi doba sama a
• 8:16
  my jsme si to nemuseli hlídat. Jo, když to řeknu hodně naivně.
• 8:19
  My jsme se přejídat, nemohli v 50. 60.
• 8:22
  Letech v černobylym filmu, nevidíte o ty lidi teď nevidíte
• 8:26
  hubené dítě, to znamená něco se stalo, jo, když si vezmete.
• 8:31
  Poslední tady teďkon nevím, jestli jste zaznamenal, jaký
• 8:34
  hezkej výzkum dělá to fakulta těsný výchovy a sportu, fyzická
• 8:37
  zdatnost mládeže 94. A 24.
• 8:43
  Po 30 letech se udělala ty samý testy jo a udělalas.
• 8:47
  Teď mě neberte za slovo 2 6 a druhák na střední škole 2 6.
• 8:52
  Třída 2 na ty výsledky vyšly úplně stejně, ale víte, co je
• 8:55
  vtip? Vtip je to, že v 94 to byly
• 8:58
  holky, teď jsou to kluci, to znamená kondice, fyzická
• 9:01
  kondice, aspekty. Vlastně máme teďkon 24.
• 9:04
  U dětí máme takový jako měli kluci jako měli holky v roce 94,
• 9:09
  prostě něco se děje. Jakože za jak dlouho uběhnu já
• 9:13
  400m. Kotřeba a trefil, protože.
• 9:18
  Hůř dopadly vytrvalostní schopnosti, to znamená jako
• 9:20
  udržet nějakej dlouhodobě jo ono.
• 9:23
  Vytrvalost totiž bolí to. To je s nějakou nějakou morálně
• 9:27
  volný vlastností překonáváním nepohodlí a uběhnout 100m.
• 9:31
  I to je moc na ty děti, ale dobře 30m rychle to jako se
• 9:35
  kousneš, nebo respektive to ani nepocítíš, že nějak.
• 9:39
  Se extrémně zadejcháš, ale když máš jako ujít támhle nebo vyjít
• 9:43
  do nějakýho kopce nebo něco, tak to tam jsme padli.
• 9:46
  Z tohodle jsme padli jako společnost nejvíc.
• 9:49
  A čím myslíš? Že to Ježíš no tak po dobou
• 9:52
  povoláníma. Tím, čím vlastně přirozeně už se
• 9:58
  nehýbeme, to znamená, člověk má archetypálně z zůstat v
• 10:02
  komfortní zóně, protože ona nám je daná, že jo ona sloužila
• 10:06
  vždycky k tomu, když nelovíš odpočívej, to znamená i zvířata,
• 10:10
  že jo, lověj pak dlouho odpočívají zase lověj odpočívat,
• 10:13
  takže tam je nějaká ta pulzace mezi prací a odpočinkem prací a
• 10:17
  odpočinkem. Proto ta komfortní zóna je je to
• 10:20
  50% vlastně v uvozovkách toho té práce, že jo jo proto součást
• 10:25
  tréninku sportuje i regenerace to málokdo říká.
• 10:28
  Co to je za trénink, ale ono je to právě ten smysl toho, že
• 10:31
  pulzace jo práce odpočinek, no jo, ale my jsme si to spletli,
• 10:35
  my už jenom odpočíváme a tím pádem vlastně ta pulzace tam
• 10:38
  není a není tam už to atakování a provokuju ten výstup z
• 10:41
  komfortní zóny a tím pádem. Vlastně se tolik tolik nehýbeme
• 10:46
  a má to za následek tyhle věci. Proto ta doba je jiná, že
• 10:50
  vlastně my jsme kdy d do určitýho bodu jsme ty překážky
• 10:54
  vlastně odstraňovali ze života. Jo, nikdo nechtěl, aby naše děti
• 10:58
  chodily 2 hodiny pěšky do školy a já nevím, co jsem byl.
• 11:01
  Tuhle, že se k tomu v himalájích.
• 11:05
  Jsme tam byli na základní škole ve 4000m a tam třeba si
• 11:09
  představte, že děti chodí 2 hodiny až 2 hodiny pěšky do
• 11:12
  školy, 2 hodiny ze školy jo pěšky.
• 11:13
  Proto škola začíná v 10. A tadleta výstup tenhle ta
• 11:18
  limita tam má zas krásnej efekt, že tam není dítě s nadváhou
• 11:23
  vlastně nevidíte. Ono by tam nedošlo, že jo, to
• 11:26
  znamená vlastně ten výstup z komfortní zóny nás formuje my ho
• 11:29
  potřebujeme, jenže tahle doba nám ho už v mnoha věcech hrozně
• 11:34
  odstranila a zůstaly psychický výstupy z komfortní zóny, ale ne
• 11:38
  fyzický. Proto to naše tělo fyzický.
• 11:41
  Extrémně extrémně strádá AV tý psychice bych řekl, že naopak.
• 11:46
  Nám přibyly ty výstupy, protože ty ataky lidskýho ega jsou v
• 11:51
  týhle době daleko těžší, než byly dřív.
• 11:54
  A to je z toho důvodu digitalizace, že jo každej si
• 11:56
  může tady. Na vás napsat co chce natočit
• 12:01
  vás někam poslat na instagram po ještě navíc pod rouškou
• 12:06
  anonymity to může udělat a tohle nebylo jo, takže z tohohle
• 12:11
  hlediska mladá generace má s tímhle problém.
• 12:14
  Protože samozřejmě ono od já to vidím na svých klientkách,
• 12:19
  obzvlášť, kdy vám volá támhle holčina odněkud z ciziny
• 12:23
  tenistka, že? Se na to už může vykašlat, že
• 12:27
  podívej se, co mi zase přišlo a oni už to poslali i rodičům a
• 12:31
  tak. A tohle ta možnost nebyla, že jo
• 12:33
  teď každej okamžitě skončí zápas v emocích.
• 12:37
  Můžu napsat, můžu ji furt jo, takže já nechci říct, že člověk
• 12:41
  je horší ne jenom ty nástroje, jaksi ranit toho druhýho jsou
• 12:47
  teď daleko citelnější. Jo, a to je to, že vlastně
• 12:50
  vytváříme. Společnost méněodolnou.
• 12:53
  A paradoxně psychicky a paradoxně ta doba vyžaduje
• 12:58
  psychickou odolnost daleko vyšší než ta doba minulá.
• 13:02
  U fyzična bych to řek, že vytváříme společnost fyzicky
• 13:05
  méně odolnou. Ale tu fyzickou kondici
• 13:07
  potřebujem furt stejnou. A teď je ten princip, že do
• 13:11
  určitý doby jsme ty překážky vlastně odstraňovali.
• 13:14
  Z toho života abysme nechodili 2 hodiny pěšky do ale víte, co je
• 13:18
  zajímavý, že nastal zlom podle mého, kdy my vlastně cíleně AS
• 13:22
  edukací ty překážky do života si musíme vracet sami, ale už
• 13:26
  každej sám. Tenkrát to dávala doba.
• 13:30
  Neměl si volbu, teď máš volbu, proto vlastně ta paralýza.
• 13:34
  Ta ta volba nás často paralyzuje v tom, že samozřejmě radši si
• 13:39
  vybereme mnozí z nás tu volbu nelimitovat, užívat si ten
• 13:44
  blahobyt. Komfortní zón.
• 13:47
  Jo, jinak bysme měli představit, že k nám dorazil Marian Jelínek,
• 13:50
  mentální kouč a bývalý hokejový trenér?
• 13:52
  Ahoj, díky, že jsi dorazil. Ahoj, děkuju za pozvání a za
• 13:55
  kafe. Kluci jede do.
• 13:56
  Prdele to je dobrý jo. To je dobrý, ty jsi na začátku
• 13:59
  zmiňoval ten, nebo prostě začal jsi mluvit o tom cesta versus
• 14:04
  cíle. Jakoby chápu, že spousta lidí už
• 14:09
  má v hlavě ten program nějak zavedenej, obzvlášť, žejo jsou
• 14:12
  starší, ale je třeba možný ho nějakým způsobem ještě jako
• 14:17
  zvrátit, že prostě změním to své myšlení, že se víc dostanu do tý
• 14:22
  do. Do toho režimu, kterej možná
• 14:25
  dává větší. Smyslnoznačně jednoznačně je to
• 14:27
  možný sme IV 70, stejně jako v 5.
• 14:30
  Stejně jako v 15. Tam je samozřejmě u toho
• 14:35
  mladšího věku. Potom musí měnit někdo víceméně
• 14:38
  prostředí a především rodiče, protože dítě si logicky neumí
• 14:44
  určitě argumenty nastavit. Proto se vlastně nejčastější
• 14:46
  otázka dítěte je, a proč že jo? Hledá logiku a dospělosti už si
• 14:54
  to můžeme sami a ty změny? No tak to jeho minsetu, nebo jak
• 14:58
  to budeme nazývat, tak samozřejmě má u každýho ten
• 15:02
  spínač je jinej, ale vždycky to souvisí s nějakou emocí.
• 15:07
  Proto vlastně když se zamýšlíte nad tím, tak když se člověk
• 15:11
  vlastně nejvíc změní a najednou zjistíte, když ho něco ohromně
• 15:15
  jako emočně trefí, jo. Bohužel nějaká nemoc.
• 15:20
  Nebo to může bejt nějaký krátký setkání s někým, koho on
• 15:23
  respektuje? Inspirativním to nemusí bejt
• 15:26
  vysoká škola 5 6 let studia. Ta může změnit samozřejmě taky,
• 15:30
  ale často čekáme na něco dlouhodobýho a on to může bejt
• 15:33
  opravdu 1. Zajímavej citát, kterým je trefí
• 15:36
  jo 1, je 1 situace životní nebo 1 kritika nebo naopak pochvala,
• 15:41
  nebo jo? Proto já říkám tomu emoční šok.
• 15:45
  Pokud je nemoční šok přijde, tak jsme schopni velmi rychlý AI
• 15:49
  důrazný změny, ale musím to chtít.
• 15:51
  Samozřejmě, pokud to o sobě vím, že se chci změnit jenom mi to
• 15:55
  nějak nejde. Tak hledám nějaký silný emoční
• 15:57
  šok pro toho člověka, který může být často jako nějakým emočním
• 16:02
  smyslem pro to, když se třeba takový naivní příklad pro ženy,
• 16:07
  který my to sami říkali, že? Nešlo jít třeba dodržovat nějaký
• 16:12
  procesy hubnutí? Nebavilo ji to, nešlo jí to a
• 16:15
  neuměl se přinutit. No a když to našla smysl emoční,
• 16:20
  tak jí to šlo. Co tím smyslem bylo, že se
• 16:22
  zamilovala a ona se zamilovala a chtěla se líbit najednou hubla
• 16:27
  jo, pak už jsem ji nepotkal, nevím, co se stalo, když se
• 16:29
  odmilovala, ale. Dejme tomu, že zůstala
• 16:33
  zamilovaná. Jasný OK, já jsem.
• 16:34
  Kdysi poslouchal, nebo četl, spíš četl knížka.
• 16:41
  Z Ameriky jmenuje se atamec hebits.
• 16:43
  A tam tam člověk vlastně říkal, že když se člověk jako něco
• 16:46
  změnit, tak vlastně jo přesně. Může to projít nějakým jako
• 16:49
  emočním šokem, ale že docela dobrej způsob, jak to udělat je,
• 16:52
  že se hodíš do toho prostředí, že vlastně zmiňuješ to
• 16:54
  prostředí, který na tebe pak působí a ty pak měníš vlastně ty
• 16:57
  návyky a já jsem si to vyzkoušel a vlastně na sobě a věděl jsem,
• 17:01
  že to funguje dobře. No.
• 17:02
  Aby se on změnil určitý věci, tak musím nasytit určitý typy
• 17:07
  podmínek a 1. Z těch podmínek může být tahle
• 17:10
  těch podmínek, je celá řada a každej jsme citlivější na jiný
• 17:14
  druh podmínek. Jo, takže ano, tím spouštěčem
• 17:17
  jsou určitý podmínky. Já jsem řekl podmínku emoční
• 17:21
  nějakého vyššího smyslu tady správně z hlediska toho
• 17:24
  přizpůsobení se určitě prostředí jo, když budu v prostředí
• 17:29
  alkoholiků, budu mít velkej sklon s tim alkoholikem stát.
• 17:32
  Když budu v prostředí slušných lidí, budu mít sklon vlastně se
• 17:35
  chovat jako oni zdravit a tak dále, protože bych byl jinej.
• 17:39
  Byl bych divnej a tím pádem máme tendenci se vlastně sdružovat,
• 17:44
  shlukovat mezi stejný jo proto vyhledáváme lidi, který nás jsou
• 17:48
  sympatický, příjemný. No proč?
• 17:50
  Protože asi se povídaj o stejných tématech, mají stejný
• 17:53
  zájmy blablabla, nebudete se scházet s někým, kdo má úplně
• 17:57
  odlišný názory, zájmy? Ne že je hloupej blbej, nebo ně
• 18:00
  to vůbec ne. Je jinej má jinej stav vědomí, a
• 18:04
  pokud teda ty podmínky tam jsou podobnýho rázu, tak samozřejmě
• 18:08
  že mě to ovlivňuje. Akorát, že dřív to asi bylo v do
• 18:13
  určitý míry danoj daný tou geografickou polohou, kdežto
• 18:17
  dneska tím, že jsme všichni tak jako připojený, tak už je to asi
• 18:20
  1 ne, ale i vlastně přesto. I když se potom podíváš, jak
• 18:23
  žijou třeba lidi někde na vesnici nebo někde mimo prahu
• 18:26
  versus lidi v těch městech, že jo, tak tak je vidět, že tam
• 18:30
  jako ty rozdíly třeba při volbách nebo při čemkoliv ty,
• 18:33
  jako že tam ty rozdíly furt jsou, že jo jednoznačně.
• 18:35
  Ale jako čím je to teda daný, že v něčem nás to, že jsme takhle
• 18:39
  připojený a vlastně ty skupinky se utváří i jako virtuálně?
• 18:42
  Řekněme, ale v něčem se to třeba projeví AV něčem ne.
• 18:47
  Já si myslím, že se to projevuje hlavně v tom, co ty nosiče můžou
• 18:50
  přinést velmi dobře a to je racionálnílita.
• 18:53
  Informace ale nepřenesou emoce. Jo, a to je ten problém, že
• 18:57
  vlastně? Ta ty nosiče jsou emočně hrozně
• 19:02
  oploštěný. On to říkal vlastně už heidegr v
• 19:05
  50. Letech mám dojem, říkal.
• 19:09
  Krásnou větu a to nebyla digitalizace, ale už hovořil o
• 19:12
  tom, že technologie ke zkracují čas a vzdálenosti, ale oddalují
• 19:17
  lidi a to je, to je přesně ono. To znamená, když my se budem
• 19:21
  vídat v hospodě, tak samozřejmě máme k sobě úplně jinou emoci,
• 19:25
  než když se budem vídat sem tomu onlinově, nebo dokonce na
• 19:29
  telefonu. Jo, takže nositelem emocí je co?
• 19:33
  Nositelem emocí je především teda mimika metaverbalika gesta.
• 19:39
  Oční kontakt to jsou úžasné nositele emocí.
• 19:43
  Samozřejmě že nositelem emocí může být i racionalita, ale
• 19:48
  samotný je daleko méně. Proto taky málo, koho baví
• 19:53
  koučink po onlinu radši se chce vidět, radši chce sedět a říkat
• 19:58
  pan jelinem radši za vámi přijedeme z Liberce.
• 20:00
  Já pro vás stojí vám to za to? Pojďte, vždyť si to zapneme na
• 20:03
  to. A my chceme přijet vono je to
• 20:06
  přece jenom jiný a tak dále, takže je to jiný.
• 20:09
  Já to dělám taky, když mám mít nějakou schůzku, nebo něco, od
• 20:13
  co potřebuju. Třeba od někoho, tak vždycky
• 20:15
  radši si to naplánuju, tak abych se mohl potkat osobně než třeba
• 20:18
  po telefonu, kdy prostě nejsem schopnej vůbec toho člověka,
• 20:22
  třeba i jako dostat na svoji stranu, že jo, prostě.
• 20:24
  Číst nebo načíst? Přesně no jako to je jako
• 20:27
  vždycky je to lepší no. Ty jsi zmiňoval teď několikrát,
• 20:30
  vlastně tak trochu naťuknou ty holky.
• 20:34
  Je rozdíl mezi třeba klukama a holkama ve smyslu.
• 20:38
  Možná pan tý výchově, jestli to nevadí, jo ve smyslu třeba
• 20:41
  jakoby výchovy nebo vedení toho dítěte k nějakýmu řeknu třeba
• 20:46
  sportu nebo k nějaký aktivitě, nebo k něčemu takovýmu, co může
• 20:50
  bejt pozitivní. Ono ta sexualita u těch dětí to
• 20:53
  samozřejmě záleží od kdy. Asi na tohle narážíš, musíme si
• 20:57
  uvědomit, že ta sexualita. U těch malých dětí do určitého
• 21:01
  věku není vůbec vnímaná. Jo, to znamená, ty tam můžeš
• 21:04
  vnímat to, že bývají holčičky, trošičku, vyspělejší pohybově
• 21:09
  IS, jaksi zdatnější kluci, dokonce i se říká, nevím, že i
• 21:14
  rychleji, třeba se učí slovní zásobu mluví dřív, kluci jsou
• 21:21
  takoví zpomalenější v těchto věcech, takže tam jako.
• 21:24
  Nějakej velkej rozdíl není, ale pak, když přichází to
• 21:26
  sebeuvědomění toho těla lidskýho.
• 21:29
  A hlavně tam přichází vlastně tady ta emoční složka, to
• 21:33
  znamená po těch 8 7 8 9 letech tak samozřejmě tam potom už ty
• 21:38
  rozdíly jsou vidět, ale nemyslím si, že to je nějak extra
• 21:42
  markantní. Je to pořád o těch podmínkách,
• 21:46
  který vlastně ten rodič? Má možnost mít pod kontrolou a
• 21:52
  trenéři a škola tý daný situace má vždycky ten šéf mít tu ty
• 21:58
  podmínky pod kontrolou a ty to ovlivňují.
• 22:00
  Takže pokud to dítě vyrůstá v nějakých podmínkách, jaksi
• 22:04
  přehnanýho určitýho pečovatelství, tak ono je pak 1
• 22:08
  jestli to holka nebo kluk jo a když zase vyrůstá v nějaké
• 22:12
  takové nazvěme, to sparťanský výchově trošičku jako.
• 22:15
  Tvrdší a nebo z hlediska morálně volných vlastností dobře
• 22:17
  nastavenou, že? Pečuje tady o zvířata domácí jo
• 22:21
  a tak dále, tak je to taky 1 jestli je to holka kluk, je tam
• 22:24
  spíš ty zpětný vazby, tam je důležitý ty zpětný vazby těm.
• 22:30
  Dětem dávat, někdy to ty dívky nesou hůř.
• 22:33
  To jsou emotivnější a archetypálně jsou nastavený, že
• 22:37
  má být žena obdivována, žejo, muž jako muži, když řeknete,
• 22:42
  nebo i klukovi, že má zadek no, tak máš zadek.
• 22:44
  A co ti je do toho, že jo řekněte holce, že má zadek?
• 22:47
  No, tak to už je problém, že jo, já.
• 22:49
  Jsem tam IZ toho důvodu, že my jsme na instagramu posílali
• 22:53
  dotaz posluchačům, jestli na tebe konkrétně nemají nějakou
• 22:57
  nějakou otázku, nebo něco, co by zajímalo a hodně hodně z nich
• 23:00
  právě psalo něco ve smyslu prostě.
• 23:03
  Jak se třeba jako liší výchova kluků a holek ve smyslu třeba
• 23:07
  sportu víš jako jak jak jestli tam je rozdíl třeba v trénování
• 23:10
  dětí nebo vedení dětí k nějakému třeba konkrétnímu sportu?
• 23:14
  Já myslím, že to bylo takové, jako že opravdu o to byl zájem,
• 23:16
  že tam bylo spoustu dotazů na téma jako děti a sport AA tam
• 23:21
  přeci jako nějaký rozdíly mezi klukama holkama jsou.
• 23:24
  Víte jednoznačně, ale tohle je hrozně obecný, jsou gymnastiku,
• 23:30
  musíte třeba začít dělat, pokud chcete, aby to děcko bylo na
• 23:34
  opravdu, bavme se o tom, že chcete vytvořit podmínky pro to,
• 23:37
  aby byl třeba vrcholovým sportovcem, tak se neobejdete
• 23:41
  bez toho, že začne ve 3 4 5. Letech už prostě musí začít
• 23:45
  všechny ty povinnosti a výstupy z komfortní zóny a morálně volný
• 23:49
  vlast a tak dále. A pak máte ale sporty typů já
• 23:53
  nevím beach volejbal desetiboj no tak můžete začít v 10.
• 23:57
  V 10 letech a do tý doby jet všechny sporty a tam teda se
• 24:01
  můžu hrát, že jo tam nemusím na nikoho tlačit tam nemusím nic
• 24:05
  jako, ale dneska tě baví proč si zaběhat pojď to pestrost jo ale
• 24:09
  pes týraný specializace se plno sportu prostě neobejde, vy
• 24:13
  nemůžete úplně na rovinu a to mi připadá trošku podlý takový, co
• 24:17
  se tady někdy říká z mýho hlediska.
• 24:20
  Že jako hlavně všestrannost jo a pak se nějak rozhodneš.
• 24:25
  Prosím vás, když budu do 10 let všestrannost, což je pecka a pak
• 24:29
  si řeknu, že budu hrát hokej. Nemám šanci, to znamená.
• 24:35
  Musíme rozlišit, co to je za sport, když budu brát pestrost
• 24:40
  AV 10 letech se rozhodnout, že budu hrát volejbal pecka, když
• 24:45
  budu brát pestrost a Šebrle. Roman mi povídal, že začal
• 24:50
  desetibol 16 letech. Začněte v 16 letech hokej, no
• 24:55
  tak nedojde to ani do krajskýho přeboru.
• 24:56
  To znamená otázka je vždycky toho smyslu a cíle a vize.
• 25:00
  A pokud ten smysl mám, že chci své dítě dostat na americkou
• 25:04
  univerzitu, například formou sportu, například to tak musím
• 25:09
  počítat, že v hokeji, když by to byl hokej, například musí hrát
• 25:13
  aspoň. Juniorskou extraligu.
• 25:16
  A pokud teda chce, aby hrál juniorskou extraligu, nemůže
• 25:18
  začít s hokejem v 10. Letech.
• 25:20
  Tečka, tak co dál? A teď otázka zní, jak to znamená
• 25:24
  na tuhle otázku nelze odpovědět plošně, a to je častej problém,
• 25:29
  že my hledáme na tyhlety věci výchovný psychický duchovně
• 25:32
  duševní, nějaký plošný jako návody to už vůbec nesnáším.
• 25:39
  To slovo návod. Jo, to si říkám si tady vemte
• 25:43
  Pohlreicha. Ten vám dá návod, jak uvařit
• 25:46
  nejlepší polívku, a to jako sedí, ale dejte návod na výchovu
• 25:50
  a já ani vůbec ne nepovažuju za toho, kdo jako tohleto by měl
• 25:54
  hlásat někde nebo neměl já jenom, jak chodím světem, tak
• 25:57
  pozoruju AZ hlediska toho mentálního mě to zajímá.
• 26:02
  Zas jako na 2 stranu je to když už teda chápu, že když prostě
• 26:08
  chci dostat dítě na americkou univerzitu hok no nějaký
• 26:10
  hokejový stipendium nebo tak, tak samozřejmě musí začít jako
• 26:14
  malej ale políhá tomu do určité míry i to prostředí.
• 26:17
  Asi těžko se mi to bude dělat, když budeme bydlet na tý Šumavě,
• 26:21
  kde prostě není to zázemí, že jo, a když budeme tady v Praze,
• 26:24
  kde kde na to je to zázemí podstatně lepší.
• 26:27
  Ne označil, ale je to o prioritách.
• 26:29
  Tak chcete to tak se přestěhujte?
• 26:30
  Jo, mně vadí to, že ti lidi potom jako támhle nemáte v
• 26:33
  určité oblasti práci a jinde ji máte o 100km dál a ty lidé nebo
• 26:38
  často dělají to, že brečej že nemají práci, ale když jim
• 26:41
  řeknete hele, ale teď se tam odstěhujou, máš tam i bydlení a
• 26:45
  tak to ne, no tak jako já, tak pak pro mě dialog končí, co máš
• 26:48
  jako víc tomu člověku a tohle je něco, co jako my, my, my
• 26:52
  samozřejmě chceme všechno bez toho výstupu s komfortní zóny.
• 26:55
  A je mi to líto a teď se to dotkne lidí, kteří třeba pro to
• 26:58
  dělají hodně, protože mají pravdu.
• 27:00
  Zas to není plošný řešení. Jo proto jako tohleto pro mě
• 27:04
  třeba konkrétně argument není, že to je překážka tak
• 27:08
  nepřekonatelná. Ano, já znám plno rodičů, kdy se
• 27:11
  střídal táta s mámou v tejden a tejden bydleli 100km od domova
• 27:15
  AS tím synem tam byli bydleli na hotelu a byli tam s nim ten
• 27:20
  tejden a střídají se státu. Zařídili se to v zase někdo
• 27:23
  říká, no to nejde v každý prá no.
• 27:24
  To je jasný, že? To nejde v každý práci, že to
• 27:27
  nejde je to pasovaný na tu rodinu na ten příběh na ten
• 27:30
  případ jo a zplošťovat to a jako dávat to zobecňovat je hrozně
• 27:36
  záludný, protože vždycky někoho trefíš, kdo tam nepadá, nezapadá
• 27:40
  do tý škály a ten vystřelí nahoru.
• 27:43
  Jo, proto já jako nemám rád ty obecný věci, proto já říkám
• 27:47
  konkrétní příklad, kdo kde kdy, kolik mu je, co to je za rodinu
• 27:51
  a. Jakej je ten jakej je teda ten
• 27:53
  cíl? Protože to je hrozně důležitý.
• 27:55
  Vlastně třeba případu toho hokeje, kdy vlastně to dítě musí
• 27:58
  začít jako ve velmi nízkým věku. Tak to rozhodnutí, že ten daný
• 28:02
  sport to dítě bude dělat, prostě musí udělat ty rodiče a není to
• 28:05
  tak jako v případě tý všestrannosti, že vyzkouší 30
• 28:07
  sportů a řekne si pak, co bude dělat?
• 28:10
  Že jo výborně a teď to bude sedět.
• 28:11
  Pardon maminka, paní špotákovi třeba naší, že jo oštěpařky a
• 28:16
  bude říkat no že holka si mohla vybrat.
• 28:18
  Proto ano, jestliže začala házet oštěpem.
• 28:21
  V 15 v 16 letech tak si mohla vybrat.
• 28:24
  Ale jestliže vy potřebujete, aby si dítě vybralo ve 4 letech, tak
• 28:27
  si samo nevybere. Proto já musím podmínkama tu
• 28:31
  emoci k tomu hokeji vlastně v tom dítěti vytvořit.
