Latest / Týdeník Respekt / Jaroslav Spurný: Ve vazbě mi došlo, že jsem svobodný člověk a že mě nezlomí
Transcript
- 0:00Mohlo by vás mrzet nenavštívit Plzeň, protože nejkrásnější
- 0:03radnice, protože největší synagoga v celý republice,
- 0:06protože nejvyšší kostelní věž v celý republice a další místa k
- 0:10mání, protože pivovar a škola čepování a dokonce i kolem Plzně
- 0:13se můžete mít krásně, protože bohemka, a protože radyně,
- 0:16protože prostě Plzeň, město jako málokterý město, jedinečný
- 0:20atmosféry. Dobrý den, vítám vás u dalšího
- 0:33dílu podcastu redakční kuchyňka, dneska mám velmi váženého hosta.
- 0:39Je to zakladatel respektu psal 1 z 1 investigativních textů ne
- 0:45jenom v našem časopise, ale dá se říct.
- 0:47Možná v Česku obecně také to byl někdejší signatář charty 77
- 0:53čerstvě oslavil 70. Narozeniny, ahoj jardo.
- 0:57Ahoj tak. Už jste pochopili, že mým hostem
- 0:59je Jaroslav spurný a jardo ty jsi ten tvůj příběh je tak
- 1:03specifický a tak zajímavý, že jsem si říkal, že bysme spolu
- 1:06natočili rovnou 2 díly, protože a.
- 1:11Bych rád vlastně probral tu část i předrevoluční, protože vlastně
- 1:17my máme v redakci stále 2 kolegy tebe a ještě Ivana lampera,
- 1:22kteří jste vlastně s tou novinařinou začínali už před
- 1:26rokem 89. Teda na té dobré straně to
- 1:28znamená samizdatu. Zároveň máte tedy tu
- 1:32disidentskou zkušenost a já jsem si říkal, že nejenom, že to je
- 1:35zajímavé a obecně, ale že třeba ta tvoje zkušenost, kterou už
- 1:41jsi měl. Už vlastně na střední škole.
- 1:45Mi přijde vlastně tak zajímavá a naštěstí dneska vlastně
- 1:49teenageři takovou situaci ne, ne, neprožívají, takže trochu
- 1:54jakoby připomenout, co to znamená být.
- 1:56V 70. Letech mladý člověk, který měl
- 2:00chuť žít svobodně. Tak jestli byste nám mohl třeba
- 2:02jakoby popsat trochu a co se tehdy vlastně odehrávalo na
- 2:07střední škole? Protože tys tam měl takový jako
- 2:09zajímavý vývoj AI konflikt, vlastně z vedení té školy.
- 2:14Ono je to na já se pokusím to říct ve zkratce, proč by to bylo
- 2:17samozřejmě dlouhý na dlouhý povídání, tak jako v 15.
- 2:21Letech jsem nebyl žádný velký rebel a žádný velký svobodný
- 2:24duch a vlastně jsem nad tou situací neměl nadhled, ale
- 2:28naštěstí mě do toho říkám. Naštěstí v uvozovkách mě do toho
- 2:32zasvětila střední škola, kterou jsem navštěvoval.
- 2:35Jmenovalo se to střední škola průmyslová.
- 2:38Petra, střední škola strojní a železniční.
- 2:41A já jsem studoval oboj obor strojní a vlastně jsem měl
- 2:46štěstí, že když mi bylo 16, nastupoval jsem do druhýho
- 2:49ročníku, tak přišli takoví ti normalizační změny.
- 2:52Předtím tam byl takovej velice slušnej ředitel velice otevřený
- 2:55IV 1. Ročníku, takže tam sem žádný
- 2:57konflikty neměl, ale do druhýho ročníku tam jmenovali ředitelé
- 3:00plukovníka české armády, který ho vyhodili z vojenský akademie.
- 3:05Dneska by se řeklo harašman za za obtěžování žen, a to byl
- 3:09prostě blbec. To byl blbec, který vlastně
- 3:12neměl v hlavě nic jinýho než jakousi ideologii komunistickou
- 3:16ideologii. Ale ještě takovou tu v tom
- 3:18nejprimitivnějším stylu taková, která vytvářela vlastně pro ty
- 3:23studenty, nejen pro mě pro ty studenty, takový ten denodenní a
- 3:26hloupý, ani ne útlak, ale dělat věci, který který dělat nechtěli
- 3:31do každý hodiny. Když přišel tak podávat hlášení
- 3:34soudruhu řediteli třída est je a je nastoupena k vodině občanské
- 3:38nauky. A navíc nás teda učil občanku
- 3:41absolutně nevěděl nic ani u občanské společnosti a nic o
- 3:45fungování třeba demokratického státu, nic o filozofii.
- 3:49To znamená, že z něho vypadávali fráze.
- 3:52No a takže to byla 1 záležitost? Já jsem jako hodně četl a už
- 3:58někdy v 7 v 17, protože ještě v těch 70 letech se to dalo sehnat
- 4:02jsem se začal s potkávat s knihama a dneska tak trochu z
- 4:07nevyčerkama třeba jean paul sater na mě tehdy hodně
- 4:09způsobil, ale ber kam existencialist.
- 4:11Hodně jsem četl Samuel backett a tak dál a najednou to, co jsem
- 4:16se dozvídal jsem si číst i nějaký filozofický knihy a to,
- 4:19co jsem se dozvídal, bylo ve velmi příkrém rozporu.
- 4:22To, co vlastně s tím? S tím jsem se dennodenně denně
- 4:25potkával v tý v tý škole a to byly takový ty ty drobný
- 4:30přiznávání poslušnosti tomu tomu režimu chtěli po tobě, aby si
- 4:35vstoupil do socialistického svazu mládeže.
- 4:38Chtěli takový ty ty drobný záležitosti vykazovat nějaký
- 4:43činnosti, který byly absolutně nesmyslný, ale které se daly
- 4:46vykázat jako podpora komunistickýmu režimu a tak dál
- 4:49a. Mně se to zdálo.
- 4:50Za prvé se jim do toho nikdy nechtělo a zadruhý.
- 4:52Jestli jsem nikdy nevstoupil a 100 zdálo se mi to, zdálo se mi
- 4:57to divný, ale přiznám se, že jsem o tom až tak moc
- 5:01nepřemýšlel. Podstatný bylo podstatná.
- 5:05Tehdy byla pro mě věta v těch 17.
- 5:06Kterou jsem se dočetl ona je v knize bytí a nico to je.
- 5:10Já nevím, jestli teda tak jam paul nevím, jestli ta kniha byla
- 5:13tehdy přeložena už celá. Já jsem se k tý větě o svobodě
- 5:18dostal v nějakým článku. A žambor sad říkal v podstatě
- 5:21něco, co mě v těch 17 ohromilo, že svoboda je právo.
- 5:27Svoboda je možnost, pardon svoboda je možnost se kdykoliv
- 5:30rozhodnout. V každé situaci i na popravčím
- 5:33před popravči se tou má člověk právo se rozhodnout.
- 5:37To je 1. Část tý věty a 2 věta 2.
- 5:39Část je možná důležitější, že za každé to své rozhodnutí nese
- 5:43odpovědnost. Ale nejen tu odpovědnost, kterou
- 5:46je schopný dohlédnout. Já se teď rozhodnu, že ti něco
- 5:48řeknu a budu vědět, jak to poslouchá, až ale i jak to bude
- 5:51pokračovat dál. Jak si s tím ten svět, do
- 5:55kterýho se to mý rozhodnutí dostane?
- 5:56Jak si s ním poradí? Já jsem si uvědomil, že vlastně
- 5:59mí rozhodnutí jsou pro ten svět. Jaksi důležitý, že působí
- 6:06takovým tím mávnutím. Křídel motýrána různý burzy, že
- 6:09tu prostě tuhle možnost má. Nepřesňoval jsem se, ale
- 6:12zjišťoval jsem. Zjistil jsem, že to tak funguje.
- 6:15Ano, a to bylo s to. Bylo strašně důležitý a nemůžu
- 6:18říct, že jsem hned podle tohohle začala žít, že jsem začala
- 6:21zkoumat svý svý jednání s nějakým morálního hlediska, ale
- 6:25najednou jsem si uvědomil ten příkrý rozpor ne už toho tý
- 6:30komunistický školy a toho fakt fakt jakoby.
- 6:34Velmi přísného. Idiotského ředitele ale můj
- 6:38vnitřní rozbor rozpor že vlastně studuju školu, ve které více či
- 6:43méně dělám drobné ústupky, které dělat nechci.
- 6:48A vlastně už někdy v těch 17, 17 a půl letech jsem se začal
- 6:53rozhodovat, že to vlastně co mám udělat, abych, abych se nemusel
- 6:58jakoby každodenně ponižovat nebo as, nebo abych se nemusel pod
- 7:02nějakejma hloupejma záminkama tomu ponižování vyhýbat ně
- 7:06vychcaně. Já se omlouvám za to slovo AA
- 7:09vlastně mi došlo, že jediný jediný, co může být tak, že budu
- 7:12dělat to. Co nějak ze svýho pohledu?
- 7:17Uznám za jak použiju silný slovo a tady jsem tak nevnímal
- 7:20spravedlivé, svobodné. No a tady tenhle rozhodování
- 7:24opravdu trvalo dlouho. Já s jak jsem četl ty knihy, tak
- 7:28jsem si představoval, že teda dostuduju.
- 7:31Nebudu dělat vůbec nic v oboru, že půjdu dělat někam nočního
- 7:34hlídače. Představoval si, že budu třeba
- 7:37hlídat něco VV nějaký v nějaké galerii.
- 7:40No ale samozřejmě tady tyhle mý představy tyhle mí představy
- 7:45nějak. Tak ten život úplně překonal.
- 7:48Potom seš najednou dospělej je ti 18 let.
- 7:50Chodíš na školu, která po tobě pořád něco chce, zakazuje těmi
- 7:54dlouhý vlasy. Zakazuje ti poslouchat tuhle
- 7:56hudbu, zakazuje ti poslouchat tyhle knihy?
- 7:59Už jsem začínal mi zkušenosti s policií, která mě třeba zadržela
- 8:02zjistit, takže jsem měl nějakou knihu dlouho zjišťovali, kde
- 8:04jsem ji vzdal a tak dál prostě. A zjistil jsem, že vlastně s tou
- 8:09společností tím tímhle způsobem nechci mít nic nic společného.
- 8:14A tak se to potom prostě seběhlo a já jsem se těsně před před
- 8:17maturitou, když jsem si uvědomoval, že vlastně dělám
- 8:21totéž, co dělají těmi spolužáci, kteří přiznávali, který dělali
- 8:24ústupky tomu tomu režimu. A vlastně jsem zjistil, že tu
- 8:29maturitu nechci udělat, že to bude důležitý krok, že to bude
- 8:32můj důležitý vzkaz tomu tomu okolí, že s tím systémem nechci
- 8:36mít nic společného. Ale pořád to byla nějaká velmi
- 8:40osobní, velmi velmi vnitřní rozhodnutí, které vůbec
- 8:44nedokázalo dohlédnout. Jako roli to bude hrát v tom
- 8:49systému, ve kterém jsem žil. A ty jsi tehdy vlastně sepsal
- 8:54takový jako dopis, jestli si to dobře pamatuji, co jsem četl.
- 8:57Teda nevím, že bych si pamatoval to, protože jsem tam nebyl.
- 8:59Samozřejmě ale, že jsem sepsal dopis nějaký jakoby prohlášení,
- 9:03které jsi přidal k tomu řediteli, nebo tak nějak.
- 9:05Ale to bylo vlastně trošku trošku komický.
