Latest / Týdeník Respekt / Máme tady jednu šílenou ženu, která by do toho šla. Ze dna Želivky k Manželským etudám
Transcript
- 0:00V minulém díle našeho pořadu hovory s mámou jsme projeli
- 0:05tvoje dětství a dospívání a skončili jsme u takovýho
- 0:10zlomovýho roku 1969, tedy rok po okupaci a kdy ses dostala na
- 0:18famu. Dostala jsem se na famu, která
- 0:23naštěstí hned poprvé, což. Mě hrozně potěšilo a opravdu od
- 0:28momentu, kdy jsem na tu filmu vstoupila, tak jsem měla pocit,
- 0:31že to je přes. Vono co chci, co se mně líbí, co
- 0:34mě zajímá docela i díky tý praxi.
- 0:37V televizi jsem byla trošičku už taková jako vošoupaná a trochu
- 0:42jsem i věděla o tý technice víc, což bych předtím rovnou po
- 0:46maturitě nevěděla, takže to nakonec bylo výhodný.
- 0:50A tak jsme se tam sešli. Takovej kuriózní ročník, protože
- 0:55nás bylo 9. Z toho byli 4 češi. 4, tunisani.
- 1:01A 1 Polák ty tunisani protože tam tehdy byla nějaká taková
- 1:05kooperace mezi famou a tunisem, oni teda uměli česky pře už rok
- 1:11předtím. Tady byli na ňákým kurzu a Polák
- 1:15taky uměl česky, takže takhle jsme.
- 1:20Tam vlastně taková zajímavá sestava a mně to teda opravdu
- 1:26hrozně bavilo a těšilo v tom 1. Ročníku jsme měli.
- 1:30Asi 3 cvičení strašně všecko jsem vymejšlela, byla jsem
- 1:36taková jako velmi velmi aktivní. Na všechny přednášky jsem
- 1:41chodila. No tak chci říct ne, nebylo to v
- 1:43tý době, jak tam učil Kundera zrovna.
- 1:45Právě to bylo zajímavý, že ještě byl poslední rok, kdy tam učil
- 1:51Kundera a on teda učil světovou literaturu.
- 1:56A my jako dokumentaristi jsme to neměli povinný, ale já, když
- 2:00jsem jenom trošku. Tak jsem tam šla, protože to
- 2:03bylo opravdu výborný. On byl skvělej přednášeč a byl
- 2:08charismatickej člověk. A to co to, co vyprávěl, bylo.
- 2:13Takže si do dneška třeba pamatuju na jeho přednášku
- 2:16hemingwayovi i ty další. Prostě to bylo skvělý akorát.
- 2:21Zároveň tam byla taková tíže v tom, že jsme tušili, že se
- 2:25všecko mění. Kundera po tomto roce odešel.
- 2:30IS katedrou dokumentu odešli nějaký pedagogové, který teda
- 2:34jsem vlastně ani nezažila a zůstali tam spíš takový jako ne
- 2:39úplně zajímavý osobnosti, ale to vůbec nevadilo, protože mě
- 2:47prostě podstata tý naší práce přišla tak bezvadná, že jsem to
- 2:50prožívala jako velmi intenzivně a.
- 2:53Jenom ještě řekni, s kým třeba se tak jako byla v ročníku
- 2:56napříč jako jaký takový. No tak.
- 2:59Spolužáky. Jsem moji spolužáci.
- 3:02Který by lidi mohli znát. No právě.
- 3:06Z našich spolužáků tunis. Oni se vrátili do Tunisu a
- 3:10pracovali v televizi. Polák poté, co opustil famus,
- 3:13spáchal sebevraždu. Jak jsme se dozvěděli 1.
- 3:16Z Čechů zemřel. To byl syn horníčka Honza,
- 3:20kterej měl nějakou epilepsii a stál na břehu rybníka nějak
- 3:25zrovna záchvat spadnul a. Utopil se vlastně no a ty 2 češi
- 3:301 z nich pak pracoval tady v televizi spíš jako ve sportovním
- 3:34zpravodajství a 1 emigroval do Kanady.
- 3:36Ale já myslela spíš nějaký. Z těch známějších tak tam byla
- 3:40třeba olga Sommerová. Ta byla pode mnou, že studovala
- 3:43později císařovský ferofemič. Alady z hraných třeba nebo.
- 3:50Kamaráných servera smyček. Vlastně ne moc z těch mejch
- 3:56aktuálních spolužáků se nějak prosadilo.
- 3:59Ano, ale všichni něco dělali, ale spíš asi takový jako
- 4:04drobnější věci v televizi a tak. No ale když dneska pozoruju ty
- 4:10studenty v dnešní, protože tam jsem se vrátila jako pedagog po
- 4:15nějaký době, tak. My jsme byli daleko
- 4:19intenzivnější v tom studiu, protože jsme neměli nic jinýho,
- 4:22kdežto oni velká část z nich. Bohužel teda se musí nějak živit
- 4:27a mají třeba nějaký ještě různý. Já nevím, že večer někde pracují
- 4:31v hospodě a podobně a tak jako vobčas myslím, že nemaj dost
- 4:37energie, aby všecko to, co se jim nabízí, opravdu stihli.