• 28:34
  Já to můžu za něj jakoby v uvozovkách, dokonce musím to za
• 28:37
  něj trošku vybrat určitou. On si neumí, to je naivita si
• 28:40
  myslet, že dítě si vybere a když si vybere, tak za měsíc chce
• 28:43
  chodit jinam a takhle a nemá to, to znamená ano, ale to s tím to
• 28:48
  nekončí, tím výběrem to začíná, já pak musím vytvářet v té
• 28:51
  rodině. A sám v sobě podmínky pro to,
• 28:54
  aby v tom dítěti naskočila ta emoce k tý k tý věci a to je ta
• 28:59
  vyšší dívčí pro to nejlepší. Trenéři mají k dětem proto, když
• 29:03
  vnímáš celý školství, tak si uvědomíš, co je smyslem
• 29:07
  školství? Jo plno lidí, nějaký memorování
• 29:10
  nebo učení se dobře v době umělý inteligence a tak dále.
• 29:13
  Je to diskutabilní, ale to nechci říct.
• 29:16
  Já chci říct, že pro mě smyslem školy a paní učitelky je to.
• 29:20
  Že vytvoří doživotní lásku k tomu předmětu.
• 29:22
  Jestliže dějepisářka vytvoří v dítěti doživotní lásku, k
• 29:25
  historii ovlivnila celej život toho člověka.
• 29:28
  On bude jezdit támhle někam a vždycky kam pojede, tak si
• 29:32
  řekne, sakra, kdo tu bylo, jak tu byla historie, jaký to jsou
• 29:35
  kostely, kdo tu byl? Bude koukat na netflixy, no
• 29:38
  většinou bude chtít historický filmy bude koukat a číst knihy.
• 29:41
  Většinou bude chtít nějaký romány, třeba z historických
• 29:45
  událostí. To znamená ta zodpovědnost těch
• 29:48
  lidí, k čemu vytvořím tu silnou emoční vazbu je tak veliká, že
• 29:52
  si to málokdo uvědomuje a my jí tím pádem vlastně.
• 29:58
  Na 2 straně ani úplně silnou moc nebudujeme, proto vlastně
• 30:01
  přibývá lidí, který s odpuštěním nemají silnou emoci vlastně k
• 30:05
  ničemu. Jo, když se zeptáte studentů,
• 30:09
  koníčky, zájmy on přemejšlí. Tohle jsem nikdy nepochopil,
• 30:15
  když se člověka zeptal, jaký máš záliby koníčky a on přemejšlí
• 30:19
  ty, jo. Říkám, no tak nemá žádnej a pak
• 30:21
  řekne filmy, no jenom natáčíš nějaký ne koukám prej no tak.
• 30:27
  Jo to pro mě není, nebo pak řekne lyže ty vole.
• 30:30
  On jede dvakrát v roce do alp na lyže AU, to je koníček zájem.
• 30:34
  Jsme potěšení nějaký to si pleteme, je pozitivní emoce, na
• 30:37
  nějakým jsou kontinu pro mě na na mezi potěšením a radostí, že
• 30:42
  jo a radostí něco trvaly. Mám radost ze života, ne.
• 30:45
  Mám radost z toho, co dělám, to je ta autote lidská činnost, ale
• 30:49
  potěšení naskočí vyprchá, koupím si auto, super zástupce boha na
• 30:55
  zemi, ten mladej chodí a za 3 4 měsíce, ale už mu to tu emoci
• 30:59
  nedává. Jo a to má s majetkem z
• 31:03
  ekonomickýma prvkama. Ale pak jsou opravdu silný emoce
• 31:07
  toho druhýho řádu a to jsou ty dlouhodobý vztahy.
• 31:11
  Jo, kdo má vztah k přírodě, kdo má vztah ke stromu k vodě?
• 31:16
  Když máš vztah k tomu potoku, nemůžeš tam házet plastový věci
• 31:19
  prostě. Když máš vztah k tomu stromu,
• 31:23
  přemejšlíš, jak postavíš ten barák?
• 31:26
  Abys ho nemusel porazit, když tomu nemáš vztah.
• 31:31
  Nezájem, tohle nám chybí ty silný vazby emoční ty vztahy.
• 31:36
  Jo, a jaké v těch dětech budovat tyhlety vztahové vzorce?
• 31:40
  Budou celý život, že jo oni o tom mít ke všemu.
• 31:42
  Je to vlastně emoce, vzniká na bázi určitých podmínek.
• 31:46
  Emoce nevzniká na pokyn, musíš to mít rád a neboj se a tak to
• 31:50
  je hloupý, ale na bázi podmínek, který my můžeme už mít pod
• 31:55
  kontrolou, takže jestliže táta bude mít koníčka jako rybaření.
• 32:01
  No a bude od tří let brát s sebou syna na ty ryby, tak se
• 32:05
  může stát, že dítě bude dokonce brečet, že musí vstávat, ale
• 32:09
  táta ho musí vzít s sebou, nebo chce si ho vzít s sebou, nebo
• 32:12
  musí, protože ho nemá kdo hlídat.
• 32:15
  A také určitý předpoklad, že po určité době.
• 32:19
  Vytvoří v dítěti doživotní vztah k rybaření, to znamená osobní
• 32:23
  vzory je 1 z podmínek hrozně důležitý.
• 32:26
  Jestliže paní učitelku nebaví učit, je velmi těžko předpoklad,
• 32:30
  že bude vytvoří v dětech emoční vazbu ke vzdělání, že jo nebo k
• 32:34
  dějepisu. Takže 1 jsme my a to je to, že
• 32:38
  manažeři a rodiče se mi z toho často ptají.
• 32:40
  Já říkám, víte, kdyby, kdyby vy jste měli něco takhle silného,
• 32:44
  tak je to dejme tomu už 50%. Jako je to 1 z nejdůležitějších
• 32:49
  předpokladů. To je to prostředí.
• 32:52
  Pokud mám vedle sebe tátu, kterej prostě neustále todle
• 32:56
  chodí na ty ryby a nebo chová papoušky ovce, já nevím, má
• 33:01
  vztah k přírodě tak jako je to velkej předpoklad, že ten vztah
• 33:05
  k přírodě budou mít i. I ty děti, pokud tam není
• 33:09
  manželka, nebo někdo, kdo to totálně zase jako tlačí opačným
• 33:13
  směrem, že jo, pak ty podmínky už jsou narušené jiné, no pak
• 33:17
  dalším takovým bodem je, že pro silnou emoci se musí vystoupit z
• 33:20
  komfortní zóny. Já si pro ni musím jít, co tím
• 33:23
  chci říct, jakej máte vztah k baráku, kterej postaví firma a
• 33:28
  vy si ho koupíte hotovej? Jakej máte vztah k baráku,
• 33:31
  kterej si postavíte své pomocí chatu chalupu?
• 33:34
  Jakej vztah máte ke stromu, kterej zasadíte?
• 33:37
  Vykopete jámu sami zasadíte? Jak se chodíte koukat?
• 33:40
  Jestli se chytil, nechytil, ale ke vztah máte ke stromu, kterej
• 33:44
  zasadí firma? Je to výstup z komfortní zóny?
• 33:47
  Jo, to je něco, co? Se nám nechce, takže já si pro
• 33:52
  tu emoci musím jít. Já si pro ni musím jít prostě.
• 33:56
  Taky jsem přemejšlel, když si před chvilkou zmiňoval, že se
• 33:59
  zeptáš studentů, co maj za koníček a že že jako přemejšlel.
• 34:02
  Já jsem tak jako přemejšlel taky chvilku a pak mi vlastně teďka,
• 34:06
  jak jak jsi říkal vlastně tyhlety, všechny věci, tak to je
• 34:08
  třeba to, co mě baví koukat na to, jak ty stromy, co jsem
• 34:12
  zasadil, tak, jak rostou, jak ty domy, který jsem stavěl, nebo
• 34:16
  rekonstruoval tak, jak prostě to najednou se změnilo.
• 34:18
  A to okolní prostředí, jak se změnilo a dělat jako.
• 34:22
  Nevím, jestli nevím, jestli bych jak jaký tomu dát jako přímo
• 34:25
  název. Ale jakoby možná bych řekl něco
• 34:27
  jako hrát ten život, ať už prostě nevím.
• 34:31
  Zrovna mě baví třeba teďko víc tohleto a prostě za 10 let bude
• 34:34
  třeba něco jiného, ale nemám zrovna třeba.
• 34:36
  Já osobně nemám zrovna jako nutně nějaký sport, který který
• 34:41
  bych jako hodně lidí se ptal na ten sport, kvůli kterýmu bych
• 34:44
  byl třeba ochotný nějak zásadně upravovat svůj život jenom,
• 34:50
  abych vlastně se kolem toho sportu kolem toho koníčku třeba
• 34:54
  ten životočil. Jo, já myslím, že to nemusí bejt
• 34:56
  sport, on je ten sport teď jako takovej trošku in on byl
• 34:59
  vždycky, ale teď je takovej, protože obecně jako takový
• 35:03
  pravidlo. Myslím si, že lidé si začnou
• 35:06
  uvědomovat, že tím našim nejbližším domovem je moje tělo
• 35:10
  tím pádem. My se jako staráme sice o ty
• 35:13
  stavby z cihel, ale plno lidí už začalo si uvědomovat, že s tím,
• 35:17
  čím žiju každou vteřinu svýho života a budu s tím umírat, je
• 35:20
  vlastně moje tělo. A že bych se o něj možná moc
• 35:23
  trošku víc starat, než o tu stavbu z těch cihel jo, a to je
• 35:27
  vidět. Bohužel tam jsou pak ty sklony,
• 35:29
  ale říkám, starají se, že tam je to třeba z důvodu narcismu nebo
• 35:33
  z důvodu zase nějakýho tady efektu, že jo, vau ten má
• 35:39
  bicáky, ten má přišáky, tam má zadeček a tak dále, takže to je
• 35:43
  ten smysl tý práce není třeba z primárně, že chci bejt zdravej.
• 35:49
  Ale je spíš, že chci bejt něčím výjimečnej.
• 35:51
  A je to nutně špatně, že to aspoň jako něco, co ty lidi
• 35:53
  motivuje. Jednoznačně je to dobrý na
• 35:55
  začátek, ale obecně jako vono je funkční cvičení a cvičení, který
• 36:00
  je hypertrofie svalová. Tak je otázka, jestli to není z
• 36:02
  důvodu toho hypertrofie svalová, jestli z dlouhodobýho hlediska
• 36:06
  není taky škodlivá. Jo, takže ono, proto to funkční
• 36:09
  ten funkční. Proto si myslím, že vůbec jako,
• 36:12
  jak jsi řekl, že nemáš nějaký, že by jsi kvůli sportu.
• 36:15
  Já si myslím, že to ani není nutný.
• 36:17
  Pokud máš dostatek jinýho pohybu pracovního nějakýho pracuješ.
• 36:22
  Jo si vymejšlím někde v druhlárně a furt tam manuelně
• 36:26
  něco děláš a nachodíš za den 10000 kroků po fabrice podílně a
• 36:31
  nosíš u toho předměty, že když by to člověk zvážil, tak nanosíš
• 36:34
  2 3 tuny za celej den, tak jako proč by si tu není nutný se
• 36:38
  najednou převlékat do trenek a tady dělat jako.
• 36:42
  Demonstrativně na fejs na na instage, že?
• 36:45
  Že tady jako hrozně trénuješ, no to ne.
• 36:49
  Mě to ho napadlo vlastně, že když jsme byli malí, tak nás
• 36:51
  táta dost často bral na běžky. Ale já, když se na ně postavim
• 36:55
  teďka, tak vlastně nemám jako k tomu tu vazbu pozitivní to může
• 36:59
  vzniknout tak, nebo jak vzniká taková ta, jako že ta vazba k tý
• 37:03
  věci nebo k tý aktivitě bude pozitivní?
• 37:06
  A nemám takhle nemám z toho žádný trauma, jsem úplně v
• 37:08
  pohodě. Ne, ne, ne, to se nebaví témata.
• 37:10
  To je to právě jak jsme každej jinej a individuální a obecný
• 37:14
  byl zase pravidlo je tu, to bych použil toho parcelsa jet není o
• 37:18
  láce, ale o množství no. Tak tobě stačí takový množství,
• 37:21
  aby tě to naštvalo. Někdo potřebuje daleko větší
• 37:24
  množství, aby ho to naštvalo. Jo, někomu.
• 37:26
  To by to, co jsi ty zažil v dětství s tátou, by možná vedlo
• 37:30
  k tomu, že je z něj tady běžec na lyžích.
• 37:33
  U tebe to je takový ambivalentní, nějaký u někoho by
• 37:37
  to možná vyvolalo averzi k tomu lyžování.
• 37:40
  Taky jsou takový rodiče, který vytvořili díky podmínkám příliš
• 37:43
  velkýho tlaku, protože obecně žijeme ve 3 zónách zón a
• 37:46
  komfortu zóna učení. To už jsme říkali, ale když
• 37:49
  překročíte zónu učení, tak vstoupíte do zóny stresu AV tý
• 37:53
  zóně stresu. Samozřejmě taky ty emoce
• 37:55
  pozitivní asi jen tak nenaskočí jako v komfortní zóně.
• 37:59
  Já potřebuju udržet tu zónu učení.
• 38:02
  A ta zóna učení je u každýho jiná tam je ten tam je ta
• 38:06
  hranice jiná a proto jako se těžko obecně zase určí, že to je
• 38:10
  pro všechny stejný dobře, tak když chodí státu na běžky
• 38:13
  stoprocentně, budeš milovat běžky celej život.
• 38:15
  Neplatí to samozřejmě, že ne. Nevím, co tam dělala maminka,
• 38:19
  jak to bylo nebylo, protože to taky je důležitý ovlivnění.
• 38:22
  Jestli to bylo v 1 tahu nebo protichůdným tahu a tak dále,
• 38:27
  jo, kamarádi nejbližší skupina dětí, že jo v tvým věku ve škole
• 38:31
  potom atd ATD. A jak ses díval na takový ty
• 38:34
  rodiče, když ti tam přišel? Když ti tam přišel rodič a řekl
• 38:39
  ti, snažíme se vytvořit podmínky pro to, aby náš potomek byl
• 38:42
  úspěšnej hokejista a dostal se do NHL.
• 38:46
  A ty si třeba u toho člověka nevnímal, že on se vlastně ten
• 38:49
  rodič realizuje přes toho svýho potomka?
• 38:51
  Dá se s tím vůbec nějak pracovat?
• 38:53
  Takový já s tímhle už nepracuju, protože to to ne.
• 38:56
  To se musí koučovat. Ten rodič to není o dítěti, že
• 38:59
  jo, to je už jenom to, že přijde někdo s tím, že chce jít do NH,
• 39:02
  tak to je špatně nastavit, co kdybyste jako vytvářeli dítě,
• 39:06
  který miluje hokej. Co vy na to, jako jo, co budu
• 39:09
  vytvářet v 5 letech hráče NHL? Co to jako?
• 39:12
  Jo. Asi bude chodit v dresu a
• 39:15
  demontton spát. No.
• 39:16
  Bude to mít nad posteli jágry a podobně.
• 39:19
  No ale myslím si, že tam ten smysl by měl být nejdřív vy
• 39:22
  budovat tu silnou muční vazbu, takže už od poho počátku je to
• 39:25
  vlastně špatně no. To je taková jako linka, kterou
• 39:28
  jsme tady ujeli jako párkrát, protože několikrát jsme se tady
• 39:32
  o tom bavili, že na Netflixu bylo pár těch dokumentů.
• 39:36
  O já nevim beghamovi Williams, já nevím, co je.
• 39:39
  Všechno, jo. Přesně AA vždycky ty ty
• 39:44
  dokumenty mají stejný scénář v podstatě vždycky tam představí
• 39:48
  toho člověka, jak je úplně úžasnej.
• 39:50
  Jo, ano Schwarzenegger. Prostě čeho dosáhli, jak to, jak
• 39:53
  to prostě měli těžký. A pak v určitej moment se ho
• 39:56
  zeptej. A co rodiče?
• 39:56
  Jakej máte to a teď najednou? Aha už vím proč jako seš tam kde
• 40:01
  jseš že jo že vždycky třeba ten táta u toho begama, jak ho
• 40:04
  strašně tlačil do toho fotbalu že jo a ale von se do toho asi
• 40:07
  předpokládám třeba jako pak zamiloval, našel si v tom to svý
• 40:11
  ale, ale často ty rodiče u těhlenctěch jako extrémně
• 40:15
  úspěšnejch lidí, že jo byli ty, který je k tomu vlastně do
• 40:18
  určitý míry donutili nebo dotlačili.
• 40:21
  Často asi i. Možná na možná i že?
• 40:26
  Přešli tu zónu toho učení a já nevím.
• 40:28
  Asi předpokládám, že tam musí bejt i nějaký faktor, třeba
• 40:31
  zábavy nebo něčeho že jo, to dítě to baví a šli až jako na
• 40:35
  hranici toho k tomu stresu, kdy asi i ty děti už tím chtěly
• 40:38
  xkrát seknout, ale jak jako mezitím najít nějaký balanc?
• 40:44
  Dá se třeba u dítěte vysledovat, kdy že třeba něco dělá a potom
• 40:49
  jako už přijde ti, že prostě že to nedává smysl, nebo že to
• 40:52
  nechce dělat? Když se mám v něčem vyvíjet, tak
• 40:55
  musím vystoupit z toho, co umím. To znamená, musím vstoupit do tý
• 40:58
  komfortní mimo tu komfortní zónu do té zóny učení.
• 41:02
  Problém je jenom samozřejmě, jak dlouho trvá ta fáze, kdy to to
• 41:07
  dítě třeba fakt nebaví a dělá to s odporem?
• 41:09
  Jo, ono to je a zase to je ta hranice, kdy vlastně to asi za
• 41:14
  nikoho nikdo nerozhodne. Já jenom si myslím, že je dobrý,
• 41:18
  zase Radim rodičům to časově omezit.
• 41:21
  To znamená, když ta holčina v 15 v 16, což se stává často.
• 41:25
  Seknout s basketem konkrétní příplatek teďkonc poslední, tak
• 41:29
  já vždycky říkám, jo, jasný s basketem můžeš seknout, kdy
• 41:33
  chceš? Je to tak?
• 41:34
  Jo, jo jo, no co, kdybys tomu dala jenom šanci a pak už v
• 41:37
  životě hrát třeba nemusíš, ale pojď tomu dát ještě hele pojď do
• 41:41
  Vánoc zkus do Vánoc neřešit a podělat chodit na ty tréninky a
• 41:46
  uvidíme, co jako se stane jo a tam máte najednou vám vzniká
• 41:50
  nějakej čas s tří 4 měsíců AS tím člověkem, když začnete
• 41:53
  pracovat a hlídat si. Ty podmínky, kterým by mohly
• 41:57
  vést k tomu, že ta emoce zase naskočí.
• 42:00
  Jaké to jsou podmínky? Nemůže vás bavit například něco,
• 42:04
  v čem nemáte nezažíváte miniúspěchy, to znamená musíte
• 42:07
  navodit situace, a to jsou ty podmínky, kdy to dítě si šáhne
• 42:10
  na nějakej úspěch na nějakou medaili na nějakej pohár na
• 42:13
  nějakou pochvalu? Nemůže vás dlouhodobě bavit
• 42:16
  něco, kdy se všude poslední to jako bohužel?
• 42:19
  To znamená, a to jsou ty podmínky, o kterých bych měl
• 42:22
  vědět. Který jako mě jo další určitá
• 42:25
  podmínka, kterou taky děláme špatně a to je ten cíl, že třeba
• 42:29
  podmínkou úspěchu bereme, že to je výsledek.
• 42:32
  A co když ne co když to je, jak se snaží to dítě, jaký z toho
• 42:36
  mělo pocit, jak plnilo daný věci, jak přistupovalo k tomu,
• 42:40
  že někdo udělal chybu on tu chybu napravil, to jsou přece
• 42:43
  věci, který za který můžu dávat zpětnou vazbu a že jsme prohráli
• 42:46
  5 1 hele, kluci to to teď vůbec to nejdůležitější zápasy přijdou
• 42:51
  teprve v 18. Ve 20.
• 42:52
  A tak dále jo a to zná s těmidlemi dialogema vytváříme
• 42:57
  podmínky situacema v autě po tréninku vytvářím podmínky, ty
• 43:01
  můžou to dítě totálně otrávit a nebo naopak, když mám pak
• 43:04
  holčička a těch příkladů ze života je tolik vám řekne
• 43:08
  milínek. Ale já se nebojím, že prohraju.
• 43:10
  Já se bojím, že když prohraju, táta se hádá s mámou, chápete
• 43:14
  ona? Jde na zápas a jí vůbec nejde o
• 43:16
  ten výsledek. On se víc bojí toho, že když
• 43:18
  prohraje, tak celý víkend je zkaženej, protože táta zvádá s
• 43:21
  mámou, no tak. To je úplně odklon někam jo nebo
• 43:25
  1 holčina. No já já vidím jak táta je
• 43:28
  naštvanej, když prohraju, já se bojím, že mi nemá rád, takže ta
• 43:31
  hra je zápas, vyhraju, táta mě má rád, prohraju, táta mě nemá
• 43:35
  rád, chápete, co děláme a to si neuvědomujem a to jsou ty proto
• 43:39
  hovořím ty podmínky, to je všechno a teď můžete jmenovat
• 43:42
  podmínky jídla, podmínky výchovy, podmínky všeho
• 43:46
  podmínky, pojďme se bavit o podmínkách.
• 43:49
  A my ne my se bavíme o číslech. O rekordech o nekonečném růstu
• 43:52
  ekonomiky a tak dále, ale že zapomínáme na ty podmínky prach
• 43:56
  obyčejného lidského chování, kdy vejdete na vrátnici a tam se na
• 43:59
  vás buď tváří paní, jako když se jí vyvraždil rodinu a nebo se na
• 44:04
  vás tváří. Usměvavá paní, která hned máte
• 44:06
  lepší náladu, že někam jdete. Jo, podmínky obě jsou stejně
• 44:11
  placený no. Jo manažer on hodně lidí
• 44:16
  odcházej. On je sice výbornej, ale nikdo s
• 44:18
  ním nechce dělat. No ale ekonomicky on při ale
• 44:21
  bohužel jako pod ním lidi jsou otrávení, no a nebo zase to
• 44:25
  znamená učitelka, že jo placená, za co že mají děti samé jedničky
• 44:29
  a nebo na to, že vytvořila emoci k tomu dějepisu a třeba ten kluk
• 44:34
  má dvojky, ale ten dějepis obaví jo, kdo je mi cennější je
• 44:38
  holčička kluk jedničkářka, kterej?
• 44:41
  Po maturitě roztrhá sešity, že už.
• 44:43
  To v životě nechce vidět, no ale dostala jedničku, no.
• 44:47
  Jo, to mi je to mě na, tohle té společnosti trošičku, že my jsme
• 44:50
  tak výkonový, že nám jde o ty výsledky natolik, že všechny
• 44:54
  tyhle věci úplně potíráme a zapomínáme na ty podmínky na ty
• 45:00
  činnostní parametry. Jo, já to říkám, baví tě život,
• 45:04
  miluj život a chtěj od něj co nejvíc, ale tahle doba chci co
• 45:08
  nejvíc. Miluj život, zapomínáme jo a pak
• 45:14
  jsme schopný ve jménu toho vlastně ten život ohromně ničit,
• 45:18
  protože chceme ty čísla, výsledky úplně stejně jako tu
• 45:21
  etiku. No.
• 45:22
  Tak jako kdo by se až tak vlastně mi z toho vypadá, že
• 45:24
  nebo vypadává, že ta role trenéra obzvlášť třeba u těch
• 45:29
  dětí, tak je jako poměrně zásadní taky, že to může jako
• 45:34
  spoustu věcí ovlivnit. Extrémně.
• 45:36
  U malých proto se říká, že nejlepší třeba nemá jít k dětem.
• 45:40
  Když do toho skočím, jsou nějaký jakoby redflex, který by ten
• 45:43
  člověk, když chce mít jako to své dítě, jako dát do toho
• 45:46
  prostředí, aby. Zažil třeba ten úspěch, tak
• 45:50
  jakočil si u toho trenéra má všímat a případně jako jako na
• 45:53
  patě se otočit. Když mu to přijde, že to není
• 45:55
  správně. Jestli ho to baví?
• 45:58
  Důležité je, aby ta, aby toho trenéra zaprvé to bavilo za 2
• 46:02
  koukám 1 je pro mě baví 2 až teprv koukám jestli je dobře
• 46:06
  nazdrojováno, co tím chci říct, jestli tomu fakt perfektně
• 46:10
  rozumí a tak dále a 1 je pro mě fakt ta emoce, protože úplně na
• 46:13
  rovinu 4 pětiletý zase o jakých dětech se bavíme, pokud o těchto
• 46:17
  tak víte, že mi je úplně 1, jestli ten trenér ho naučí o
• 46:21
  chloupek lépe bruslit nebo hůř? Ne, ale mně je o to, že to to
• 46:25
  dítě baví, že ho naučil tu emoci.
• 46:27
  Že do něj dostal tu emoci, kdežto ta racionalita, jestli je
• 46:31
  dobře nazdrojován, bych koukal kolem toho 14 13 15 16 tam už by
• 46:37
  ty zdroje potřeboval. To znamená, sice ho to baví, ale
• 46:40
  učí je blbosti, je špatně, že jo, takže když to vemu extrémně,
• 46:44
  ale ze začátku proto, proto je to důležitý do těch 6 7 let, ale
• 46:49
  bavíme se o hokej, vytvořit tu silnou emoční vazbu, pak na to.
• 46:54
  Už se zkvalitňujou zkvalitňujou ty zdroje.
• 46:56
  Proč? Protože ty zdroje po tom, čím
• 46:59
  jsme starší, si už můžu já ovlivnit a můžu diskutovat o tom
• 47:03
  to dítě. Neumí to dítě, když mu řeknete,
• 47:05
  že se má bruslit takhle nebo takhle, takto to nerozlišuje.
• 47:09
  Neumí to ještě nemá na to připravenej ten prefrontální
• 47:12
  neokortex naší logiky AA kognitivních procesů.
• 47:16
  Proto vlastně je tam ta zodpovědnost těch trenérů
• 47:18
  úžasná, veliká a to a ty podmínky jo, takže.
• 47:22
  Ano, souhlasím s tam s tím, že. U těch dětí je to ještě ještě
• 47:28
  zdůrazněnější. Ta osobnost toho trenéra.
• 47:30
  No a zase ta ten ten extrém, že vlastně ty trenéři jsou nejhůř
• 47:35
  hodnocený u těch dětí? Vlastně jo, ten paradox jako my
• 47:38
  to víme, ale nikdo to nezaplatí. Jo to nějak, protože proč padni
• 47:44
  komu padni ono z toho nějaké dítě bude, že jo.
