Latest / Týdeník Respekt / Nikdo nemůže nutit učitelku, aby brala plačící děti rodičům z náručí. Jak zvládnout nástup do školky
Transcript
- 0:01Co znamená myslet nebezpečně hrozí současnému umění cenzura,
- 0:05jak svobodné je dnes umění a jeho tvůrci?
- 0:08Otázky pro festival umění, literatury a vzdělávání?
- 0:13Do 05-10 v centru současného umění dox doxfal cz.
- 0:20Mateřská škola, vzpomenete si ještě jaké byly vaše 1 dny ve
- 0:23školce neznámé děti, učitelky, hračky a jídlo, které jsme z
- 0:28domova neznali hry na koberci IV zahradě nová leckdy 1
- 0:32přátelství, úsměvy, paní učitelky, radost, ale také stud
- 0:36úzkost nejistota, hádky slzy a stesk po rodičích. 1 týdny ve
- 0:41školce nebývají lehké a přitom jsou podle psychologů velmi
- 0:45důležité z mnoha hledisek dítě opouští domov a rodinu a chvíli
- 0:49trvá, než si zvykne. Nové prostředí a lidi, se
- 0:52kterými má trávit nemalou část dne a důvěřovat jim.
- 0:55K tomu slouží proces adaptace, co se při něm po nástupu do
- 0:59školky odehrává. Jak by měl vypadat z perspektivy
- 1:02dítěte rodičů a pedagogů a jak ho nejlépe zvládnout?
- 1:06Na co by se měl rodič připravit před nástupem do školky a co
- 1:09dělat během 1 dnů? I to v dnešním čtení s respektem
- 1:13rozeberu s Hanou sokolovou a Alenou pokornou, autorkami
- 1:17knihy, adaptace dítěte v mateřské škole aneb budování
- 1:21emočního bezpečí. Dětem podnětný poslech vám přeje
- 1:24Štěpán Sedláček. Já jsem moc rád, že pozvání tedy
- 1:32přijali speciální pedagožka mateřské školy Alena pokorná a
- 1:36psycholožka hana Sokolová. Dobrý den.
- 1:38Dobrý den, vy jste společně napsali knihu adaptace dítěte v
- 1:43mateřské škole aneb? Budování emočního bezpečí
- 1:46dítěte, což je tedy příručka pro učitele, ale i pro rodiče,
- 1:50kterou tedy loni vydalo nakladatelství ráby psáno s 2 a
- 1:55kde přehledně popisujete? Co to přizpůsobování se dítěte
- 1:59na školku obnáší? Jsou tam i příklady dobré i
- 2:03špatné praxe, to vše ilustrované nějakými příběhy.
- 2:06Já si tady dovolím krátce. Ocitovat ze samotného úvodu
- 2:10knihy, který nás do toho trochu vpraví.
- 2:12Nástup dítěte do mateřské školy je pro každé dítě i jeho rodinu
- 2:15významný životní mezník, jehož zvládnutí může ovlivnit budoucí
- 2:19školní úspěšnost i sociální a emoční vývoj dítěte.
- 2:23I přesto se ve výzkumech ukazuje, že přibližně 1/2
- 2:27normálně se vyvíjejících dětí klidný a bezproblémový nástup do
- 2:31mateřské školy nezažije. Stále se běžně stává, že z 1 dnů
- 2:35v mateřské škole si děti odnášejí podobné zážitky jako
- 2:39tříletá jůlie. Julie nastoupila do mateřské
- 2:43školy krátce po svých 3. Narozeninách.
- 2:46Byla to zvídavá veselá, upovídaná holčička.
- 2:49Do školy se těšila, povídala si o ní s maminkou a ta říkala, že
- 2:53je tam moc fajn. Je tam plnonových hraček, najde
- 2:56si tam nové kamarády, budou společně něco tvořit nebo běhat
- 3:00po školkové zahradě plné prolézaček a taky tam bude milá
- 3:04paní učitelka, která se o všechno postará.
- 3:07A tak si Julie nedělala starosti.
- 3:09S maminkou vybrala hezké bačkůrky a těšila se na svoji 1.
- 3:13Den ve školce. Ten den si vybrala své
- 3:16nejkrásnější šaty, šli spolu s maminkou na zádech batůžek plný
- 3:20důležitých věcí potřebných do školky.
- 3:23Cítila se najednou jako velká holka, když došli ke školce a do
- 3:27šatny nestačila Julie zírat, co je tam zajímavých věcí a také
- 3:32věcí, které vůbec neznala. Společně s maminkou našli šatnu
- 3:36plnou dětských skříněk. Po chvíli zjistili, že julinka
- 3:39bude mít skříňku se srdíčkem. To ji udělalo radost srdíčka s
- 3:44maminkou rády malovaly všude kolem bylo plno jiných dětí s
- 3:48rodiči, některé se tvářily zvědavě, některé radostně, jiné
- 3:52nesměle a některé trošku smutně. Julie začala být trochu
- 3:57nervózní, ještě že tam sebou měla maminku.
- 4:00Ta jí pomohla se převléct a přezout bačkůrky vzala jí za
- 4:04ruku a společně odešli ze šatny do třídy.
- 4:07To byla teda velká místnost. Žádnou takovou doma nemají,
- 4:11nestihla si ji ani pořádně prohlédnout a už se k nim
- 4:14blížila. Starší paní s úsměvem na rtech
- 4:16to bude asi paní učitelka, ptá se julinky, jak se jmenuje
- 4:20julinka, je překvapená, schovává se raději za maminku.
- 4:24Ta to naštěstí poví za ní. To je Julie, paní učitelko
- 4:28Julii. Pozdrav, paní učitelku, říká
- 4:30maminka. Julie se ale raději dál schovává
- 4:34za maminkou. Maminka jí tedy dovede do třídy
- 4:37a společně si ji prohlížejí hračky.
- 4:39Teda to je krásná magnetická stavebnice.
- 4:43Takovou by měla ráda i doma. Julie si s ní hned začne hrát a
- 4:46ukazuje mamince, co všechno se z ní dá stavět.
- 4:50Maminka vidí, že si Julie našla činnost a tak spěšně sbírá své
- 4:53věci. Loučí se s paní učitelkou i
- 4:56Julií a másek odchodu. Julie je rázem na nohou, chytí
- 5:00maminku a odmítá jí pustit mami, kam jdeš.
- 5:03Mami začíná plakat, vůbec tomu nerozumí.
- 5:06Přece teď maminka neodejde, nebo ano, nemůže jí tady přece nechat
- 5:11samotnou, vždyť tady nikdy nebyla.
- 5:13Vůbec to tu nezná, co když bude něco potřebovat?
- 5:17Paní učitelka vypadá mile. Ale je to přeci cizí paní, kdo
- 5:20jí pomůže ne, maminka v žádném případě nesmí odejít.
- 5:24A proč by taky dosud byla vždycky s ní?
- 5:27Tohle jí ještě nikdy neudělala. Julie drží maminku.
- 5:31Paní učitelka přichází k nim Julii odebírá mamince z rukou a
- 5:35maminka rychle odchází. Ráda by ještě Julii utěšila, ale
- 5:39paní učitelka jí důrazně říká na shledanou maminko.
- 5:43A posunky sděluje, aby už byla pryč.
- 5:46Julie je rozrušená pláče a pláče a nemůže přestat.
- 5:50Paní učitelka je u ní a říká, ať nepláče, že maminka brzo přijde,
- 5:55může jí to věřit cizí paní, ale jí se hrozně stýská a má strach.
- 6:01Vůbec neví, co má dělat a co je to brzo.
- 6:05Brzo je za chvíli a chvíli už tu byla julinka pláče dál zalyká
- 6:09se, nemůže se nadechnout, ale přestat nedokáže paní učitelka
- 6:14po chvíli odchází. Musí se věnovat i dalším dětem.
- 6:17Julie zůstává úplně sama v té velké místnosti plné hraček,
- 6:21které jí teď vůbec ale vůbec nezajímají, zajímají ji jen to,
- 6:26kde je maminka a kdy se vrátí. Vrátí se vůbec?
- 6:30Vždyť tohle jí ještě nikdy neudělala.
- 6:33Čas se vleče maminka pořád nikde, a tak Julie dále jen
- 6:37pláče a pláče. Teď už jen tak potichu.
- 6:41Paní učitelka se po ní občas podívá, trochu se zamračí.
- 6:44Pořád ten pláč a nejspíše Julie je i líto.
- 6:48Ale je tu přeci. Spousta jiných dětí, kterým se
- 6:50musí věnovat. A co kdyby Julie znovu začala
- 6:53plakat hlasitěji a rozplakala by tím ještě další děti, to ne?
- 6:57Raději si jí nebude všímat. Však ona si zvykne.
- 7:00Všechny děti si nakonec zvyknou s nepříjemným pocitem paní
- 7:04učitelka pokračuje v obvyklých činnostech Julie unavená dlouhým
- 7:09pláčem už jen sedí, zírá do prázdna.
- 7:12A čeká čeká, až přijde maminka její tak strašně smutno skoro
- 7:17nemůže ani popadnout dech. Všechno se v ní svírá, musí to
- 7:21vydržet, bude čekat, bude čekat, dokud maminka nepřijde a po
- 7:26nekonečně dlouhé době maminka skutečně přichází, máma mami
- 7:31Julie k ní běží, tiskne se k ní tak silně, aby už nikdy nemohla
- 7:35odejít. Od teď si jí bude líp hlídat a
- 7:38do školky už nikdy nepůjde. Nikdy vypadalo to tam docela
- 7:42hezky, ale pro Julii je teď nejdůležitější být s maminkou.
- 7:47To se Julie ale mýlí. Další den se situace opakuje.
- 7:51Nic platné, že se maminky drží jako klíště celou cestu
- 7:54probrečela, snažila se to mamince vysvětlit a pak ty silné
- 7:57ruce paní učitelky nepomáhalo. Ses pouze křičet, zase zůstala
- 8:02sama a dlouhé nekonečné čekání. Čekání na maminku tečka, proč
- 8:09jste se rozhodli? S tím vaším konkrétním pracovním
- 8:12profilem pustit do sepsání téhle knížky, co co k tomu vedlo a jak
- 8:16se v tom odráží vlastně i ty vaše rozdílné odbornosti?
- 8:19Když jsem nastoupila do mateřské školy a měla jsem malé děti.
- 8:25Tak vlastně jsem řešila, jak bude dětem ve školce a jak bude
- 8:28mým dětem ve školce. Dostala jsem se do vynikající
- 8:31mateřské školy, kde už tuhle otázku hodně paní učitelky
- 8:35řešili. A snažili jsme se společně II.
- 8:40Vlastně. Proto, že naše děti s námi tohle
- 8:43prožívaly. Snažili jsme se to prostředí
- 8:46připravit pro všechny ostatní děti a taky to bylo možná i
- 8:50taková učitelská představa, že když nám tam ty děti nebudou
- 8:54plakat, že se nám jako učitelkám bude mnohem lépe pracovat.
- 9:00Já už mám děti velké už jsou všichni dospělí, ale všichni 3
- 9:04si adaptací prošli a jsem za to ráda, že jsem u toho byla s
- 9:08nimi. Rozhodně jsem se potom mnoho
- 9:11věcí ještě naučila vystudovala jsem si speciální pedagogiku.
