Latest / Mrazivé historky / Dachstein 1954 (3/3) - Záchranáři bojují o životy školního výletu
Transcript
- 0:00Velikonoce 19 154 masiv dasteinu, skupina 10 studentů a
- 0:05tří učitelů se vydala na celodenní túru po počáteční
- 0:09euforii ale přichází děs školní výlet uvízl v bouři na náhorní
- 0:14plošině. Ztracený výlet se několik hodin
- 0:16prodírá neprůchodným terénem a marně hledá chatu, ke které
- 0:20mířily v totálním mlze. Vedoucí výpravy hanzajla se
- 0:25rozhodl vytvořit provizorní záhrab a počkat na záchranu.
- 0:29Je si vědom toho, že schválně šilinnou cestou, než hlásil v
- 0:32údolí, ale věří, že tohle je ta nejlepší šance přežít na alpy
- 0:37padátma z okolních chat vyráží 1 pátrací týmy riskují své životy
- 0:42v nelidských podmínkách orkánů a sněhové bouře ví, že se hraje o
- 0:47každou hodinu. Poslouchal, ty mrazivé historky
- 0:55podcast o skutečných událostech a hrdinech co zamrzly v čase u
- 1:00mikrofonu je cyr Novotný a tohle je příběh o školním výletě,
- 1:04který se změnil v noční můru část 3. 10 studentů a 3 učitele
- 1:17v zahrabu už všichni trpěli střední hypotéky.
- 1:20Tělo se bránilo, ale síly docházely.
- 1:23Myšlení zpomalovalo, pohledy si rozostřovali a do ticha se
- 1:27mísilo občas tvému mládí. Někteří kluci už blouznili,
- 1:31mluvili o domluvě, o teple o jídle.
- 1:34Jiní se dívali před sebe nepřítomně s prázdným pohledem.
- 1:39Třes, který je doteď udržoval při životě pomalu slábl,
- 1:43nastupoval apatie a dezorientace nálada kolísala od krátkých
- 1:48záblesků, naděje pomlčenlivé odevzdání.
- 1:51Řešilo se, jestli zůstat, nebo se pokusit vrátit.
- 1:55Hans to pozoroval a mlčel, cítil, jak se kolem něj svět
- 2:00stahuje do úzkého tunelu. Chápal, že takhle to do rána
- 2:03nepřežijí. To, co viděl na svých studentech
- 2:06ta pomalá ztráta zájmu o všechno.
- 2:08No byla před věc konce. A pak přišla vina nadále tiše,
- 2:15ale s bolestí, kterou žádný chlap nepřebyl.
- 2:19Každý z těch chlapců mu důvěřoval každý šel za ním,
- 2:22protože věřili, že ví, co dělá. A teď tu leželi.
- 2:25Třásli se tiše naříkali, ztráceli se před jeho očima.
- 2:30To já jsem je sem přivedl, opakovalo se mu v hlavě, to já
- 2:34je zavedl do této smrti. V hlavě mu běžely myšlenky,
- 2:38které nedokázal zastavit. V obrtrau si nejspíš myslí, že
- 2:42jsou jinde, možná hledají na špatném místě.
- 2:45Možná vůbec netuší, že jsou nahoře uvěznění v téhle bílé
- 2:48pustině a pomoc možná nepřijde. Musí se pohnout, ale venku stále
- 2:59zuřil vítr, který rval sníh z povrchu a házel ho zpátky do
- 3:02tváře. Jenže teď teď se zdálo, že
- 3:06slábne po ryby už nebyly tak prudké.
- 3:09Zahrabu to bylo slyšet. Ten rozdíl to krátké ticho mezi
- 3:13nárazy a hans vedl hlavu. Musí najít jiný úkryt nějakou
- 3:18jeskyni, převis nebo snad tu chatu.
- 3:22Která musí být někde poblíž. Stačilo by pár desítek metrů
- 3:26možná jen kousek pod svah. Tam by přečkali noc.
- 3:30Dětma viditelnost sotva na pár metrů.
- 3:34Teplota klesá mínus 10. Možná míň zahra by provizorní
- 3:39sněhové stěny promrzlé až na kost i přes hloubku 2m nedrží
- 3:44žádné teplo. Tělocvikář cítí, že čas běží, že
- 3:49s každou další minutou umírá další naděje.
- 3:52Bouře pomalu slábne je kolem 11. Začátek dlouhé noci.
- 3:58Hans se dívá ven do tmy. Sněhové vločky se snášejí
- 4:01pomaleji, zhluboka se nadechne AV duchu si řekne, musíme
- 4:07vyrazit. Už nemůžou čekat, musí se
- 4:10pohnout. Může sice slábla, ale tělo
- 4:13každého z nich už bylo na pokraji zhroucení.
- 4:17Rozkázal nechat všechno nepotřebné vybavení na místě.
- 4:20Každý gram navíc by mohl znamenat rozdíl mezi životem.
- 4:25A smrtí. Dieter sundal svůj fotoaparát z
- 4:30ramene, držel ho oběma rukama. Prsty měl ztuhlé promrzlé.
- 4:35Nebyl už schopen ani stisknout spoušť.
- 4:38Byla to jeho pýcha, jeho vášeň a teď jeho přítěž.
- 4:43Chvíli na něj jen mlčky hleděl, pak ho tiše položil na sníh.