• 47:48
  A to jako není asi dobrej přístup, na druhej straně ta
• 47:50
  ekonomika to jako opravdu zatím. Asi by neunesla a taky musím
• 47:56
  říct, že nejsou všichni trenéři dobří.
• 47:58
  Takže ono to je zase jako tak. To je jak ve všem.
• 48:01
  Ve všem přesně tak jo, takže ono plošně dá trenérům zase větší
• 48:05
  peníze u mládeže. Oni to jsou taky, někteří
• 48:08
  totálně jako špatní jo, a teď je otázka slepice nebo vejce, že
• 48:13
  jo? Máš pocit, že to v nějaké zemi
• 48:15
  mimo českou republiku jako funguje takhle, jak jsi to
• 48:18
  popsal? Takhle jestli to funguje,
• 48:20
  nefunguje asi procentuálně víc. Nevím jediný, co vím, že jsou
• 48:26
  nějaký data a ty data mi něco ukazujou nějakou tendenci.
• 48:29
  A to už si diváci. Pardon, posluchači musí
• 48:32
  samozřejmě sami jako Dánsko. Má 3 a půl 1000 registrovaných
• 48:39
  hráčů letního OK slyšíte dobře 3 a půl 1000 my máme 50 až 80000
• 48:44
  jo registrovaných hráčů, protože tam jsou, jestli berete ty
• 48:47
  hobby, mančafty a dejme tomu 50000, to znamená patnáctkrát
• 48:51
  víc. My je porazíme 2 1 a oni s námi
• 48:57
  my prohrajeme s nima 2 1 dokonce na mistrovství světa.
• 49:01
  Oni maj 4 5 hráčů v nhl. Tady je někdy něco nějak divně?
• 49:06
  Ne 3 a půl 1050 1000 další bod, kterej toto už úplně slovinsko
• 49:12
  ne. Slovensko slovinsko má 1800
• 49:15
  slyšíte dobře 1800 registrovanejch hráčů ledni OKA.
• 49:17
  Co všechno vyprodukuje? Ty mají 3 hráče VNHL, kolik
• 49:20
  hráčů hraje v nejbližší nejvyšší soutěže ligy ligy v Evropě?
• 49:29
  IU nás. My 50 něco tady mi nefunguje.
• 49:34
  Ale zároveň, když poměříš náš s canadou, tak my jsme za to taky
• 49:38
  jako docela dobře. Mám pocit.
• 49:39
  Z hlediska jako hokeje určitě určitě slušně no, ale nejsme
• 49:46
  lepší než Kanada. No to ne.
• 49:47
  No a hlavně jako. Ta Kanada má v tomhle tom ještě
• 49:55
  to, že? Ten ty týmy, kterých posílá na
• 50:01
  to mistrovství světa, kde my to vidíme jako výkladní skříň, tak
• 50:04
  často nejsou úplně ty nejlepší týmy.
• 50:07
  Jo, to znamená, ale je fakt, že my taky třeba máme 2 3 hráče,
• 50:10
  který tam nemůžou ještě být. No.
• 50:12
  Já jsem spíš narážel na to na tu efektivitu vlastně že, že když
• 50:16
  jako my, můžeme se přesně koukat na nějaký Dánsko nebo Slovensko,
• 50:19
  kde je poměrně málo těch registrovaných hráčů.
• 50:21
  Ale my, když se pak poměříme s nějakýma většíma zimníma tak
• 50:24
  vlastně taky nejsme na tom španě a teď si říkám, jako jestli ty z
• 50:27
  velké země. V tom případě to dělají jako
• 50:29
  špatně. Já si myslím, že pak už se ten
• 50:31
  efekt jako snižuje a hlavně když už jako se otázka, když děláš
• 50:35
  všechno jako ty věci co nejlépe, tak.
• 50:39
  Máš. 1000 dětí, který milujou hokej a děláš to s nima, jak
• 50:43
  můžeš anebo máš 50000 dětí si vymejšlím a děláš to stejně, ale
• 50:49
  neřešíš, jestli tam tu silnou emoci v maj nebo nemaj jo.
• 50:53
  Proto si myslím, že je tam hrozně důležitá.
• 50:55
  Ta emoční složka vlastně to? Proto by se měla vybudovat jako
• 50:59
  1. Jo, protože když mě něco baví,
• 51:01
  tak jsem proaktivní kreativní, flexibilní.
• 51:04
  Neřeším, že v sobotu jdu na trénink, mě to baví, já se na to
• 51:07
  těším. Jsem daleko učenlivější, protože
• 51:10
  můj subjektivní svět je daleko vnímavější, když mě něco baví a
• 51:14
  tak dále. To nás je rychlejc učím atd atd.
• 51:17
  Já vím, že jsi dlouho spolupracoval s Jaromírem
• 51:20
  Jágrem. Víš třeba z toho jeho příběhu,
• 51:25
  co způsobilo žes tady popisoval všechny ty věci, co co, jak, jak
• 51:29
  tu lásku k tomu třeba sportu nebo tak, k čemukoliv k tomu
• 51:32
  koníčku vybudovat a tak ale víš třeba jako jak to vzniklo u něj,
• 51:36
  že on vlastně jako měl ten zájem o to a samotnýho ho zajímalo
• 51:41
  asi, kam až se může posouvat, jak prostě zlepšit trénink a
• 51:45
  prostě dělat vždycky víc a víc. AA vlastně do dneš je to
• 51:48
  pravděpodobně jako 1. Z jako z počítač na jedný ruce z
• 51:53
  těch nejúspěšnějších na světě v tom svém hovoru, že jo.
• 51:56
  Jo tak to je fenomén. Samozřejmě to je taková anomálie
• 51:59
  by se dalo říct, ale úžasná v pozitivním slova smyslu a tam se
• 52:03
  snoubí plno věcí, který prostě potřebuješ k tomu, aby to
• 52:07
  zapadlo do sebe, jak obrázek z puclý AAA prostě to vytvořilo
• 52:11
  ten obraz. A to se stalo u toho Jardy, on
• 52:14
  má úžasný somatotyp na hráče hokej jo to znamená on má
• 52:17
  genetický determinanty který. Jsou pro to hráče jako velmi
• 52:21
  pozorná, dlouhý paže. On má dlouhý i končetiny dolní a
• 52:27
  ještě lordózu. Velkou to znamená ten zadek on,
• 52:30
  když se otočí k obránci zády a natáhne před sebou hokejku a
• 52:35
  kotouč ty mu na něj nemůžeš pozdě.
• 52:37
  Jo, ještě k tomu jsme prodlužovali neustále hokejku.
• 52:40
  On to věděl, protože ty beci byly čím dál větší a byly taky.
• 52:44
  Dosáhli dat potom dost ještě tu hokejku pro tak, aby.
• 52:48
  Vlastně k němu už. Nemohli, nebo jeho velmi silný
• 52:51
  předloktí jo, to je něco, co taky je je trošičku.
• 52:58
  Taková determinanta, kterou od tatínka, takže plno věcí
• 53:03
  vytřených to znamená další věc, a to já nevím, jestli je
• 53:07
  genetika, nebo není často o tom se bavíme, jestli sklon k tomu
• 53:11
  tvrdě pracovat, je geneticky podmíněnej nebo není jo on to
• 53:15
  vlastně úplně jo, je tu nějaká epigenetika do toho vstupuje.
• 53:20
  Já jsem přesvědčen, že třeba tvrdě pracovat sklony je spíš
• 53:23
  výchovou a. Podmínkama, který vyrůstáš.
• 53:26
  Jakože to okoukal. No, jednak to viděl na
• 53:29
  tatínkovi, že jo měli statek a táta prostě ráno před prací
• 53:32
  jezdil na vojtěšku, aby nakrmili bejky, takže on v 6 ráno už
• 53:35
  viděl tátu, jak přijíždí s valníkem a shazuje tam vojtěšku
• 53:40
  z toho a on šel a šel mu pomoct před školou a tak dále.
• 53:44
  Jo, to znamená vono, když tohle žijete a vidíte toho rodiče jak
• 53:47
  maká dře tak jako k tý práci máte nějakej respekt manuální a
• 53:51
  jinej. Jinej pohled na to máte, než
• 53:54
  když vidíte doma. Prostě někoho u stupidních
• 53:57
  seriálů, že jo s sláváčem AS klobásou.
• 53:59
  No tak to. Je fyzická práce, to si taky
• 54:02
  myslím, že jako okoukat. Ta fyzická?
• 54:04
  Samozřejmě to je něco, co ještě musíte to morálně volný to
• 54:09
  vystoupilo. To bolí, že jo a vystoupit z
• 54:11
  toho a za tu ránu jít, takže to je hrozně moc, pak další body.
• 54:16
  On byl hrozně často hlídala babička a babička prostě jako.
• 54:21
  Moc už se nehýbala respektive. Seděla víceméně a vona mu
• 54:25
  vlastně dělala 1 branku jo, když tříletej Jaromír, tak vona
• 54:30
  seděla ty nohy, vlastně byly tyčky a ona si s nim hrála,
• 54:34
  protože jako nemohla s ním hrát hokej, že jo, ale dělala mu to
• 54:38
  branku, takže povídala mi, že měla modrý nohy, protože on se
• 54:41
  netrefil a trefil se do tyčky do nohy, že jo babičce tak jako ta
• 54:45
  trpěla, ale jardo dával góly, že jo, no a.
• 54:47
  Ona. To bylo jako předem daný od
• 54:50
  rodičů, že voni ho chtěli dát jako na hokej.
• 54:52
  Právě nebylo, to je zajímavý, protože pan jágr hrával hokej
• 54:56
  jako malej, ale nic moc extra. Pan Jágrová spíš dělala
• 55:00
  atletiku. Ale samozřejmě že tatínek jako
• 55:05
  to to asi jo to tam bylo, že by chtěl, aby hrál hokej, ale to je
• 55:09
  ten. To je ta záhada, že Jarda se v
• 55:12
  tom takhle extrémně vzhlíd, přesto že tam nejsou nějaký
• 55:16
  genetický jo třeba David výborný a táta výborný hokejista, tak
• 55:20
  máš ty určitý rodový linie kde vidíš jo, že táta syn a dědí se
• 55:26
  to soce na syna, tak tady to bylo trošku jinak no.
• 55:29
  Tak k vůdce. To bylo zase údajně tak, že on
• 55:33
  vlastně ne on chodil. Ten tatínek chodil s tím beckem
• 55:36
  domů a on jedinou podmínku, co udělal, že prostě dítě jdete
• 55:41
  domů a skáče vám do náruče. Ahoj tati tohle a on jediný, co
• 55:45
  udělal. Povídal teda, že shodil ten
• 55:48
  beck. No a co dělají malé děti, tak se
• 55:49
  vám do tý tašky do toho bega a on jediný, co povídal, že ho
• 55:52
  nechal vždycky 1 hůl vytáhnout, tak si 1 puč on si ji půjčil a
• 55:57
  šel tam na trávu a blbnul tam s golfovou holí že jo.
• 56:01
  Napodoboval, tátu napodoboval a to bylo kdežto někdo třeba
• 56:06
  řekne. Hele, nech to tam nepučí to,
• 56:09
  nebo řeknu, rozbiješ něco a tak dále.
• 56:11
  Jo, takže to jsou ty podmínky, který postupně do sebe, ale
• 56:16
  myslím si, že to někdo přesně neví.
• 56:18
  Nikdo neví. Jak vzniká vlastně ta láska k
• 56:21
  něčemu? Já jenom jsem pragmatickej,
• 56:24
  takže když vidím. V reálným světě, tak myslím si,
• 56:29
  že to, co můžeme ovlivnit. A co určitě tomu pomůže, není
• 56:34
  určitě stoprocentní, ale pomůže. Jsou ty podmínky, kterých máme
• 56:37
  pod kontrolu a jestli tam existuje nějakej prvek mezi
• 56:40
  nebem a zemí, kterej je vyšší, ať rozvete osud, ať to nazvete
• 56:44
  něčím to opravdu nevím. Nevíš, jestli ten Jaromír už
• 56:47
  tehdy tam měl tu vizi toho, že bude, že v tom bude prostě
• 56:50
  dobrej. Údajně takovej ten zlom takovej
• 56:53
  velikej začal, že v tom chci být dobrej.
• 56:56
  To nevím od kdy začal o tom takhle mluvit jako oni ty malý
• 57:00
  děti asi úplně nemaj, ale že si lepil ty hvězdy NHL nad postel
• 57:04
  AA tak, takže do tý Ameriky chtěl, protože to nosili toho
• 57:08
  regana, že jo za žákovskou knížkou.
• 57:11
  K tomu koukal, protože tam byla nejlepší liga světa.
• 57:13
  Jarda tam nekoukal jako z důvodu, jak si tady někdo mu pod
• 57:17
  že les Američanům do zadku, to ten vůbec nevěděl, ale hrál jsem
• 57:22
  nejlepší hokej světa. Takže Amerika že jo, no a tam
• 57:25
  chci a ten zlom nastal VV 85 na mistrovství světa v Praze, kde
• 57:32
  byla Kanada a kapitánem Kanady, byl nějakej mariolemiu a jardovi
• 57:38
  bylo 13 let. A šel z toho zápasu, kdy s tátou
• 57:42
  se byli podívat na ten zápas? Holešovický lhal na Spartě
• 57:45
  starej a 6 toho zápasu na tramvaj před tenkrát julda
• 57:51
  fulda, že jo, Julius furt park juda fučíka ta tramvaj tam a tak
• 57:55
  šel na tu zastávku a to mi vyprávěl ještě pan jágr nebo
• 58:00
  štík a že říkal tátovi tati s tím 1 budu hrát a on mu říkal,
• 58:06
  prosím tě, hlavně to neříkej zejtra ve škole a klukům v
• 58:10
  kabině. A ban tati ne já s tím budu
• 58:12
  hrát. To jardovi bylo 13.
• 58:14
  Až za 4 roky ho draftovali do Pittsburghu a seděl v kabině
• 58:19
  vedle máry alemiu. No to.
• 58:21
  Je neuvěřitelnej příběh, teď ještě ještě to takhle nevy
• 58:25
  nikde. Když to říkáš, ale jako
• 58:27
  osmdesátej pátej ještě v tý době, kdy sice už to možná nějak
• 58:30
  jako vypadalo, že? Se ta lita.
• 58:32
  No a že se ne vypadalo jakej je teda ten tvůj příběh se k tomu
• 58:36
  dostal. Protože ty jsi jenom všeobecně
• 58:39
  třeba jakoby k hokeji nebo jak jak si ty.
• 58:42
  Já. Jsem produkt takový vlny v
• 58:44
  českým Krumlově, kdy postavili zimák jo a já jsem zrovna mi
• 58:48
  bylo 6 let a tím pádem byl prostě novej zimák, co jinýho
• 58:52
  všichni na hokej, že jo byl největší nábor v historii
• 58:56
  krumlovskýho hokeje. 1 rok zimního stadionu, no takže jsem
• 59:01
  se tam dostal, pak jsem jako nějak to trošku k tomu byl, tak
• 59:05
  začal, že bych abych přestoupil do motoru český Budějovice nebo
• 59:08
  do itek su písek ty hrály oba ligu.
• 59:10
  Já jsem se toho budějckého trošku bál.
• 59:12
  Na mě to bylo moc jako arogantní, že?
• 59:15
  Jo, město z malého města do v tohodle, tak jsem si zvolil
• 59:18
  trošku tu cestu, kde asi by to mohlo bejt méně takový na jo
• 59:22
  teni text písek no. A přitom je to dál.
• 59:25
  Je to dál no zase na internátě na gymplu a tak ale ono tam teda
• 59:30
  bylo to, že tam bylo pravidlo. Tenkrát to vy nemůžete.
• 59:34
  Samozřejmě vědět, že v 2. Lize 2.
• 59:39
  Liga měla kvótu 2 mladíků jakoby talentů.
• 59:45
  A musela mít. V těch 4 pětkách tenkrát byly 3.
• 59:50
  Musela mít 2 hráče do 17 let. A já plnil tu kvótu 1 talentova
• 59:55
  a 2 byl 1 klub právě z Budějovic, kdežto do Budějovic
• 59:59
  bych šel do juniorů a tady jsem šel rovnou do chlapů, takže ono
• 1:00:03
  to zas jako mělo nějakej efekt. Pro mě tenkrát se to jmenovalo i
• 1:00:07
  texsek a byla to 2 nejvyšší soutěž, takže jsme jezdili po
• 1:00:11
  celý po celý republice a to byl tenkrát taky profi ještě,
• 1:00:16
  protože tenkrát liga měla. 12 mančaftu si představte, že 12
• 1:00:20
  mančaftů. A ta 2 liga byla ohromně silná
• 1:00:24
  nejenom z toho, že jakoby teď má 14, ale že nebyl nikdo v
• 1:00:28
  zahraničí. Vemte si, že stáhnete všechny
• 1:00:30
  hráče se NHL ze Švédska ZKHL teď ne, ale ZZ Finska ze Švýcarska z
• 1:00:35
  Německa stáhnete, tak tady máte o 3 extraligový týmy víc.
• 1:00:38
  Já jenom chci tím zdůraznit, že ta kvalita tý 2.
• 1:00:42
  Ligy jako v tý době byla opravdu opravdu jako jiná, než je teď.
• 1:00:49
  A chodilo se na stadiony. Chodilo, chodilo, bylo hodně
• 1:00:52
  hodně, na určitých bylo vyprodáno a bylo byla ta doba
• 1:00:57
  byla tímhle jiná, bylo míň zápasů, to znamená ten hokej
• 1:01:00
  nebyl tak jako omletej, nebo ten sport.
• 1:01:03
  Teď nevíte evropská liga, nebo jak se tomu liga mistrů, že jo
• 1:01:07
  tady v hokejová teď zrovna ji hrajou, že jo do toho extraliga
• 1:01:11
  klasická, pak jsou ty turnaje všude možně, je to hodně a
• 1:01:15
  nemáte jakoby odpočinek v tom létě prostě ten hokej vyplej.
• 1:01:19
  Nebylo teď teď už máte turnaje, už se musí de facto z okéje se
• 1:01:24
  stává celoroční sport. No v tý době myslíš, že to bylo
• 1:01:28
  jako i obecně ten úspěch toho, že bysme tady měli minule Ondru
• 1:01:33
  canyho, že jo, tady koupili libereckej fotbalovej klub a
• 1:01:36
  tady byla taková trošku jako dohady, nebo spíš jako na
• 1:01:39
  internetech. Potom co je ten národní
• 1:01:41
  sporistie fotbal nebo hokej a ale.
• 1:01:45
  Já jako v Čechách prostě z ňákýho důvodu.
• 1:01:48
  Ten hokej má jako velkou tradici.
• 1:01:50
  Myslím, že to bylo daný tím, že třeba nevím.
• 1:01:52
  Během toho režimu tady nebylo zas tolik věcí, co by se dalo
• 1:01:56
  dělat. Hele zase jsme zpátky jo já
• 1:01:59
  odpovím tu ško alibisticky proč má kriket tradici v Indii?
• 1:02:03
  Na srí lance v Pákistánu je to tam jasnej spor číslo 1, jakože
• 1:02:08
  se tam rodí děti s talentem pro kriket asi ne.
• 1:02:11
  Ale když to na tebe všude padá v televizi a všude lidi o tom
• 1:02:16
  mluví v hospodě je to ta kultura, jsou to ty podmínky.
• 1:02:20
  Tak potom samozřejmě ten sklon k tomu tam je AV Čechy.
• 1:02:24
  Češi, jako jsou výjimeční těm hokejem, oni jsou i tim
• 1:02:29
  fotbalem, ale ten fotbal je. V tomto případě daleko k větší
• 1:02:35
  sport. Rozšířen do více zemí hokej.
• 1:02:40
  Já to nechci bagatelizovat, ale hokej je sport. 6 7 zemí jo,
• 1:02:44
  kdyby to nebyla Kanada, Amerika dobře, rusko teď ne, ale češi
• 1:02:49
  švéd do fin, švédsky Finsko a Švýcarsko a zbytek jako fotbal.
• 1:02:56
  Vždyť se zamyslete vyjedete do Afriky.
• 1:02:58
  Zná někdo hokej? Já jezdím do světa, vyjedete do
• 1:03:00
  asie, hokej, hokej. Myslíš na tej trávě, nebo jo, v
• 1:03:04
  vůbec to my tady my jsme tady v tom skleníku a to je dobře.
• 1:03:08
  My ho tady máme, a proto je náš národní sport, takže já bych se
• 1:03:12
  přel vo to jestli je to fotbal nebo hokej.
• 1:03:14
  Fotbal je možná sledovanější, celosvětově jednoznačně, ale
• 1:03:19
  národním sportem. Jako českým bych dal pár bodů,
• 1:03:22
  navíc hokeji. Házená je sport, který je
• 1:03:27
  dokonce možná na planetě s basketem nejrozšířenějším
• 1:03:30
  sportem na celý planetě, ale bohužel u nás ty podmínky nejsou
• 1:03:35
  takový, který by vytvořily tu silnou enklávu nějakýho.
• 1:03:41
  Sportu kterej extrémně vyniká nad ostatníma.
• 1:03:44
  Takže tím, že prostě tady byli lidi, který to hráli, byl o to
• 1:03:47
  nějakej zájem. Pak se začali stavět stadiony,
• 1:03:50
  zimáky, tak to prostě nabudovalo podhoubí no.
• 1:03:55
  To kde to je dneska? No kanaďani přilítali tohle, že
• 1:03:58
  jo, takže jako vždyť my jsme já nevím, já tady nechci zjistit to
• 1:04:02
  je já to ne nemám tak načtený, ale anebo jsem ještě hodně věcí
• 1:04:06
  zažil, my jsme vlastně tenkrát sovětský svaz učili hokej.
• 1:04:10
  Já nevím, jestli to jako lidé ví jo, my jsme byli ty, že čeští
• 1:04:14
  trenéři na začátku 50 let začali jezdit do Ruska, nebo to je
• 1:04:19
  rusko ohromná země zima tam tohle, tak jsou hokej, to je
• 1:04:22
  parádní, to bysme mohli. Takže my jsme naučili hokej
• 1:04:26
  vlastně rusak sovětskej svaz tenkrát jo a pak se to stalo
• 1:04:32
  hokejovou velmocí i to i to rusko samozřejmě jo díky počtu
• 1:04:36
  obyvatel a díky přírodním podmínkám, že tam bylo možný ty
• 1:04:40
  zimní stadiony a tak dále. No.
• 1:04:42
  Jak ty ses dostal k trenérství? Já jsem hrával, a pak jsem měl z
• 1:04:46
  radění vážný, jako jsem na štvanici.
• 1:04:49
  Právě jsem jako ztratil, dostal jsem čech, odpadla mi helma a
• 1:04:54
  šel jsem hlavou do mantinelu a byl jsem jako mimo 2 dny jsme
• 1:05:00
  probudili tak jako. Jsem jako v umělém spánku jsi
• 1:05:03
  byl nebo? Ne spíš jako těžké otřes mozku
• 1:05:06
  až tak, jako že jsem byl trošku v kóma jo mimo.
• 1:05:11
  Opravdu a? Když jsem se z toho dostal, tak
• 1:05:17
  mi zakázali jen tu sezónu. To byl začátek sezóny a nemoh
• 1:05:21
  jsem ji hrát. Prostě ale jsem odpočinu a tak
• 1:05:23
  dále a nevěděli, co to udělalo. Myslím v tom v tý hlavě.
• 1:05:28
  No a pak jsem se vrátil po roce a zkoušel jsem to.
• 1:05:30
  Ale hrozně jsem se opravdu bál. Já jsem z toho takový divný
• 1:05:35
  pocity, že zase se mi něco stane a bál jsem se k mantinelu a tak
• 1:05:39
  dále. A tenkrát.
• 1:05:40
  Mě učil na fakultě tělesné výchovy.
• 1:05:44
  Doktor bolt. Byl zároveň trenér nároďáku a
• 1:05:48
  ten mi řekl marné, vykašli se a to budeš dobrej trenér.
• 1:05:53
  A ten mi pomohl vlastně ukončit profesionální kariéru.
• 1:05:56
  Já jsem pak hokej ještě hrál v nižších soutěžích ve 3.
• 1:05:59
  Lize ve slaném jsem dělal hrajícího trenéra, ale jako tu
• 1:06:03
  profesionální dráhu, kdy jsem se chtěl dostat do tý extraligy a
• 1:06:06
  byl jsem vlastně jakoby v béčku Sparty, což bylo tenkrát šel TK
• 1:06:09
  Praha. Na štvanici právě jo.
• 1:06:12
  Tak jsem vlastně a on trénoval tu Spartu.
• 1:06:17
  Ten bal a nároďák. Tak mě sem tam na tej Spartě
• 1:06:20
  viděl, jak trénuju a viděl prostě, že se trápím s tím, že
• 1:06:23
  něco ve mně je za ten blog jít k tomu mantinelu do toho kontaktu
• 1:06:27
  už po tom zranění a tak mě takhle nasměroval trošku jakoby
• 1:06:33
  jiným směrem, no? Jak jste tehdy vnímal?
• 1:06:36
  Blbě no blbě no to jako se mi zas tak trošku zbortil svět no
• 1:06:40
  na chvíli. Ale jako jsem si řekl, že u toho
• 1:06:43
  zůstanu to, že ten sport mě baví ta kabina, to prostředí a tak.
• 1:06:47
  A tak jako on mi hrozně pomohl v tom, že vlastně on mi hned z
• 1:06:52
  čistý vody vzal, jako že mi dával třeba úkoly a já jsem se
• 1:06:56
  tady chodil dívat na Kanadu na Calgary flames.
• 1:07:00
  Tenkrát tady bylo na zápasech a on jako trenér nároďáků já byl
• 1:07:06
  špion, takže jsem mu. Hlásil musel psát, co trénovali.
• 1:07:10
  A cvičení a tohle, takže on mě je hrozně naučil na ten hokej
• 1:07:14
  koukat jinak a ve svý podstatě. On mě vytvořil podmínky, že jsem
• 1:07:20
  se do toho, jakoby zamiloval do toho trénování, do těch do téhle
• 1:07:24
  věci. No takže takhle jsem.
• 1:07:28
  Přepřách koně a šel jsem trošku jinou cestou.
• 1:07:32
  Jakým způsobem? Se za ty roky změnil přístup
• 1:07:37
  trenérů k tomu sportu nebo k těm hráčům?
• 1:07:40
  Náš starší brácha hrál hokej za Litvínov, ale asi ještě asi do
• 1:07:44
  18 do 19. Takže jako samozřejmě něco
• 1:07:47
  vyprávěl a už taky všechno nepamatuju.
• 1:07:49
  Ale přišlo mi, když, jako co mi tenkrát vyprávěl, tak jsem si
• 1:07:52
  říkal, že to jako to asi dneska by úplně jako neprošlo.
• 1:07:56
  Diametrálně no úplně já nevím tenkrát ty tota ještě na místo
• 1:08:01
  byla totalita, takže možná i díky tomu to bylo úplně jiný.