- 9:07Když já jsem odcházel před tu maturitou z tý školy, ty
- 9:11podrobnosti nebudu říkat. Tak on najednou zjistil, jako
- 9:14že. On mě nemohl vyhodit.
- 9:19On chtěl vyhodit, ale nemohl ně vyhodit, a tak říkám, musíš
- 9:22požádat ty kámy, musíš požádat sám.
- 9:25No a já, protože to bylo v době, kdy, kdy probíhaly helsinský
- 9:30jednání. Kromě jinýho o lidských právech,
- 9:33tak se mi to tak nějak vybavilo a napsal jsem důvod, proč
- 9:37opouštím tu školu, že že tahle škola prostě a tenhle stát
- 9:41porušuje lidská práva, že jsem vůbec neměl ponětí.
- 9:44Jakej to může mít dopad, nebo nemůže se mu odevzdat?
- 9:47A to byla můj poslední 5 minut v tý v tý škole.
- 9:51Odešel jsem s tím, že jsem, že jsem svobodnej, ale neuvědomil
- 9:55jsem si, že tím dopisem vlastně rozjíždím něco, co co jsem
- 10:00opravdu nedokázal, dokázal dohlédnout.
- 10:02Já jsem si představoval prostě, že teda skončím.
- 10:05Najdu si nějakou tu práci, jak jsem si představoval nějakýho
- 10:08hlídače? Budu se věnovat knihám, budu
- 10:10zkoušet psa, budu dělat tady tyhle záležitosti.
- 10:14No jenže tejden na to mi přišli povolávací rozkaz na
- 10:18dokumunistický armády jsem nechtěl nastoupit, takže 1 věc,
- 10:22která která byla, že jsem fingoval sebevraždu.
- 10:26Abych s abych se ty vojně vyhnul na základě tý fingovány
- 10:30sebevraždy, jsem skončil v psychiatrické léčebně, což byla
- 10:331 z mých nejlepších zkušeností z těch 70 let.
- 10:37Tehdy tam byl ještě osvícení lékaři se, kterýma jsem mohl
- 10:41mluvit o spoustě věcech, které mě později později někam někam
- 10:44nasměrovali, ale hlavně jsem se vyhnul tý vojně, a tak jsem si
- 10:49říkal, jako ono to trvalo teda na nějak nějakou dobu.
- 10:52No a. Našel jsem si práci, dělal jsem.
- 10:56Dělal jsem ve skladu nábytku, tam jsem dvakrát způsobil
- 11:01takovou takovou revoluci. Třeba jsem odmítl vstoupit do
- 11:04roh AA to bylo komické. Oni tak jako my na.
- 11:08To nic nedaj pro mladší by si. Odborové hnutí i něco, co bylo
- 11:12ja, jaksi povinné, byly to odbory bylo.
- 11:15Bylo to víceméně povinné. A to, který do toho vstoupil,
- 11:20tak ono to mělo takový ty komunistický výhody, že třeba
- 11:23dostal stravenky, za kterou si mohl koupit.
- 11:25Ono to funguje i dnes. Levněji nějaký oběd nebo
- 11:28svačinu, nebo něco takovýho? No, ale jako bylo to ROHA,
- 11:30nechtěl jsem tam být, takže jsem tam nevstoupil, ale asi po 6
- 11:35měsících. Jsem se podíval na výplatní
- 11:38pásko. Zjistil jsem, že mi, že mi
- 11:40strhávají jaksi příspěvky na to ROH, to by bylo asi 20 korun,
- 11:45což je neskutečně pobouřilo a shodou okolností to bylo v době,
- 11:49kdy se konala taková celopodniková.
- 11:53Oslava předvánoční a byly tam prostě vedení toho AA tak jsme
- 11:59se tam bavili a byla tam nějaká debata a já jsem jí tam říkal,
- 12:02no ale já tady platím. Příspěvky ROHA on říká, no tak
- 12:07soudruhu, to je v pořádku. Já jsem říkal já roh nejsem,
- 12:10nechci tam být a chtěl bych ty peníze nazpět a chtěl byste mě
- 12:13vyškrtli AA. Jako to nám narušíte jednotnou.
- 12:18Všichni jsou tady VROH. AA to nám narušíte a to vám
- 12:21nemůžeme dovolit a to si rozmyslete.
- 12:23My vás taky můžeme vyhodit a tehdy se stala jakoby věc, která
- 12:26mě do budoucna života povzbudila.
- 12:29Já jsem tam pracoval s různými stěhováky a řidiči a tak dál.
- 12:33A oni se tehdy ozvali, oni to chtěli říkat, jestli nechci být
- 12:36vero h, tak ho tam, tak ho tam nelačte a jestli ho tam budete
- 12:40tlačit, tak my vstoupíme taky za roh.
- 12:41A tohle se odehrálo během 10 minut, a to vedení toho podniku
- 12:46kapitulovalo. Vrátili mi peníze za ty
- 12:48příspěvky a nebyl jsem tam. A tehdy jsem si po poprvé
- 12:51uvědomil, že ten můj život není jenom ta vnitřní svoboda.
- 12:55To, o čem uvažuju ale že vlastně mám možnost možná i sílu.
- 13:02Věci, které se mi nezdají být spravedlivé, které se mi zdají,
- 13:06že jdou proti svobodě, že mám možnost, je ovlivnit a že
- 13:09dokonce i ta společnost, která se zdála naprosto netečná, která
- 13:13se zdála, že si tady tohle všechno nechala líbit, se
- 13:15dokáže. Ozvat, když je přesvědčím, že
- 13:19to, co dělám, myslím tak nějak pravdivě, skutečně je to myslím
- 13:23vážně. To je úplně úžasný.
- 13:24Ano, jako fakt obdivuju jako mladý kluk ještě třeba zmínit,
- 13:28že vlastně všechno se to odehrávalo vlastně jako na malym
- 13:31městě, kdy všechno jakoby těší, ale tys to měl vlastně těší
- 13:35ještě v jedný věci, protože jsem si přečet, vo čem jsme se teda
- 13:38nikdy nepovídali a že tvůj táta byl ve straně.
- 13:42Tam mě zajímalo, jak on na tohle to úplně všechno jako reagoval i
- 13:45na tu školu, že nebudeš maturovat a tak.
- 13:48A jako zase já použiju stejnou větu, kterou se říká předtím to,
- 13:53že byl můj otec ve straně, byla pro mě vlastně velká velký vhled
- 13:58do toho systému. Straší mě to svým způsobem
- 14:00pomohlo, ne že by mě on pomáhal, ale já jsem si uvědomil, co to
- 14:04ten komunismus je. Můj otec byl do roku 70
- 14:07normálním řadovým komunistou, někdy od roku třiapadesát tam
- 14:11vstoupil nebo možná dvaapadesát jako tmavej kluk a nikdy se
- 14:15nijak neprojevoval, což samozřejmě v době normalizace
- 14:17zjistili, že že tam mají najednou člověka, který ani
- 14:21nebyl proti vstupu. Sovětských vojsk nebo vojsař jak
- 14:25té smlouvy na české území, který je prostě normálně, tak mu
- 14:28nabídli. Aby vystudoval vysokou
- 14:31univerzitu marxismu lenismu leninismu, což byl takovej kurz
- 14:34pro pro komunisty, kteří tehdy mohli na základě tady tohohle
- 14:39udělat kariéru AAA instalovali je do vysokých postů.
- 14:44No můj otec to absolvoval, stal se náměstkem velkýho velkýho
- 14:50okresního podniku masokombinátu, ale hlavně se stal členem.
- 14:55Revizní komise. Což byli komunisti, kteří měli
- 14:58neuvěřitelný vliv, že z nich strach, protože oni mohli kam
- 15:02kamkoliv přijít a vlastně cokoliv zkontrolovat.
- 15:05A jako ty jejich nástroje v kurzu nemusely být pravý.
- 15:08To se dalo zneužívat. To to bylo fascinující.
- 15:12No a tak pan můj otec pracoval, ale já jsem ho viděl doma a já
- 15:16jsem ho viděl z tý 2 strany. Já jsem viděl, že udělal
- 15:19kariéru, ale zároveň jsem viděl, že se vlastně.
- 15:25Jakej strach mu to přináší? On mi 1 říká.
- 15:27Hele jako, nemysli si, že já mám ty život jednoduchý jako ta
- 15:31komunistická strana tam jsou a oni po tobě jdou rozumíš, oni se
- 15:36tě budou snažit zničit, já to mám taky těžký ten život, já
- 15:39jsem říkal, no já ho těžký nemám, ale jako tak, proč tam
- 15:41seš, když když se bojíš? No a začal jsem si uvědomovat,
- 15:44že můj otec je vlastně každodenně musel ohlížet přes
- 15:48rameno, ať už teda z objektivních důvodů, nebo jenom
- 15:51proto, že měl nějakou paranoiu. Protože měl strach, že ho chce
- 15:54někdy někdo zlikvidovat, taky to tak dopadlo, teda později.
- 15:58Když už jsem nebyl doma z tohodle místa ho vyhodili,
- 16:01protože on dostal nějaký balíček, masakil a půl,
- 16:05nezaplatil ho, a když ho odnášel, tak na vrátnici už na
- 16:07ní byli připravení. Zabavili mě to a vo tohle místo
- 16:10přišel, takže zas je komický konec.
- 16:12Takže vlastně. On nějak já si myslím, že měl v
- 16:16sobě nějaký jistý pocit v jiný. Nebo zklamání, tak mě do toho
- 16:21života moc nekecal. On se snažil mi říct jako já
- 16:24nevím, neodporuj tomu řediteli, prostě to je lepší mlčet.
- 16:28Takový takový ty hloupý poučky ale jako netlačil na mě.
- 16:32Když jsem z tý školy odešel, tak si vzpomínám, měl jsem trošku
- 16:35strach mu to říct, ne, že tohle prostě, že se ho to nějak dotkne
- 16:41a přišel jsem domů a říkám, hele, skončil jsem a on tak jako
- 16:45pokrčil rameny a říkali to tvoje tvoje rozhodnutí a už to bude
- 16:49tvůj tvůj život. A já s tím už nic nic nenadělám,
- 16:53což jsem tehdy, což jsem tehdy ocenil, že neudělal žádný scény
- 16:58a že vlastně ten den to bylo někdy v červnu 74.
- 17:02Že ten den se naše cesty rozešly v tom smyslu, že že vlastně
- 17:06nikdy, přestože dál ještě než o víkendu, což třeba bylo 5 let.
- 17:11Nikdy do mýho života nezasahoval, nikdy se nesnažím
- 17:14do mě nějak chránit. Nikdy se mě nesnažil dostat
- 17:17nějaký z nějaký šlomastiky, ale ten obraz toho zlomenýho člověka
- 17:24vystrašenýho člověka, který prostě má dennodenně strach, co
- 17:27se mu stane, prostě, když udělá něja nějakou chybu, protože ti
- 17:31soudruzi ho můžou zlikvidovat jako ten ten mě o tom režimu
- 17:35řekl jako mladým klukovi. Myslím, že víc, než kdybych četl
- 17:38tehdy nějaký nějaký analýzy toho, jak komunistický režim
- 17:42funguje. Jak vedli potom vlastně ty tvoje
- 17:46cesty k tomu undergroundu pak disentu, jak se to vlastně
- 17:51stalo? Jako ono já jsem si ji vlastně
- 17:55ani nemusel vybírat. Ten režim tě tam vlastně
- 17:58přivedl, jako pokud pokud bych to nevzdal a řekl, nevrátím se
- 18:04do vaší náruče milý režie, tak. Tak vlastně tam tam nebylo jiný
- 18:10východisko. Já si přesně pamatuju, to bylo
- 18:1210 měsíců po tom, co jsem odešel z tý z tý školy, a to už jsem
- 18:16skončil jako. V jako ten dělník v tom skladu a
- 18:21stopoval jsem někam v brně a stopoval jsem před bohunickou
- 18:25vazbou věznici a ta viděl jsem ji poprvé v životě a působilo to
- 18:30naprosto děsivě. Vysoký zdi zamřižovaný ok a
- 18:33říkal jsem si tam se v životě nechci ocitnout.
