Latest / CCI, Studuj střední v USA / Tahle investice se vrátí: Skutečné náklady a hodnota studia v zahraničí

Transcript

Tahle investice se vrátí: Skutečné náklady a hodnota studia v zahraničí · CCI, Studuj střední v USA

• 0:00
  Bára Kobrová: Kolik dnes vlastně stojí studium zahraničí? Půl milionu? Milion? Nebo je to více? A hlavně, vrátí se to někdy?
• 0:08
  Právě cena bývá často tou hlavní bariérou, proč někteří rodiče ani nezvažují zahraniční studium svých dětí. Ale neměli bychom se spíše pokládat otázku, kolik nás ve skutečnosti stojí, když své dítě na studia nepošleme. O tom se dnes budeme povídat s majitelkou agentury CCE Janou Rule. Ahoj Jani, vítám tě.
• 0:29
  Jana Rule: Ahoj Barčo.
• 0:30
  Bára Kobrová: První moje otázka je, jaká je vlastně první otázka rodičů, kteří se ozvou a zvažují tuto možnost? Na co se rodiče ptají jako první?
• 0:42
  Jana Rule: Řekla bych, že rozhodně to není cena, I když samozřejmě rodiče chtějí vědět, kolik je to ve finální fázi. Samozřejmě bude stát prostředků, ale prvně tak jako sondují, jak ty programy fungují, zjišťují, jaké země jsou ty pro jejich děti nejvhodnější, jestli to dítě má 10 základní servis, co se týče tý hostitelství rodiny a školy, na jak dlouho by student měl odjet, protože hodně rodičů má takovou tu představu, že maximálně pět měsíců, protože to je tak přece jako akorát, aby se jim moc nestýskalo. No a hodně rodičů je připravený I díky mým webovým stránka nebo díky už podcastům, který jsme dělali poslední dva roky, takže ty informace mají. Já si vlastně se všema rodičem, odkud nějaký zájem je, tak si dám osobní schůzku. Snažím se, aby při té schůzce bylo I jejich dítě, protože vždycky říkám, že se to nejvíce týká toho dítěte a součástí ty schůzky je samozřejmě I rozebrání ty celkový ceny na 10 program, včetně kapesného, zdravotního pojištění, letenek a takových těch I drobných dalších výdajů.
• 1:58
  Bára Kobrová: My se dneska budeme bavit především o té ceně, ale možná trošku v jiném kontextu. Studium a vzdělání není spotřeba, ale měli bychom se na to dívat jako na investici.
• 2:12
  Jana Rule: Jak to vnímáš ty? Je to tedy dneska pro české rodiče tou bariérou? V některých případech ano. Je hodně rodičů, kteří vědí, že mají určitý rozpočet a neuvědomují si, že ceny všeobecně všude na světě stoupají a to, co stálo před deseti lety, tak to dnes vlastně neplatí ani na český nebo americký nebo španělský a tak dál ceny. Je hodně rodičů, kteří mají takzvaně neomezený rozpočet, ale pak vybírají, vybírají a pak když v konečné fázi se dostaneme třeba na tu konkrétní soukromou školu s určitou preferencí třeba sportu, tak jsou sami překvapení, takže nemůžu říct, že by to byla ta hlavní bariéra.
• 3:00
  Je to spíš o tom, kdy já vysvětlím, jak ty programy fungují a snažím se vysvětlit všechny plusy a všechny mínusy a je to pak na těch rodičích, aby třeba udělali I nějaký kompromis. Já nejsem zastáncem toho, že nukni děti musí jezdit na soukromé střední školy a s výběrem nebo s preferencí státu. Mluvím teď konkrétně o USA, kdy 10 JWAN program je koncipován trošku jinak. 10 student si nemůže vybírat konkrétní místo, ale všechno má své kouzlo a já vždycky říkám, nechte své dítě trošičku osudu a tomu správnému napárování s tou hostitelskou rodinou. Pojďme tedy se kouknout na ty jednotlivé země a na tu cenu, se kterou tedy ta rodina by měla počítat, abysme byli transparentní, abysme to trošičku odkryli.