• 1:08:04
  Tam se trenér třeba neměnil, tam nebylo jako že by.
• 1:08:08
  Tam byl v Standa neveselý úžasnej člověk, ten byl 20 let,
• 1:08:11
  trenérem prostě Dukly jihlava a tady v Praze byli na Spartě zase
• 1:08:17
  trenéři x let a jako v konečném efektu to skončilo, že ten
• 1:08:21
  trenér chtěl odejít, ale že by tady se vyhazovali po 5 zápasech
• 1:08:24
  trenéři, nebo vůbec neexistovalo hráči.
• 1:08:29
  Ne vůbec netredovali, nebyli, nebyli změny výměny, to ten
• 1:08:33
  hrál. Prostě se tady šel na vojnu.
• 1:08:36
  Do Dukly dostal možnost, že tam bude hrát celý život.
• 1:08:39
  Podepsal papíry na nějakýho profi vojáka a hrál prostě 10,
• 1:08:43
  15 let za Duklu jo, takže nějaké změny, co tady vidíte, jak se
• 1:08:47
  lidi si nedovedete představit, že to byla úplně to byli úplně
• 1:08:51
  jiné podmínky tvorby toho týmu práce SS těma hráčema a tak
• 1:08:56
  dále. Ten trenér byl autoritativnější
• 1:09:00
  jo, on si to mohl dovolit, to znamená.
• 1:09:03
  Bylo to jako v tom totalitě, to je někdo, kdo je nad tebou.
• 1:09:06
  Toho musíš poslouchat, že jo, že ten řád je takhle jako
• 1:09:09
  postavenej. No a trenér prostě co řekl, to
• 1:09:12
  je svatý a nějakým způsobem, jako že bysme udělali rebélii a
• 1:09:17
  šli za majitelem, že ho chceme odvolat, neboť to vůbec jako
• 1:09:21
  takže úplně jiný prostředí, jo, tréninky malých dětí v 5 v 6
• 1:09:26
  ráno nikdo nepe sepisoval petice, že to je brzy, že děti
• 1:09:30
  nejsou najedený a odpočatý a že to je nezdravý a to nikdo to.
• 1:09:34
  Jako prostě tak to nedělej no tak jako to bys tady sepisovala
• 1:09:38
  paní, no to nejde ne kdežto dneska jako každej mluví do
• 1:09:42
  všeho a každej jako někdo přečte si támhle něco na internetu a
• 1:09:46
  hned je to super doktor. Já nevím, co všechno, takže
• 1:09:49
  nemáme tu pokoru a nerespektujem se navzájem.
• 1:09:52
  Vždyť to je i ve školství podobně.
• 1:09:53
  Jak se to holo jo, to je, jako si každý dovolí, že jo na
• 1:09:57
  učitele na tak prostě je, no jsme ztratili nějaký, ale to je
• 1:10:02
  ten ta daň za tu svobodu a my s tím neumíme zatím úplně se vším
• 1:10:06
  takhle pracovat jakoby jo ekonomie na to krásnej terminos
• 1:10:11
  technikus jmenuje se to javoncův paradox.
• 1:10:13
  A to znamená, že lidstvo umí žít v době nedostatku lépe než v
• 1:10:18
  době nadbytku. Jo, a nic jsou na tom fakticky
• 1:10:21
  je, protože v tom nadbytku jako sice roste o prostor nějaké
• 1:10:25
  příjmy ekonomický parametr, ale zároveň roste plýtvání.
• 1:10:28
  No tak. Jo, to mě fascinovalo, tohle
• 1:10:31
  jsem četl 30% vyprodukovaných potravin v český republice se
• 1:10:34
  vyhodí. My tady se bavíme o desetníku,
• 1:10:39
  že zdraží rohlíky. Tohle tohle a vy pak zjistíte v
• 1:10:42
  konečdu, že my 3 kurňa tak tak se k tomu chovejme jinak a
• 1:10:46
  možná, že všechno by bylo úplně jinak, že jo jo, a to jsou ty
• 1:10:49
  vztahy, jo, když nemám k tomu vztah, tak se k tomu chovám
• 1:10:52
  nějak moje babička si vzpomínám, když zbyly 2 brambory na talíři
• 1:10:56
  k obědu támhle, když jsem byl malej, tak se sakra vždycky
• 1:10:58
  přemejšlel jakej repasuje k večeři, co s nima udělá.
• 1:11:02
  No dneska ti něco tak to hodíš do doku?
• 1:11:04
  Prostě nemáme vůbec vztah. A to.
• 1:11:06
  Jsem teďka viděl u svojí babičky, no.
• 1:11:09
  To je problém, prostě vztahy. Když to vztáhnu zpátky na ten
• 1:11:12
  sport. I do jaké míry se tam teda
• 1:11:15
  promítala nějaká nějakej merit? Nějaká podstata, nějaká
• 1:11:20
  schopnost, ale i třeba jako. Třeba i těch trenérů, že jo,
• 1:11:24
  protože jako ve všem to je, že že prostě jsou dobrý.
• 1:11:27
  Někdo je dobrej, někdo je někde horší a sice třeba dřív ty
• 1:11:32
  trenéry poslouchali, dělali se prostě.
• 1:11:33
  Byla tam nějaká autorita nějakým způsobem ten řád byl.
• 1:11:37
  Danej a dneska třeba to je jinak, že to je prostě možná víc
• 1:11:42
  asi jak to funguje, a proto prostě přesně, jak říkáš, po 5
• 1:11:45
  zápasech někoho vyhodí, protože z nějakýho důvodu něco nefunguje
• 1:11:48
  třeba. Ale jak to bylo tenkrát s tou
• 1:11:51
  podstatou tý věci, když prostě třeba ten trenér prostě nebyl
• 1:11:55
  třeba dobrej? Nikdo to moc neřešil, to nebylo
• 1:11:58
  jako tam se nerozumím otázce, protože tam nebylo jako s
• 1:12:01
  podstatou věci. Jako ty rodiče nebo ty lidi si
• 1:12:06
  nedovolili ani. Hodnotit, že by to dělal blbě jo
• 1:12:09
  to nebylo takový jako to jako pan učitel pan řídící dobrý den
• 1:12:14
  a tady máte kachnu a vajíčka. Děkuju, že se staráte o naší
• 1:12:18
  Aničku a my jsme vám vděčný, že ona bude mít nějaký znalosti.
• 1:12:22
  No dneska už jako ten náskok těhlech lidí, jakoby v
• 1:12:27
  uvozovkách z hlediska třeba informací, když budeme u toho
• 1:12:29
  učitele, už není, protože vy tady máte všechno na dosah.
• 1:12:33
  Za 20 vteřin já nemusím chodit za panem řídícím, abych se
• 1:12:35
  zeptal, když pojedu do Švýcarska.
• 1:12:38
  Přes jakej stát pojedu, no ale tenkrát jako to si neumíme do
• 1:12:41
  toho představit. Prostě ty informace člověk
• 1:12:43
  neměl. Jo, já dám příklad z toho
• 1:12:46
  hokeje. Teda když tady jsme seděli tady
• 1:12:49
  za ostnatým drátem a byla konference hokejových trenérů
• 1:12:53
  NHLV Kanadě. No a jedinej trenér z čech tam
• 1:12:56
  jel pan docent bukač, doktor tenkrát no, no tak on my jsme aj
• 1:13:00
  hladově čekali. S čím přijede jo, co nám pustí?
• 1:13:05
  Jaké informace? Jo, ty lidé si na tom napsali
• 1:13:08
  knihy, udělali doktoráty, měli náskok informační.
• 1:13:12
  Teď ten náskok informační už není.
• 1:13:14
  Může mít náskok jaké? A proto mluvím o tom emoční mě
• 1:13:17
  to setsakramente baví, tak já jsem tady za 2 a půl minuty v
• 1:13:21
  harvardský univerzitní knihovně přes počítač tam nemusím ani
• 1:13:25
  jest jo na konferenci a teď letím v sobotu letím na
• 1:13:28
  konferenci velkou dovolu na kanárský ostrovy jsem pozvanej
• 1:13:32
  a. A, jako tady mě to s prominutím
• 1:13:34
  štve, protože já jako speaker. Tam musím letět a pár lidí mi
• 1:13:38
  tady z čech píše a říkají, už se na vás těším a říkám, tak se tam
• 1:13:41
  uvidíme. Ne, ne, já budu v Praze na
• 1:13:43
  internetu, no a potvory 1. Já tam musím letět a už budu
• 1:13:47
  opravdu na internet. Jo, takže to je něco, co teď už
• 1:13:51
  si jako nedovedete představit, že byste jel někam a čekal jste
• 1:13:55
  tady na dědu, až přijede s informacemi, jak to v tý Paříži
• 1:13:58
  vypadá? Co ta eiffelovka, jak to tam
• 1:14:00
  nepovídej, já tam jezdí, já jsem.
• 1:14:04
  Poprvé jsme vycestovali, jako když jsme hráli ten hokej, tak
• 1:14:07
  jsme měli tu privilegu. Mimo jiné, že jste cestovali.
• 1:14:10
  To znamená, my jsme jako mladý hráči tenkrát nároďák asi do 16
• 1:14:14
  nebo prostě nějaký mladý tým jsme letěli.
• 1:14:17
  Viděli autobusem poprvé do Švýcarska.
• 1:14:19
  Jo, a to jsou to jsou scény, kdy nemůžete už to jako generačně
• 1:14:24
  jako vůbec uchopit u té myšlina záchod.
• 1:14:27
  Teď si vemte t mísa mušle tohle takhle jako pro vás automaticky
• 1:14:32
  normální mi hledali splachovátko.
• 1:14:35
  Teď jsme řekli ty, jo, tak asi tady není, kašlem na to a odešli
• 1:14:38
  jsme a ono se to spláchlo. My jsme úplně lekli, ty vole.
• 1:14:42
  A teď jsme normálně diskutovali, jestli tam někde někdo je a
• 1:14:46
  vidí, že vody prostě vůbec jsme nechápali nějakou fotobuňku nebo
• 1:14:51
  něco. Jo dveře v obchoďáku sklo
• 1:14:54
  zavříno přijdete dřív, než se otevřeli.
• 1:14:59
  Já vím, že to připadá a takhle naivně jsme tam působili v tom
• 1:15:02
  světě, protože tady, že jo všechno, a to se vy jste neměli
• 1:15:07
  ty filmy. Vy jste to nemohli vidět ani v
• 1:15:08
  televizi. Já nevím, jestli si to nebyli,
• 1:15:10
  vy jste nemohli vám pustili ze západu luide fune možná 1.
• 1:15:16
  Díl, vždycky 1 ten film za rok jo, pak jsem tam já nevím, co
• 1:15:20
  byl Angelika běžela ještě ale nějaký, jako že byste tam jako
• 1:15:24
  jo teď vám to připadá směšný. Ne tady fronty na banány
• 1:15:29
  zelenina tohle a teď si tam viděli nějaký západní film, kde
• 1:15:32
  byly rauty a kde byl ananas a to a proto to ti komunisti nechtěli
• 1:15:36
  pouštět. Oni nechtěli, abyste měli
• 1:15:38
  srovnání, protože byste to chtěl a tím víc byli lidi emigrovalo.
• 1:15:41
  Takže vy jste ty zprávy neměli? Teď jsem to chtěl říct, že
• 1:15:44
  vlastně ty rodiče si neměli proč stěžovat, protože oni vlastně
• 1:15:47
  neměli, k čemu to porovnat oni. Neměli ty informace.
• 1:15:49
  No a báli jste se, když už jste to, tak jste se báli?
• 1:15:54
  To se nesmí. To je zajímavější ten příběh
• 1:15:57
  toho Petra svobody, že jo jak jak, jak emigroval těsně před
• 1:16:00
  tím, než to jako šlo, že jo a pak je proti nám hrál na
• 1:16:04
  olympiádě. Já jsem se chtěl zeptat k tomu,
• 1:16:07
  že my jsme na to trochu naráželi a trochu jsme se tomu vyhýbali
• 1:16:11
  tomu konceptu výchovy a nevýchovy u dětí.
• 1:16:14
  Jak tohle to vnímáš, kdy vlastně jako kdy?
• 1:16:17
  Kde je ta hranice mezi tím? Já si myslím obecně, že limity
• 1:16:22
  řád a pravidla je nutný. Pojďme se bavit vojáky, ale
• 1:16:27
  absolutně bez limitu, bez práv, bez řádu bez pravidel.
• 1:16:33
  Nemyslím si, že je to správně a je to z 1.
• 1:16:36
  Prostýho důvodu v dospělosti už možná jo, ale jenom potud.
• 1:16:41
  Pokud mám zodpovědnost a tu emoci proč?
• 1:16:44
  Protože zodpovědnost a emoce ten řád vytváří sama sobě, je
• 1:16:48
  implicitně obsaženej v lásce máte implicitně obsažený limity?
• 1:16:54
  Jak ještě co miluji, tak se podle toho chovám.
• 1:16:57
  Rybář miluje. Rybaření nemá problém s limitou
• 1:17:00
  v 5 ráno vstát a jít na ryby, když budu milovat kapra, mám
• 1:17:05
  problém vstávat v 5 hodin. Jo, to znamená.
• 1:17:10
  V dospělosti tomu rozumím, ale u dětí dítě si to neumí.
• 1:17:15
  Ještě dítě limity dávají dítěti vlastně bezpečí, jako jo.
• 1:17:20
  To je důležitý, si trošku pojmout, že?
• 1:17:23
  Z určitýho pohledu dám příklad, jestliže malý dítě osmiměsíční 9
• 1:17:27
  měsíční, tady bude někde ve vedlejší místě, tak ho zavřete
• 1:17:32
  do ohrádky byste řekl, ty vole jako můžeš dávat i do klece tady
• 1:17:35
  metr na metr a dáš dítě a vy mu dáváte bezpečí, protože když ho
• 1:17:38
  tady necháte chodit, tak se tady spálí nebo na sebe vyvrhne,
• 1:17:42
  zvrhne na sebe horký kafe nebo něco?
• 1:17:45
  A tohleto najít tu hranici, kdy? Kdy to je moc nebo málo ale.
• 1:17:52
  Musí být, to je můj názor. Jo, nesouhlasím s tím, že dítě
• 1:17:57
  si najde dítě si jo, musí si to vosahat.
• 1:18:00
  Všechno. Ano, ale stejně tam ten limit
• 1:18:02
  je, že na něj furt koukáš, ať si to osahá, ale furt tam seš to
• 1:18:06
  znamená, nezavádějme člověka do toho, že já si myslím, že to je
• 1:18:09
  špatně pochopený. Ta výchova nevýchovou a tak
• 1:18:12
  dále. Ona to Kateřina, jak ona se
• 1:18:14
  jmenuje Králová, že jo to dělá. Našim tady holčina, co to hodně
• 1:18:20
  prosazuje. A mě se tam určitý věci líbí.
• 1:18:23
  Jo ale v obecně obecný rovině si vemte, že ty limity, jako jsou
• 1:18:29
  na bázi třeba homeostázie jo, což myslím, že je něco, co nás,
• 1:18:34
  co mě vede k tomu, že my bysme neměli hledat limitu jako nejvíc
• 1:18:38
  nejidálnej. To my jsme hledali hledat
• 1:18:40
  limitu, která souvisí s harmonií harmonie.
• 1:18:44
  Všimněte si máme v sobě stopové prvky.
• 1:18:48
  Když ho vůbec mít nebudete. Zemřete, když ale bude ten
• 1:18:52
  stopový prvek ho zase příliš mnoho taky zemřu.
• 1:18:55
  To znamená limity. Podle mě jsou musí být, ale kam
• 1:19:00
  ho dát v jakém věku. A já, když abych nebyl alibista,
• 1:19:04
  já jsem zastánce, že ty limity nejdřív stanovím ty pravidla
• 1:19:08
  řád. A když uvidím, že člověk s nimi
• 1:19:10
  umí pracovat, tak je můžu odstranit.
• 1:19:12
  Ale ne. Nic není a pak je tam začnu
• 1:19:17
  dávat. To je problém, že jo?
• 1:19:19
  Proto jsem zastánce radši opačnýho efektu.
• 1:19:21
  Jestliže dítě mě přesvědčí, že umí pracovat s limitou toho
• 1:19:24
  typu. Že víš, že drogy koupím tady na
• 1:19:27
  každým rohu? Ale já si je prostě nevezmu, no
• 1:19:31
  tak nepotřebuje limity, protože je má sám, jestliže vím, že to
• 1:19:35
  dítě nebo ten dotyčný je schopný v bezlimitní době jídla.
• 1:19:41
  Se limitovat sám od 7 nejí hlídá si proceduru, nevim, řek mu je
• 1:19:47
  nemusím dávat, ale on je má sám a kdy je máte sami nejradši ty
• 1:19:51
  limity. Když tu věc milujete, jestliže
• 1:19:53
  miluji zdravý životní styl. Chápete, když miluju něco nemám
• 1:19:58
  problém já, já se i rád limituju.
• 1:20:00
  Když miluju sport, nemám problém denně.
• 1:20:02
  Těším se, že půjdu do trenek a jdu si zaběhat.
• 1:20:05
  Já to nemám takhle, aby si nemyslel někdo biat, už ho nemám
• 1:20:08
  rád. Ten spot takhle tak?
• 1:20:11
  Proto ta láska je tak silná, protože ona sebelimituje a to je
• 1:20:15
  něco, co málokdo si uvědomuje, co ho musí mě to bavit.
• 1:20:18
  Chápete, když mě něco baví, tak jste proaktivní kreativní,
• 1:20:22
  flexibilní, okamžitě naskakujou věci a my to řešíme odděleně
• 1:20:26
  kreativitu, flexibilitu, change management vyřešme tu emoci,
• 1:20:31
  milujme život a potom si můžeš dovolit chtít od něj co nejvíc.
• 1:20:35
  Ale my tu věc nemilujeme a chceme co nejvíc a to je to
• 1:20:38
  požitkářství, vždyť je to hřích. Jo, to je to, že pak co dělám,
• 1:20:43
  tak já sedím v konkurtní zóně a chtěl bych co nejvíc.
• 1:20:47
  Kolik lidí chce být bohatý a sedí věčně v hospodě?
• 1:20:49
  No, někdy bohatý nebudou, že jo a tak dále a tak dále.
• 1:20:53
  A. Ta emoce já měl rád třeba Miloše
• 1:20:55
  Formana a měl jsem to štěstí, že díky jardovi jsem ho poznal a
• 1:20:59
  třeba z něj čišel a láska k tomu, co dělá, ale zároveň chtěl
• 1:21:04
  od toho co nejvíc. On chtěl natáčet v Hollywoodu,
• 1:21:06
  on chtěl natáčet s největšíma hvězdama.
• 1:21:08
  On chtěl i ty sošky, ale ta energie jít za tím pramenila z
• 1:21:12
  tý lásky k tý činnosti, kdežto někdo má energii jít za tím z
• 1:21:16
  energie po té věci. A ta pietika.
• 1:21:20
  To říkáš na devadesátiletá babička.
• 1:21:23
  Že um jedinou věcí, kterou to v životě nemůžeš přehnat, je
• 1:21:26
  střídmost. To je krásná věta, ano.
• 1:21:30
  To, co vlastně říkáš s těma nastavením těch hranic, tak to
• 1:21:33
  je vlastně. Jordan pearson říká v podstatě
• 1:21:37
  to samý, proč to říkám, já je, protože máme 2 a půl letého
• 1:21:42
  prcka. Samozřejmě to seženou se snažíme
• 1:21:45
  nějak jako studovat a hledat. Jaký jsou teda ty přístupy, jak
• 1:21:47
  to dělat, co nejlíp? AAA, mně vždycky jako ve finále.
• 1:21:52
  Když někdo začne někde říkat nebo propagovat nějakou, já
• 1:21:55
  nevím nevýchovu nebo zas nějakej jinej způsob jo tam, kde co, tak
• 1:21:59
  mi vždycky říká, tak mi ukaž prostě ve výsledku toho člověka,
• 1:22:02
  kterej byl takhle vychovanej za 20 let, jak jak prostě funguje,
• 1:22:06
  jak vypadá, jak je úspěšnej AA tak dále.
• 1:22:08
  A měl jsem teda jenom mám jako 1 zážitek jako s dětma, který jsou
• 1:22:13
  na tý nevýchově a to bylo naprosto otřesný.
• 1:22:15
  Jo, kdyby prostě děcko řada mámu že je píčusák AA chová se jak
• 1:22:19
  prostě. Jako úplně to.
• 1:22:23
  Já jako táta nám v životě nedal ani po hlavech jo, ale já
• 1:22:26
  myslím, že možná že by ani náš táta se dokonce neudržel, takže
• 1:22:28
  prostě to je to. To si říkal, že to ani není
• 1:22:31
  možný. Jo a těm lidem to vlastně jako
• 1:22:32
  přijde úplně v pohodě jako a takže to jsem si říkal, no to
• 1:22:35
  asi úplně jako pro nás není. A ale přijde mi, že to s těma
• 1:22:40
  nastavením nějakejch hranic nebo něčeho minimálně AA naopak
• 1:22:44
  spousta zase těch lidí si všímám, nebo těch rodin s těma
• 1:22:48
  dětma tady dělá to, že na všechno ne, ne, ne jo, hlavně
• 1:22:50
  ne, tohle tam to nedělej, tady na to nešahej.
• 1:22:53
  A to mi taky nepřijde jako úplně ideální.
• 1:22:56
  Ty vlastně tys to tak trochu jako řekl, že vlastně možná, i
• 1:23:00
  když ne asi explicitně, že vlastně taková ta přirozená
• 1:23:03
  zvědavost nebo zájem toho dítěte zrovna přijde a vytáhne tam tu
• 1:23:07
  hokejku nebo ten golfovej míček a jde si tamhle s tím hrát.
• 1:23:10
  Chvíli tak možná, že to je takový, jako že nastavit nějaký
• 1:23:13
  limity dát tomu příležitost. A když vidím, že někde něco ho
• 1:23:16
  zajímá, tak to třeba podpořit. Tak no aby si neublížilo že jo,
• 1:23:20
  takže tam ty limity budou chráněj AA tak dále víš ono jako
• 1:23:24
  když se zamyslíte nad tím úplně na rovinu jako vemte si, že celý
• 1:23:28
  život neboli ne život, ale filogenetickej vývoj člověka je
• 1:23:33
  založenej vlastně na neustále o nějakých hranicích limitech.
• 1:23:37
  Vždyť jako kdysi, když to vezmeme v době tady pračlověka
• 1:23:42
  nejsem antropolog, ale no tak zase nás limitovala, příroda nás
• 1:23:46
  limitovala, byla zima, bylo teplo, bylo to.
• 1:23:49
  Já jsem musel, přece to není nejde žít bez limitů.
• 1:23:53
  Jo, ty hranice pak přišlo. Co když to vemu nějak velmi
• 1:23:56
  rychle a jenom přemýšlím. No pak přišly limity, jaký v
• 1:23:59
  podobě náboženství přišly desatera že jo jo, takže tohle
• 1:24:04
  nedělej, tam to nedělej tohle udělej tohle bla bla bla, takhle
• 1:24:07
  se chovej. No a teďkon je doba, kdy
• 1:24:10
  najednou mi ty limity vlastně jakoby hledáme dál, protože ty
• 1:24:14
  přírodní už moc nerespektujeme. My už jablíčka trháme celý rok.
• 1:24:18
  Když to přeženu, už to není o limitech že jabka se musíš o něj
• 1:24:22
  starat. AV říjnu ti dají nějaký děkuju a
• 1:24:24
  to samý VV jinejch věcech náboženství, že jo se říká, že
• 1:24:28
  sociologický přízkumy říkají, že současná doba se desaterem v
• 1:24:33
  Čechách řídí údajně 5% lidí. Nevim, jo, to znamená každej
• 1:24:39
  dvacátej, jestli je to tak není, nevím jak to jestli je to výzkum
• 1:24:44
  relevantní. Ale pravda je ta že asi už jako
• 1:24:48
  to desatero úplně, že by bylo něco, čeho by se člověk buď bál
• 1:24:52
  a nebo s tím souzněl. Už úplně není.
• 1:24:56
  No a já si myslím, že z toho důvodu je krize určitých hodnot
• 1:25:00
  určitých limitů pravidel no a my teď nevíme jak s tím, protože ta
• 1:25:04
  demokracie samozřejmě ta svoboda zavání jako bezlimitností, že
• 1:25:08
  jo, ale zase když budou úplně otevřený, tak si všimněte, že
• 1:25:13
  svoboda bez limitu je destruktivní pro toho dotyčnýho.
• 1:25:16
  Jo, to je ta svoboda v jídle. Pokud si nebudu dávat limity, no
• 1:25:20
  tak nám bují obezita. Prostě to je blbost.
• 1:25:23
  Ta svoboda musí implicitně ty limity obsahovat f ix šalda ve
• 1:25:27
  30 letech mám dojem hezký fejeton o tom o svobodě, kdy
• 1:25:31
  vlastně říká, že svoboda, která neobsahuje limity?
• 1:25:36
  I proto nositele vlastně jako smrtelná jo, takže já jako
• 1:25:42
  nevím, že se někdo baví vo tom, že limity jako ne ono na druhej
• 1:25:48
  straně, i když říká, že ne, tak oni jsou i pro něj.
• 1:25:51
  Jo, ty limity nám dává naše tělo limity prostě na limitech je
• 1:25:56
  postavenej celej vesmír, takže na pravidlech na řádu že jo jo
• 1:26:01
  takže. Já si myslím, že spíš se pojďme
• 1:26:04
  bavit jaký a to teď tys to naznačil, že jo, když to dítě má
• 1:26:07
  přirozenou touhu. Poznávání Ježíš tak honech, tak
• 1:26:11
  se honech tady hrabat ať si vysype ten šuplík a prohlíží si
• 1:26:15
  a poznává svět tady v kuchyni, že jo, kdy naše děti měly hrozně
• 1:26:20
  rádi, prostě si v kuchyňské lince šuplík spodní a vyndavaly
• 1:26:24
  sběračky. Ono to cinkalo, že jo a tak
• 1:26:26
  dále, tak jediný, co jsem okamžitě vzal věci, který by se
• 1:26:30
  rozbily porcelán, tak jsem uklidil, ale vařečky a já nevím,
• 1:26:34
  co všechno a ty tak to z toho měli radost, příbory kovový.
• 1:26:38
  Ne ostrý a takhle tak jo a to si každý musí stanovit, někdo
• 1:26:43
  řekne, nedělej mi tu ten nepořádek zavře zabouchne šuplík
• 1:26:45
  a běž si sednout v pohádce. No tak jako tak mu dát tablet a
• 1:26:50
  kouká na pohádku AU, toho jí brambůrky, no tak každý to má
• 1:26:54
  nějak jinak. A když se ptáš a všichni že jo,
• 1:26:57
  rodiče si tím prošli, že hledají nejlepší možnou výchovu.
