Latest / Noční Můry / NEJDĚSIVĚJŠÍ ČESKOSLOVENSKÉ VELIKONOCE

Transcript

NEJDĚSIVĚJŠÍ ČESKOSLOVENSKÉ VELIKONOCE · Noční Můry

0:01
Příběh, který si dnes odvyprávíme, se odehrává krátce
0:05
po 2. Světové válce v době, kdy vztahy
0:08
mezi Čechy a Němci byly napjaté a plné nedůvěry.
0:14
Pohraničí se rychle měnilo, lidé odcházeli, jiní přicházeli a
0:19
nikdo přesně nevěděl, co bude dál.
0:22
A právě v téhle době o Velikonocích roku 1946 se v
0:26
hejnicích stalo něco, co nikdo nečekal.
0:30
Něco, co během pár minut zničilo 1 německou rodinu
0:36
nepředstavitelným způsobem. Odvyprávíme si příběh, který má
0:42
naprosto nespravedlivý závěr. A který vás pravděpodobně
0:49
naštve. Tak to prosím berte jako
0:52
varování vítejte u podcastu noční můry pořadu, ve kterém
0:57
vyprávíme příběhy lidí, kteří si prošli opravdovou noční můrou,
1:02
pokud nás právě posloucháte na Spotify, nezapomeňte, že tento
1:07
podcast je nyní dostupný IS obrazem.
1:10
A pokud vás naše tvorba baví, budeme rádi, když dáte odběr
1:15
follow nebo nás začnete sledovat na platformě, kde právě teď
1:20
posloucháte. Chcete nás podpořit?
1:23
Sdílejte podcast na svých sociálních sítích napište
1:27
komentář například na Spotify nebo hodnocení na Apple podcast.
1:33
Každá interakce pomáhá a pokud nás chcete podpořit i finančně,
1:38
můžete navštívit náš eshop na nocnímůry.com a nebo to všechno
1:43
můžete s klidem přeskočit a prostě si jen užít dnešní
1:48
epizodu. Teď už se pohodlně usaďte je čas
1:52
pustit se do dnešního příběhu. Patnáctileté ilsedor jesenské
2:02
neřekl nikdo jinak než ilsa a toho dne byla v rozpacích venku.
2:09
Konečně přišlo jaro slunce svítilo, dny se oteplily a
2:13
všechno kolem, jako by se najednou probralo k životu.
2:18
Kopce v dálce čerstvě vykvetlé sněženky i tráva, která se po
2:22
zimě znovu zazelenala, se leskly pod světlem tak silně, že ilsa
2:27
musela mouřit oči, aby vůbec viděla před sebe.
2:31
Na tváři se jí objevoval úsměv, protože se blížily Velikonoce a
2:37
ve vzduchu bylo cítit, že se něco mění, že všechno začíná
2:42
znovu a na chvíli to působilo. Jakoby život nemohl být.
2:47
Jednodušší, jenže ten pocit nikdy nevydržel dlouho, protože
2:51
právě na jaře roku 1946 to byl přesně rok od chvíle, kdy ilsa
2:56
přišla o maminku o rok dřív okolo Velikonoc.
3:00
Její maminka anna podlehla tuberkulóze, která jí dlouho
3:05
trápila. AI, když se celá rodina snažila
3:07
dělat, co mohla. Nepomohlo to a tak pokaždé, když
3:14
se oteplilo a ve vzduchu bylo cítit jaro.
3:18
Se ilsa nevracela jen k těm hezkým věcem, ale IK ní rodina
3:24
jesenských byla německého původu AV tomhle kraji nebyla výjimkou
3:29
hejnice ležely v pohraničí, které bylo před válkou převážně
3:34
německé a několik let dokonce patřilo přímo Německu.
3:38
Jenže válka právě skončila a toto území se tak začalo rychle
3:42
měnit. Německé rodiny odcházely,
3:45
přicházeli noví lidé. A vztahy byly napjaté plné
3:49
nejistoty a nedůvěry AI, když mezi lidmi v té době existovaly
3:54
rozdíly a často i jazyková bariéra.
3:57
Rodina jesenských nějak nevyčnívala, byla to obyčejná
4:02
pracující rodina, která si žila svůj život.