- 9:17A začala jsem se tím zaobírat úplně intenzivně, protože jsem
- 9:21viděla vliv na děti. Co to s dětmi dělá, když
- 9:25adaptace není dobře uchopená. A taky později, když jsem
- 9:29pracovala jako speciální pedagog pro 9 mateřských škol, tak jsem
- 9:35vlastně viděla, jak rozdílně pojímaná adaptace může rozdílně
- 9:40působit na děti a. Vlastně málokdy jsem byla
- 9:45spokojená, viděla jsem docela velkou úzkost, strach pláč a to
- 9:50ještě dlouho po nástupu dětí do mateřské školy to byl velmi
- 9:54silný impuls a vlastně když k nám nastoupila Hanka se svými
- 9:59dětmi do do mateřské školy a začali jsme se o tom tématu
- 10:04bavit, tak najednou to bylo úžasné, že?
- 10:08Přinesla spoustu podnětů v roli rodiče.
- 10:12A taky podnětů v roli psycholožky dětské nepověsto ano
- 10:18u. Vás se tady taky pojí ten
- 10:21odborný, ale vlastně i osobní osobní motivace skrze.
- 10:25Vlastní děti, že? Jo, já jsem se k tomu dostala
- 10:27tak, že když starší syn nastupoval do školky, tak i
- 10:31skrze to, že má osobní zkušenost jako dítě, nebyla zrovna
- 10:34příznivá. Tak jsem chtěla, aby ten můj syn
- 10:37to zažil jinak. Vlastně on nastupoval shodou
- 10:40okolností do této školky, kde halenka působí, kde už nějaký
- 10:45adaptační program jako fungoval. Ale stejně jsme si říkali, že
- 10:50stojí za to. Ještě se na to podívat.
- 10:53Ještě lépe to přizpůsobit těm dětem.
- 10:57Ano a ještě více jsme začali teda na tom pracovat a hlavně
- 11:00teda mluvit s rodiči a získávat zpětnou vazbu od nich.
- 11:04A pracovat s týmem učitelek, které opravdu na tom chtěli
- 11:08zapracovat a vlastně spoustu věcí, které jsme do té doby
- 11:12dělali jenom tak intuitivně. Nám Hanka jako odbarvila tím
- 11:17profesním odborným rámcem a to to bylo vynikající.
- 11:22A taky to spojení speciální pedagog, psycholog vlastně
- 11:26velmi. Bezpečně působilo na rodiče.
- 11:30Nebylo to o tom, že paní učitelka si něco vymyslela, ale
- 11:33že jsme to vlastně s rodiči. Intenzivně diskutovali.
- 11:37A proč ještě vlastně ta kniha vlastně alanka školí různě po
- 11:41republice i, takže přichází nám i pak ke mně do práce, potažmo
- 11:47děti rodiče, kteří nám popisují ty zkušenosti z různých školek a
- 11:52vlastně nám připadá až zarážející, že pořád někde je to
- 11:55tak, že prostě 01-09 tam přijdou AA nechají tam to nebo i
- 11:59děťátko. A navo spát vlastně tomu, čemu
- 12:02novému, co i vy jste popisoval. Tak jsme si říkali, že stojí za
- 12:06to něco sepsat, aby se to dostalo jako do širšího
- 12:09povědomí, že něco takového jako adaptace je vhodné, že to je i
- 12:14možné, že to je žádoucí. A já jsem měla teda ještě jako
- 12:18vyšší cíle, protože působím jako mentorka jako uvádějící
- 12:23učitelka. Vedu začínající učitelky a ta
- 12:27mladá děvčata mi jako naříkala, že fakt je to pro ně nepříjemné,
- 12:31když mají ve třídě tolik plačících dětí a nedokáží je
- 12:35utěšit. A že vlastně mají pochybnosti
- 12:39sami o sobě, jestli jsou dobrými učitelkami.
- 12:41Když se tohle ve třídě děje a já jsem měla potřebu, je jako
- 12:45ujistit, že ten jejich přístup je dobrý.
- 12:47Jenom že ty podmínky prostě nejsou, nejsou správně nastavené
- 12:51tak, aby v tom mohlo být dobře nejenom těm dětem, ale i těm
- 12:55rodičům. AI těm učitelkám a to bylo
- 12:58takové silné, protože mladé děvčata, která to chtěla dělat
- 13:02jako jinak. V těch školkách tak vlastně pro
- 13:06ně to byl velmi cenný materiál. Mít to jako sepsané ze všech
- 13:10možných aspektů a pohledů a taky.
- 13:13Vedlo to k tomu, že se dokázali podívat na to, jak to mají
- 13:17rodiče a jak to mají děti samotné.
- 13:20Mně přijde, že na úvod je dobré, si ještě trochu vyznačit ten
- 13:24prostor, nebo tu krajinu, do které tedy to dítě nově
- 13:27vstupuje? Protože asi nás teď poslouchají
- 13:29mnozí. Rodiče, kteří se chystají s
- 13:32dítětem třeba i poprvé do škol. Nebo učitelé, kteří ještě nějak
- 13:37ladí ten nástup a tu třeba adaptační strategii.
- 13:42Když se podíváme na ten nástup do školky právě IZ perspektivy,
- 13:45asi primárně toho dítěte a rodiny, z které přichází, tak.
- 13:50Co všechno se tam mění? To je.
- 13:51Vlastně se otevírá celý nový svět, ne před tím dítětem.
- 13:54Co byste vy jako vypíchli právě v téhleté situaci, co se třeba
- 14:00nedoceňuje? Tak já se vždycky snažím rodičům
- 14:03říct, aby si zkusili představit, jaké to pro ně je, když
- 14:07nastupují do nového zaměstnání a jak dlouho jim trvá, než si, než
- 14:13si zvyknou, než začnou dobře spát.
- 14:16Než začnou v pohodě jíst. Než přestanou přemýšlet o tom,
- 14:21jaké to bude, co bude, co je tam asi čeká.
- 14:24A to mě vždycky překvapí, že ten dospělý člověk mi řekne třeba 3
- 14:27nebo 4 týdny, jo, a když je to dobré, tak jsou to ty 3 4 týdny
- 14:32a někdy to trvá třeba půl roku. A to jsme dospěláci jo.
- 14:37To děťátko to má mnohem těžší. Nemá vůbec žádné zkušenosti.
- 14:41Přijde vlastně nejen do neznámého prostředí, ale přijde
- 14:45taky mezi úplně cizí lidi. A my bychom jako dospělí po něm
- 14:50chtěli, aby okamžitě získalo důvěru, aby se okamžitě cítila
- 14:54bezpečně, aby se okamžitě začlo hrát, aby se usmívalo a
- 14:59reagovalo dobře na to, co ta cizí paní učitelka tomu děťátku
- 15:04říká. To je jako obrovská nálož.
- 15:07Je to to by neunesl dospělák, natož pak tříleté dítě.
- 15:12Chcete navázat hano na to jako jak ten jestli to je vlastně
- 15:16zkušenost, kterou úplně nedoceňujeme, protože už jsme
- 15:18zapomněli ve vyšším věku, jaké to je.
- 15:21Ano myslím si, že jo je opravdu podle mě velice užitečné zkusit
- 15:26se na to podívat očima toho dítěte.
- 15:29Dosud bylo doma většinu času strávil s maminkou tatínkem v té
- 15:33nejužší rodině, kde je úplně jiný poměr počtu dospělých na
- 15:36dítě, kde už vlastně všechno zná zná ten denní režim to jídlo
- 15:42vlastně všechno, co se nějak bude dít a teďka přijde úplně do
- 15:46jiného prostředí, všechno, všechno je nové, velké jsou tam
- 15:50úplně jiní, jiní lidi. Teďka je tam 1 paní učitelka 25
- 15:54dětí, možná dětí, které přichází poprvé do školky, ani nebyly
- 15:58ještě v takové velké skupině po tak dlouhou dobu.
- 16:00Třeba tam jeruch v té třídě, tam je tam se pořád něco děje tam ty
- 16:06děti najednou doma je všechno jejich všechny hračky jsou
- 16:09jejich. Vlastně má tam svůj hrneček,
- 16:12všechno tady najednou úplně dochází k omezení jako soukromí
- 16:15toho dítěte. Pro některé děti to může být.
- 16:19O hodně těžké, taky se taky se mění ten vztah jako k rodičům.
- 16:24A rodičovský vztah k dětem nebo k tomu dítěti?
- 16:27Protože ten čas, který spolu budou trávit teď od té chvíle,
- 16:31kdy nastoupí dítě do mateřské školy, tak ten se radikálně
- 16:35zmenší, zkrátí. Takže když dítě bylo s maminkou
- 16:40celý den a celý den, bylo zvyklé, že maminka reagovala
- 16:43okamžitě na všechny jeho potřeby, tak tohle už se neděje.
- 16:46Také cítí ten nárok možná cítí i na mamince někdy.
- 16:52Tu úzkost a to napětí. Jo a děti mají na to opravdu
- 16:55radary? Dokáží to fakt jako poznat, když
- 16:58maminka není v pohodě a vlastně možná jsou někdy v nepohodě IZ
- 17:03toho, že maminka se snaží být v pohodě a vlastně zastírá ty
- 17:07svoje obavy? Jo, tak pro to dítě, to je méně
- 17:10čitelné, takže svého času se maminkám říkala, když vy budete
- 17:15v pohodě, tak bude v pohodě vaše dítě, tak pojďte.
- 17:18Všechno si tady prohlédněte na všecko se zeptejte.
- 17:21Ať máte fakt jako sami v sobě. Bezpečí, že dáváte dítě do
- 17:25dobrého prostředí mezi dobré lidi, že vlastně nám svěřujete
- 17:29to nejcennější, co máte? Jo, takže to jsou jako hluboké
- 17:33věci a opravdu projevuje se to na na dětech na rodičích, ale
- 17:41taky na těch učitelích, protože paní učitelka samozřejmě dostává
- 17:47do rukou dítě, které nezná vůbec neví, jak bude reagovat.
- 17:51Má obavy z rodičů, to má velmi často a snaží se k tomu dítěti
- 17:57chovat mile laskavě, ale ještě ho vůbec nezná.
- 18:01Vlastně neví, co na něj platí, takže může trvat docela dlouho,
- 18:05než že dítě přestane vnímat jako cizího člověka.
- 18:10Takže pro dítě je spoustu věcí jiných denní režim stravování
- 18:15jiné vůně? Spousta hluku jo, to je třeba
- 18:18velký rozdíl oproti tomu domácímu prostředí.
- 18:23No takové běžné rituály, třeba se úplně přeorganizovávají v
- 18:27životě toho dítěte. Myslím si, že to je nesmírně
- 18:30náročné. No ale no, vy jste to
- 18:32připodobňovala trochu k té situaci nové práce z hlediska
- 18:36dospělého člověka já IZ vlastní zkušenosti.
- 18:39Ti rodiče, který má předškolní děti.