• 1:27:00
  Já vždycky říkám těm rodičům, poslouchejte svoje srdce a je
• 1:27:03
  to. 1 věc, 2. Věc a hlavně se shodněte.
• 1:27:08
  To je nejhorší, jo, vy můžete mít jako názory takový či
• 1:27:12
  makový, ale nejhorší je, když to dítě nemá jednotnost.
• 1:27:17
  V těch maminka dovolí tatínek nedovolí, proto je problém
• 1:27:21
  střídavý péče mimo jiný v tom, že to dítě mění to prostředí i
• 1:27:26
  těch zásad pravidel a limitů u maminky se chodí spát v 10 s
• 1:27:30
  tabletem a může si dělat, co chci v pokojíčku.
• 1:27:33
  U táty v půl 10 bez tabletu a musím si buď chvíli číst a nebo
• 1:27:36
  spit. U táty chodím na tréninky
• 1:27:39
  poctivě pravidelně konkrétní případ UU maminky, když řeknu,
• 1:27:43
  že se mi nechce, tak tak nechoď. Jo a to je to, že pak to dítě
• 1:27:48
  vlastně začne využívat to, co je pro něj nejprospěšnější a stává
• 1:27:52
  se takovým jako využivatelem toho těch slabých míst.
• 1:27:58
  A když oba 2 jsou jednotný. Tak to je potom pro to dítě.
• 1:28:04
  Samozřejmě, no tady je zeď tečka.
• 1:28:07
  Tady je chvíli zeď tady chvíli není, to není úplně úplně
• 1:28:11
  správný, tak nakonec to by vám řekl asi sociologové, že mám
• 1:28:15
  dojem, že 2. Největší příčinou rozvodu AV
• 1:28:19
  partnerských jako nepohod a hádek je vlastně vztah k výchově
• 1:28:25
  dítěte. To dává smysl s.
• 1:28:27
  Penězům je jednička vztah k výchově dítěte dvojka, jednička
• 1:28:33
  je samozřejmě nevěra, ale pak další rozpady.
• 1:28:37
  Vztah k penězům 1 je rozhazovačnej, to je hamoun, ten
• 1:28:40
  by to koupil ten v životě ne a výchova, já ti to říkal, to
• 1:28:45
  nemá, nemá jakto, že to zase dělá.
• 1:28:47
  Ty si to dovolila, nedovolila hrozně jako.
• 1:28:51
  Problémová věc. A to dítě tam lítá k pingpongový
• 1:28:54
  míček, že jo. Mně se včera kamarád ptal, on má
• 1:28:58
  pětiletou holčičku a on je sportovec.
• 1:29:01
  Celoživotní sportovec, jeho manželka, taky všechno jako
• 1:29:04
  taková ta stabilní hezká rodina a ptal se mě, že když tě, když
• 1:29:09
  věděl, že tě tady budeme mít, jak by jsi řešil situaci, že za
• 1:29:12
  ním přišla ta má holka. A řekla mu, že nechce tentokrát
• 1:29:16
  na trénink, kterej si jakoby vybrala a že to bylo poprvý
• 1:29:20
  teďka. Nebo podruhé se mu to jako
• 1:29:22
  stalo, že může, řekla tam, že nechce, a když ji tam poprvý
• 1:29:26
  odvezl, tak vlastně věděl, že ta holčička si to vlastně užila a
• 1:29:29
  ona myslím, že to šlo o nějaký tancování nebo něco takového a
• 1:29:32
  že jí to bavilo a že si myslí, že jakoby ten problém byl v tom,
• 1:29:35
  že vlastně se jí tam jako jenom nechtělo jít, nebo nějak ta
• 1:29:38
  cesta. A on přesně v tom konceptu
• 1:29:41
  výchovy nevýchovy, tak je jako ještě přesně asi neví, jako
• 1:29:44
  kterým tím směrem, kde je ta hranice.
• 1:29:47
  Tak se ne ptát se tě zeptám, jestli jak bys to řešil, jako
• 1:29:49
  jestli tu holčičku, má tam v uvozovkách nutit chodit.
• 1:29:53
  Po nějakou dobu, nebo jestli má navnímat to, že tam opravdu už
• 1:29:56
  nechce bejt a tudíž to řešit nějak jinak?
• 1:29:59
  To myslím, že tam je otázka čas, že jo a důvody, proč jí to
• 1:30:02
  přestává. Určitě bych si s ním o tom
• 1:30:04
  povídal. A proč najednou?
• 1:30:05
  Jako vždyť se ti tam minulej tejden líbilo, co se děje, pak
• 1:30:09
  bych si dal s ní čas záleží pětiletá, tak ta v tom čase má
• 1:30:13
  trošku ještě jako se neorientuje, to znamená jako.
• 1:30:17
  Nás stresujou věci. Který maj v sobě jakoby takový 2
• 1:30:21
  důležitý body. Nejvíc nás stresujou věci, který
• 1:30:24
  obsahujou, že nevím, kdy to skončí, a 2 věc, když to nemám
• 1:30:29
  vůbec pod kontrolou pro to. Covid byl pro společnost tak
• 1:30:33
  strčující, protože nikdo nevěděl, kdy to skončí.
• 1:30:36
  A my jsme to vůbec nevěděli a tápali jsme pod kontrolou válka
• 1:30:39
  na Ukrajině. My nevíme, kdy to skončí a
• 1:30:42
  tápeme, protože jako tady, kdo to má pod kontrolou, nemá, pod
• 1:30:46
  co se bude dít. Proto tyhle aspekty, když tak,
• 1:30:49
  že když je nějakej stresor, tak já říkám tyhle aspekty.
• 1:30:52
  Vylučte, jak to vyloučíte? No nemůžu dát dítěti, že nevím,
• 1:30:55
  choď tam ještě a uvidíme, ne pojď se domluvit, že do Vánoc
• 1:31:00
  tam budeš chodit máme, potom si řeknu, mám 3 měsíce na to a mám
• 1:31:05
  čas vytvořit podmínky, aby to znova zas, aby to naskočilo
• 1:31:08
  znova. A co teda jaké podmínky, aby to
• 1:31:11
  naskočilo znova ta holka musí začít zažít nějaký miniúspěch,
• 1:31:14
  že jo, takže musím navodit během toho, aby tam byl nějakej
• 1:31:18
  miniúspěch, aby tam byla zpětná vazba vod, kolektivu, vod, vod,
• 1:31:22
  trenéra a možná se jí tam zase začne líbit jo, nebo ten důvod,
• 1:31:26
  že se jí tam nelíbí, může bejt vopravdu nemusí bejt ten sport
• 1:31:31
  tam může být něco se stalo. Trenér příliš začal křičet.
• 1:31:35
  Nějaká holčička, tam jí něco do ní šťouchá.
• 1:31:38
  Že jo těch věcí je celá řada, ale tady je problém ty toho
• 1:31:43
  blahobytu. A proto já říkám, že v tom
• 1:31:45
  blahobytu je ten život možná vlastně paradoxně těžší.
• 1:31:48
  A ten jevonc měl pravdu, že se umíme lépe orientovat v době
• 1:31:51
  nedostatku než nadbytku, protože ona vzniká paralýza.
• 1:31:55
  Těma možnostma, jestli mi rozumíte ona, kdyby ta to malý
• 1:31:58
  dítě, když nemá jinou možnost, prostě jdeš 2 hodiny pěšky do
• 1:32:02
  školy. Tak jdeš.
• 1:32:04
  Já nemáš auto nemáš autobus? Tak to neřešíš, prostě jdu,
• 1:32:09
  nechce se mi a ledu jo, a to bylo v těch himalájích, že
• 1:32:13
  prostě od 10. Škola do 2 a 2 hodiny pěšky do
• 1:32:16
  školy tak to nikdo neřeší. A teď si představte, že vy máte
• 1:32:20
  jít pěšky 2 hodiny do školy, když tam stojí auto, tam jezdí
• 1:32:23
  autobus, jezdí tam vlak no tak jako logika.
• 1:32:27
  Věci je, že on je to vlastně teď těžší, jo?
• 1:32:31
  Limity v jídle si dávat, když to jídlo není, no to se dávají
• 1:32:34
  dobře limity a limity. V jídle si dávat, kdy tady všude
• 1:32:37
  praskaj stoly. A proto vlastně tou atributou v
• 1:32:41
  současné době daleko větší sebeovládání.
• 1:32:44
  Proto ty lidé, kteří říkají, že se dřív lidé lépe ovládali
• 1:32:48
  sebeovládali. Já s tím moc nesouhlasím, oni se
• 1:32:51
  musel, oni neměli volbu, to není sebeovládání.
• 1:32:54
  Když nemám volbu, oni to vydrželi a přežili.
• 1:32:57
  To je pravda. Oni můžou říct to, kdyby si
• 1:32:59
  tenkrát viděla, jak jsme neměli co jíst a museli jsme to, a to
• 1:33:04
  ano, ale vy jste neměli co jíst. Já mám co jíst a nemám jíst.
• 1:33:09
  Co je těžší? Takže tam se ta doba zlomila AV
• 1:33:14
  tom je ten nadbytek, který vytváří.
• 1:33:17
  Nakonec skončilo takovou paralýzu.
• 1:33:19
  Proto paradoxně můžeme říct, že je daleko těžší teďkon vychovat.
• 1:33:25
  Zdravého člověka, ať už z hlediska fyzicky.
• 1:33:27
  Díky tomu tomu nadbytku jídla a psychicky AIZ hlediska
• 1:33:32
  emocionálního že jo ale. To je přesně vidět i na tom
• 1:33:34
  malém dítěti, že že jako zná si každej prostě ty děti, jak mají
• 1:33:38
  teďka spoustu hraček, tak vlastně pak jako neví s čím si
• 1:33:41
  hrát. Nakonec se rozkramařený úplně
• 1:33:43
  všechno, že jo večer. A hraje se s vařečkou.
• 1:33:46
  A hraje si se vším 10 minut, že jo a přesně a nakonec to skončí
• 1:33:50
  u vařečky nebo u něčeho prostě, co zrovna objeví, že jo, ale to
• 1:33:53
  jsme si právě taky teďko říkali, že už jako že ho hrozně baví
• 1:33:57
  lego a takovýhle. Takže možná že to zredukujeme,
• 1:33:59
  schováme všechno možný a necháme tam prostě 1 2 věci.
• 1:34:03
  Limity. A nastavíme pak i nějaký
• 1:34:05
  hranice? No.
• 1:34:06
  Dokonce. Já jsem přesvědčený, že pro to
• 1:34:08
  je hodně malý děti nejlepší tělocvičnou říkám pro sportovní.
• 1:34:12
  Je les je příroda jo tam se i postulární svalstvo lezení po
• 1:34:17
  stromech všechno jako jaký pak vyhřívaný haly, kde máte plochý
• 1:34:21
  nohy na tom to bla blaku samozřejmě ale jo něco na tom
• 1:34:26
  je. Proto si myslím, že my se musíme
• 1:34:27
  vrátit k určitým věcem a já si myslím, že žádnýmu dítěti by
• 1:34:31
  neškodilo, kdyby 1 v roce jelo na tejden pod stan s tátou a
• 1:34:35
  zmokli. A zažili zimu a zažili hlad a
• 1:34:40
  zažili vodu. Kde na vás vy jste z š jm
• 1:34:44
  jezdili Vltavu prší ze shora voda ze zdola voda vypromáčený.
• 1:34:48
  Teď jste neměli ty hezký barely a to takže ten batoh vám zmoknul
• 1:34:52
  taky, takže vy jste rozbalovali mokrej stan tohle do dneška na
• 1:34:55
  to vzpomíná. A vůbec si nemyslím, že to mě to
• 1:34:58
  nějak traumatizovalo. Ne že jste to prožili a ten
• 1:35:02
  prožitek vás obohacuje. Proto ten konfucius přece jí to
• 1:35:05
  říká. Když něco vidíte, slyšíte,
• 1:35:08
  nepamatujete si, vidíte, zapamatujete si, když něco
• 1:35:11
  prožijete, tak teprve tomu rozumíte a my ty prožitky
• 1:35:15
  odstraňujeme a chceme tomu rozumět a stávají se z nás
• 1:35:19
  teoretici a těch teoretiků je tolik.
• 1:35:22
  Že právě vy nevíte proto, že jste to neprožívali?
• 1:35:24
  Neprožili. Jsme to ne.
• 1:35:27
  Já nechci říct, že oni jo já ne a tím pádem vlastně jako tady
• 1:35:31
  úplně nemáte ukázaná. Platí, že jo, no.
• 1:35:35
  Jako roli ve výchově toho dítěte pak vlastně.
• 1:35:39
  Protože já, když jsem se teďka bavil se svojí babičkou, tak mi
• 1:35:41
  vlastně došlo, že jsme se jako v něčem podobní, třeba jakou, jako
• 1:35:46
  jakou roli hraje vlastně v tom ve výchově toho dítěte nějaký
• 1:35:48
  jakoby rodinný a nebo mezigenerační jako animózy nebo
• 1:35:53
  taková ta rodinná? Prostě historie.
• 1:35:55
  Si myslím, že velkou a není to už jenom jako takový, že?
• 1:36:01
  Se to jen tak plácne, ale novej obor on už není úplně novej, ale
• 1:36:05
  přece jenom v Čechách možná není, tak je epigenetika.
• 1:36:09
  AI ty genetika hovoří třeba o tom.
• 1:36:12
  Že právě tahleta paměť, která je.
• 1:36:18
  Je založena na tom, že třeba vaše životy teď co žijete,
• 1:36:21
  ovlivňují vaše vnoučata, která ještě nejsou narozené.
• 1:36:25
  To je epigenetika, to znamená vy to nemáte přímo v genech v dna,
• 1:36:29
  proto je to epi genetika jo, takže potom ano, souhlasím, že
• 1:36:34
  ta babička na vás musí mít a vy máte to štěstí, že ta prababička
• 1:36:39
  nebo babička je ještě ve vašem relativně pozdním věku a že ji
• 1:36:43
  ještě máte, tak vás ovlivňuje daleko víc a je to silnější to.
• 1:36:48
  Je takový to, že z těch hlediska vlastností nevím, má něco v sobě
• 1:36:52
  třeba negativního? A že já jako třicetiletej si
• 1:36:56
  řeknu, tak tohle není něco, co chci jako posouvat dál, a tudíž
• 1:36:59
  to končí ta vlastnost se mnou. Mám teda tu moc, já to udělám.
• 1:37:02
  Ano ano. To jsou ty rodový studie podle
• 1:37:05
  toho ano, vy máte moc zastavit, vás to může třeba, kdyby to byla
• 1:37:09
  nějaká ošklivá věc, tak se často stává, že třeba toho člověka to
• 1:37:13
  může dost. Jako chvíli bolet sílí to, může
• 1:37:17
  se mu stát i něco jako zvláštního v životě.
• 1:37:20
  On to nechápe, ale často se v těch rodových studiích přijde na
• 1:37:25
  to, že prostě nese nějakej rodovej.
• 1:37:28
  Určitou vlastnost a. Polerismus.
• 1:37:30
  A on má a on má teď tu šanci. To změnit?
• 1:37:35
  Jo, věřte, nevěřte, já nevím, jak to je, ale takhle se k tomu
• 1:37:40
  často přistupuje. Jo, máte tam nějaký rodový?
• 1:37:44
  Každý máme nějaký rodový, tam můžeme mít, bolavý místa a.
• 1:37:49
  Jo někde praděda se choval ošklivě k ženám, jo a možná to
• 1:37:54
  sem tam jako vyskočilo. I ve vás u vás.
• 1:37:57
  A teď tady máš zrcadlo teď zrovna, pokud je k nějakýmu
• 1:38:01
  terapeutovi, tak je schopen ti. Tohle třeba říct je konstelace a
• 1:38:06
  tak dále, no. To je často lékař, vždycky co
• 1:38:09
  slyším ty příběhy, tak vždycky táta něco řekne.
• 1:38:12
  No můj táta se nevím, neuměl mi říct, že že mě má rád, že jo,
• 1:38:17
  tak já přesně budu dělat přesnej opak.
• 1:38:19
  Budu to dětem furt říkat, že jo, a zase zapomene třeba na něco
• 1:38:22
  jinýho zapomene jim říct, že já nevím, že je na ni pyšnej, nebo
• 1:38:26
  prostě pochválit, nebo něco to je 1 a ty a teď zase ten další
• 1:38:29
  si uvědomí, jo, tak to tak takhle, tak já to budu zas dělat
• 1:38:32
  jinak, že jo, ale. Podle mě to je furt takovej jako
• 1:38:34
  nekonečnej příběh, že vždycky, jako se na něco zaměříš a pak
• 1:38:37
  jako zapomeneš možná na něco trošku jinýho, že to je takový
• 1:38:41
  jako trošku, jak je to třeba v případě, kdy, kdy jsou
• 1:38:44
  sourozenci, že to je taky jako často vidět.
• 1:38:48
  Neříkám, že zrovna jako v našem případě, ale často je vědět
• 1:38:51
  prostě, že když se narodí, potom ten ten ten mladší, ten řekněme
• 1:38:55
  novej prvek v tý rodině, tak ten starší třeba může žárlit, že
• 1:38:58
  maminka zrovna teď se věnuje tomu mladšímu.
• 1:39:01
  A pak se to jako nese celým životem třeba.
• 1:39:03
  Počkej a ještě případ dvojčat to je taky.
• 1:39:05
  Prdel nebo dvojčat. No a jednovaječných to je to
• 1:39:08
  právě že jednovaječní mají to stoprocentně stejný DNAA oni
• 1:39:11
  jsou jiný. Nemyslím vzhledem jo, ale třeba
• 1:39:13
  máte jednovaječný dvojčata hodně že 1 je leváka pravák jo v
• 1:39:18
  tenise to je úplně že jo holky plíškovic nakonec jo Kristýna
• 1:39:24
  levačka kája pravačka. Jo bránové tenisti debili ti
• 1:39:31
  nejlepší světla, jo pravá klivá. Tak, ale na to vám jako
• 1:39:34
  porodníci docela jako říkají racionální jako odpověď, jestli
• 1:39:38
  je to pravda. Nevím, že jak jsou v tom.
• 1:39:43
  V tý v tom? V tý děloze tak v tom
• 1:39:48
  prenatálním vývoji, tak oni jsou ramínkama vedle sebe.
• 1:39:52
  To znamená 1 ruka se vlastně v tý placeňtě hýbe daleko méně než
• 1:39:56
  ta 2. No a logicky, když jsme
• 1:39:58
  ramínkama u sebe, tak jsou to vždycky ty protichu.
• 1:40:01
  Je to teorie, nemám na to žádný. Ne, tak mě to zaujalo, když mě
• 1:40:04
  to pan profesor řekl, tak jsem říkal, jo, to je dobrý a začal
• 1:40:08
  jsem si toho všímat a pak jsem našel dvojčata, který to
• 1:40:10
  nefunguje a on povídá, no, to byl ale opačně.
• 1:40:13
  Ten měl hlavičku nahoře a ten měl hlavičku dole, víš?
• 1:40:16
  Takže oni jeli ty jo. Takže zase jsem.
• 1:40:20
  Odešel a. Ale byl jsem rád, že mám
• 1:40:22
  odpověď, ale jestli to je pravda, nevím, ale tady jsou
• 1:40:25
  pozor. Todleto buďme upřímní, my to ne.
• 1:40:27
  My nevíme vůbec psychologie neví, tady jsou nějaký teorie,
• 1:40:32
  že temperament je vrozenej charakter, je získanej
• 1:40:35
  temperament, je jo extrovert, introvert a tak dále.
• 1:40:39
  To je vrozený a charakter je získanej, ale už to zase
• 1:40:44
  neplatí, už je to zase jinak. My nevíme jo a pravda je, že se
• 1:40:49
  dělalo plno studií oni ty studie tys to řek dobře oni ty
• 1:40:53
  longitudiální to jsou ty dlouhodobý studie, těch je těch
• 1:40:58
  ta teď probíhá 1 na novým zélandě, protože je to ostrovní
• 1:41:01
  země, kde se vlastně před x lety už je to fakt snad od 80 letech
• 1:41:08
  začalo x rodin. Nechci být, ale myslím, že to
• 1:41:11
  řeknu dobře, že to bylo asi 250 rodin.
• 1:41:14
  Kteří měli malinký dítě, respektive před porodem, se
• 1:41:18
  začli sledovat a ty se sledujou do teďka jo, a ono se vlastně
• 1:41:22
  sleduje na to, jako jak se s tím dítětem nebo nikdo do toho
• 1:41:26
  nezasahoval, ale sledujou se a jak se jo rozvedli, se rodiče
• 1:41:31
  nerozvedli, byly na škole, nebyli na škole, jaký vztah mají
• 1:41:35
  k dodržování pravidel, pokuty dostávali, nedostávali, to
• 1:41:40
  znamená, ta studie ještě probíhá.
• 1:41:43
  Samozřejmě ty výsledky nějaký prosakujou, takže je hrozně
• 1:41:48
  těžce to měří. A jako že charakter by měl být
• 1:41:51
  na bázi podmínek, v čem žijeme a temperament jo, ale jsou to
• 1:41:56
  zajímavá studie. Já jsem ani nevěděl, že existuje
• 1:42:00
  takovej obor. Zabývá se vlastně tímhletím
• 1:42:03
  prostředím a výchovou zvířat v živočišné říši a. 1 1 Angličan
• 1:42:12
  já si možná vzpomenu na jeho jméno udělal famózní.
• 1:42:15
  Famózní výzkum on ten výzkum vždycky, když je něco
• 1:42:18
  jednoduchého, tak jako je to to nej jo.
• 1:42:21
  On si uvědomil, že když se rodili mu v laboratoři.
• 1:42:27
  Krysy laboratorní tak si uvědomil, že jsou určitý matky,
• 1:42:32
  který ty mláďátka jakoby volizujou oprašujou čistí.
• 1:42:36
  On si vyloženě je nazval lízací matky a pak byly matky, který
• 1:42:42
  vyvrhly ty mláďata. A ve svý podstatě vodě téměř
• 1:42:45
  nepečovaly a on si řekl, sakra, je to genama, nebo je to?
• 1:42:51
  No a on udělal geniální věc, on vlastně matka lízací a jejich
• 1:42:57
  mláďata vzal a dal tý matce, která se o ty mláďata tolik
• 1:43:02
  nestará. A ty mláďata od tý matky, která
• 1:43:05
  se o ty myši stará vo ty krysy, dal tý matce lízací.
• 1:43:10
  Čekal na další generaci myši kris.
• 1:43:14
  Jestli teda se ty myši ty krysy stanou těm a lízacíma, přestože
• 1:43:19
  se narodily nelízacím matce, to je chaos.
• 1:43:22
  Že jo, nebo jestli se stanou ty lízací mláďátka těma ošklivejma
• 1:43:30
  maminkama. Pokud se daj pod tu ošklivou
• 1:43:33
  maminku. Jako jestli bude mít teda vliv
• 1:43:35
  genetika versus. I kola prostředí říká se tomu
• 1:43:37
  behaviorální a behaviorismus je psychologickej směr zabývající
• 1:43:42
  se chováním člověka a já jsem nevěděl, že behaviorální jako
• 1:43:45
  biologie, která se zabývá chováním zvířat.
• 1:43:48
  Todleto na to sem narazil a mám dojem, že Cyril hash vo tom
• 1:43:52
  krásně mluví nebo píše někde a. Představte si, že tomu jasně
• 1:43:59
  jasně závěr, že ty následující, když se staly tyhlety miminka
• 1:44:05
  těma rodičema, tak se chovali podle toho, v jakém prostředí
• 1:44:10
  vyrůstali a ne podle toho, od jaký maminky byly.
• 1:44:14
  Naopak, ale buďme upřímní. Vezmeš si v kojeňáku miminko.
• 1:44:23
  A teď to musím říct třeba romskýho původu do 14, 15 let je
• 1:44:30
  úžasný. Vyrůstá, dokonce se sourozencem
• 1:44:35
  v tý rodině. To je konkrétní příklad AV 16 v
• 1:44:38
  17 začalo stejně utíkat z domova, nevracelo se domů,
• 1:44:42
  přivedli ho policajti a ty rodiče byli totálně nešťastný a
• 1:44:48
  pak zase to někde bylo jinak. Proto, jako si říkám, tak
• 1:44:52
  nevstupuje do toho ještě nějakej osud.
• 1:44:55
  Nevstupuje do toho ještě nějaká reinkarnace, naši minulý životy,
• 1:45:00
  sólo životy, takže my tomu fakt nerozumíme.
• 1:45:04
  Proto v tomhle dělat závěry jo, aby tady nevyznělo, že si
• 1:45:08
  neberte děti v kojeňáku, nebo neberte samozřejmě čím mladší to
• 1:45:12
  dítě si vezmete, tím víc, co můžete o to je logický, ale
• 1:45:15
  jestli ho můžu ovlivnit, opravdu se vším všudy.
• 1:45:18
  Do všeho to nikdo opravdu dodneška neví.
• 1:45:21
  Taky nikdo neví proč nějakým lidem se narodí člověk, který je
• 1:45:26
  schopnej být z rudou, že jo zabije x lidí a tak dále.
• 1:45:30
  Ze vzdělaný rodiny a já nevím. Měl téměř všechno a podívej se,
• 1:45:34
  jak se blablabla. Takže tyhlety anomálie prostě
• 1:45:39
  jsou a ne vždycky na to máme jako racionální rozumný
• 1:45:44
  vysvětlení. Já jsem měl teďka takovej
• 1:45:46
  zážitek. Já žiju v horách a pracoval jsem
• 1:45:51
  tam na počítači asi 1 polovinu dne a člověk prostě přijde do
• 1:45:55
  styku se zprávama, tak si něco přečte, že jo a teď už má najetý
• 1:45:58
  ty svoje programy a hned si řekne jo, jo dobrý, tak tohle by
• 1:46:01
  byl můj názor. Prostě, kdybych jako pracoval na
• 1:46:04
  počítači, nebo žil v tom prostředí, kde se odehrává tohle
• 1:46:07
  ta realita? A já jsem pak, protože začal
• 1:46:10
  bejt venku hezky, tak jsem zaklapnul počítač.
• 1:46:12
  Šel jsem dělat něco na zahradu. A vlastně žil jsem jako 2.
• 1:46:15
  Část toho dne. Měl jsem jako jinou realitu a
• 1:46:18
  pak jsem večer si říkal, ty vole to je, to je vlastně zajímavý,
• 1:46:20
  že kdybych jako protáhnul ten svůj život jako ten ranní třeba
• 1:46:23
  o 10 let, tak bych byl asi takovejhle.