• 3:57
  Pojďme rovnou začít Spojenými státy je americkými. Tak Spojenými státy americké jsou jediná země na světě, která umožňuje studentům, kteří jedou skrz můj program nebo skrz můj organizaci v rámci toho programu J1 tak odletět za nejpřivětivějších podmínek, protože J1 program je vlastně podporován americkou vládou a studenti neplatí školné a jsou ubytováni v dobrovolnických hostitelských rodinách. Takže samozřejmě tahle velká částka, která se platí všude jinde na světě, tak v tomhle případě odpadá. Na druhou stranu americká vláda opravdu velice důkladně ty programy kontroluje, kontroluje ty organizace, které vlastně umožňuje těm studentům napárovat s těma Hostilaskými rodinama. Je tam velice důkladná kontrola, je tam, já bych řekla I velice jako náročná byrokracie, takže program ve Spojených státech v tom programu J1, já bych řekla takovej 10 balíček se vším všudy včetně kapesného a zdravotního pojištění, tak se dá zvládnout do 400 000 Kč.
• 5:10
  Mluvíme v dnešních cenách léto 2026, kdy dolar je řádově 21 Kč. Samozřejmě I ta dolarová položka vůči koruně s tím může hýbat trošičku nahoru a trošičku dolů, proto to vždycky takhle říkám, já raději uvádím ceny v dolarech, ale řekli jsme si dneska, že to budeme přepočítávat, takže to jsou Spojené státy americké. Pak máme třeba programy v Kanadě nebo ve Velké Británii, kde student může navštěvovat ať už státní nebo soukromou školu, ale I když chodí na státní střední školu, tak vždycky platí škol ne a vždycky se v rámci toho balíčku přispívá té hostitelské rodině. Takže ta Kanada začíná řádově na jeden a půlnásobku, neli téměř dvojnásobku Spojených států, takže rozhodně, když budu počítat jako se zpáteční letenkou s kapesným a tak dál, tak jsme na minimální hranici 600, spíš 650 tisíc korun. Včetně kapesného?
• 6:17
  Včetně kapesného, pak samozřejmě kapesné a vždycky je nějaká doporučená částka na měsíc, jsou studenti, kterým ta moje doporučená částka absolutně stačí a pak jsou studenti, kterým nestačí trojnásobek. A je to vždycky o tom, co takzvaně rodiče pustí a co ty děti si dovolí nakoupit a jak hodně tam utrácí. V těch cizích zemích je spousta, spousta lákadel, takže kolikrát se děje, že ty studenti utratí více, ale znovu říkám utratí více jenom závislosti na tom, co jim ty rodiče jako měsíčně pošlou a co jim dovolí.
• 6:58
  Bára Kobrová: Alekci utratila I jeni ty měsíčně, jaké bylo tvoje kapacity?
• 7:02
  Jana Rule: Já vím, že jsem tenkrát měla 150 dolarů na měsíc, což byla na tenkrát přepočet, kdy dolar byl skoro 50 korun a na ty příjmy v roce 1996, 1997, to na český poměry byla vysoká částka. Na americké poměry to vysoká částka vůbec nebyla. Já jsem hodně šetřila a ač jsem si spousta věcí přivezla, samozřejmě jsem I spousta věcí si tam koupila, tak ale třeba pro mě záležitost jít do kina, tak jsem věděla, že opravdu půjdu jenom do kina, ale už si žádný popko na nikolu nedám, protože tenkrát to kino stálo osm dolarů, pět, takže to bylo jako opravdu drahá záležitost. Za tu dobu se neskutečným způsobem ty ceny a ty náklady srovnali, takže I ty spojený státy oproti těm devadesátým letem jsou pro nás mnohem přijatelnější. Ty děti speciálně třeba za oblečení neutratí zdaleka tolik peněz třeba jako tady.
• 8:09
  Já mám takový doporučení ke kapesnému, aby si studenti alespoň třeba 20 nebo 30 z toho kapesného dávali stranu a pak když mají možnost jet na nějaký výhled třeba se školou, který si hradí navíc, anebo třeba s kostelem nebo rodina něco vymyslí a chce nějakým způsobem na 10 výlet přispět tak, aby ty peníze na to studenti měli.
• 8:31
  Bára Kobrová: Dobrá, řekli jsme si tedy Spojené státy řekli jsme si, že jízda je na dvojnásobku té částky zhruba.
• 8:40
  Jana Rule: Co Velká Británie? Velká Británie je hodně podobná právě těm cenám v Kanadě. Jsou hodně velké rozdíly, pak jestli se to týká v soukromé nebo státní školy, takže já mluvím vždycky o těch jako minimálních nákladech. Já na druhou stranu říkám, že nejvíc hudby za nejméně peněz je ve Spojených státech. Je to daný tím, že ve Velké Británii spousta státních I soukromých škol je právě živá ze zahraničních studentů, takže velice často se stává, že 30 až 40 studentů na celé škole je ze zahraničí.
