Latest / Mrazivé historky / Dachstein 1954 (2/3) - Školní výlet stoupá do bouře vstříc svému osudu
Transcript
- 0:00Velikonoce 19 154 masiv dasteinu školní výlet německých
- 0:05středoškoláků do rakouských alp, skupina 10 studentů a tří
- 0:10učitelů se vydala na celodenní túru.
- 0:11Túra kolem tripensteinu není složitá, ale ambiciózní.
- 0:15Vedoucí han zajela se rozhodl potají zajímavější, avšak
- 0:19zrádnější cestou kluci chtějí zažít to pravé dobrodružství.
- 0:26A oni mu dopřeje počasí se kazí, ale po krátké zastávce.
- 0:30Chatě schenberg AV. Půli cesty pokračují dále k
- 0:32vrcholu. Netuší, jaké útrapy je tam
- 0:36čekají. Posloucháte mrazivé historky
- 0:44podcast o skutečných událostech a hrdinech co zamrzli v čase u
- 0:49mikrofonu je cyral Novotný a tohle je příběh o školním
- 0:52výletě, který se změnil v nočním úvodu část 2.
- 1:03Na ceinberg ale lmém počasí, dál houstne les pomalu řídne stromy
- 1:08řídnou a krajina se otevírá za posledními kmeny už nejsou žádné
- 1:13zvuky ptáků, jen hučení větru a křupání sněhu pod botami.
- 1:18Terén je pokrytý asi 20 centimetrovou vrstvou sněhu.
- 1:21Není hluboký, ale stačí na to, aby tlumil kroky a brzdil postup
- 1:26značky na kamenech a stromech už dávno pohřbil.
- 1:30Jen tu a tam se v bílém moři objeví červenobílý pruh.
- 1:34Který je vede dál jako poslední zbytky jistoty.
- 1:39Stezka je ještě patrná, vyšlapaná zřetelná, i když vítry
- 1:44neustále obrušuje. Každou minutu mizí okraje, ale
- 1:48zatím je vidět zatím. V polibech větru se musí sklánět
- 1:53studený vzduch je bičuje do tváří, ale v očích mají pořád
- 1:57jiskru. Nálada je výborná, tohle je
- 2:00přece to, o čem jsme snili dobrodružství.
- 2:03Skutečné hory, nejen školní výlet.
- 2:06Teď už to není jen o výšlapu, je to oni proti přírodě, smějí se,
- 2:11volají na sebe, snaží se překřičet, vítr ruce, mají
- 2:15zmrzlé, ale cítí se silní ten pocit soudržnosti společného
- 2:19boje je opíjí. Věří, že tohle je další zkouška,
- 2:23kterou hory stojí před každého, kdo je chce poznat.
- 2:28Dobrudkého stoupání vede skupinu han zajela na hlavě, má svou
- 2:33pověstnou fedoru, kabát rozepnutý ruce holé.
- 2:37Žádné rukavice je nejistý krok a klidný výraz vypadá jako muž,
- 2:42který přesně ví, co dělá. Za ním jde 10 studentů, mladí
- 2:46nadšení ještě pořád plní energie, baví se žertují AI,
- 2:51když kolem nich nepřetržitě fučí studený vzduch.
- 2:54Berou to spíš jako součást dobrodružství.
- 2:57Většina z nich také nemá rukavice, ale bundy, kabáty a
- 3:01šály je zatím chrání před nejhorším.
- 3:04Na konci skupiny jde učitelský pár hans Werner dub a christa
- 3:09former. Drží se trochu stranou, jejich
- 3:12kroky jsou klidnější, rozvážnější.
- 3:15Christa se občas zastaví, ohlédne se zpátky dolů do údolí,
- 3:18které už zmizelo v mlze. V obličeji má ustranný výraz.
- 3:23Nelíbí se jí počasí ani trasa, kterou hans voil.
- 3:26Místo jistoty vidí v jeho rozhodnutí v lehkovážnost.
- 3:29Do kopce si pomáhá holý. Holý vyřezanou z bukového dřeva
- 3:34a hladkou lesklou od ruky. Každý krok sní je jistější, ale
- 3:39vítr rynutí se k ní neustále více přitiskovat.
- 3:42Celou skupinu sleduje Dieter se svým fotoaparátem, když se
- 3:47zastaví zvedne kameru a zachytí okamžiky, které.
- 3:51Tehdy působí obyčejně, ale dnes by se daly nazvat posledními
- 3:55záběry radosti. Oblačnost se roztrhala, musí
- 4:00toho využít cvaknutí závěrky. Další fotka skupina kamarádů,
- 4:05rozpálení výšlapem široké úsměvy v pozadí, krátké roztrhání
- 4:09oblačnosti a skrz ni na okamžik vykoukne protější skladnatý
- 4:14svah. Je to záblesk světla, který trvá
- 4:18jen pár vteřin a pak se zase všechno zavře do šedi.
- 4:22Vítr sílí občasné vločky sněhu se mění v drobné jehličky, které
- 4:25budají do tváří. Oblačnost se znovu zatahuje.
- 4:30A cesta před nimi se začíná rozplývat a někdo to ale zatím
- 4:34nebere vážně. Hans kráčí dál s jistotou v
- 4:38pohybu. Jako by ho žádné počasí nemohlo
- 4:41zastavit. Kolem 11 dopoledne zhruba v
- 4:48polovině stoupání mezi šenberg a lmem a okrajem dachtejnské
- 4:52náhorní plošiny dává přidán sklepní čety pokyn.