- 4:41A takže my jsme chodili na všechny přednášky na všechny
- 4:45projekce a na mě to samozřejmě jako ohromně zapůsobilo v tom,
- 4:49že to byl trošku jinej svět než ten, ve kterým jsem předtím
- 4:53žila, že jo, to bylo spíš to výtvarno po mámě, a tak kdežto
- 4:57teď to bylo všechno hodně nový, takže.
- 4:59Třeba si pamatuju, jak mě ohromně zaujalo ty přednášky o
- 5:05neorealismu italským a free cinema v Anglii a nová vlna ve
- 5:12Francii. A vzpomínám si na takovou 1.
- 5:16Větu, kterou pronést nějakej teoretik neorealismu crezavatin,
- 5:21že bych chtěl natočit film o člověku, kterýmu se nic nestane.
- 5:26To mi přišlo strašně zajímavý, že vlastně takový jako zachytit.
- 5:30Nějakej všední život, ne jenom nějaký jako vrcholy nebo pády,
- 5:35ale tu všednost, tak to to se ve mně nějak uhnízdilo.
- 5:39A potom taky teda. Jako ruský filmaři zigaviertov a
- 5:45tohleto to všechno jsme nějak tak jako probírali, včetně
- 5:49filmů, který jsme od nich viděli, takže to byla taková
- 5:52intenzivní doba. Už tou dobou tvý rodiče nějak
- 5:55začali vnímat, že teda seš na famu už se s tím vypořádali.
- 5:59No voni to nějak potom myslím, že trošku je uklidnilo, že to je
- 6:03dokument a potom když už jsem tam byla, no tak se s tím nějak
- 6:06smířili. A potom, když jsem měla nějaký
- 6:08hotový filmy, který potom viděli, no tak už to nějak brali
- 6:12a už neprudili. No 1 takovej vážnej velkej film
- 6:18jsem dělala ve 2. Ročníku.
- 6:20To se točilo tehdy na pětatřicítku a.
- 6:25Měli jsme málo materiálu, takže to byla z dnešního pohledu teda
- 6:28opravdu jako velmi komplikovaný a já jsem si vybrala ještě
- 6:31takový téma, který vlastně byl takovej jako dá se říct 1
- 6:36časosběr ještě neuvědomělej, že jsme točili takovou vesnici na
- 6:41řece želivce. Kde se má vybudovat přehrada
- 6:46pitný vody pro prahu a celá ta vesnice v údolí vlastně se bourá
- 6:52a lidi tu vesnici opouštěj a stěhujou se jinam.
- 6:56A takže jsme to sledovali. Vlastně od momentu, kdy ještě ta
- 7:02vesnice stála a potom to končilo tím, že už tam na tom stejném
- 7:07místě bylo plocha vodní a teda bylo to intenzivní z toho
- 7:13důvodu, že to nebylo v Praze, museli jsme tam jezdit.
- 7:16Ty samozřejmě, jezdili jsme buď vlakem, nebo občas nás tam někdo
- 7:20své vím, že ten 1 kolega tunissan měl.
- 7:25Auto, takže ten nás tam třeba ves.
- 7:27A tam stala taková dobrá situace, že my jsme se tam
- 7:31pohybovali v tý době samozřejmě nebyly mobile.
- 7:33My jsme měli nějaký vysílačky, abysme se dorozuměli, když jsme
- 7:37točili na dálku třeba a tam přijeli policajti a teď jako nás
- 7:42za no ne zatkli, ale vezli nás na na služebnu.
- 7:46Co to jako má znamenat, že tam byl teda divnej člověk špatně
- 7:50česky mluvící ten tunisan a měli jsme ty vysílačky, no.
- 7:54Pak dokonce myslím, že telefonovali na famu.
- 7:56A ty jim říkali, že to je v pořádku?
- 7:58No byla to samozřejmě hrozně zajímavá zkušenost v tom, že to
- 8:01byl takovej kontakt s lidma. Místníma tam, který byli všichni
- 8:06v takový ne úplně dobrý náladě převopouštěli svoje domovy.
- 8:09Bylo to tam takový tísnivý. Točili jsme poslední mši v
- 8:13místním kostele, takže to všechno bylo takový hodně
- 8:17intenzivní. No, a vůbec se ještě někde ten
- 8:20film k. Vidění jo jo jo ten film.
- 8:22Je v archiv mám jo. Jo jo no vono je to teďka v
- 8:25krátkým filmu všechno. Jako archiv a ten film pro mě
- 8:30byl důležitej IV tom, že jsem vlastně se naučila, co to je
- 8:34střih, a to vzniklo takovým jako komickým způsobem, že já jsem to
- 8:39teda nějak dávala dohromady ty materiály a měli jsme takovou
- 8:43projekci a tam byl pedagog střihu, který se jmenoval Ludvík
- 8:48Pavlíček tehdy takový velmi jako známej dobrej střihač.
- 8:53A ten mi pak řekl mu teda slečnu bémová.
- 8:56Tak blbej začátek filmu jsem snad v životě neviděl AA celý
- 9:00no, měla byste to nějak jako přeuspořádat?
- 9:03On mě to nejdřív samozřejmě šíleně zasáhlo, že jo, a teď
- 9:08jsem měla 2 možnosti. Buď si říct, že to je pitomec a
- 9:11kašlu na něj anebo využít ho, tak jsem se rozhodla pro 2
- 9:16variantu, že? Prostě jsem mu řekla, že.