• 9:17
  No a tím pádem se tam tvoří takový dvě skupiny těch žáků a Angličani si neradi mezi sebe cizince pouští, takže velice často se stává to, že student, který odjede do Velké Británie, tak se tam necítí dobře. Nadělá si vlastně kamarády jenom mezi svými zahraničními spolužáky a vlastně nepřijde do styku téměř vůbec s tou náctiletou skupinou, ze školy, s těma místňáky, takže to je 10 hlavní rozdíl nejenom, co se týče jako financí, ale I tý kulturní výměny.
• 9:56
  Bára Kobrová: Dobrá, to jsou anglicky mluvící země. Pojďme třeba ke Španělsku a potom se ještě podívejme do Asie, jaké jsou možnosti, pojď nám to poodkrýt.
• 10:07
  Jana Rule: Já mám momentálně na programu ve Španělsku syna. Myslím si, že to funguje hodně podobně, jako to funguje třeba v Kanadě těch studentů na té státní středních škole, myslím zahraničních studentů, není vůbec hodně jejich na celé škole, asi 12 nebo 14. Opravdu tam jsou z celého světa nejenom z Evropy, ale mají tam třeba I studentku z Brazílie, myslím si, že tam mají I Japonku nebo rozhodně jednou a zejatku, takže ta směsice je opravdu různá rodá a cenově to vychází řádově na o něco vyšší peníze než Spojené státy americké, takže rozhodně bych počítala s nějakým půl milionem českých korun na těch 10 měsíců. Španězku má jednu obrovskou výhodu, že se dá jet I na 5 měsíců, což teda u Velké Británie, Kanady I Spojených států taky, ale Španělzku nabízí třeba I 4, 8 nebo 10 týdenní kurzy. Myslím tím programy na středních školách, ale je potřeba říct to, že se to adekvátně, jakoby ta cena nesnižuje, protože ta byrokretická část a ta kontrola těch hostitelských rodin musí být jak u školy nebo musí být u programu, který trvá čtyři týdny, osm týdnů, 12 týdnů, stejně tak jako pět měsíců nebo deset měsíců.
• 11:37
  Bára Kobrová: Jani, jak přistupuješ k tomu, když za tebou přijdou rodiče a řeknou, dneska je spoustu možností, nebudeme posílat své dítě na deset měsíců do neznáma, vždyť přece může jet třeba na dvouměsíční jazykový kurz nebo může jet na tři měsíce do Španělska. Jak tam probíhá ta argumentace, abys opravdu nenuceně netlačeně, ale poskytla veškeré informace tak, aby se rodiče a studenti rozhodovali informovaně a ne možná na základě strachu?
• 12:13
  Jana Rule: Prvním hlavním důvodem, který já zmiňuji, když má student zájem o studium v zahraničí, tak když rodiče argumentůjí kratší dobou a jazykovým kurzem, tak říkám, že to rozhodně nemá na tu jazykovou schopnost tak velký vliv, protože student tam je s ostatníma zahraničníma studentama a v rámci jazykového kurzu se učí jenom 10 jazyk. A sice to může být zábavnou formou, můžou tam dělat různorodý aktivity, ale pořád je to s cizincema a vlastně s tím rodilým prostředím student přijde do styku jenom ve večerních hodinách, když přijde na to ubytování do té hostitelské rodiny, No a jsou případy, kdy studenti nechtějí bydlet hostitelské rodině, takže bydlejí na kolejích, takže vlastně ani tam nemají 10 vůbec žádný vliv toho lokálního prostředí. Takže to je za mě jako argument číslo jedna. Rodič má chtít, aby to jejich dítě bylo začleněný do rodinného života, aby bylo začleněný do školního prostředí a myslím tím toho středoškolského prostředí. Ono teda musím říct, že je I spousta programů pro žáky základních škol, třeba už od šesté a sedmé třídy.
• 13:31
  Ještě jsem nezažila žádného rodiče, který by měl tu odvahu pustit své jedenáctý nebo dvanáctileté dítě na základní třeba do Velké Británie nebo do Spojených států, proto neustále mluvím o středoškovácích.