- 4:55Zastavit práci dost končíme. Vítr se opírá do nedokončeného
- 5:005. Pilíře lanové dráhy, který se
- 5:03tyčí z rozkopané suti jako kostra kovové části skřípou lana
- 5:07setře potají viditelnost klesá na pár desítek metrů.
- 5:11Dělníci rychle balí nářadí kladiva, vrtáky lana není čas,
- 5:17aby to uklízeli pečlivě všechno házejí do beden, zakrývají
- 5:20plachtami a spěšně se vydávají dolů.
- 5:24Kráčejí opatrně klesají ve sněhu s hlavami sklopenými proti
- 5:26větru. Každý krok dolů znamená o trochu
- 5:30víc tepla. O krok blíž renberg lmu a hrnku
- 5:33horkého čaje, který si už teď představují všude kolem, hučí
- 5:38vítr vzduch se plní prachem sněhu a svět ztrácí obrysy a pak
- 5:43zničehonic se proti nim vynoří siluety.
- 5:47Nejdřív jent nové stíny v bílém prostoru pak tváře, postavy,
- 5:52pohyb 13 lidí, 10 chlapcům, 4 dospělí dělníci zpomalí
- 5:58zaskočení. Ti nahoře jdou vzhůru.
- 6:02Proti bouři proti větru 1 z dělníků si zakryje oči, aby se
- 6:07vůbec rozeznal, koho vidí hanzajela kráčí v čele klobouk
- 6:11přitisknutý v hlavě kabát obaleným sněhem za ním chlapci
- 6:16rubé tváře, batohy na zádech AV očích nadšení, ne strach z nich
- 6:22se točí kolem. Občas zcela zakryje výhled a
- 6:26mluvit znamená křičet. Ztratili jste se volal předák
- 6:32přes vítr, jeho los se ztrácí v hukotu, ale hans rozumí ne
- 6:37odpoví. Krátce jdou nahoru na
- 6:40kripenstein. Dělníci se zarazí 1 z nich ukáže
- 6:44rukou došido bílé mlhy. Kdyby někde měl být vrchol, ale
- 6:49teď tam není vidět vůbec nic. Pojďte s námi dolů, křičí
- 6:54předák. Tam se stejně nedostanete.
- 6:56Začíná bouře nahoře to bude peklo.
- 6:59Hans jen zavrtí hlavou. Kluci se potřebují otužit.
- 7:04Jó lázně klidně, možná až příliš klidně.
- 7:08Není v něm ani stopa pochybností.
- 7:11Předák se ještě snaží protestovat, gestikuluje,
- 7:14ukazuje zpět do údolí, ale hans už pokračuje dál a za ním se
- 7:18zvedají chlapci batohy na zádech hlavy skopené.
- 7:23Dělníci si vymění pohledy, už je jim zima ruce zkřehlé tváře
- 7:28ztuhlé. Není čas na přesvědčování.
- 7:32Předá ken krátce k mne na rozloučenou a dává své četě
- 7:36pokyn k sestupu. My její skupinu chlapců všichni
- 7:39zamlkli, sníh jim ulpívá ve vlasech i na bundách.
- 7:44Nikdo neříká už nic. Předá to tehdy ještě nevěděl,
- 7:49ale tu scénu to tiché mínění v bouři si bude přehrávat do konce
- 7:54života. Viditelnost se postupně
- 8:01zhoršuje. Laus na vítr sílí AS každým
- 8:06výškovým metrem se mění i svět kolem nich.
- 8:09Stromy mizí otevřený terén je bičuje po ryvy, které se opírají
- 8:13do těl a nutí je se hrbit. Gripenstein, který za normálních
- 8:18okolností ční vysoko nad údolím a slouží jako jasný orientační
- 8:22bod, je teď ztracený v hostem mraku.
- 8:25Nevidí jej vůbec nikdo. Všude kolem jen šedobílá
- 8:28prázdnota, žádný obzor, žádný vrchol jen vítr, který huší v
- 8:34uších a sníh, který se lepí na obličeji a brýle.
- 8:38A přesto mezi kluky zvláštní nadšení.
- 8:43To je přece ono jdou se svým oblíbeným tělocvikářem hansem
- 8:47zailerem z jižního tyrolska se svým vzorem do hor silný vítr.
- 8:52Odpor příroda, která prověřuje, kdo z nich je nejtvrdší cesta
- 8:57pod nohama, se pomalu ztrácí, vyšlapané stopy, mizí pod novou
- 9:02vrstvou sněhu. Značky jsou dávno pryč, občas
- 9:05ten kámen, blok nebo tmavý stín napoví.
- 9:08Že jdou správným směrem, někde se sníh drolí, jinde se kupí a
- 9:13skupina se prodírá kupředu krok za krokem.
- 9:17Místy musejí kluci i lézt po 4 držet se navzájem, aby je vítr
- 9:21nestrhl z úzké pěšiny. Každý krok je malý zápas
- 9:25rovnováhu o směr oddech. Dech se mění v plynule oblaky
- 9:30páry, která okamžitě mizí ve větru, ztrácí pojem o čase
- 9:35nadšení pomalu ustupuje tichu, v němž je slyšet jen vítr a
- 9:39vlastní srdce. A přesto jdou dál nahoru proti
- 9:44větru, proti všemu za svým vzorem.