- 18:42Tak vím, že jsou situace, kdy se nebráním tomu, že je trochu beru
- 18:46jako malé dospělé, ale myslím, že i vy v té knize docela pěkně
- 18:50přehledně popisujete, že opravdu to mentální nastavení tříletého
- 18:55dítěte má svá specifika a limity, s čímž jsou spojeny i
- 18:59jiné potřeby. Asi nemáme prostor úplně tady
- 19:02komplexně, to to rozebrat, ale přece jenom to propojení
- 19:06hemisfér tam třeba není ještě dokončené, tak.
- 19:08Jako pro tu zkušenost právě s adaptací co co tam je třeba za
- 19:12klíčové prvky, které je třeba si nebo je dobré si vlastně teď
- 19:16připomenout, že to nemůžou brát tak vyrovnaně, třeba tak jako
- 19:20dospělý člověk. Potřebuju říct teďka.
- 19:25Že ta naše kniha, to jak my k tomu přistupujem, vychází z té
- 19:28teorie vazby, kdy vlastně základní lidskou potřebu je
- 19:34potřeba vazby. Děti potřebují pro svoji
- 19:38všestranný zdravý vývoj mít blízký vztah.
- 19:42Neboli tu vazbu na dospělou dospělého člověka.
- 19:46Jedině tak se mohou vlastně cítit v bezpečí.
- 19:53Uvolněně, příjemně a jedině tak se mohou všestranně rozvíjet,
- 19:57učit se jo všechno, hrát si všechno, co vlastně by měli AV
- 20:03tom věku dělat. A no kdyby k tomu mohla doplnit,
- 20:06tak vlastně. My máme na děti požadavek, aby
- 20:09se toho hodně nového naučili v tom novém prostředí a my vlastně
- 20:14dneska už víme. Podle posledních neurovýzku, že
- 20:18vlastně lidský mozek se učí jenom, když není přítomno žádné
- 20:22ohrožení. AV té školce toho ohrožení je je
- 20:26prostě hrozně moc. To už má dospělák jako
- 20:29zvládnuté. Trošku lépe bych řekla, jo,
- 20:31dokáže vyhodnotit tu situaci v novém zaměstnání jako ne tak
- 20:36ohrožující. Jako to malé dítě, které přijde
- 20:39do té mateřské školy a je je úplně ohrožené.
- 20:43Jo, protože tam prostě nezná vůbec nic.
- 20:46A vlastně ta teorie vazby nám ukazuje, že pokud má to dítě
- 20:52vedle sebe toho dospěláka, kterýmu to bezpečí udělá
- 20:56zaopatří, tak se vlastně může učit od 1 chvíle, kdy v té
- 21:02školce je. Může získávat nové zkušenosti a
- 21:05dobré zkušenosti. A ještě tam je ta velká věc, že
- 21:11když maminka nebo tatínek ukazují tomu dítěti, že mají
- 21:16důvěru v to prostředí, že mají důvěru v tu paní učitelku, takže
- 21:21vlastně ukazují tomu dítěti, že i ono může mít důvěru a to je,
- 21:27to je věc, kterou nikdy nezajistíte žádným jiným
- 21:30způsobem, než když ten rodič. Jakoby v uvozovkách dohazuje tu
- 21:34paní učitelku tomu dítěti a říká.
- 21:37Tohle je ta milá laskavá paní učitelka bude tady s tebou, bude
- 21:41se o tebe starat a jí můžeš všecko říct a můžeš.
- 21:45Můžeš s ní komunikovat tak jako se mnou a tuhle informaci, když
- 21:49dostane to dítě od rodiče, tak ji prostě naprosto v pohodě
- 21:53přijímá a může se začít budovat ten vztah.
- 21:56Ano, ale on ji nepřijímá tak, že mu to jako vysvětlíme.
- 21:59Budeš tam v té školce shodnou paní učitelkou.
- 22:03Která ti vašem pomůže, on ona to dítě to prostě vnímá.
- 22:08No to potřebuje si prožít, takže nosit, když přichází dítě do
- 22:13školky, tak nositelem toho bezpečí je ten rodič.
- 22:16Takže pokud on tam s tím dítětem může být, tak to dítě mnohem z
- 22:21nás pochopí, co o co v té školce jde, kde co je jo může všechny
- 22:27ty informace nasávat IO tom denním režimu vlastně všem snáz,
- 22:31protože není v tom stresu. Má tam tu svoji bezpečnou osobu,
- 22:34cítí se dobře. I když ano, tak jak říkala anka,
- 22:38když ještě vidí, že ta maminka tatínek?
- 22:41Tam vlastně je v pohodě, je docela tam jako uvolněný.
- 22:44Ten rodič uvolněnej ně třeba konverzuje s paní učitelkou.
- 22:49Není to teda pro někdo někdo jako nebezpečný?
- 22:53Jo, nějaká divná paní, ale je to někdo s kým i ten tatínek
- 22:56maminka se baví. A tak vlastně pro to dítě.
- 23:02To je najednou úplně jako jiné. Odpadá spoustu těch stresorů,
- 23:06vlastně potencionálních. Proto my se tak staráme o ty
- 23:09rodiče. Jo my vlastně chceme, aby
- 23:12primárně bylo rodičům dobře ve školce jo, protože když oni
- 23:15začnou vším vyjadřovat, že ta školka je fajn, že to tam dobré,
- 23:19jsou tam pěkné hračky, milí lidé a dobré jídlo, tak vlastně to z
- 23:23nich tryská. A to dítě to tak prostě úplně v
- 23:26pohodě přijímá. To jsme se dostali k tomu
- 23:28klíčovému prvku té adaptace, což je tedy nějaký sdílený čas, kdy
- 23:33se teda předává důvěra skrze toho rodiče na učitele a na to
- 23:37prostředí, který nějaký čas trvá.
- 23:40A já myslím, že tady se můžeme posunout k tomu, jak vlastně
- 23:44adaptace formálně má vypadat v Česku, protože to není neznámý
- 23:49termín, že jo máme nějaký rámcový vzdělávací program pro
- 23:52předškolní vzdělávání, kde? Tedy je stanovená povinnost
- 23:56adaptace v mateřských školách. To jak to potom v praxi?
- 23:59Vypadá se asi může dost lišit, ale čistě takhle na obecné
- 24:02rovině tedy je jasné, co je adaptace pro pro všechny školky,
- 24:07jak tomu v praxi přistupují. No tak to je asi otázka na mě já
- 24:13působím jako lektorka dalšího vzdělávání pedagogických
- 24:16pracovníků. Adaptační program je 1 z témat,
- 24:19které často se snažím nabízet. Je to takové zajímavé, protože
- 24:25pokud se to neděje přímo na konci srpna nebo na začátku
- 24:29září, kdy ty paní učitelky jsou tady těžké situaci, tak to
- 24:33většinou nikdo o to téma moc nestojí.
- 24:38Učitelky běžně se v tom září AV říjnu.
- 24:40Moc nevzdělávají právě proto, že je ta situace ve školkách taková
- 24:45kritická jo, než si děti zvyknou než přestanou plakat, tak paní
- 24:49učitelky nemají na nic jiného čas.
- 24:52A když už to mají za sebou, tak už většinou o to, jak jak lépe
- 24:56adaptovat děti do mateřské školy příliš jako nestojí.
- 25:01Kdo tomu naslouchá, tak jsou většinou začínající a mladé paní
- 25:04učitelky, které o to stojí, protože vážně nechtějí mít ty
- 25:10uplakané děti ve třídě. Ale je potřeba říct, že ideální
- 25:15by bylo bavit se o tom tématu. Někdy na jaře třeba v březnu v
- 25:19dubnu, protože to je potřeba začít připravovat ty podmínky v
- 25:23mateřské škole, aby ta adaptace opravdu probíhala dobře a na
- 25:27některých školkách už se to děje, opravdu se snaží jako zvát
- 25:31rodiče do školky ukazovat dětem ten prostor.
- 25:35Chodí si třeba společně hrát. Setkávají se s jinými rodiči,
- 25:39kteří už ve školce děti mají. Mohou si společně povídat, mohou
- 25:44chodit na školní zahradu nebo na školkové akce, ale pořád tam
- 25:48není to, že to dítě je v tom konkrétním prostředí s konkrétní
- 25:53paní učitelkou a má mít čas a prostor na to.
- 25:57Ten vztah jako budovat s paní učitelkou.
- 26:00A to nejde jinak než za přispění.
- 26:03Rodiče to opravdu jako nejde jinak my máme s adaptačním
- 26:06programem. 20 pětiletou zkušenost a.
- 26:11A vlastně mně to třeba vždycky překvapí, že kamkoliv přijdu,
- 26:16tak se nad tím lidé nezamýšlejí tak do hloubky, jako jsme se
- 26:20zamysleli my a že vlastně jsou ochotné jako.
- 26:25Stále ještě překonávat ty dětské slzičky a že že to tak nějak se
- 26:30bere, jako že to je přece normální, že se to nějak vydrží,
- 26:34že to ty děti zocelí a možná ani nemají představu, jak by to
- 26:39mohlo být. Vypadat jinak, a ještě se ten
- 26:42model jako přenáší ze zkušenějších učitelek na ty
- 26:46mladé, a to bych řekla, je trošku i takový závan ještě toho
- 26:49totalitního myšlení. Jo, jako že přece všichni to
- 26:53vydrželi, že jo, naše generace byla jako zacelená, takže proč
- 26:58by to ty malé děti neměli vydržet i dnes?
- 27:01Bohužel co máme zkušenost, málokde se to děje.
- 27:05Tak jak bychom si to třeba představovali, že opravdu
- 27:09málokde třeba ti rodiče jsou vítáni ve školce.
- 27:12Pokud si tohle někdo říká, tak z pohledu té teorie, o které jste
- 27:16mluvili té vazby, proč vlastně ten stres emoční stres pro to
- 27:21dítě je je špatný a třeba nezoceluje tak, jak v nějaké
- 27:27prostě obecné představě, možná někteří lidé to tak mají, že
- 27:31vlastně díky tomu stresu potom bude.
- 27:34V životě silnější, protože se říká.
- 27:36Nebo vím IZ psychologických knih, že jo, že nějaká míra
- 27:39stresu je jako potřebná, ale jako žádný stres špatně, ale moc
- 27:44stresu taky špatně, tak tak, jak byste to vysvětlili?
- 27:48Někomu, kdo to bere tak že no, tak si zabrečí, ale pak už to
- 27:52bude dobré. Jako v tu chvíli ty děti jsou
- 27:56totálně zahlcené těmi stresovými hormony, takže jako to nemůžeme
- 28:00vůbec hovořit. Přemýšlet o tom, že to je nějaká
- 28:03jako adekvátní míra stresu, kterou, jako je schopné to
- 28:08nezralé nezralé vývojově dítě jako zvládnout.
- 28:12Je to tak, jak jste vlastně naznačil nějaká nějaká určitá
- 28:17míra stresu? Asi opravdu děti jako zoceluje,
- 28:21ale pokud je tam přítomen ten dospělý, ke kterému má tu důvěru
- 28:26a který mu pomůže, jako se s tím nějak vyrovnat, ona prostě ještě
- 28:29nemá zralý mozek a kompetence k tomu s tím takovou velkou věcí
- 28:34se vyrovnat. Samo to nezoceluje.
