Latest / CCI, Studuj střední v USA / 5. díl: Jak to všechno zvládnout

Transcript

5. díl: Jak to všechno zvládnout · CCI, Studuj střední v USA

• 0:13
  Bára Kobrová: Vítejte u poslechu druhé série podcastů ve spolupráci s CEI. Moje jméno je Báracobrová a jsem bývalou studentkou jednoho ze studijních programů. Vítám zde I majitelku agentury Janorule. Dobrý den, ahoj Jani. Ahoj Barto.
• 0:28
  Dnešní díl jsme nazvali společně poměrně lidsky, jak to všechno zvládnout, protože dílu v první sérii je mnoho. Od hostitelské rodiny, kde je detail, jak se v rodině chovat přes, řekněme, pokrytí toho, jak fungovat na střední škole atd. Ale tenhle 10 díl by měl být takový shrnutí od všeho trochu a nějaký jako recept na to, jak to všechno zvládnout v souvislosti I s tím, co se ti třeba za poslední rok se studenty zase objevilo za problémy nebo I nějaké pozitivní zkušenosti, jak bysme mohli dát nějaký recept a motivovat k
• 1:09
  Jana Rule: tomu, jak to všechno zvládnout? Tak recept bude jednoduchých, ale řekneme si do detailu jednotlivé body. Já začnu tím, že hlavním receptem a klíčovým slovem nejenom během toho programu, ale I před, je komunikace. Komunikace k hostitelským rodinám, komunikace ke škole, komunikace směrem ke mně, samozřejmě v nějakém menším měřítku, komunikace I rodičům zde v České republice. Já bych začala tím, že když student pošle přihlášku, já ji zkontroluji, pošle ji do Spojených států amerických, studenty je takzvaně akceptován do programu, začne se vyhledávat rodina a škola, někdy během pár týdnů, někdy až během pár měsíců a někdy opravdu to trvá I delší dobu.
• 1:59
  Jak se můžu připravovat doma? Myslíš při před odjezdem? Čedu dizdem. Já o tom budu chviličku mluvit. Dostaneme se k tomu.
• 2:08
  V momentě, kdy student prozatím nemá hostiskou rodinu, ale má odeslanou přihlášku a je akceptován do programu, takže vyčkává na tzv. Umístění. Všem Buďte trpěliví, opravdu opravdu se vybírá ta vhodná hostiská rodina. Právě proto je důležité I třeba to introakction video, o kterém jsme už v předchozích dílech mluvili. Ta přihláška je toho studenta vizitka, takže I to, jakým způsobem tam student prezentuje sám sebe, tak si ho ta hostitelská rodina vybírá.
• 2:42
  V momentě, kdy je 10 student takzvaně spárováno s tou hostitelskou rodinou, tak ode mě dostane email, kde jsou detaily nejenom co se týče té hostitelské rodiny, ale I kontaktní informace, takže 10 student má možnost se s tou hostitelskou rodinou spojit, ať už telefonicky nebo přes různá média a já doporučuji vždycky naživo hovor s tou hostitelskou rodinou co nejdříve, aby 10 student zjistil, do jakého prostředí jde, aby se takzvaně napoprvé otukali a věděli, kam 10 student vlastně poletí.
• 3:15
  Bára Kobrová: Já si pamatuju jedno z klíčových věd té první série, absolutně nevím, v jakém díle to bylo, ale pamatuju si, že jsme říkali, nedělat si žádná očekávání.
