Latest / Týdeník Respekt / Cítíme se provinile, že jsme v bezpečí a nebráníme svou zemi
Transcript
- 0:13Posloucháte podcast týdeníku respekt, zdraví vás hona
- 0:16řečicová. Dneska s mladými lidmi z
- 0:19Ukrajiny, kteří žijí v Česku. Káťa Julia táňa, máša, Angela a
- 0:24Valentina se navzájem neznají. Všechny se ale narodily na
- 0:28Ukrajině a ony nebo jejich rodiny se z různých důvodů aspoň
- 0:32na chvíli rozhodly usadit v Česku.
- 0:35Některé jsem odešly za lepší budoucností ji nechtěli rodiče
- 0:38ochránit před válkou a také sem poslali a jiné sem odešly jenom
- 0:41dočasně třeba studovat. Jak se cítí, když nemohou být se
- 0:46svými rodinami? Z čeho mají strach?
- 0:49Jak vnímají nebývalý zájem a vlnu solidarity, která se právě
- 0:52v Česku strhla? V dnešním podcastu uslyšíte 6
- 0:56žen, které s námi sdílí svůj příběh?
- 1:11Tak já jsem káťa a pocházím z melitopole je to jihovýchod
- 1:16Ukrajiny, tak co je tam ticho, ale nevím, kdo nemůžu říct
- 1:23přesně, ale tlumí jakékoliv spojení není ve městě, internet
- 1:29není ve městě, je mobilní spojení, ani televize.
- 1:34Nic vůbec. Vůbec tu televizní věž o nás
- 1:37zničivý taky. Já si myslím, že hned druhy nebo
- 1:403 den, tak protože jsem. Neměla žádné spojení s maminkou.
- 1:47Málem jsem se zbláznila prostě a začala jsem dělat aspoň něco,
- 1:54takže jsme si topisovali s kamarády.
- 1:57Taky jsme li to pole, nebo které mají, kteří mají rodiče.
- 2:03V meditopole a aspoň něco se dozvěděli, protože no občas to
- 2:10spojení nějak bylo. Pokud v 1 části města je to
- 2:16spojení a člověk je tam živý, tak i moje maminka je v bezpečí.
- 2:22Tak a teďka jsem ještě připravila já budu číst a proto
- 2:26nebudu. Dívat se do obrazovky OO tom co
- 2:32cítím AA uvnitř jo je to taky spojené s tou pomocí jiným.
- 2:39Já jsem chtěla říct, že teď nežiju, ale zabíjím čas.
- 2:44Jde mi o to, aby v co, aby ten den co nejrychleji končí a ráno
- 2:51přečíst. Že v meditokole je ticho, a mezi
- 2:55těma 2 body se snažím bejt aspoň nějak užitečná.
- 3:00Já chci pomoct, ale nemůžu. Dělám překlady tou krajinštiny.
- 3:06Byly jsem v kongresovém centru jako dobrovolnice, tlumočil jsem
- 3:10tam u pojištění a viděla jsem ty lidi.
- 3:14Komunikovala jsem s nimi, snažila jsem se poskytnout jim
- 3:18jakoukoliv informaci, abych aspoň nějak pomohla.
- 3:24Děkovali mi, polákali, dávali požehnání a během těchto hodin
- 3:30jsem měla jen 2 kratičky přestávky.
- 3:33Ani neposadila jsem se i po 6 hodinách, tak nepínavé práce
- 3:39jsem stále byla aktivní. Byl to takový divný stav.
- 3:44Měla jsem tak hodně adrenalinu, nemám děti, ale myslím si, že to
- 3:50je něco podobného. Jak maminka se snaží zachránit.
- 3:54Dítě. AI přesto, co se děje kolem,
- 4:01jsem necítila nic, jo, opravdu měli jsem jenom takovou
- 4:07myšlenku, že musím zachránit a necítím vůbec nic.
- 4:14Zapomněla jsem na sebe, musela jsem být ve skvělé na ledě
- 4:18zachránit ty tomilečky štěstěny, kterým se podařilo vyjít ZU
- 4:22krainy. Chápu, že to nebyl skvělý poput,
- 4:26aby se přestěhovali do zahraničí a ani se jim možná to nechtělo,
- 4:31ale nakonec jsou v bezpečí. Moje maminka nemůže vidět s
- 4:36militokolem, je to příliš nebezpečné a navíc jsou tam
- 4:41zničeny mosty a silnice. To.
- 4:45Udělali po žáci a no připouštím, že naši, aby prostě ta okupanská
- 4:52technika neposouvala se dále, protože no měli, to je přímo
- 4:58vedle Krymu a vždycky se tomu melitopolu říkalo brát do Krymu.