4:06
Po anně zůstal doma otec Ernest na všechno sám na patnáctiletou
4:11
ilsu i čtyřletou uršulu. Snažil se ale nebylo to
4:16
jednoduché, protože se staral o dům IO pozemek v hejnicích a
4:20
zároveň se vyrovnával se ztrátou své ženy, takže někdy toho na
4:25
něj bylo prostě příliš. I tak se ale snažil, aby holkám
4:29
nechybělo víc než muselo a pomáhala mu i rodina, která
4:33
bydlela nedaleko naproti františkánskému klášteru a měly
4:37
holky vždycky možnost na chvíli odejít.
4:41
Když bylo doma. Hůř a tak i toho jara na
4:44
velikonoční pondělí roku 1946 se ilsa domluvila se svou o 3 roky
4:49
starší sestřenicí doris, že se po obědě potkají a půjdou se
4:53
projít, protože obě se na to těšily.
4:57
Když se potkali, byly upravené a vyparáděné, jakoby šli na něco
5:03
víc než jen na obyčejnou procházku.
5:07
A společně se vydali po úzké silnici směrem k železniční.
5:11
Stanici v bílém potoce, kde měli kolem 2 hodiny u výtopny sraz s
5:17
walterem shiltem a haraldem zaitlem ilsas walterem už
5:23
nějakou dobu chodila a bylo to na ní znát, protože se vždycky
5:28
od rána nemohla dočkat. Otrová rodina se do hejnic
5:32
přistěhovala. Teprve nedávno, ale rychle si
5:36
našli své místo. Jeho otec pracoval u železnice
5:39
stejně jako. Otec heralda.
5:41
Rodiny se tak znaly a chlapci se vídali často.
5:45
Jakmile se všichni 4 potkali, dlouho neváhali a domluvili se,
5:50
že půjdou směrem k Jizerské chatě u lázní libverty, protože
5:56
to byla příjemná krátká cesta. Počasí jim přálo, takže nikdo
6:02
nikam nespěchal. Cestou si povídali, smáli se a
6:06
bavili se o tom, jak strávili Velikonoce a co je nového.
6:11
Zatímco šli podél lesa a pomalu se vzdalovali od vesnice, dokud
6:16
se nedostali do míst, kde byly malé pískovny a stará opuštěná
6:21
bouda, zastavili se právě tam a zalezli si dovnitř, kde si dál
6:26
povídali a užívali si, že jsou spolu.
6:29
Ono to totiž celé působilo jako takové malé dvojité rande 2 páry
6:35
schované. Uprostřed lesa daleko od
6:38
ostatních. Celé to navíc mělo takový
6:41
zvláštní klid a pohodu. Když se najednou ozvala nějaká
6:47
rána krátká a hlasitá, jakoby někde něco prudce prasklo,
6:53
přišla naprosto z ničeho nic, takže všichni okamžitě ztichli a
6:58
podívali se po sobě holky znejistěli, protože ta rána
7:03
nepřišla zevnitř, ale jakoby zvenku.
7:06
Kluci se na sebe podívali, přikývli si a bez váhání vyšli
7:10
ven, aby se podívali, co to bylo.
7:13
Zatím co ilsa s doris zůstali uvnitř ilsa se koukala všude
7:18
kolem, když si najednou něčeho všimla strašně sebou škubla.
7:23
Když se doris, podívala stejným směrem okamžitě ztuhla, protože
7:28
venku stál Walter a hrál s rukama nad hlavou a na někoho
7:34
mluvili. Snažili se je tam uklidnit.
7:37
Něco tam někomu vysvětlovali, bylo ale jasné, že to nefunguje.
7:43
I sas doris začaly v té boudě pomalu couvat krok za krokem a
7:48
bez jediného slova. Nakonec se dostali k jakési díře
7:52
v zadní stěně boudy. Kterou proklouzli ven a dali se
7:56
na útěk. Jakmile si ale za chatkou
7:59
přidřepli a snažili se mezi sebou rychle domluvit, co
8:02
udělají, objevil se před nimi kluk se zbraní v ruce, zastavil
8:07
je a bez zaváhání je přivedl zpátky na úzkou lesní cestu
8:12
vedle boudy, kde už stál Walter i.
