Latest / Noční Můry / Přežila jediná. Zbytek… zemřel příšerně.

Transcript

Přežila jediná. Zbytek… zemřel příšerně. · Noční Můry

0:01
Až dnes uslyšíte příběh, který jsme pro vás připravili?
0:05
Nebudete mu chtít věřit a stejně tak mu zpočátku nevěřil ani
0:10
nikdo jiný zněl totiž až příliš nadpřirozeně nesmyslně příliš
0:18
záhadně na to, aby mohl být skutečný.
0:22
Ale výraz té osoby byl natolik znepokojivý, že se vyšetřovatelé
0:26
rozhodli ověřit, co tvrdí. A to nejděsivější na tom všem
0:31
bylo, že její příběh se až podezřele podobal jiné, velmi
0:36
slavné, stejné záhadné tragédii z minulosti.
0:40
Když pak začali ověřovat jednotlivé detaily, přišel šok.
0:46
Její popis naprosto seděl, a když se nakonec tyto informace
0:50
dostali k veřejnosti, už nikdo nepochyboval o tom, že to, co
0:55
vypráví. Se skutečně stalo vítejte u
1:00
podcastu noční můry pořadu, ve kterém vyprávíme příběhy lidí,
1:04
kteří si prošli opravdovou noční můrou.
1:07
Takhle bych vás chtěl ještě upozornit, že právě teď je v
1:11
prodeji nové zboží na nocnímůry.com.
1:14
Jsou tam zároveň i vánoční slevy, takže běžte na
1:17
nočnímůry.com. Pokud si chcete koupit něco ze
1:21
zboží můra. A nebo nějaký dárek k vánocům?
1:24
Pokud nás právě posloucháte na Spotify, nezapomeňte, že tento
1:29
podcast je nyní dostupný IS obrazem.
1:33
A pokud vás naše tvorba baví, budeme rádi, když dáte odběr
1:37
follow nebo nás začnete sledovat na platformě, kde právě teď
1:42
posloucháte, chcete nás podpořit?
1:45
Sdílejte podcast na svých sociálních sítích napište
1:49
komentář například na Spotify. Nebo hodnocení na Apple podcast.
1:55
Každá interakce pomáhá a pokud nás chcete podpořit i finančně,
2:01
můžete navštívit náš eshop na nocnímůry.com a nebo to všechno
2:05
můžete s klidem přeskočit a prostě si jen užít dnešní
2:10
epizodu. Teď už se pohodlně usaďte je čas
2:14
pustit se do dnešního příběhu. 09-08 roku 19 193 se skupina
2:25
kajakářů vydala po 1 ze sibiřských řek.
2:28
Byla to náročná trasa vedoucí kolem hory kabar daban a dalších
2:32
skalnatých hřebenů. Slunce sice svítilo, ale ledová
2:38
voda je nutila k neustálému soustředění museli sjednoduše
2:41
dávat pozor, aby se nepřevrhli, aby nezmrzli, aby všechno
2:45
probíhalo podle plánu. Jenže jejich mysl brzy
2:48
zaměstnalo něco jiného. Na břehu zahlédli jakousi
2:53
siluetu postavu ženy, která působila zvláštně.
3:00
Když se přiblížily, uviděly jí jasně.
3:03
Byla vyčerpaná, dehydratovaná. A celá od krve v očích měla
3:09
prázdnotu. Ústa měla pootevřená.
3:14
Ř měla bez výrazu, stála tam tak mlčky strnule, jakoby ani
3:19
nevnímala, co se kolem děje. Krakáři zastavili u břehu a
3:25
zkusili na ní zavolat. Nic se ale nestalo a tak na ní
3:29
začali křičet a mávat. Až po chvíli se otočila jejich
3:34
směrem. Ptali se jí na jméno, co se
3:37
stalo, odkud je ale ona jen hleděla s tím děsivým prázdným
3:42
pohledem neřekla vůbec nic. Oba muži tušili, že ať by z
3:48
jejich úst vyšlo cokoli, nebude to nic, co by asi chtěli slyšet.
3:53
Tou ženou byla Valentýna útočenková, kajkáři si nejprve
3:57
mysleli, že je obětí nehody, že se oddělila od své skupiny.
4:02
Zabloudila, nebo se možná zranila a taky logicky pomohli
4:06
dostat se na policii, až tam se pomalu.