- 18:36Za 14 dnů jsem tam byl zavřené, prostě mě zavřeli, ale zase
- 18:41sešli se okolnosti. Já jsem samozřejmě v tu dobu už
- 18:44byl na tý jižní Moravě relativně známá známá persona už mě tam
- 18:48zabavovali nějaký. Textík a básně, který jsem psal
- 18:51a docela často mě zatýkaly a pouštěli.
- 18:54Takže takže tady tohle bylo AS? Sešli se tam tehdy několik věcí.
- 18:59Já jsem těsně před tím, než mě než mě zavřeli.
- 19:04Tak tak jsem odešel ze zaměstnání a nebyl jsem zamě
- 19:08zaměstnanec asi 14 dnů paragraf příživnictví, což byl, což bylo
- 19:12obrovský kladivo, komunistický kladivo prostě na lidi, jak si
- 19:16je udržet v pozornosti, byl zákaz.
- 19:18Nepracovat, musel jsem pracovat, což bylo trošku absurdní,
- 19:22protože zase tě moc do moc zaměstnání nechtěl, nechtěli
- 19:25vzít. Tohle.
- 19:29Tohle za pár dní za 2 v šestasedmdesátým se rozjela
- 19:32akce. Stb o závadné mládeži bylo to
- 19:36teda ono se to rozjelo předtím, ale těsně před tím zavřeli lidi
- 19:40kolem plastik people Martiny Ivana jirouse další a.
- 19:47Tehdy mě zatkli, jak sem později zjistil, bylo to na nějaký udání
- 19:51a to teď není podstatný, ale v každým případě při těch
- 19:55výsleších ji ani moc nezajímalo jako co dělám, nebo ne, nebo
- 19:58nedělám. Oni věděli, že maj zásoby.
- 20:01Blážnictví, ale začni mi nosit fotky, prostě plastiku a
- 20:05různejch disidentů, jestli je známá, koho jsem viděl tak řadu
- 20:08lidí, ani jsem nevěděl, jakože jsou to oni.
- 20:09Jsem znal a ale jako tak víceménně jsem mlčel při tom
- 20:13výslechu a. Oni věděli, že mají oběť, kterou
- 20:19můžou někde někde vykázat. Tak mě vzali do vazby a celkem
- 20:22absurdního obvinili z pašování drog.
- 20:26Jako v Česku pašovat drogy, jak jsem později zjistil, tak zase
- 20:29sehnali nějakou výpověď, že jsem využíval nějakou mrtvou schránku
- 20:32na hřbitově v Břeclavi. Každé mě měli převážet z
- 20:37Rakouska nějaký drog. Já jsem měl distribuovat úplná
- 20:39kravina. Jako samozřejmě ani v tom
- 20:41komunistické, ani ty komunistický prokurátoři.
- 20:43Tady tuhle kravinu nedokázali zpracovat, takže jsem byl
- 20:46odsouzený za nic, ale v té vazbě jsem strávil skoro 6 měsíců.
- 20:50Což je strašně dlouhé jako. Bylo to, bylo to v.
- 20:53Bolševický vazbě ty jo. Bylo to VV jednadvaceti.
- 20:56Měl jsem výhodu, že jsem vlastně neměl žádný závazky.
- 20:59Byl jsem sice spoustu přátel a známejch a neměl jsem.
- 21:02Neměl jsem děti manželku, neměl jsem přítelkyni, takže VV tomhle
- 21:06jsem byl svobodnej to zaprvý zadruhý.
- 21:09Samozřejmě do šokuje zavřou tě do místnosti, která má 2 a půl
- 21:13krát 4m. A může vás tam být až 5, ale
- 21:18dveře jsou zavřený. Ty tam trávíš prakticky celý den
- 21:22se 4 třema 4 5 podle toho kolo nás tam bylo lidma tady na týhle
- 21:26cele na tym malým prostoru a nesmíš si sednout na postel.
- 21:29To znamená, že ti ještě ten prostor omezí.
- 21:31Jsou tam takový maličký stoličky tam byly na kterejch se teda
- 21:34dalo sedět, nesmíme si tam nic reálně.
- 21:37My jsme myslím, teda třeba tajně vyráběli z chleba z kostky a to
- 21:40nám vždycky vybavili, takže v tomhle smyslu to bylo jakoby.
- 21:46To působilo krutě. Ale na mě absurdně ne a já si
- 21:50ten de okamžik si opravdu pamatuju.
- 21:52Bylo to asi týden potom, co jsem v tý vazbě byl a na vycházky se
- 21:56chodilo denně třeba na čtvrt hodiny a říkalo se tomu ten
- 21:59letníky. Byl to takovej čtverec.
- 22:01Uprostřed dvora tý věznice a ten byl rozdělený vysokými zdmi na
- 22:0810 míst a vždycky tu 1 celu vyvezli.
- 22:10Vyvedli do toho 1 trojúhelníku, kterým já malej a tam jsme
- 22:14chodili s rukama za zádama. Nesmíme mluvit, nesmím mluvit tu
- 22:19čtvrt hodin, pak nás zase odvedli od ordinacelu a.
- 22:23Já si vzpomínám, že oni asi věděli, že na ty celé nemáme
- 22:26cigarety, tak tam ten bachař, co byl tam nahoře, hlídal tak tam
- 22:30kouřil a házel nám cigarety. Naschvá nasval do toho a mě to
- 22:34připadlo v ten okamžik tak směšný, jako jak mu to připadlo,
- 22:38jako že nás bude trápit nějakýma cigaretama jako pro kuřáky to
- 22:41nebylo úplně příjemný a já jsem si v ten okamžik to byl fakt
- 22:45takovej záblesk a já jsem si uvědomil, že tu vazbu zvládnu.
- 22:49Že i kdyby to mělo trvat 2 roky, že to zvládnu, že jsem
- 22:52svobodnej. Že mně nezlomí, že že je tu
- 22:55něco, na co oni tady těmahle cigaretama a těma drobnejma
- 22:58šikanama, který tam zažíváš. Prostě nemůžu, že že že to
- 23:02nemůžou pohnout, že to je nějaký světlo, který je v tobě je.
- 23:05To je to jako vnímal jsem to jako svobodu.
- 23:08Nevím, co to, jak bych to přesně nazval a dodalo mi to nějakou
- 23:13zvláštní, zvláštní sílu a vlastně ten zbytek vazby těch
- 23:17zbývajících 5 a půl měsíce. Bylo víceméně v pohodě.
- 23:22Jako musím teda říct, že že jistá humanita tam byla, protože
- 23:27mě bylo jednadvacet a seděl jsem v cele, kdy nesměli být starší
- 23:30lidi než třiadvacet let, takže mě tam nemohli dát nějakého
- 23:33padesátiletýho, drsnýho prostě mercidisto fakt fakto, takže v
- 23:40tomhle to byť teda ty týpky, který se tam vystřídaly byly,
- 23:43byly některý divoký, ale. Řekl bych 80% z těch lidí, který
- 23:48se jim tam vystřídalo během tý doby, co jsem tam seděl, byli
- 23:51víceméně nevinný. Nevinný děcka nevinní kluci,
- 23:54který spáchali něco, za co by dneska stíhaní být ani náhodou
- 23:58náhodou nemohli tam třeba patnáctiletý kluk, který byl
- 24:02stíhaný za vydírání, abyste neza vydírání prostě, protože dal
- 24:06facek. Spolužákovi, který vobtěžovali
- 24:09jeho třináctiletou, osahával jeho třináctiletou sestru.
- 24:12No a za todle prostě proto, že no.
- 24:15Působit asi stejný ňákýho funkcionář.
- 24:17Nebude to syn ano byl to, byl to syn funkcionáře.
- 24:19Přesně tak jako ne ten zavřenej, ale ten profackovanej, nebo sem
- 24:24tam taky. V 1 okamžik jsem se tam ocitl
- 24:28sám na tý cele a teď otevře bachař a říká, pane spurný vy vy
- 24:32máte ty drogy a těžký ublížení na zdraví a tak dál a my tu máme
- 24:35takovýho. Neposlušnýho cikána a jako fakt
- 24:39potřebujem ho zkrotit jako tak vám musím dámy jsem čekal
- 24:44prostě, že mě přivedou ňák jako potetovanýho a ten mě přivedli
- 24:48patnáctiletýho kluka vo půl hlavy menšího.
- 24:51Menšího než já a on skutečně jako mohl vyrušovat tím, jako že
- 24:56měl potřebu si zpívat a to se nesmělo.
- 24:59To znamená, že mu jim to zakazovali a měli s ním
- 25:01konflikt. AA my jsme si vzadem vlastně
- 25:03porozuměli. Já jsem pak zjistil, že neumí
- 25:05číst za psát za 14 dnů by spolu na celi sami sami 2 tak jsem
- 25:10těch 14 dnů číst a psát, což ho bavilo.
- 25:13A vlastně jsem se dozvěděli o historii.
- 25:15Která byla hodně smutno, byl čistě li vychovávaný ke
- 25:18kapsářství. V tom v tom svým klanu a tak
- 25:21dál, takže tady tenhle hrozivý cigán, na kterém se teda ti ti
- 25:25bachaři nevěděli rady, byl patnáctitej kluk.
- 25:28A podobný příběhy tam byly vlastně až do konce.
- 25:30No a skončilo to tím, že najednou přišli.
- 25:34Pojďte teď. Teď mě posadili do kanceláře tam
- 25:37a přišla tam prokurátorka, kterou jsem nikdy neviděl, ani
- 25:40ani když mě zavírali a říkala, pane spurný.
- 25:44Jako my jsme zjistili, že už ve vazbě nemáte co dělat.
- 25:47Stíhání bude pokračovat dál a už tehdy neměli vůbec nic.
- 25:50Už tehdy měli jenom před čím příživnictví a máte možnost se
- 25:54rozhodnout, jako můžete potkat na trest.
- 25:56V tý vazbě já si říkám, ne, ne, ne propusti tak mě propustili a
- 26:00to byla poslední věc. To byla poslední věc, která byla
- 26:03spojená tady s touhle věcí. Potom mě nikdy, nikdy, nikdy
- 26:06neodsoudili. A tak dál.
- 26:08Teprve po 40 letech jsem se dostal k někomu papíru a dokonce
- 26:11jsem zjistil, že falšovali můj pobyt ve vazbě, protože i tehdy
- 26:16já jsem to neudělal, ani mě to nenapadlo, protože i tehdy jsem
- 26:19vlastně je mohl žalovat za za. Zbytečný pobyt ve vazbě to
- 26:24znamená, že zjistil, že existuje papír, že množství vazby
- 26:28propustili po měsíci. Takže a ten jsem dostal a ještě
- 26:33shodou okolností. Když jsem dostal, jak se to
- 26:37jmenuje, tak takový to ocenění za orboj proti komunismu AA četl
- 26:41jsem si potom tý jako oficiální papíry, tak jsem dostilil, že že
- 26:44tady tenhle papír skutečně oni někde vyhrabali a že tam měli,
- 26:47že jsem byl ve vazbě ten měsíc, tak jsem tomu musel musel musel
- 26:50upravit. Ale abych se k tomu vrátil jako
- 26:53to vězení, byla fakt skvělá škola v tom smyslu, že jsem si
- 26:57najednou fakt uvědomil tu svojí vnitřní vnitřní svobodu.