- 9:51Ditter má pořád kameru pevně zavěšenou na krku, zatímco
- 9:54ostatní bojují s větrem a sněhem, on ji drží v rukou,
- 9:58ukrývá pod kavátem a občas vytáhne.
- 10:01Když se naskytne okamžik, který nechce ztratit v hledáčku, vidí
- 10:05obrazy, kterého fascinují. Kdyby nevěděl, že stojí na
- 10:08krpensteinu, mohl by si připadat jako himaláj všude bílo.
- 10:13Šedé obrysy postav v nekonečném svahu, zvířený sníh.
- 10:17A ostré kontrasty mezi tmavým oblečením a bílým světem kolem
- 10:21fotit va své kamarády. Jak se po 4 drápou do prudkého
- 10:25svahu rukama i koleny se boří do sněhu, zastaví se zaostří
- 10:32cvaknutí závěrky snímek. Pak se rozběhne dopředu předbíhá
- 10:37skupinu chce zachytit svého oblíbeného tělocvikáře v čel
- 10:40výpravě. Jak vede svůj hlouček zasněženým
- 10:43terénem do strmých serpentýn? Svůj elegantní klobouk stisknutý
- 10:48k hlavě a za ním řada kluků v těsném zástupu, kteří se v
- 10:52závějích ztrácí po pás. Další snímek na okamžik to
- 10:57vypadá jako scénář ji pravidelné známá.
- 11:00Sníh na zemi přibývá místy už přes půl metru.
- 11:04Každý krok je těžší, každý porev silnější a nad vítrových
- 11:08snímcích. Je to vidět.
- 11:10Závěry se proměňují nejdřív, úsměv je pak sevřené rty nakonec
- 11:16jen soustředěné tváře, oči přimlouřené zamrzlé řasy, úsměvy
- 11:22mizí a bílá kolem nich pohlcuje všechno.
- 11:26Na poslední fotografii už nastupuje whitel obzor
- 11:30neexistuje. Nebe a země se celý 9.
- 11:32No skupina je na okraji lesa, prodírá se sněhem a snaží se
- 11:37krýt před větrem. Postavy jsou zčásti rozmazané,
- 11:41rozfoukané pohybem a vánicí. Všichni jsou otočeni zády k
- 11:46větru hlavy, sklopené ruce zastrčené do kapes, aby se aspoň
- 11:51trochu zahřály jen 1 dítrův kumpan s horskými brýlemi na
- 11:55gumu je otočený směrem dieterovi.
- 11:58Vlasy muflají tvář má zkřivenou. V jeho pohledu je všechno chlad
- 12:04únava strach. Cvaknutí.
- 12:09Poslední snímek poslední okamžik, který ještě někdo
- 12:13zachytil, než je pohltila boura. Přesto všechno hanzajela
- 12:20pokračuje dál vede skupinku s jistotou, která působí
- 12:24neotřesitelně vítr sníh únava nic ho nezastavuje v hlavě máj
- 12:31jedinou myšlenku je to jen zkouška zkouška, kterou
- 12:35zvládnou, věří si věří svým schopnostem, svým rozhodnutím a
- 12:41hlavně věří, že už to nemůže být tak daleko.
- 12:44Stačí jen vystoupat těch pár stovek metrů.
- 12:47Vyjít na dachsteinskou plošinu a odtamtud už přece musí být vidět
- 12:51vrchol krypenstein jo tam se schovají tam stojí horní stanice
- 12:55lanovky, pevná, uzavřená, bezpečná a nebo ještě líp za
- 13:01kopcem už nebude foukat a sejdou o kousek dál do gitlamu.
- 13:06Cíle, které přece ohlásil správci chaty 200 výškových
- 13:10metrů, opakuje si v duchu. 200m to nic kousek takový kousek.
- 13:20A přece v té bílé mase sněhu i těch pár metrů jako celá
- 13:24věčnost. Ale hans to odmítá vidět otočit
- 13:28teď nikdy ne před kluky ne před svými kolegy ne po tom všem, co
- 13:33o sobě tvrdil. Vždyť je přece horal tělocvikář
- 13:37z jižního tyrolska vede a horal nikdy neustupuje.
- 13:43Vzadu se drží rup a Krista, snaží se ho přemluvit, křičí na
- 13:47něj, ale vítr bere jejich slova. Musíme se vrátit.
- 13:53Han se ohlédne jeho tvář je bílá od sněhu oči sevřené a místo
- 13:58odpovědi jen krátké gesto rukou ještě kousek.
- 14:03V jeho pohledu je přesvědčení, které působí téměř hypnoticky, a
- 14:07tak jdou dál krok za krokem hlouběji do nohy do ticha, které
- 14:13pohlcuje všechno kolem hans věří, že až vyjdou na plošinu,
- 14:18bude to konečně za nimi, že nahoře si dají čaj.
- 14:22Zahřejí se a budou mít dole. Co vyprávět.
- 14:25Netuší, že místo čaje. Je tam čeká jen vítr bílá
- 14:29prázdnota a nekonečný chlad. Konečně vystoupili na
- 14:38dachsteinskou na horní plošinu. Po hodinách stoupání se tedy
- 14:42najednou srovnal prudké svahy zmizely a před nimi se otevřel
- 14:46nekonečný téměř rovný prostor. Na okamžik to vypadalo jako
- 14:50úleva, žádné stoupání, žádné skály, jen hladký sněhový
- 14:54povrch, který se ztrácel v mlze. Ale právě ta rovina byla
- 14:59nejzrádnější bez stromů, bez obrysů, bez orientačních bodů,
- 15:04jako by vstoupili do jiného světa.