4:10
Příliš pomalu začal odvíjet příběh, který byl natolik
4:14
neuvěřitelný, že šokoval i zkušené vyšetřovatele trvalo
4:18
několik dní, než Valentýna dokázala vůbec naznačit, co se
4:23
stalo AZ toho, co ze sebe Valentýna nakonec dostala, se
4:29
stala 1. Z největších záhad na této
4:32
planetě. Celé to bylo tak bizarní.
4:36
Že tomu zpočátku nikdo nevěřil. Vyšetřovatelé si.
4:39
Doslova mysleli, že že to není možné, že zbytek výpravy musí
4:44
být někde v horách a jen čekají, až někdo přijde zachránit.
4:49
Jenže když po nich skutečně začali pátrat, začalo jim
4:53
docházet, že na valentýn jiných slovech možná něco bude.
4:59
A ve chvíli, kdy se její příběh a hlavně fotografie z
5:04
vyšetřování dostali mezi lidi všichni náhle ověřili tohle, co
5:10
za chvíli odvyprávím, je příběh, který Valentýna řekla
5:13
vyšetřovatelům. Tohle je to, co říkala, že
5:18
viděla na vlastní oči. Všechno to začalo 02-08.
5:24
Když tedy bylo pondělí 02-08 19 193, tak se tehdy sedmnáctiletá
5:29
Valentýna vydala s partou přátel na horský trek k hoře kamarda.
5:35
Hora se tyčila do výšky 2300m nad mořem, součást jeho
5:37
sibiřského pohoří. Ve skupině byla
5:40
čtyřiadvacetiletá Taťána, třiadvacetiletý Alexandr
5:42
devatenáctiletý Denis, šestnáctiletá Viktoria a
5:48
patnáctiletý timor. Přestože věkový průměr byl sotva
5:53
19 let, nebyly to žádní nezkušení amatéři.
5:59
Patřili do kazašského turistického klubu azimot.
6:03
Horské výšlapy podnikaly pravidelně a věděly, co dělají a
6:08
kromě toho měly ještě 1 výhodu. Jejich 7 členem byla Ludmila
6:13
korovina. Jednačtyřicetiletá horská
6:16
instruktorka známá pro své zkušenosti a přezdívaná
6:21
mistryně. Ta užka mardaban znala, nebyl to
6:25
její 1. Výstup.
6:26
Toho dne byli na stezce 3. Skupiny. 1 vedla Ludmila 2.
6:30
Její dcera natália a 3. Měl na starosti jiný instruktor.
6:35
1 dny expedice probíhaly hladce všechny 3.
6:38
Skupiny šly podle plánu, počasí jim přálo.
6:42
Vybavení bylo v naprostém pořádku a nálada zůstala
6:46
optimistická. Jenže pak přišel 04-08.
6:50
Toho dne se počasí náhle zlomilo, obloha potemněla vítr
6:56
zesílil a teplota prudce klesla. Spustil se hustý sníh.
7:01
Který během chvíle zakryl výhled do všech stran.
7:05
Každá skupina se musela rozhodnout.
7:07
Buď budou pokračovat, nebo se okamžitě utáboří ve skupině
7:11
Ludmily korovinové panovalo napětí, vichr se opíral do tváří
7:16
sníh bičoval, jak bílá stěna. Ludmila věděla, že není čas
7:20
váhat rozhodla a řekla, musíme postavit stany, ale než se jim
7:25
podařilo všechno připravit, zjistili, že v tomhle Nečase a
7:29
na promrzlé zemi nedokážou rozdělat ohyhy.
7:32
Mokré dřevo nehořelo. Skupina byla unavená, promáčená
7:37
a začínala si uvědomovat, že se ocitly v pasti.
7:41
Nikdo zároveň nevěděl, jak si v tu chvíli vede skupina Natálie
7:45
útočkiny, pouze byla tak silná, že každý bojoval jen o vlastní
7:50
přežití ve skupině valentiny útočkyni nejmladší a nejméně
7:55
zkušené už nikdo ani nemluvil. Seděli ve stanech s chouleni k
8:00
sobě promrzlí vyčerpaní a celkem hladoví, drkotali jim zuby a
8:06
modlili se, aby přišlo ráno. Když slunce skutečně vyšlo na
8:10
okamžik, doufali, že bouře skončila.
8:13
Jenže pohled ven ze stanu jejich naděje okamžitě zničil.
8:17
Venku stále zuřil vítr sníh padal dál a podmínky se
8:22
neměnily. Ludmila věděla, že na místě
8:25
zůstat nesmějí sněhu, přibývalo a každý další okamžik zvyšoval
8:29
riziko, že je hora pohltí. Rozhodla, že musí okamžitě
8:35
sbalit věci a sejít dolů. Řekla si, že je v lesích stromy
8:39
mohou alespoň trochu ochránit, že tam snad bude cesta snažší.