- 27:01A paradoxně ještě, když si u toho vězení mnohem horší, byl
- 27:05návrat z toho vězení a těch 1 14 dnů těch 1 14 dnů, který jsem
- 27:10byl, který jsem byl na svobodě. Často čím to?
- 27:14Hele. Přece jenom než mě zavřeli, tak
- 27:17jsi měl trochu delší vlasy a tak dál.
- 27:19A to byla nějaká identifikace. To znamená, že já jsem ho přidul
- 27:22do úplně cizího města a člověk tam potkal nějakou máničku a do
- 27:25jisté míry mohl zkontaktovat, dostat se tam do místní
- 27:28společnosti, mě propustil duhola ostříhaného a já jsem se
- 27:31přestěhoval do Prahy, kde jsem sice znal pár lidí, ale vlastně
- 27:36to bylo na konci šestasedmdesátýho ale vlastně
- 27:39nemáš na něj telefony nemáš nic, tak jsem to v tý Praze.
- 27:43Sice jsem sehnal ubytování u kamaráda, pohyboval tak trošku
- 27:47bezprizorně nebo bezprizorně. Chodil jsem do hospod, kam se
- 27:52chodilo ke sluncům a už nevím, prostě chodím hodně ke sluncům,
- 27:57ale narozdíl od těch mániček, který tam tehdy byly, jsem byl
- 28:00ostříhanej a oni mě neznali. To znamená, že jsem byl
- 28:03podezřelej a vlastně ten těch 1 10 10 dnů.
- 28:09Než než než oni zjistili, kdo jsem AA jak jsem.
- 28:12Bylo bylo takových zvláštně zvláštně tvrdých a zase jsem měl
- 28:15ohromný štěstí. Konečně 100 sedmdesátýho mě
- 28:18propustili. Já jsem se ve vrátil z toho
- 28:20vězení. Opravdu už jsem to měl v hlavě
- 28:22uspořádaný a byla zveřejněná charta. 77, což bylo něco, co mě
- 28:29okamžitě oslovilo. Říkal jsem, byť jsem nevěděl,
- 28:32neznala jsem ho a vůbec jsem tady tady tyhle věci v pod v
- 28:35povědomí v těch jednadvaceti neměl, tak si říkal, to je něco,
- 28:38co co chci udělat. A kdo ti jí dal nebo jak ses k
- 28:41ní dostal? To ti už přesně úplně úplně
- 28:44neřeknu, jako já to mám jako určitě sem ji nedostal předtím,
- 28:49než než než to byl zveřejněný na svobodný Evropě, to znamená,
- 28:52nebo na hlasu Ameriky, to znamená, pravděpodobně jsem to
- 28:55slyšel, že něco takového bylo zveřejněný.
- 28:57Tady tady tady na tom rádiu jenom vím, že a to už bylo v
- 29:00době, kdy už jsem v těch u slunců byl etablovanej jako tak
- 29:04jsem tam přišel a říkal jsem, hele, tady je nějaký prohlášení
- 29:07a já bych to taky rád podepsal. A vzpomínám si, že že někdo
- 29:11říkal jasně. My tady máme, já už nevím kdo to
- 29:13byl a on by měl přijít zítra nebo pozítří, tak přijď jako jo
- 29:18a napíšeš mu ten papír a von odne se tam kam to.
- 29:20No tak tak jsem se rozhodl, že. Druhej den mi zatkli policajti a
- 29:25vypadalo to, že mi vrátí. Vrátí do vazby, tak jsem zase
- 29:28musel si hledat takovou etidu, tak jsem skončil v psychické
- 29:31léčebně v Praze. Přesně převezli mě do mé domy do
- 29:36mé. Domy domácí, psychický, léčebný
- 29:39v Kroměříži. Říkám to proto, protože mě
- 29:41převáželi a taxíkem třeba moje 1 zkušenost v letadle bylo jako i
- 29:45milí ano a tam už zase. A pak jsem zjistil, že že ta
- 29:50psychická léčebna. Pro mě neměla tu pověst, jak má
- 29:53jako psyche. Psychiatrie byla za komunismus
- 29:55zneužívaná jednoznačně, ale já jsem měl to štěstí, že jsem
- 29:59narazil na psychiatrii, který věděli, kdo jsem, na které až
- 30:02tak moc netlačil. To znamená, že pro mě ta
- 30:05přířecká léčebna byla v těch krajních situacích, kdy mi
- 30:09hrozilo zase to zavření, nebo nebo něco, že se tam můžu
- 30:12schovat. A oni už věděli, že se tam
- 30:14schovávám. Po pár dnech mě propustili AA
- 30:16bylo, bylo to vlastně bezvadnej bezvadnej azyl.
- 30:20No takže tak jo, no takže chatu sem v roce 77 nepodepsal.
- 30:27Z Kroměříže mi propustili tehdy asi za 3 tejdny.
- 30:30Ne? To mi bylo asi kratší dobu.
- 30:32Vlastně mě propustili. Ano a.
- 30:37No, já jsem začal tak různě toulat po český republice jako
- 30:40ale ne, ne ve smyslu jako jako čundrák, ale ve smyslu po
- 30:44městech, protože 1 věc a to mi zůstala do dneška.
- 30:48Miluju města chodit po městech, i když tam nikoho neznám
- 30:52pozorovat, to sednout si na na lavičku, vidět, co se co se tam
- 30:55děje, a tak jsem třeba přijel do Olomouce, kterou jsem před tou
- 31:00před tou dobou neznal a seděl jsem tam a najednou tam navážeš
- 31:03nějaký známosti, kontakty, lidi. Lidi se máničky, kteří už měli
- 31:09už měli, už měli kontakt zase na té na ty disidenty, tak jsem se
- 31:14začal dostávat pomalu po malokou k literatuře ke, který bych se
- 31:17asi normálně normálně nedo nedostal.
- 31:19A začal jsem to hodně er hodně číst a 2.
- 31:23Věc, která byla klíčová v tom 7 a 70, že tehdy už jsem znal
- 31:29svoji současnou ženu a její kamarád byl ivan lamper.
- 31:34A ona nás skamarádila to to bylo er ivan.
- 31:38Ivan hamper tehdy měl před maturitou a já jsem byl pro ni
- 31:42prostě povězení AA tady tady ten typ asi asi hodně velkej vzor.
- 31:46Strašně se se mnou jako okamžitě skamarádil.
- 31:49Já jsem najednou zjistil, že mám před sebou člověka, který je
- 31:53velmi sečtěrej, ale hlavně měl způsob humoru tehdy, který mi
- 31:57byl hodně blízký, takže jsem se tehdy s Ivanem zivanem.
- 32:02Jakoby jsme se hodně sblížili. A to bylo ve Zlíně nebo on?
- 32:06Bydlel ve Zlíně moji žena je taky taky ze Zlína.
- 32:09Já jsem sice ten zlín taky občas navštěvoval, ale v tom
- 32:13sedmasedmdesátém jsem opravdu žil.
- 32:15Jako prakticky jsem nepracoval, což bylo velký velký riziko, že
- 32:19mě zase zavřou za to za to příživnictví.
- 32:22A protože už jsem byl zkušenej, tak jsem se dokázal vyhýbat
- 32:24rizikové místům. Dokonce jsem asi 2 měsíce žil na
- 32:27falešnou identitu, měl jsem prostě.
- 32:30Občanku někoho jinýho, na kterou jsem ukradl a kterou mi ten
- 32:33člověk daroval. On tam to nebyla občanka nebo
- 32:35takový náhradní lístek za občanku, který měl prostě
- 32:38platnost a na kterým nebyla fotka.
- 32:40Takže jsem se tím prokazoval tak a tam bylo razítko jako
- 32:43zaměstnání. Takže to.
- 32:47To byl takový, ale ale hlavně jako ten sedmasedmdesátej pro mě
- 32:50v mým životě je to naprosto naprosto klíčový klíčový rok,
- 32:53protože to bylo sbližování, velký sbližování s pražskýma
- 32:56undergroundem s olomouckým undergroundem.
- 33:01Se spoustou lidí. Na Moravě vlastně poprvé jsem si
- 33:04myslím se setkal s Václavem Havlem.
- 33:07O viděl jsem on, že bychom se úplně bavili jako tuším, že jsem
- 33:10někde byl na na nějaký přednášce, který říkal, ale
- 33:14zároveň s zároveň jsem dokázal. Opravdu jako by a vlastně teď
- 33:20jsem si na to vzpomněl, že že že nechápu, že vlastně těch
- 33:24následujících 9 9 měsíců, v který jsem fakt nepracoval, a to
- 33:28už bylo teda na trestnej čin, tak tak na 2 roky do vězení, že
- 33:31mě ani 1 nechytli, že jsem se vždycky, když už mě chytl, tak
- 33:34jsem se dokázal nějak vymluvit nějak k tomu tomu utýct, ale
- 33:37zároveň ten rok byl zasvěcení do do něčeho, což bych sám v sobě
- 33:44popsal jako přerod tý vnitřní svobody.
- 33:46Takový, ty ty ty řekněme třeba náboženský nebo?
- 33:51Mystický do institucionální svobody.
- 33:54Že jsem si tehdy uvědomil. 1 věc měl jsem, já jsem sice tu chatu
- 34:00chtěl podepsat, ještě se k tomu vrátím, ale zároveň jsem v sobě
- 34:03měl pocit, že můj život je do svobodný.
- 34:04Na to, abych ještě musel manifestovat svoji svobodu
- 34:08podpisem charty 77 ale během toho roku.
- 34:13To jsem byl si myslím slovednu, ale na podzim už mě bylo jasný,
- 34:17že ten podpis není jakoby chtění nějaký formální svobody, že to
- 34:22je ohromný závazek, jak jakýsi podpis, že pro tu svobodu
- 34:27ostatních AI třeba institucionální, že budu něco
- 34:30dělat, že jsem se rozhodl něco něco dělat a ten posun byl byl
- 34:34ohromný, že vlastně z toho neosaměli.
- 34:38Měl jsem furt byl v nějaký nějaký komunitě, ale ale
- 34:40vnitřně. Vnitřně vnitřně osamělýho
- 34:44člověka, který si tu svobodu dál po svým, tak se ze mě stal v tom
- 34:47sedmasedmdesátým jakási bytost, která si uvědomila, jak je
- 34:52důležitý pracovat pro ty institucionální změny?
- 34:57Pro tu spravedlnost, kterou jsem vždycky nějak hledal, ale věděl
- 35:01jsem, že že není a že že já vlastně tu spravedlnost jakoby
- 35:05nemůžu prosadit. Já si o ní můžu, můžu myslet co
- 35:07chci, ale že ji prosadím jedině ve spolupráci s těma s těma
- 35:11jinýma lidma. No a ještě k tomu pak už ti
- 35:14dovolím dát otázku. Ještě k tomu dodám, jako že že
- 35:17samozřejmě potom už jsem jsme začali žít se svojí ženou a na
- 35:20podzim se v sedmasedmdesátým a začátkem roku 78 jsme se vzali.
- 35:25Už jsme čekali, čekali dítě a mně bylo jasný, že vlastně
- 35:28skončila ta fáze toho toho v uvozovkách, hledání toulání, že
- 35:33tu je, že to bude dítě, takže jsem začal bydlet.
- 35:38Ve Zlíně. S manželkou byl tam ivan a
- 35:41vlastně jsem se seznámil s tou s nízkou komunitou standarda 9.
- 35:45Bedřich koutný tehdy a tak dál, kteří něco něco dělali.
