Latest / CCI, Studuj střední v USA / 8. díl: Pravidla programů a jak se chovat na studijním pobytu

Transcript

8. díl: Pravidla programů a jak se chovat na studijním pobytu · CCI, Studuj střední v USA

• 0:14
  Bára Kobrová: Krásný dobrý den, moje jméno je Bárakbrová a já vás vítám u podcastové série ve spolupráci s CEI. Jsem bývalou studentkou jednoho ze studijních programů a budeme si společně s majitelkou agentury Janou Role povídat o podmínkách programů, ať už co se týká vy cestování do Spojených států, případně I do jiných zemí, jako je Kanada Velká Británie, ale I Japonsko a o tom, co se vlastně smí a nesmí. Jani, vítám tě tu dobré ráno. Já tě tak I
• 0:44
  Jana Rule: zdravím dobrý den, zdravím všechny a zdravím tebe Burčo.
• 0:48
  Bára Kobrová: Tak řekni, co jsou ta základní pravidla, která sdílí se svými studenty úplně na aby měli konkrétnější představu o tom, jak strávit 10 rok v cizí zemi a jakých pravidel se držet.
• 1:02
  Jana Rule: Tak já začnu ze široka, protože pravidlem číslo 1 je akceptovat tu kulturu, kam jede 10 student, takže samozřejmě kultura v Japonsku a ty zvyklosti budou jiné než ve Spojených státech, ale všeobecně 10 student by měl být flexibilní, měl by mít otevřené oči a já říkám I uši. Měl by naslouchat a nějakým způsobem trošičku pozorovat, jak se to jeho okolí chová tak, aby správně zapadnul. Všeobecně, když student je umístěn do hostitelské rodiny, tak pravidlem číslo jedna je za mě velice slušné chování. Samozřejmostí je ho pozdravit dobré ráno, dobrý večer, když se odchází, tak samozřejmě říct na shledanou nebo ahoj za všechno poděkovat. Zeptat se hostidleských rodičů, třeba jaký měli den být prostě přívětivý a chovat se k té rodině tak, aby oni měli pocit, že jak 10 student je v té rodině rád, tak aby I ta rodina měla pocit, že má dalšího člena rodiny.
• 2:05
  Co když jsou ty členové rodiny třeba trošičku introvertnějšího založení a 10 student tak je tak, jaký tam je doporučení z tvé strany? Ono všechno chvilku trvá, ale je potřeba, aby 10 student, především 10 student, tomu šel trošičku více napřed. Přeci jenom jeho úkolem je ses adaptovatptovat v dané kultuře a přece my, když bychom uvítali někoho u nás doma, tak nemůžeme předpokládat, že my doma se budeme chovat podle pravidel nějakého návštěvníka nebo studenta, takže stejným způsobem 10 student má mít opravdu otevřenou mysl a a ta rodina ho přijme, pokud 10 student se opravdu snaží se začlenit do těch běžných aktivit.
• 3:03
  Bára Kobrová: Já tady narážím I na to, že samozřejmě nyní to úplně jednoduchá situace, kor ze začátku těch prvních několik týdnů, měsíců, nová země, nová rodina, jazyková bariéra, takže určitě je jednodušší přijít ze školy a zavřít se do pokojíčku a tam nějakým způsobem si dělat svoje věci, ať užkoliv nebo cokoliv, ale není to ta nejšťastnější varianta, je to tak?
• 3:29
  Jana Rule: Ne, to je až to poslední. Zavírat se do pokojíčku opravdu, doporučuji na noc tvrdě jenom sejít, vyspat. Doma se můžete zavírat do pokojíčku v ČR ČR, kdy jste v ciziněně, tak využít každého možnéhoho momentu, kdy jste s členy té hostistilaské rodiny nebo máte příležitost s nimi jít ven. To už se hodně vracíme zpět k tomu rodinnému životu, ale to je to pravidlo být součástí, aktivní součástí té rodiny I sdílet naši kulturu, občas něco uvařit, samozřejmě se zeptat, jestli není potřeba něco pomoc doma. A když vidím, že předtýká koš s odpadky, tak prostě se nepptat, ale sebrat jít a udělat to.