8:15
Hrál pořád s rukama nad hlavou. Oba byli bledí AV očích, měli
8:21
strach. Velký strach, který nešlo
8:24
přehlédnout, zatímco ilsa s doris, sotva popadali dech.
8:29
Srdce jim bušilo a vůbec nechápali, co se vlastně děje.
8:34
Pak se to ukázalo před nimi, stálo 5 velmi mladých kluků a
8:40
všichni měli zbraně střelné zbraně.
8:44
Kluci před nimi začali mezi sebou mluvit.
8:48
Nejdřív potichu pak hlasitěji. Já jsem nerozuměla všemu.
8:52
Mluvili totiž česky, jen občas zachytila jednotlivá slova
8:56
krátké útržky, chápala ale jejich tón hlasu, který byl
9:01
mnohem výmluvnější než samotná slova.
9:04
Nebyla to hádka? Bylo to jak kdyby nějaké
9:08
rozhodování a také stála, sotva dýchala a snažila se pochopit,
9:14
co se děje. Vůbec nic jí ale nedávalo žádný
9:18
smysl. Cítila z nich 1.
9:22
Že to asi neskončí dobře. A pak se to stalo, ozvala se
9:27
rána tentokrát mnohem blíž tak blízko, že ji projela celým
9:32
tělem i za sebou. Škubla už jí zalehli a na
9:37
okamžik přestala vnímat všechno kolem sebe a hned potom přišli
9:41
další výstřely. 1 za 2 ilsa ucítila náraz, který srazil k
9:48
zemi, aniž by přesně věděla, odkud přišel.
9:53
A najednou leľela na zemi, nemohla se nadechnout a kolem ní
9:58
se všechno rozpadalo najednou. Vedle ní někdo dopadl?
10:04
Byla to doris, nehýbala se. Iosa se snažila pohnout, ale
10:09
tělo jí neposlouchalo. Každý nádech byl trhaný a
10:12
bolestivý, slyšela kroky a ksik, ale všechno bylo vzdálené, jako
10:18
by to přicházelo. Z jiného místa.
10:21
Když střelba utichla, tak přišlo ticho krátké těžké ticho, ve
10:27
kterém nikdo nic neříkal. Ta parta totiž najednou utekla
10:32
ilsain ležela na zemi a snažila se nadechnout.
10:36
Když konečně otočila hlavu jen o kousek, viděla Waltera ležet
10:41
kousek od sebe taky nehybného, stejně jako haralda.
10:46
Vedle něj po malé chvíli najednou slyšela kroky, jako by
10:50
se někdo vrátil ilsa zvedla oči a viděla postavu, která se k nim
10:56
blížila. Zastavila se udorys a koukala na
11:00
ní. Pak se tato postava očividně
11:03
zase nějaký kluk přesunul k ní. Ilsa se snažila promluvit,
11:09
snažila se nadechnout dost na to, aby ze sebe dostala slova,
11:13
prosila, aby jí pomohl, aby jí odvedl domů.
11:18
Ten kluk na ni jen koukal. Na vteřinu se zdálo, že něco
11:22
řekne, ale pak se otočil a utekl il.
11:27
Satak zůstala ležet dál, bolest se rozlévala celým tělem a každá
11:31
vteřina byla. Delší než ta předchozí, když
11:34
najednou znovu slyšela. Jak se někdo vrací, snažila se
11:39
zvednout hlavu, ale nešlo to. Viděla tak jen nějaký pohyb
11:43
viděla, jak se Walter začíná hýbat a snaží se zvednout, když
11:49
najednou zazněl další výstřel a Walter se znovu zhroutil.
11:54
Na zem ilsa naprosto vyděšená. K smrti tam zůstala ležet, pak
12:00
najednou slyšela další kroky. Nikdo se k ní znovu přiblížil a
12:04
zastavil se těsně u ní. Z posledních sil se nadechla
12:10
znovu prosila. Říkala, že chce domů za
12:13
tatínkem. Pak bylo na malou chvíli ticho,
12:17
dokud. Nepřišel poslední výstřel o
12:21
několik hodin později jen pár kilometrů od místa, kde se to
12:24
všechno odehrálo, už měl sbor národní bezpečnosti jasno, že
12:30
řeší brutální útok na 4 mladé lidi místo činu měli za sebou a
12:35
bylo zřejmé, že to nebylo nic náhodného.