- 35:48AV tom, 78. Jsem vlastně stoupl ten divokej.
- 35:53Divokej život, kterej trvá 3 roky.
- 35:56Když se na to ohlížím, tak mám pocit, že trvá 10 let.
- 35:58Kdykoliv jsem to prožil AA tím, že jsem měl dítě.
- 36:03Musel jsem začít chodit do práce, což bylo teda strašně
- 36:05těžký vůbec jakoukoliv práci najít.
- 36:09Tak takže že opravdu bude dost času dělat ty věci, který který
- 36:14jsem považoval jakoby za důležitost, znamená přepisovat
- 36:17nějaký přepisovat zprávy o nevím, jestli existuje, ale
- 36:23určitě info a tyhle věci AA do toho dne myslím jakoby dost
- 36:28navezl ty hedy ivan lamper. Já bych to asi dělal tak jako
- 36:31tak, ale ivan byl v tomhle daleko, abych to řekl
- 36:33systematičtější a logičtější. Takže vlastně v tom Zlíně.
- 36:37Je to hodně hodně provázel a myslím, že zlín se stal 1 z
- 36:41jaksi na počet obyvatel nejdůležitějších disidentských
- 36:44měst prostě protože ivan měl tehdy opravdu velkou velkou
- 36:48chuť, velkou motivaci. A velkou přestavbu o tom, jak by
- 36:51to mělo vypadat. Jado řekni mi jako já si úplně
- 36:53umím jenom představit, že v tu dobu já jsem se narodil.
- 36:58Rok 77 jasně charta říkáš našel sis jako vnitřní svobodu,
- 37:02nicméně prostě pořád mladej kluk.
- 37:06Režim u, který bylo jasný, že nedá ani milimetr nic, se
- 37:09neposouvá k lepšímu nic vlastně furt jenom přitahuje.
- 37:14Jak v takovou chvíli si mladej kluk udrží naději?
- 37:20A chuť er jako v tom setrvat nevzdat to to to muselo být
- 37:26strašně jako náročný. I když si člověk najde jako tu
- 37:29vnitřní svobodu. Ne jako ta spojení ti vnitřní
- 37:32svobody s tou dobrou komunitou. A ze schopnosti s tou komunitou
- 37:37a nejen s ní komunikovat je je hodně silný, hodně silný základ
- 37:42pro pro tuhle naději, ale já tady fakt použiju to havlovský,
- 37:47že naděje není. Není představ, že něco dopadne
- 37:50dobře, ale že to, co dělám, že má smysl a já jsem si fakt
- 37:54uvědomil, že to, co dělám, že má, že má smysl AA možná možná,
- 37:58kdybych nebyl ženatý a nenarodil se nám eva jako 1 1 dcera.
- 38:03Že by to, že by ten můj vývoj šel někam jinam, že bych možná
- 38:07to, ale tím, že jsem měl to dítě a vlastně jsem.
- 38:11Pro mě to dítě mít, dítě byl vlastně nějaký vnitřní sen,
- 38:15vůbec nevím proč. Jako vod 20.
- 38:17Takže když se narodila, takže vlastně jsem se jí hodně věnoval
- 38:20hodně. Hodně doma hodně.
- 38:23Vlastně jsem se snažil být s tou rodinou a to všechno dohromady
- 38:26mě tak nějak jako po těch v těch boří, letech bych řekl,
- 38:29uklidnilo, umravnilo AV těch letech úplně nemyslíš na tu
- 38:36budoucnost? Já jsem dělal nějaký věci, který
- 38:40jsem dělal, ale upřímně řečeno. Nemyslím si, že až do
- 38:46devětaosmdesátýho, že bych věřil, že se ten režim nějak
- 38:49změní? Já jsem viděl 1 věc, že nechci
- 38:51migrovat, že emigrace je prostě pro mě není.
- 38:54Není rozhodnutý, že jsem nějak svázaný se všemi těma lidma,
- 38:58který jsem během těhle poznal a byli strašná spousta AA ta
- 39:01komunikace byla zajímavá, takže, takže to bylo dobrý a 2 výhoda
- 39:06byla. To to bude znít absurdně a potom
- 39:10jsem v životě málem odnesl a do hospody.
- 39:12Jako nebyly sociální sítě, lidi se nemohli scházet v nějakých
- 39:16svých vlastních klubech společnostech.
- 39:19Jediný, kdy člověk mohl jakžtak svobodně tehdy probírat.
- 39:22I tyhle tyhle věci byly hospody a my jsme sice měli takovou
- 39:26svoji, jakože disidentskou hospodu, kam teda s tou hodili
- 39:29estébáci, což bylo absurdní, ale.
- 39:33Jako tím, že já jsem pracoval tehdy zase jako pomocní
- 39:36úředníků, takže jsem poznal úplně jinou komunitu a přišlo
- 39:39komunitu. Jsem potkal takový.
- 39:41Takový ty máničky lopaty a zase se s nima bavil a najednou já
- 39:45tady nebudu říkat, že jsem je učil.
- 39:46To by znělo příliš příliš odvážně, ale bavil jsem se s
- 39:51nima a do dneška si pamatuju na některý lidi, který jako jako
- 39:55máničky tehdy tady z týhle z týhle komunity tak zajímalo
- 39:59prostě mít ty dlouhý vlasy, mít holky chodit na nějaký na nějaký
- 40:02povolený big bigbít, a to bylo tak opice, to bylo všechno tak
- 40:05najednou. Taky začali zjišťovat, že ten
- 40:08svět je jinej. A jako třeba tady z těhle lidí
- 40:12se potom ve Zlíně stala taková ta, jak bych to nazval takový ty
- 40:16dělníci disentu oni nepodepsali charty, oni se nepodepsali
- 40:20petice, ale třeba za mnou přišel.
- 40:22Já jsem říkal, potřebuju přepsat, tady tohle nemáš
- 40:25někoho, kdo to přepíše. A pak jsem zjistil, že asi 4
- 40:28nebo 5 z těhle lidí jako tyhle věci skutečně přepisovali.
- 40:32Dělali je bez nějakýho nároku, jako nikdy se k nějakým
- 40:35disidentům. Nehlásili, že tahle šedá zóna,
- 40:37že byla zajímavá. Takže to prostě.
- 40:41Hele já jsem četl někde že v tom Zlíně, ty jsi někdy zmiňoval?
- 40:44Myslím, že v nějakém rozhovoru, že tam bylo plus mínus nějakých
- 40:4712 estébáků a jak to bylo menší město, tak si jako že znal a oni
- 40:50dělali tebe. A teď já trochu skočím v čase,
- 40:53protože mě to jenom zajímá, jako je rok 89 je revoluce.
- 40:57Potkal jsi potom někdy ty ty estébáky, nebo měl jsi chutě
- 41:01nějak jakoby potkat? Já jsem potom už potkal tolik
- 41:05esteláků. Tady je tady v Praze, že
- 41:07tydlecty jsem neměl chuť poznat. Já musim říct, že mě zlínský.
- 41:11Já jsem byl ve Zlíně na 1. Výslechu, potom jsem měl pozvaný
- 41:15na 2. To byl den před vánocema a to
- 41:17evidentně se jim nechtělo jakoby zahazovat čas.
- 41:19Já si musím jet nakupovat dárky, nebo co tak mě propustil.
- 41:22Já jsem si je teda potom přestěhoval, potom po tom
- 41:25výslechu a tu jsem měl naplánovat do Prahy, takže se mi
- 41:28sperimetru zmizel. Celkem absurdně jsem potkal 1
- 41:32estébáka z nich, kterýho si z tý doby pamatuju a je to asi 6 let
- 41:36nazpět. To jsme s Ondřejem kundrou psali
- 41:38článek vo Trumpovi, protože zlínská stb s teda pracovala na
- 41:43tom. Sledovala jeho 1.
- 41:46Manželku Ivanu Trumpovou. Spolupracovala SJZD Slušovice AV
- 41:52tom článku jsme psali a to je poměrně známá záležitost, že za
- 41:54Trumpem devětaosmdesátým byli jako za investorem.
- 41:57Šéf je z jd Slušovice čuba a jeho 2 blízcí spolupracovníci a
- 42:02tenhle estébák to měl celý pod dohledem a on se mi ozval sám a
- 42:07několikrát jsem se s ním s ním sešel a je to furt duchemest
- 42:10trébák. A, měl jsi někdy tys no jako
- 42:14předbíhám pocit chuť na nějakej revanš někomu z tý
- 42:20předlistopadový éry? Ne neměl vlastně úplně jakoby
- 42:28jakoby největší nechuť nebudu říkat nenávze.
- 42:30Nechuť jsem cítil k tomu řediteli tý střední školy.
- 42:32Jsem celkem logická a vím, že že takovej třeba v tom vězení jsem
- 42:37občas na něj vzpomínal, jakoby opravdu opravdu ve zlém, ale
- 42:41když jak bych to řekl, jako když žiješ v tom v tom systému a kde
- 42:47tě jakoby nepotkávají furt dobrý věci jako tím tím, že jsem byl
- 42:50svobodnej, že jsem něco dělal, neznamenalo, že na mě někde v
- 42:54zaměstnání netlačili něco nechtěli.
- 42:56Oni časem pochlubili, že stejně s tím s tím nic s tím nic
- 42:58neudělají. Naučí se s těmi situacemi žít,
- 43:03nebo já jsem se s nima naučil žít způsobem, že jsem je vnímal
- 43:07jako aj ty lidi i tu komunitu tady tuhle nepřátelskou těch
- 43:11komunistů a estébáků. Jestli mě vnímá prostě jako jako
- 43:15v uvozovkách nějaký nástroj pro mou práci a já buď můžu ztratit
- 43:21veškerou energii tím, že se mu budu nějak nesmyslně bojovat a
- 43:23stejně nevyhraji. A nebo se snažím pochopit, co
- 43:27dělají, jak to dělají a nějak se tomu bránit.
- 43:30Nějak to využít sám pro sebe. To znamená, že já jsem vlastně
- 43:32necítil a necítím doteďka proti proti těm lidem, třeba ani proti
- 43:38těm bachařům, proti proti někomu žádnou žádnou zášť jako já.
- 43:43Vlastně mě nikdy nad tím nenapadlo ani nijak přemýšlet,
- 43:47že bych se někomu chtěl, chtěl pomstít.
- 43:50My jsme se nedávno zdánlivě odbočím, bavili se svojí ženou.
- 43:53Která jaksi. Ona hodně připisovala a tak dál
- 43:59a která to svý období před devětaosmdesátým nazývá
- 44:02antikomunistickým a já bych ho antikomunistickým nenazval.
- 44:06Já se nebojoval proti komunistům, já jsem vlastně
- 44:08bojoval za spatrnost, za svobodu, jako když to řeknu za
- 44:12lidský práva, byť byť teda to bylo zprostředkovaně, ale
- 44:16nikoliv proti komunistům, jako je jako takovým.
- 44:20Protože oni pro mě vlastně, když si potom uvažoval později,
- 44:23nebyli tím partnerem. Oni byli jenom nějakým nějakým
- 44:26nepřítelem AV okamžiku, kdy do kdy by to 80 padlu jako tak
- 44:30ztratili, ztratili smysl, ztratilo jakoukoliv smysl se tím
- 44:33zabývat mělo smysl se zabývat jejich zločiny tím, jak
- 44:36ubližoval lidem, jak ostatníma napsat, zjistit o tom pravdu, a
- 44:40tak dál to musím se později věnovat.
- 44:42To je důležitý, ale ta nenávist tam nebyla.
- 44:44Já takhle jak tě poslouchám i poslouchám.