• 4:13
  A velice v dobrém slova smyslu se to těm studentům vrací zpět, pokud jenom trošičku dají té energie a přispějou u rukou k dílu, tak I ta rodina vidí, že 10 student si toho váží, jo, to více si k sobě najdou cestu. To už
• 4:29
  Bára Kobrová: jsme zmínili to domácí prostředí a teďka pojďme se podívat na školu. Jak bys nějakým způsobem zhodnotila nastínila, co se smí a nesmí v rámci školního prostředí?
• 4:42
  Jana Rule: Tak, pravidlem číslo jedna ve školním prostředí je samozřejmě dodržovat školní řád, se kterým se každý z těch žáků seznámí na začátku toho školního roku díky svému poradci, každý se studentům má svého vlastního poradce a navíc pro zahraniční studenty bývají I různá setkání, aby se ty studenti seznámili s okolím školy a právě s pravidly. Takže dodržovat pravidla školy. Samozřejmostí, a to si myslím, že je bonus ode mě, že vůbec zmiňuji, je docházka, stoprocentní docházka do školy, pominuli samozřejmě nějaké onemocnění, tak 10 student je ať už ve Spojených státech, nebo prostě v zahraničí za účelem studia na střední škole a ty víza jsou mu uděleny na základě toho, že chodí opravdu plnohodnotnětně do školy.
• 5:27
  Bára Kobrová: Co když se student v rámci školy může potkat s nějakým druhem věcí, který jsou zakázaný I pro určitou věkovou hranici v České republice, jak se k tomu postavit, jak s tím pracovat?
• 5:41
  Jana Rule: Tak, to je nejenom pravidlo školy, ale všeobecně pravidla programu. Já na tzv. Předloletové přípravě sdělují agreně k dané zemi konkrétní specifika, myslím tím hlavně užívání alkoholu, dro, kouření a pejpování. To jsou věci, které samozřejmě v rámci toho programu jsou zakázané, ale pozor na to jsou zakázané I díky zákonům ve Spojených státech amerických a jsou zakázané I v jiných státech, kam studenty vysílám. Takže těchto pár detailů si studenti nechte ují, protože v momentě student poruší tato pravidla, ať už, že vypije je jedno pivo nebo si zapálí jedno cigaretu nebo si od někoho vezme třeba nějaký prášek a ono to nemusí být drogálem, může to být třeba Ibalog na bolest hlavy, tak v 10 moment, když to vidí ostatní studenti, můžou si myslet, že to je třeba Doga a nikdo se nikoho nebude ptát.
• 6:37
  To opravdu jestli to byl ibalgy nebo jestli to bylo nealkoho lidské pivo. Prostě všeobecně je zákaz těchto aktivit a nemyslím si, že by bylo tak těžké dodržovat ty pravidla těch příležitostí a aktivit, a těch zkušeností, 10 student získá během toho roku o mnohonásobně více a nejsou k tomu za mě potřeba tyto o podpůrné látky.
• 6:58
  Bára Kobrová: Takže tady jednoznačně doporučení, dejte si 10 měsíců volno od jakýchkoliv riskantní aktivit, a to I z pohledu toho zjišťovat si předem třeba, kam 10 student jede, je to tak, protože v Americe nemám teda tu zkušenost jiných států, ale konkrétně ze Spojených států většina těch různých oslav narozenin a párty se koná u někoho doma, takže tam určitě doporučení I vědět, kam jedou, jestli tam budou rodiče.
• 7:31
  Jana Rule: Mně rozhodně. Pro mě základ číslo jedna, co doporučuju svým studentům je fakt, aby si zjistili, jestli v rámci nějaké té párty nebo přespávačky jsou přítomni rodiče, protože to je pro mě základ. Hodně často děti bývají pozvání na tzv. Přespávačky nebo párty,
• 7:45
  Bára Kobrová: kdy je doma 20,
• 7:45
  Jana Rule: 30, 40 studentů o pávačky nebo párty, kdy je doma 20, 30, 40 studentů, ač pro nás je to nezvyklé, tak u nich je to zcela normální. Moje hostitelská rodina pravidelně taky pro mě dělala různé aktivity a večerní párty a přespávačky, kde nás bylo třeba 25, 30. Já bych řekla automaticky to neznamená alkohol. A pokud tam je někdo z rodičů, tak je jistota toho, že ta alkohol tam nebude. V momentě, kdy rodiče odejdou na víkend a někdo pořádá párty, je to za mě už podezřelé a samozřejmě I ve Spojených státech není nic složitého sehnat si přes starší kamarády nebo sourozence alkohol.