- 28:38No mě to vlastně děsí úplně jo, protože já jako speciální
- 28:43pedagog jsem chodila po těch mateřských školách celé září
- 28:46celý říjen. A ještě na konci října tam byly
- 28:49děti, které usedavě plakaly, nebyly schopné jíst, nebyly
- 28:53schopné se napít, nebyly schopné třeba si dojít na záchod.
- 28:57Jo. Měli opravdu štkali a plakali
- 29:03celou dobu a paní učitelky, aby mohli vůbec pracovat s tou
- 29:08skupinou, tak už ty děti po nějakém čase přestávají vnímat.
- 29:11Jo, nechávají je prostě tak. A když jsem tam přišla jako.
- 29:16Na nějakou návštěvu třeba hodinu nebo 2 hodiny, tak jsem ty děti
- 29:22na sebe navázala. Snažila jsem se nějak zaopatřit
- 29:25jejich potřeby a zjistila jsem, že kdyby ta paní učitelka měla
- 29:29víc času, tak by to rozhodně šlo.
- 29:31Ale v tom prostředí pětadvaceti dětí je to prostě neproveditelné
- 29:36a tuhle funkci jako může z velké části jako udělat ten rodič to.
- 29:42Když je dobře nastavený ten adaptační program, tak ty děti
- 29:45nepláčou vůbec. A pokud se bavíme o míře stresu,
- 29:50tak stres to rozhodně je pro to dítě, i když jsem toho rodiče
- 29:53má, to je ten trest, který pomáhá, aby to dítě rostlo, aby
- 29:58se učilo nové věci, protože má v zádech toho rodiče, kterýmu to
- 30:02bezpečí poskytuje a který ještě může potom dále doma v dalším
- 30:07čase večer při usínání ráno při probouzení.
- 30:11Pořád jako naplňovat potřeby toho dítěte.
- 30:14A ujišťovat ho, že tam bude s ním a že spolu ty stresové
- 30:18situace zvládnout. Jo, takže to není tak, že by to
- 30:21dítě bylo úplně jako lážo. Plážo ušetřené od veškerého
- 30:25stresu, protože tam rodiče má jo.
- 30:29I tak je to docela jako velká škola pro to dítě možná vy jako
- 30:34stálo za to mluvit o tom, proč, proč si s tím dávat takovou
- 30:39práci. Co se vlastně stane, když se ta
- 30:41adaptace nezdaří? To jsem se chtěl právě zeptat,
- 30:44to riziko toho neadoptovaného dítěte.
- 30:47Po několika měsících proč nad tím nemávat rukou?
- 30:50Vlastně co to může do dalšího života i znamenat, pokud se to
- 30:56nepodaří? Ukazuje se, že my se učíme z
- 30:58těch přechodových období, že si tu zkušenost nějak v sobě
- 31:01neseme. Takže pokud mám zkušenost, že se
- 31:04mi nepodařil ten nástup, že to bylo náročné, že to bylo příliš,
- 31:07tak ukazuje se ve výzkumech, které jsme si tady.
- 31:12V té knížce dohledávali, že pak i ty další přechody je mnohem
- 31:17menší šance, že se povedou úspěšně, ať už je to přechod do
- 31:20třeba do nějaké jako skupiny v kroužku nebo do školy.
- 31:25Takže jednak tady tato věc, ale když se bavíme přímo jako o té
- 31:30školce, jak to pak vypadá, když to dítě jako není dobře
- 31:33adaptované? Jak to vypadá přímo v tom
- 31:34kolektivu, tak ty děti zase, jak už jsme mluvili o tom, pokud
- 31:39jsou v příliš velkém stresu, tak se nic neučí.
- 31:43To znamená, že se ukazuje, že tyto děti dosahují mnohem
- 31:46menších vývojových pokroků, mnohem méně těží z těch
- 31:49příležitostí, které ta školka jako nabízí.
- 31:52Vykazují i problémy v těch. Sociálních vztazích, jak s
- 31:57vrstevníky, tak třeba s tím učitelem.
- 32:00To je i samozřejmě tam hraje roli nějaké nastavení toho
- 32:03dítěte. Některé děti jsou stažené a
- 32:06nezapojují se jiné děti do spíš do jako nějakých konfliktů do
- 32:10agrese, stejně tak k tomu jako učiteli.
- 32:13Některé děti se vlastně jsou ještě jako mnohem více
- 32:18příchylné, pořád potřebují být u něho s ním.
- 32:21A nebo naopak vůbec ho jako nevnímají jako nějakou osobu,
- 32:25která tam pro ně je nerespektují jeho pokyny a taky to tělíčko
- 32:30jde často do nemoci, a to teda maminky hodně popisují nebo
- 32:35rodiče těchto dětí, že vlastně honem honem honili adaptaci,
- 32:40třeba aby mohli jako nastoupit do práce a věnovat se
- 32:44zaměstnání. A potom stejně to tělíčko si
- 32:47řeklo, prostě to děťátko. Brzy onemocnělo.
- 32:52Takže třeba týden ve školce 2 týdny doma jo, takže to stejně
- 32:56jako pro tu rodinu bylo velmi zatěžující a pokaždé té nemoci
- 33:02jsme začínali znovu. Jo, jako jakoby znovu ta zátěž
- 33:06se projevovala. No a to je takový sdílený mýtus,
- 33:10že se jako ty maminky, tak si tak mezi sebou sdílí.
- 33:13No však ten 1 rok ve školce to budete stejně jako víc doma než
- 33:17v té školce. To tak prostě je ty děti se na
- 33:19to musí jako vyrovnat s těmi dětskými bacily, ale ukazuje se
- 33:23právě zase v těch výzkumech, že když srovnávaly ty děti, které
- 33:28prošly tou adaptací a byly adaptované a ty, které právě
- 33:33byly ve školkách, kde toto nebylo.
- 33:35Tak, že tam nějak jako. Čtyřikrát častěji prostě upadaly
- 33:39do té nemoci, protože v pozadí toho je to, že když jsme v tom
- 33:44stresu, tak imunita nefunguje jak má a jsme mnohem náchylnější
- 33:50k tomu. Ty dětské bacily, které tam teda
- 33:52jsou, ale vlastně je, že to propukne v tu nemoc.
- 33:56Já tady možná připojím vlastní zkušenost, od které se můžeme
- 34:00nějak odrazit k těm obecným, dobře nastaveným třeba
- 34:03adaptačním programům, protože. Mám třeba zkušenost z několika
- 34:07státními školkami v Praze, kde vlastně ta to základní nastavení
- 34:12bylo zhruba tak, že tak teď budou 2 týdny adaptace.
- 34:16Kdo chce, má možnost tam s tím dítětem být.
- 34:19Ale po těch 2 týdnech už vlastně ty rodiče tam nemají být.
- 34:23To znamená, že je tam jako určitý stres z toho, že se to
- 34:27teda musí stihnout. Musí se to povést a potom už
- 34:31jako se trošku třeba v 1 té školce stupňoval tlak, že teď už
- 34:35opravdu ten rodič, jako musí ho předat do náručí, když pláče a
- 34:40to dítě tam teda nějak zůstane po těch 2 týdnech už potom
- 34:42jakoby vlastně to vypadá, že už ta adaptace měla proběhnout?
- 34:46Jo. Což si myslím po přečtení té
- 34:47vaší knížky je taky trošku rozpor s tím, jak dlouho ta
- 34:51adaptace může trvat a vlastně i jako méně viditelnými rysy, tak
- 34:56by mě zajímalo. Můžete možná jako komentovat
- 34:59tohle, co jsem popsal, ale pak by mě zajímalo, jak třeba vim
- 35:03právě vypadají ty špatně a dobře nastavené adaptační programy,
- 35:06kudy vede ta linie za vás? Když to mám říct, jak pozoruju,
- 35:10jak to teda v naší zemi? Je s adaptačními programy tak
- 35:14díky bohu za 2 týdny v Praze. Jo, to je báječná, protože někdo
- 35:19to vůbec takhle není. Musím teda ale říct, že jako
- 35:23speciální pedagog se na ty děti dívám s tou perspektivou, jak to
- 35:27s nimi bude do budoucna. A vždycky, když jsem byla jako
- 35:30pozvána, abych se podívala na dítě, které má nějaké potíže,
- 35:34tak 1. Co jsem se pídila, tak jsem se
- 35:37pídila o tom, jak probíhala adaptace jo, protože se to
- 35:41opravdu jako odrazí. V tom celoškolkovém prožívání.
- 35:45My ale máme zkušenost třeba jako IS kratší adaptací, kdy děti
- 35:50jsou na tom fakt jako dobře, ale máme zkušenost taky s mnohem
- 35:54delší adaptací moje nejdelší adaptace, teda v mé kariéře byla
- 35:59skoro půlroční a to byly nedonošená dvojčata, které se
- 36:04narodily z porodní hmotností 850 gramů a tam mi maminka opravdu.
- 36:11Celou dobu jako pracovala s tím, že její děti potřebují více
- 36:15času. A vlastně si naši školku vybrala
- 36:18proto, že opravdu s námi půl roku mohla být, a protože děti i
- 36:23přesto to pro ně bylo tak stresující, že často teda šli do
- 36:26nemoci a po nemoci jsme znovu začínali.
- 36:29A když je nemocné 1 dvojče, tak je za chvíli nemocné i to 2,
- 36:34takže se to takhle jako protahovalo, ale klobouk dolů.
- 36:37Fakt maminka byla jako báječná, byla velmi statečná žena
- 36:42vzdělaná. Která věděla, že je to jako.
- 36:45Dobré věnovat tomuhle čas udělala se na to prostor a děti
- 36:50to pak zvládaly báječně. Jo, a dokonce nemusely mít ani
- 36:54odklačku ani docházky. Jo, prostě šly už do školy jako
- 36:58v dobrém čase, takže tam se ta adaptace vlastně podařila, i
- 37:02když trvala takhle dlouho. Jo, je to opravdu jako
- 37:07individuální a my se vždycky snažíme získat rodiče na naší
- 37:12stranu, aby si nemysleli, že. My se jenom snažíme honem honem
- 37:16tu. Adaptaci urychlit že jo, protože
- 37:19přece jenom pro paní učitelky je to zátěž.
- 37:21Mají tam pořád rodiče ve třídě a už ať jsou ti rodiče pryč.
- 37:26Jo, a to si myslim, že že je jako hrozná škoda, protože my
- 37:31sme vždycky z toho, že máme rodiče ve školce se velmi mnoho
- 37:34naučili. Naučili jsme se o těch dětech
- 37:37rodiče, rozhodně nejlepší odborník na své děti.
- 37:40Nikdo nám nedokáže o nich říct tolik jako rodič.
- 37:44A když jsme získali rodiče na svou stranu ve smyslu.
- 37:48Viděli nás, jak mluvíme s dětmi, viděli nás, jak jak se
- 37:52stravujeme, jaké máme nároky třeba na samostatnost
- 37:55sebeobsluhu tak vlastně začli to svoje působení na děti nějakým
- 38:00způsobem korigovat. Začali jsme se o tom bavit.