- 5:05Je to velmi slavný město. Takže přesněji posouvá se hodně
- 5:10techniky. Ruští okupanti občas vytvářejí
- 5:14takové bezpečně cesty. To znamená, že říkají, že tento
- 5:19kus silnice je svobodný. My tam nestřílíme, je bezpečný,
- 5:23můžete vyjíždět, ale to je nepravda.
- 5:26Jakmile víte, začínají vyjíždět, tak začínají střílet po těm
- 5:29autobusům a pak jsou tam mrtvoly.
- 5:33Ale jsou to mírné občany, takže. No není 0 šance vůbec, abychom
- 5:40zabrali odtud maminku s bratrem. A vracej se k tomu k té mé
- 5:45pomoci, AK tomu mému stavu, co cítím.
- 5:48Nejdřív jsem byla velmi ráda a spokojená.
- 5:51Když jsem skončila, tlumočí, bylo to kolem 3 hodin ráno i čím
- 6:01dál. Od kongresového centra a čím
- 6:05blíže jsem byla k tomu, tím větší odpor vůči sobě jsem
- 6:11cítila. Město bylo skoro prázdné a
- 6:15jakoby prohloubila jsem se do těchto svých myšlenek.
- 6:20Já jsem šla a nenaviděla jsem sebe za to, že pomáhám cizím
- 6:25lidem, ale nemůžu pomoct svým nejblížším.
- 6:29Vůbec nemůžu pro ně něco udělat. Jo a.
- 6:36Že nemůžu ani slyšet jejich hlas a ta nálada, co teďka tu náladu,
- 6:44co teďka mám. Já cítím tak, že chvíli pociťuju
- 6:51nenávist chvíli pociťuji zoufalství pak nějakou sílu pak.
- 6:58Ještě nadějně jako ale upřímně řečeno už nad jeřadou nemám.
- 7:04A já čím dál tím víc rozumím, že ta válka může trvat roky.
- 7:12No určitě bude měnit formy, ale. Ten.
- 7:18Ten stvor, který to vytvořil, začal on, je blázni, by prostě
- 7:24normální člověk to nikdy neudělá, takže.
- 7:30Jo, tu naději jsem už ztratila. I ten stav.
- 7:37Jakoby je velmi dobře popsán u významného představitele ruské
- 7:43literatury z šebrného věku je to ironie osudu, ale já studuju
- 7:48ruský jazyk a literaturu na Karlově univerzitě, univerzitě.
- 7:52Takže filtr sologů měl takovou báseň dělat?
- 7:56Houpačka byla napsáno napsána více než před stany lety v té
- 8:03básní lyrických hrdina sedí na houpačce a tu houpačku houpabel
- 8:09a není žádný u nich. Jste to houpečky prostě jediné,
- 8:13co zbývá tomu lyrickému hrdinovi?
- 8:17Tak sedět a těšit se, až ho vezme ze mě.
- 8:20A taky cítí poržád s tím každým houpaním různu náladu a já teďka
- 8:25mám něco podobného. No a to asi všechno, co bych
- 8:30řekla ke svému psychickému státu.
- 8:45Já se jmenuji juda pocházím z kyva.
- 8:48Narodila jsem se ti vyrůstala jsem v ti, vešel tam celý můj
- 8:52život. Po státi 17 letech jsem se
- 8:55odstěhoval do Česka. Za studiem jsem si říkala, že to
- 8:58bude zajímavý zážitek. Nikdy jsem se necítila, že bych
- 9:02utíkala a hledala bych nějaký lepší život, protože jako v kyji
- 9:05ve vždycky jsem se cítila krásně. 1 3 roky, tak jsem si jí
- 9:09byla jistá, že povzbudil se vrátím zpátky domů, ale spíš
- 9:13jako už jsem zůstávala kvůli tomu, že tím, jak tam jsem bylo
- 9:18ještě dítě a tady už jsem začala mít nějaký víceméně dospělý
- 9:22život, tak jsem se jí bála, že třeba prostě rok je, co jsem tam
- 9:25nejebala, tak šli jakoby prostě už nějak kolem mě a už jako do
- 9:28toho života ani tolik nepatřím. Ale vždycky jsem se ráda
- 9:32vrátila, třeba jsem tam jezdila na minimálně na 2 týdny, často
- 9:36na měsíc. A vždycky, když jsem tam byla,
- 9:40tak se mě ani nechtělo odjíždět právě.
- 9:44V létě jsem vzala svého bývalého kluka do kyjiva s sebou, protože
- 9:49já jsem mu říkala, jak miluju to město a jak dobře se tam cítím.