- 44:47Když jsou otázky, tak vždycky se snažím přemýšlet o tom, jak jako
- 44:51dodávat ně něco nebo dovysvětlovat něco pro tu mladší
- 44:55generaci, která celý řadě nepochybně věci ani nemůže jako
- 44:58v některých věcech rozumět. A myslím si, že už dneska jako
- 45:01pochopit, že někdo může jít třeba já nevím do vězení jenom
- 45:05za to, že má nějakou knížku, nebo že má dlouhý vlasy a tak
- 45:09dále. Se vlastně těžko chápe, ale
- 45:11vlastně teď jsme i trochu nahrát.
- 45:13Ty jsi zmiňoval, že že Kateřina přepisovala.
- 45:15Aha, což bysme asi měli vysvětlit.
- 45:17AA tady se vlastně trochu dostáváme IK té tvé začínající
- 45:21vlastně řekněme trochu novinářské cestě.
- 45:26Byť ty původní, jestli ty 1 kroky, jestli jsem to správně
- 45:29pochopil, byly víc jako distribučně šířící a tady možná,
- 45:33kdyby jsi jakoby popsal. Co vlastně byl samizdat, jak se
- 45:37šířil, jako rozmnožoval vlastně ten tisk, ať už knihy nebo tisk
- 45:42jako 1. Pokusy o nějaké časopisy.
- 45:45A tak a případně co lidi riskovali, kdyby je třeba u toho
- 45:50chytili? Tak později on sami za v tom
- 45:53širším širším významu. Bylo vlastně přepisování věcí,
- 46:01který se nedaly v tej v tom v tom v tý komunistický zemi nějak
- 46:05sehnat, koupit, přečíst a tak dál a který z považoval za
- 46:09důležitý? To znamená, že to nebylo jenom
- 46:12jsme třeba dělali ve Zlíně. Vydání orvera 12 74.
- 46:17Připadali, že jsem to v roce 19 182, takže to bylo logicky.
- 46:20A vydali jsme 200 výtisků dokonce svázaných, což byla
- 46:23neskutečná práce. To si málokdo dokáže představit.
- 46:26Vydat 200 výtisků samizdatově jako jako knihu, což byl takový
- 46:31ten klasický samizdat, ale samizdat byl i třeba
- 46:34přepisování, že jo v tý minulý komunitě se spoustu lidí
- 46:39pokoušelo psát něco něco formulovat a todle se šířilo
- 46:42taky samizdat. Ten to nikdo nikdy.
- 46:45Nevydal, já jsem třeba, když jsem hlídal parkoviště na
- 46:48koupaliště na. U jezera VUV Olomouci, tak jsem
- 46:52tam měl takovej sešit a psal jsem si do něj básně a já jsem
- 46:55většinou neměl co hlídat a ty básně se potom k někomu dostaly.
- 46:59Jemu se líbily a on to odepsal. Rozepsal ve 12 kopiích.
- 47:03A to se pak nějak rozšiřovalo, když se to někomu líbilo, tak to
- 47:06je, tak se to šířilo. Nutně to nemusela být ta
- 47:08takzvaná podvratná literatura, rozšiřování, Havla a tak dál,
- 47:12což co bylo jako podstatný, bylo roz rozšířit šířit.
- 47:15Samozřejmě ty ty věci, nejen vo tom disentu, ale hlavně o těch o
- 47:21tom porušování lidských práv, o tom, jak komunisti porušují sami
- 47:24vlastní zákony, jakým způsobem, tak a tak dál a tak.
- 47:28Takže tohle byl sami zdart a máš pravdu, já jsem sice byl.
- 47:33V písmenkách strašně jsem toužil psát být nějakým spisovatelem,
- 47:37ale zase ať jsem jsem tomu celkem rád.
- 47:40Jaksi ten osud chtěl, že moje manželka byla velmi zručná
- 47:45písařka. Ona psala všichni 10 strašně
- 47:49rychle. To znamená, že se u ní scházelo
- 47:51na přepsání paní, když to udělala hodně rychle.
- 47:55Dost dost věcí a. 1 se to dělalo jako normálně přes přes psací
- 48:01stroj psací stroj. Dokázal udělat maximálně 5 koly
- 48:05kopií, potom byly takové ty primitivní cyklostily takový
- 48:10takový rámečky, tam už se toho dalo dalo udělat víc, ale.
- 48:14Protože vysvětlit cyklostyl, že to se naklepalo vlastně tak
- 48:17jakoby blánů, že jo. Nepsalo se na dolní papír, psalo
- 48:21se na takovou blánu, kde se naklepal a ta blána si potom
- 48:25dala na takový rámeček. Natřelo se to barvou a přitisklo
- 48:28se to. Ten text se otiskne na papír a
- 48:30dalo se udělat jako třeba 50 kopií.
- 48:33U dobrýho cyklostylu, který jsme dostali později III.
- 48:36Víc. A protože moje žena tady tohle
- 48:38uměla a jako všem se zdálo efektivní, že teda když moje
- 48:42žena umí psát tak, že by se to mohlo u nás dělat i to ostatní
- 48:45asi je to zbytečně nepřenáší. Tak jsem se vlastně dostal k
- 48:48jakýsi tiskařině ze začátku k tomu rámečku, potom k cyklostylu
- 48:52a potom už jsem bydlel v Praze. Byl propašován.
- 48:56Já jsem ze západu jako normálně kopírka ne cyklosty, normálně
- 49:00kopírka elektronická, kterou jsem měl, kterou jsem měl v
- 49:03bytě. Kromě toho jsem tam měl další
- 49:05záležitosti, takže jsme byli vlastně s Kateřinou velmi
- 49:09výkonná tiskařská jednotka. Ona to přepisovala a já jsem to
- 49:13tiskl AU tam už začínal, to už je 2 půlka.
- 49:16Osmdesátejch let a tam už začínali opravdu ten samizdat
- 49:20být. Velmi velmi silnou zbraní,
- 49:24prostě jaksi ty vnitřní opozice a disent disidentů.
- 49:29AA vznikaly různý časopisy, no já jsem třeba spolupracoval jako
- 49:33hlavní. Moje práce byla pro revolveri,
- 49:34což byla vlastně literární reví s trochou konspiračním názvem,
- 49:40kde vycházely překlady hodně zajímavých mladých spisovatelů
- 49:44ze zahraničí nebo věci českejch spisovatelů.
- 49:47Tam vyšlo asi 1 nebo dvěmi povídky, tehdy dokonce AA to už
- 49:52se dělo třeba nákladem 700 výtisků, a to už byla teda velká
- 49:55ta noc. Řekněme dodej, že?
- 49:57Kdo to založil teorevolver revue?
- 49:59Protože. To revolver revue vznikl jenom
- 50:02bych to připomněl revolver revue vznikl v roce 19 185 a založili
- 50:05ho tady místní lidi kolem kolem klamovky a vlastně úplně od
- 50:10začátku. Veřejně jako vyd.
- 50:13Vydavatelé se k tomu hlásil ivan lamper Jáchym to coop topol a
- 50:17Viktor karlík byla kolem toho samozřejmě větší skupina lidí,
- 50:21kteří už byli, aby se to dalo šířit v disentu, ale tady tydle
- 50:243 3 jména byli byli. Zveřejněný.
- 50:27Já jsem vlastně k tomu přistoupil hned hned na začátku.
- 50:30No, takže tohle se třeba tohle se ti sklo potom začli er
- 50:34vycházet lidovky, a protože jsem měl tu tu kopírku, který byly v
- 50:39Česku jenom 3. Tehdy nebo v Československu,
- 50:42možná tak s ke mně začli přicházet tisk těch lidovek a
- 50:47spousty dalších věcí, což mě teda, což se ze mě stalo jako
- 50:52fakt, fakt velká velká tiskárna a.
- 50:55Já jsem měl výhodu, že jsem měl okna, což byla docela volná
- 50:59práce, ale ale třeba od roku 86 roků 89 jsem strávil spoustu
- 51:05času jako jako ten tiskář. Já jsem to, já jsem to
- 51:08natisknul. Roztřídil jsem to, dal jsem to
- 51:13do velkejch tašek a neměl jsem auto a ty tašky jsem musel někam
- 51:17přestěhovat postupně, případně tam někdo přijel a to si vždycky
- 51:21kontrolovalo, jestli nemá nějakou sledovačku nebo tak, aby
- 51:23aby to vysvětlil a někde jinde v jiným bytě už se to dávalo
- 51:27dohromady. Jako svazovalo se to, doplňovali
- 51:29se tam nějaký záležitosti a třeba s distribuci samotnou.
- 51:32Já už jsem neměl nic společného, já jsem dostal třeba. 20 výtisků
- 51:36jako pro pro nějaký svý přátele přátel a tak dál.
- 51:39Takže tady tady todle tisknutí a já teda jako musím tak pochválit
- 51:45mo mojí ženu. O ní si myslím, pokud si
- 51:49vzpomínám tak tak napsal drtivou drtivou většinu všech těch
- 51:53revolverů 13 který, který v samizdatu vyšly kus lidovek
- 51:57spoustu infoů a tak dál no. A tam je třeba jenom jakoby
- 52:02dodat, že? Paradoxně v tom systému ty,
- 52:05kteří jakoby rozmnožovali. Tu tiskovinu tak ty byly.
- 52:12Víc potenciálně postižitelný než autoři textů, což jsem dlouho
- 52:15nevěděl. Popravdě řečeno a to mě zaujalo,
- 52:17takže. Tak jako jako formálně, pokud to
- 52:21byl text, který přímo nepsal jako snižme komunismus jako jo,
- 52:26tak formálně ten člověk pořád mohl napsat, co chtěl poněston,
- 52:29napsal on v okamžiku, kdy já jsem to rozšiřoval.
- 52:32Tak já jsem byl, který šířil tady tydle podvratný myšlenky,
- 52:36který to distribuoval, dělal, dělal, tiskne.
- 52:38Takže takže tadle práce vlastně byla mi to nedošlo vůbec.
- 52:43Jako byla byla nebezpečná, ale jako tam víš každej den, že tě
- 52:49můžou zavřít. 1 se mi jako věděl jsem, že estébáci chodí mezi 5 a
- 52:546 ráno prostě brzo, než se probudíš a 1 v 6 ráno zvonek,
- 52:59tak už jsem si šel pro kartáček na zuby a otevřu ho a tam byla
- 53:02učitelka. Učitelka mi dcery ze školy, se
- 53:07kterou jste se ten předtím bavil a která mě řekla nějaký nějaký.
- 53:11Mírný věty, který kriti kritizovali ředitelku té školy a
- 53:14ona mi vše s ránou přišla poprosit, abych to nikomu
- 53:16neříkal, takže jsem si oddechl a.
- 53:21Kartáček se zase vrátil. A čím se vrátil na místo?
- 53:231. Z dalších věcí, který jsem
- 53:27dlouho nevěděl, že ty jsi byl jsem ty jsi to dobře, jsem si to
- 53:31nastudoval i sedmnáctýho. Listopadu na demonstraci, když
- 53:36chodil i na ty předchozí. Moc jsem na ně nechodil, teda
- 53:39jenom bych dodal, protože. Tím, že jo tys byl na nějaký.
- 53:42Já jsem na několika sem byl a vždycky sem tak chodil jakoby
- 53:45nés povzdálí. Byl jsem, ale když sem věděl, že
- 53:47se něco začne dít, tak sem zmizel, protože mi zatčení
- 53:50znamenalo zlikvidování tý tiskárny to bylo automaticky
- 53:52domovní prohlídka a tak dál, takže jsem měl vlastně zakázaný
- 53:57na tyhle na ty 2 věci věci chodit, což mě někdy chybělo.