• 13:45
  Bára Kobrová: To procento dětí, které ročně odjíždí na zahraniční studijní pobyty v té věkové kategorii, řekněme 15 do 18 let, nyní velké. Je vlastně vztaženo k té populaci české a k tomu počtu dětí, který tady máme,
• 14:04
  Jana Rule: je vlastně velmi nízké. Čím si myslíš, že to je? Já si myslím, že tam jsou dva hlavní důvody. Čím dál tím víc vidím, že 10 jazyk se studenti mají pocit naučí v klidu tady z Čech, ať už to je ze školy nebo třeba z hodin navíc angličtiny nebo že koukají na filmy nebo že mají třeba soukromé lekce. Ano, je to dost možné rozhodně ta úroveň angličtiny, speciálně angličtiny za posledních 10 let jako neskutečným způsobem stoupla a v hodně případech mě rodiče řeknou, my přece naše dítě nepotřebujeme někam odeslat pryč, protože on 10 jazyk umí, ale 10 student tam nejezdí přece jenom kvůli jazyku a I tak je nutný podotknout, že student, který absolvoval to zahraniční studium a byl na té střední škole a nebyl na tom jazykovém kurzu, tak se rozhodně naučí jako objemově, jinak reagovat, jinak komunikovat, jinak improvizovat oproti tomu, co se naučí z těch hodin, ať už ze školy tady z učebnic anebo třeba z různých kurzů.
• 15:20
  Bára Kobrová: Utratíme bez problémů milion za rekonstrukci domů nebo za nové auto, ale stále se bojíme investovat do budoucnosti našich dětí. Máš pocit, že tahle věta je platná pro společnost dnešní?
• 15:34
  Jana Rule: Já si myslím, že na to český rodiče prostě nejsou zvyklí a nechtějí nějakým způsobem zjišťovat ty detaily k těm příležitostem. Jsou vlastně generačně zvyklí nějakým způsobem šetřit, alespoň my dvě ještě jsme z té generace, kdy nějakým způsobem jako šetříme. Šetříme na to, abysme třeba hezky bydleli, abysme jeli na hezkou dovolenou, ale neuvědomujeme si, že vlastně tím okrádáme ty naše děti, protože to vzdělání v zahraničí, a konkrétně já to vidím u těch středoškoláků, je to ta nejlepší investice, kterou ty rodiče můžou pro své dítě udělat a je pro mě jako až alarmující, jak hodně málo studentů z České republiky do zahraničí vyjíždí. Takže se vrátím jenom k tomu, že jsem říkala, že to může být 10 nezájem o to naučení se toho jazyka. Samozřejmě druhým bodem pak v tou bariérou můžou být finance, ale ty ses na ty čísla docela kvalitně podívala, začala spočítat.
• 16:44
  Bára Kobrová: Sešla jsem počítat. Myslím si, že to ani nepotřebuju hledat. Ano, my jsme se na to koukali z pohledu toho, že program ve Spojených státech amerických stojí okolo 400 tisíc korun, tedy včetně kapesného, jak jsme zmínili, a pokud bychom měli říct, že tato 10měsíční zkušenost přinese v budoucím kariérním životě toho studenta třeba jen 10 000 Kč navíc v platu, pak ta návratnost je tři a půl roku, což je vlastně skvělá investice z pohledu návratnosti. Jak si to měla ty po návratu? Protože my jsme rozebírali I to, že nám se ta investice vlastně vrátila, ne až když jsme nastoupili do práce nebo podnikali, ale vlastně hned po tom příjezdu.
• 17:35
  Jana Rule: Já jen co jsem se vrátila zpátky, tak jsem začala nejdřív poskytovat doučování pro své kamarády a kamarádky anebo děti mančených kamarádek. Je pravda, že v těch devadesátých letech potom byl jako obrovský hlad, takže jsem opravdu třikrát čtyřikrát v týdnu, kolikrát tři čtyři hodiny učila po odpoledne a musím teda říct, že mě to jako neskutečným způsobem bavilo. Já jsem si ze státu přivezla spousta materiálu, aniž bych tušila, že tohle budu dělat, takže jsem měla různý písemky učebnice, co jsme všechno probírali, takže jsem jakoby I předávala ty znalosti vyloženě z toho školního prostředí. A časem jsem začala vyučovat I v různých firmách, hodně jsem začala tlumočit, takže jsem téměř celý třetí a čtvrtý ročník střední školy každý měsíc někam na dva tři dny tak jako zmizela a jezdila jsem po různých veletrzích a dojednávat jako podmínky obchodní různě všude možně po Evropě. Vlastně ty finance, který do mě rodiče vložili, tak bych řekla, že jsem jako rozhodně za tři roky spíše méně měla zpátky.