- 9:52A že jako spousta lidí třeba já znám hodně lidí 1 moje blízka je
- 9:57to vlastně nejlepší kamarádka se taky stěhovala do Česka.
- 10:01Ona tady bydlela asi rok a půl a řekla, že se jí to nelíbí a
- 10:04vrátila se zpátky k nám ještě kamarád mám, který se stěhoval
- 10:07do Berlína. A bydlel v Berlíně pan asi rok
- 10:10nebo tak, ať se vrátil zpátky, tak jsem to říkala tomu bývalému
- 10:14příteli, kterej to absolutně nechápal.
- 10:16A potom, když jsme byli v číně, tak asi 2 den večer mi řekl, že
- 10:20von vlastně nechápe. Proč jsem se odstěhovala,
- 10:22protože ten tak moc se mu tam líbilo, ale poslední dobou já už
- 10:28nevím, jako kolik dnů vlastně čtu, že že teďka 11 dnů nebo
- 10:32nějak já fakt jako. Tohle jako 1 nějak.
- 10:36Nějaká 1 nekonečna noční můra já jakoby ráno, když se vzbudím,
- 10:42tak samozřejmě 1 věc jako myslím na svoji rodinu, protože mamka
- 10:46přijala, ale o státní všichni celá moje rodina je tam, když se
- 10:50bavíme. Já se snažím bejt jako ještě
- 10:53nějak v pohodě, protože jako já jsem v bezpečí a všechno mám
- 10:56dobře a samozřejmě si nebudu stěžovat na něco a tak, ale vím
- 11:00prostě. Cítím slyším jak oni pláču, jak
- 11:03oni se bojej jako oni je koupi, maj úplně nejhlubší depresi.
- 11:07Jako babička s dědečkem a to je to teďka, jeli k příbuzným na
- 11:10vesnici kluci, co jsou v ní AS tm bratranci, tak oni třeba
- 11:14každej 2 hodiny musí běhat do toho bomšál, kterou oni ani
- 11:17nemůžou se vyspat ani 1 noc nemůžou normálně spát oni musí
- 11:20furt běhat do toho vomšál, teda tam sedět, jakoby to nikdy
- 11:24nevíš, jestli jako teďka to právě v tom městě oni urský, ale
- 11:29utíkali, jakoby skrýva někam dál, protože ptáčka je stále.
- 11:33Hezký že jo ale. On říkal, že někam nikam
- 11:36nepojede, že je to jeho město. Tam zůstane tak stejně jako moje
- 11:42rodina nechce jet někam ze zahraničí jako teďka nemůžou jet
- 11:45bratranci, ale voni ani nechtěj, že prostě vážně jsou.
- 11:49No, já se cítím trochu blbě jako dost blbě ještě kvůli tomu, že
- 11:55tam teďka nejsem. Ono.
- 11:57Paradoxně asi měla licenku do těch vesnicí cola nějakou
- 12:00potřebu, tam je teď právě před tou válkou jsem prostě cítila,
- 12:04že tam. Potřebuju a chci teďka bejt jsem
- 12:06si koupila letenku asi 2 týdny před válkou a měla jsem to na
- 12:1020. Čtvrtýho února.
- 12:13Takže přesně ten den, kdy začla válka.
- 12:15Já jsem měla letět do kyjiva. Samozřejmě jako let zrušili.
- 12:19Ale jako byla bych ráda, spíš by tam jako teďka cítím velkou
- 12:23potřebu jakoby trávit tam se svým národem, protože já teďka,
- 12:27když jako chodím teďka do práce, chodím někam na nákup jako
- 12:31koukám na ty lidi a vidím, že tady, když je normální život,
- 12:35což je úplně v pořádku, ale pro mě je to všechno nějakej
- 12:39suriristickej a absolutně jako jakoby já vím, co se tam děje,
- 12:43ale já dokonce tomu nemůžu uvěřit.
- 12:46Samozřejmě jakoby víme o nějakých válkách a tak.
- 12:49Jako 1 z práchů, který teďka mám, tak je to, že teďka 2 týdny
- 12:54já nevím měsíc já nevím, jak dlouho to bude pokračovat,
- 12:57protože já už jako jsem v takovém stavu beznaděj, že já
- 13:00ani nevím. Jako všechno je teďka pro mě
- 13:03jako 1. Den, ale mám strach, že když se
- 13:05to nějak protáhne, tak lidi v Evropě prostě na to zapomenou,
- 13:08jako jak se to děje. Něco je jakoby hodně důležitý.
- 13:111. 1. týden a potom lidi na to zapomínej jako víš, jestli je
- 13:15stále obálka veselí nebo ne? Já třeba ne.