- 9:23Jako mě zaujaly jeho poznámky. Jestli by mi s tím nepomoh tak
- 9:27on, že jo, tak jsme nastěhovali ten materiál k němu do střižny,
- 9:30což byla střižna krátkýho filmu ve vodičkový a já jsem tam
- 9:35prostě vyhovovalnejch chvílích chodila a von mě vlastně
- 9:37ukazoval takový různý varianty střihu a jak jak co působí a co
- 9:42funguje a co nefunguje. No vopravdu strašně.
- 9:47Z takovýho jako drobnýho konfliktu se vyvinula skvělá
- 9:50zkušenost, nikdy na to nezapomenu.
- 9:53A takže ten film potom, když jsme ho dokončili, tak ho
- 9:58dokonce vybrali jako studentskej film na festival v obrahausenu,
- 10:03což bylo tehdejší západní německo?
- 10:05Tak to bylo takový bezvadný a mělo to 1, teda kuriózní ještě
- 10:09situaci, že moji pedagogové, než to se poslalo do toho obrausenu,
- 10:14tak z toho vystříhli tu mši v kostele, protože tehdy byla
- 10:18taková jako strašně. Antináboženská propaganda a
- 10:21prostě nechtěli aby. Ty zápaďáci viděli, že tady u
- 10:25nás prostě lidi chodí do kostela a já jsem se to dozvěděla až
- 10:29pozdějc, když už se s tím nedalo nic dělat, tak, tak to byla
- 10:33taková takovej obraz doby. Zásah cenzury.
- 10:36No tak jsem tam měla 1 strašně zajímavou zkušenost v tý době
- 10:42studií, že jsem šla na 1 léto pracovat do nemocnice jako
- 10:46sanitářka z důvodu, abych. Jako viděla nějaký prostředí a
- 10:50pak jsem to teda využila v tom, že jsem udělala 1 studentskej
- 10:54film z prostředí takový. Jako jednotky intenzivní péče v
- 10:58nemocnici na Františku, ale nejdřív teda byla ta zkušenost.
- 11:03Bylo to oddělení popálenin a bylo to to oddělení, kde nějakou
- 11:07dobu předtím umřel jan Palach a já jsem to teda dělala takovou.
- 11:11Já samozřejmě naprosto nekvalifikovanou práci, takže
- 11:14jsem ty pacienty krmila a přestýlala postele, protože tam
- 11:19se muselo denně několikrát aby. Měli neustále čistý povlečení.
- 11:25A teď tam byla taková parta sestřiček.
- 11:28Ono to bylo totiž čerstvě otevřený oddělení pro nejhorší
- 11:33případy a tam nastoupila taková parta holek z se zdravotky
- 11:38zhruba stejně starý jako já. A tak jsme vždycky tam tak
- 11:42sedávali v tý sesterně. AA teď jsme si povídali a přesně
- 11:45si vzpomínám na takovou 1 situaci, že tam 1 ta holka
- 11:50přišla a říkala holky průser strašnej průser no mami.
- 11:55Byla magnetofon, to v tý době magnetofon, v páskových to bylo
- 11:58jako jako něco úplně úžasnýho a vona si na něj nahrála soulož se
- 12:03svým přítelem. Ježišmarja.
- 12:05A ta máma potom někdy přišla domů, kdy ona tam nebyla a
- 12:12chtěla se pochlubit sousedce, která přišla na návštěvu.
- 12:15Jakej mají úžasný přístroj a pustila to a slyšela tam tohle
- 12:19to. A tohle to se tam odehrávalo.
- 12:22Takovýhle to byla 1 z mnoha historek a tam kousek.
- 12:26Za dveřma byly ty pacienti v těžkým stavu.
- 12:29Popálený tragický příběhy a tady se odehrávaly zase tyhlety
- 12:34holčičí příběhy. Tak to byla taková jako dobrá
- 12:37rovnováha. No a pak jsem udělala film,
- 12:39kterej se jmenoval celá. Noc z toho z tohohle oddělení.
- 12:44Ne, ne, ne, to bylo právě hotovost.
- 12:46Bylo na tom Františku. No a jaký další filmy nebo
- 12:50projekty jsi točila během studií?
- 12:52Ono těch projektů bylo víc, ale byly takový, který jsme
- 12:57považovali za takový. Stěžejní čili to byla ta živá
- 13:01voda, ta přehrada. Potom tady tohleto o těch
- 13:05sestřičkách. To se jmenovalo celá noc a potom
- 13:09jsem dělala takovej film, s kterým jsem vlastně potom i
- 13:12částečně absolvovala. A to bylo o provazochodcích.
- 13:19Taková parta provazochodců, což bylo v tý době komunismu taky
- 13:22něco naprosto bizarního, že takový lidi jezdili po vesnicích
- 13:28a po městech a tam vždycky. Vylepšili nějaký plakáty a
- 13:32dělali představení, že chodili po provaze a jezdili v
- 13:36maringotkách prostě opravdu něco naprosto nezvyklýho, jak všichni
- 13:41měli takový ty pevný práce a tohle?
- 13:44No tak nějak to prostě ten režim toleroval.
- 13:48Oni byli taky takoví trošku divoký AI to natáčení bylo
- 13:53vlastně takový trošku divoký, protože jsme.