• 18:56
  Bára Kobrová: Zmínili jsme to finanční stránku, nicméně ta návratnost a ta obrovská hodnota je především v tom získaným sebevědomí, odvaze, kontaktech atd. Zmínila bys ještě něco dalšího? Je to jako větší hodnota než ta peněžní řekněme?
• 19:16
  Jana Rule: No rozhodně, protože peníze budou, my nebudeme. Já tvrdím všem a je to takový další moje heslo, že to, co jsem se naučila v patnácti, tak mě neustále živý. Je to ta samostatnost, je to ta odvaha asi I, protože samozřejmě jdu do některých aktivit a akcí, že kdybych nestrávila 10 rok v zahraničí, tak by mě to ani nenapadlo a neměla bych toho sebevědomí, že to zvládnu a ty děti se tam naučí improvizovat a prostě stát na vlastních nohu.
• 19:56
  Bára Kobrová: Zahraniční zkušenost dneska bychom tedy neměli brát jako luxus, ale jako konkurenční výhodu. Je to stále platné tvrzení?
• 20:05
  Jana Rule: Rozhodně ano, všechny rodiče a prarodiče nabádám, aby o tom nezačli přemýšlet, až dítěti bude 15, 16, to už neříkám, že to je pozdě, ale čím dříve začne o tom přemýšlet, čím dříve se to dítě začne seznamovat s tím, jaký ty možnosti jsou, a když to pro to dítě bude přirozený, tak pak bude mít mnohem více odvahy do tý akce studia v zahraničí jí. A stejně tak to platí I s těma finančníma prostředky. Pokud mám pětiletý, sedmiletý dítě, ty máš dvě, ještě jsou celkem malý, ale předpokládám, že počítáš s tím, že by si chtěla nějakým způsobem
• 20:49
  Bára Kobrová: vyslat. Myslíš, že počítám s fondem budoucích příležitost? Ano.
• 20:55
  Jana Rule: Tak když se začne brzy, tak se nemusí odkládat jako velká částka. Myslím si, že I v hodně případech tomu přispívají třeba prarodiče, já říkám prarodičům, aby k narozeninám a k Vánocům nevymýšleli další plastovou hračku a další stavebnici a další takový jako různorodý oblečení, protože v dnešní době ty děti toho mají jako opravdu, myslím si I přespříliš a jsou to zbytečnosti, je lepší nějakým způsobem po třeba dobu pěti, sedmi, osmi, deseti let po malých částkách spořit a pak to není pro ty rodiče taková rána a rozhodně ta návratnost je jako neříkám, že okamžitá, ale je to návratnost celoživotní. Je z tvého pohledu nejdražší vzdělání to, které jsme nikdy neobsolvovali? No tak rozhodně ano, znova říkám, já kdybych 10 program neabsolvovala, tak bych asi vůbec si nedovedu představit, kde by mě byl teďka konec, rozhodně bych nemohla dělat to, co dělám, protože to vyžaduje nejenom samozřejmě znalost toho cizího jazyka, ale chce to tu samostatnost mít ty kontakty, který já jsem získala v těch 15, 16 a dodneška opravdu je využívám naplno a samozřejmě se tím životem díky tomu nabalují další a další.
• 22:27
  Bára Kobrová: Mě tady napadá I to, že možná přeceňujeme význam známek, ale podceňujeme význam zkušeností, protože tenhleten program je jedna velká obrovská zkušenost, ze které ty říkáš těžíme celý život.
• 22:40
  Jana Rule: No je to ta reálná zkušenost. Nečekáme, že za to dostaneme diplon nebo že nás oznámkují, jak jsme 10 program splnili, protože to je vlastně úplně nepodstatný. Podstatný je, aby 10 student zažil tu kulturu, aby se tam naučil právě tý samostatnosti a to, že se naučí jazyk, to je samozřejmost, ale je tam v reálných situacích, Naučí se komunikovat, naučí se zvládat krizový situace a to je to, co ho prostě posouvá rozhodně vždycky dopředu.
• 23:14
  Bára Kobrová: Pojďme tedy ještě se posunout trošku dál po světě, a to třeba do Japonska. Co by si nám řekla k této zemi?