8:44
Všichni poslechli, zabalili stany, nahodili těžké krosny a
8:48
vydali se do sněhové bouře. Kroj za krokem hlavy měly
8:52
skloněné a tělo schoulené proti větru.
8:55
Občas si mezi sebou vyměnili pár slov, ale.
8:59
Většinu času šli v tichu ponoření do vlastních myšlenek.
9:03
Šli sotva pár minut, když se stalo něco nepochopitelného
9:08
nejstarších z chlapců. Třiadvacetiletý Alexandr, který
9:12
šel jako poslední a dodával skupině pocit bezpečí, se
9:15
zničeho nic zhroutil. Netrvalo dlouho, co trochu
9:20
zavtipkoval a najednou se prostě svalil k zemi.
9:24
Jeho tělo se najednou začalo smýtat v křečích.
9:28
S úzce mu valila pěna smíšená z krví.
9:31
Z nosu uší a koutku očí mu kapala rudá tekutina.
9:35
Skupina kolem něj ztuhla ještě před chvílí.
9:38
Byl zdravý a teď umíral přímo před jejich očima způsobem,
9:43
který nikdo nedokázal pochopit. Ludmila zareagovala jako 1.
9:47
Rozkázala ostatním, aby se vzchopili a pokračovali.
9:52
Vybrala 2 chlapce patnáctiletého timura a devatenáctiletého
9:56
Denise, aby vedli skupinu dál, měli se jít dolů z hory.
10:00
A co nejrychleji najít pomoc a vrátit se.
10:03
Ona řekla, že mezitím zůstane u Alexandra a pokusí se mu pomoci.
10:08
Všichni stáli paralyzovaní šokem, nechtěli odejít, ale
10:12
Denis tymurem je přesvědčili. Museli poslechnout.
10:16
Vydali se tedy z kopce zmatení AS očima plnými strachu ušli
10:22
sotva pár 100m, když vzduchem pronikl nový zvuk.
10:26
Tentokrát to nebylo učení větru. Byl to křik, a to velmi zoufalý.
10:33
Bolestný ženský křik. Byl to hlas Ludmily skupina
10:39
okamžitě otočila směr a rozběhla se zpět a tam je čekal obraz
10:44
ještě horší než předtím. Alexandr byl mrtvý, nehybný s
10:49
krví zaslou kolem úst. A vedle něj ležela Ludmila
10:54
chvěla se nemohla mluvit, její oči se vytrácely do prázdna.
10:59
Byla na samém konci skupina ještě ani nestačila oplakat
11:04
alexandrovu smrt, když přišla další rána šestnáctiletá
11:08
Viktorie a patnáctiletý timur se z ničeho nic také zhroutili.
11:13
Bylo to jako noční můra, která se odmítala zastavit.
11:17
Victoria ležela na zemi, svíjela se v křečích.
11:21
A začala si strhávat oblečení, jakoby se dusila, jakoby jí
11:25
spalovalo něco zevnitř. Valentýna se k ní vrhla, snažila
11:30
se jí pomoci, ale dívka se chovala nepříčetně.
11:33
Škrábala jí, kousala, snažila se jí vyrvat bundu timur se mezitím
11:38
pokoušel znovu postavit, ale nedokázal to.
11:41
Zkroutil se na sněhu. Z ústmu vycházela pěna z nosu a
11:45
očí mu stékaly. Ramínky krve.
11:48
Zvuky, které vydával doslova jakoby nebyly lidské Denis,
11:53
který na to celé koukal, to nevydržel v šoku a hrůze se
11:57
rozběhl pryč. Nevnímal směr, jen prostě utíkal
12:01
pryč. Od téhle hrůzy, která požírala 1
12:06
jeho přítele zadruhým Valentýna zůstala s taťánou, ale ani to
12:10
netrvalo dlouho. Taťána se na ní náhle podívala
12:14
skelným pohledem. Začala si rvát bundu z těla.
12:18
Lapala po dechu padla na zem, roztřásla se a pak začala
12:23
narážet hlavou o kámen bez zastavení, dokud neztratila
12:28
vědomí, Valentýna stála sama uprostřed toho všeho.
12:32
Za pár minut ztratila celou svou skupinu, dokud nezahlédla
12:36
Denise, vrátil se z les a, byl bledý, zmatený, ale živý.