- 4:47A mlčky se s ním rozloučil. Vedle něj zůstal zbytek chleba
- 4:52prázdné obaly, bonbony, všechno, co už nemělo význam na sněhu
- 4:56ležely poslední zbytky jejich výpravek, která ještě ráno byla
- 5:00výletem. Skupinka se pomalu zvedla, a
- 5:03kterým směrem jít. Han se pokoušel zorientovat
- 5:07podle svahu podle směru větru podle čehokoli, co by mu
- 5:10připomínalo jejich cestu sem. Ale všechno vypadalo stejně jen
- 5:15bílo, nekonečné, bez tvaru, beze směru.
- 5:20Snažili se jít podle toho, odkud přišli, ale vítr se mezitím
- 5:23otočil a stopy dávno zmizely. Svět se rozpadl na chaos voček a
- 5:28stínů. Byla to spíše víra než
- 5:31orientace. Naděje je, že každý krok vpřed
- 5:34je krokem k záchraně a ne hlouběji do pasti, a tak šli
- 5:39pomalu nejistě za neviditelným cílem, který možná vůbec
- 5:44neexistoval. Jako 1 šly ru s Kristýnou byli
- 5:53nejzkušenější, měli v sobě ještě trochu sil AS sebou 1 ze
- 5:56studentů a hans jim věřil věřil, že pokud někdo dokáže dojít zpět
- 6:01do schenberglamu, jsou to právě oni.
- 6:04Tam mohou přivolat pomoc. Tam je záchrana.
- 6:07Zbytek chlapců se seřadil, za nimi pomalu nejistě beze slov
- 6:12jen s pohledy, které mluvili víc než cokoli jiného.
- 6:17Hans šel jako poslední. Za sebou nechával zahrad v něm
- 6:21stopy, které vítr okamžitě mazal.
- 6:25Vedle něj se potácel roll nejmladší z celé skupiny měl
- 6:29sotva sílu stát. Jeho oči byly mělké prázdné a
- 6:34dech krátký. Pohyby pomalé, skoro bezvědomí.
- 6:39Hans věděl, že s ním je zle. Ale nechtěl ho nechat za sebou
- 6:43ne tentokrát položil mu ruku na rameno, přemokl ho k sobě a tiše
- 6:49řekl, půjdeme spolu. Byl to slib slib, který dal sám
- 6:55sobě, že ho odvede do bezpečí, že tohle jeho odpovědnost a že
- 6:59jí splní, i kdyby to mělo být to poslední, co udělá.
- 7:06Rázný pohyb, 1 kroky ze záhrabu a jejich těla zasáhl šok.
- 7:11To, co následovalo, se nazývá af the drop, studená krev z rukou a
- 7:17nohou se vlévá zpět do jádra těla a místo zahřátí přináší
- 7:21další ochlazení. V těle se rozlévá mráz tělesná
- 7:25teplota skáče ze 30 na 29 stupňů Celsia, těžké podchlazení srdce
- 7:31tluče pomalu svaly neposlouchají.
- 7:34Myšlenky se tříští a právě v tomhle stavu se skupina vydává
- 7:38do tmy. Zahrad mizí za nimi pohlcený
- 7:42sněhem, jakoby nikdy neexistoval.
- 7:45Pod nohami se boří závěje všude jen bílá pustina beze směru, bez
- 7:50obzoru, bez hloubky. Zrak už nedokáže rozpoznat, kde
- 7:54je země a kde nebe. Kroky jsou pomalé nejisté.
- 7:58Každý pohyb je bolest, každý nádech pálí v plicích, nohy se
- 8:03kloužou po zledovatělém povrchu ruce stuflé křečovitě sevřené v
- 8:07kapsách. Někteří padají už po pár
- 8:10krocích, zvedají se zase padají. Každé postavení je těžší než to
- 8:15předchozí. Vědí, že když se zastaví tělo,
- 8:19ztuhne a pak se už nemusí znovu rozejít.
- 8:22Každý krok je pro to malé vítězství nad vlastní smrtí.
- 8:28Vítr se znovu zvedá, jeho poryvy přicházejí v návalech v 1
- 8:33okamžiku. Ticho další rána, která vás
- 8:36smete z nohou. Zasypává je sníh válí se pod
- 8:41zemí, zvedají se slepě jdou dál. Hledají úkryt cokoliv, co mi
- 8:47připomínalo tvar? Stěnu jeskyni převis.
- 8:52Místo, kde nefouká místo, kde by mohli na chvíli přestat.
- 8:57Ale zastavit se nebezpečné ticho a klid teď znamenají smrt.
- 9:01A přesto se to stává. Někdo klesne na kolena, na
- 9:06chvíli zůstane, než se k němu někdo vrátí a zvedne ho další se
- 9:10otočí, ztratí rovnováhu zmizí v temnotě.
- 9:15Jdou ale už nejsou. Skupina jsou jen jednotlivé
- 9:18siluety, které vítr shání po plošině.
- 9:21Zesláblý vítr znovu sílí a sníh se mění v hustou stěnu.
- 9:27Krok krok další krok do neznáma. Každý z nich cítí, že mezi
- 9:33životem a koncem už není hranice jen pohyb, dokud se hýbou jsou
- 9:38naživu. A kdo se zastaví, ten zmizí.