• 23:22
  Jana Rule: Já musím říct, že za posledních pár let je čím dál tím větší obliba Japonska. 10 program v Japonsku je hodně podobný v jakémukoliv jinému středoškolskému pobytu kdekoliv jinde na světě. Já jenom upozorňuji na velice striktně dodržování disciplíny. Je to spjatý I s tou kulturou. Na druhou stranu samozřejmě, že by student měl odjíždět do Japonska na střední školu, alespoň si základní znalosti, ať už písemného projevu, anebo slovního projevu, ale opět opravdu tu jsou dva tři měsíce a 10 student, když je začleněnej do státní střední školy a v Japonsku málokdo umí anglicky, takže to toho studenta o to víc nutí opravdu se věnovat jak už sebevzděláním na tom začátku, tak co nejvíce komunikovat a nutí ho to, aby se domluval právě v té japonštině.
• 24:20
  Takže pro ty studenty, které třeba láká asijská kultura, mají nějakým způsobem blízko k těmto aktivitám, čím je v Japonsku známe, ať už to je anime nebo suši, a teď bych tady toho mohla Judo. Judo samozřejmě, teď bych toho mohla jmenovat spousta, tak ano, rozhodně to stojí za to. Cena je hodně podobná jako je v Kanadě, takže pokud, respektive ještě o něco nižší, pokud student nemá tu preferenci tý daný lokality, ale přijme vlastně to umístění kdekoliv po nebo kdekoliv v Japonsku, tak I řádově nějaký půl milionu korun na celý školní rok. Když půjdeme ještě trošičku dál, napadá mě třeba I Austrálie nebo Nový Zéland, posílala si někdy studenty do těchto destinací? Tyhle dvě destinace jsou hodně specifický a je potřeba s nimi mít zkušenost a já jsem nikdy do těchto lokalit studenty neposílala.
• 25:25
  Vím, že u nás tady na trhu je několik agentur, kteří se stejně tak jako já se specializují na státy, tak oni se specializují na Austrálie a Nový Zéland a já se nepouštím úplně takhle do těchto věcí, pokud si sama tím neprojdu a sama ty zkušenosti z té dané země nezískám, takže bych si nedovolila poslat někoho do Austrálie nebo na Nový Zéland, protože tu zkušenost vlastní nemám.
• 25:54
  Bára Kobrová: Nicméně Havaj je součástí Spojených států amerických a měl někdo někdy to štěstí, že byl umístěn na Havaj?
• 26:02
  Jana Rule: Já hezký, že se ptáš a téměř každý rok mám studenta nebo studentku na Havaj, stejně tak jako na Lejašce, to já na tohle upozorňuji, že to jsou dva jako extrémní státy, ale pro každýho z nás je něco plus a pro každýho z nás je něco mínus, takže ani když mám umístění na Havaj, tak si nepředstavovat, že student bude celý den trávit na pláži, jede tam opravdu chodit do školy. Ta aliaška je pro mě složitější v tom, že je tam málo světla, konkrétně přes tu zimu, ale o to více je tam 10 mimoškolní program a zase ty střední školy jsou na tohle vybavený, takže opravdu ty studenty jako začlení do toho svýho života, takže ano, I v těchto extrémních lokalitách jsem studenty měla a musím říct, že to vždycky jako dopadlo velice pozitivně.
• 26:55
  Bára Kobrová: Snad jediná agentura u nás poskytuješ stipendia studentům, kteří by si právě tento pobyt z nějakých důvodů třeba nemohli dovolit.
• 27:05
  Jana Rule: Pojď nám popsat, jak to celé funguje. 10 proces je docela jednoduchý. Letos dvacátého září, kdo má zájem, tak vyplní na webu CCE takovou nezávaznou přihlášku. Přijde mu email, co má splňovat. Není to nic složitého, napíše se celkem krátká esej, udělá se video, přijede se na výběrové řízení do Hradce Králové, kde studenty otestuj a posléze v ty jednotlivých tyhle atributy vlastně vyhodnotím, získám tím několik studentů do takzvaného užšího kola a já každoročně se snažím podpořit několik studentů, vždycky začínám v září na jednom nebo dvou 100% stipendiích a pak do Vánoc pracuji na získávání financí a domluvám se svými partnery další ty možnosti.