- 15:07A pak to přišlo vítr zesílil až na sílu orkánu přes 100km za
- 15:13hodinu. Vzduch se změnil v proudící masu
- 15:16sněhu. Která se valila napříč krajinou
- 15:19a nebe i země splynuly v 1 beztvarou plochu.
- 15:24Kaľdý náraz větru se zarýval do těla jako úder oblečení.
- 15:28Praskalo, sníh se dostával za límec do bot AS kaľdým dechem
- 15:32pálil v plicích. Spustilo se hosté sněľení.
- 15:36Za jedinou hodinu mohl napadnout i 10cm nového sněhu.
- 15:41AS větrem, který je rval ze všech stran, poznamenal jediné.
- 15:46Svět zmizel. Náhorní plošina se změnila v
- 15:49bílé peklo. Nastoupil.
- 15:53Když se vítr a sníh spojí, přestává platit, co je nahoře a
- 15:56co dole. Obzor neexistuje, všechno má
- 16:00stejnou barvu stejnou strukturu a není možné rozeznat svah od
- 16:04roviny. Propadlinu od závěr.
- 16:09Skupina se drží pohromadě co nejblíž k sobě, aby se nikdo
- 16:13neztratil. Vidí sotva 1.
- 16:16Na. 2 hlas se v té vánici ztrácí na pár metrech, tak si volají
- 16:21jmény, aby se slyšeli, že jsou ještě spolu.
- 16:25Jdou pomalu, každý krok je nejistý.
- 16:28Každý pohyb může vést do prázdna.
- 16:30Pod nohama se střídá tvrdý sníh s hlubokými závěrem a do kterých
- 16:35se boří až po kolena. Tělo je ztuhlé zimou ruce
- 16:39necitlivé dech mělké. Okolní terén je teď zrádný nízké
- 16:45kleče, které jindy slouží jako orientační body.
- 16:48Jsou schované pod sněhem, zpívají se skalami i muldami.
- 16:53Není poznat, kam šlápnou stopy, které nechávají za sebou vítr
- 16:57okamžitě zahazuje, za nimi zůstává jen bílá něco ta Krista.
- 17:02Formerová se snaží držet krok se zbytkem skupiny, když zapíchne
- 17:07hůl do sněhu. Ta se vzpříčí mezi kameny a
- 17:10nejde ven. Zkouší vytrhnout táhne lomcuje
- 17:14ale marně nechce, aby kvůli ní skupina zastavila.
- 17:19Dívá se na ní naposledy pak ji nechává za sebou buková hůl
- 17:24hladká a lesklá mizí pod sněhem během několika vteřin.
- 17:29Hans teda kabas tuhý od námrazy klobouk přimrzlý k hlavě, jeho
- 17:34krok je pomalejší, ale jeho odhodlání nezmizelo.
- 17:37V očích má jinou myšlenku. Už tam musíme být ještě pár
- 17:43metrů ještě chvíli. Všichni cítí, že je zle, ale
- 17:48nikdo to nechce říct nahlas, věřím mu.
- 17:52A hans věří, že vrchol je někde před nimi, musí být pokračovali
- 17:58dál. Krok za krokem, záda, shrbená
- 18:01hlavy proti větru. Hans kráčelo v čele, zvedal
- 18:06hlavu, rozhlížel se, hledal cokoli, co je mu připomínalo
- 18:10tvar vrcholu. Crippenstein musí být, někde
- 18:14tady musí. Stačí jít nahoru pořád nahoru,
- 18:20jenže trend se srovnal, přestal stoupat a směr už nebylo možné
- 18:25poznat, viděli sotva na pár metrů před sebe.
- 18:29Vítr se opíral do jejich těl a sníh se sypal ze všech stran a
- 18:34čas ztratil význam. Postup se změnil v pomalé úmorné
- 18:39klopýtání. Každý krok vyžadoval sílu, která
- 18:43už nebyla. A pak na obzoru v mlze se před
- 18:47nimi objevil tvar. Zaoblený svah, který se zvedal
- 18:51nad plochou krajinu. Vrchol to musí být kripenstein.
- 18:57Na okamžik všechno ožilo zrychlit, zapomněli na vítr i
- 19:01chlad z posledních sil vyšplhali na hřeben smích volání úleva.
- 19:07Někteří dokonce mávali do mlhy. Jakoby tam někdo mohl být.
- 19:12Ale radost trvala jen krátce, rozhlédli se kolamu.
- 19:17Nebylo nic. 0 stanice lanovky 0 chata žádné stopy po civilizaci
- 19:24jen bílá nekonečná prázdnota. Vítr se znovu rozkřičel a
- 19:29euforie vystřídala panika. Hans se snažil zorientovat,
- 19:34křičel rozkazy, ukazoval směry, ale všechno mizelo v bouři
- 19:40nechápali, co se stalo, kde je lanovka, kde je gaj tam všude je
- 19:45ten sníh. Hans to tehdy ještě netušil, ale
- 19:49nevyšplhaly na krpenstein stály o kilometr vedle na nižším
- 19:54bezvýznamném vrcholu jménem markšírf.
- 19:59Krátký oddech pardouš u vody a znovu vpřed.
- 20:03Musíme pokračovat, říká hans. Ještě kousek.
- 20:08A skupina se opět vydává do bouře.