• 3:24
  Jana Rule: Tak, to je základ číslo 2 po té komunikaci. Musím říci, že jak jsme se bavili o těch reporttech, tak mě potvrzují má slova právě v v těchto reporttech, v těchto dnech studenti nemějte očekávání a budete velice milé překvapeni, takže to platí opravdu doposud. Je tam s otevřenou myslí a flexibilitou a přijmout to umístění, kdekoliv to může být. V momentě, kdy student nemá to očekávání, tak naopak bývá mile překvapen a navíc nehodnotit tu hostitelskou rodinu nebo tu lokalitu na základě jenom třeba adresy nebo právě těch základních informací, které jsou v přihlášce, protože chemie té hostitelské rodiny, a to, jak se ta hostiská rodina chová v realitě, je opravdu zcela odlišná od toho, co student zjistí na základě čtyřech nebo 5 a čtyřech. A řeknu to I obráceně stejným způsobem, to má I ta hostitelská rodina, kdy ona by neměla mít určitá a většina rodin k tomu takto přistupuje, protože papír snese vše, a až vlastně na místě po pár týdnech se teprve uvidí, jakým způsobem si ta rodina s tím studentem a naopak rozumí.
• 4:41
  O těch detailech, jak tohle všechno zvládnout, jsme se bavili v předchozích dílech. Já navíc každoročně vždycky první víkend v červnu pořádám takzvanou předloletovou přípravu. Je to celodenní soustředění pro studenty, ale I rodiče tráví se mnou celý den, kdy já bod po bodu probírám ty jednotlivé témata ať už, co se týče hostitelské rodiny nebo školy nebo školních předmětů. Probírám tam I samozřejmě krizové situace, jak se mají děti chovat, když se jim něco nepodaří, nebo když si s něčím nevědí rady a zároveň tam zvu studenty, kteří se právě vrátili ze Spojených států nebo I z jiných lokalit po celé zeměkouli a studenti tak mají příležitost se ptát rovnou čerstvých absolventů. Někdy to je velice úsměvné, protože ti, co jsou třeba den dva zpátky v České republice, tak mluví česky velice kostrbatě.
• 5:35
  A já vždycky upozorňuju na to, že to není tak, že by to 10 student dělal, ale pokud 10 student během toho roku se opravdu straní té komunikace v češtině, tak je znát, že tu češtinu určitě tím způsobem ztratí.
• 5:48
  Bára Kobrová: Pojďme trošičku víc v bodech rozebrat tu přípravu před odjezdem, ale jako možná spíš takové shrnutí, co je potřeba, na co je potřeba myslet. V první fázi přihláška, v další fázi je potřebné dokumenty, jako jsou víza, cestovní pojištění, letenky.
• 6:05
  Jana Rule: Letenky řeším se studenty na základě jejich požadavků poté ceso, kde mluví s hostitelskou rodinou a odsouhlasí si termín. Já mám na to připravených takových formulář, který každý ze studentů obdrží I v emailu, takže když po mně rodina nebo student chce zajistit zpáteční letenku, tak stačí vyplnit 10 formulář a pošlu návrh letu včetně ceny. Student s rodinou odsouhla a provedu nákup a posléze posílám přesné ty informace, včetně té letenky tomu studentovi na email. Takže letenka je záležitost, řekla bych pro mě jednoduchá a běžná. O letenkách se dále budeme bavit později.
• 6:46
  Dalším bodem si zmínila víza právě na té předlotové přípravě. Studenti ode mě obdrží velice důkladný a detailní manuál, jakým způsobem to vízum mají vyplňovat, kde se vyplňuje žádost, jestli je nutná návštěva ambasády, co je k tomu potřeba. Vždycky říkám studentům tady I rodičům, aby se obrněly opravdu velkou trpělivostí, protože 10 systém není úplně nový. Velice často 10 systém podání té přihlášky o vízum padá a je na to potřeba opravdu trošku více času. No a dalším bodem, co jsme si řekli, je zdravotní pojištění.
• 7:26
  Zdravotní pojištění musí mít všichni studenti, kteří cestují na zahraniční pobyt, zajištěný již dříve předtím, než se vydají víza. Opět veškeré detaily o tom, jak se řeší vyšetření, vyšetření, kam zajet na ty kontroly nebo na ty vyšetření, jak postupovat v případě, že vás třeba bolí v krku, nebo že se vám třeba vyrazí vyrážka nebo máte tři dny horečku. Tohle všechno si budeme říkat na té předloletové přípravě. Navíc ode mě do emailu studenti obdrží takový manuál, kde mají přesně napsáno, co dělat když? Pouze v něm samozřejmě listovat podle klíčových slov, ale jde to stejným způsobem, jako to budeme dneska probírat, kde je tam napsáno.