12:38
Ještě ten samý den se proto vydali do hejnic 1 informace,
12:42
které měli k dispozici, je nasměrovali ke konkrétnímu domu,
12:46
kde chtěli mluvit. S 1 z chlapců.
12:49
Který by mohl mít celou událostí něco společného. 1.
12:53
Věc, která je praštila okamžitě do očí, byla, když stáli před
12:57
domem, protože si všimli, jak je v okně nějaký mladý kluk
13:03
pozoruje, zamířili tak ke vchodovým dveřím, na které
13:07
zaklepali dveře. Po chvíli otevřela žena, která
13:12
se představila jako machová a očividně vůbec netušila, proč
13:17
tam jsou. Příslušníci SMB se jí tak začali
13:21
ptát na jejího syna na Zdeňka Zdeněk byl v tu chvíli uvnitř
13:27
domu, když ovšem s jeho mámou mluvili, tak se ozval výstřel,
13:33
který se rozlehl celým domem. Příslušníci SMB okamžitě
13:37
zpozorněli a bez váhání se vydali dovnitř.
13:41
Prošli domem až do místnosti, odkud rána zazněla.
13:45
A tam ho našli. Na zemi ležel chlapec v ruce
13:49
držel zbraň, kterou použil proti sobě, byl mrtvý.
13:54
Byl to Zdeněk? Příslušníci SMB zůstali v domě,
13:57
ještě nějakou dobu bylo potřeba zajistit místo a sepsat, co se
14:02
stalo. Smrt Zdeňka ovšem nic
14:05
neuzavřela, naopak bylo jasné, že v tom nebyl sám a že to, co
14:10
se odehrálo v lese. Mělo víc účastníků.
14:13
Ještě ten samý den proto začali dohledávat další jména, postupně
14:17
si pro ně chodili domů a přiváděli je k výslechu.
14:21
Každý z nich měl svou verzi, ale všechny se v 1 shodovaly
14:26
tvrdily, že za všechno mohl Zdeněk, že to byl on, kdo začal
14:32
střílet, že oni s tím neměli nic společného.
14:36
Následující den je přivedli zpátky na místo.
14:40
Na tu stejnou cestu u staré boudy.
14:43
Je to všechno začalo i skončilo. Policie si krok za krokem
14:47
skládala, co se tam odehrálo a porovnávala jejich výpovědi s
14:52
tím, co na místě zůstalo. Z těch informací si postupně
14:57
vytvořili vlastní obraz o průběhu celé události.
15:01
Krátce na to odvezli nejstaršího z nich Vladimíra do vazební
15:05
věznice. Ostatní zůstali na svobodě a
15:08
čekali, co bude dál. Policie postupně skládala
15:11
jednotlivé výpovědi, porovnávala je s tím, co našla na místě a
15:16
dávala dohromady, co se toho dne skutečně odehrálo.
15:20
Ukázalo se, že zatímco se ilsa storis vydali směrem k
15:25
železniční stanici, aby se setkali s walterem a haraldem
15:31
jen o kousek, dál se v hejnicích scházela jiná skupina.
15:36
Ve stodole za železniční tratí, kde měl svou dílnu Jaroslav.
15:40
Mach se toho odpoledne sešlo 5 chlapců patnáctiletý Zdeněk
15:45
mach, jeho jedenáctiletý synovec Čestmír reisner, třináctiletý
15:51
ottomar čáp a Jindřich Řehák a osmnáctiletý Vladimír Žižka,
15:56
který mezi nimi vystupoval jako takový vedoucí.
16:01
Všichni tehdy žili v hinicích, ale nikdo z nich odtud
16:05
nepocházel. Po válce se tam totiž
16:07
přestěhovali z různých částí východních čech.