• 27:59
  Já bych jenom ráda upřesnila, jsou to stipendia, která se týkají J1 programu do Spojených států amerických. Ano, specializuju se na stipendium vlastně zdarma ve Spojených státech. Na školní rok 2627 jsme poskytli sedm stipendií v hodnotě přes 15 milionu korun. Nedokážu říci, jestli se dostanu na takhle vysokou částku I příští rok, protože letošek je jako můj rekord, ale budu na tom usilovně pracovat tak, abych rozhodně dvě stoprocentní stipendia udělila. Jenom jsem dneska teďka udělila, ale chci říct to, že nevybírám výherce já, ale výherce vybírá vlastně americká organizace na základě mých doporučení, což jsou ty užší finalisté.
• 28:47
  Já pak předávám veškeré té podklady do Spojených států a vlastně ta organizace si domluvá pak ústní pohovory s těmi finalisty a ty pak rozhodují, kdo bude tím konkrétním výhercem.
• 29:02
  Bára Kobrová: Jak velký zájem je každoročně o tyto stipendia?
• 29:05
  Jana Rule: Já musím říct, že jsem celkem překvapená, že 10 zájem je na jednu stranu velký, protože když řeknu, že je možnost vyhrát stipendium v hodnotě 350 000 Kč a mám přihlášených 70 lidí, tak to je jedna ku 70, tak to je větší pravděpodobnost než třeba, když si vsadíte. Spousta studentů se pak představí tu kupu těch 69 studentů a mají strach a já si myslím, že vlastně I ta zkušenost toho výběrového řízení stojí za to, protože zrovna letošní finalistka letošní výherkyně byla u nás na stipendiu před dvěma lety poprvé. Nenechala se odradit, naopak veškerý ty komentáře, který já jsem psala pak zpětně třeba k té esej nebo k tomu videu, tak si vzala k srdci, no ale to se jí to podařilo, přihlásila se po druhý a je výherkyní, takže spíš to vidím tak, že je prohra to nezkusit, než si říkat, já tam raději nepůjdu, je tam hodně dětí nebo že mám strach.
• 30:15
  Bára Kobrová: Jaká jsou ta hlavní kritéria pro to, aby se student mohl přihlásit vlastně do soutěže o stipendiu?
• 30:25
  Jana Rule: Hlavními body jsou především věk studenta, je to 15 až 18 let. Studento by v době odletu, což většinou bývá teda srpen, nesmí být více než 18 a půl let a ne méně než 15 let, takže to je první vlastnost toho studenta. Student by neměl mít horší známky než za tři na vysvědčení a neměl by mít trojku z angličtiny. Bere se ale průměr za poslední tři roky, takže když se mě někdo zeptá, ano mě to jednou uteklo, tak já vždycky říkám, stejně se bere v potaz průměr, je potřeba tam okopírovat ty vysvědčení poslat průměr, na základě toho se pak počítá jakoby 10 bodový zisk na základě toho průměru. Dalším takovým detailem je samozřejmě zúčastnit toho výběrového řízení v Hradci Králové.
• 31:19
  Nedělám to online, já se všema studentama, se všema rodiči potřebuju takzvaně vidět, takže to první kolo letos bude v září s tím, že to je asi tak všechno kreativitě na esej a ani na video se jako meze nekladou, takže naopak já jsem ráda, když něco kreativního tam je. Hodnotím esej je na základě osobitosti a už bohužel v dnešní době AI je hodně mocná, takže si to nechávám I zkontrolovat, že je to napsané opravdu studenty a nikoliv pomocí umělé inteligence.
• 31:58
  Bára Kobrová: Moc děkuju za dnešní rozhovor. My jsme se podívali na cenu zahraničních studijních pobytů ne jako na spotřebu nebo výdaj, ale jako na investici, která má vlastně úplně úžasnou návratnost, ale I ve smyslu návratnost investice v podobě vlastně získání nových skills. To je asi to hlavní, je to tak?
• 32:22
  Jana Rule: No ano, protože peníze jsou jedna věc, ale znovu říkám, ty studenti získají něco, co je nepřenositelné a nikdo jim to už za celý život nevezme. A ty peníze, ty se dají strašně jednoduše utratit, ale tohle to v těch studentech prostě zůstane.
• 32:45
  Bára Kobrová: Moc děkuji ani za dnešní rozhovor. Děkuji I vám všem, kteří jste doposlouchali až sem. A pokud budete mít zájem o konzultaci zahraničního Studujního pobytu, neváhejte se podívat na webové stránky cce.cz. Tak, Maru. Děkuju.