- 38:04Také oni získávali důvěru, když viděli paní učitelku, jak s
- 38:07dětmi mluví, a když vidíte někoho denně 14 dní, 3 týdny, 4
- 38:13týdny. Tak opravdu jako toho člověka
- 38:16poznáte, že jo? Výhodou taky bylo to, že někdy
- 38:21rodiče potřebovali podporu i té širší rodiny, takže někdy
- 38:24chodila s děťátkem babička teta starší sestřenice jsme tady měli
- 38:30a vždycky to fungovalo báječně, protože to bylo dítě, které
- 38:35vlastně byli to lidé, kteří patřili do té jeho vesnice
- 38:39vztahů, a to dítě bylo v bezpečí.
- 38:42A když nás poznala i ta širší rodina, tak to vlastně.
- 38:46Fungovalo ještě líp. Jo, takže já bych rozhodně
- 38:49rodiče ze školky nevyhazovala ani po 2 týdnech a snažila bych
- 38:53se nevzbuzovat v nich jako myšlenku, že když to nezvládli
- 38:57do 2 týdnů, že to je nějak špatně a nebo že nás to vlastně
- 39:01obtěžuje? Jo, to si myslím, že by že že
- 39:04tohle fakt rodiče potřebují slyšet, že tam nejsou jenom tak
- 39:08jako na obtíž tomu celému systému, ale že vlastně my
- 39:12potřebujeme ten jejich. Přístup a ty jejich informace.
- 39:16Já myslím, že tam je potom ta obava jako dopadu na další děti,
- 39:19které třeba taky jsou ještě na vážkách, jak to mají.
- 39:22AS přítomností toho rodiče. To se často učitelky ptají jo
- 39:28jako 1 z 1 otázek je a nebude to potom těm ostatním dětem líto,
- 39:33když oni už tam maminku nemají, ale ale tyhle děti tam ještě
- 39:37maminku mají, to je právě báječné, že když ta adaptace
- 39:41proběhne dobře a ty děti už tam toho rodiče nepotřebují, tak
- 39:45vlastně vůbec jim ne není jako za těžko, že tam je rodič jiného
- 39:49dítěte, protože oni to ví, že to dítě to ještě potřebuje.
- 39:54To. Jsem se nesetkala ani s jediným
- 39:56jako případem, že by to dítě tam naříkalo, že Anička tady má
- 40:00maminku a já ne? Jo, samozřejmě to začíná o tom
- 40:04mluvit s těmi rodiči o tom, jak je to důležité, což tady na naší
- 40:08školce se děje. Už když tady přijdou k nám nebo
- 40:12doma naší školky k zápisu, tak jsou informováni o tom, že tady
- 40:16ten adaptační program je. A že je vhodné, aby si oni
- 40:20vyšetřili dostatek času? Že to je nutné, my je vlastně o
- 40:25to prosíme jo, protože když rodič přijde s tím, že by
- 40:29nejradši 01-09. Jsem v uvozovkách strčil dítě a
- 40:35vyzvedl si ho ve 4 hodiny odpoledne.
- 40:37Tak my mu říkáme, že jako s tím nesouhlasíme, že to odporuje
- 40:42tomu, v co věříme a že prostě pokud by to takhle chtěl dělat,
- 40:47tak ať si najde jinou školku a naše školka má pořád převést.
- 40:51Pořád se spoustu dětí jako k nám do školky vůbec nedostane.
- 40:55Takže jsme rádi, když rodiče jdou a jsou jako informovaní a
- 41:01snaží se na tom pracovat společně s námi a ještě mě
- 41:05napadá k tomu vašemu příběhu, když jste cítili, že teda 2
- 41:09týdny tam být můžete a pak už ne, nebo vám to možná i
- 41:13explicitně takhle řekli, že vlastně je důležité informovat i
- 41:18ty učitele o tom, proč je to důležité a že vlastně je to
- 41:22užitečné i pro ně i pro ty učitele.
- 41:25Protože i když se na to podíváme, teda očima toho
- 41:28učitele, tak ten začátek září je těžký.
- 41:32Má tam 20 dětí, které nezná. Neví vůbec jako nic, co s nimi
- 41:38teďka v okolí tam pláče třeba. Takže vlastně aby i ten učitel
- 41:42jako nahlédl to, že i pro něj to může být jako příjemnější a
- 41:47užitečné, pokud to bude pozvolnější?
- 41:49Podle tempa toho dítěte, že i je to příležitost pro ty učitele
- 41:53vybudovat důvěru s těmi rodiči. Nejen s těmi dětmi, ale IS těmi
- 41:56s těmi rodiči. Takže to říkáme už při zápise AI
- 42:01jako informujeme rodiče, aby věděli, do čeho jdou.
- 42:05Dáváme jim taky jako takový informační leták, jak by ten
- 42:08adaptační program mohl probíhat. Pak máme schůzku ještě v době,
- 42:13kdy už jsou děti přijaté, tak máme schůzku, kde informujeme
- 42:16velmi podrobně co od rodičů očekáváme.
- 42:20Dítě si vybírá značku, že jo už k nám mohou.
- 42:23Chodit jako na pravidelné návštěvy, mohou si za námi
- 42:26chodit hrát. My vlastně připravujeme tu
- 42:29adaptaci už půl roku před tím, než to vlastně to v tom září
- 42:33vypukne. Tohle dělá ale i spousta jako
- 42:36jiných školek a myslí si, že když to dítě párkrát si přijde
- 42:39do školky pohrát, že to stačí, ale my vlastně jako říkáme
- 42:44rodičům, my edukujeme rodiče, aby v tom byli s námi, aby si
- 42:47udělali čas. Aby třeba maminky nastoupily o
- 42:51pár týdnů později do zaměstnání. A ještě si to s dítětem celé
- 42:55prožili. Protože i ti rodiče jsou daleko
- 42:58víc v klidu že a maminky nechodí plačící neutíkají z té třídy na
- 43:03tajňačku jako po schodech, že se ztratily, když to dítě si hrálo
- 43:08chviličku si to dítě jako začalo hrát.
- 43:11Tak maminka honem honem utíkala, to je něco, co strašně silně
- 43:16podle moje důvěru, jako IIV toho rodiče, že aby děťátko ztratilo
- 43:22důvěru v rodiče proto. Že rodič najednou zmizí a
- 43:26neinformuje ho mě z toho úplně běhá mráz jako po zádech.
- 43:30Já, já bych rozhodně nechtěla nikoho do takových situací jako
- 43:34nutit já. Já nic takového dělat nebudu.
- 43:37Jo. Ale napadlo mě, že když jsou u
- 43:42nás rodiče, tak my se o ně jako hezky staráme a vším dáváme
- 43:46najevo, že je tam potřebujeme mít.
- 43:50A někdy se taky stává, že se jim ani z toho jako nechce odejít.
- 43:53Jo, nechce se jim odejít do toho světa toho zaměstnání a těch
- 43:57jiných povinností. Jo, tak to je úplně ten nejlepší
- 44:00stav, že samozřejmě ale může to být taky jako otázka paní
- 44:04učitelky. Co potom?
- 44:06Když ten rodič tam jako bude chtít zůstávat.
- 44:10Tak samozřejmě. Když se mu nechce pryč.
- 44:14Jo, někdy je to už jako na úkor vlastně samostatnosti toho
- 44:20dítěte. Jo, když už vidíme, že to dítě
- 44:22je dobře adaptované, vyhodnotili jsme si adaptaci, shodli jsme se
- 44:26s rodiči na tom, že to jako funguje dobře a rodič přesto
- 44:30nechce odejít, tak většinou za tím je nějaký osobní problém,
- 44:35který třeba rodič má jo, a to je potom potřeba si o tom
- 44:38popovídat. Ještě se mi nestalo, že bych
- 44:41jako musela někoho vyhazovat ze školky.
- 44:43Jo, prostě, když dáte argumenty a vlastně poukážete i na celý
- 44:48ten systém. Jo, že adaptace je výborná, ale
- 44:51samozřejmě mohou být s námi i dál a chceme, ať jsou s námi dál
- 44:55ti rodiče to, že jsou na začátku s námi, buduje vlastně velmi
- 44:59dobrý ten celý vztah, jako kdy budou do školky chodit.
- 45:04Jo, je to takové komunitní vzdělávání.
- 45:08Zveme rodiče, aby rozhodovali. O tom, co se ve školce jako
- 45:13děje, co se co se bude dít a jak se jejich dítě vzdělává.
- 45:19Chceme, aby ovlivňovali taky všechno ostatní ve školce.
- 45:23A když si vybudeme takový vztah důvěry hned na začátku, tak to
- 45:27potom prostě dobře. Funguje, kdybyste možná mohli
- 45:30trochu popsat obecní nějaký modelový program té adaptace a
- 45:34vím, že v té knize jmenujete konkrétně ten mnichovský model,
- 45:38tak řekněme, že. Jsem rodič, který ji nějak
- 45:41seznámený s tou ideou adaptace a je připravený na to, že v těch 1
- 45:45týdnech přinejmenším třeba v dopoledních hodinách, prostě má
- 45:48nějak volno z práce. Má čas tam tam být, protože ví,
- 45:51že to je. Vklad do budoucnosti a psychické
- 45:54pohody toho dítěte. Tak co bude pokračovat v nějakém
- 45:59tom modelovém příkladu v těch dalších týdnech?
- 46:02Vy jste zmínil ten model, tak ten model má jako fáze
- 46:06seznamování, pak fáze bezpečí, fáze důvěry.
- 46:10Ještě možná mě napadá, že přípravnou.
- 46:13Fázi. Přípravná je ale ještě před tím
- 46:16nástupem, jako že Alenka vlastně popisovala, jak to může vypadat.
- 46:20No a potom je to vlastně tak, že přichází teda dítě s rodičem do
- 46:25té školky. Povídej moje dítě už má vybranou
- 46:30značku. Takže ví, kde je jeho místo?
- 46:33Už to prostředí ve školce trošku zná a ví, že tam bude s maminkou
- 46:37a nebo s tatínkem a nebo s tou blízkou pečující osobou.
- 46:42A vlastně my se netajíme tím, jak to bude probíhat, takže
- 46:46rodiče dostávají ten adaptační program v takovém nějakém
- 46:50základním modelu, kde jsou všechny role vypsány.
- 46:54Jo, takže je tam vypsáno, jak se má chovat pro rodič.
- 46:57Je tam vypsáno jak se chová. Učitelka a je tam vypsáno, co se
- 47:01očekává od dítěte. A vlastně je to tak, že v tom 1
- 47:05týdnu tam jsou společně rodič a, dítě a všechno, co se ve školce
- 47:11děje, dělají společně. Takže když jdou třeba si sednout
- 47:15do ranního kroužku, tak si sedne maminka IS děťátkem.
- 47:19A když děťátko třeba nechce mluvit, tak za něho povídá
- 47:22maminka. A protože se dělají nějaké
- 47:25rituály každý den, jako že se přivítáme.