- 20:14Situace byla zoufalá skupina se dostala konečně nadachránskou
- 20:19plošinu, ale to, co se mělo stát úlevou, se změnilo v past tady
- 20:24nahoře nebylo žádné útočiště, žádný les, žádné údolí, jen
- 20:29otevřený, nekonečný prostor a vítr, který se do nich opíral
- 20:35plnou silou. Zesílil natolik, že se dalo jít
- 20:40pouze jediným směrem s větrem v zádech jakýkoli jiný pohyb byl
- 20:45téměř nemožný. Když se pokusili otočit vítr, je
- 20:49srazil zpátky, nebo je v netl do sněhové závěje.
- 20:53Nedalo se odporovat přírodě. Mluvit nešlo každý pokus o slovo
- 20:58zmizel v luku. Všude kolem bylo jen slyšet vítr
- 21:03hluboký neustálý hukot, který vyplňoval celý svět.
- 21:09Plošina, která se z dálky zdála rovná, byla ve skutečnosti plná
- 21:13pastí nízký, zasněžený porost, skryté skály a hluboké díry,
- 21:19zaváté sněhem, neviditelné pasti, do kterých se člověk mohl
- 21:23propadnout až po pás. Skupina se dostává do slepých
- 21:27uliček obcházeli závěr, vraceli se, když narazili na skálu znovu
- 21:33hledali směr, často zapadávali, vytahovali den 2 a přitom
- 21:38ztráceli další sílu. Snažili se vybrat úseky, kde byl
- 21:43sníh odfoukaný, kde vítr vytvářel tvrdou krustu, po které
- 21:48se dalo aspoň trochu jít. Ale i to byla loterie.
- 21:53Každý krok mohl znamenat pád do měkké vrstvy, která jsem
- 21:56okamžitě sesunula. Nohy měly promočené ponožky,
- 22:01nasáklé vodou boty těžké jako kameny.
- 22:04S každým krokem se ozývalo mlasknutí a prasknutí sněhu.
- 22:09Chlad se šířil od chodidel nahoru, dolítek do stehen a
- 22:13nakonec do celého těla. Zima už nebyla pocit byla všude
- 22:19v kostech v rukou v plicích každý nádech pálil a každý
- 22:25výdech byl kratší než ten předchozí.
- 22:28A přesto šli dál ne, protože by chtěli, ale protože zastavit
- 22:33seznamenalo konec. Hans si to všechno začíná
- 22:38uvědomovat, všechno už nejdou správně.
- 22:42Cesta zmizela značky někde chatu musely dávno minout.
- 22:47Přece uvidí jen postavy svých svěřenců, které se v mlze houpou
- 22:52jako stín, motají se klopýtají a každý krok je těžší než ty
- 22:58předchozí. Chlapci už nemluví, zvedají nohy
- 23:02jen si ho vůle. Hans se snaží přemýšlet, ale v
- 23:06hlavě má jen vítr. Ten neúprosný monotónní zvuk,
- 23:10který se rozléhá uvnitř lebky a přerušuje všechno ostatní.
- 23:16Myšlenky se ztrácí, zůstávají instinkt jít dál.
- 23:21Prsty má ztuhlé dřevěné necítí konečky, snaží se sevřít pěst,
- 23:27ale nejde to stejné. Je to s nohama.
- 23:30Každý krok je jako by šlapal. V železných botách je odpoledne.
- 23:35Mlha se stala hustší, světlo se rozplývá a on ví, že už by se
- 23:40měl vrátit. Jenže neví, kam není cesta zpět,
- 23:45nejsou stopy. Za nimi se všechno okamžitě
- 23:48zabývá sněhem. Poslední hodinu se promotávají v
- 23:52těžkém kamenném bludišti. Závěs střídají skalní Prahy.
- 23:58A svět kolem se zušuje všude jen bílo a mráz.
- 24:04Ten mráz, který se zvenčí pomalu prodírá dovnitř a stává se
- 24:08součástí těla. Hans cítí, jak v něm mizí síla
- 24:13vlastní i jistota, která se odsud držela.
- 24:17Jestli chce přežít, musí sestoupit, musí kluky dostat na
- 24:21chatu. Najít úkryt kousek závětří něco,
- 24:26co jim dá šanci přečkat bouře. V určitém okamľiku si hans vąiml
- 24:33dolíčku ve sněhu. Byl malý, ale dost hluboký na
- 24:37to, aby nabídl aspoň trochu závětří.
- 24:40Okraje tvořily nízké závěje, které tlumily nárazy větru.
- 24:45Bylo to 1. Místo po dlouhých hodinách, kde
- 24:48se dalo aspoň na chvíli zastavit, rozhodl se kolem všude
- 24:52bílo. Vítr kvílel, s ní se velil
- 24:55napříč plošinou, ale tady v té malé prohlubně bylo o něco
- 25:00tišeji. Hans se rozhodl.
- 25:03Jít dál je risk tady zůstanou tady počkají než ten nejhorší
- 25:08vítr přejde. Zavolal, aby se všichni přimkli
- 25:12k sobě a začali kopat lopatky. Neměli, je na ruce boty víčka
- 25:18plechovek. Každý hrabal jak mohl.
- 25:22Sníh byl těžký, uhlý a každé nahrnutí trvalo věčnost.
- 25:27Pomalu vzniká jamka, která se rozšiřovala a po chvíli už se do
- 25:32ní vešla celá skupina. Schovali se k sobě.