• 8:25
  A na to mám jedno jediné upozornění. V momentě, kdy student zjistí, že se na dané akci alkohol podává a není tam dospělá zodpovědná osoba, tak je potřeba, aby okamžitě volal domů hostitelským rodičům a opravdu během několik ta málo minut opustil 10 objekt, čekal klidně před domem, až od té hostitelská rodina vyzvevedne.
• 8:46
  Bára Kobrová: Děkuju za zodpovězení té části týkající se školy, školního prostředí, kamarádů a různých rizik, ale I pravidel s tím spojené. Co třeba pracovní příležitosti předpokládám pracovat se nemůže? Pracovat se může
• 9:01
  Jana Rule: a nemůže. Pracovat se nemůže oficiálně třeba řetězy rychlého občerstvení na pokladně, nebo nelze pracovat v obchodě a doplňovat třeba zboží. Navíc I tyto aktivity jsou spojený s dopravou do té práce, a to v těch Spojených státech je opravdu komplikované a navíc já vždycky studentům říkám, že jedou do těch Spojených států nebo vůbec jedou do zahraničí za účelem studia, nikoliv práce na vydělávání peněz budete mít v budoucnu spoustu času. Takže tento druh formy přivýdělku ne, ale pokud se student domluví se sousedem, že je potřeba natřít plot nebo v zimě uklízet sníh, někdy holky hlídají děti svých sousedů. Je to vyloženě na domluvě samozřejmě I mezi tou hostitelskou rodinou a nemělo by být nějakým způsobem překážkou na to, aby 10 student dokázal samozřejmě pravidelně do školy a plnil tu školních docházku a to minimum těch 70 v rámci výsledků ve škole.
• 10:02
  Bára Kobrová: Já si vybavuji, že takzvaný babysitining byl asi moji nejčastější prací, v uvozovkách, rozhodně ne jako každodenní záležitostí nebo každodennídenní, ale moje hostitelská sestra se tomu věnovala a občas se že nemohla z nějakých důvodů, takže já jsem vlastně zaskočila za ni.
• 10:24
  Jana Rule: Jak staré děti si hlídat?
• 10:26
  Bára Kobrová: No, bylo to různý. Byly to děti I čtyřletý, pětiletý, školkového věku a potom ale I starší. Pamatuju si jednu nějakou párty, kde jsme byli se sestrou společně dětskou párty, a tam bylo třeba 20 dětí a o tom si do dneška povídáme, že.
• 10:47
  Jana Rule: Tak ty máš zážitek s téměř náctiletými dětmi, já když jsem se trošičku v říjnu po dvou měsících rozkoukala, tak jsme měli sousedy, kterým se narodili malý dvojčata, narodili se o měsíc dříve a paní I pán byly pracovně velmi vytížení a měly paní na hlídání 24 hodin denně, ale I paní na hlídání občas potřebovala volno. Takže jsem asi po třech nebo čtyřech týdnech byla vyslána já Musím říct, že jsem byla v šoku, protože mě ještě nebylo 16. Dali mě na starost na 810 hodin opravdu na celý den malý třítýdenní dvojčata. Měla jsem plný ruce práce, a musím říct, že z toho dva dny předem téměř nespala, ale byla to obrovská zkušenost a pak jsem tam docela pravidelně o víkendech takhle chodila a byl to pro mě způsob, jak si přivydělat. Rozhodně a svým způsobem je
• 11:41
  Bára Kobrová: to zase jiný prostředí, jiná zkušenost zase to studenta obohat nějakým jiným způsobem, možná I z toho titulu, jak vlastně se v jiné zemi věnují, nevěnujou výchově, jak k tomu přestupují, protože
• 11:56
  Jana Rule: 10 rozdíl je diamet. Diemarálně rozlišení, absolutně. Já s tímto nesouhlasí, ale každá země má svoje kulturní specifika I v rámci výchovy, takže je fajn, když si český studenti můžou vyzkoušet I takovýhle netradiční aktivity. Mě něco řízení automobil. Tak to je jedna z věcí, na kterou se mě ptají všichni studenti, zprosebnejma očima, a tak jako pokaždé doufají, že řeknu ano, řeknu rozhodně a rezolutně v žádném případě ne.