- 47:28Nějakou písničku si třeba zazpíváme, povíme si, co tady ve
- 47:32školce máme a pak se zase jdeme převlék a jdeme třeba na
- 47:36zahradu. Většinou ten 1 den jsou s námi
- 47:39do těch 10 hodin možná i celý 1 týden, ale pokud chtějí, mohou
- 47:44IIV tom 1 týdnu jít s námi na zahradu a vlastně rodič jako
- 47:49naslouchá tomu, co paní učitelka říká a stará se, aby aby to dítě
- 47:55nějak spolupracovalo. Když mu to nejde, tak mu rodič
- 47:58samozřejmě může pomáhat, ale někdy taky jenom vedle něho sedí
- 48:02a třeba mu tu instrukci opakuje, tak teď si vyndej tepláčky.
- 48:06Teď si sundej bačkůrky jo prostě pracuje, jakoby byl s tím
- 48:11dítětem pořád nedělá nic za dítě.
- 48:14To mi taky prosíme, aby rodiče nepracovali za děti, ale byli
- 48:20pořád u toho. A dítě spolupracuje to jde v
- 48:23pohodě. Když to nejde, tak rodič trošku
- 48:26dopomůže a mezitím tak jako paní učitelka chodí mezi mezi dětmi a
- 48:32rodiči. Snaží se povídat si s dítětem,
- 48:34ale pokud dítě nechce, tak vlastně rodič nějak netlačí, aby
- 48:38spolu museli komunikovat. Ten 2 týden už je to náročnější,
- 48:44už se snažíme, aby se rodiče upozadili a aby nechávali už
- 48:50trošku paní učitelce prostor, aby mohla s dítětem mluvit, aby
- 48:54dítě přijelo třeba instrukci od paní učitelky, ale stále jsou na
- 48:59blízku jo, ve 3 týdnu už se třeba stahují do šatny, nebo
- 49:04máme nějaké takové zóny, kde mohou být rodiče, mohou si tam
- 49:07číst odbornou literaturu? Děťátko ví, že tam jsou, že když
- 49:12potřebuje, si za maminkou zaběhnout, ujistit se, pomazlit
- 49:16se, tak si tam zaběhne a zase se vrátí a je to všecko úplně jako
- 49:21v takovém klidu AV takové pohodě.
- 49:24Někdy se navážu hezká přátelství maminky v šatně si dají kafíčko
- 49:28a ještě si jako popovídají. Pak si třeba spolu udělají
- 49:30nějaké společný program. Je to prima.
- 49:34Rodič ale taky ví a to ví z těch materiálů, které od nás dostane.
- 49:38Že by. Se neměl příliš kontaktovat
- 49:40třeba s jinými dětmi. Měl by nechat proběhnout, aby se
- 49:45se začal navazovat ten vztah mezi učitelkou a dítětem.
- 49:49Některé aktivní maminky nám třeba zpočátku, jako se snažily
- 49:53zaopatřovat potřeby i jiných dětí a my jsme je vlastně
- 49:57poprosili, ať to nedělají, ať dají prostor paní učitelce.
- 50:02No a 3 4 týden už to je paráda už vlastně.
- 50:07Rodiče mohou odcházet, vždycky se domluví s dítětem, v kolik
- 50:10hodin se vrátí paní učitelka to hlídá, ukazuje to dítěti na
- 50:15hodinách. Rodič má povinnost se vrátit v
- 50:19ten čas, aby nebyla nahlodána důvěra důvěra dítěte.
- 50:23A když to takhle funguje, tak vlastně pak už může odejít na
- 50:27celé dopoledne. Ještě máme takovou věc, že když
- 50:31se dítě učí ten celodenní pobyt, to znamená i odpolední
- 50:36odpočinek, tak vlastně prosíme maminky, aby přicházely ukládaly
- 50:42dítě do postýlky a byly tam ve chvíli, kdy se dítě probudí.
- 50:46Jo aspoň 1 den 2 den možná aby aby i to probuzení bylo tak jako
- 50:52v bezpečí AV důvěře. A to se fakt jako daří ty
- 50:56slzičky tam nejsou. Ne, ale mohou tam být jo, mohou
- 51:00tam být a můžou se pak objevit. Pláč prostě není špatná věc, je
- 51:05to úplně přirozené, že ty děti pláčou.
- 51:09Ale je důležité, aby to nebyl takový ten.
- 51:12Pláč z toho zoufalství jo, ale aby to byl takový ten pláč
- 51:17vlastně, že je mi teda líto, že tady nemám toho nejbližšího
- 51:20člověka, ale mám tady jiného blízkého člověka, který je paní
- 51:24učitelka, ve kterém mu můžu přijít a on mě pohladí.
- 51:30Pomůže mi si s tím smutkem třeba vyrovnat.
- 51:34Takže jako myslím si, že i ten pláč je potřeba normalizovat.
- 51:37Je to prostě normální reakce. Dítěte.
- 51:41Kterému chybí někdo blízký, ale jde o to, jak se s tím pak
- 51:45nakládá. Tím páčem taky je prima sis si
- 51:48udělat nějaký rituál k loučení, aby se mohlo dítě s maminkou s
- 51:53tatínkem rozloučit. To funguje moc dobře, taky
- 51:57fungují dobře různé hračky nebo nějaké předměty z domova, které
- 52:03děťátku to ten domov připomínají.
- 52:05Někdy máme nalepenou fotografii, maminky nebo celé rodiny.
- 52:09Ve skříňce chodíme se na ně dívat.
- 52:11Někdy má dítě šátek od maminky, který voní jako maminka.
- 52:16Jo, to všechno může jako hodně moc pomoct.
- 52:19Jenom je to ve chvíli, kdy už je to děťátko schopné to zvládnout.
- 52:23A nejde to prostě nezasahuje to do jeho biologických potřeb, do
- 52:27do jeho základního nastavení. Mně tam přijde taky pozoruhodné,
- 52:31jak zdůrazňujete ten vztah učitel dítě, protože často ty
- 52:36děti se jako rychle navazují na nějaké další vrstevníky.
- 52:39A když tam ty vrstevníci nejsou tak najednou, můžou panikařit.
- 52:43Nechtějí tam být, což možná může být signál, že se to spolu a
- 52:47cítí se lépe i ve vztahu k té učitelce v nějakém jakoby
- 52:50kolektivu. Otázka, jak to interpretovat,
- 52:53ale že vlastně? Je dobré jako od začátku dávat
- 52:56hodně asi energie do budování toho vztahu s tím učitelem.
- 52:59Primárně. Určitě jako navazovat se na
- 53:01nějakého kamaráda je prostě rizikové.
- 53:04I to 2 dítě je nezralé, i to 2 dítě má právo chovat se v
- 53:09souladu s tím to znamená, může se rozhodnout, že už nechce
- 53:12kamarádit s tímhle dítětem, nebo jo, nebo bude nemocné cokoliv
- 53:17prostě je vhodnější navázat se na někoho, kdo je zralý, kdo je
- 53:23stálý. Kdo reaguje?
- 53:28Předvídatelně. A to je ten, to by měla být ta
- 53:31paní učitelka, která tam je pro to dítě a měla by být vlastně
- 53:35pořád. A je pravda, že vývojově ty
- 53:39malinké děti tříleté tolik jako ty vrstevníky nepotřebují, že i
- 53:44třeba celý rok si dokáží jako nejvíce pohrát sami, že si spíš
- 53:49hrají jako děti vedle sebe. Jo, že ta socializace je zvát
- 53:53toho vrstevníka do společné hry to přichází až později a je to
- 53:59už v době, kdy je nám ve školce do března v bezpečí, protože je
- 54:04to taky docela náročná záležitost.
- 54:07Jako udržovat ty kamarádské vztahy a učit se jak se chovat
- 54:11jako k 2 lidem. A vnímáte tu adaptaci jako
- 54:14proces, kdy je jako v pořádku zjistit, že třeba to dítě ještě
- 54:18není zralé na tu školku? Že po těch po tom 1 2 týdnu se
- 54:23zjistí, že to, že to nejde, nebo naopak dítě, u které ho se to
- 54:26nejevilo jako reálné, tak najednou se to prolomí tím, jaká
- 54:30je vaše zkušenost praxe. Takové trošku kontroverzní,
- 54:34vlastně dosud se uvažovalo o tom.
- 54:37Že dítě, aby bylo zralé na školku, musí umět to tt, ale
- 54:42dnes se to vlastně přetáčí a uvažujeme o tom v zahraničí už
- 54:47to jako běží dávno. Teď to jako jsme si všimli, že
- 54:50to proniká. IK nám vlastně všímat si to,
- 54:52jestli ta školka je připravená na ty děti.
- 54:56To mě vlastně naopak jo, jestli. Že jinak řečeno, každé dítě může
- 55:01být ve školce. Pokud je na to ta školka
- 55:03připravená. Pokud ano.
- 55:05A když to nejde, tak se bavíme o tom, jestli poskytnout ještě
- 55:08vyšší jako podporu a nebo teda zvážit nějakou časovou jako
- 55:14mezeru, kdyby to dítě mělo ještě jako spočinout doma AA přijít
- 55:19později do toho procesu. Ale to bych třeba totiž vliv i
- 55:23nějakých dalších faktorů, které se třeba dějí v té rodině
- 55:26narození sourozence, když dítě na nastupuje do školky ve
- 55:31chvíli, kdy se narodí nový sourozenec, tak je to jako
- 55:33dvojnásobná zátěž pro něj nebo nějaké stěhování, nebo jako
- 55:38cokoliv jiného, tak spíš vážit, jestli teď je ta vhodná doba?
- 55:43Nebo ne? A ano, jak říká Alenka, jestli
- 55:45poskytnout ještě větší podporu a nebo to na chviličku odsunuli
- 55:48my? Jsme možná nezmínili ještě 1
- 55:50důležitou věc, že rodiče, kteří provázejí své dítě v té
- 55:54adaptaci, tak si často všímají toho, že je to pro to dítě.
- 55:59I přesto, že jsou s nimi ve školce, je to pro to dítě tak
- 56:02velká zátěž, že se zhorší některé situace doma, že
- 56:07dovednosti, které už děti zvládaly, tak je třeba už jako.
- 56:12Začínají třeba přelézat do postele.
- 56:14Při nočním spánku nebo se někdy počůrají, nebo někdy odmítají
- 56:20uklízet hračky, nebo tu sebeobsluhu jo, rozumíte, že je
- 56:25to tak velká zátěž, že jako vždycky edukujeme rodiče, aby
- 56:30poskytli to to zázemí tu ochranu tu lásku to přijetí, i když to
- 56:35dítě je třeba emocionálně. Když je takové vyčerpané a
- 56:40potřebuje. Spíš takový klidný přístup, než
- 56:43abychom trvali na těch nárocích. Na těch dovednostech, které už
- 56:47jako dítě uměl no, je to, jako když my začneme chodit do toho
- 56:50zaměstnání, no prostě, takže já vlastně s tím se pojí i to, že i
- 56:55pro toho rodiče je to zátěž zvýšená a musí mít kapacitu na
- 57:00to být tam tou oporou pro to dítě, takže je těžké, pokud
- 57:05třeba nastupuje třeba maminka. Do toho zaměstnání pro ni je
- 57:11všechno nové. Třeba po 5 6 letech na mateřské.
- 57:14A zároveň musí být oporou pro to svoje děťátko.