- 25:36Přikrývali batohy a kabáty, aby vytvořili jakousi stěnu proti
- 25:41větru. Tělocvikář se snažil působit
- 25:44klidně, přičemž lvalinu tohu čelo.
- 25:47Řekl, že vydrží, dokud bouře neodejde, že se počasí určitě
- 25:52zlepší, že až se roztrhne oblačnost, uvidí před sebou
- 25:57vrchol krypensteinu z horní stanicí lanovky.
- 26:01Žít to přece nemůže být daleko. Možná jsme prošli přímo kolem
- 26:05jen o pár metrů. Když se to vyjasní, uvidíme
- 26:09světlo, budeme tam za chvíli. Věřil tomu chtěl tomu věřit a
- 26:15ostatní unavení promrzlí chtěli věřit svému učiteli taky.
- 26:23Vanku zuří bouře uvnitř jemky je ticho přerušované jen dechem a
- 26:29šustěním kabátů z malé prohlubně ve sněhu se stává jejich
- 26:34útočiště. Na chvíli.
- 26:37Bylo už kolem 3 odpoledne a hanz dal chlapcům pokyn, aby si na
- 26:42chvíli odpočinuli sníh kolem jejich úkrytu se kupil, vítr se
- 26:47do něj opíral a každá minuta přinášela novou vrstvu.
- 26:52Všichni se třásli, zuby jim jde kotali o sebe.
- 26:56Každý pohyb volal víc než ten předchozí.
- 26:59Chtěly se zahřát, ale tělo už ztrácelo schopnost.
- 27:04Z batohu vytáhne co zbylo chleba s marmeládou bonbóny, ale
- 27:09studený chleba neznamenal útěchu naopak jen připomínal, jak
- 27:14hluboko v té zimě jsou. Byla jim zima děsivá, neúprosná
- 27:20zima, která pálí, pak otupuje a nakonec utiší všechno.
- 27:26Neměli výbavu na sníh. Šli přece jen na dubnovou túru?
- 27:31Předchozí dny bylo tak krásně. A na slunci vedro.
- 27:35Někteří chlapci neměli ani čepice, ani rukavice.
- 27:41Kabáty chránili jim částečně boty dávno promáčené kalhoty
- 27:46nasáklé vodou, která v tom větru tuhla do ledu.
- 27:53Aby hans udržel v pozoru dal úkol těm, kteří měli ještě
- 27:58trochu sil. Najděte větve cokoliv něco, čím
- 28:03vy jsteleme podlahu, ať se aspoň trochu zahřejí.
- 28:08Vydali se ven do bouře, snažili se v té bílení co tě najít pár
- 28:12kousků dřeva a zároveň se nenechat odfouknout.
- 28:16Vrací se po chvíli téměř slepý s větvemi a trávou, které pak
- 28:21rozprostřely po zemi. Zbytek se schoulil k sobě tělo
- 28:25na tělo, aby si aspoň trochu předali teplo.
- 28:31A hans se je snažil uklidňovat. Ono to přejde, ono to rychle
- 28:36odejde, počkáme. Jenže bouře nepřecházela vítr
- 28:42neustával sníh, pořád padal bez přestávky.
- 28:46Bez slitování. Zahrabce chránil před větrem,
- 28:51který zimu násobí, ale nezahříval.
- 28:54Uvnitř bylo ticho jen občasný vznik nebo dech, který se měnil
- 28:59v páru. Teď už nikdo nepochyboval, že
- 29:03jsou ve smrtelném nebezpečí. Tělo bojovalo o každý kousek
- 29:08energie. Prsty dál no necítili, každý
- 29:13nádech pálil každý výdech byl mělčí než ten předchozí.
- 29:19A co bylo nejhorší? Mysl přestávala fungovat.
- 29:24Myšlenky se rozplývaly ztrácely tvar, stejně jako svět kolem.
- 29:28V té bouři se ztrácel srak sluch hmat.
- 29:34Přetížené, přerušené, zmrzlé smysly.
- 29:40Pozdní odpoledne se přijelo večer vítr dál řval a sníh dál
- 29:44padal. Za celý den už mohl napadnout
- 29:47půl metru nového sněhu a na jejich nouzový úkryt pomalu
- 29:51padala tma a sní ticho, které není klidem, ale koncel.
- 30:02Bylo po 18. Hodině v chatě v obecrau se
- 30:05skupina studentů z helnu pomalu scházela v jídelně na večeři.
- 30:10Vzduch byl teplý, voněl po polévce a čaj na stolech
- 30:14světlolam na stěnách stíny, které se houpali do rytmu
- 30:18rozhovorů, smí hlasy, cinkání příborů.
- 30:22Po 2 dnech výšlapu bylo v jídelně rušno a veselo jen 1.
- 30:25Skupina chyběla ta, kterou vedl hanla.
- 30:30Někteří spolužáci se už ptali, kde asi jsou?
- 30:33Byly mírně znepokojení, ale pořád to brali s úsměvem.
- 30:37Určitě. Někdy nahoře zažívají
- 30:39dobrodružství, vtipkovali. Představte si, jak se prodírají
- 30:42sněhem a jaké historky budou potom vyprávět.
- 30:46Zatímco se podávala večeře, začal VIV obrtrownu padat sníh.
- 30:51Nejdřív pomalu jen pár vloček poletujících kolem světla lampy.
- 30:57Ale během chvíle se rozpadl na husté vločky, které tiše
- 31:00dopadaly na střechy chat. Slunce se ztrácelo za hory barva
- 31:05dnes měnila do šedá krajinu, začínala pohlcovat tma.