- 9:45Učitelé rub kristýno spolu se sedmnáctiletým wilfredem se
- 9:50odpojili jako 1. Neplánovaně prostě měli víc sil.
- 9:55Sníh ibičuje do tváří kousky ledu se jim lepí na řasy,
- 9:59všechno pálí kůže je necitlivá, nohy neposlouchají a přesto se
- 10:04hýbou. Rub drží kristýno za lokat cítí,
- 10:09jak se jí třesou kolena, kdyby ji pustil, zůstala by stát.
- 10:14A kdyby on sám zastavil, už by nenašel.
- 10:19Snaží se mluvit, ale jeho hlas míří v bouři.
- 10:23Nejsou slyšet slova jen krátké výdechy.
- 10:28Will frede kousek za svýmu učiteli.
- 10:30Sleduje jejich obrysy, nevidí tváře jen tmavé siluety, které
- 10:34se lámou v polibech větru. Kristýna se zhroutí na kolena.
- 10:39Zůstane tak vítr chytrá kapuce sníh isype do vlasů.
- 10:45Rub se k ní skloní bere ji kolem ramen, snaží se jí zvednout.
- 10:50Ještě chvíli lásko šeptá, zvedá ji a nesej pár kroků.
- 10:55Pak ji postaví, musí jít dál, nesmí zastavit.
- 11:00Ještě kousek šeptá. Prostřední skupina.
- 11:09Trojice vepředu zmizela zůstalo jich 8.
- 11:12Těch 8. Co se rozhodlo zůstat spolu?
- 11:16Všichni unavení promrzlí, a přesto 1 2 nenechají nejdou
- 11:22rychle jen krok za krokem v těžkém hlubokém sněhu.
- 11:27Vítr se změnil ve stálý hukot. V uších učí v hrudi pálí
- 11:32viditelnost sotva pár metrů. Před nimi jen stín za nimi bílá
- 11:37zeď. Vítr kráčí uprostřed.
- 11:41Cítí záda kamaráda před sebou, občas ho chytí za kabát, jen aby
- 11:45se ujasnil, že ještě nejsou sami.
- 11:49Někdo zakopne, všichni se zastaví, zvedají ho společně,
- 11:53táhnou dál. Je to tiché automatické jakoby
- 11:57jejich těla ještě věděla, že je pohyb znamená život mulda.
- 12:01Pod nimi se táhne dlouhý, nekonečný, žlab sněhu.
- 12:06Každý krok je pomalejší nohy ztuhlé plíce bolí ruce necítí
- 12:11myšlenky mizí. Deter se ohlédne počítá. 123456.
- 12:22Před chvílí jich bylo 8. Nikdo si nevšiml kdy se to
- 12:26stalo? Neví, kdo chybí, neví kam zmizel
- 12:30jen ticho. Sníh.
- 12:33A pak v dlouhé táhle nuldě začínají kluci 1 po 2 padat
- 12:39neprudce ne dramaticky, spíš tiše ztuhle tělo se prostě
- 12:44sesune do sněhu. Ostatní zvedají znovu a znovu.
- 12:51Vzadu daleko za ostatními jdou 2.
- 12:56Hans a roh učitel a žák vítr je odfoukl bokem mimo stopu mimo
- 13:02cestu mimo všechno. Hans má rollfa za ruku cítí, jak
- 13:08se mu kloužou prsty tělo dítěte je promrzlé lehoučké, jako by ho
- 13:14nesl vzduch. Jdou podél skály tmavá masa
- 13:18kamene se objevuje z bílé tmy a zase mizí.
- 13:22Občas se oni opřou, aby nabrali rovnováhu.
- 13:25Skála je chladná hans ví, že už dávno ztratili cestu.
- 13:30Neví kde jsou neví, kde je nahoře a kde dole jen ví, že
- 13:34musí dál. Roll se zastaví, sklání hlavou,
- 13:39dýchá mělce. Pojď, říká hans, ale hlas má
- 13:44slabý. Ztrácí se ve větru, zkouší ho
- 13:47postrčit a nakonec ho obejme. Franz derbl a jeho záchranná
- 13:58skupina jsou v terénu už 5. Hodinou hledají jakoukoliv stopu
- 14:02po klucích z helbronu je noc, která nemá konce.
- 14:07Na mužích se začíná projevovat vyčerpání, třesou se ztrácí cit
- 14:11v prstech ale jdou dál. Nechtějí to vzdávat, vědí, že
- 14:15tam někde nahoře může ležet 10 chlapců a jejich učitelé.
- 14:19A že každá minuta rozhoduje. Pohyb v takové bouři je však
- 14:23skoro nemožný i se svou výbavou dokážou postupovat sotva pár
- 14:28stovek metrů za hodinu. Všechno je pomalé každý krok
- 14:32polí. A pak si franc všimne něčeho, co
- 14:36mu sevře žaludek. Tak horyzlově snědu ní všude
- 14:40kolem sou svahy prudké a zasněžené až po vrcholky stromů.
- 14:45Vítr v nich trhá maliny, bílý prach se valí dolů jako dým.
- 14:50Celá cesta mezi krypen brunem a gaydelmem se mění v lavinový
- 14:54kotel 1. Z můžu zakřičí.