• 8:10
  Co dělat před odjezdem, co dělat na cestě, co dělat během toho roku a na co nezapomenout.
• 8:16
  Bára Kobrová: První týdny v USA, jak se aklimati?
• 8:19
  Jana Rule: První týden si myslím, že je pro hodně studentů, jak na houpačce, je tam spousta toho nového, je potřeba velice důkladně si promluvit s hostitelskou rodinou, domluvit se, jak student bude fungovat, jak bude probíhat komunikace. Já zarazu studenty od toho, aby společně s rodinou mluvili přes sociální sítě, protože může zbytečně docházet k nesrovnalostém a nedorozuměním. Za mě vždycky potřeba si třeba v neděli večer radu domluvit se s tou rodinou, v neděli večer si večeře říct, jak bude vypadat program do středy a ve středu si říct, jak bude program vypadat do konce týdne. Hostitelská rodina samozřejmě se o vás během toho roku stará na druhou stranu I oni mají své povinnosti, práci a nefungují tam jako taxikáři, takže je potřeba myslet na to, že třeba když budete chtít občas někam odvézt, tak stejně tak jako doma, kdy žádáte rodiče a je fajn, že ty rodiče to vědí třeba den dva dopředu, tak stejným způsobem fungovat tam. Znovu říkám, ta komunikace směrem k té rodině by měla být velice otevřená, v jakákoliv nesrovnalost je prostě potřeba hnedka řešit a otevřeně si s tou hostitelskou rodinou promluvit, nic neoddalovat, protože z malého problémů vždycky pak vznikne zbytečně problém velký.
• 9:37
  Bára Kobrová: Pojďme ke škole. Jaké doporučení z tvé strany je ve chvíli, kdy už jdu do školy? Amerika má jiných systém, než na co jsou studenti zvyklí z ČR, část předmětu je volitelná. Jak se s tímto popasovat?
• 9:51
  Jana Rule: První den školy je tzv. Registrace, 10 student je zapsán u svého takzvaného cousle, což je koordinátor nebo taková ta hlavní spojka ve škole, která má na starosti nejenom dát dokupy s tím studentem rozvrh na jednotlivé semestry nebo některé školy I triMestry, ale je to pro toho studenta I ta spojka, co se týče školních zájmových aktivit, jakékoliv problémy týkající se školy nebo náležitosti dotazy směřovat právě za tímhle člověkem, za tím administrátorem, který je ve škole.
• 10:27
  Bára Kobrová: Jednou z těch hlavních bariér na začátku je nicméně právě angličtina. Bavíme se tady o tom komunikovat, ptát se, nastavovat si pravidla. No jo, ale třeba spadáám do té skupiny studentů, která opravdu se tu angličtinu z velké části naučí až tam. Tak jak toto zvládnout? Já bych
• 10:46
  Jana Rule: řekla, že v dnešní době val má většina studentů odlétá s velmi vysokou znalosti angličtiny. A na druhou stranu, I když by ta znalost nebyla tak vysoká, tak chce to uchopit tak, že se student nemá bát, Američané jsou velice přívětivý k cizincům, naopak velice často je to pro ně takzvaně jako roztomilé, když mají tu příležitost s cizincem mluvit, neustále se vyptávají. Takže pravidlo další je nebát se, I když budete dělat chyby, I když budete mít pocit, že to nějakým způsobem dáváte špatně dokupy. Je to úplně jedno, někdo se nad tím pozastavit nebude, ale potřeba komunikovat a ne mlčet sedět někde v koutě a říkat si, že to za vás někdo vyřeší.
• 11:34
  Bára Kobrová: Co dalšího je potřeba zvládnout mimo jazykovou bariéru? Je určitě I kulturní šok. Setkáváš se s tím?