- 13:56Je tak vždycky pátrali, kde že voni jsou, že jo nebyla doba
- 14:00mobilu. Podobně AA, takže jsme jezdili
- 14:04po několika městech, jako kde jsme vždycky nějak jako
- 14:08zachytili. Taky tam byla dobrá situace, že
- 14:12oni si, že jsme točili někde já nevím v Kolíně a na noc jsme
- 14:17jeli domů a druhej den, že se vrátím a nechali jsme si tam
- 14:20techniku. A oni v noci se vožraly a ten
- 14:24materiál, co byl v kameře, tak vytočili.
- 14:28A to bysme byli? Tehdy jsme počítali každej
- 14:30milimetr, že? Jo, to když jsme zjistili, no
- 14:33ale jako ono, kdyby to bylo použitelný, tak by to mohlo bejt
- 14:39dobrý. A ono to bylo samozřejmě
- 14:40naprosto neostrý a úplně zmatený.
- 14:42A takže jenom no. A zrovna tenhle film atraktion
- 14:46mě doprovázel celým dětstvím, protože u nás na chalupě
- 14:50navyžlovce visel takovej tebou dělanej plakátek.
- 14:53Já jsem jasně, tehdy jsem si dělala titulky vlastně ke všem
- 14:57filmům jsem si dělala titulky, protože.
- 15:01Tak to bylo takový nejjednodušší.
- 15:03Měla jsem tu výtvarku, no takže jsem, co jsem mohla udělat sama,
- 15:06co jsem udělala, takže i na tohle.
- 15:09A tak to byla taky taková zajímavá zkušenost jako
- 15:13komunikovat s někým, kdo je tak jako trošku mimo mimo ten systém
- 15:18a tak jako žije tak lehce divoce.
- 15:21No a pak ještě 1, to ještě 1 si vzpomínám, to byla taky nějaká.
- 15:25To měla být reportáž, a to jsem točila o.
- 15:30Takový cikánský rodině neboli dnes romský, která žila na
- 15:36vesnici, kde jsme měli chalupu v sacki to byl následek takovýho
- 15:41plánu, že? Se tehdy rozhodlo, že se zrušuje
- 15:45romský osady a každá vesnice musí přijít přijmout 1 romskou
- 15:50rodinu a tím se měli jako začlenit do do společnosti.
- 15:54A to bylo samozřejmě takový dost kritizovaný tehdy.
- 15:58No a tak. Já jsem zkusila natočit, jak
- 16:00žijou. Teda tady tahleta rodina v tý
- 16:03sacký, tak to bylo taky takový hodně divoký, protože oni žili
- 16:07na dvoře. Vlastně tam měli nějaký
- 16:09maringotky. AV domě bydlel kůň, prostě žili
- 16:13si po svým a vzpomínám si, jak tam, když jsem přišla poprvé,
- 16:17jako se s nima dohadovat, tak oni mi řekli hned tak kolik za
- 16:20to. A já jsem jim řekla, ježišmarja
- 16:23jsem studentka, já nemám ani korunu, já skoro jako nemám ani
- 16:27na jídlo, nezlobte se, já fakt vám nemůžu nic dát.
- 16:30A oni aha jo jo dobrý dobrý no tak to vám my vám dáme najíst no
- 16:35a pak pak mě tam vždycky, když jsem tam byla tak z Halina
- 16:38nějaký jídla, takže to taky vlastně to jsme se domluvili, no
- 16:43byla to taková sbírání zkušeností, jak komunikovat s
- 16:47lidmi jsou opravdu s velmi různých.
- 16:49Sociálních, sociálních vrstev no a někdy v týhle době, jestli se
- 16:54nepletu si chtěla točit o mladých alkoholicích.
- 16:58Ano a to byl takovej film, kterej už vlastně měl bejt pro
- 17:03krátký film a pro ústav zdravotní výchovy a bylo to o
- 17:08tom, jak jako maj mladý lidi žít zdravě a ne asociálně a měla tam
- 17:13bejt právě. Taková situace, jak právě jsou
- 17:18ty asociálové seděj v hospodách a chlastaj a že tak to není
- 17:22dobře. A tak jsme se někde v nějakýho
- 17:27toho odbornýho poradce jsem se ptala.
- 17:29Kde jako by se tohle dalo natočit si myslí on a on řeknu
- 17:32glaubicovi, to je hospoda, to je prostě vyhlášená alkoholická
- 17:36hospoda, takže jsme se domluvili u glahobisu.
- 17:39Přišli jsme ke glahobicům točit. Ta hospoda u malostranskýho
- 17:44náměstí. Tehdy to byla taková prostě
- 17:47čtyřka. Dneska myslím, že už je víc
- 17:50nóbl, ale ještě jsme si i pozvali pár lidí, protože jsme
- 17:54se obávali, kdyby všichni alkoholici před kamerou.
- 17:58Rozmysleli, ono to tam bylo napsaný, že se tam bude večer
- 18:01točit, tak kdo nechce bejt natočenej ať odejde.
- 18:04No a tak jsme tam přišli a tam seděli takový 2 zachmuřený
- 18:08mladíci a tak my jsme si tam připravili kameru a já jsem to
- 18:13byla taková klasická pivnice. Cítila jsem si dala kofolu,
- 18:17protože jsem byla po žloutence a nemohla jsem žádnej alkohol a
- 18:21teď ty mladíci. Ke mně přišli jako co to má
- 18:25znamenat? Tady tohleto natáčení co jako.