- 57:19Ještě se tam může dít třeba něco dalšího jo, nebo nebo potom
- 57:21narození. No a starat se o novorozence a
- 57:24zároveň být oporou pro to starší dítě jo, je vhodné zvážit to
- 57:29načasování nástupu do té školky tak, aby vlastně tam bylo.
- 57:33Dostatek kapacit pro to to dítě podpořit.
- 57:36Perspektivy, teda rodiče máte nějaké poznávací prvky, jak se
- 57:41orientovat v těch adaptačních programech, kdy kdy je dobré si
- 57:44říct, tak tady není problém v nás, ale v tom, že ta školka
- 57:48prostě to nemá třeba dobře připravené.
- 57:51Má třeba učitele, kteří je toho na něm prostě moc už můžou být
- 57:55vyhořelý. A tak, když když ten systém je,
- 57:58je nevyvážený, že jo, je tam příliš dětí a podobně, tak.
- 58:01To jsou takové ty poznávací prvky, dobré špatné adaptace,
- 58:05protože ono je jednoduché. Z pohledu toho rodiče si říct.
- 58:08Tak tady je problém nějak u nás, my to nezvládáme.
- 58:11To to moje dítě asi na to ještě není připravené a podobně.
- 58:15Mně se to třeba stávalo, když se rodiče k nám do školky
- 58:18nedostali, tak se snažili s námi kontaktovat a mluvit právě o
- 58:22tom, jak to udělat, aby podobné podmínky si mohli jako vyptat
- 58:28nebo poprosit o ně jako v nějakých jiných školkách.
- 58:33Já IV té knížce popisuju takový příběh, kdy jako maminka, která
- 58:38jako se o nás hodně zajímala, spolu jsme o tom mnohokrát
- 58:42mluvili. Potom nastoupila s dítětem do
- 58:44jiné školky. A jak moc vnímala, jak to bylo
- 58:47jiné, jaké jako tam nebylo to připravené pro to, aby se tam
- 58:52rodiče cítili dobře, aby rodiče měli to povědomí, že jsou jako
- 58:56vítaní a. A přijímání a že je tam vlastně
- 58:59potřebujeme. Je to takové těžké?
- 59:03Jo, ale otevřená komunikace. Nic jiného asi nepomůže, aby se
- 59:07rodiče otevřeně ptali, jestli mohou se svým dítětem být,
- 59:12jestli bude zajištěno, že třeba 3 týdny budou si zvykat, jestli
- 59:18se paní uklízečka nebude zlobit, že je nechali na chodbě boty a
- 59:22že tam pořád ještě straší. Jo, já bych se ptala úplně
- 59:25otevřeně, protože když se ta školka těmihle věcmi zaobírá.
- 59:30Tak potom mají odpovědi, když je to zaskočí, tak bych utíkala
- 59:35pryč. Na 2 stranu z pohledu z pohledu
- 59:40toho pedagoga, kdy on tam má třeba skupinu rodičů, kteří
- 59:43opravdu tomu chtějí dát hodně i času energie.
- 59:46Nějak jsou třeba i zběhlejší v té v té literatuře, prostě se
- 59:50více zajímají a pak přesně přijde rodič, který má třeba
- 59:54omezené ty pracovní možnosti a vnímá to víc jako pravdu službu.
- 1:00:00Že se o to dítě postarají odborníci na to a ne nechce tomu
- 1:00:04vkládat tolik času, tak jak se s tímhle popasovat, to musí být
- 1:00:07velice těžké. Potom pro to pro tu učitelku
- 1:00:11vlastně s tou skupinou pracovat. Těžké, ale my vlastně chceme,
- 1:00:15aby to tak bylo? Jo, protože té paní učitelce
- 1:00:17dojde, že buďto zaopatří a připraví a dá ty podmínky jako
- 1:00:22do pořádku, aby tam všichni mohli být jako v pohodě a nebo
- 1:00:27to skoro nejde udělat. Jo, bude nešťastná z toho, když
- 1:00:30některé děti tam ty rodiče mít nebudou a nebude jim umět
- 1:00:33vysvětlit, proč tam ti rodiče nejsou a rodiče se budou na paní
- 1:00:38učitelku zlobit. Jo, jak to, že někdo tam může
- 1:00:41být a někdo ne možná to ani neví.
- 1:00:43Ti rodiče, že by tam třeba mohli být jo.
- 1:00:46Právě proto je tak důležitá ta příprava a opravdu zvědomovat
- 1:00:51rodičům, že výchova a vzdělávání dítěte je jejich zodpovědnost,
- 1:00:56že my jsme někdo, kdo jim přichází jako naproti a říkáme
- 1:01:01jim otevřeně, jaké máme podmínky, ale o tohle by se
- 1:01:05vlastně rodiče měli starat. Jo, jak, jak to v té školce bude
- 1:01:09a jestli je nějaká. Hybná síla změny.
- 1:01:12Tak jsou to především rodiče, když na tu mateřskou školu
- 1:01:16přijde několik dotazů, jestli to tam nemůžeme mít, potřebujeme
- 1:01:21to. Chceme to pro své dítě.
- 1:01:23Chtě nechtě se tím bude muset jako paní ředitelka, pan ředitel
- 1:01:27zaobírat a nebudu to moc takhle nechat, takže já touto cestou
- 1:01:31navládám všechny rodiče, aby se nenechali jako zahnat do kouta,
- 1:01:36aby si opravdu napsali podmínky, na které má nárok nejenom jejich
- 1:01:40dítě. Ale i oni samotní, protože v
- 1:01:42rámcovém vzdělávacím programu, který platí teď IV tom
- 1:01:46revidovaném, který bude platit všude, je zakotveno, že se dítě
- 1:01:51má pozvolně adaptovat v souladu s jeho individuálními možnostmi.
- 1:01:57A taky rodiče, že mají právo se podílet na tom vzdělávání v
- 1:02:01mateřské škole, že mají právo se účastnit všech akcí a že po
- 1:02:05domluvě s tou mateřskou školou vlastně není oblast, do které by
- 1:02:09rodiče nemohli zasahovat. Takže prosím rodiče nedejte se
- 1:02:14odbýt a bojujte za své děti. AK tomuhle ještě má povinnost,
- 1:02:19tedy ta školka mít rozpracovaný ten program rozepsaný.
- 1:02:23Vlastně nějaká adaptace musí být jako zpracovaná.
- 1:02:27Vždycky, když česká školní inspekce kontroluje práci v
- 1:02:31mateřských škol, tak se pídí potom, jestli mají nějaký
- 1:02:34adaptační program a jak to teda dělají?
- 1:02:37Ta škála je široká, rozhodně by se dalo o tom diskutovat.
- 1:02:41Co je příklad dobré praxe a co není?
- 1:02:44My jsme s tímhle také psali tu knížku, protože ta knížka je
- 1:02:49vlastně tak strašně náhodná a tak zohledňuje jako všechny.
- 1:02:53Snažili jsme se tam dát prostě všechny úhly pohledu, včetně
- 1:02:57toho, aby učitelé se cítili v tom dobře, čím maj začít, jak to
- 1:03:01mají pozvolna jako zavádět, jak mají spolu o tom mluvit, jak to
- 1:03:05mají ředitelé motivovat. Snažili jsme se, ať je tam
- 1:03:09všechno. Protože ta povinnost adaptovat
- 1:03:12kvalitně. Děti je zakotvaná v rámcovém
- 1:03:16vzdělávacím programu a česká školní inspekce už se na to
- 1:03:20rozhodně ptá, takže to není tak, že by jako rodič přišel a chtěl
- 1:03:25něco, co jako nadstandardní péče nebo ne, je to je to vlastně
- 1:03:31zakotvené v programu už od roku 2004 a je zoufalé, že tak málo
- 1:03:36se tomu věnuje pozornosti. Já jsem z toho teda vždycky
- 1:03:41nešťastná a vždycky když někde lektoruju.
- 1:03:44Nebo pracuju s týmy pedagogickými v mateřských
- 1:03:46školách. Tak se na tohle ptám a je fakt
- 1:03:49vidět, že lidé o tom začínají velmi silně uvažovat.
- 1:03:53Já je povzbuzuju, aby do toho šli, aby to vyzkoušeli, protože
- 1:03:57to nese jenom dobré ovoce. Je to zátěž, ale pojďme se učit
- 1:04:02nové věci, protože je to ku prospěchu všem.
- 1:04:07Rodič a dítě mají právo na tu adaptaci předškolní výchovy, no
- 1:04:12vy v té knize taky zmiňujete příklady některých rozšířených
- 1:04:15mýtů o adaptaci, které kolují tedy mezi učiteli, možná i
- 1:04:18rodiči, tak já nevím, kdybyste vybrali, třeba co vám přijde
- 1:04:22nějaký, který vám přijde nejpodstatnější, tak možná, že
- 1:04:25to taky zarezonuje mezi rodiči, kteří se s tím můžou setkat a
- 1:04:29vnímají to tak, že? To tak vlastně je a todle jim
- 1:04:33může dodat nějaký argument tomu, že ne.
- 1:04:37Už mluvili, že ty děti si zvyknou.
- 1:04:41Prostě takhle jsme to měli my jako děti.
- 1:04:43Taky nás tam nechaly. Zvykly jsme si a nic se nám
- 1:04:46vlastně nestalo. Tak to jsme už myslím doufám
- 1:04:50vyvrátili, že že takto to nefunguje, že je nespravedlivé,
- 1:04:56že některé děti mají v mateřské škole rodiče a jiné ne.
- 1:04:59Proto je potřeba pracovat se všemi rodiči, ale když všechny
- 1:05:04děti mají právo na adaptaci a chtějí tam ty rodiče mít a mají,
- 1:05:09je tam, tak vůbec nevadí, že někdo tam má rodiče déle a někdo
- 1:05:13krátce. Je to prostě ty, děti to chápou,
- 1:05:17s tím problém nemají. To, že si rodiče zvyknou, že tam
- 1:05:21chtějí být v té třídě potom pořád to už jsme si tady
- 1:05:25vysvětlili. Možná ještě takové to, že pokud
- 1:05:29je pro dítě těžké se rozloučit, že je lepší, ať se ztratí ten
- 1:05:32rodič, to si myslím, že pořád tak nějak koluje jako mezi
- 1:05:37rodiči. Zaujmou pozornost dítěte a aby
- 1:05:40se tiše vytraťte ano. Jo ano, ale tady jsem si mekla
- 1:05:44tu otázku, teda jestli to takhle opravdu chceme, jestli to
- 1:05:47podporuje tu důvěru rodiče a dítěte, učitelky a dítěte?
- 1:05:53Pak, ještě je takové mýtus mezi učiteli, že je jako povinnost
- 1:05:58brát ty plačící děti naprosto jako v nepohodě rodičům jako z
- 1:06:03náručí, aby rodič mohl odejít. Jo, tak nic takového není
- 1:06:07pravda. Já jsem to 1 neudělala.
- 1:06:10Odmítla jsem vzít jako mamince vytrhnout z náručit děťátko,
- 1:06:15které fakt nebylo psychicky v pohodě.