• 1:46:26
  Měl bych asi takovýhle názory, takhle bych se asi jako jednal a
• 1:46:30
  kdybych zase naopak protáhnul tu odpolední činu od těch 10 let,
• 1:46:33
  tak bych byl zase takovejhle a měl bych takovejhle názor a tak
• 1:46:35
  dál. A tehdy mi došlo, že vlastně,
• 1:46:37
  když jako člověk se jako. Uzavře do tý jedný věci tak
• 1:46:42
  vlastně takovej jako. Pak vlastně jako bude takový
• 1:46:44
  bude mít názory a vlastně nebude k sobě pouštět ty ty 2 věci, že
• 1:46:48
  jo, a to jsem si říkal, ty jo, ale to je pak jako u mě, je to
• 1:46:51
  jako dobrý, tak já si to asi dokážu uvědomit AA třeba s tím i
• 1:46:54
  nějak jako plus mínus autobus jako pracovat ty ale u těch dětí
• 1:46:57
  to musí být taky jako vlastně těžký, když to dítě vlastně bude
• 1:47:01
  zavřený třeba jenom v nějaký jako rodině, nebo v nějakým jako
• 1:47:04
  úzkým kruhu a nebude mít jako styk.
• 1:47:08
  SS jinými názory s jinými podněty.
• 1:47:10
  No co na to studie taky takovýhle nějaký nebo?
• 1:47:13
  Značně to těch podmínkách neskutečně ovlivňují, jako když
• 1:47:17
  jsou tak ty ty vlčí děti, že jo, co se jako našly, jo, do té jsou
• 1:47:22
  děti, který prostě třeba někde zabloudili ve 3 4 letech, nebo
• 1:47:25
  dokonce dřív a žili 5 6 let v lese v džungli v přírodě
• 1:47:31
  zvířatama že jo, jo, takhle já si pamatuju, byla 1 holčička v
• 1:47:36
  opařanech na psychiatrii. Nevím vůbec, jestli asi už
• 1:47:41
  nežije. A jak to dopadlo?
• 1:47:43
  Ale když jsme, když jsem studoval sociálně právní
• 1:47:46
  nástavbu, tak jsme tam byli na exkurzi a tam byl pacient,
• 1:47:49
  protože to je psychiatrická léčebna, kterýho nám ukazovali.
• 1:47:54
  Ten byl zavřenej v kleci, takový ty provazový kleci tenkrát, že
• 1:47:59
  jo, to ještě ty klece. Bohužel jako v těch blázincích
• 1:48:02
  byly, protože jsme v nějakém řeknu vám to dost přesně 79, 80
• 1:48:08
  roce. A my jsme tam byli na ty exkurze
• 1:48:12
  a tak nás tam prováděli do dneška.
• 1:48:14
  Z toho mám docela jako takový nepříjemný pocit.
• 1:48:17
  Tam byla holčička, kterou nám říkali, že objevili přivázanou
• 1:48:22
  na Šumavě u nějakých dementních rodičů, objevili přivázanou z
• 1:48:27
  kozou v chlívku. Folkárně měla v 6.
• 1:48:33
  Letech ta holka neuměla mluvit chodila po 4 a já jí viděl v
• 1:48:40
  době, kdy bylo 17, nemluvila. Vydávala zvuky a jediný, co ji
• 1:48:46
  naučili vlastně jako dobře jíst žicí jenom žicí jo, chodila
• 1:48:53
  přihrbeně chodila špičkama jako koza.
• 1:48:56
  Takhle na že patu měla nad zemí. Byla to lidská bytost, že jo jo,
• 1:49:04
  proto vlastně mauglí a tyhle ty věci jako ty pohádky údajně těch
• 1:49:09
  pak byly ty 2 bratři ne co je našli v Indii našli někde
• 1:49:13
  dřevorubci jako 7 osmiletý děti. Tak chtěl právě zmínit, takže já
• 1:49:18
  už si nevybavuju ten příběh přesně já vím, že že byly 2 no.
• 1:49:21
  V čem je ten příběh teda? No snažil dřevorubci našli malý
• 1:49:25
  2 děti, 6 sedmiletý nějak tak oni ani nevěděli přesně, když
• 1:49:29
  káceli džungli v Indii a byli to nějaký odložený děti, který
• 1:49:34
  prostě tam žily se zvířatama. Jestli je to ani nikdo neví,
• 1:49:38
  jestli oni říkaj, že vlci nenaučili je mu, pak je dali do
• 1:49:41
  cirkusu, že jo, takový ty blbosti s nima dělali brzy
• 1:49:44
  zemřeli no. Nedovedli se etablovat do života
• 1:49:47
  už vůbec? No ale je zajímavý a já mám
• 1:49:49
  pocit, že jsem to uslyšel u tebe IV nějakém jako rozhovoru, že
• 1:49:52
  jsi trávil čas v okolo pralesa. Dost často se dost často si teda
• 1:50:00
  jako googlujeme to, jak vypadá vlastně lidská noha člověka,
• 1:50:04
  který žije v pralese, že má ty prsty prostě na noze, jak jak
• 1:50:07
  jak na ruce zažils něco takovýho podobného nebo nebo je to jenom
• 1:50:12
  jako snímek na internetu. Nezažil a my nevím.
• 1:50:15
  Pokud si pamatuju indiány s kterýma jsme chodili a já jsem
• 1:50:20
  taky se snažil chodit bosé a vydržel jsem to asi 3 dny, to je
• 1:50:24
  1 den to jde pak jako a začne to jako je to podrážděný.
• 1:50:28
  Prostě pak na to člověk není zvyklý, nemá to ztvrdlý tak jako
• 1:50:32
  ten 3 den jsem si ho obul takový sandálky, ale ty borci tam
• 1:50:36
  chodili, ale že by měli změnu na na prstech?
• 1:50:40
  Já jsem ji nezaznamenal, ale v čem jeli změnu?
• 1:50:43
  Teda o čem měli tu podrážku na na spodku nohy?
• 1:50:46
  No. Jamie tordou.
• 1:50:48
  To jako oni tam běhali. My jsme prostě normálně na
• 1:50:51
  férovku džunglí jako tam s mačetou.
• 1:50:53
  To znamená ani nevíte do čeho šlápnete, kam šlápnete vůbec.
• 1:50:58
  Jo, takže nějaký tarantule a hadi a plaza a nějaký jako tam
• 1:51:03
  pichlavý věci, na který tam no to na to jsou zvyklí no ale ty
• 1:51:08
  prsty, že by tam zrovna tohle to jsem ještě.
• 1:51:10
  Neslyšel ne to je to je jenom tam, kde já nevím, někdy asi
• 1:51:13
  hodně prší nebo tak a je tam taková ta jílovitá půda, že mezi
• 1:51:17
  těma prstama se to tak jako to a mají pak takový jako roztáhlý.
• 1:51:20
  No je, to je to podle mě to, jak je ten koncept barefoo, to to
• 1:51:23
  chce vlastně jako rozsáhlý, že jo.
• 1:51:26
  Mezi tímhle prsty najednou jak na rukou.
• 1:51:27
  No dobře, no. A kde kde jsi teda byl?
• 1:51:29
  Nebo v goatemale v pralese v belize Mexiku v himaláje hodně
• 1:51:37
  srí lanka. A ty jsi zmiňoval nějaký
• 1:51:41
  indiány? Ty jsi tam jako byl koukat jak
• 1:51:43
  žijou nebo nebo z jakého důvodu já jsem.
• 1:51:45
  Já jsem tam měl průvodce 1 jediného.
• 1:51:49
  Jsem našel si kluka v Mexiku, kterej mě proved právě jednak
• 1:51:54
  Mexiko. Ty ruiny, co jsou pro takhle, mi
• 1:51:58
  to tam říkali. Jo ty, co vystavujou turistům,
• 1:52:01
  tak je údajně 5%. Ty ty pravý ruiny.
• 1:52:04
  Když chcete, tak musíte do pralesa tam nevedou cesty.
• 1:52:08
  Samozřejmě tam se turisté nevodí a hlavně je to zarostlý ještě
• 1:52:12
  těma. No AK tomu já jsem k tomu chtěl
• 1:52:14
  a on mě k tomu veta, tam musí šít prostě chvíli lodí.
• 1:52:18
  Pak už na oslovy a pak tě předá indiánům, který tam žijou a ty
• 1:52:24
  tam s nimi žiješ. Takže šamanovi nebo tomu
• 1:52:28
  náčelníkovi to mě na brífova, co mám vzít?
• 1:52:31
  Jo, takže nůž vem pěknej, kterej mu budeš věnovat korálky
• 1:52:36
  skleněný nějaký opravdu takhle až a vy požádáš, jestli tam s
• 1:52:40
  nima můžeš prostě určitej čas pobýt, jo, jakmile chvíle.
• 1:52:45
  Jako tam nějaký dohadování, pak teda tě přijali.
• 1:52:48
  No dostal, dostal si normálně ten stan jejich to není stan že
• 1:52:54
  jo, ale to je to chatrč taková no a tam si s nimi prostě jako v
• 1:52:59
  obýval, takže jsem chodil s nima na lov do cinutu se koupat s
• 1:53:04
  dětma jsem se podíval, jak si hrajou mě zajímá, takže třeba
• 1:53:08
  úžasnej poznatek pro mě byl. Já jsem, já jsem ranní ptáček,
• 1:53:11
  že jsem tam nějak vstal. Se sluncem tam nějak svítalo
• 1:53:16
  kolem tý půl 6 5 tropy že jo? A jdu ven jako před tu chýši a
• 1:53:23
  teď tam vidím malý dítě prostě já bych se čtyřletý o těch na
• 1:53:29
  těch liánách jo, co jako tady 15m najednou ve vejšce.
• 1:53:34
  Tam jsem se bál, aby nespadlo, že jo, vždyť tam to, no pak ta
• 1:53:38
  holčička viděla to holčička. Očividně tak to jako viděla, že
• 1:53:41
  jí pozoruju, tak se začal, trošku mi připadal předvádět
• 1:53:44
  jako dítě, tak mi nám ukazovala, co v tom vzduchu jo z jedný
• 1:53:48
  lijány, ty vás jsem se bát. Cirkusačka nebo co?
• 1:53:51
  Tohle to byly neskutečný sportovní výkony.
• 1:53:54
  Jsou to malý dítě, pak slezlo dolů tak jako já jsem jsem si
• 1:53:58
  neuměli dorozumívat, že jo. Neuměli jsme se navzájem, ale
• 1:54:02
  přesto jsme si jako takhle, no tak jsem jí taky věnoval nějakej
• 1:54:06
  dárek. To byla taková úžasnej, zajímavý
• 1:54:09
  jako z pohybovýho hlediska si nedovedu představit, že by
• 1:54:13
  čtyrletý evropský dítě něco takovýho, co ta holka tam
• 1:54:16
  předváděla. Vůbec to bylo neskutečný, takže
• 1:54:20
  zase ty podmínky vedou k tomu, že pro mě je to asi tam je zcela
• 1:54:24
  přirozený. No ta.
• 1:54:25
  Výchova, tam byly tam nějaký poznatky nějaký rozdíly?
• 1:54:28
  Co jsi viděl? Tam byly výchova takový tam se
• 1:54:31
  to v tý výchově jakoby trošku mi připadá, že se tam jako
• 1:54:34
  potřebuješ. To znamená ty ty povinnosti tam
• 1:54:37
  nějak jsou předem daný jo, kdo se stará o ten oheň, kdo jde na
• 1:54:41
  to dřevo, a to prostě v tom vyrůstáš.
• 1:54:43
  A ty nějak tu povinnost? Prostě v určitým věku dostaneš,
• 1:54:46
  tak nediskutuješ, tak to prostě děláš.
• 1:54:48
  Jo, takže tam se navzájem potřebujem a ta potřebnost
• 1:54:52
  vzájemná. To je to, co stmeluje ten kmen
• 1:54:54
  to stmeluje tu rodinu to bylo nakonec IV 1 republice.
• 1:54:57
  Jo, kdy my jsme, když se nad tím zamyslíš jako lidstvo, my jsme
• 1:55:01
  se prostě daleko víc potřebovali.
• 1:55:02
  Ta rodina, jo ty ty děti byly nutný, že tu krávu támhle
• 1:55:06
  odvezli na pastvu, že tam sní chvíli byly, že pak ji zahnaly
• 1:55:09
  zpátky, táta zase chodil do fabriky vydělat nějakou kačku,
• 1:55:13
  máma byla nutná v tom, že se starala o další 2 děti a.
• 1:55:17
  Že se starala o to, ale 1 bez druhýho by vlastně jako to moc
• 1:55:22
  nešlo a to vlastně ta soudržnost zase byla z tohohle hlediska
• 1:55:25
  buďme upřímný snazší pro tu rozvodovost třeba v tý době jako
• 1:55:29
  moc nebyla a nemůžeme říct, že ty lidé aspoň co mi říkala
• 1:55:35
  babička, že by se měli víc rádi mezi sebou, ne tam byly bitvy,
• 1:55:38
  manžel chodil opilej, že jo furt nějakej z hospody, ale oni se
• 1:55:42
  potřebovali. Jo dneska trošku nějaký pohádání
• 1:55:45
  každej má svůj byt. Garsonku někdo má 4 5 jo tak
• 1:55:49
  jako co ty mi nevyhovuješ vlak nazdar kufr vezme a jde jinam,
• 1:55:52
  že jo to prostě nešlo. No a je otázka kdyby to šlo
• 1:55:56
  jestli ta rozvodovost už by tenkrát nebyla vysoká já nevím
• 1:55:59
  jo a proto vlastně teďkon ten směr takový, že ty lidé ani ty
• 1:56:02
  svazky uzavírat nechtějí. Jo a já si myslím, že 1 z důvodů
• 1:56:06
  sociologicky je ten, že prostě my si nepotřebujeme.
• 1:56:10
  Nad tím jsem přemýšlel minule, když jsme natáčeli podcast,
• 1:56:12
  jestli se na toho Pavla, na toho Pavla morrice jsme tady měli
• 1:56:16
  před jeho. Tak jestli se ho na to nezeptat,
• 1:56:18
  protože kolem sebe a nakonec jsem to tady neudělal, nějak
• 1:56:21
  přešlo řeč na něco jiného, ale i kolem sebe vidím jako víc.
• 1:56:28
  Lidí, který vlastně už mají třeba jako několik dětí a nikdy
• 1:56:31
  se nevzali a asi to jako ani nevim, jako proč a jako přijde
• 1:56:35
  mi to zvláštní. Já si dycky jako představuju a
• 1:56:37
  že za nima přijde ten to pětiletý dítě.
• 1:56:40
  A ta ti, proč se maminka jmenuje jinak a takovýho AA vlastně my
• 1:56:44
  to jako. Nevím nějak, jako je to nějaká
• 1:56:46
  věc, která prostě nevím proč, ale nějak jí nerozumím prostě jo
• 1:56:49
  a vždycky mě jako zajímalo, proč to tak někdo má, jestli se jako
• 1:56:52
  bojí nějakýho závazku, nebo. Do tak důvod může být, že třeba
• 1:56:56
  vyrůstal sám v neplný rodině. Jo, takže ono to ty jsi vyrůstal
• 1:57:01
  v rodině, která by měla nějaké parametry a měla tak ti to
• 1:57:04
  připadá absurdní mě taky jo, já si myslím, že prostě rodina je
• 1:57:08
  něco prostě fajn, když to řeknu jednoduše, ale.
• 1:57:12
  Znám lidi. A vím o nich a jsou to třeba i
• 1:57:15
  můj kamarád, který říká proč? Já nechci děti a proč mám mít
• 1:57:22
  nějakou ženu? Vždyť jako s prominutím, vždyť
• 1:57:25
  to neberte, no tak jako on má dost peněz.
• 1:57:27
  Takový na mě chodí ráno v 8. Ukrajinka, tam je vyvenčí psa
• 1:57:30
  vypere mi ustele mi udělá mi všechno v bytě navaří mi, no já
• 1:57:35
  přijdu z posilovny ve 12 tam jídlo to ví tohle, ona se mi
• 1:57:40
  zeptá, jestli ještě něco potřebuje a mám vyžáhleno mám
• 1:57:43
  tohle dobře děkuju, přijďte zejtra.
• 1:57:45
  Co jste vyvenčila? Jo jo dobrý.
• 1:57:48
  Přijet na dovolenou? No tak teď se budete plno lidí
• 1:57:51
  třeba divit, ale nebo divit budu podrážděný, ale já říkám realitu
• 1:57:57
  a nechci jít dělat hezčí no, tak mám 10 čísel ty holky, vždycky
• 1:58:00
  nějaká pojede. No a ono je fajn, když po 1 jede
• 1:58:04
  ta a podruhé jede jiná a ono víš co mě to nějak tak jako a já
• 1:58:08
  jako se k nim chovám hezky všechno ale nechci, nechci bejt
• 1:58:12
  já chci chodit synago kdy chci je to na 1 silni trošku
• 1:58:15
  selfiech, na druhej straně je to lepší takhle, když to dítě do
• 1:58:18
  tejdle prostředí nemá jo a žije si tento život a jestli to někdo
• 1:58:23
  s ním, tak já neříkám, že to je lepší.
• 1:58:25
  Já nejsem vůbec hotový, abych to hodnotil, jestli je to lepší
• 1:58:27
  nebo horší jo. Ale je fakt, že je zajímavý, že
• 1:58:32
  on dojem, že to bylo v roce. Ty statistiky.
• 1:58:35
  Teprve teď se dodělali, že to je 22, že poprvé se stalo to, že
• 1:58:39
  ani na 1 ženu do pětatřiceti let už není 1 dítě.
• 1:58:44
  Ještě 1 teď nerozumím. Ani na ani i když vezmeš ženy v
• 1:58:48
  české republice do pětatřiceti let a počet narozených dětí, tak
• 1:58:52
  už se nenarodilo ani 1 dítě pro 1.
• 1:58:55
  Dítě. Moje nižší než. 1 0,9 něco.
• 1:58:58
  A replacement je myslím 2,121, že jo replace musí být víc jak 2
• 1:59:03
  že jo? A 2 věc je, že zajímavá taky, že
• 1:59:07
  poslední a to už je 3 4 roky tendence od covidu, že se rodí
• 1:59:12
  méně dětí než umírá lidí. Takže my vlastně, když to
• 1:59:15
  řekneme ošklivě češi vymíraj. A, tak to jsou prakticky všechny
• 1:59:19
  státy v Evropě. No ty vyspělejší vyspělí no.
• 1:59:23
  126000 nás potom kolem 120000 nás ročně umírá a narodilo se v
• 1:59:30
  tý době Monde že. To je 23 číslo.
• 1:59:33
  Se nahodilo pod 100000 dětí, takže jako je to už to to klesá
• 1:59:38
  jako dost. Já si pamatuju VV před covidem
• 1:59:42
  to bylo 120 626 even. Tak to asi možná taky i daný tím
• 1:59:49
  to je, protože tím, že to je vlastně jako ve všech těch
• 1:59:51
  vyspělých zemích jakoby, který jsou na nějaký jako ekonomický
• 1:59:55
  úrovni a maj ty výdobytky ty lyže to je všechno snadný.
• 1:59:58
  Vobjednaj si jídlo, kde chceš, že jo, máš ho dostatek.
• 2:00:01
  Tak jestli todlencto nějakým způsobem neovlivňuje ta ta ta
• 2:00:05
  vlastně ta ta bezlimitnost, jestli neovlivňuje to, že si
• 2:00:09
  potom můžeme dělat tyhlety rozhodnutí?
• 2:00:12
  1 z věcí je 2. Z věcí je určitá sobeckost ne
• 2:00:15
  jako, protože nechceme se omezovat.
• 2:00:18
  Nechci ztratit svobodu. To dítě svobodu a to dítě.
• 2:00:21
  Buďme upřímný, to je závazek, to je omezení, když to takhle
• 2:00:26
  vezmu. Ale pokud ho chci z lásky, tak
• 2:00:28
  to omezení není. Ale pokud ho chci jenom jako
• 2:00:31
  pragmaticky, že bych měl mít dítě.
• 2:00:33
  Tak je to 4 5 let omezení 1 typu pak je to jiný omezení, pak jsou
• 2:00:37
  to starosti jiný dítě je z tohohle hlediska.
• 2:00:41
  A ono, když vyrůstáš v rodině nebo v prostředí, kde prostě to
• 2:00:44
  dítě překáží. Neustále to slyšíš.
• 2:00:48
  No tak pak si asi řekneš, tak tohle nechci.
• 2:00:51
  Úplně stejné, když vyrůstáš v prostředí, kde se rodiče jenom
• 2:00:54
  hádali, pak řekneš, tak si řekneš ty, jo, tak to dá se
• 2:00:57
  ženit nebudu. Jo, takže je to o tom jak to
• 2:01:01
  jsou ty podmínky, o kterých my mluvíme, že si je přestáváme
• 2:01:04
  hlídat, ale na druhej straně znova opakuju?
• 2:01:07
  Neřekl bych, že ty dřívější časy byly jako podmínkama lepší, byly
• 2:01:12
  jiný a 1. Z těch, že byly jiný, bylo, že
• 2:01:14
  ty lidé jako ty vazby těch lidí mezi sebou byli přirozeně jako z
• 2:01:19
  částečně povinností nutností a. Třeba i určitým takovým etickým,
• 2:01:25
  protože žena, která se rozvedla, byla jako že jo.
• 2:01:27
  To jako není normální, jako jako nebylo normální, když
• 2:01:31
  třicetiletá neměla ještě chlapa, že?
• 2:01:33
  Jo, to jako jsou 20, je to spíš dítě?
• 2:01:35
  Ne, už vůbec no. A teď v pětatřiceti mají holky 1
• 2:01:39
  dítě úplně běžně, že? Jo, máš čas ještě.
• 2:01:42
  To nám říkali náš táta. No že, když si myslím, že když
• 2:01:44
  jsme se ho ptali, jako proč mě lidi dřív, že jo, prostě ty naši
• 2:01:49
  rodiče, ta jejich generace, proč měli děti prostě ve 20
• 2:01:52
  jednadvaceti, tak právě říkal v pětadvaceti.
• 2:01:54
  Když už jste neměli dítě, tak už jste byli divný jako jo, protože
• 2:01:57
  to mělo prostě všichni. Že jo a ten sociální systém a do
• 2:01:59
  toho nutil jo, protože. Půjčky novomanželský, že jo byty
• 2:02:05
  pračky byly zadarmo, když jako to je tak.
• 2:02:08
  Takovýhle kraviny vám, jako když jste měli rodinu, založili tak
• 2:02:11
  to. No a.
• 2:02:12
  Jaký byly ty rodiny, když se, když se vrátím k tomu pralesu
• 2:02:15
  tam, jaký byly ty vazby mezi nimi?
• 2:02:17
  A bylo to víc to, co jsi teďka popisoval, nebo?
• 2:02:20
  Ne to byla spíš taková kmenová společnost jako tam si všichni
• 2:02:23
  pomáhali se vším se sexem. Nevim, to nevím, ale jako co se
• 2:02:27
  týče třeba děti, tam jsem ani nepoznal ke komu patří jako to
• 2:02:31
  dítě. Jo, všichni se o ně starali.
• 2:02:34
  Všichni o ně pečovali. Jako kmene to dítě.
• 2:02:37
  Jo ty děti mezi sebou, a to samý, že by tam byly nějaký 2
• 2:02:41
  maminky, který by se jako za sebe poštěkaly, že jejich děti
• 2:02:44
  se popraly nebo něco, co jsem tam nějak nezaznamenal tyhle
• 2:02:47
  věci. A že se tam po zatahali za vlasy
• 2:02:49
  děti a to jsem pozoroval. To jsem viděl, ale někdo to
• 2:02:53
  nevstupoval. Oni to nechali být jo ten brečel
• 2:02:56
  ten 1 a on se tak furt smáli, oni se furt jako takhle usmí,
• 2:02:59
  oni to berou jako škál kočkování, škádlení, zvířátka.
• 2:03:03
  Vždyť jako lvíčata se taky jo po sobě jdou.
• 2:03:07
  No nebo. Tak jako že ty podmínky, ale mě
• 2:03:10
  tam fascinovali svoje zajímavý věci, že když vidím tady ten
• 2:03:14
  pseudooheň, tak oni. Vždyť to prozradil.
• 2:03:19
  Pardon to. Hřeje furt.
• 2:03:23
  Tak. Oni tam bylo třeba to, že takle
• 2:03:29
  my bysme si představili, že že jsme v tý jejich chýši a
• 2:03:32
  veprostřed ohniště a ty děti se batolily jako kolem si tam hrály
• 2:03:39
  a já měl furt tendenci zachraňovat.
• 2:03:41
  Jo, že zakopnou, že spadnou o to, že nám všichni nikdo nic a
• 2:03:45
  nikdy jsem to neviděl, že by to dítě třeba do toho spadlo.
• 2:03:47
  A to fakticky jako pozor. To roční pro 2 a půl.
• 2:03:51
  Takovýhle a strkali dost kolem. Chápete to tady u nás 5m od ohně
• 2:03:57
  a tady je plot a nechoď jo. Nebo u tý u těch řek tam,
• 2:04:02
  protože ty osady bývají vždycky ú řek.
• 2:04:05
  To je řeka, slouží jako ke všemu hygiena nádobí.
• 2:04:08
  Všechno toaleta tak. Oni si hráli ty děti třeba jako
• 2:04:15
  metra a půl od toho veletoku si tam jako hráli a nikdo je nějak
• 2:04:20
  nehlídal jo. U nás tady že jo ty bazény na
• 2:04:24
  zahradě AA všichni to zámky a všechno.
• 2:04:27
  No paradoxně máme nejvíc dětí utopenejch v bazénech že jo a
• 2:04:32
  teď já nevím, jestli jako ty děti se tam netopěj a nebo
• 2:04:37
  jestli v tom prostředí, kdy vyrůstáš takhle jako tak máš
• 2:04:40
  nějakej přirozenej respekt a víš, že nemáš, nebo jestli do
• 2:04:44
  určitýho věku prostě zajímavý věci?
• 2:04:48
  1 z věcí, kterou ty jsi říkal, že vlastně to dítě, když je v tý
• 2:04:51
  kuchyni, nebo to a. A je tam jako v bezpečným
• 2:04:53
  prostředí a zkoumá tam je zvědavý a tak, tak já si vlastně
• 2:04:56
  jako říkám, jestli to jako chápu bezpečný, že chceš, aby
• 2:05:01
  objevovalo svět a nějak jako se při tom nezabilo na 2 stranu ono
• 2:05:05
  občas v něčem přece jako je výchovně dobrý se trošku zranit
• 2:05:10
  nebo se trošku bouchnout, šárlit, spálit v uvozovkách
• 2:05:13
  přesně a vlastně nevím do jaký míry to je jako.
• 2:05:18
  Chceš samozřejmě aby jako nechceš mi s dítětem mrzáka, že?
• 2:05:21
  Ale, ale do jaký míry to může prostě hrát roli třeba v nějakým
• 2:05:25
  kmeni nebo jak to dělali dřív, že jo nevim.
• 2:05:27
  Možná, že dřív těch dětí dělali prostě víc.
• 2:05:29
  To je jak že jo, kolik mělo? Dětí Marie Tereze je 16.
• 2:05:32
  Markus aurelius intelky 11 nedožilo se.