16:11
Když se ve stodole za železniční tratí sešly, tak tam ani 1
16:16
nepřišel s prázdnou. Každý z nich měl u sebe zbraň,
16:22
kterou si na to setkání přinesla.
16:24
Zbraně si mezi sebou prohlíželi a řešili, kdo kolik našel
16:29
nábojů. Tehdy po válce bylo možné najít
16:32
na určitých místech všelijakou munici a kvůli tomu, že to byla
16:37
doba právě krátce po válce. Tak bylo celkem běžné, že?
16:41
Lidi měli u sebe zbraně, ovšem to, kde přesně kluci zbraně
16:46
vzali, nevíme co, ale víme je, že Vladimír přišel s nabitou
16:50
pistolí. Zdeněk měl 2, ve které měl jen
16:54
několik nábojů. AI, nejmladší z nich
16:56
jedenáctiletý Čestmír držel v ruce zbraň, i když bez náboru
17:02
dohromady měli 3 pistole a omezený počet munice.
17:08
Krátce po 2. Hodině odpoledne vyrazili ze
17:10
stodoly a vydali se směrem k bílému potoku.
17:14
Přičemž šly po prašné cestě mezi poli a drželi se pohromadě.
17:18
Po cestě si všimli čtveřice mladých lidí, kteří mířili podél
17:22
lesa směrem k opuštěným pískovnám AI, když mezi nimi
17:27
nepadlo mnoho slov, bylo zřejmé, že je zaujaly.
17:31
Byla to ilsa doris Walter a hrál klukům.
17:36
Také hrálo do karet, že místo kam šli bylo stranou AV tu dobu
17:40
tam téměř nikdo nechodil. K pískovnám dorazily jen chvíli
17:44
po nich a zůstaly stát nad starou boudou, ze které jasně
17:49
slyšeli hlasy a smích. A jak se tam tak pohybovali a
17:53
přemýšleli, jak se dostat blíž tak 1, nebo někdo z nich
17:58
nedopatřením uvolnil jakýsi kámen, který se skutáhl dolů a
18:04
boudu trefil, kvůli čemu zazněla dost velká rána, která okamžitě
18:08
přerušila všechno uvnitř. Walter s haraldem následně vyšli
18:12
ven, aby zjistili, co se stalo, ale sotva se objevili před
18:16
boudou. Vyrazila proti nim.
18:18
Skupina chlapců se zbraněmi v rukou Zdeněk na ně zvýšeným
18:23
hlasem zakřičel, aby dali ruce nad hlavu, což oba kluci bez
18:28
odporu okamžitě udělali, zatímco ostatní k nim přistoupili a
18:33
začali je prohledávat. Dívky, které zůstaly uvnitř, si
18:37
toho všimly. Dovnitř vběhl okamžitě Vladimír,
18:41
jenže bouda byla prázdná, a tak se otočil, vyšel ven a zamířil
18:45
za ní, kde holky našel. Bez zbytečných slov je přivedl
18:49
zpátky na cestu, kde už stál Walter caroldem.
18:54
Následně nejmladší z nich jedenáctiletý Čestmír na ně
18:58
celou dobu mířil zbraní, ale očividně s ní dost spojoval,
19:03
protože. Na něj byla těžká, a tak místo
19:06
toho radši udělal krok dopředu. AS tou zbraní 1 z holek praštil
19:10
2. Nejstarší z nich Vladimír a
19:14
Zdeněk se od ostatních mírně oddělili a začali se mezi sebou
19:19
bavit o tom, co bude dál. Nemluvili nějak potichu.
19:23
Jediné, co jim dělalo starosti, bylo, co s nimi udělají, nebo
19:27
spíš kdo koho zastřelí, v jakém pořadí.
19:33
Chvíli to vypadalo, že každý z nich vezme 1.
19:36
Jenže jich bylo 5 a proti nim stál jen 4 lidé, takže 1 by
19:41
zůstal stranou a právě to mezi nimi začalo vytvářet napětí.
19:46
Zdeněk proto řekl, že klidně zastřelí všechny sám, jenže
19:50
zároveň věděl, že na to nemá dost nábojů.
19:53
A právě kvůli tomu se začal soustředit na zbraň.
19:58
Kterou držel Vladimír ta debata, se postupně vyhrocovala.