• 11:43
  Jana Rule: Kulturní šok bych řekla, že přichází až po takových šesti, osmi, a možná vícero týdnech. Ze začátku té fázi Američané říkají Hanymun, což je jako svatební cesta, protože je všechno o nové, krásné, vzrušující, překvapující a student, než se jako rozkouká, tak je to pro něj příjemné, protože každý den se něco děje. A až teprve 10 kulturní šok bych řekla, že následuje právě po těch dvou třeba I třech měsících kdysi trošičku všechno sedne, zajede to do svých kolejích, sedne si to I s tou hostitelskou rodinou, začne možná 10 student mít trošku víc času přemýšlet, protože už nemusí přemýšlet na tu angličtinou, protože za ty dva měsíce opravdu všem to v hlavě. Já říkám, předcvakme, začnou se zdát sny v angličtině, a to je známka toho, že 10 student už je adaptovaný na 10 život tam. A tím prvotním šokem právě bývá to uvědomění si, že jsem někde jinde, mám trošku více času a začínám přemýšlet o tom, co se třeba děje doma, že ho přicházím třeba o nějaké zážitky doma.
• 12:52
  A právě tyto momenty já sděluju všem studentům, aby se těmto momentům vyvarovali a o to více se ještě snažili se zapojit do vícero aktivit, ať už s tou rodinou nebo v rámci té školy a snažili se od prvopočátku maximálně využít 10 jedinečný čas, který v rámci toho pobytu mají. S tím se pojí téma stezku, jak pracovat se Steskem? Tak hodně studentů mě teďka v reporttech píše, že se jim vlastně ani nestíská, tak to mě těší, protože to znamená, že na to nemají čas. Pak mě menší část píše, že se občas zasteskne, ale že jsou na to připraveni a vědí, že mají nasdílet ty pocity se svojí hostitelskou rodinou, prostě říct to, že vám chybí rodina a je to úplně normální a naopak je tam, bych řekla, ta empatie ze strany těch hostitelských rodičů a oni moc dobře vědí, jsou na to připraveni, takže říci spíš o tu empatii a vymyslet něco, co s tou rodinou společně dělat tak, aby se jako zapomnělo na tu rodinu doma.
• 13:58
  Bára Kobrová: Já si myslím, že tam ale může být I opačný, v uvozovkách, extrém, a to, že mě to tam tak baví a jsem tak vytížená, vytížený všemi možnými aktivitami, které to tam nabízí a je jich jako opravdu mnoho, že si třeba připadám divně, že se mi tolik nestíská a že to mě jako vykolejí.
• 14:19
  Jana Rule: Nedokážu teďka na to úplně reagovat, protože právě v těch reporttech tak mě píšou, nestíská se mi proto, že tomu nedám příležitost a vím, že nechci, aby se mi stýskalo. Takže dělám všechno pro to, aby to tak nebylo, a naopak představa toho, že už za 3 nebo za 4 měsíce jedu domů a představa toho, že tohle už nikdy zažívat nebudu, že začíná být 10 Stesk jako opačný, kdy už toho studenta napadne, že se mu vlastně stýská potom americkému způsobu života, a přitom tam ještě je. Takže jako stává se toto velice často a pak samozřejmě jsou I studenti, kteří teskní, neumějí to uchopit, zavírají u sebe v pokoji, jsou na telefonu, do noci kolikrát volají svým rodičům nebo kamarádům, a to je za mě všechno špatně, takže já studenty nabádám, když tento moment přijde, nevolejte, zavolejte radši janě. Já vám samozřejmě budu radit, abyste se zapojili více do aktivit s tou rodinou, ale věřte mi, že pro vás to je obtížné, o to obtížnější to je pro vaše rodiče doma slyšet, že se jejich vlastnímu dítěti stýská a slyšet brečící dítě do telefonu přes oceán, není nic příjemného. Takže, milí, studenti, nedělejte to svým rodičům.
• 15:41
  Netrapte je za pár měsíců svůj uvidíte a zase budete Tesconit po ho americké nebo zahraniční vaší rodině a kamarádech.