- 31:10Správce chaty johanbols stal u okna a díval se ven na tváři měl
- 31:16znepokojený výraz. Už dávno mu nebylo do smíchu.
- 31:21Na stole před ním ležel zápisník silný sešit s pevnými deskami,
- 31:25ve kterém měl přehled o všech skupinách, které ten týden
- 31:28vyrazily do hor. U každé měl napsáno, kdo vede,
- 31:33kolik jich je, kam jdou a kdy se měli vrátit.
- 31:37A teď zíral na poslední řádek. Zajlehans cripenstein, návrat 18
- 31:440 0. Neměl z celé situace dobrý
- 31:47pocit. Hanzaile na ní od začátku
- 31:50působil jako člověk, který podceňuje hory a tohle počasí.
- 31:54Tohle už nebylo obyčejné. Johan sáhl po telefonu.
- 32:00Ten starý černý přístroj s těžkým sluchátkem, který v
- 32:03těchto končinách znamenal jedinou spojku se světem.
- 32:10Nejdříve volal na chatu cripenbrun, nachází se přibližně
- 32:14v polovině jednodušší cesty na trase, kterou měl zajela původně
- 32:18ohlášenou. Když se ozval hlas na 2 straně
- 32:22Johan se hned zeptal, jestli u nich náhodou nezůstali studenti
- 32:26z hebronu. Odpověď byla rychlá a chladná,
- 32:30ne? Nikdo takový se tam neukázal.
- 32:34A pak přišlo to, co mu sevřelo hrdlo na celé náhorní plošní
- 32:38razsteinu zuřila už od pozdního dopoledne divoká bouře.
- 32:43Vítr prý dosahoval 100km za hodinu, viditelnost na pár metrů
- 32:48a sněžení tak hustá, že nebylo možné rozeznat ani tvar krajiny.
- 32:53Na chatě kripenbrun zůstalo 7 lidí, kteří se tam ukryli před
- 32:57bouří, ale žádnou skupinu školáků nikdo z nich neviděl ani
- 33:03při výstupu, ani při sestupu vůbec kolem chaty nešli Johan
- 33:08polkl naprázdno. Zoufalý střesoucí se rukou
- 33:12vytočil další číslo. Gate alm chata na plošině místo,
- 33:18kam měli původně dojít. Zvedl to správce chaty
- 33:23překřikoval vítr a okamžitě potvrdil, že i tam panují na
- 33:26lidské podmínky. Na chatě se právě schovávalo
- 33:29několik lidí včetně lanovkáře z horní stanice krpensteinu.
- 33:35Nikdo z nich ale také neviděl žádnou skupinu studentů.
- 33:39Ticho. Na 2 konci bylo slyšet jen
- 33:43praskání linky. Johan téměř nedýchal všechny
- 33:47možnosti selhaly, nikdo je neviděl, nikdo o nich nevěděl.
- 33:52Johan zavěsil telefon a chvíli jen stál v místnosti bylo ticho.
- 33:58Jen hodiny na zdi tikaly s bolestnou přesností.
- 34:02Pak se nadechl, přejel si ruku po tváři a vydal se do jídelny.
- 34:12U stolu to ještě pořád hučilo hovorem, ale když ho studenti
- 34:17uviděli, všimli si výrazu, který neznali tvrdý napjatý v očích,
- 34:22strach a naléhavost. Něco se stalo.
- 34:26Johan si odvedl stranou učitele z helbronu mimo dosah studentů,
- 34:30ale ti stejně cítili, jak se nálada.
- 34:32V místnosti mění smích ustal příbory ztichly najednou bylo
- 34:37slyšet jinak venku vítr naráží do okenic, bol s jim krátce
- 34:42vysvětlil, co zjistil z telefonátů o bouři na plošině.
- 34:46O tom, že skupinu nikdo nikde neviděl.
- 34:50A tehdy se o slovo přihlásila hildegartmanns.
- 34:54Ta, která s nima ráno šla a ještě dopoledne se vrátila.
- 34:59Když ju mám, slyšel, jakou cestu se vydali, vedle to nebyla ta
- 35:04cesta, kterou měl zeiler nahlášenou.
- 35:07To nebyla cesta přes GIT ln. Hildegarts popisovala stoupání
- 35:12serpentiny, skály, lesy a Johan s hrůzou.
- 35:16Pochopil, že šli přes schenberg o trasu, jejíž 2 1/2 je v
- 35:22takovém počasí smrtelně zrádná. Okamžitě zveze telefon a
- 35:27pokoušel se dovolat na schenberkám.
- 35:29Určitě zůstali tam, ale spojení nefungovalo jen praskání v
- 35:34lince. Na nic už nečekal, popadl kabát,
- 35:38nasadil si čepici a beze slova vyšel do sněhu.
- 35:42Motor jeho motorky zaburácel do tmy a světlo reflaktorů se
- 35:46rozřízlo hustým sněžením. Johan vyrazil směrem ke spodní
- 35:51stanici lanovky. U spodní stanice se Johan
- 35:55probíhal sněhem. Vítr bičoval tvář, světlo
- 35:58motorky si lámal o závěr. Ale naštěstí tam stihl ještě
- 36:03obsluhu 2 muže. Když slyšeli, co se děje,
- 36:07okamžitě se pustili do práce, zkoušeli navázat spojení s
- 36:11horními chatami, otáčeli klikou starého telefonního přístroje,
- 36:15zatímco vítr venku du měl jako moře a po několika pokusech se
- 36:19ozvalo praskání linky a pak známý hlas.