20:04
Zdeněk se nakonec natáhl po vladimírově pistoli a snažil se
20:08
jí získat pro sebe v 1. Chvíli jí drželi oba současně AV
20:14
tom krátkém neklidném přetahování.
20:15
Zbraň sama vystřelila, aniž by to kdokoli z nich plánoval rána
20:21
všechny na okamžik zastavila a na té úzké lesní cestě se na
20:26
vteřinu rozhostilo ticho. Které ale netrvalo dlouho.
20:31
Zbraň totiž zůstala ve zdeňkových rukou, které se už
20:35
nehodlal vzdát, udělal krok dopředu.
20:39
Nadechl se zvedl jí a bez dalšího zaváhání začal střílet.
20:45
1. Rána následovala 2 a během
20:47
několika vteřin se 4 lidé před ním začali postupně hroutit k
20:52
zemi. Doris zůstala ležet bez pohybu i
20:56
dosa ležela vedle ní zraněná a snažila se dýchat.
21:00
Walter se nehýbal a hrál ležel opodál nikdo z nich nebyl
21:05
schopný se v tu chvíli bránit. Jakmile střelba utichla,
21:09
útočníci se roz utekli každý jiným směrem pryč od toho místa,
21:16
jako by se snažili dostat co nejdál od toho.
21:19
Co právě udělali, jenže ten útěk netrval dlouho.
21:23
Postupně se totiž začali vracet zpátky, nejdřív opatrně a po 1.
21:28
Jakoby sami potřebovali vidět, co po nich zůstalo, nebo jestli
21:33
ještě někdo žije. Jako 1.
21:35
Se odhodlal nejmladší z nich jedenáctiletý Čestmír, který se
21:39
pomalu přiblížil zpátky k cestě, zastavil se u těla doris.
21:43
Krátce se na ní tak jako podíval a pak přesunul pohled k irse.
21:49
Která ještě žila a snažila se mluvit, prosila ho.
21:53
Aby jí pomohl, aby jí odvedl domů, ale on tam jen na okamžik
21:58
stál, nevěděl co udělat a pak se otočil a rozběhl se pryč.
22:04
Na místo se mezitím vrátil i Vladimír, který šel pomalu a
22:08
rozhlížel se. Když se přiblížil k tělům, všiml
22:12
si pohybu. Walter se začínal zvedat a
22:15
snažil se dostat na nohy, což Vladimír okamžitě zaznamenal.
22:19
Bez váhání zvedl zbraň a vystřelil.
22:22
Střelovou trado zad a ten znovu spadl k zemi.
22:26
Vladimír se na to ihned otočil a utekl taky, aniž by se znovu
22:31
podíval zpátky ilsa to všechno viděla ležela na zemi zraněná
22:36
neschopná pohybu a zůstala tam sama na té lesní cestě, zatímco
22:41
kolem ní se postupně znovu objevovali ti, kteří před chvílí
22:45
utekli, viděla i, jak se na místo vrátil.
22:48
Zdeněk rozhlédl se po místě. Kde ještě před chvílí stála
22:53
čtveřice lidí. A kde teď ležela těla?
22:57
V tu chvíli uviděl ilsu, jak je naživu ležela na zemi a snažila
23:02
se k němu mluvit. Prosila ho, aby jí pomohl a
23:06
odvedl jí domů. Zdeněk k ní pomalu došel,
23:09
zastavil se nad ní a chvíli tam jen tak stáhl, jakoby se
23:14
rozhodoval, co udělá. Pak zvedl zbraň a vystřelil,
23:19
následně se otočil a odešel. Útočníci se postupně rozešli
23:23
domů, každý zvlášť a ne dlouho. Poté pro ně začala přijíždět
23:27
policie, která si je 1 po 2 odváděla v poutech.
23:33
Důvod, proč policie jasně věděla, za kým jít, byl ten, že
23:37
se walterovi, zatímco se kluci vraceli na místo a znovu
23:40
odcházeli i přes všechny ty střelné poranění.
23:44
Podařilo utéct, jak totiž v útočnících proudil adrenalin a
23:50
soustředili se jen na ty, kteří se hýbali přímo před nimi.