• 12:26
  Je to z toho důvodu, že ač studentům může hostiská rodina tvrdit, že pojištění pro ně mají, tak mě věřte, že právě 10 druh toho víza neumožňuje řízení motorových vozidel, takže za mě je to jedno velké ne a opravdu se snažím všem studentům jako rozumně vysvětlit, aby to nezkoušeli, aby to nezkoušeli ani někde na parkovišti, kde budou dva, tři kamarádi nebo bude tam I třeba hostitelská rodina, protože dneska síla sociálních sítí je tak velká, že stačí strašně málo a ani s prominutím se dat za volant u velkého silného krásného auta a jenom se vyfotit a dát si to na sociální sítě může znamená pochybnost u té organizace, jestli 10 student to opravdu řídil nebo ne, takže nezavdávat příčiny. Opravdu je to obrovské riziko, protože kdyby se něco stalo, 10 student pojištěný není. A věřím tomu, že studenti nechtějí své rodiče potopit v dluzích. A teď mluvím jenom o finanční náhrada, kdyby se něco stalo, nedejbože, kdyby se někomu něco stalo na zdraví.
• 13:31
  Bára Kobrová: Zmínili jsme situace, do kterých se student může dostat a mohou pro něj znamenat vrácení zpět do České republiky, ale to je organizací CEI. Může se dostat ale I do situací, kdy bude v konfliktu se Spojenými státy jako takovými?
• 13:48
  Jana Rule: Jako se zákona. Ano. Ano, samozřejmě. Jenom bych upřesnila, většinu když student poruší pravidla a poruší je především, co se týče užití alkoholu nebo drog. Řízení motorových vozidel.
• 14:03
  Bára Kobrová: A jako závažnější typy, tak
• 14:03
  Jana Rule: samozřejmě, ipy, tak samozřejmě organizace, nejsem to já tady v České republice, ale je to ta vysílací organizace ve Spojených státech, která je garantem toho programu a je vlastně zodpovědná za toho studenta a je to ona, která rozhoduje o tom, kdy 10 student je poslán domů anebo jemu třeba prvopočátku nejdříve zaslánal tzv. Duttka anebo tzv. Podmíněné vyloučení. Samozřejmě, že v momentě, kdy student řídí motorové vozidlo, tak nedostane podmíněné vyloučení, ale má většinou tři dny na to opustit Spojené státy americké. A ty ses ptala na to, co kdyby se stalo, kdyby třeba tyhle tři dny nedodržel a zůstal nadále ve Spojených státech, tak v 10 moment, protože je mu zrušeno a zrušeno povolení pobytu, tak v 10 moment, kdy bude odlítat po těch třech dnech, tak se může stát a řekla bych, že je téměř automatické, že se to stane, tak si v databázi imigrační úředník udělá poznámku a 10 student má na 10 let do Spojených států vstupku.
• 15:09
  Takže za mě nestojí za to s prominutím jako smlouvat a předpokládat to, že se z toho student nějakým způsobem vykrotí nebo že zasáhnou ať už američtí rodiče nebo čeští rodiče, a že se jako o mluví a vesele se jde dál. Takhle bohužel fungují přímluvy u nás v České republice, ale ve státech jsou pravidla od toho, aby se dodržovali. A druhým takovým pravidlem je tam to, že každý z nás asi nese tzv. Konsekvence, což jsou následky svého chování, a to je právě ta lekce, která toho studenta popostrčí a ponaučení do budoucna. Takže všem studentům radím, aby si toto už předtím, než do Spojených států, nebo kamkoliv na světě jeli, aby si to uvědomovali, protože každý jsme svého štěstí s trujce a každý si musíme nést následky
• 16:00
  Bára Kobrová: svého chování. My jsme to nakousli už v jiných dílech, a to tvoje doporučení, kdy do My jsme to nakousli už v jiných dílech, a to tvoje doporučení, kdy do Spojených států odjet. Zeptám se tě na to, ale znovu v rámci tohoto dílu, protože mám pocit, že to do toho zapadá, kdy teda je to doporučení z tvé strany odjet a proč?