• 2:05:35
  A nedokážu přesně, že jo. Takhle to jako nechci, aby to
• 2:05:38
  vypadalo jak někdo tady prosazuje tuhle výchovu, že jo
• 2:05:42
  my nevíme kolik tam skončí v tom veletoku těch dětí a oni je
• 2:05:45
  večer spočítaj, že 2 nejsou, tak jdeme spát no.
• 2:05:48
  To to nevím to takhle jako jo, ale myslím si, že tam musí
• 2:05:54
  docházet k takovýmhle a to je ale zas ten problém, kterej je
• 2:05:57
  to příliš velký pečovatelství. Já to přeženu úplně do jinýho,
• 2:06:01
  že tady nějaký dítě spadne ze stromu AA zlomí si nohu, tak mi
• 2:06:06
  zakážeme lézt všem dětem na stromy, víš to je a pak pečujem
• 2:06:10
  nebo přechody, kdy tady jako na silnicích ty jo ráno před
• 2:06:16
  školou. Do 15 let vlastně ti tam
• 2:06:18
  blokujou no a. Pak si zjistí, že máme nejvíc
• 2:06:21
  dětí. Přejetejch na přechodech,
• 2:06:23
  protože když tam najednou ten policajt není, tak oni spolíhaj
• 2:06:26
  už na tu ochranu k tomu ty mobily, že jo, když vono je to
• 2:06:30
  zase my, pojďme hledat tu míru tu harmonii tu jo, ale když se
• 2:06:35
  ten limit naučí, tak to pusťme, to znamená, když už se naučí
• 2:06:38
  chodit přes tu silnici. Tak je otázka, jestli by tam ten
• 2:06:42
  policajt měl bejt dál. To je ten problém, jako že jako
• 2:06:46
  my tohle. A já to mám stejně, já sedím
• 2:06:48
  prostě v obýváku u jídelního stolu jím nebo něco dělám, ale i
• 2:06:53
  tam prostě skáče po gauči, nebo tam má takovej jako houpací to
• 2:06:56
  tak, tak se to do toho. Skáče si vždycky říkám, ty vole
• 2:06:59
  co, co tam zas dělá za kotoule, ne prostě a sem jako permanentně
• 2:07:02
  v takovym tom, že abych okamžitě vyrazil, že jo.
• 2:07:06
  Ale teď se teda teď sem třeba sundal, co jsme měli ohrádku
• 2:07:08
  kolem krbu prostě a nevím, jestli ji tam znova dám jo.
• 2:07:11
  Jako zas aby nelítal nebo přes zapomen nevím ty jo je to takový
• 2:07:16
  že? Jo, ale tak kdyby to skončilo
• 2:07:18
  tím, že se spálí prstíky, tak je to ještě jako možná dobrá škola
• 2:07:21
  do života. Jo, když to skončí tím, že by
• 2:07:24
  tam pad zádíčkama, tak je problém, proto vlastně to je.
• 2:07:28
  Těžký, hrozně těžký. Já si jenom prostě pamatuju, že
• 2:07:30
  já nevím, kolik mi bylo možná 5 6 AA lítali jsme celý ten celý
• 2:07:35
  odpoledne jsme byli před paneláky, hráli jsme si s
• 2:07:37
  děckama a táta v 7 zapískal. To jsem věděl, že mám jít domů.
• 2:07:42
  AA taky jsem přišel domů, byl jsem po stromě, zůstal mi v ruce
• 2:07:45
  věcech, tak jsem si pích podvoko prostě a takový prostě jsem
• 2:07:49
  přišel. Měl jsem bouli nebo něco.
• 2:07:50
  Prostě z modřiny a. Furtmodřenej, ale tak nějak jako
• 2:07:53
  k tomu patřilo. No jako nevím, tak to podle mě
• 2:07:56
  dělali dřív všichni ne, skoro bych řekl.
• 2:07:58
  Tak připadá, že jako bez toho zranění jako vyražené zuby, že
• 2:08:01
  jo a stehů na obličeji tohle? No, ale zase jsme třeba dělali,
• 2:08:06
  že od 6 od 7 let jsme na junáku sekali dříví, že jo.
• 2:08:10
  Vozit se kirku nemůžeš dát ani 15 letýmu, protože se bojí, že
• 2:08:13
  by si ten úsek něco nebo někomu něco že jo a.
• 2:08:17
  Pak už to nemůžeš dát ani třicetiletýmu, protože by to
• 2:08:19
  přesně tak dopadlo. No 10 letech na táboře nám dali
• 2:08:23
  sekeru a řekli támhle. Jestli uděláte oheň, támhle si
• 2:08:25
  poražte ten strom, že? Pamatuješ jsme to tam tenkrát
• 2:08:28
  táhli jo je to tak. No jako možná, že v něčem to je
• 2:08:31
  přehraný. A když to jsou zase ty jako jo,
• 2:08:33
  to se dává prostor hrozně moc těm lidem, který mají jako
• 2:08:37
  takový zvláštní názory, až jako bych řekl patologický, kdy
• 2:08:41
  prostě se řeší tady maminka, která si stěžovala na pana
• 2:08:45
  učitele, že? Prostě jako podává stížno
• 2:08:49
  dokonce až na ministerstvo to došlo.
• 2:08:52
  Já jí mám ofocenou tu stížnost. Že to takhle zaujala.
• 2:08:56
  No já píšu na tu knihu víš? AAA ta stížnost zní v tom to je
• 2:09:02
  asi v tomto znění, že si stěžuje na pana tělocvikáře, že je její
• 2:09:07
  syn chodí po tělesný výchově domu zpocenej.
• 2:09:12
  To je super, to je pecka. Ne jo, nebo že si stěžuje na
• 2:09:18
  trenéra jinej tatínek? Tyhle sbírám na tom je ta
• 2:09:22
  knihovna bude trošku jako provokativně sarkastická.
• 2:09:27
  Vyhodil holčinu z tréninku, protože ona přišla do kabiny,
• 2:09:33
  nepozdravila jo basket nebo házená a taky tak jí poslal
• 2:09:37
  zpátky. Přijď znova.
• 2:09:38
  Jo, ona moc dobře věděla, co po ní chce, aby on ona provokativně
• 2:09:42
  ze žvejkačkou. Zase přišla, postavila se,
• 2:09:45
  koukala mu do očí, ale nepozdravila.
• 2:09:47
  Jo, tak ono z těch taky, tak ještě to zkus 1.
• 2:09:50
  Běž všichni věděli holky, co má udělat.
• 2:09:53
  Ona to věděla taky. Když šla to tak, on jí vyhodil z
• 2:09:56
  tréninku a řekl, až se naučí zdravit, tak choď běž dneska
• 2:09:58
  nebudeš na to vyhodili táta celej brunátnej právník přišel,
• 2:10:03
  že si to s ním vyřídí a tak dále, a napsal normálně na klub
• 2:10:07
  stížnost, aby si ten pan trenér uvědomil, že slovo trenér je od
• 2:10:11
  slova trénoval. A že vychovávat si bude svoji
• 2:10:14
  dceru sám. Takže trenér má jenom trénovat a
• 2:10:18
  on si bude vychovávat, pokud tohle dáme těmhle lidem prostor
• 2:10:22
  a budeme ještě navíc podle nich se řídit?
• 2:10:24
  No, tak trénovat ty děti nikdo nakonec nebude chtít, že jo,
• 2:10:27
  takže to jsou takový jako názory zajímavý, že je vůbec, ale
• 2:10:32
  bohužel to je ta demokracie. Svoboda, bohužel bohudík, ale je
• 2:10:36
  jí trošku taková odvrácená stránka.
• 2:10:39
  My se bohužel musíme těmhle věcem i věnovat.
• 2:10:42
  Ale dáváme jim příliš velkej prostor, prostě tady by měla být
• 2:10:45
  autorita a řekla paní. Ne jak to, že ne?
• 2:10:50
  No prostě ne, to je špatně. Tohle, co vy říkáte?
• 2:10:53
  Víte, ne, tak, my se musíme svolávat říkat jak teda hele a
• 2:10:58
  nemohli by teda jí nějak vyhovět, tak co kdyby jako třeba
• 2:11:01
  běhali míň ty děti, ať ať si paní nestěžuje, ať máme jako
• 2:11:05
  dobrý? Jo a už to ohýbáme, takže kvůli
• 2:11:10
  1 člověku budeme měnit něco a to je to, jak říkám.
• 2:11:13
  Jo, ono se pak stanou opravdu zranění.
• 2:11:16
  Pohyb nějaký je tamhle, někdo spadne prostě a tak tak kvůli
• 2:11:20
  tomu ne. A tak teda sami že jo jede
• 2:11:22
  někoho zastřelí, tak vzkážíme zbraně, že jo?
• 2:11:25
  Támhle se v Německu ve Francii seřezají mačetama, tak zkrátíme
• 2:11:28
  nože, který můžou nosit. Štěpán, 6cm.
• 2:11:31
  Jo naše centimetrů ty lidi to stejně nikdo nebude dodržovat,
• 2:11:34
  že jo, ten kdo někoho chce zastřelit, tak si vždycky najde
• 2:11:36
  cestu, jako kdyby se zbraně nedaly koupit jako na černym
• 2:11:40
  trhu, že jo. Takže jako to je úplně kam, až
• 2:11:42
  se to někdy dostane úplně absurdní.
• 2:11:44
  Ale to nemusíš jít do extrému, že jo ty jak jsme jak jsme se
• 2:11:47
  jak jsi zmiňoval ty policajty na tom přechodu, tak já ráno, když
• 2:11:51
  tady kolem toho jako tady je škola kousek, že jo, tak já,
• 2:11:54
  když tady jedu po tý hlavní stráse, tak si vždycky říkám,
• 2:11:56
  ty, jo, to je vlastně super, že tady ten policajt jo, ale já si
• 2:11:59
  vlastně jako nedomyslím toho, že vlastně ty děcka pak jak čumí do
• 2:12:03
  těch telefonů, tak vlastně sami ztrácí jako.
• 2:12:05
  Ten přehled na tý situaci že jo. Před v pondělí tady seděl
• 2:12:09
  naproti tobě. Pavel naproti mě Pavel a říkal,
• 2:12:13
  že máš počkat, až ti přijdou další jako reakce, že jo 1
• 2:12:17
  reakce je taková ta, jako že seš třeba naštvanej nebo prostě něco
• 2:12:20
  v tobě něco to vyvolá. Ale máš počkat, až přijde 2 3
• 2:12:23
  zkus si to promyslet, že jo, to je to samý, jako mně by mě by
• 2:12:26
  jaky poprvý napadlo, že ten policajt je vlastně asi fajn, že
• 2:12:29
  jo u tý školy u toho přechodu jo nemusíš jít do extrému hned jako
• 2:12:33
  zbraně střílet. No jo, já vím, no ale tak víš co
• 2:12:37
  jako teď jsem si ten clickbait. Minule jsem byl minule jsem šel
• 2:12:41
  jako jak jsme v tý Šumavě, tak jsme trošku odřízli od světa AA
• 2:12:45
  do určitý míry, tak je tam město a obchody a takový asi je
• 2:12:49
  sranda, ale ale není tam takovejch takovýhle stadion no
• 2:12:55
  je tam hokejovej stadion, ale není tam takový množství lidí a
• 2:12:57
  pak přijedeš do Prahy a na těch úzkejch ulicích jdeš a my jsme
• 2:13:00
  šli někam centrem minule k právníkům podepsat nějaký
• 2:13:03
  papíry. A byli jsme jsme byli na jak je
• 2:13:06
  Karlovo náměstí a šli jsme tam někam prostě tak nějak můstku a
• 2:13:12
  proti nám šli prostě já nevím řady lidí a takhle všichni mobil
• 2:13:18
  a já jsem fakt přísahám, nebo já jsem za těch 100m prostě málem
• 2:13:21
  narazil asi do 4 lidí, ne? Já já si říkám ty vole už abych
• 2:13:25
  odsud vypadnul ty vole. Už mě to tady sere.
• 2:13:28
  Ty vole, teď mi připadá ten krokodýl don d se šuma.
• 2:13:34
  Ještě, že jste neskončili dovoltavy, ale nezabili tam
• 2:13:38
  nějakýho kapra. Přitom záleží v nějakej
• 2:13:40
  indiánskej kmen asi. Jo jo jo je.
• 2:13:44
  Heleď ještě ještě, když se vrátíme k těm k těm sportovcům,
• 2:13:48
  ty tím, že si prase. Dal bych.
• 2:13:51
  Si jo tak já udělám. Když jsem byl s Jardou Jágrem 17
• 2:13:56
  let, jsme spolu strávili, tak jako opravdu říkám lidem, dejte
• 2:14:00
  na to bacha, nebyli jste v jeho šatech nehodnoť?
• 2:14:04
  Protože ten váš život z tohohle hlediska, kdy jdete s Jardou na
• 2:14:07
  večeři kdekoliv za tu večeři, přijde 50 lidí, že chce
• 2:14:13
  podepsat, pak přijde vrchní, jestli by nepodepsal ještě
• 2:14:16
  nějaké 3 věci pro kuchaře, pak přijde tohle a Jarda mi řekne,
• 2:14:20
  vary, ty vole, já jsem už nejde. Tam chodit v podstatě.
• 2:14:25
  No toto vám to říkám, takže. Na večeře zvouhavé a oni
• 2:14:30
  povídej, proč nejde, proč to nedovedete, proč nejde, protože
• 2:14:34
  chce jít klid mít pozvi ho domů, jestli to udělají nějaký dobrý
• 2:14:39
  tón a pokecejte si normálně no. No to bylo video teď, jak bylo
• 2:14:44
  mistrovství světa, tak to dával. Myslím, že přímo on sám někam k
• 2:14:47
  sobě na instagram. Dělá větrovský nebo voda nedělá,
• 2:14:51
  kdyby měl dělat to, co je právě taky, měl instagram vůbec já
• 2:14:55
  taky svůj instagram si nedělám. No, ale bylo tam každopádně to
• 2:15:00
  video, jak on vychází z tý z tý sportovní haly tím zadním
• 2:15:03
  vchodem a tam tam prostě minimálně stovka lidí tam za nim
• 2:15:07
  jako de a. A chtějí si prostě podat ruku
• 2:15:10
  udělat. Fotku.
• 2:15:11
  Jezdili třeba z přímo z haly, kde měl patkoviště von, měl, že
• 2:15:15
  musel vjet do haly jo v Pittsburghu.
• 2:15:18
  My jsme nemohli vystoupit na parkovišti a nechat to.
• 2:15:21
  To znamená vjezd do, ale teď si vemte, že večer, když se vyhrálo
• 2:15:25
  Jarda, hrál dobře, to bylo těch lidí líto tak třeba my jsme
• 2:15:29
  vyjížděli autem. AA Jarda, vždycky podívej se,
• 2:15:32
  kolik, no prostě tam neskutečně, a to šel třeba 2 hodiny po
• 2:15:36
  zápase, jo. A neskutečně mazec zlý a volá
• 2:15:39
  Marián nemám dneska nemůžu já podívám jardo, čekají tam na
• 2:15:42
  tebe na podpis. Tohle, bylo mi těch lidí, líto
• 2:15:45
  jo, ale když jsem to já jdu dvakrát třikrát ukecal, tak jsem
• 2:15:48
  pochopil, že už to dělat nemám jako a tak jsme to dělali tak,
• 2:15:52
  že on si lech nohama na zadní sedačku.
• 2:15:55
  Já ho při jako já ho přikryl dekou od psa vozili bet, tak
• 2:15:59
  jsem ho přikryl a vlastně ty lidi vám takhle koukaj do auta a
• 2:16:03
  Jarda tam schovanej, schoulenej jako prostě nějakým pes, nebo
• 2:16:08
  spíš nějakej bagl no a vždycky jsme projeli, tak shodil deku.
• 2:16:13
  Álně no. Jo to jsou.
• 2:16:15
  To slávie jo, nebo jak někdo říká, že ho ty vole, ten je
• 2:16:20
  arogantní. Vůbec se mi nechtěl podepsat,
• 2:16:22
  víš já povídám, hele, jo, ty jsi ho ty hos vidíš 20 vteřin v
• 2:16:26
  nějaké situaci a hned ho hodnotíš jako jo, já na tohle
• 2:16:29
  trošku bacha. Jako záleží, říkáš, že prostě v
• 2:16:33
  restauraci za tebou přijde prostě 20, 50 lidí jako. 1
• 2:16:36
  jedinkrát jsme šli do obchoďáku v facebooku, když si šel koupit
• 2:16:39
  boty. Jo se mnou teda.
• 2:16:42
  Co jsme byli 1 jedinkrát za celou dobu probíhalo to a to
• 2:16:46
  nebyl ještě takovým laufu. Tomu mohlo nějakých 23 24.
• 2:16:49
  Byl vlastně už známej baseballku, černý brejle bundu,
• 2:16:54
  zachmuřený tohle a že si potřebujete paňák, var boty tě
• 2:16:58
  to ne, to ti nemusí bejt, jinak mu kupovala všechno jako to tak
• 2:17:02
  jsme šli teda to a jenom stačilo nějak, jak se takhle obouval ty
• 2:17:06
  boty a tak, tak se trošku předklonil, spadly mu brejle.
• 2:17:11
  A teď ta prodava. Normálně hysterický a říkal, co
• 2:17:19
  děláš? Hysterrák je teď tam lidi hned
• 2:17:23
  koukali, no během já nevím. 30 vteřin 20 30 lidí jo, a teď jsi
• 2:17:30
  viděl z toho obchoďáku, jak to tam jako sbíhá se a Jarda na mě
• 2:17:34
  mary mizí medem. Okamžitě pryč jako jo, takže
• 2:17:38
  když pak zažiješ tohle. Což tady v Čechách takhle nemá
• 2:17:42
  takhle silně tak jako se mu někdy nedivím, že nemáš jako
• 2:17:47
  náladu na pokaždé na čapeště. To on je ještě fakt hodně
• 2:17:51
  profesionální. V tomhle, jak jste se zčuchli?
• 2:17:55
  Ty bláho to bylo někdy. 90 asi 90 mám dojem.
• 2:18:05
  Já jsem byl trenér hokejový školy pana bendika Mariánských
• 2:18:10
  lázních. Byl to Němec a dělal hokejou
• 2:18:11
  školu v Čechách a měl tam trenéry z Kladna, především
• 2:18:16
  frantu kaberého. Tátu těch kluků edu Nováka, ať
• 2:18:20
  už žáka rise luborise. A oni on povídal bendík, jestli
• 2:18:27
  nějakého hosta pro ty malý děti, že bych kdo by byl?
• 2:18:30
  No a oni tam jako klade nějací začli.
• 2:18:32
  No my máme takovýho talentovanýho kluka tady jako
• 2:18:34
  kladno jágr, já jsem to jméno znal, ale neviděl jsem ho nikdy
• 2:18:38
  osobně. No a pentík na mě koukne, že
• 2:18:41
  hele tak jo, tak jo tohle pozveme a tak a svoboda vo slovo
• 2:18:46
  a mariane ty seš nejmladší trenér budeš jako mu kruce, on
• 2:18:50
  totiž volal, že přijede k dětem, ale že chce trénovat, že půl půl
• 2:18:54
  dne bude s dětma. Ale půl dne chce sám trénovat
• 2:18:56
  posilovnu a ty seš mu nejblíž, tak s ním prostě choď.
• 2:19:00
  No a takhle takhle sme se s Jardou poznali vlastně ty čtyry
• 2:19:03
  dny jsme spolu trávili, chodili jsme na tenis.
• 2:19:06
  Shodou náhod jsme si stejně dobře jsme to uměli neuměli,
• 2:19:09
  takže. 7 6 6 7 takový zajímavý zápasy v posilovně.
• 2:19:13
  Jako tam bylo. Mně bylo 30, něco a jardovi bylo
• 2:19:18
  18. A vlastně ještě míň mi, bylo mi
• 2:19:23
  bylo pod 30 lekce a. Takhle slovo dalo slovo.
• 2:19:29
  No a pak prostě odjel, že jo, podali jsme si ruku a za 14 dní
• 2:19:34
  za 3 andělé telefon a mary nechtěl bys jako se mnou přes
• 2:19:37
  léto trénovat? IV zimě budeš v Německu, já budu
• 2:19:41
  v Americe AV létě budeme spolu. No, takže já vždycky německo, že
• 2:19:45
  jo? Jakmile mi skončilo sezóna v
• 2:19:47
  Německu, tak jsem letěl do Ameriky za Jardou.
• 2:19:49
  Byl jsem tam dokonce sezóny, pak jsme jeli do čech.
• 2:19:51
  Měli jsme celý léto spolu a další rok zase já do Německa to
• 2:19:55
  takhle to bylo 4 roky a po 4 letech mi nabít.
• 2:19:58
  Jestli se nechci celej rok jako mu věnovat jo, takže od po těch
• 2:20:03
  4 letech jsem měl s ním vlastně jakoby 12 měsíců.
• 2:20:06
  Jo. OK no a myslel jsem si rok 2, že
• 2:20:08
  si odpočinu od týmu a bylo z toho celkem 17 let, že jo to.
• 2:20:13
  Je slušný no. No takže to si to si prošel, to
• 2:20:17
  to to on byl potom ještě v new Yorku, že jo.
• 2:20:19
  No on byl ve Washingtonu ve Washingtonu facebooku, pak byl v
• 2:20:22
  new Yorku, pak byla Florida Boston, že jo?
• 2:20:26
  Detroit to nebylo. To.
• 2:20:31
  Je cesta s rusko v Rusku taky? Tam byl no.
• 2:20:35
  A to tam jsi byl s ním? Ne, ne, ne, ne.
• 2:20:37
  Ne to vím, že byl v Rusku no. V Rusku jsem s Jardou byl, ale
• 2:20:40
  ne v tom mozku to bylo jiné angažmá nebo jiný jiný turnaj.
• 2:20:44
  Měl nějaký rituál, jak se vylazoval na svůj výkon, protože
• 2:20:48
  často se to jako zmiňuje u vrcholových sportovců.
• 2:20:51
  Že jo, že se připravujou na ten zápas na ten na tento na ten
• 2:20:55
  rituál ten. Beru přípravu, tak je to rituál,
• 2:20:57
  ale ten rituál je vždycky nějakým, proto se to jmenuje
• 2:21:00
  rituál nějakým spouštěčem něčeho že jo, to znamená.
• 2:21:04
  Je to i trošku s určitým podvědomím.
• 2:21:06
  Že vlastně, když udělám tenhle rituál, tak to tělo najednou ví,
• 2:21:09
  že něco přijde jo, nebo mysl ví. Proto vlastně funguje to podobně
• 2:21:14
  jako IP pavlov dělal ty podmíněné reflexy s těma
• 2:21:17
  pejskama. Jo, to znamená zvoneček a do 10
• 2:21:20
  minut přišlo žrádlo, a tak 1 dny se nedělo nic.
• 2:21:23
  Pak psi si uvědomili, slyšeli zvoneček, přiběhli už dopředu a
• 2:21:27
  čekali a dalších já nevím pár týdnů dnů.
• 2:21:31
  Ne tejdnu trvalo to, že zvoneček voni přiběhli.
• 2:21:35
  AV určitý minutě začali slintat, protože za 2 minuty přišla miska
• 2:21:38
  se žrádlem podmíněnej reflex. A když uděláš tenhle rituál,
• 2:21:42
  vlastně tomu tělu, tak já těm sportovcům vysvětluju, chápeš i,
• 2:21:45
  že ty děláš podmíněnej reflekt, že tímhle dáváš tomu tělu
• 2:21:48
  signál, že po tomhle co teď vyvádíš, přijde maximální výkon,
• 2:21:52
  že ten rituál má svůj velkej význam?
• 2:21:55
  Jo, jako já jsem zastánce, a ještě navíc, když ten obsah toho
• 2:21:59
  rituálu je logicky a racionálně podloženej.
• 2:22:03
  To znamená rituál může být taky to, že si tady.
• 2:22:05
  Hladim plyšovýho medvídka říkám si mamovo tatínka, klobouk dolu
• 2:22:10
  a může pomůže mi v zápase? Jo, tak je holčička.
• 2:22:13
  Tenistka prostě nosí svoje plyšovýho medvídka v begu.
• 2:22:17
  Jo, to je rituál jednoznačnej, ale je otázkou, jestli ten
• 2:22:21
  medvídek opravdu může pomoct, nebo ne.
• 2:22:23
  Kdežto, když udělám rituál jednoznačně, ale zároveň vím, že
• 2:22:27
  mi to může pomoct, protože ten rituál je založen na určitých
• 2:22:30
  pohybech. Při kterých si rozcvičím určitý
• 2:22:33
  svalstvo končetiny. Nebo s připravím svůj mentál
• 2:22:38
  svůj subjektivní svět na ten výkon, tak je tam ten efekt asi
• 2:22:42
  dvojtej. No OK.
• 2:22:43
  Takže ten rituál má bejt spojený nějakej fyzickej?
• 2:22:48
  AK tomu já nevím nějakej zvuk zvoneček?
• 2:22:50
  Nebo já nevím. Pokud je to sport, tak to rituál
• 2:22:54
  by mohl být spojenej třeba s vnitřním dialogem, pohybem,
• 2:22:58
  dechem, vizualizací, imaginací. Pokud jsou to housle nebo šachy
• 2:23:03
  David Navara, tak ten rituál nemusí být extrémně spojený s
• 2:23:06
  nějakým pohybem může nemusí, ale zase spojenej s nějakejma
• 2:23:11
  myšlenkovejma pochodama s nějakou vizualizací, maginací a
• 2:23:14
  tak dále. Je to jakoby příprava na tu akci
• 2:23:17
  jo. A zase to musí bejt pro každého
• 2:23:19
  specifický. A co je ten jeho spouštěč že jo
• 2:23:22
  se mu něco dává smysl. Co to vlastně si myslím, že to
• 2:23:25
  co jako co prvotní, když člověk chce se sebou dělat a chce na
• 2:23:29
  sobě pracovat, tak 1 věc je. To je přece logická zase,
• 2:23:33
  jestliže chci s něčím pracovat, musím to poznat, když chci
• 2:23:36
  pracovat s kovem kovář, musím ten kov poznat.
• 2:23:39
  Když chci pracovat se sebou, měl bych to poznat a problémy u lidí
• 2:23:42
  nebo já vnímám, že oni sami sami sebe neznaj a už na sobě
• 2:23:46
  pracujou. Proto ten stav 0 by měl být
• 2:23:49
  nejdřív. Dá se v koučovacích technikách a
• 2:23:51
  kurzech mám nejdřív sebepoznání. Buď poznat svoje myšlení
• 2:23:56
  podpoznat svoje myšlenky nechtěný.
• 2:23:59
  A pak najednou jsem zjistil, že se daleko rychleji daří a ten
• 2:24:02
  výk výkon potom jde daleko rychleji nahoru, než když jsem
• 2:24:05
  začal okamžitě s těmi technikami a okamžitě s těma.
• 2:24:08
  A to je ten problém, že lidé hledají zkratky, lidé hledají
• 2:24:11
  návody, ale nehledají tu ten holistickej přístup.