• 15:50
  Bára Kobrová: Jeden z těch receptů, jak toto zvládnout, je určitě najít si kamarády klíčová věc. Kontakty do budoucna. Jak to tam zvládnout celkově? Pomůžeme s tím někdo, můžou se svěřit zase někomu dalšímu, nejenom třeba tobě nebo rodičům, ale I právě kamarádům, a zároveň to zlepší I angličtinu rozhodně.
• 16:10
  Jana Rule: Tady na prvním místě jsou tzv. Mimoškolní aktivity. Zmiňovali jsme to mockrát a řeknu to opět nečekejte vůbec na nic. Hned po příletu, jakmile uděláte registraci ve tak si zjistěte, jaký ty aktivity, ta daná škola nabízí, ať už sportovní nebo různé kroužky, opravdu toho bývá hodně, hodně. A naopak studenti spíš mívají problém s tím, co správně vybrat, protože těch aktivit je tolik, že by se chtěli účastnit spousta kroužků a spousta sportovních aktivit.
• 16:47
  Moje doporučení je vždycky neček na žádnou podzimní zimní jarní sezónu, až bude 10 váš oblíbený sport, protože každý týden a každý den, kdy se v něčemu pravidelně nevěnujete, je ztráta času. Využijte tam opravdu každý možný moment, a právě ty sportovní aktivity nebo ty kroužky, ať už to je divadlo, nebo to je orchestr, nebo to je kroužek vaření nebo robotiky, programování, fotografování, těch aktivity tam opravdu, já bych řekla až přes příliš, tak to je pro vás ta hlavní spojka, kde si ty kamarády najdete. Tím, že budete doma, přejdete doma ze školy ve 3 web po 4. Odpoledne, zavřete se u sebe v pokoji, tak tím si kamarády a ty vztahy nevytvoříte.
• 17:36
  Bára Kobrová: Pojďme k tématu reportů. My jsme to tady zmiňovali už v předešlých dílech, v minulé sérii, nicméně přijde mi to jako důležité zmínit, že reporty by měly být především jakousi službou těm studentům,
• 17:50
  Jana Rule: ale možná I deníkkem. Několik studentům mě pravidelně píše, že je pro ně právě třeba top psaní blogu, které zveřejňuji na svých stránkách.cz, tak je to pro ně způsob, jak vypustit 10 Ste nebo jak nasdílet ty svoje zkušenosti. Je pravda, že někteří studenti taky taky píší tzv. Deník. Já musím říct, že jsem loni uklízela půdu a našla jsem tam krabici se svými třemi deníky.
• 18:23
  A ještě nemám úplně tak odvahu úplně do všech těch knížek sáhnout a začít to číst. Chystám se na to, ale vím, že jako jsou tam hodně emotivní věci, takže je to taky způsob, jakým způsobem 10 stezce nebo ty zážitky vstřebat. Já si sama pamatuju, že pro mě ty první dva měsíce jako byly hodně složitý, byla pro mě obrovskou barié právě ta angličtina, protože v těch devadesátých letech já jsem opravdu odjížděla ač na tu dobu s vysokou znalostí, tak pohledem zpětně porovnání s dnešními studenty. Toho bylo opravdu znalost absolutně směšná a spousta třeba rodičů by dneska řeklo, že by s takovouhle minimální znalostí toho studenta vůbec do zahraničí nepustili, ale zvládla jsem toho. A prostě 10 deník je taky určitým způsobem jako venlace toho stezku.
• 19:17
  A je to zas pro vás I způsob, jak třeba pak zpětně zjistit, jak se kdo jmenoval, co jste, kterej den dělali, kde jste všude byli, co jste všechno navštívili, takže je to zdroj I 10 I těch vzpomínek.
• 19:30
  Bára Kobrová: Jako to, že se přihodí pár možná nějakých usměvných momentů nebo trapných situací, tak já si myslím, že to je naprosto v pořádku. To jsou potom možná I ty zážitky, na které prostě vzpomín. Jako nejsme dokonalý, nemůžeme očekávat, ani oni to od nás neočekávají, že ta angličtina bude super perfektní a že se zkrátka neodcneme v nějaké situaci, která bude vypadat vtipná nebo si řekneme aha, tak to byl trapas, tak to je normální I v češtině.