- 36:23To znamená beršic, schönberg alm.
- 36:27Zuzana potvrdila, že skupinu vydělá dopoledne kolem půl 10
- 36:32hanstery s chlapci dorazil k nin, dali si čaj AI.
- 36:35Přes její opakovaná varování se rozhodl pokračovat nahoru přímo
- 36:40do bouře. Říkala se jí, ať se vrátí,
- 36:44zaznělo v praskání a on se jen usmál.
- 36:46Řekl, že chlapci potřebují otužit.
- 36:49Od té doby je nikdo neviděl, počasí se stále nezlepšilo.
- 36:53Naopak vítr ještě sílil a teď už nebylo vidět ani na krok.
- 36:59Zuzana se domnívala, že se museli vrátit přes gate a on
- 37:02zpátky do údolí. Určitě už jsou dole.
- 37:06Ale když jí on řekl, že skupina nedorazila ani tam, na chvíli
- 37:10bylo ticho jen šumlinky. Panebože zašeptala nakonec.
- 37:17To znamená, že jsou ještě pořád nahoře.
- 37:24Nadachstanský masiv už dávno padla noc.
- 37:27Víte se ztišili na okamžiky, aby se vzápětí znovu rozkřičel
- 37:32naplno, sníh se válel z nebe jako vodopád a hory se proměnily
- 37:36v beztvaru bílou poušť. Johan seděl znovu u telefonu a
- 37:41ruce se mu třásly unavou i napětí.
- 37:44Zkusil to znovu nejdřív gate a pak cripenbrun.
- 37:49Doufal, že se stal zázrak, že skupina během mě našla cestu, že
- 37:53zahlédla světlo z chaty, že se nakonec objevili mezi těmi,
- 37:57kteří se tam schovávají před bouří.
- 38:00Ale zázrak se nekonal ani 1 chata o nich nic nevěděla, a
- 38:05přestože byly i tamní správci čerpaní neváhají ani minutu.
- 38:10Okamžitě zorganizovali pátrací skupiny muže s baterkami, cepíny
- 38:15a provazy, kteří se navzdory počasí vydali do noci do tmy a
- 38:19vichrů, kde nebylo vidět ani metr před sebe.
- 38:23Věděli, že je to šílené. Ale nikdo z nich se neptal,
- 38:26jestli to má smysl. Z obratrownu Johan okamžitě
- 38:30kontaktoval četnictvu harttu hlas na 2.
- 38:33Konci byl věcný bez emocí, ale i tam bylo znát napětí.
- 38:39Bylo to všechno, co mohl v ten moment Johan udělat.
- 38:42Zbytek byl už jen v rukou hor venku, dál zuřila vánice a Johan
- 38:47stál opřený o zmrzlou síť lanovky.
- 38:51Díval se do tmy, kde tušil někde nahoře. 10 ztracenejch chlapců a
- 38:564 dospělé věděl, že pokud se počasí nezmění, každá hodina
- 39:02může být rozhodující. Na chatě v krpenbrun se rychle
- 39:08zformoval 1 z pátracích týmů. Vedl ho správci chaty Franz
- 39:13derblo muž, který to tam znal jako vlastní kapsu, k sobě
- 39:17přibral několik lanovkářů a lyžařských instruktorů.
- 39:21Může z okolí zvyklé na vítr sníh a tmu.
- 39:25Každý z nich měl na zádech batoh na nohou lyže AV rukách, baterku
- 39:29nebo petrovou lampu. Jejich úkolem bylo prohledat
- 39:33celou cestu do getmu a pokud to půjde pokračovat dál až na
- 39:37duchsteinskou plošinu. Na 2 straně se mezitím zformoval
- 39:422 tým. Z gateal mu vyráželi Ernst
- 39:45hnedberger a Johan helt oba zkušení lanovkáři.
- 39:50Znali krpenstein i jeho vrcholové partie a měli za úkol
- 39:54vystoupat nahoru prověřit horní stanici, lanovky a celé okolí
- 39:58vrcholu, kde by se skupinka mohla ukrývat.
- 40:02Byl to nesmírně nebezpečný úkol. Bouře sice pomalu slábla, ale
- 40:07vítr stále bičoval hory a sníh se pod nohama propadal
- 40:11viditelnost. Sotva pár metrů stačila jediná
- 40:15malinká chybička. Jediný špatný krok i záchranáři
- 40:20by se mohli stát obytný hor. Bylo po setmění, když oba týmy
- 40:25oddělené horou, ale spojené stejným cílem vyrazily do tmy.
- 40:29Kolem 8 večer se do noci dachsteinovidala 1.
- 40:32Lidská světla. Malé záblesky petroových lamp,
- 40:36které se ztrácejí dálnici. Začínal závod s časem od 13
- 40:42lidských životů. Jak dopadla pátrací akce a jaký
- 40:52byl osud zahajovy skupiny? Uslyšíte v dalším dílu mrazivých
- 40:55historek? Sledujte nás na podcastových
- 40:58aplikacích a klidně nám napište váš názor nebo tipy na další
- 41:01příběhy. Najděte nás také na instagramu
- 41:04mrazivé podtržítko historky a děkuji, že jste byli u toho.
- 41:09Tady cyrovotný loučím se se všemi, kdo milují zimu,
- 41:12dobrodružství a příběhy. Které se opravdu staly.