- 18:30Proč jako tam jejich kultovní hospodu prostě zaneřaďujeme
- 18:35kamerou a natáčením, no prostě nám.
- 18:38Přivedla svý nějaký prostě. Tam byly nějaký právě takový
- 18:42jako nastrčený lidi, no a strašně byly namíchnutý.
- 18:47A tak já jsem si říkala, no tak to je blbý, že jo, no tak jsou
- 18:50to tady jako, že jsou místní, že tam choděj furt, takže ještě
- 18:54něco takhle hnusnýho se jim nikdy nestalo.
- 18:57Tak jsem říkala, že až to doděláme, že se pokusím jim to
- 18:59vysvětlit. No a tak jsem tam šla kolegové
- 19:03teda sbalili krámy, odjeli. Já jsem si tam sedla k těmhletěm
- 19:07týpkům ke stolu a bavili jsme se a pak jsme si nějak dali čísla.
- 19:12Pak jsme si zavolali a pak z toho 1 se stal můj muž.
- 19:20Tož. Takže jsem se ptala no.
- 19:22Tak tuhle historku já s největší chutí si vždycky poslechnu a
- 19:27všem vyprávim, protože prostě v dnešní době, kdy člověk má
- 19:31pocit, že si má manžela hledat ideálně v knihovně nebo prostě
- 19:37nějak blízko svým zájmům, tak ty si nakráčela do nejvíc zaplivaný
- 19:42hospody a našla jsi tam našeho tátu.
- 19:45A do hospody, která byla opravdu doporučená jako nejpříšernější
- 19:49alkoholický doupě. No a tou dobou táta teda ale
- 19:52trošku jako popíjel jo se svým kamarádem melou.
- 19:57Což byl ten druhej den. Druhej ale byl už tou dobou
- 20:01vystudovanej inženýr architekt, což jsi nemohla vědět.
- 20:05No to jsem se dozvěděla, až když jsem jim vysvětlovala naše
- 20:08záměry, to jako jsem se dozvěděla, že 1.
- 20:10Je zemědělskej inženýr, je 1. Je inženýr, architekt a pracuje
- 20:15v projektovým ústavu. No a takže jsme prostě nějak se
- 20:19dali dohromady. No ještě pověz to o tom
- 20:22zasnoubení. AO svatbě.
- 20:25No ale ještě je tam 1 dobrá historka, že na začátku to byl
- 20:28takovej trošku problém, že my jsme se scházeli vždycky jako ve
- 20:323, ale bylo už jasný, že bysme se chtěli vidět jenom my 2 s
- 20:36Michalem, ale ten mail a ten kamarád u všeho byl a já jsem
- 20:41tehdy šla ke svojí kamarádce, takový nejbližší a říkala jsem
- 20:44jí, hele, Sylvie, mám zase novej oběv ale.
- 20:49Je tam problém a ona jakej? Tak já jsem říkala hádej.
- 20:55Je ženatej ne. Je moc starej ne je moc mladej.
- 21:02Ne má dítě, ne? Je to homosexuál ne?
- 21:10A pak tak jako se odmlčela a? Nejhorší představa je to
- 21:17komunista. Ne, ale pořád má kamaráda.
- 21:25Za zádama někdy? Někdy se nesejdeme sami.
- 21:27Aha, takže. Jako nejstrašnější představa, že
- 21:31by to byl komunista, teda naštěstí se nepotvrdila.
- 21:35No a my jsme pak si nějak řekli, pak jsme jeli společně na hory s
- 21:40takovou partičkou. Jsme se potkali někde v říjnu.
- 21:44Že jo v říjnu a jeli jsme. Pak v prosinci na hory, v.
- 21:48Prosinci na hory. A tam tam vím, že v jedný
- 21:53hospodě takový jsme tak seděli AA seděli jsme, že mezi náma
- 21:59někdo seděl a Michal se tak zaklonil dozadu.
- 22:01Podíval se na mě a říkal, hele, co?
- 22:04Kdybysme se vzali? A já jsem řekla, tak jo, a tak
- 22:09jsme si řekli, že jo, a tak jsme přijeli do Prahy.
- 22:12Domluvili jsme se. Michal přišel k nám.
- 22:17Říct rodičům o moji ruku? No tak oni jako že jo a pak
- 22:23přišli rodiče Michalovi k nám, aby se seznámili rodiny, tak se
- 22:27to všechno domluvilo. No a kdy tu svatbu uděláme a můj
- 22:31táta říkal, ježiš, já si musím nechat ušít oblek.
- 22:34No a jak dlouho to může tak trvat?
- 22:36No, a to bylo někdy, že jo, tak na začátku ledna dejme tomu on
- 22:41říká, no, tak takový 3 měsíce, no tak jsme se dohodli na
- 22:44desátýho dubna. Že bude svatba.