- 13:18Já nevím jestli už skončilo, nebo je tam stále jako mrzí mě
- 13:21to ale jako nevím, co se teďka děje v tom izraelu, když všichni
- 13:25se bavili o tom izraelu a Palestině, tam jako stále mají
- 13:28nějaké takové jako horší konflikty, ale my už jsou tam
- 13:31absolutně nebavím, protože jednodušší je to ovšem 1.
- 13:34Já se bojím, že si to stáhne s Ukrajinou a já prostě nevím, jak
- 13:38dlouho zvládnu žít jakoby takový ten úplně obyčejný normální
- 13:41život, když vím, co se tam děje, když vím, jakoby prostě, v jakém
- 13:44stále je moje rodina. Hodně my známe šlo do války
- 13:49kluci většinou, protože šli jako dobrovolnici a jak koukám na
- 13:54jejich storýčka? Oni samozřejmě pomoc nedávají.
- 13:56To by je mohli najít přes sítě a tak ale jako nedávaj obličej
- 14:00nedávají žádné fotky, ale vím, že kde jsou a co přesně dělají.
- 14:04A já nemůžu věřit, že jako s těma chvilkama jsme seděli na
- 14:07lavičce, dávali jsme si nějaký pivko a bavili jsme se vo hudbě
- 14:10hezky a popovídali jsme si o nějakých jako příjemných
- 14:14tématách a teďka oni mě tam stáli se zbraní a brání, jakoby
- 14:17náš území. Já se snažím právě šířit tu
- 14:20informaci a snažím se to šířit jako v nějakým konkrétním
- 14:24kontextu, tak jakoby snažím se šířit nějaké nějaké ne úplně než
- 14:30částné věci a spíš o nějak těch jako.
- 14:33Větší jumentrh naše armádě, a tak tím, jak oni maj jako
- 14:37spoustu lidí, jak maj obrovskou tu armádu, jak říkají, že je to
- 14:401 z nejsilnějších států a nejsilnějších armád vojensky v
- 14:44celém světě, tak jsem se bála, že my proti nich my budeme mít
- 14:47absolutně žádný šanci, že oni prostě přijdou.
- 14:51Zabijou všech, koho můžou. A vezmu si to nakonec jako to,
- 14:56co mi přidává síly teďka, jak to vidím tím, jak náš národ je
- 15:01takový, jakoby nevím sjednocený jakože jako kdybychom byli
- 15:05všichni jako 1 člověk, my se takhle cítíme se takhle
- 15:08podporujeme a ti kluci, co jako došli teďka bojovat do armády
- 15:11ještě přes já nevím stovku 1000 jako lidi dobrovolně tam šli oni
- 15:16jakoby vědí, za čím jdou jdou lidi dobrovolní.
- 15:19Nikdo je nenutí cítit tu lásku ke svému národu ke svojí země.
- 15:23To myslím si, že. Máme něco takového v mentalitě,
- 15:26protože když si vlastně vezmeš hymnu Ukrajiny, tak jako on je
- 15:31furt aktuální v takovýhle situaci, protože tam se to úplně
- 15:34popisuje, že my my půjdeme někam na někoho.
- 15:37My jsme jako byt takový hodně písku, ale když jako někdo chce
- 15:41od nás něco a porazíme nepřátele, samozřejmě asi furt
- 15:46bojím teďka a tak. Ale jako já jsem strašně hrdá na
- 15:50naši lidi, že jakoby hlavně na kluci na tu armádu.
- 15:54A právě si myslím, že je to teď. Ta nejdůležitější podporovat tu
- 15:57armádu. Já jsem táňa a narodila jsem se
- 16:08v Kyjevě, ale že by tedy povětšinou života přestěhovali
- 16:13jsme se sem, když mi byl rok a 3 měsíce, takže jsem vlastně
- 16:16vyrůstala v Praze. S rodinou jsme se přestěhovali
- 16:19jenom s rodiči AS mojí starší sestrou a kvůli tomu, že sestra
- 16:23byla dlouhodobě nemocná. Asi vlivem radiace z Černobylu.
- 16:30A rodiče nechtěli v tom samém vychovávat mladší dceru, jelikož
- 16:35taťka byl podnikatel, tak bylo trošku jednodušší se přestěhovat
- 16:39a vlastně tady začali úplně na novu, včetně jazyků a firem.
- 16:43A všeho. Rodiče 1 chvíli vlastně říkali,
- 16:46že už se jako nepočítají ani jako Ukrajinci, ani jako češi,
- 16:51že jsou něco mezi tím, ale tahle situace je zasáhla.
- 16:56Šíleným způsobem, protože tam mají kamarády známý.
- 17:00Většinou rodiče a vlastně v životě jsem nečekala takovou
- 17:05emocionální smršť. Od nich.