• 16:18
  Jana Rule: No, I já kdyby bylo poveem, tak rozkážu všem rodičům, aby se nějakým způsobem uvolnili a pustili své děti již po deváté třídě, protože za mě je nejideálnější mít tu pauzu mezi devátém ročníkem a prvním ročníkem střední školy, takže 10 student vlastně nastoupí jako o rok později na Střední, škole, ale pak má čtyři roky kontinuální výuky na Střední škole. Je pravda, že hodně rodičů mě oporu tím, že to dítě není dostatečně zralé? Ano, ne všichni studenti jsou natolik zralý, pak je spousta studentů a rodičů, kteří na to v 15, 16 nemyslely. A najednou mají pocit, že mají spoustu času a mají tu poslední příležitost, takže za mě to chce opravdu začít o těchto programech přemýšlet už v rámci 12, 13, 14 let. Nejenom střádat finance, ale I toho studenta připravovat na 10 fakt, že ta možnost tady je a aby bylo vidět, že 10 student o to stojí a chce 10 zážitek mít.
• 17:25
  Bára Kobrová: Jsou ta pravidla, která my jsme zmiňovali, ať už pravidla daná organizací CE, která ale jdou v ruku v ruce I s místní legislativou. Jsou pro všechny země podobná, stejná. Ano, vím, bude se tam plyšit třeba, co se týká toho alkoholu, tak v Americe víme, že to je posunutáž na 21 let. Nicméně 10 alkohol si nesmí pít v rámci toho programu vůbec nikde.
• 17:49
  Jana Rule: Přesně tak. Takže tam
• 17:50
  Bára Kobrová: ta věková hranice hraje roli, ale vnímáš tam nějaké třeba zásadní rozdíly, ať už to se týče programů v USA nebo jednotlivých zemí.
• 17:59
  Jana Rule: Já bych řekla, že všeobecně ty podmínky jsou všude na světě stejné a to nejdůležitější je to slušné chování toho studenta a ta snaha být součástí té kultury a té hostitelské rodiny a pak takové ty střípky kolem už přijdou během té adaptace a o to, že student nesmí řídit motorového vozidlo, nesmí pít alkohol a nesmí brát drogy, mně nepřijde úplně tak jako zásadní, je to zásadní nepoužívat, neřídit a chovat se slušně, a to si myslím, že každý student, kterej ty zkušenosti chce, tak by měl zvládnout a není to zas až tak velká překážka. Na to užívat si na párty třeba s alkoholem, si myslím, že posléze po návratu mají studenti jako volnou ruku v ČR dostatečně. Ty jsi
• 18:51
  Bára Kobrová: to ale hezky řekla volnou ruku, a to je myslím hrozně důležitý zmínit, protože teenager z České republiky je prostě zvyklý na úplně jiný režim, na velkou volnost, na velkou svobodu a ve Spojených státech to opravdu funguje úplně jinak.
• 19:08
  Jana Rule: Je to tak. Na druhou stranu je moc fajn, když si tím student projde a já při mám I zkušenosti z Japonska a co jsou absolutně některá pravidla, ať už co se týče docházky nebo školního dres kódu, co se smí a nesmí na sebe, ty pravidla v tom Japonsku jsou mnohonásobně, mnohonásobně až pro nás někdy, kdy nepředstavitelně přísná, oni se nad tím vůbec pozastavují, vůbec se na to nevyptávají, prostě to je tak dané, a když jednou to pravidlo takové je, tak se prostě dodržuje. Takže je fajn, že student má to porovnání a pak si vlastně uvědomí, že u nás v České republice máme velice, ale velice volnou výchovu, naši rodiče jsou velice benevolentní. A jenom třeba dám příklad v tom, že je u nás celkem běžné, že v 17 kolikrát I 16 letech se banda kamarádů sebere a jede třeba na víkend někam na chatu, bez nějakého dozoru dospělí. Tak to v Americe vůbec neexistuje.