- 22:47No a protože v té době nebyly byty, tak jsme se dohodli, že
- 22:51budeme bydlet. U našich v našem bytě na
- 22:55Václaváku, který byl ale naštěstí dost velkej a Michal
- 23:00jako architekt průmyslu takovou úpravu, že se to rozdělilo tak,
- 23:04že jsme měli, že se rozdělila. Koupelna vznikly 2 koupelny, 1
- 23:08kuchyňka pro nás rodičům teda zbyla kuchyně, plus jejich část
- 23:14koupelny a takže jsme tam bydleli, že naštěstí jako dost
- 23:18oddělení, ale tak furt to byl 1 byt, no to trvalo 8 let.
- 23:22To je vlastně v dnešní době docela nepředstavitelný, že jo.
- 23:26To je absolutně nepředstavitelný, no nicméně
- 23:29takhle byla zrozena. Helena Třeštíková vzala sis
- 23:34tátovo jméno, takže ses stala Helenou třeštíkovou.
- 23:37Vzala jsem si tátovo jméno a hned mi to potom byla taková
- 23:42situace, že jsem natočila 1 takovej film.
- 23:47Důležitej film v krátkém filmu. Potom ještě k tomu se vrátím,
- 23:51ale ten film potom byl na festivalu v Lipsku uvedenej, což
- 23:55bylo hezký a můj pedagog s famu tam byl taky a slyšel, jak tam
- 24:02ty Němci zápolí s mým jménem a říkal, hele, no vy jste udělala
- 24:06takovou blbost, vzít si takovýhle složitý jméno a to
- 24:10svoje takový snadno vyslovitelný bémová no tak.
- 24:15To je teda blbost. No no takže takže?
- 24:18To nemoh vědět, že pak jsme na Helena Třeštíková, že to se
- 24:22budou učit vyslovovat napříč tady jazyky.
- 24:27No takže ses jste se s tátou vzali?
- 24:29Bydleli jste u tvých rodičů? Domluvili jste se, že že ještě
- 24:34děti mít nebudete chvíli, že jo, že jste žili?
- 24:37AA já jsem. Měla takovou docela kliku, že
- 24:41jsem se. Dostala do krátkýho filmu
- 24:46nejdřív jako dramaturg, ale vlastně jako v tý době i tyhle
- 24:50pozice byly jako zaměstnaný. Jo, že to nebyly volný nohy, tak
- 24:54to bylo výhodný, že jsem měla nějakej pevnej plat.
- 24:57Asi já nevím 13 100 ale furt to byl pevnej plat a tím, že jsem
- 25:04to ještě taková docela dobrá. Poznámka, že jsem v průběhu
- 25:08školy v tom krátkém filmu hodně často asistovala a tím pádem
- 25:12jsem se tam jako seznámila s těma lidma a tím pádem se mi
- 25:16teda naštěstí povedlo, že že potom, když když jako měli tyhle
- 25:20volný místa, tak, že? Jsem se tam dostala no a nastala
- 25:24a. Jenom ale krátký film byl.
- 25:26Prostě státní podnik zaměřenej. Že jo na výrobu.
- 25:30Před filmů v kinech. No tak ono se tam vyrábělo
- 25:34takhle v tý době. Všecko bylo státní a pro lidi s
- 25:37famu byli vlastně pro dokumentaristy 3 možnosti buď
- 25:42jít do krátkýho filmu nebo do televize, nebo být takzvaně na
- 25:46volné noze a točit tady pro tyhle ty 2 instituce, ale ten
- 25:49krátkej film byl považovanej za takovej nejpříjemnější prostor,
- 25:54že nebyl tak ideologicky. Ovlivňované jako ta televize v
- 25:59té době, no takže jsem se stala teda dramaturgem v krátkým
- 26:04filmu, ale pořád jsem měla takové ambice točit sama, a tak
- 26:09jsem tam přišla s takovým námětem, protože v té době
- 26:13spousta mých kamarádek mělo děti a přišlo mi to zajímavé.
- 26:18Jak se, jak se ten člověk změní tím, že že prostě najednou má
- 26:22dítě? A že bych ráda někoho takového
- 26:25sledovala takhle tu změnu? A oni mi to ten námět schválili
- 26:31a zhruba v době, kdy mi to schválili tak 1 moje velmi
- 26:34blízká kamarádka ohlásila, že čeká dítě, tak jsem se jí
- 26:39zeptala, jestli by byla ochotná ona nejdřív teda nejdřív se jí
- 26:43do toho nechtělo. Moc se jí do toho nechtělo, ale
- 26:46pak se no pak nějak řekla, že jo, a takže jsme točili. 1
- 26:53takovej je. Časosběr.
- 26:56Takovej jako možná, že už tehdy jsem si to tak trošku tak jako v
- 27:00duchu nějak takhle označovala, ale bylo to vlastně asi půl roku
- 27:05nebo třičtvrtě roku. No nicméně to pořád v takových
- 27:09těch zvyklostech krátkýho filmu bylo nezvyklý jako něco natočit
- 27:14a pak čekat a zase něco natočit a zase čekat.
- 27:17No ale prostě vznikl film zázrak.
- 27:22A. Vlastně musím říct, že byl tehda
- 27:25docela úspěšnej. Třeba se dostal do toho Lipska.
- 27:28A já jsem přišla na takový nápad, že jsme zachytili
- 27:34narození člověka, že by bylo zajímavé sledovat, jak jste
- 27:38člověk vyvídal AI celá ta rodinka, tak jsem to nadnesla.