- 17:08No, já jsem se na to dlouho psychicky připravovala, protože
- 17:11už nějak sledujem delší dobu tu naději, ale zároveň strašnou
- 17:15strašný strach z toho, co se stane, co se může stát AA je to
- 17:20pro mě vlastně nepopsatelný. Vím, že 1 4 dny jsem zvládala
- 17:24jenom brečet a nějakým způsobem se ani nechápala, co se děje.
- 17:28Nedokázala jsem o tom mluvit a jenom jsem brečela a furt mi
- 17:31bylo na zvracení. Pak to přišlo do toho uvědomění,
- 17:35že se fakt tady to děje, že to neni jenom zlý sen a najednou
- 17:40jsem vypla vlastně emoce a beru to.
- 17:44Racionálně, abych nějakým způsobem dokázala fungovat přes
- 17:48den a večer zase na mě dopadá úzkost a totálně vlastně
- 17:52neschopnost. A nevím ani jako co dělat v tu
- 17:56chvíli. O co dělat přes den já dokážu
- 17:59jenom pracovat a. Nic nedělat.
- 18:04Rodina, která je na Ukrajině část, je v jedný z nejhorších
- 18:08částí, což je gestomi a všechno vlastně sledujou 400 m od jejich
- 18:17obydlí, kde se schovávají, ale i přesto, že s nima nejsem tak
- 18:21často v kontaktu, tak vlastně o to víc.
- 18:25Se o ně teďka bojím, protože najednou si uvědomuju tu
- 18:28křehkost, že jsem měla tu možnost, nebo mám možnost i teď
- 18:32jim napsat, ale neodhodlám se k tomu a komunikuju skrz svoje
- 18:39rodiče. A vůbec nejbližší lidi, který
- 18:43tam mám, tak je moje kmotra s tím, že.
- 18:49Kmotry a kmotrové se tam počítají jako 2 rodiče a já jsem
- 18:53měla takový štěstí, že ta moje kmotra byla vážně moje 2 maminka
- 18:57nebo je? A má ještě dceru, která
- 19:01vyrůstala s mojí sestrou. To je právě pro mě nejtěžší
- 19:04zjištění, že nechtějí vyjet, nebo když už chtěli, tak neměli
- 19:08tu možnost. Čekáme už 3 dny na to, až její
- 19:12dcera vlastně překročí hranice, aby se dostal, že už se
- 19:15rozhodla, že teda jako pojede. Čekáme 3 dny a pořád nic.
- 19:20Pořád je vlastně velbum a ta její maminka, ta moje kmotra už
- 19:24se rozhodla taky, ale nechce jede s kočkou, jede se svojí
- 19:29maminkou, ale nechávat tam vlastně svýho partnera, svojí
- 19:33práci a život je strašně náročný a já si nedokážu představit,
- 19:39jaký to je přes nějaký části to zažili moje rodiče, který se ale
- 19:43sami rozhodli, že chtěj vycestovat.
- 19:47Já se tady cítím vlastně příjemně, protože to tady znám,
- 19:50ale teďka představa, že lidi, který sem jezdili na návštěvu a
- 19:54ale najednou sem jedou za námi a počítaj s tim, že tady budou pár
- 19:59let, nebo možná si to ještě ani neuvědomujou.
- 20:03Že tam už nic není, není jako jak žít.
- 20:14Já se jmenuju máša. Já jsem z Ukrajiny, jsem s ní
- 20:19pro petrousku, je to na východě Ukrajiny.
- 20:23AV Čechách žiju už kolem 8 let nebo možná trošku míň, ale já
- 20:28jsem na vysoký umělecký průmyslový škole teďkom dělám
- 20:32teďkon už jsem na magistru. Já jsem se přestěhovala v roce
- 20:362015 přesně z podobnýho důvodu, co se děje teď, protože se
- 20:42začala válka, se začala válka na.
- 20:46Donbásu a moje město se nachází je 300 km od donbásu od městské
- 20:53eleganské oblasti, takže. Je to celkem blízko a já si
- 20:59pamatuji, že. Když se ta válka začla, tak
- 21:04samozřejmě to nebyl takový šok jako teď.
- 21:07Bylo to rozhodně nečekání a my jsme v našem městě viděli tanky,
- 21:13který jeli přímo na ten Donbas. Můj táta.
- 21:16V tu dobu si řekl, že my se ségrou, se musíme odstěhovat co
- 21:20nejdřív, protože v tu dobu jsi říkala, že bude asi nějaká velká
- 21:24válka a. Moje rodiče se hrozně báli za
- 21:28nás mojí ségrou, takže. My jsme se my jsme byli 2 měsíce
- 21:33asi na kurzu češtiny a pak jsme se odstěhovali sem.