- 14:57Další ukazuje na prasklinu ve svahu trhá se to pomalu, ale
- 15:02jistě. A všichni vědí, co by znamenala
- 15:05jediná chyba. Franc tuhne srdce mu říká, že
- 15:09musí dál, že nesmí přestat hledat, ale hlava ví, že pokud
- 15:14udělá krok, navíc může tu zemřít dalších 5 lidí.
- 15:18Stojí tam v bouři se sněhem v očích AS nejhorším rozhodnutím
- 15:22svého života. Nakonec zvedne ruku krátké
- 15:27gesto, rozkaz návrat. Je 01:30 ráno vyčerpaní muži se
- 15:33otáčí zpátky klopý tají tmou k chatě krpenb brun svítilny se
- 15:38mezi vločkami míhají jako bludičky.
- 15:41Když dorazí, spojí se s giitalmem.
- 15:45Ale z 2 strany se ozývá jen šum. Tym lanovkářů, který vyrazil
- 15:51hledat na krpenstein, se stále nevrátil.
- 15:58Lanovkáři rnes hnedberger a Johan help se v naprosté dně
- 16:02rozhodli udělat něco, co by většina lidí nikdy nezkusila
- 16:06vyšplhat na samotný vrchol, kdepenstejnu hrdinský kousek v
- 16:10takovém počasí skoro sebevražda vítr kvílel sníh bičoval do
- 16:15obličeje, ale oni znali hory lépe než kdokoli jiný každý
- 16:20kámen každého zatáčku každý úsek cesty.
- 16:23A právě díky tomu dokázali po několika hodinách výstupu
- 16:26dosáhnout vrcholu. Byla to jen temná plošina
- 16:29ztracená v nekonečném větru. Další hodiny prohledávali jeho
- 16:33okolí. Každý krok mohl být pastí, ale
- 16:37taky naději hledali jakoukoliv stopu jakýkoliv.
- 16:41Důkaz, že tam někde ve sněhu je skupina živých lidí největší
- 16:47naději upínali k horní stanici lanovky rozestavěná, ale suchá
- 16:52dost velká. Na to ale poskytla úkryt výrazný
- 16:56objev. Který poskytoval ochranu,
- 16:59otevřeli dveře. Napjaté ticho.
- 17:03Uvnitř nic. Je na nový průvan pak dřeva a
- 17:08zvuk jak vítr loncuje prkny. Zůstaly tam ještě další hodiny,
- 17:15klepaly se zimou, ale nemohli se donutit odejít.
- 17:19Cítili, že to dluží těm chlapcům i sobě svítili do bílé tmy
- 17:24procházeli kus cesty zpátky k schenber k almu, volali, pískali
- 17:300. Odpověď jen ozvěna větru.
- 17:33Kdyby kolem nich prošla skupina jejich stopy by už stejně dávno
- 17:37od vásních. AI kdyby křičeli, někdo by je v
- 17:40tom vichru neslyšel. Nakonec, když už necítili prsty
- 17:44ani vlastní nohy, pochopil, že musí dolů ne kvůli sobě, ale aby
- 17:50mohli hledat dál, až přijde svítání bylo 3, 30 ráno, když se
- 17:55oba po téměř 8 hodinách v terénu vrátili na gayit alm prochladlý
- 18:01ztuhlý zimou zticha bez ní jeho důkazů, že tam nahoře někdo
- 18:06přežil. S rozbřeskem velkého pátku 16-04
- 18:1419 154 bouře neustala vítr dal řval po svazích dachsteinu a vál
- 18:21sníh přes závěr AZ údolí se ozývalo dutéř mění lavin po noci
- 18:26běsnění zůstalo jen bílé peklo, které se teď probouzelo do
- 18:30světla dne. Přesto právě v ten den začala
- 18:33obrovská pátrací akce. Akci převzal major Josef sauner
- 18:38z minddenu. Klidný muž, který měl v horách
- 18:41přirozenou autoritu. Ještě z ranního shera se k
- 18:45obertrownu sjížděli četníci, členové horské služby i
- 18:49dobrovolníci z okolí. Lidé, kteří ani neváhali, jen si
- 18:53oblékli kabát, popadli cepín a šli už v 7 ráno vyrazila od
- 18:59základny 1 jednotka alpské zásahové služby z mindanu
- 19:03doprovázená lavinovým psem ajaxem.
- 19:06Za nimi další 26 členů horské služby, 21 dobrovolníků z
- 19:09helštatu batt alse a obecrownu. Horolezci, učitelé, dřevorubci,
- 19:15vojáci, všichni s jediným cílem najít chlapce z helbronu najít
- 19:21aspoň 1 živého. V tu chvíli už poilerově skupině
- 19:26pátralo přes 60 lidí, všichni šli proti větru, proti sněhu,
- 19:31pro naději. Americké okupační síly poskytly
- 19:34vrtulník z nedaleké základny, stroj byl připraven, motor
- 19:38běžel, ale letět se nedalo vítr 2 kusy sněhu ze země.
- 19:43Viditelnost byla nulová a kdyby vzlétl, mohl by být okamžitě
- 19:47sražen dolů. Teploty se během dne pohybovaly
- 19:50kolem mínus 8 stupňů Celsia. Jo vítr byl sice o něco slabší
- 19:55než včera, ale pořád dokázal člověka zlomit v pase.
- 19:58Během dne napadlo dalších 20 až 30cm sněhu.