- 27:44Jestli by to šlo, no tak teď to vzbudilo tak ježíšmarja jako a
- 27:48jako jak to točí, tak kdyby to mělo být hotové a já jsem
- 27:52říkala, no tak to to nevíme, to by bylo takové jako.
- 27:55Střádání materiálu, no tak jak to udělat jako produkčně no
- 27:59šílené. Otrusy ale nakonec se to nějak
- 28:02teda podařilo a to byla docela zásadní věc, protože díky tomu
- 28:07týhletý aktivitě, která se donesla až k řediteli krátkýho
- 28:11filmu, přes to musel nějak domluvit, že že se pojede takhle
- 28:15jako nějaký natáčení. Mimo obvyklý kategorie se ke mně
- 28:18dostalo zásadní téma mýho života.
- 28:21To jsou manželský etudy, ale to až později.
- 28:25Takže jsi začala zázrakem, kde byl nějakej jakoby takovej
- 28:28počátek toho zájmu o proměnu, proměnu postavy v čase KK
- 28:36zázraku se taky vrátíme ještě v příštích dílech manželským a
- 28:40týdám se taky dostaneme, ale ty se ještě mezitím točila několik
- 28:45krátkých filmů právě pro krátkej film.
- 28:47No, no, no právě. No tak ten krátkej film měl
- 28:50několik takových programů, 1 bylo dokumenty pro kina, a to
- 28:55bylo tak, že v tý době, když člověk šel do kina, tak nejdřív
- 28:59jako koupil si lístek na nějakej hranej film, ale nejdřív viděl
- 29:03týdeník a potom k některým filmům byl přiřazenej takzvanej
- 29:07před film, což byl patnáctiminutovej dokument byla
- 29:11taková prostě v tý době praxe. A osud těch předfilmů.
- 29:17Byl potom samozřejmě určenej tím, k jakýmu filmu byl
- 29:20připojenej, protože byly filmy, na který lidi moc nechodili,
- 29:24takže když byl připojenej k nějakýmu, já nevím bulharskýmu
- 29:27dramatu tak to moc lidí nevidělo.
- 29:29A to mám pocit, že byl příběh zázraku.
- 29:32A když byl připojenej k nějaké francouzské veselohře, tak
- 29:35naopak to vidělo spousty lidí a potom ještě se tam vyráběli
- 29:40takový různý výukový filmy a. Třeba filmy pro ústav zdravotní
- 29:44výchovy, viz to bylo ten. Co jsem dělala, kde jsem se
- 29:47seznámila s tátou a takže tohleto byly takový jako pilíře
- 29:53toho krátkýho filmu. No a já jsem teda samozřejmě
- 29:57stála o ty předfilmy o ty patnáctiminutový dokumenty, a to
- 30:02vypadalo tak, že člověk musel napsat několik námětů na
- 30:06dokumenty a ty dal na takový setkání dramaturgu, který to
- 30:11posuzovali, čili, vždycky bylo více.
- 30:15Námětu a jenom něco z toho teda se povedlo, no mně jako 1.
- 30:19Teda se povedl ten zázrak. Potom si vzpomínám, že byla
- 30:23taková doba, kdy zrovna zhruba v době, kdy jsem se vdala, tak mi
- 30:28tam naopak nabídli téma, jihočeské rybníky a my jsme
- 30:33právě s tátou. Tehdy jeli na svatební cestu do
- 30:37jižních čech do chalupy jeho sestřenice.
- 30:42A tak já tak jsem mu říkala tak. Mám tohleto jako návrh, no tak
- 30:49jsme objížděli jihočeský rybníky a já jsem si říkala a co jako co
- 30:55co? No tak 1 rybník, 2 rybník, 3
- 30:59rybník rybník no a co? No a tak jsem jsme se vrátili.
- 31:04Já jsem teda řekla, že sorry ale.
- 31:07O jihočeských rybnících. To není moje téma, to prostě
- 31:10není moje téma a potom myslím, že to točil v pátek a.
- 31:14Ten točil poetickou kamerou. A tak myslím, že to docela bylo
- 31:18úspěšný. No ale potom taková takovej
- 31:21další takovej docela zajímavej projekt bylo, že jsem se
- 31:25dozvěděla, že jan zrzavý můj oblíbenej malíř od dětství, že
- 31:30slaví 85. Narozeniny a zároveň myslím, že
- 31:3665 let, co je vlastně malířem? Nebo 70 tak mě napadlo, že by to
- 31:45bylo zajímavý o tom zrzavým něco natočit, tak zase prostě složitý
- 31:49dohadování. Teď to muselo bejt na barvu, což
- 31:53bylo dražší pětatřicítka barevnej materiál to dávali tak
- 31:572,5 násobek k tomu, jakej má být výslednej.
- 32:02Tvar čili jsem musela šíleně materiálem šetřit.
- 32:05Bylo to takový nervní no a ten zrzavý, tak jakoby s tím
- 32:10souhlasil, ale nejdřív jsme natočili, byl nějakej takovej
- 32:14večer ve viole, kdy se slavily teda ty jeho narozeniny a tam
- 32:18byly já nevím, hegera Hrušínský to bylo docela takový
- 32:20intenzivní. A byla tam ještě taková dáma,
- 32:23jeho nějaká dávná přítelkyně, tak jsem si říkala, to bysme
- 32:27mohli taky zkusit zachytit její vzpomínky na něho, protože on i
- 32:31maloval nějaký její portréty. Krásný AA.