• 20:08
  Nechci, aby to vyznělo, že si studenti jsou vedení za ručičky, to tak není. Naopak, jako musí být samostatný, ale v rámci těchto jakoby dospěláckých aktivit jsou velice limitováni a propaguje se tam, nebo je běžné, že ta zábava je možná I spolu s dospělými do celkem vysokého věku, je tam vždycky potřeba nějakým způsobem dohled, kdyby se něco stalo, a to je pak I dané tou právní stránkou věci, když třeba někdo má na zahradě trampopolínu, tak je zodpovědný za to, když se něco na té trampopolínu stane. Takže spousta domů a
• 20:40
  Bára Kobrová: domácností tu
• 20:40
  Jana Rule: trampopolínu nemá, protože ví, že protože ví, že pokud se tam střídá hodně kamarádů a někdo si vymkne kotník, tak o právní stránce to pro ně může být problém. Pro nás absolutně nepředstavitelná jako blbina, ale prostě to tak ve státech je. Takže znova řeknu pro studenty respektovat ty pravidla mít otevřený oči a 10 rok je velice krátký na to, aby se to vypletovalo nebo se to nechalo přerušit tím, že student ty pravidla zbytečně poruší a nechá se poslat.
• 21:13
  Bára Kobrová: My jsme bohatě pokryli to téma pravidel programu a opravdu pádných důvodů k ukončení toho programu jako takového. Nakousla si tam I téma drekoudu, nicméně tady já odkážu naše posluchače nadíl, který se věnuje vlastně škole, ale I mimoškolním aktivitám. Tam jsme se o tom bavili, že to prostředí v Americe, ale I v jiných zemích je poměrně striknějšího rázu, než na co jsme třeba zvyklí u nás, že se vám opravdu může stát to, že pokud budete nějakým způsobem odhalenější nebo mít něco kontroverzního na sobě, co by nějakým způsobem provokovalo tu danou kulturu, ve které jste, tak je dobré mít něco na převlečení ve skříňce. Buďto, anebo dátme hrubý. Já bych asi závěrem, protože tohleto je první série, kterou společně natáčíme, a kde jsme pokryli opravdu bohatě jednotlivá témata hostitelských rodin.
• 22:10
  Proč vlastně vůbec vycestovat, ale I historii organizace, tak já bych závěrem možná ještě zopakovala 10 proces té přihlášky. Prvotně
• 22:20
  Jana Rule: napsat na Jana zavináčc cec.cz buďto email nebo zvednul telefon, zavolat mi
• 22:26
  Bára Kobrová: nebo přes naše webové stránky cec.cz vyplnit přihlášku, zúčastnit se infoschů, nebo přes
• 22:26
  Jana Rule: naše webové stránky cec.cz vyplnit přihlášku, zúčastnit se infoschůsky, CCI.cz vyplnit přihlášku, zúčastnit Cinfo schůzky, napsat se I testy jednoduché testy z angličtiny. Schůska samozřejmě je I s rodiči, kde si řekneme plusy mínusy jsou moje možnosti, jaké očekávání, který nerada slýchá, vám
• 22:46
  Bára Kobrová: má 10 student, samozřejmě specifikace dané lokality, uzavření smlouvy, vyplnění přihlášky, která obsahuje samozřejmě různá doporučení a kontrolu u
• 22:46
  Jana Rule: obchodního lékaře. Zasláni přihlášky, obvodního lékaře. Zaslání přihlášky do ať už Spojených států nebo na centrálu té organizace v dané země a pak už jenom vyčkání na tzv. Umístění.
• 23:07
  Bára Kobrová: Tím bych tě ráda poděkovala za to první sérii. Já myslím, že můžeme prozradit I to, že budeme připravovat druhou sérii, a kde se budeme věnovat dotazům různého charakteru. Takže cokoliv vás v průběhu poslouchání napadne, napište na Jana ci.cz. My se těm dotazům budeme věnovat. Rádi vám zodpovíme, cokoliv vás bude zajímat jako doplnění k tomu našemu povídání, ať už formálněho, tak I třeba toho neformálnílnější rázu, pokud to bude řekněme nějakým způsobem publikované.
• 23:42
  Můžeme prozradit I to, že budeme chystat rozhovory se studenty, kteří byli v zahraničí v rámci jednotlivých programů. Uovítáme také bývalé stipendiísty, na
• 23:54
  Jana Rule: to se já moc těším. A jako takový bonbonek se těším, že uvítáme I jednoho z rodičů, který vycestoval v roce 967 se mnou. A před dvěma lety už jeho dcera absolvovala s CE program ve Spojených státech, takže s CE již absolvují programy druhá generace. No a pak budeme mít různá překvapení I třeba ze Spojených států napřímo. Takže barvu, děkuju moc za hezké povídání a budu se těšit na shledanou.
• 24:23
  Já také děkuju, mějte se krásně. Na shledanou.