- 20:01Primární oblast pátrání byla obrovská přes 15 čtverečních
- 20:05kilometrů. Rozprostírala se mezi vrcholy
- 20:09krypenstein, kogl, markshiref loschopen a spikberg.
- 20:14Celý ten zasněžený svět se proměnil ve spleť mult a skal a
- 20:19závějí. Nebylo nemožné rozeznat stopu
- 20:22odstínů. Záchranáři šli v menších
- 20:25skupinách rozestoupeni několik metrů od sebe, aby pokryli co
- 20:29největší území volali jména hledali stopy cokoliv, co by
- 20:34naznačovalo, že tudy někdo šel? Ale hory mlčely mlčeli stejně
- 20:39jako mlčeli celý den před tím. Po několika hodinách v terénu se
- 20:44muži začali vracet zpátky na gayitalm.
- 20:47Vyčerpaní promrzlí s kousky ledu na řasách a sněhem ztuhlým na
- 20:51oděvu. Někteří už sotva viděli vítr a
- 20:55sníh mi spálil rohovky. Sněžná slepota museli je vést
- 20:59pod pažemi, aby nezabloudili i oni na chatě ošetřovali v temné
- 21:03místnosti, kde byl slyšet jen vítr narážející do okenic.
- 21:11Další teorií bylo, že se skupině podařilo najít úkryt na
- 21:16rachtainské plošině se nachází desítky jeskyní malé sotva metr
- 21:20široké otvory ve skalách, ale i rozlehlé sály, kde se člověk
- 21:24dokáže ukrýt před živly. Všichni v to doufali, že se han
- 21:29zajela a jeho chlapci dostali do 1 z nich, že si tam rozdělali
- 21:32oheň, že tam přenocovali, že teď sedí z choulení u stěny zabalení
- 21:37do kabátů. A čekají až vítr ztichne.
- 21:41Jeskyně by jim dala šanci udržet si teplo uvnitř a byly chráněni
- 21:46před vichrem i sněhem. Třeba se tam uchýlili hned, jak
- 21:50se počasí začalo kazit nebo chvíli bloudily a pak našli
- 21:54úkryt kameni, který je zachránil.
- 21:57Záchranáři prohledávali každou, o které se vědělo mamutí
- 22:00jeskyeni ledovou jeskyni. Poblíž almu i menší dutiny na
- 22:05náhorní plošině, plazily se dovnitř, svítily baterkami do
- 22:08temnoty, volal jména, čekali ozvěnu.
- 22:16Prohledávání vzdálenějších jeskyní na nární plošině si vzal
- 22:19na starost Franz derb. Ten samý muž, který velil
- 22:23pátrání už 1 noc spolu s pětičlenným týmem se vydali do
- 22:28drsného terénu dochtainské plošiny do místa, které bylo
- 22:31krásné a děsivé zároveň nekonečné moře sněhu a skal bez
- 22:36jediného bodu orientace postupovali pomalu jeskyně se
- 22:40vnořovaly jako tmavé rány ve sněhu, plazily se dovnitř
- 22:45svítily. Volali jména naslouchali nic.
- 22:50Jen ticho a kapky vody, které padaly ze stropu k odpoledni, se
- 22:54počasí znovu začalo zhoršovat. Nejdřív jen vítr pak husté
- 22:59sněžení. Teplota padala prudce dolů,
- 23:02viditelnost klesala na pár metrů, brzy už neviděly ani na
- 23:06sebe. Vitrij rval o zem s ní podal do
- 23:10tváře a ve vysílačkách jen praskot.
- 23:13Spojení se ztratilo. Situace se stala neúprosnou,
- 23:17nikdo z nich si už nebyl jistý, kde přesně jsou nakonec narazili
- 23:21na vchod do 1. Z jeskyní byla malá, ale hluboká
- 23:25a hlavně chránila před větrem. Frank se rozhodl, že tady
- 23:30zůstanou venku, zuřila další bouře.
- 23:34Jejíž se vevnitř měnil v dunivý hukot.
- 23:36Který pronikal až do kostí, může se tiskli k sobě, aby si udrželi
- 23:41teplo a střídali se v hlídkách, aby nikdo neusnul na příliš
- 23:45dlouho. Vítr je nakonec doslova dohnal
- 23:4810km od kurzu na opačnou stranu dachtainské plošiny tam
- 23:53vyčerpaní a promrzlé příští den odpoledne konečně sestoupili do
- 23:57bezpečí. Nikdo neřekl nahlas, co si
- 24:00všichni mysleli. Že, pokud oni sami měli v tomhle
- 24:03pekle problém přežít noc. Jakou šanci mohli mít ti
- 24:07chlapci? Velký pátek ovšem přinesl jen
- 24:11frustraci a smutek. Nenašla se jediná stopa 0
- 24:15rukavice, žádný batoh, žádný otisk v závěji nic po celém dni
- 24:22po hodinách boje se sněhem a větrem se záchranáři vraceli
- 24:26zpátky dolů, pomalu mlčky se sklopenými hlavami naděje, která
- 24:32je ráno hnala do hor se, začala vytrácet.