- 21:37Každopádně já jsem vždycky byla politicky angažovaná hlavně o
- 21:42tom, co se tam stala ta situace v roce 2014 s tím majdanem s
- 21:47těma demonstracema, tak já jsem chodila samozřejmě na každou tu
- 21:52demonstraci podle mě neexistoval žádní člověk.
- 21:57Kdo na tu demonstraci nechodil a právě díky tomu já jsem si
- 22:02začala hodně jakoby se zajímat o politiku a.
- 22:07Jako že celkově o politiku nejenom na Ukrajině AI na o
- 22:11západní politice a Rusku a tak dál.
- 22:15Stejně jak v roce 2015, když jsem se odstěhovala do Česka.
- 22:19Stejně jako teď jsem jsem i tak, kdy měla pocit viny, že opustím
- 22:25svoji svoji svůj stát, svoji rodnou zemí.
- 22:32Teďkon moje rodina je na Ukrajině AO ní celou dobu byli.
- 22:38Ve městě v newy trolsku, ve kterém víceméně je pořád ticho
- 22:44před pár dnem a oni se. Odtamtaď utekli, protože se
- 22:49říká, že do mého města taky přijdou rusky vojáci AA
- 22:56vyprávěli samozřejmě hrozný příběh, že oni se museli
- 22:59zastavovat někde spát v nějakých vesnicích po cestě.
- 23:04Předevčírem třeba schválije ve školce, kde byli pořád sirény a
- 23:12spali tam mezi dětma. Bylo tam strašně moc dětí, který
- 23:16byly třeba i bez rodičů, kterým rodiče třeba nepřežili, nebo.
- 23:23Nebo. Nebo prostě šli válčit teď moje
- 23:27rodiče jsou na západní Ukrajině a víceméně jsou v bezpečí.
- 23:31Akorát včera oni, když si když byli na cestě, tak ruský vojáci
- 23:36bombardovali ten to město, kam se mířili, takže voni
- 23:41bombardovali i západní Ukrajině. Už všichni moje kamarády úplně
- 23:45všichni kamarády, který tam zůstali, tak prostě prosí každej
- 23:49den. Ve všech sociálních sítích, jak
- 23:52píšou mně, že potřebují nějaký neprostřelný vesty a helmy a tak
- 23:58dál pro spoustu lidí, hlavně z mého okolí.
- 24:04Umělecký scény dělá problém pomáhat ukrajinské armádě a ale
- 24:11já chci všem předat, ať se nepletou vojensky a obrání
- 24:15oblečení ze zbraněma. My nepodporujeme žádní zbraň a
- 24:20my my chceme pomoct lidem. Co jsou teď v krizových
- 24:25situacích? Prostě se potřebujou obléct, aby
- 24:30nezemřeli, když do ně bude střílet.
- 24:33Nesmíme zapomenout, že pokud. Obálka se prohraje.
- 24:38Pokud rusko vyhraje, my nebudeme moct tady sbírat nešťastní
- 24:46Ukrajince po celý Evropě. My potřebujeme pomoct teď na
- 24:50Ukrajině to stejně zná. To, že na to musí zavřít, teď
- 24:55nebe na Ukrajinou. Já bych ještě chtěla říct.
- 25:02Taky důležitý věci, co se týká růstu v Česku a bylo rusů a
- 25:08chtěla bych se se jí si je zastavit, protože.
- 25:13Samozřejmě já mám spoustu lidí kamarádů z Ruska, z Běloruska,
- 25:20který je teďkom taky trpí taky zažívají úzkosti taky.
- 25:27Se cítí prostě hrozně se cítí bezmocně a tak dál taky
- 25:32pomáhají. Každýmu Ukrajinců spolu s námi.
- 25:37Já bych chtěla říct všem Čechům, který teďkon nějak se chová
- 25:43špatně k Rusům a bělorusům, aby prostě věděli, že nesmíme házet
- 25:48všichni do 1 pytlu, protože zaprvé musíme.
- 25:53Musíme chápat, že? Rusové co teďkom bydlí v Evropě
- 25:58v Česku? Přijeli sem ne z ze skvělého
- 26:02života, ne z toho, že podporují puči na.
- 26:05Taky, stejně jako já jsem se přestěhovala, ne kvůli tomu, že
- 26:09já nesnáším svůj stát nebo něco takovýho a že bude prostě třeba
- 26:14válce. A já si myslím, že musíme teďkon
- 26:17taky podporovat. Tady ty Rusové bylo Rusové,
- 26:21který je teďkon žijou v Česku. Nejhorší je to, že přesně to je
- 26:26to, co chce třeba Putin, a to ten rozpor společností.