23:54
Nevšimli si, že tam 1 z nich chybí.
23:59
Walter se pak doplazil do libredského statku, kde mu
24:03
přivolali doktora Walter. Navíc kluky poznal, takže byl
24:07
schopný nahlásit. Kdo přesně to udělal a 2
24:11
postřelený hrál, tak když tam? Tam byl všechen ten zmatek dělal
24:17
mrtvého a ve chvíli, kdy bylo ticho delší dobu se zvedl a
24:22
utekl směrem k lázním lipverda. Oba kluci tak útok přes všechny
24:29
ty zranění přežili. Stejně tak šla policie ještě ten
24:33
samý den i za rodinami obětí. Ernest jesenský tak ještě dřív,
24:39
než se stačilo vzpamatovat ze smrti své manželky.
24:42
Musel přijmout další ránu. Oznámení, že jeho dcera wilsa a
24:47
jeho neteř doris byly zavražděny.
24:50
Jeho život se mu začal rozpadat přímo před očima.
24:54
Tím to ale neskončilo. Úřady v hejnicích si velmi dobře
24:58
uvědomovaly, v jaké době se to všechno odehrává.
25:02
Věděli, že v okolí žije mnoho rodin německého původu a že by
25:07
zpráva o brutálním útoku na německé děti mohla vyvolat
25:12
nepokoje, a to jednoduše nechtěli dopustit rodinám.
25:16
Proto nebylo dovoleno se ani důstojně rozloučit.
25:20
Pohřeb byl povolen pouze v nejmenším množném rozsahu.
25:24
Bez veřejnosti, bez lidí, bez možnosti sdílet smutek jen úzký
25:29
kruh rodiny, nic víc. To Ernest AI jeho rodina nesli
25:34
dost těžce. Pak přišla další rána přibližně
25:37
týden po vraždě dorazilo na jejich adresu oznámení, že se
25:42
musí okamžitě vystěhovat bez odkladu bez možnosti odporu.
25:47
Každý si mohl vzít jen to, co unesl.
25:50
Zavazadlo do 30 kg. Všechno ostatní museli nechat za
25:55
sebou. Dům, ve kterém žili vzpomínky
25:59
celý svůj život. Rnest tak během jediného roku
26:03
přišel o manželku o dceru. A nakonec IO domov to jediné, co
26:09
mu zůstalo, byly drobné věci, které si stihl vzít sebou, mezi
26:13
nimi i kabát a pár osobních věcí jeho dcery ilcy.
26:17
Poslední památky, které mu jí připomínaly 6. 5. brzy ráno, pak
26:23
stál se svou dcerou uršulou a svými rodiči na nádražích v
26:28
hejnicích odevzdal klíče od domu, ve kterém ještě nedávno
26:33
žila celá jejich rodina pohromadě.
26:35
Poté byli společně s dalšími naložení do dobytčí hovagonu
26:40
nejprve do Frýdlantu. Potom do nového města pod smrkem
26:45
a nakonec dál. Do Německa během cesty byly
26:49
opakovaně kontrolováni a prohledávání a právě při 1.
26:54
Z těch kontrol přišel rne SIO. Poslední věci, které mu z jeho
26:59
dcery zůstaly kabát i šaty, které měla na sobě v den, kdy
27:04
zemřela. Tím přišel o všechno.
27:07
O 10 měsíců později proběhl soud jako hlavní viník byl označen
27:12
patnáctiletý Zdeněk. Který byl už po smrti ostatní
27:17
chlapci odešli s mírnými tresty. Vladimír byl odsouzen za
27:23
omezování osobní svobody k 1. Roku s podmíněným odkladem na 5
27:29
let. Zbylý 3.
27:32
Byli posláni do diagnostického ústavu.
27:36
Tak co znali jste tento šílený československý velikonoční
27:40
příběh? Co říkáte na tresty, které kluci
27:43
dostali? Jestli se to teda tresty vůbec
27:47
dá nazvat? Myslíte, že bylo správné rodinu
27:50
jesenských vyhodit z čech? Co jste při poslechu pociťovali
27:56
a co si o tom celém myslíte? Napište svůj názor do komentáře.