- 24:35Už nikdo nemluvil o zázraku jen o čase, o tom, kolik z něj ještě
- 24:40zbývá. Noc se znovu přiblížila, vítr
- 24:45dál zuřil. A hory si zatím nechávali
- 24:49všechno svatájemství pro sebe. Sobota neděle do akce se
- 24:56připojovalo stále více lidí. Záchranáři i obyčejní horole,
- 25:00kteří znali kraj jako své vlastní dlaně na náhorní plošině
- 25:04však pořád zuřila bouře tak dlouhou a divokou bouři nikdo
- 25:09místní nepamatoval. Vítr sněžení viditelnost sotva
- 25:13na pár metrů každý krok vpřed znamenala riziko.
- 25:17Každé otočení zpět, přiznání porážky.
- 25:20Hory dáme čili a neplynuly. Až v pondělí se počasí konečně
- 25:25změnilo. Bouře ustoupilo, obloha se
- 25:29protrhla a po několika dnech se ukázalo slunce.
- 25:32Jeho paprsky dopadly na zasněženou pláň, která se večer
- 25:36třpytila, ale působila tísnivě prázdně, tak krásná a přitom tak
- 25:41mrtvá ticho bylo ohlušující nikde žádné volání, žádný pohyb
- 25:480 stopa. Záchranáři znovu procházeli
- 25:51stejná místa, tentokrát pod jasnou oblohou.
- 25:54Ale ani teď nic. AV tu chvíli už bylo jasné, že
- 25:59naděje je definitivně pohasla, jestli ses někde schovávali
- 26:03některé z těch jeskyní, už by dávno vyšli ven.
- 26:07A další den, kdy se slunce zvedalo, začala pomalu vyplouvat
- 26:12na povrch. Smutná pravda.
- 26:20Úterý 20-04 19 154 po 6 dnech marného hledání se konečně něco
- 26:25změnilo. Kolem 12:00 objevila 1 z
- 26:28matracích skupin na úpatí markhirfu vysoko vyčnívající
- 26:31předmět ze sněhu. Byla to buková hůl na 1 pohled
- 26:36obyčejná, ale z popisu a fotografii bylo vyšetřovatelům
- 26:39jasné, že mohla patřit jediné osobě.
- 26:43Christiare záchranáři z tuhry hůl zůstala zapíchnutá v závěji
- 26:50přesně tak, jak ji zřejmě odhodila, když se zasekla o
- 26:53skálu v bouři. Byla to 1 jistota, že tudy
- 26:57opravdu prošli. Jen o pár hodin později přišel
- 27:00ještě větší objev jižně od niedern spiibergu našla jiná
- 27:05skupina. Něco, co vypadalo z dálky jako
- 27:07narušený sníh při bližším pohledu o poznali obrys záhrab
- 27:14kopali, postupně se odhaloval prostor zhruba 9 * 12m vyslaný
- 27:19větvemi kleče a uvnitř našli pytel na chleba obálky od
- 27:23bonbónů, obaly odtaveného sýra a útržky harbronských novin.
- 27:29Bylo jasné, kdo tu byl. Skupina se musela po čase
- 27:33rozhodnout, jít dál. Bivak byl velice chatrný a
- 27:37nemohl ochránit skupinu moc dlouho ne.
- 27:39Před takovým povětrnostním extrémem.
- 27:43Byly to 1 stopy, ale také 1 skutečné důkazy, které rozhodli
- 27:47o tom, kde se bude pátrat dál. Sobota 24-04 19 154 den, kdy se
- 27:57celé rakousko zastavilo na ten den, byla naplánována největší
- 28:01pátrací akce v dějinách země už nešlo o záchranu.
- 28:04Šlo o návrat o nalezení těch, kteří se ztratili v horách a
- 28:08jejich navrácení je rodinám. Do akce se zapojilo víc než 400
- 28:13mužů, četníci horalé vojáci, dobrovolníci, všichni, kdo mohli
- 28:18pomoci terénsteinské plošiny, byl rozdělen na sektory.
- 28:21Každá skupina dostala svůj úsek a pak se rozprostřeli do bílé
- 28:25pustiny v dlouhé řadě na rameni s lavinovými sondami v rukou
- 28:29pomalu pokroku propichovaly sníh každých pár metrů se ozvalo
- 28:34tlumené dolů. A sonda zajela do hloubky.
- 28:38Znovu a znovu stovky 1000 vpichu. 4 dny trvající bouře
- 28:44mohla ukrýt těla pod několika metry sněhu.
- 28:47Nikdo nevěděl, kolik jich tam leží ani kde přesně hledat jen
- 28:50odhad. Mapa a neúprosné vědomí, že
- 28:53někde pod nohama už možná klidně spí ti, které hledají. 1 z
- 28:57dobrovolníků kráčející na okraji rovnice si asi 15m před sebou
- 29:02všiml drobného výčnělku ze sněhu.
- 29:04Lidský prst vystupující z bílého povrchu.
- 29:10Ticho nikdo se ani nepohnul. Záchranáři začali opatrně
- 29:15odhrnovat sníh. Po chvíli bylo jasné, že
- 29:17narazili na 1 těla asi 800m severně od místa bivaku byla
- 29:21nalezena těla před boje christaf olmer a hans Werner rub spolu se
- 29:27studentem wilfredem denglerem byli nalezeni pospolu v sadě
- 29:31převrženi na záda v klidu jakoby jen usnuli.
- 29:36Vedle sebe spojení i ve smrti tak jak byli spojeni v životě.
- 29:41Dalších 6 těl bylo nalezeno o 200m níž.