- 26:31A ten rozpor společnosti se dělá.
- 26:34Právě teď v Česku. Taky.
- 26:38Všechno, co jsem chtěla říct. Jmenuji se Angela a jsem z
- 26:46nikoléva mikolášské oblasti na jihu Ukrajina.
- 26:50Jako podle mě ten šok z 1 dnů trošku spadnul a už je to takový
- 26:56jako. Prostě, když jsme měli.
- 26:58Covid tak prostě. Každý den jsme kontrolovali.
- 27:01Kočky nakažených. Koukali prostě, kdo nebo
- 27:05zjišťovali, kdo z našich známých už to má, kdo nemá prostě a tak
- 27:09dále. Ať to je něco něco podobného,
- 27:12ale možná ještě o něco horší, protože se to neděje, jakoby
- 27:16tady u nás, ale tam, kde to úplně neovlivníš.
- 27:20Nestačí, že prostě budeš sedět doma.
- 27:22Třeba dneska ráno jsem se probudila s tím, že jsem se šla
- 27:24podívat na zprávy. Asi nevím v 5 a zjistila jsem,
- 27:28že. Asi tak 5 6 kiláků od domu.
- 27:31My máme se střílí že? Rusko zaútočila na na letiště,
- 27:37padly tam nějaký rakety AA prostě jako na 1.
- 27:41Stranu sem byla ráda, že moje máme v pohodě moje.
- 27:44Máme se mi ozvala hned, ale můj táta se mi neozval od včerejška
- 27:48a já nevim jako proč, protože voni jsou rozvedený a.
- 27:53Nevím, jestli jestli jako nemá telefon u sebe, nebo prostě vám
- 27:58zrovna bydlí někdy nedaleko toho místa, kde se to stalo a nebo
- 28:03třeba teďka byla vyhlášená mobilizace, tak jestli to není
- 28:07tím, tak prostě nevím a nevím jako jako čekám, no až se ozve
- 28:13já pocházím z mikole se vším mikolášský oblasti je to tak. 4
- 28:19hodiny od Krymu, jakoby k moři. Můj táta pochází z Krymu, takže
- 28:25celý dětství sem tam jezdila na prázdniny.
- 28:29Prostě trávila jsem tam 2 3 měsíce a vlastně jako IS tím
- 28:32krymem jsem měla jako dost vzpomínek spojených a ráda jsem
- 28:36tam jezdila a pak přišel rok 2:14, kdy?
- 28:42Prostě už už to nebylo možné tam jezdit, nebo respektive bylo to
- 28:46možné, ale jako ani ani ne v principu, ale prostě už to bylo
- 28:51jiná země už prostě pociťově jsem necítila, že jedu jako domů
- 28:57nebo někam, kam patřím, protože všechno se tam změnilo a já
- 29:01pocházím jako z oblasti, kde jsem mluvil rusky, ale na škole
- 29:06jsme se učili ukrajinsky, všude byla ukrajinskina, takže.
- 29:09Umím jak ukrajinsky, tak i rusky.
- 29:11A většina obyvatel to chce mluvila, mluvila v tý době.
- 29:15Když jsem tam ještě byla mluvila rusky pak přišel rok 2:14 a
- 29:21pomalu, ale jistě všichni začali cítit, že Ukrajina je vlastně
- 29:26jejich domov a nechtějí, aby tam někdo přicházel a zachraňoval,
- 29:30že vlastně ani nemají. Necítí tu potřebu ty záchrany,
- 29:35protože věděli i ten Donbas i ten krym.
- 29:38Vlastně ten pocit té války tam byl celou dobu.
- 29:41Jenom se o tom tolik nemluvila, nějak se naučili s tím existovat
- 29:47a zároveň prostě se začaly připravovat na to, co se může
- 29:50stát. Mně to na 1.
- 29:52Stranu moc mrzí. To, co se děje, samozřejmě jako
- 29:55každého, kdo vidí ty věci, které vidíme dennodenně a na 2.
- 30:00Stranu jsem strašně pyšná. Zato jak bojujou jak bojujou
- 30:05nejenom obecně nebo jako průměr, ale i to, že jste ve městě.
- 30:11Jako je Tomášek, o kterém se dříve mluvilo jako o tom
- 30:13proruským, tak prostě vyvěšuje ukrajinské vlajky a každé ráno
- 30:19jste probouzím větou na telegramu, který píše na náš
- 30:23starosta, že vítáme vás z Ukrajiny a posílá fotky, vlajky
- 30:27a nebo prostě že je tam, že nikam neutah, že prostě bojujou.