12:42
Byla ráda, že není sama a tak šli hledat bezpečí spolu hezky
12:47
krok za krokem. Nicméně s velmi malou špetkou
12:50
naděje. Jenže tu naději potom vzal
12:53
Denis, protože i on najednou padl k zemi a měl to naprosto
12:57
stejné. Co všichni před ním Valentýna
13:00
najednou zůstala úplně sama věděla, že jedinou možností je
13:04
jít dál, ale věděla také, že bez zásob nepřežije.
13:08
Udělala pro to něco, čemu se nepředstavitelně přemlouvala?
13:12
Vrátila se proto k tělům svých přátel.
13:15
AZ jejich batohu si vzala všechno, co mohla využít a pak
13:19
se vydala na cestu. Dny a noci se slévali.
13:23
Vždy jen šla postavila stan, kde přečkala noc, i když prakticky
13:28
nespala, byla nepředstavitelně vyděšená, traumatizovaná vždy
13:33
jen čekala na svítání a jestli se jí náhodou nestane, to stejné
13:37
co jejím přátelům nebo spíš? Ona byla přesvědčená, že se jí
13:41
to stane, nevěděla kdy. Pak šla dál ještě níž a níž a
13:47
níž po 2 a půl dnech narazila na elektrické vedení.
13:53
Chytila se ho a šla podél něj, dokud jí cesta nedovedla k řece
13:59
a tam konečně po týdnu hrůzy ji našli kajakáři vyčerpanou z
14:05
krvavenou s prázdným pohledem, který už nikdy nikdo nezapomněl.
14:11
Valentýna se ocitla na policejní stanici, ale dlouho nedokázala
14:15
vyslovit jediné smysluplné slovo trauma, které prožila její
14:18
paralyzovala dny plynuly. A zatímco se její příběh pomalu
14:24
kostrbatě dostával na povrch, čas utíkal úřady si zpočátku
14:28
myslely, že jde o běžné zpoždění v horách, ale když uplynul téměř
14:33
týden beze zpráv od ostatních členů výpravy.
14:37
Začalo být jasné, že něco není v pořádku.
14:40
Oficiální pátrání po zbytku její skupiny se tedy rozběhlo až
14:44
čtyřiadvacátého srpna. Hory už vypadaly jinak než
14:48
tehdy, když je pohltila bouře. Zelené svahy se znovu usmívaly
14:53
na slunce, jako by se nic nestalo.
14:55
Vrtulníky začaly intenzivně hledat pohřešované, trvalo to 2
14:59
dny až 26-08, téměř 3 týdny po neštěstí přišla odpověď.
15:06
Hledači narazili na těla. A okamžitě věděli, že ten obraz
15:10
si ponesou až do konce života leželi v rozházení jako loutky,
15:15
které nikdo narychlo odhodil. Někteří přes sebe jiní o kousek
15:19
dál, ale všichni bezvládní nehybní.
15:22
Jejich těla nesla stopy dlouhého pobytu v divočině.
15:25
Oči neměly z úst vycházely 1 známky rozkladu, které příroda
15:31
neúprosně zahajuje, když se zastaví život.
15:35
Těla byla převezena k pitvě, ta však nepřinesla žádné senzační
15:40
odhalení papíry suše konstatovaly akutní nedostatek
15:44
živin podchlazení, pohmožděné plíce u Ludmily byl oficiální
15:50
důvod infarkt. Jenže něco nehrálo.
15:54
Valentýna tvrdila, že jedli všichni stejně, že měli dost
15:57
zásob AI dost energie. Jak je tedy možné, že by
16:01
najednou všem selhalo tělo kvůli hladu a podchlazení toho rána
16:08
byly venku sotva pár minut předtím spali relativně v teple
16:13
stanů a spacáku před očima. Valentýny se navíc její přátelé
16:17
nechovali jen jako lidé zmrzlí k smrti.
16:20
Zmítali se krev jim šla z očí z nosu IZ uší.
16:24
S úst jim šla pěna někteří blouznili, jiní křičeli
16:29
nesmysly, jakoby je cosi rozžíralo.
16:32
Zevnitř to neodpovídalo běžnému podchlazení ani stopy omrzlin.
16:37
Žádné klasické známky zmrznutí. Pak se začalo mluvit o možné
16:42
otravě. Ludmila sbírala houby a plody
16:44
lesa, ale byla v tom mistrov by se spletla tak fatálně.
16:51
Navíc Valentýna jedla, všechno s nimi.
16:53
A přesto přežila, přesto někteří tvrdili, že příznaky připomínají
16:57
otravu toxiny, například botulotoxinem nebo neurotoxiny.