- 29:44Když je zahrabu přátelé, Herbert kunc, petr messner, Roland
- 29:50raušmaier, carl Heinz renecker kurtzis a fotograf Dieter leželi
- 29:56roztroušení v dlouhé táhlé muldě, která vedla vzhůru k
- 30:01vrcholu. Zřejmě se pokoušeli vystoupat
- 30:03výš najít cestu nebo úkryt došly jim síly při stoupání
- 30:08zkolabovali přibližně 600m od bivaku.
- 30:12Vítr se proháněl mezi těly, ale jinak bylo ticho.
- 30:16Hory si po 9 dnech konečně začali brát zpět své tajemství.
- 30:21Další oběti se začaly objevovat až v následujících týdnech, když
- 30:24začal tác sníh. 28-04 našli záchranáři další tělo.
- 30:29Byl to Klaus štroubl ležel zhruba 400m od bivaku na půl
- 30:34zasypaný sněhem. U sebe měl stále zásoby máslo
- 30:37chleba, marmeládu, pečlivě zabalené, jako by si je šetřil
- 30:43na ráno, které už nikdy nepřišlo.
- 30:44Podle všeho zkolaboval jako 1 z hlavní skupiny.
- 30:50Tělo leželo v tiše v klidu v poloze člověka, který se snažil
- 30:55odpočinout na jeho ruce. Našly hodinky byly zastavené
- 30:59ukazovaly 3 0 0 ráno čas, kdy se zastavilo nejen jejich tikání,
- 31:06ale zřejmě i Klausův život. 16-05?
- 31:0919 154. Téměř měsíc po tragédii v 1.
- 31:15Ze závějí u skalního výklenku našli záchranáři pomocí
- 31:18lavinových sond další tělo. Byl to petr len ležel opřený o
- 31:24skálu, jakoby se snažil schovat předvětrámi.
- 31:27Nacházel se asi 400m odbyu AIU něj našli hodinky zastavené
- 31:31ukazovali 3 15 ráno. Poslední 2 těla byla nalezena o
- 31:38několik dní později. Student roll messner a vedoucí
- 31:43výpravy hansgeého desigla leželi dál od ostatních asi 500m
- 31:48západní od bivaku na úbočí hory špejkberg.
- 31:53Byly těsně u sebe vleže obětí s honzovým kabátem přirozeným přes
- 31:58ralfův trub a hlavu, jakoby ho chtěl chránit až do posledního
- 32:02okamžiku. Příčina smrti všech 13 členů
- 32:06výpravy z helnu byla stanovena. Omrznutí.
- 32:15Tragédie v rauchsteinu vyvolala v Německu i Rakousku obrovskou
- 32:18vlnu smutku soustrasti a solidarity.
- 32:21Noviny po celé Evropě přinášely fotografie zasněžených svahů
- 32:25tváře, záchranářů i černobílé snímky chlapců z hejbronu, kteří
- 32:30se už nikdy nevrátili domů. V obertraunu se konala smuteční
- 32:33slavnost pro 1 9 nalezených obětí.
- 32:36Místní kostel byl přeplněný předním stali lidé se svíčkami.
- 32:41V tichu přerušovaném jen zvuky větru, který se vracel z hor.
- 32:45O 2 dny později v helbronu se konal velký veřejný obřad.
- 32:49Zúčastnilo se ho víc než 10000 lidí.
- 32:51Rodiče, spolužáci, učitelé obyčejné lidi z celého Německa.
- 32:56Město, které ještě před pár lety leželo v ruinách války, teď
- 33:02truchlilo společně nad dětmi, které měly být symbolem nové
- 33:05naděje. Zvony zněly dlouho a nad jejich
- 33:10hlavami se vznášela jediná otázka.
- 33:12Jak se mohlo něco takového vůbec stát?
- 33:16Po tragédii následovalo právní vyšetřování proti učiteli hansi
- 33:20zeilerovi. Soud měl zjistit, zda se
- 33:23dopustil hrubého pochybení, nebo zda šlo o nešťastnou.
- 33:26Souhru okolností byly vyslýchány desítky svědků, záchranáři,
- 33:31správci chat, učitelé, kteří zůstali v obrtrau.
- 33:35Nakonec však bylo řízení zastaveno stejně jako pozdější
- 33:38občanskoprávní žaloba vůči škole v hylbronu.
- 33:41Soud dospěl k závěru, že událost byla způsobena nečekanou
- 33:44čtyřdenní bouří. Přírodní katastrofou, kterou
- 33:47nebylo možné předvídat tak silnou bouři místní ještě
- 33:50nezažili a rozhodně ji nezažili. Během velikonočních prázdnin.
- 33:54Vždyť byl duben údolí už rozkvétalo nic.
- 33:58Nenaznačovalo tomu, jaké peklo nastane.
- 34:01Příroda je občas nevyzpytatelná. Ale otázka morální viny zůstala
- 34:07han zajela ignoroval všechna varování, žáci mu věřili, šli
- 34:11slepě za ním a měl příliš na sebevědomí.
- 34:15Ale kdyby přišla bouře o hodinu dříve nebo o hodinu později,
- 34:19mohli se jí kluci večer smát u teplé polévky.
- 34:23Vše dělal z lásky k horám, ale neměl k nim dostatečný respekt.