- 54:00Občas jsem se snažil a toho sedmnáctýho listopadu.
- 54:06Tě, že to může být jako důležitější demonstrace než
- 54:09nějaká předtím, nebo to vůbec? No ne nenapadlo a já jsem pořád
- 54:14jako věděl jsem, že to jako kolem nás padá a tuším si, že
- 54:17přijde nějaké uvolnění, ale pořád jsem nevěřil tomu.
- 54:20Pro ně jsem tu společnost na nevěřil jsem tomu, že může
- 54:24padnout ten systém jako takový 17 ráno.
- 54:26Nešel jsem tam kvůli tomu, abych podpořil demonstraci.
- 54:30Ale protože mý děti, kterým bylo tehdy 11 a 8, tak chvíli předtím
- 54:37pár dnů před tím se mi starší dcera v přítomnosti ty mladší
- 54:40poněvadž věděla, co dělám doma a tak dál.
- 54:42Tak se mě ptala, jestli mi to teda stojí za to.
- 54:44Riskovat, že mě zavřou, oni mě neuvidí a tak dál.
- 54:47Tak si říkám tak jako těžko jít to 11 holce.
- 54:50Snažil jsem se, ale potom mě napadlo, že je vezmu na tu
- 54:54demonstraci toho sedmnáctýho, protože to byla oficiální
- 54:57demonstrace, tak jsem říkal. Hele tam nebudou žádný brutální
- 55:01brutální záležitosti, takže jsem tam šel s Kateřinou AS, dětma,
- 55:04vůli těm dětem, aby něco viděli, aby viděly, co se děje.
- 55:09No a aby nejsme tam, prošli jsme teda s dětma kus průvodu, ale
- 55:13když už jsme se blížili k národně, já jsem tam viděl ty ty
- 55:16obrněnce a prostě ty policajty, tak jsi říkal, to on to nebude
- 55:18dobrý a poslal jsem teda Kateřinu s dětma.
- 55:20Naštěstí naštěstí domů domů na meto těsně před národní třídou.
- 55:25Pak už jsem tam byl sám. A tys tam byl jak dlouho?
- 55:28Jako já si nevím v podstatě až do konce, ale zase jsem měl
- 55:32vlastně štěstí. Já jsem odešel 3 5 minut
- 55:35předtím, než vytvořili tu uličku a než to, než to začali, než to
- 55:38začli mlátit a to si přesně pamatuju.
- 55:40Já jsem vodešel do voršilský tuším a tam jsem potkal 2
- 55:43kamarády z undergroundu, a tak jsem všichni křičili rameny a
- 55:48řekli jsme si ty vole, zase se to nepovedlo.
- 55:51Jdeme na pivo. Si jdeme jdeme na bowling a.
- 55:57Biglebovský no jde jdeme na pivo a šli jsme na pivo a tak asi 2
- 56:03hodiny jsme pijeli t toto pivo. Stěžovali jsme si prostě, jak je
- 56:06to blbý, jak to všechno padá tady v Česku to to napadne, ale
- 56:10že že že topadá mně došlo až až v neděli.
- 56:13A ty ty jsi byl na tý schůzce, která byla v bytě saši mondry,
- 56:19kde se debatovalo vo tom? Myslím, že u zakládalo se
- 56:22vlastně to informační. Ono to bylo prvně jako.
- 56:26Myslím si, že ten nápad vzniknul, vzniknul toho
- 56:29devatenáctýho v tu v tu neděli a tuším, že to bylo v laterii
- 56:33magice, kde byl II ivan a Jáchym topol a.
- 56:36A tady tydle lidi a byl tam saša Vondra samozřejmě a tam je to
- 56:40tehdy napadlo, že by to mohlo udělat a hledali to místo a
- 56:43myslím si, že ten den se rozhodl, že to bude v bytě saši
- 56:46Vondry. U tohodle jsem u tohodle jsem
- 56:48nebyl. A ani by mě tam nějak nepozvali.
- 56:52Do dokonce ivan mě držel ještě několik dalších dnů.
- 56:55Jaksi v konspiraci, ale to byla neděle toho devatenáctýho, když
- 56:59se rozhodli, ale ale dvacátýho. Už mi zavolal, že by mě
- 57:02potřebovala, že by bylo nutný prostě a tak dále, že 20.
- 57:04Už jsem přišel k sašovi vondrovi do bytu a vlastně úplně ty 1 dny
- 57:09jsem jsem se rozhodoval, ale je pravda, že ty 1 informační
- 57:15servisy, který. Vznikly, takže jsem některý z
- 57:17nich tisknul ještě já doma, to to se vydávalo, se nám podařilo
- 57:22třeba z 1. Já nevím třeba 500 kusů, na
- 57:25který jsem se hodně podílel, tak mi za 3 2000 kusů, takže 1 3
- 57:28noci jsem strávil tím, že jsem tisknul doma informační servisy
- 57:32ještě na ty na ty kopírce a tak dál.
- 57:35A tam je třeba říct, že informační servis vlastně
- 57:38vzniká. To 1.
- 57:40Číslo vychází jednadvacátýho. Jednadvacátýho.
- 57:43Jo ano v listopadu a informační servis nějakou chybu potom
- 57:47vycházel každý den a pak se přejmenoval na respekt.
- 57:50K tomu se dostane pozdějc a byl to jakoby a zmínil se na
- 57:53týdenní. Nicméně ještě k tomu teda
- 57:55informačnímu servisu. A ty se tady jako rozmnožoval,
- 57:58ale a už v té době jsi někdy začínal i psát nebo nebo to
- 58:03ještě ne? Na ty ty ty 1 3 no to bylo
- 58:06jakoby divoký bylo to bylo to u toho saši AA on tam vlastně
- 58:11jakoby nepsal někdo tam se psali takový, řekl bych dneska
- 58:15agenturní zprávy a inturní zprávy o tom, co co se děje,
- 58:18nebyl to ani reportáže, nebyl to ani rozhovory, to se začalo dít,
- 58:21tedy tohle řekl bych až tejden potom někdy v době, kdy jsme se
- 58:25přestěhovali, protože ten virus aši byl samozřejmě malý a nás
- 58:28pořád přibýval, když jsme se přestěhovali do.
- 58:32Do galerie u řečických na národní nenárodní třídě, pardon
- 58:36ve vodičkově ulici. A to už tam ten tam už tam už to
- 58:41bylo velký a já se přiznám teda, že jsem chtěl psát hned.
- 58:45Ale já jsem dostal úplně 1 roli. Ono se to teda mírně vykrádá za
- 58:50bodyguarda. Tam do tý galerie člověk, že
- 58:54vlastně přes takovou vstupní vstupní místnost, kdo byla teda
- 58:57ještě mříž před takovou vstupní místnost?
- 58:59A já jsem byl jakýsi recepční takový, který rozhodoval o tom,
- 59:04koho z informacema pustím za těma novinářema koho ne?
- 59:07Já jsem byl takový ten kádrovák, který prostě říká, aha, vy mi
- 59:11říkáte zajímavé informace, běžte dál.
- 59:12A řekněte tam dál, když se mi to nezdálo zajímavý, tak jsem
- 59:17prostě je je vylifroval. Ale z největší chudí jsem tak
- 59:19jsem tak vyhodil Michala Davida ale přiběhl, jak tam to skákal
- 59:25jako koza s tím, že teda nabízí pomoc a tak dál.
- 59:28Tak jsem mu říkal, ne, ne, ne, tak se mi tak smutně podíval a
- 59:33odešel. No a todle trvalo, tohle trvalo
- 59:36asi týden. A pak přichází ta scéna, o který
- 59:39jsem už mluvil mockrát. Jako už už už si psali, jakoby
- 59:45řekněme už seděli pokusy. Novinářský články bilter,
- 59:48novinářský články z dnešního pohledu to bylo ještě hodně
- 59:51hodně amatérské AA potom to už byl.
- 59:55Prosinec AA. Přišli tam nějací estébáci s
- 59:59nějakýma informacema, tak mi říkali mi případy zajímavý, tak
- 1:00:03jsem tam šel říct někomu už nevím, jestli ivanovi nebo
- 1:00:05jáchymově, nebo komu AA on mně říká.
- 1:00:07Hele, já tady nikdo není. Kdo by to udělal a nechceš to
- 1:00:11napsat ty? Já si říkal, tak já to udělám,
- 1:00:13tak jsem si je poslechl. Pak jsem tak chvilku prostě
- 1:00:17zjišťoval, zjišťoval vo co de a napsal jsem jim článek, no a to
- 1:00:20byl 1 článek von teda nešel. Jako já se přiznám a nešel
- 1:00:23naprosto zaslouženě, protože oni říkali kraviny, jak jsem měsíc
- 1:00:26po tom, co jsem se orientoval. No ale už jsem měl, už jsem měl
- 1:00:30téma. To znamená, že když přišel
- 1:00:31kdokoliv nejen s estébáckou, ale z bezpečnostní tématy, kteří
- 1:00:35říkali hele jado, to on dělá Jarda, dělej to takže najednou
- 1:00:39od toho já nevím, který den to byl jako na data mám obrovskou
- 1:00:42paměť si to nepamatuju, najednou se ze mě stal novinář, tam bylo
- 1:00:46kousek, já nevím, já jsem ze začátku nepřiznával.
- 1:00:48Jako a tam bylo kouzený, že ze mě stal novinář, který neuměl
- 1:00:50psát na stroji. To to prostě jako a nebyl nikdo
- 1:00:55komu bych to nadiktoval. A samozřejmě, takže zase vděk mý
- 1:00:57ženě, že já jsem přišel domů vona to během během půl hodiny
- 1:01:02prostě, co si mi nadiktoval nebo co jsem měl napsaný v roce,
- 1:01:05přepsala AA. Já jsem se mohl tvářit, jako že
- 1:01:08jsem ten novinář, ale zase zase se musím přiznat, že jsem se
- 1:01:12hned začal učit a byť se to zdá být neuvěřitelný v tý divoký
- 1:01:15době těch těch 1 dnů, tak já bych řek, že, že to začalo
- 1:01:18potom. 1 článku jsem si říkal, to tak nepůjde.
- 1:01:21A když jsem vstával ve 4 hodiny a vždycky 2 až 3 hodiny jsem
- 1:01:25trénoval psaní na stroji, takže do 10 dnů jsem byl už schopný ty
- 1:01:29písmenka najít a už jsem byl schopný si sednout v té redakci
- 1:01:32ještě u řečických za zapsací stroj a tvářit se, že jsem to
- 1:01:36jenom měl vždycky. Takže jaký to byl pocit 1 text
- 1:01:40venku? Hele on to byl rozhovor to byl
- 1:01:43to rozhovor s tehdejším náměstkem, náměstkem ministra
- 1:01:47vnitra o estébácích. Rozhovor byl krátkej a slabej
- 1:01:52byl dospělý pocit. Když to, když to, když to vyšlo,
- 1:01:56ale možná víc než ten pocit, bylo by byl fakt ten ten jiný
- 1:02:01pocit toho, že vám to téma že je tu nějaká oblast, která mě,
- 1:02:05protože mě jako velkému čtenáři, kromě jiného i detektivek.
- 1:02:09Vlastně ta bezpečnost nějakým způsobem strašně strašně strašně
- 1:02:13zajímala a musím říct, že že začátek toho nebo do Vánoc.
- 1:02:18V tom prosinci jsem se setkal s takovou spoustou lidí, který
- 1:02:21bezpečnostně nějak nějak nějak nerozuměli, kterej voni chtěli
- 1:02:25nějakým způsobem mluvit, že jsem během toho měsíce získal nějakej
- 1:02:29obraz o tom velmi, velmi. Matnej obraz o tom jak to
- 1:02:33funguje, musím si dovolit, to byla ohromná vnitřní pýcha.