17:02
Ze zkaženého jídla. Ano, křeče pěna rychlý kolaps.
17:07
Jenže botulismus obvykle nastupuje pomaleji během 12 až
17:11
36 hodin. To, co se odehrálo na svahu
17:14
kamardan, bylo příliš rychle. Jako blesk další teorie
17:20
ukazovala na. Namelové alkaloidy jed, který
17:24
vzniká v oblasti napadeném plísní, mohlo jít o chleba nebo
17:29
jiné zásoby, které si nesly. To by vysvětlovalo nejen fyzické
17:33
příznaky, ale i šílené chování zmatenost paniku, nekoordinované
17:38
pohyby. Jenže nikdo nikdy neudělal
17:42
rozbor jejich jídla nikdy a pak tu byla nejděsivější teorie ze
17:47
všech. Možná to nebyla příroda.
17:50
Možná to byl člověk. V oblasti se totiž mohli
17:53
testovat vojenské technologie. Infrazvuková děla, která lámou
17:57
lidské tělo zvukem nebo chemické látky neurotoxiny, které bez
18:02
zápachu pronikají do plic a začnou ničit nervový systém.
18:06
Pěna krvácení křeče. Všechno by pak sedělo a do toho
18:11
mlčení úřadu 0 velká média jen 1 zapomenutý článek v novinách.
18:17
Policie čekala déle než týden. Než vůbec spustila pátrání prý
18:21
kvůli počasí. Ale co když čekali až vzduch?
18:25
Pročistí vítr až jed zmizí z těl IZ krajiny, jenže ani tahle
18:31
teorie nemá čistý konec 1 z obětí padl pár kroků od
18:35
vyhlídkového místa, kam mířili turisté i místní.
18:39
Proč by někdo tedy testoval zbraně právě tam a hlavně proč?
18:44
Valentýna, která dýchala stejný vzduch a jedla stejné jídlo
18:47
přežila. Objevily se i další vysvětlení.
18:51
Někteří odborníci mluvili o hromadné psychóze, jiní o tom,
18:55
že výprava mohla vdechnout přírodní neurotoxiny plyny,
18:59
které někdy unikají z nitra země vysoce koncentrovaný sirovodík
19:04
oxidy dusíku v extrémních dávkách dokážou zastavit dech,
19:08
přivodit halucinace a uvrhnout tělo do křečí pohoří.
19:12
Kamardan je geologicky aktivní oblast a není nemožné, že v
19:16
osudný den. Vydechlo cosi, co nemělo nikdy
19:19
proniknout na povrch. Na to ale chybí důkazy.
19:24
Jiní se domnívají, že za tragédií může obyčejná lidská
19:27
vůle. Ludmila spěchala chtěla co
19:30
nejdříve dojít na místo, kde se měla setkat se svou dcerou,
19:34
která vedla jinou skupinu. Možná proto nutila unavené tělo
19:37
svých svěřenců do tempa, které nezvládli dehydratace,
19:42
vyčerpání, stres, kombinace, která může vyústit v takzvané
19:46
exitační delirium. Stav, kdy se tělo zblázní samo
19:51
proti sobě přestane regulovat teplotu, vyvolá křeče halucinace
19:56
a nakonec i smrt. Jenže i tahle teorie je děravá,
20:00
nedokáže vysvětlit, proč měli někteří krvácení z očí z uší
20:04
pěnu u úst nedokáže vysvětlit, proč se záchvaty objevily tak
20:09
rychle, jako by skupinu cosi zasáhlo během jediné minuty.
20:14
A tak příběh kamardan zůstává nedořešený. 1 z největších
20:19
hororových záhad ruské divočiny 0 z teorií nevysvětluje všechno
20:25
a možná nikdy ani nebude. Stejně tak jako tomu bylo u
20:29
diatlovy výpravy celkem tří skupin, respektive z 10 lidí,
20:33
které se vydali do hor se 9 lidí už nikdy nevrátilo 9 mladých
20:38
životů, které skončily v mrazivé pustině daleko.
20:43
Od domova. Tak co věříte, že Valentýna
20:46
mluvila pravdu? Co byste dělali vy, kdybyste
20:49
přežili něco takového a nikdo by vám nevěřil, proč se podobné
20:55
tragédie v horách pořád opakují? Která z teorií vám dává největší
20:59
smysl? Co podle vás Valentýna neřekla
21:02
nahlas? Měli by lidé do tak nebezpečných
21:06
podmínek vůbec chodit napište svůj názor do komentáře.