- 30:33Ten mě baví, protože ten je úžasný.
- 30:35On natáčí každý den několikrát denně videa o tom, co se děje,
- 30:38jak bojujou a tak dále. A prostě dělala si srandu, že
- 30:41ještě dneska ráno, jak se střílelo, tak on napsal, no zase
- 30:45ty kokočiny mě nenechaly spát. On teďka dostal i nějaký
- 30:50vyznamenání od Zelenského ta vlna solidarity ona je to
- 30:55strašně super, ale možná by jsi měla ne trošku zpomalit, ale
- 31:01spíš jakoby počítat s tím, že to neskončí za týden, že prostě ta
- 31:07solidarita bude potřeba. II třeba za mě.
- 31:10Za 2 za 3 podle toho prostě, jak dlouho to bude trvat?
- 31:13Nechci rozdělovat společnost ani jako na západ a rusko, ale spíš
- 31:19podle mě jsme v tom jako všichni úplně všichni a musíme bojovat,
- 31:24jakýmukoliv způsoby proti tomu zlu který, kterému se musíme
- 31:28čelit teď. Já se jmenuju Valentýna v.
- 31:39Praze bydlím. Už. 21 let a narodila jsem se v
- 31:44hlavním městečku pišnewe. Co je vlastně na předměstí
- 31:48Kyjeva v Praze? Máme tátu i děda a zbytek
- 31:55rodiny. Je vlastně stále na.
- 31:58Ukrajině. Já jsem si je 1 asi 3 dny, to
- 32:01jsem nebyla schopná vlastně dělat nic jiného než.
- 32:06Scrollovat a koukat do. Do telefonu.
- 32:09Zprávy psát jenom těm známým nebo příslušníkům vlastně
- 32:14rodiny, který tam jsou. Takový ty základní věci jako
- 32:18najíst. Se tak to vlastně?
- 32:19Vůbec vůbec nešlo. A postupně pak jsem se z toho
- 32:23tak nějak jako potřebovala dostat, protože mám 2 malé děti,
- 32:26a to úplně nejde, abych nefungovala a ani se z toho
- 32:29začala jako vyhrabávat. Už neříkám, že teďka jsem úplně
- 32:32naprosto v pořádku, ale ale funguju.
- 32:36Už se. S tím tak nějak jako.
- 32:41Takže smíříš? Ale jako.
- 32:43Stane se to už asi jako součástí tý reality.
- 32:47Asi myslím si, že důležitý říct tím, že jsme vlastně tady jakoby
- 32:50v bezpečí a ta komunikace je taková.
- 32:53Já bych s nima. Byla pořád vlastně v kontaktu
- 32:55pořád ale fakt si říkám jako, jako jestli budu každý 2 hodiny
- 32:59psát, jak jsou na tom, jestli jako že jo, tak to prostě jako
- 33:02to nikomu nepomůže, že jo, takže se vlastně v tomhle docela.
- 33:06Tak jako držím, že napíšu třeba 1 denně nebo tak.
- 33:09AA pak mi třeba vodepíšou. A já vlastně vůbec.
- 33:12Nevím, co jí na to mám říct AV takovéhle chvíli trošku vy
- 33:15vstávat nějaká další emoce, nějaká vlastně výčitka vůči?
- 33:20Sobě, že vlastně? Jsem tady.
- 33:24Moje děti jsou v bezpečí, nad hlavou mi nebude.
- 33:27Nic bouchat. A lidi, se kterými mám, můžu
- 33:33říct jako hodně společného, ale prostě jsou součástí mého
- 33:36života. Jsou součástí těch vzpomínek na
- 33:38dětství hezkých vzpomínek jako ty místa.
- 33:42Tak prostě tam se děje tohle zvěrstvo a ty nejsi schopná
- 33:46vůbec pomoct, ale ničím. A já si furt říkám, že jako
- 33:50tohle prostě máme tady nějaké. Jako psychické újmy ale.
- 33:54To nemá jako období s tím, co tam prožívají.
- 33:57Ty lidi, že jo. Takže vlastně si tak jako.
- 34:01No. Říkáš si, že nemáš právo?
- 34:06Nějakým způsobem trpět? To byly káťa Julia, táňa, máša,
- 34:17Angela a Valentina. Na našem webu respekt cz pro vás
- 34:21máme stále články od reportérky Ivany Svobodové, která je právě
- 34:24teď v Kyjevě a kolegů Ondřeje kundry a Tomáše brolíka, kteří
- 34:28se vydali do oděsy a na stáncích AV trafikách je pořád ještě
- 34:31aktuální číslo respektu věnované Ukrajině na slyšenou příště.
- 34:36Hana řičicová.