• 20:04
  Jana Rule: I v češtině o to víc se to samozřejmě děje v tý angličtině, ale ty trapas se dějí, je potřeba si umět říct, že se sám sobě zasměuju a děje se to, bude se to dít. A naopak je to pojítko I třeba s těmi kamarády a s těm, s tou hostitelskou rodinou, kdy třeba po letech pak zasvzponáte, nebo někdo si na tenhle moment vzpomene, a znovu to vykouzlý úsměv nejenom na vaši tváři, a je to to, čím si ty studenti mají projít, a je to fajn, a právě to vytváří I takovýhle jako nepříjemný tak se zeptám. Američtí učitelé jsou velice otevření, vstřícní, ocení jakoukoliv snahu, takže v moment, kdy po hodině třeba zjistíte, že něčemu nerozumíte, rozhodně nečekejte na to, že se budete doma trápit a budete něco zbytečně, ne zbytečně, ale budete dlouhosáhle číst, ale běžte je zaťukat na dveře kabinetu, nebo podívejte se na internetu, kdy má učitel konzultační hodiny, požádejte ho samostatnou konzultaci, požádejte své kamarády. Já třeba doporučuji ze začátku dělat I domácí úkoly třeba v kuchyni nebo v obýváku. Z jednoho prostého důvodu, když něco nevím, tak místo toho, abych to hledala někde v překladači a trápila se s tím, tak je mnohem jednodušší se zeptat zrovna těch hostitelských rodičů nebo sourozenců nebo se domluvit se spolužáky prvních pár třeba týdnů na to, že dvakrát v týdnu třeba o oběrový pauze se s vámi podívají na ty úkoly společně.
• 21:58
  Když si nevíte rady prostě požádat učitele, opět je potřeba si o tu pomoc požádat a nestydět se. Být aktivní v hodinách, doporučuješ? Rozhodně ano a musím říct, že američtí učitele si toho velice váží AIZ tohohle důvodu čeští studenti bývají jako velice populární I ze strany učitelů. Co různé kluby například?
• 22:25
  Bára Kobrová: Nemyslím teďka sporty, ale myslím takové, že se pamatuju, že byl klub právě třeba pro Exchange studenty nebo byl klub scéřský.
• 22:35
  Jana Rule: Každá ze škol má různorodé kroužky nebo kluby. Ty jsi zmiňovala klub pro Exchange student. V dnešní době musím říct, že s ohledem na to, že je pro tu školu docela finančně náročné hosti toho studenta, tak já, když jsem v těch devadesátých letech byla na škole, tak nás bylo na škole 16. Neznám žádnou školu v dnešní době, která by měla tolik studentů. Většinou to bývají 2, 3, 4 5 zahraničních studentů na škole, takže jako samostatných klub pro zahraniční studenty není, ale pak to závisí na každé individuální škole, jak se k těm svým studentům chová.
• 23:19
  Každopádně 10 student má ho k dispozici samozřejmě toho svého, toho svého kanclé, toho svého koordinátora. A mimo to na těch školách existuje spousta různorodéých klubů, ať už to může být bouling, šachy, už jsem zmiňovala fotografování vaření. Doporučujeme poslech noci díl mimo školních ak. Přesně tak, hlavně studenti si moji na něco se přihlaste a minimálně 4 4 odpoledne z týdne se něčemu aktivně věnujte. Upozorňuji na to, že to, že si půjdete zacvičit do posilovny a zvedat činky a běhat na pásu, tak tím si kamarády tam rozhodně nenajdete.
• 24:02
  Bára Kobrová: Co dělat, když student narazí na problém jakýkoliv problém?