- 34:27Byl tento oblíbený tělocvikář nešťastný idealistický hrdina,
- 34:30který miloval dobrodružství a zůstal se svými žáky až do
- 34:33konce, nebo muž, který je svou pýchou, zavedl všechny do
- 34:37záhuby. Na to se odpovědi různí dodnes.
- 34:41I po desetiletích se o něm mluví v helbronu i obrtraunu mezi
- 34:45pamětníky i horaly. Je to již přes 70 let, ale v
- 34:54okolí dachsteinu je ta událost stále živá.
- 34:57Hory si pamatují, připomíná jí malá kaple na vrcholu
- 35:00klipensteinu v místech kamen výprava nikde nedošla.
- 35:06O 3km dále směrem na jihovýchod, stojí dřevěný kříž, vztyčený byl
- 35:11ještě téhož roku kousek od místa záhrabu od místa posledního
- 35:16útočiště. Když se k němu blížíte, máte
- 35:19obdiv. Jak daleko celá skupina dokázala
- 35:21ujít navzdory nelidským podmínkám?
- 35:24Bohužel špatným směrem. Kříž je jednoduchý, ošlehaný
- 35:29větrem, ale přesto pevný každou zimu ho zavalí sníh na jaře se
- 35:34znovu ukáže stejně jako vzpomínka na chlapce a učitele,
- 35:39kteří se tehdy vydali vstříc horám a zůstali tam navždy.
- 35:47Pro mě osobně, ale nejpůsobivějším svědectvím celé
- 35:49tragédie nejsou záznamy z vyšetřování ani novinové
- 35:52titulky, ale fotografie z nalezeného fotoaparátu.
- 35:56Ten patřil šestnáctiletému dieteru štekovy a byl nalezen
- 36:00mezi věcmi v nouzovém bivaku zachytil všechno začátek plný
- 36:04smíchu a nadšení. 1 zasněžené svahy i okamžik, kdy se počasí
- 36:09začalo lámat a ty snímky existují dodnes.
- 36:13Stačí pár kliknutí na Googlu. Při pohledu na ně má člověk
- 36:17pocit, že se dívá nejen na minulost, ale i do očí těch,
- 36:21kteří už tu zůstali. Film měl být původně vyvolán
- 36:25diskrétně pro rodiny, ale fotograf, kterému byl svěřen, si
- 36:28pořídil kopie a prodali médiím. Když se snímky dostaly na
- 36:33veřejnost, způsobily šok děsivé černobílé fotografie zachycovaly
- 36:38celý výlet od bezstarostného začátku s úsměvy pózováním
- 36:42klukovskou radostí z hor až po poslední záběry zkřehlé tváře
- 36:47vítr a bílou prázdnotu, která pohltila všechno.
- 36:51Ty snímky obletěly celý svět a staly se symbolem 1 z největších
- 36:55horských tragédií. Střední Evropy.
- 37:01Představa, kterou ty fotografy vyvolávají, je mrazivá i po 70
- 37:06letech jít na obyčejný školní výlet s kamarády s oblíbeným
- 37:10učitelem s pocitem bezpečí a jistoty a pak pomalu ztrácet
- 37:16všechno, co člověka drží při životě, teplo, naději,
- 37:21orientaci, smysly. Vidět, jak se denní v nekonečnu
- 37:26bílou noc, kde není nahoře ani dole, kde křik pohltí vítr a
- 37:31svět se zúží. 1 krok dech a vůli vydržet ta představa, že jdete s
- 37:37přáteli vstříc krásným horám a skončíte v tichu.
- 37:40To je pro mě 1 z nejděsivějších myšlenek vůbec.
- 37:44Jen, u nás se o tom příběhu moc neví, proto by měl být
- 37:47připomínán, protože tahle událost není jenom smrti.
- 37:51Jo píše o odvaze o vůli. Ale především o respektu k
- 37:55přírodě. O tom, jak rychle se může z
- 37:59nádherného dne stát noc a jak málo stačí, aby se hory, které
- 38:02obdivujeme, proměnili v soudce a možná IO tom, že opravdoví
- 38:06hrdinové jsou často ti, kteří zůstanou tam nahoře, zamrzlí v
- 38:11čase. Ale i ti, kteří se tam znovu a
- 38:14znovu vracejí navzdory větru mrazu strachu, aby přinesli
- 38:19ostatní domů. Záchranáři, horalé dobrovolníci
- 38:24lidé, kteří se nevzdali, i když věděli, že možná nenajdou živé.
- 38:34Toto byl poslední díl příběhu o hyebronském školním výletu.
- 38:38Více podobných příběhů uslyšíte v dalších dílech mrazivých
- 38:41historek. Bonusový materiál včetně
- 38:44některých z deaterových fotek budu nahrávat na instagram
- 38:47mrazivé podtržítko historky. Jestli vás příběh zaujal, tak
- 38:51odebírejte tento kanál zanechte hodnocení a klidně nám napište
- 38:54váš názor nebo tipy na další příběhy.
- 38:57No a úplně nejvíc podcastu pomůžete, když se o něm zmíníte
- 39:01svým známým, které by toto téma mohlo zaujmout.
- 39:04Děkuju, že jste byli u toho tady Cyril Novotný a učím se se
- 39:07všemi, kdo miluji zimu, dobrodružství a příběhy, které
- 39:12se opravdu staly.