- 1:02:36Mohl jsem si dovolit o tom, když za mnou někdo přišel, tak já už
- 1:02:39jsem věděl, že jestli říká úplný kraviny, nebo jestli je to fakt
- 1:02:43jako zajímavý. To byla rychlá, strašně
- 1:02:46rychlokurz obrovskej. To fungovalo jako v tý redakci
- 1:02:49nebo v tom týmu lidí. Vy ste měli i ňáký porady, nebo
- 1:02:51to bylo prostě tak živelný, že se sbírali informace a pak se to
- 1:02:54nějak jako skládalo? Já začnu teda až tou dobou, kdy
- 1:02:57už kdy už ten informační servis měl rada redakci.
- 1:03:02Bývaly tam pořád porady ráno jako o tom, co bude, jakým
- 1:03:06způsobem to bude dělat, ale vzniklo to hodně živelně,
- 1:03:09protože ty dny nebylo tak, že bychom si ráno řekli, uděláme
- 1:03:12tady tohle, protože ten den to převálcoval.
- 1:03:14Tam se stalo spoustu úplně jinejch věcí.
- 1:03:17Takže věci se psaly opravdu na poslední chvíli narychlo a večer
- 1:03:21byla pozdě večer bývala 2 schůze.
- 1:03:25Já na tom vlastně nebyla oficiální schůze tam chodili
- 1:03:27lidi z občanskýho fóra. Chodil tam vásla křížan, saša
- 1:03:32Vondra a další. AS nima jsme se ba bavili
- 1:03:35vlastně vo tom, co se stalo v tom občanským fóru.
- 1:03:37Co mají, co mají na starosti asi úplně pamatuju 1.
- 1:03:41Stížnost Václava Havla na Václava Klause, říkal zbavte mě
- 1:03:44ho nějak to je strašné, to bylo. To bylo ještě v prosinci, takže
- 1:03:48jako tam ta provázanost, provázanost tam byla, ale myslím
- 1:03:51si. Nemyslím, jako pamatuju si, že
- 1:03:53vlastně až do začátku ledna ten informační servis vznikal a
- 1:03:56nemohl ani jinak. Vznikal velmi, velmi spontánně,
- 1:04:01velmi spontánně, už tam se tvořila a vlastně byla.
- 1:04:05Nějaká redakce? Ještě to nebylo úplně rozlišený,
- 1:04:08jaksi strukturálně, kdo je nějaký sekretářka nebo asistent,
- 1:04:12jak to tam nefungovalo, ale už se tak jako vidělo, kdo co bude
- 1:04:15psát, už se vědělo, že Jáchym topol je dobrej reportér, takže
- 1:04:18se dá poslat tam. Že teda spurnaj dělat i tu
- 1:04:20bezpečnostní tématiku. Honza Brabec jako okamžitě, tak
- 1:04:24jsme viděli report, tak jsme ho poslali do Rumunska, kde kde to
- 1:04:28začalo, takže už to začínalo mít ty 1 stopy.
- 1:04:31Ty ty novinářský novinářský práce.
- 1:04:34A myslím si, že vlastně myslím si vím, vím, že to je naprosto
- 1:04:40dokonalé, jako mávnutím kouzelného proutku.
- 1:04:43Nebyl to teda 1 ze dne změnil Tomáš pěkný Tomáš pěkný, což byl
- 1:04:47dlouholetý editor. Byl starší, než by byl to
- 1:04:50dlouholetý editor respektu člověk, kterého si měl rád a
- 1:04:53který byl mým velkým učitelem, teda opravdu, který už teda
- 1:04:56zemřel a. 1 den ho už nevím, jestli to byl iva, nebo někdo
- 1:05:01jiný ho pozvali, protože. Eee Tomáš pěkný pracoval v
- 1:05:05šedesátejch letech ve studentu to znamená, že měl ňáký
- 1:05:08novinářský zkušenosti. My jsme sice měli samizdatový
- 1:05:11zkušenosti a někteří ti kolegové v tom samizdatu, třeba i vám
- 1:05:14Jáchym a tak dál psali i jakoby novinářský texty.
- 1:05:17Ale věděli jsme, že jsme amatéři, tak jsme pozvali
- 1:05:20Tomáši, aby nám a teď už nevím. To bylo třeba po 14 dnech 1.
- 1:05:24To číslo rozebral, co je špatně? A to se nedá zapomenout on
- 1:05:28přišel, nalistoval a říkal, no tak třeba tak by se psát neměl a
- 1:05:32ukázal muj článek jako a jako samozřejmě jako 1.
- 1:05:36To byla velká rána, pak pak kdysi mu posil, tak jsem
- 1:05:39zjistil, že to je člověk, který s nadhledem popsal, co by tam
- 1:05:42fakt být nemělo, co co tam bylo vyloženě osobní nebo co v tom
- 1:05:46textu nemělo co dělat a zásluhou Tomáše pěknýho se najednou z
- 1:05:51toho začal fakt stávat skutečná novinařina.
- 1:05:53Protože né že by redigoval na začátku všechny texty, ale
- 1:05:56procházely rozhodoval, říká. Dával nám to zpět zpět zpětnou
- 1:06:00vazbu a vlastně z toho spontánního.
- 1:06:04Když to přeženu letáku, kterej teda měl formu formu toho
- 1:06:07informačního servisu, se fakt začali stávat noviny.
- 1:06:10AV lednu už to byly noviny, který který, když si přečtu, tak
- 1:06:14jsem vlastně na to pyšný. Samozřejmě ten styl byl.
- 1:06:18Asi trošku. Třeba ten můj určitě jako ale
- 1:06:23kostrbatý, ale už to byly noviny.
- 1:06:25No jo, já myslím, že ten ten tandem toho Ivana a Tomáše
- 1:06:29pěknýho byl vlastně jako dokonalej, že že ta kombinace
- 1:06:35toho citu pro téma zpracování oba vlastně strašně zásadní pro
- 1:06:40úplně z formování. Tý moderní žurnalistiky, tam se
- 1:06:44prostě to strašně šťastně potkalo ta ta ta dvojice.
- 1:06:48Bylo to to bylo výborný, protože Tomáš pěkný byl vlastně kliďas
- 1:06:51si ho pamatuješ, jako znáš hodně dobře byl kliďas.
- 1:06:55Ivan je velmi motivní. Ivan přicházel s nějakýma
- 1:06:59nápadama a Tomáš pěkný mu je dokázal fakt s klidem zamítat a
- 1:07:03vysvětlit mu, proč něco nejde, proč to tak je a ivan to
- 1:07:07přijímá. Myslím, že by to nepřijmou
- 1:07:08tehdy. Protože fakt ne, že by byl
- 1:07:10velkej bosch a byl jakoby v 1. Kole AA myslím, že Václav Havel
- 1:07:16ho hodně chtěl k sobě Ivana tehdy.
- 1:07:17No a takže ten Tomáš byl skutečně, jako že ten tandem
- 1:07:21jako těch těch nápadů Ivana, co by se mělo dělat tý těch jeho
- 1:07:24vizí a ty zkušenosti Tomáše, který dokázal dohlédnout, co se
- 1:07:29fakt dá udělat a co, co teda nejde, že byl, že že že tomu
- 1:07:33respektu strašně pomohl jako hned v těch 1 dnech, nebo?
- 1:07:36V těch 1 měsících. Oni oba byli naštěstí, pořád je
- 1:07:40vlastně úplně bytostní novináři, což?
- 1:07:44Bylo mimochodem vidět i na tom, jak si zmínil tak, že Václav
- 1:07:46Havel chtěl Ivana k sobě a že ivan jako chtěl zůstat v tý
- 1:07:50novinařině a chtěl dělat tu novináři nohu.
- 1:07:52A právě s tou vlastně úplně okouzlující vírou a představou,
- 1:07:57že to je prostě, to je ta profese to.
- 1:08:00Je to je že to je to klíčový. Že se mi strašně líbí a vlastně
- 1:08:04myslím si, že kdokoliv měl to štěstí, že s nima mohl
- 1:08:05spolupracovat. Tak to dostal nějak jako do
- 1:08:08svýho krevního oběhu od obou. Já jsem úplně souhlasím, jenom k
- 1:08:13tomu dodám, jako že že že to naprosto já si myslím, že že
- 1:08:17jakoby bez Ivana v těch 90 letech a bez Tomáše, jako že
- 1:08:22bych nikdy nemohl dělat tu práci, kterou jsem dělal,
- 1:08:24protože oni mě dostali do těch mantinelů jako ten 1 investic je
- 1:08:28novinář si mě spoustu informací a oni byli ti, kteří kontrovali.
- 1:08:33To mi to mi vyhodnocení a měli. Moji obrovskou důvěru, že to
- 1:08:37fakt kontrolují s tím nadhledem, takže celý to to zmatený psaní,
- 1:08:42kdy člověk vidí prostě zlo za každým rohem v uvozovkách, nebo
- 1:08:44že tady estébáci něco připravují, tak oni dostá
- 1:08:48docházejí dostat do klidu a myslím si, že ty 1 2 roky, že to
- 1:08:51bylo naprosto zásadní a myslím, že nejen pro mě, že prostě ten
- 1:08:54respekt. Kdy jsi měl poprvý pocit?
- 1:08:59Že ten režim opravdu končí, že sis řek, tak teď se už už
- 1:09:03posouváme do svobodný společnosti.
- 1:09:05Devatenáctýho listopadu 19-11 ano AA to bylo zase to už byly
- 1:09:11ty zprávy o tom údajně údajně mrtvém studentovi šmídovi.
- 1:09:13A tak jsme si s Kateřinou AS dětma říkali a to už i ta starší
- 1:09:19ser jedná síla říkala, to musíme jít, půjdeme na václavák se
- 1:09:21podívat, co se tam děje a na Václav použije nějaký lidi byli
- 1:09:25a jak jsme tam jinak tam přicházeli a nebyla tam 0
- 1:09:28demonstrace ti lidi chodili. Já budu mít slzy v očích.
- 1:09:32Jako ty lidi chodili kolem dokola ve vrchní části Václaváku
- 1:09:36a do toho zněly ty tlampače, které popíraly pravosti zprávy,
- 1:09:42že ten student je mrtvý a že se něco děje a rozejděte se a tak
- 1:09:45dál a ty lidi ani se nerozčilovali, chodili dál v
- 1:09:49klidu, potom večer se tu změnu demonstraci, ale VV tom v tom
- 1:09:54klidným chození jsem si uvědomil tu sílu tu sílu toho, co se
- 1:09:58děje, a viděl jsem, že ten režim prostě.
- 1:10:00Padne že teda padne takovou rychlostí a takovým způsobem to
- 1:10:03mě nenapadlo, ale viděl jsem to z 19-11.
- 1:10:07Jsem věděl, že je, že je konec. A já bych tohle bral i jako
- 1:10:11konec našeho 1 dílu. Protože vlastně ten nástup potom
- 1:10:16svobody úplné probereme v té 2 části, takže vám strašně moc
- 1:10:22děkuju za pozornost jardovi za vyprávění slyším.
- 1:10:26Těšíme se už na další a jak vždycky zdůrazňujou všechno, co
- 1:10:30tady děláme. To znamená i tento podcast
- 1:10:32můžeme dělat primárně díky tomu, že si nás předplácíte nebo
- 1:10:35kupujete na stánkcích. Takže pokud chcete, abysme tady
- 1:10:38byli dál, budeme rádi si nás také předplatíte.
- 1:10:40Díky za pozornost a mějte se hezky.
- 1:10:43Na shledanou.