• 24:08
  Jana Rule: Tak, jak už jsem zmiňovala, na prvním místě je hostitelská rodina, takže prvotně se zeptat hostitelské rodiny. Pokud je to záležitost se školou, tak tam mám toho svého poradce, toho couler. Pokud se to týká třeba vztahů s hostitelskou rodinou nebo třeba s kamarádskými vztahy nebo prostě něco nevíte, tak tam existuje 10 koordinátor od té organizace. No a v neposlední řadě jsem tady já, takže píněte SMSsku nebo přes Whatcat. Napište mě email, nečekejte na report, ráda vám pomůžu, poradím.
• 24:44
  Ty zkušenosti za sebou mám, ale znovu říkám, když se mnou nenazdílíte 10 problém, tak vám nemůžu být oporou.
• 24:52
  Bára Kobrová: Jaké procento studentů se vrací zpátky předčasně a co by si zmínila, že jsou ty hlavní důvody. To znamená, 10 opak, když se to zkrátka nezvládne. A to se může stát.
• 25:04
  Jana Rule: Já jsem sama překvapená, že prvních 20 let fungování CE jsme neměli jediného studenta, který by to vzdal. Slíchávala jsem o studentech, kteří to nezvládli z ostatních zemí, ale ne z České republiky. Je pravdou, že před takovými 8, devíti, sedmi lety se mi to stalo poprvé a může se stát, že to 10:10 student nezvládne. Na druhou stranu také záleží na tom, jakou podporu nebo nepodporu má ze strany rodičů tady v Čechách a je potřeba myslet na to, že když už se student rozhodne do Spojených států nebo kamkoliv za hranice na rok odje, tak je potřeba bojovat. Vybojovat si tam to svoje místo, počítat s tím, že ne všechno bude růžové a ne všechno bude přes růžové brýle, ale právě tím, že student prochází různými komplikacemi, překážkami a musí zvládat třeba I ty milé nebo nemylé trapasy, to je všechno součástí toho poznání, a to je to, co toho studenta posouvá dál, a to je 10 důvod, proč se student rozhodl 10 studijní rok zahraniční absolvovat.
• 26:11
  Bára Kobrová: Pojďme tedy zakončit pozitivně a to, jak co nejvíce z tohoto pobytu vytěžit.
• 26:18
  Jana Rule: Co nejvíce komunikovat, co nejvíce se účastnit různorodých aktivit, být aktivní I v hostiské rodině, občas hostiské rodině něco uvařit, být přívětivý pozitivně naladěný a uvidíte, že ta vaše energie a přívětivost a ta snaha se vám vrátí jako bumeranka.
• 26:39
  Bára Kobrová: No, super, napadá ještě něco, co bychom měli v souvislosti s tímto tématem zmínit.
• 26:44
  Jana Rule: Já si myslím, že jsme to hodně shrnuli.
• 26:48
  Bára Kobrová: Vzali jsme to tak jako ze rychlíku, ale pokryli jsme vlastně všechny klíčové věci s tím, že bych chtěla zmínit, že každý to téma, který jsme zmínili, ať už hostitelskou rodinu nebo školu nebo mimoškolní aktivity, tak máme potom do detailu rozebráno v té první sérii.
• 27:09
  Jana Rule: Určitě, já bych ještě zmínila jednu věc. Studenti soustřeďte se na 10 život, který prožíváte právě tam. Doma v ČR vám nic neuteče, ale 10 čas v zahraničí je striktně limitován od do a uvidíte, že až se budete loučit, tak si budete říkat zpětně, že jste měli některé věci udělat jinak, že jste měli být více aktivní, tak ať toho později poté nelitujete. A jinak také doporučuji na webu cec.cz naleznete spousta dalších rozhovorů, živých rozhovorů s mými studenty z minulých let, je tam také spousta článků, stačí zadat klíčové slovo, takže když něco nebudete vědět, nejenom že můžete zvednout telefon, zavolat mi, ale naleznete I odpovědi na mém webu nebo v předchozích dílech mých podcastů.
• 28:02
  Bára Kobrová: Moc děkuji za dnešní rozhovor. Měj se krásně a vám všem hezký den neshledanou.
• 28:07
  Jana Rule: Báru děkuji a vám všem taky hezký den.