- 1:06:18Žádala jsem po ní, ať donese potvrzení od lékaře, že to dítě
- 1:06:22jako může v tomhle. Stavu nastoupit do mateřské
- 1:06:25školy bez rodiče. To samozřejmě maminka neudělala
- 1:06:30za paní doktorkou nešla, ale šla za paní.
- 1:06:33Ředitelkou si na mě stěžovat a já jsem paní ředitelce řekla, že
- 1:06:37dítě, které zdravotně psychicky na tom je tak špatně, že prostě
- 1:06:43nepřípustná, aby v mateřské škole bylo, aby mu to nebylo
- 1:06:47jako k újmě, tak paní ředitelka to pochopila a samozřejmě se mě
- 1:06:52zastala. Já jsem jí teda rovnou řekla,
- 1:06:54že. A takové věci dělat ne nebudu,
- 1:06:56že nepůjdu proti zájmu dítěte. A myslím si, že nás k tomu nikdo
- 1:07:01nemůže nutit jako paní učitelky, abychom takové věci dělali a
- 1:07:05pokud to jako někde je zažité a připadá učitelkám, že to je v
- 1:07:12pohodě, tak není a nikde v žádném kurikulárním dokumentu
- 1:07:17nic takového nenajdeme žádnou oporu nenajdeme, abychom jako
- 1:07:22tahali plačící dítě z náručí rodičů.
- 1:07:26Asi jako jiná situace je, kdy předá ten rodič to dítě a vy je
- 1:07:30potřeba třeba nějak pochovat, přenést pozornost na něco a
- 1:07:34společně zamávat. To je ale úplně něco jiného, že
- 1:07:38to děťátko si minutku popláče, pak zamáváme z okna a je to
- 1:07:42dobré. A já už to v té fázi adaptace,
- 1:07:45kdy je to úplně přirozené, že si děti popláčí, a taky, když
- 1:07:49maminky nejsou v pohodě, tak mohou zatelefonovat nebo pošleme
- 1:07:53smsku. Někdy posíláme fotečku vysmát.
- 1:07:56Dítěte, aby i maminka v práci mohla být jako v klidu, to je
- 1:08:01úplně jiná situace, no. Čili takové to, že děti plakaly
- 1:08:06vždycky a je to normální. To by asi z vašeho pohledu mělo
- 1:08:11odpadnout tady v tom. Vždyť už pryč už z tohodle.
- 1:08:14Systému, aby to tady nebylo, to by byla pomoc no.
- 1:08:19Vy vycházíte u té adaptace z kontextu té teorie rané citové
- 1:08:23vazby Johna a bolbyho tak mě jenom zajímalo, jestli vlastně
- 1:08:27si konkurují IV Česku nějaké další přístupy, kdy nějaké různé
- 1:08:31školy adaptace spolu vedou dialog, nebo vlastně je to
- 1:08:36nějaká rozšířená teorie, teď i třeba po Evropě?
- 1:08:40AO tom nic nenajdete. Že by někdo argumentoval jinou
- 1:08:43psychologickou teorií? To se vám dneska ne?
- 1:08:47Myslím si, že tady tady za celujeme pláčem nebo něco
- 1:08:49podobného. Jo, to teda nevím.
- 1:08:53To určitě že jako 0 teorie to takhle nevykládá.
- 1:08:56Vím, že těm na tu adaptaci se věnují psycholožky, které tady
- 1:09:01do Česka přinesly teorii neufelda, ale vlastně tam oni
- 1:09:06taky pracujou s tou vazbou a vlastně je to v souladu s tím,
- 1:09:09co my i vlastně některými autory, kteří se podílejí na
- 1:09:13rozpracování té teorie, tak my vlastně i citujeme v naší
- 1:09:16knížce, takže to je v souladu s tím.
- 1:09:18Ale spíš prostě není možné podle mě dohledat moc jako informací o
- 1:09:24tématu adaptace tak mě ještě předtím, než jsme se
- 1:09:26připravovali na tu na tu knížku, když vlastně právě můj jsi
- 1:09:29nastupoval do školky, tak jsem hledala nějaké odborné texty o
- 1:09:34tom nějaké vyjádření a. Nenašla jsem nic prostě tak i to
- 1:09:38byl možná 1 nějaká bakalářka, ale to bylo spíš jenom tak jako
- 1:09:42zmíněné a. Vlastně i to byl impuls, protože
- 1:09:46jsme si říkali, jak je možné, že tak důležité téma a prostě tady.
- 1:09:50Není o tom žádné odborné pojednání, to jsou ty koncepty,
- 1:09:53které se přenáší jako v mateřské škole z generace učitelek na
- 1:09:57generaci a vlastně mateřská škola by měla být instituce,
- 1:10:02která poskytuje nějaký profesionální základ i rodičům.
- 1:10:07Nějaké informace měla by je edukovat.
- 1:10:10Měla by vlastně vést ke zdravému životnímu stylu.
- 1:10:14AA, tak jo a. Přijde mi, že to jak to ta
- 1:10:18mateřská škola rodičům předkládá, tak tak to rodiče
- 1:10:22berou. Že to je jako v pořádku, proto
- 1:10:25to možná tak dlouho trvá. Jo, vezme si, kolik máme let po
- 1:10:29revoluci. Dalo by se říct, že už o těch
- 1:10:31věcech můžeme přemýšlet jinak a často teda hraje roli i to, že
- 1:10:37rodič vychází ze své zkušenosti, že taky jsem taky jsem brečel, a
- 1:10:41taky jsem to přežil, je čas se zamyslet a začít ty věci dělat
- 1:10:45opravdu jinak. Víte, kdo zažije s námi ten
- 1:10:49koncept, kdy rodiče přicházejí? A jsou s námi tak dlouho, dokud
- 1:10:53to dítě. Potřebuje třeba studentky na
- 1:10:56praxi nebo začínající učitelky. Někdy se na ten adaptační
- 1:10:59program chtějí podívat i třeba rodiče jo, kteří ještě mají malé
- 1:11:03děti, tak chtějí to s námi zažít lidé, kteří to zažijí, tak
- 1:11:07vlastně si říkají. Vždyť to je paráda, jako proč to
- 1:11:10tak dávno neděláme a nestojí to zase tak moc úsilí.
- 1:11:14A rozhodně bych řekla, že to nestojí žádné peníze.
- 1:11:16Jo, že by to v našem školství muselo být nějaká.
- 1:11:20Jako velká dotace, aby se tyhle věci začaly zavádět.
- 1:11:23Je to jenom na tom, jak ti lidé přemýšlejí a jestli do toho
- 1:11:27chtějí vložit trochu úsilí. Když si třeba lidé přečtou tu
- 1:11:32vaši knížku, jestli byste doporučili ještě nějaké další
- 1:11:35prameny, nebo třeba něco, co ať už knihu, nebo jiný zdroj, který
- 1:11:39odkud by mohly čerpat? Jestli vás teď napadá?
- 1:11:42Jsme spíš jako z nějakých zahraničních výzkumů, které jsme
- 1:11:45si hrozně vytahovali, že bysme měli nějakou ucelenou publikaci,
- 1:11:49která by se tomu věnovala. To prostě bohužel jsme nenašli
- 1:11:52ani v zahraničí. No myslíme si, že se to teďka
- 1:11:56bude hodně skloňovat, protože revidovaný rámcový vzdělávací
- 1:12:00program zase zdůrazňuje bezpečné prostředí, aby se dítě cítilo
- 1:12:05bezpečně, aby se mohlo učit. Zase je zdůrazňované přijetí
- 1:12:10toho dítěte vlastně zdravé klima, vzájemný respekt.
- 1:12:16To všechno je, jako je úplně jako v hlavních psychosociálních
- 1:12:20podmínkách, které v mateřské škole.
- 1:12:23Musí být a myslím si, že dřív nebo později bude jasné, že
- 1:12:29takovéhle jako kritická situace v adaptaci, kdy tam opravdu
- 1:12:33pláče 1/2 třídy, to by je do očí.
- 1:12:37Jo, musíme se tím zaobírat. Tak úplně na závěr.
- 1:12:40Pokud to třeba někdo poslouchá a říká si, no, tak tahle konkrétní
- 1:12:45školka, tam je ta adaptace třeba spíš za tím nějaké heslo než.
- 1:12:51Promyšlená strategie. Tak máte nějaký jednoduchý tip,
- 1:12:55čím začít tak, aby ta školka právě byla připravená zralá na
- 1:12:59všechny předškolní děti, a nejenom na některé, čím začít
- 1:13:04ten proces? Řekla bych, že hlavní myšlenka
- 1:13:07je vtáhnout rodiče do hry. Aby rodiče se co nejvíc podíleli
- 1:13:12na tom, co se ve školce děje a rodiče to tak většinou chtějí.
- 1:13:16Jo, to je úplně přirozené, ale jdou často do školky.
- 1:13:19S velkýma obavama, že neví co a. Hlavně mají strach, že třeba
- 1:13:24nejsou dost dobrými rodiči. Jo, jestli to, jestli pak to
- 1:13:27dělají dobře a jestli náhodou se to teďka nepozná, že to vlastně
- 1:13:30třeba nedělám úplně dobře. Ta adaptace, když jsme tady
- 1:13:34všichni spolu a vidíme si pod pokličku, ta nám vlastně pomůže,
- 1:13:38abychom spolu o těch věcech komunikovali, abychom to
- 1:13:41přehodnocovali a. Když se podaří zbavit se toho
- 1:13:46strachu, pustit si rodiče do třídy, pustit si ho k nám, aby
- 1:13:50nám do těch věcí mluvil. Aby říkal, jak by si to
- 1:13:53představoval, co je nejlepší pro jeho dítě?
- 1:13:55A tak tak. To je otevřená cesta, nezavírat
- 1:14:00rodičům dveře před nosem a prostě vzít je vzít, je do toho
- 1:14:04procesu. A možná pokud nás poslouchá
- 1:14:07třeba nějaký učitel, a tak by mohl třeba na poradě se zeptat
- 1:14:12ostatních kolegů, jestli mi je příjemné v tom, jak to teďka
- 1:14:15mají, jestli jim to vyhovuje, takže tam opravdu tahají ty děti
- 1:14:20z rukou. Že tam pláčou ty děti, jak jak
- 1:14:24se v tom cítí? Prostě jestli je to to, jak
- 1:14:26chtějí k tomu přistupovat a otevřít třeba nějakou debatu.
- 1:14:31Adaptace dítěte v mateřské škole aneb budování emočního bezpečí
- 1:14:37dítěte. Já vám mockrát děkuju za tenhle
- 1:14:39rozhovor a asi posilu pro řadu učitelů i rodičů před začátkem
- 1:14:45dalšího školkového roku. Děkujeme.
- 1:14:48Děkujeme za pozvání. Děkujeme.
- 1:14:50Díky, že věnujete pozornost. Respektuju našim článkům jich
- 1:14:54audiverzím, ale také podcastům, jako je tento ze série čtení s
- 1:14:58respektem, která by nevznikala bez podpory předplatitelů a
- 1:15:01předplatitelek. I vás, co si kupujete týdeník
- 1:15:03respekt na stáncích, tak v tom pokračujte na slyšenou se těší
- 1:15:07Štěpán Sedláček.