• 2:24:15
  A to pochopení. Jo, takže logická věc chceš li s
• 2:24:19
  něčím pracovat, musíš to nejdříve poznat, pojď se podívat
• 2:24:22
  do svého nitra, pojď se jít podívat na svůj mentál.
• 2:24:25
  Uvědomuješ si, že máš myšlenky chtěné?
• 2:24:27
  A myšlenky nechtěné jak to? Myšlenky nechtěly, nemůžeš spát,
• 2:24:33
  ty chceš spát a nemůžeš spát, ne chceš ty myšlenky?
• 2:24:36
  No nechci, no vidíš, jsou nechtěné myšlenky, ty jdeš kopat
• 2:24:38
  penaltu a najednou ti přijdou myšlenky Ježíš překolnu bránu
• 2:24:42
  přijdou o peníze, trenér mě posadí, chceš ty myšlenky, no
• 2:24:46
  nechci. Vidíš to, uvědomuješ si, že
• 2:24:49
  celej život máš v sobě souboj mezi myšlenkama?
• 2:24:51
  Chtěnýma nechtěnýma. Víš, jaký jsou chtěný ty, který
• 2:24:54
  jsou ve jménu danýho cíle? Co máš?
• 2:24:56
  Máš jasnej cíl, jaká silná emoce k tomu cíli se neka že jo, když
• 2:25:01
  nevím, kam moje loď pluje, žádnej vítr není příznivej, to
• 2:25:05
  znamená, jestliže ty nevíš, co chceš, tak jako máš myšlenky
• 2:25:08
  nechtěný chtěný dohromady, ale když víš, co chceš, chceš
• 2:25:11
  hubnout? Jo jo, chci hubnout, víš jak na
• 2:25:13
  to? Jo, jo vím, ale v 9 večer přijde
• 2:25:15
  myšlenka tady jitrnice v lednici viď.
• 2:25:18
  Podle čeho se zachováš podle tý myšlenky, jitrnice v lednici
• 2:25:21
  nebo podle tý myšlenky, kterou máš, chtěnou, že chceš zhubnout?
• 2:25:26
  Podle toho, kdo zvítězí. Uvědomuje si, že v nás je určitá
• 2:25:29
  vnitřní hra neustále energame. Vnitřní hra mezi myšlenkami.
• 2:25:34
  Chtěnýma nechtěnýma. To je přece to máme všichni a
• 2:25:38
  chápete, že někdy místo kvůli těm myšlenkám nechtěným seberem
• 2:25:41
  prášky na spaní antidepresiva? A co kdybysme se učili s nimi
• 2:25:46
  pracovat? A to je ten self kouč, to je
• 2:25:49
  dovednost? Jo a jsem přesvědčený, že z 80%
• 2:25:53
  se dá s nimi tréninkem úplně stejně jako muž o svý svalstvo.
• 2:25:58
  Úplně stejně můžu trénovat i. Svojí já jsem myslel, respektive
• 2:26:03
  myšlenky, nechtěný práci s nimi. Je to dovednost myšlenky
• 2:26:07
  nechtěný nikdy nezmizí. Je to archetypální vzorec,
• 2:26:11
  kterej máme, a dokonce i kdybysme měli víc času, tak z
• 2:26:15
  hlediska neurologie a vývoje mozku je to zcela relevantní.
• 2:26:20
  Je to důležitý a ty myšlenky nechtěný ve svý podstatě nás
• 2:26:23
  kdysi vždycky chránily, proč? Protože oni nám ukazovali možné
• 2:26:27
  nebezpečí. Šli jsme lovit a támhle za
• 2:26:30
  stromem by mohl bejt tygr támhle by mohl bejt ten oni nás vlastně
• 2:26:33
  upozorňovali na něco, co nám ohrožuje naše životy v tý akci.
• 2:26:38
  Teď ty myšlenky nechtěný, co nám ohrožují životy v akci, který
• 2:26:41
  jsou správný, se změnili v to, že to ohrožuje naše ego.
• 2:26:45
  Tak já se podle toho chovám taky.
• 2:26:47
  A to je ten problém. Takže když je prohraješ zápas
• 2:26:49
  hokejovej fotbalovej, to ti nejde o život.
• 2:26:52
  Ne? No jo, ale myšlenky nechtěný mám
• 2:26:55
  podobný, jako kdyby mu o ten život šlo, že?
• 2:26:57
  Jo ty si zmínil, že nemáš rád slovo návody.
• 2:27:00
  Máš tady nějaký, když tak případně techniky?
• 2:27:03
  Nebo nebo nějakej kyselingu? Jak to, jak to opíšeš?
• 2:27:08
  Mně se líbí se. Mně se líbí slova technika, máš
• 2:27:11
  nějakou techniku, případně nebo nebo kam bys odkázal lidi, který
• 2:27:15
  jako nechtěj začít pracovat SS těma myšlenkama nechtěnýma, co
• 2:27:19
  si mají vyhledat nebo jak s tím prostě pracovat?
• 2:27:23
  Když to přeformuluju možná. Ty máš lepší slovo než všechny,
• 2:27:26
  viď? Já bych já bych hele když.
• 2:27:28
  Vidíš to ego jak zareagovalo? Já bych hledal cestu, jak třeba
• 2:27:33
  nějak posílit svoji vůli, protože každej třeba jako co co
• 2:27:37
  poslouchá, nebo dělá já nevím, každej chce občas hubnout, nebo
• 2:27:41
  se chce něco naučit nebo dotlačit se k něčemu každej rok
• 2:27:44
  má každej na konci roku předsevzetí, víš skoro to?
• 2:27:47
  Je ten mezinárodní den předsevzetí?
• 2:27:48
  Ne, že to je nějakej devátej leden nebo něco.
• 2:27:50
  Takovýho to je tehdy končí ne? No no no no.
• 2:27:53
  Tak. Ale vždy jako často tam chybí ta
• 2:27:57
  pevná ta vůle. Prostě to to dotáhnout, že jo na
• 2:28:00
  konzistence v tom vydržet to rok, nebo nevím vybudovat si
• 2:28:04
  nějaký zvyk? Samozřejmě trénovat to jde třeba
• 2:28:08
  doporučuju lidem, aby si denně 5 až 10 minut dělali věci, který
• 2:28:12
  věc, kterou ho extrémně nebaví, to znamená, jestli že tebe
• 2:28:16
  nebaví pohyb nebo něco vymýšlím si, tak prostě si řekni dobře,
• 2:28:20
  tak jsem schopný 5 minut to dělat.
• 2:28:23
  Tak mě nebaví účetnictví. To bych třeba mohl pozor, abysme
• 2:28:27
  hezkou vzali do toho, že tě vlastně nebaví nic a pak je
• 2:28:29
  taky. Takový postavit no a zrovna
• 2:28:31
  účetnictví ne? Ne tak ona je otázka baví a
• 2:28:34
  nebaví co to je to nebaví. Jo, že k tomu mám nějakej vztah,
• 2:28:37
  ale vim proto máme 2 2 zdroje energie obecně jo, to jsou
• 2:28:41
  morálně volní vlastnosti, že tu používám tu energii na věci,
• 2:28:45
  který mě nebaví a stejně to dělám.
• 2:28:46
  On má morál a pak je ten elegantnější styl a to je to, že
• 2:28:50
  mě to baví. Jo a teď je otázka jak ten život
• 2:28:53
  náš z jakýho energie, jakýho čerpáš víc, pokud čerpá víc těch
• 2:28:58
  morálních volných vlastností, tak se možná cejtim brzy
• 2:29:01
  unavený. Pokud čerpám víc těch emočních,
• 2:29:04
  tak jako jo tam ta únava je přece jenom pozdějš a tak dále.
• 2:29:08
  A tyhle 2 zdroje se různě promíchávají AV různých rolích v
• 2:29:12
  pracovní roli. Můžou to mít víc morál a málo
• 2:29:14
  emocí v osobní roli můžu mít víc emocí doma a míň morál, jo a tak
• 2:29:19
  dále a tak dále. AU tebe, já nevím konkrétně, co
• 2:29:22
  to je, tak třeba spouštěčem. To jsou ty atomový návyky.
• 2:29:27
  Spouštěčem je pro mě hrozně důležitý, že je vždycky najít.
• 2:29:31
  Že musíš vědět, co ten smysl toho možná nemáš jasnej smysl to
• 2:29:36
  možná ti to nevadí, že máš nadváhu?
• 2:29:39
  Jo, teď jsem to prásk. Možná ti nevadí, že a kdybys
• 2:29:42
  třeba měl nějakej smysl vyšší. Že třeba bys viděl, a to jsou ty
• 2:29:47
  emoční šoky, že ti hrozí diabetes.
• 2:29:52
  Že máš malý děti? A najednou je tam jinej smysl,
• 2:29:58
  proto vlastně hrozně důležitý si umět vytyčit ty cíle správně.
• 2:30:02
  Proto jako ono to zaznělo tak divně.
• 2:30:03
  Jo ten seneca, ale to je velmi moudrý já, když mám cíl, kterej
• 2:30:07
  mě opravdu rajcuje, tak si všimni, že ty morální volné
• 2:30:11
  vlastnosti jsou najednou daleko silnější a ty negativní najednou
• 2:30:15
  takhle vyprchávají a síla emoční vazby k tomu síly AK tý cestě,
• 2:30:20
  to je to, co vlastně? Snižuje toho.
• 2:30:24
  Negáč v nás, nebo toho ty nechtěný myšlenky a to si
• 2:30:28
  všimni, když to řeknu velice naivně, když ošklivě, když matka
• 2:30:33
  zachraňuje svý dítě, tak nemá absolutně žádný myšlenky.
• 2:30:38
  Neskákej tam za ním, to je voda špinavá, nebo budeš mít špinavý
• 2:30:41
  make up, rozmazaný make up, nebo roztrhneš si kabát upéct, proč?
• 2:30:47
  Protože ten smysl a cíl toho zachránit to dítě nic víc mě
• 2:30:50
  nezajímá. A to, že mám nadváhu plno lidí,
• 2:30:55
  vlastně jako aj ono mi to nakonec nevadí.
• 2:30:58
  Na něco umřít musím. Jo, to jsou takové ty věci, kdy
• 2:31:01
  ale to je ta myšlenka nechtěná. Proto říkám nejdřív zasekni
• 2:31:05
  kotvu, co chceš, pak se zamysli, opravdu to chceš, jak to chceš,
• 2:31:10
  co pro to uděláš? Uvědom si všechny možný rizika,
• 2:31:13
  který na tý cestě jsou a tak dále.
• 2:31:16
  A pak jdeš do toho. Jo tak pojď najít akční plán.
• 2:31:21
  Tak začneme 1 bodem od 7 večer než zvládneš to, no protože to
• 2:31:26
  bych mohl a jinak můžeš jíst všechno přijít za 14 dní.
• 2:31:30
  Jo, takhle třeba u někoho to platí a dáš mu další bod jo
• 2:31:33
  nesladíš nic žádný sladký nápoje, kafe čaj nesladíš nic
• 2:31:37
  zvládneš, to bych mohl co ještě nic běž a takhle přidáváš
• 2:31:42
  vlastně a tím ho utahuješ do těch limitů mezi tím zažívá
• 2:31:45
  miniúspěch. Stoupne na váhu zjistí, že 2 3
• 2:31:49
  kila jsou dole za 14 dní za 3 mi ty jo jo co dál?
• 2:31:54
  Jo a takhle postupně to jde. Pak přichází takový to období,
• 2:31:59
  jak říká ta u křivka, že jo, kdy vlastně to to je ten
• 2:32:02
  silvestrovský typ, že na začátku to jde a pak jako 07-01 už to
• 2:32:06
  nejde AV tom musí dostat ten člověk další dávku toho emočního
• 2:32:10
  šoku. Znova s ním zaklepat a zase mu
• 2:32:14
  říct ty následky a uvědomit si co a nebo ten cíl.
• 2:32:17
  Kterej si blablabla z vědomy tomu to jo a trapas je krásnej
• 2:32:22
  emoční šok. To je taky dobrý muž, protože si
• 2:32:26
  řekneš ty vole, to už nechci zažít.
• 2:32:29
  Takže. Proto vodím ty lidi, co tu
• 2:32:33
  dětskou onkologii ať. Nějakou pro perspektivu?
• 2:32:39
  Jo a to jsou ty prožitky a nám ty prožitky často chybí.
• 2:32:42
  Proto si myslím, že prožitek utrpení úzkostí u určitý porážky
• 2:32:47
  neúspěchu je pro vývoj člověka vlastně vlastně dobrej.
• 2:32:53
  Jo a dokonce to není z mý hlavy, ale mám dojem, že ty
• 2:32:57
  psychiatrický učebnice často píšou, že současný nárůst
• 2:33:02
  depresí u mladých lidí může být způsoben i tím, že právě
• 2:33:07
  odmítáme prožitky klasickýho normálního lidského trápení a
• 2:33:12
  utrpení ze všeho děláme hroznej stres.
• 2:33:17
  Jo a najednou zjistíš, že normalita se stává stres.
• 2:33:22
  A ten člověk ode mě odchází a já si říkám.
• 2:33:25
  Jak může být z tohohle ve stresu, ale on z toho fakt je ve
• 2:33:29
  stresu vám se to říká, ale já jsem z toho.
• 2:33:34
  Zvládla kytka, ona je ve stresu. Jo.
• 2:33:38
  Přeháním ale rozumíme a to je to umění, pracovat vlastně s tou,
• 2:33:43
  protože jinak, když budu řešit ten stres, tak budu furt to
• 2:33:46
  posouvat a furt budu jako dělat rozmazlenějšího, rozmazlenějšího
• 2:33:50
  člověka. Co kdybych řešil tu odolnost?
• 2:33:53
  To je to samý jako věčně. Máme angínu z větříku, tak můžu
• 2:33:56
  řešit ten vítr a tu zimu. A nebo můžu řešit svoji
• 2:34:00
  odolnost. Vlastně zastánci řešit obojí to.
• 2:34:04
  Je dobrý dárek, máme posledních pár minut.
• 2:34:07
  My jsme se na začátku bavili, že nějakou duchařskou historku máš
• 2:34:11
  nebo spirituální, nebo. Spirituál já doufám, že to bude
• 2:34:14
  z pralesa teda. Že to bude ezo hodně.
• 2:34:17
  Je to zvláštní, je to zajímavý, no mě tohle zajímá taky
• 2:34:21
  samozřejmě, stýkám se s lidma. Nemyslím, že nejsem žádnej
• 2:34:24
  blázen, že bych tomu propad ale z hlediska tý psychologie mi
• 2:34:28
  tyhle věci zajímaj, protože psychologie vám fakt odpověď na
• 2:34:31
  to nedá. Nemá ji podle mě a já jsem psal
• 2:34:36
  ten 2 doktorát na nefyziologický energie lidskýho těla a to je
• 2:34:39
  právě to. Jsou energie, který fyziolog je
• 2:34:41
  metafyzický fyziologie nezná a tak dále, ale existujou aorální
• 2:34:46
  těla, čakupunka a čakerní systémy, akupunkovní dráhy a tak
• 2:34:50
  dále. No AA, tak jako mě tohle
• 2:34:53
  zajímalo, tak jsem v tý Americe zažil.
• 2:34:57
  Jakoby určitej výstup z těla. Kdy já to zkrátím, hodně ležíte
• 2:35:03
  na na takovým jakoby posteli rohoži a vlastně ten dotyčný mě
• 2:35:11
  prováděl tím, že. Jsem se dostal do stavu.
• 2:35:17
  Kdy jsem se viděl od ze stropu, jsem viděl to svoje tělo.
• 2:35:24
  Protože to cvičení bylo výstup z těla jo a byl na to nějaký
• 2:35:28
  přípravy nějakejch pár dnů a tohle?
• 2:35:31
  A když k tomu mělo dojít, tak opravdu k tomu došlo.
• 2:35:33
  A proč to povídám? Já jsem se dostal na to tělo.
• 2:35:38
  Nevím, do jaký výšky. Připadalo mi, že jsem prostě u
• 2:35:40
  stropu ty místnosti nebo toho toho vigamu a jakoby jsem
• 2:35:46
  najednou, byl hrozně překvapenej, že tam vidím
• 2:35:48
  Mariana ležet a říkal jsem si, hejbni rukou.
• 2:35:54
  Jo hejbni končetinu já jsem nemohl hejbnout tou rukou a jsem
• 2:35:58
  zazmatkoval. Najednou jsem se probudil, byl
• 2:36:02
  jsem zase zpátky zpocenej, úplně ten nade mnou stál, zklidňoval
• 2:36:09
  mě. A vysvětloval mi, že jsem se
• 2:36:11
  prostě, že jsem to neunesl psychicky, že mě chtěl poslat
• 2:36:15
  daleko dál. Ale že už to už to se mnou
• 2:36:20
  nechtěl dělat a vysvětloval mi, že to nikdy ať to nikde
• 2:36:25
  nezkouším. Nedělám bez kontroly nějakýho,
• 2:36:28
  protože on mluvil o tý zlatý nitce.
• 2:36:33
  Která je mezi tím aurálním tělem a.
• 2:36:37
  Fyzickým tělem, a tak když se přetrhne, tak je smrt.
• 2:36:42
  Ty už se nemůžeš. Vrátit a zkoušels to někdy už
• 2:36:44
  teda ne, ne ne. To já.
• 2:36:47
  Jsem přímo meditace, já jsem promiň, já jsem 1 čas, jako je
• 2:36:50
  zkoušel. Hej, tady nemám zlato, já ji měl
• 2:36:52
  vždycky stříbrnou. AA když jsem to začal zkoušet,
• 2:36:55
  tak vždycky před spaním těsně předtím, než člověk prostě to
• 2:36:59
  tak. Občas prostě jsem u toho usnul,
• 2:37:03
  ale třeba pak už se mi to začalo držet, že třeba po 3.
• 2:37:06
  Čtvrtě hodině. Jsem se dostal do takovýho toho
• 2:37:09
  prostoru, kdy ti už tam nechodí ty nový myšlenky a byl jsem v
• 2:37:12
  takový mi vždycky přišla taková, jak černá díra, prostě uvnitř
• 2:37:16
  něčeho černýho a najednou, prostě stříbrný světlo tady dole
• 2:37:20
  od břicha mi to šlo jako k vočim a byl jsem schopnej se dostat
• 2:37:24
  prostě k tomu stropu a nebo i jako pohybovat se po bytě a to
• 2:37:27
  al bylo to vždycky jako hrozně divný.
• 2:37:29
  To jsem dlouho nezkoušel, ale když jsem to pak opakoval, tak
• 2:37:31
  už to bylo jako snažší. Jakmile jsem přišel na to.
• 2:37:34
  Jak se z toho těla dostat a pohybovat se třeba po baráku
• 2:37:37
  nebo tak? Tak to trvalo, prostě pak třeba
• 2:37:39
  15 20 minut. Jako on to udělal Břetislav
• 2:37:42
  kavka s tím hodně dělal pokusy. A vlastně když to z
• 2:37:46
  antroposovětskýho hlediska veme, tak ono to má logiku, protože to
• 2:37:50
  fyzický tělo potřebuje spád, ale ta duše ne.
• 2:37:53
  A ono jí teda tím pádem můžeš poslat někam.
• 2:37:57
  Jo ten dělal ty pokusy, že jo, že se vsázel, že se v noci
• 2:38:00
  pojede na tebe podívat do ložnice, jaký máš pyžamo a co
• 2:38:03
  máš na nočním stolku a takhle a dělali v hospodě srandu, že jo a
• 2:38:09
  zamčený a to a 2 den přišel a popsal mu, co tam jel ten to
• 2:38:14
  uměl? On to ale dělal ne sám, ale on
• 2:38:16
  tam posílal toho hanuše. S křečkem, což byly jeho 2.
• 2:38:21
  Lidé, kterej on je dával do hypnotickýho stavu.
• 2:38:24
  On to dělal přes hypnózu do tý hluboký hypnózy.
• 2:38:28
  A posílali je vlastně různým směrem a různě no.
• 2:38:32
  Tak tys to měl přes nějakou psychoaktivní látku.
• 2:38:34
  Tam taky no to. Je dobrý tyhle duchaský ty mám
• 2:38:38
  nejradši. Jo tak jako já myslím, že trošku
• 2:38:41
  to vyzkoušet jo ale někoho tomu samozřejmě nenabádám to musí je
• 2:38:46
  to je to taky jsem zažil, že nebo mám kamaráda, kterej byl
• 2:38:51
  takhle 3 měsíce v Kolumbii a tam různě všechno zkoušel a hroznej
• 2:38:55
  pokusník okusník a byl dobrej a. Jako parádní borec, ale pak se
• 2:39:02
  vrátil a byl fakt úplně jinej úplně prodal firmu, rozvést se
• 2:39:07
  odstěhoval se tamhle. Na Šumavu.
• 2:39:11
  Se vždycky nějak vrací ty jo. Než nešel na Šumavu, jinak ale
• 2:39:16
  mimo prahu. Mimo hradský hry.
• 2:39:20
  A jako změnil úplně úplně, jako něco se stalo.
• 2:39:25
  Jo, změnilo mu to opravdu jako já byla tak špatnýmu těžko říct,
• 2:39:31
  no, tak rodina to vnímala špatně, že jo, byznys to vnímal
• 2:39:34
  špatně, ale on třeba jako je šťastnej.
• 2:39:37
  Já se s ním stýkám a je takovej jo, jako že nosí stejný věci
• 2:39:42
  nemusí. Jo přijde jí sem tam trošku
• 2:39:45
  špinavý, jako že prostě je vidět, že to nosí do té doby.
• 2:39:48
  Dokaď to nějak na něm. Drží pak to ne, že by byl v
• 2:39:51
  homles ne. Vůbec to ne, ale je.
• 2:39:54
  Prostě je prostě jinej jakoby tyhle materiální věci jsou vůbec
• 2:39:59
  úplně vůbec. Je pravda že, jakmile člověk má
• 2:40:01
  nějaký takovejhle zážitek, ne nutně po nějakých příchedelikách
• 2:40:06
  nebo víš, co nějaký hypnóze nebo tak, ale plno lidí mi vlastně o
• 2:40:11
  tom říkalo, že něco podobnýho zažili a při operaci že na sebe
• 2:40:15
  koukali na operačním stole. A to mi říkalo jako možná 10
• 2:40:18
  lidí. Už mi říká jo jo jo.
• 2:40:20
  Jo a ale v ten od tý doby, co člověk jako potom tenhle zážitek
• 2:40:24
  má, tak zpravidla si vlastně jako vždycky do konce života už
• 2:40:27
  říká, že je to tady. Je nějaký zvláštní, že jako kdo
• 2:40:30
  ví, co jak to je ve skutečnosti jo ty zmiňoval ty barva gity, ty
• 2:40:34
  tu tu knížku a to je prostě tam tam o tom taky píšou tam taky
• 2:40:38
  nevíš, co si z toho máš jako všude to je ve všech těch
• 2:40:41
  starých textech. Techno.
• 2:40:42
  Tak almový listy a. Ty vo tom vůbec nepochybujou
• 2:40:47
  tyhle ty hermetismus, že jo egyptskej, to je jasný, že to je
• 2:40:52
  jo jenom my nevíme a já to taky nevim, ale jenom že když chceš,
• 2:40:56
  tak to v těch literaturách najdeš v mnoha.
• 2:41:01
  Moc děkujeme, že jsi k nám dorazil, že ses na nás udělal
• 2:41:04
  čas. Já děkuji za pozvání.
• 2:41:06
  Tak pozdravujte na Šumavě. Vyřídíme tak, jak tam pojede.
• 2:41:10
  Jo jo. Tak jo ještě kde tě lidi najdou,
• 2:41:14
  děláš nějaký ty? Jsi změnil nějakou konferenci,
• 2:41:16
  že děláš ne nebo? Já dělám toho jako dost.
• 2:41:20
  Já fakt takhle tuhle otázku mi dává hodně, ale.
• 2:41:23
  Když by někdo chtěl sledovat třeba to, co děláš, tak kde tě?
• 2:41:27
  No musím nějak najít, já nemám jako nějak, že bych se někde
• 2:41:31
  promoval, nebo? Nemám, no a vyjádřit takové?
• 2:41:34
  Web nebo někde kde to jde sledovat?
• 2:41:36
  Nějaký lidi, takže něco tam je web mám takovou nějakou 1
• 2:41:41
  stránku, mě to nebaví tohle a já jsem já mám.
• 2:41:44
  Já jsem včera jsem přednášel 3 věci, tak si vem, že máš 3 věci,
• 2:41:47
  takže kam mám poozvat, jo zejtra, mám celodenňák, celý
• 2:41:51
  tady v tom zámečku celej den od 9 do 4 v sobotu letím na kanáry
• 2:41:56
  v úterý jedu na Slovensko, když přijedu jo ještě svatou
• 2:41:59
  Kateřinu, cestou mám firmu. Pak na Slovensko.
• 2:42:04
  Jo kde má odtamtud jedu do Beskyd nějakej penzion UU slámy
• 2:42:09
  nebo u vodníka slámy? Nevim tam mám 3 přednášky.
• 2:42:15
  Vůbec nevím, kam bych koho pozval, ale asi nejlepší ty
• 2:42:18
  kanály, ale co to není špatný, ne.
• 2:42:21
  V sobotu se sejdem na Kanárských ostrovech.
• 2:42:25
  Dobrý den. Sraz na letišti tak.
• 2:42:27
  Jo. Tak tak ještě 1 moc díky.
• 2:42:30
  Já děkuju, mějte se všichni moc hezky.
• 2:42:33
  A hlavně tak to na mě prostě zaměř a já tam něco řeknu o tý
• 2:42:36
  kamery, nějak to dopadne. OK tak a chce.
• 2:42:40
  Lidi my fakt nejsme žádný youtubeři na to, abychom vás v
• 2:42:43
  průběhu rozhovoru každou minutu připomínali, ať to video
• 2:42:46
  lajkujete a nebo začnete odebírat náš kanál, ale musím
• 2:42:50
  vám to říct jako dospělej člověka.
• 2:42:52
  Snad se tady bavím s dospělými lidmi, že pokud na ty 2 tlačítka
• 2:42:56
  nekliknete, tak youtube podcastové platformy a nebo
• 2:43:00
  veškeré sociální sítě prostě nebudou vědět, že se vám to
• 2:43:03
  video líbilo a že vám ho mají začít doporučovat.
• 2:43:06
  Jo, a pokud se vám nelíbilo. Tak aspoň mrkněte na naše
• 2:43:09
  vitamíny. Aroha tečka CZ snažíme se
• 2:43:12
  prodávat to nejlepší a nejkvalitnější, co se tady dá
• 2:43:15
  sehnat. Jo, a pokud nechcete udělat ani
• 2:43:17
  nic pro vaše zdraví, tak nám napište aspoň nějakej ošklivej
• 2:43:21
  komentář nebo zprávu, protože takhle ten internet prostě
• 2:43:23
  funguje. To bylo dobrý, ne hlavy asi už.
• 2:43:27
  Bereme super dobrý.