- 32:35Pak že teda samozřejmě půjdeme k němu a teď jsem měla různý
- 32:38otázky. No a teď jsme tam přišli.
- 32:41A on. Absolutně nebyl ochotný se s
- 32:44námi jakkoliv bavit, tak se natočilo pár záběrů v tom
- 32:48ateliéru a šli jsme. A tak jsem pak jsem říkala,
- 32:52hele, ještě to musíme zkusit aspoň 1 a.
- 32:57Pak jsme šli k tý paní paní dolanska se jmenovala bydlela v
- 33:01takovým bytečku, kde byla prostě příšerná kuchyně, taková jako
- 33:08taková proletářská. Tam visel obraz zrzavýho AAV
- 33:14pokoji další obrazy zrcavýho ale ta kuchyně a ten obraz tam to
- 33:19bylo opravdu úžasný a ta paní byla milá, tak jako mluvila moc
- 33:23hezky. Tak jsme pak ještě 1 zkusily
- 33:26toho srzavýho s tím, že teda zkusíme natočit něco aspoň.
- 33:31Jako a on se teda kupodivu docela rozmluvil, takže potom
- 33:37jako nějakých pár vět nám řek. Takže pak vzniknul film a.
- 33:43Film, který se jmenuje 2. Jubilea jana zrzavého a my jsme
- 33:47se tehdy s Michalem dohodli, že za celý ten můj honorář něco
- 33:50koupíme od zrzavýho a koupili jsme nějaký kresby od něho.
- 33:57Já vím, že rodiče tehdy se tvářili jako no hele.
- 34:00Na nájem jsme neplatili, nic jsme nepřispívali domů, a když
- 34:04něco vyděláte, tak si koupíte obrazy, no.
- 34:09Ale tak nebylo to nějaký nevím jenom že trošičku tak jako no
- 34:14ale kresby máme do dneška a. Byl to takový základ nějaké vaší
- 34:18sbírky? Pozor.
- 34:19Byl základ toho, že budeme sbírat obrazy.
- 34:23Vlastně to tím začalo. To je pravda.
- 34:25No. No a pak je tady film, který
- 34:29zrovna já. A mám hrozně ráda, protože jsem
- 34:33na něm vyrůstala. Pořád jsem si ho jako malá
- 34:36pouštěla na videu dokola dotek světla o dětech, co jsou
- 34:41nevidomý a choděj do nějaký nevidomý školy, že jo a jsou
- 34:45holčička a kluk a nějak je tam takovej milostnej příběh mezi
- 34:48nima, nebo byli kamarádi možná jenom a hraje k tomu hudba
- 34:53španělskýho nevidomýho. Skladace ladatele a čte to Josef
- 34:59abrahám. Myslím čtvrňák nebo hruštinský
- 35:02myslím. Ne to byly totiž citace.
- 35:06Z jinýho nevědomího autora, kterej právě popisoval nějaký
- 35:11takový pocity. Nevidomýho člověka, tak jsme to
- 35:15tam takhle propojili a ta hudba byla taková hodně taková výrazná
- 35:21citová, takže. Jako byly takový názory, že to
- 35:26je kýč hroznej. Ten film no.
- 35:30Já jsem na něm vyrůstala. Tak.
- 35:32Kýč to nebyl, ale pak ještě další film, který.
- 35:35Je vždycky ještě tady k tomu filmu, že on právě byl docela
- 35:38úspěšnej, že třeba jsem s ním byla pozvaná na berlina, ale což
- 35:42byl takovej zajímavej zážitek. Cesta přes berlínskou zeď.
- 35:47Víš to, jako to člověk hned tak nezažije v těch 80 letech cesta.
- 35:54Přes takovou jako hranice mezi východním a západním Berlínem to
- 35:59bylo prostě něco. Neuvěřitelnýho to na mě hrozně
- 36:02zapůsobilo. No a potom to dostalo nějakou
- 36:05cenu v bilbau, což byl taky takovej vlastně docela
- 36:08renomovanej festival teda ve Španělsku, takže zase ještě jsme
- 36:12byli ve Španělsku. AV baskicku teda a to bylo
- 36:18takový povzbudivý, že vlastně? Ten film nějak fungoval a mě to
- 36:23teda samozřejmě hrozně pomohlo. No ale v tu dobu ještě.
- 36:28No, já jsem chtěla říct, že tady ty máš ještě napsaný film 1000
- 36:32let střízlivosti to ani nevím, jestli jsem viděla.
- 36:35No to hned to vím jenomže mezitím se ještě narodil
- 36:38Tomášek. No, no a to bylo vlastně že tak,
- 36:43jak jsme si říkali s Michalem, že nějakou dobu zkusíme, teda
- 36:46jestli nám to bude fungovat spolu a že pak teda zkusíme to
- 36:51dítě. No tak tak, jak jsme si řekli,
- 36:53tak jsme zkusili to dítě a vzešel z toho Tomášek, takže
- 36:57byla taková doba. A to byl teda 70, takže 2 roky
- 37:02po vaší svatbě. 3 roky po svatbě.
- 37:06Takže to samozřejmě bylo takový, že se člověk jako učil a tak to
- 37:11je příběh, který znají miliony lidí, miliony žen, zejména teda
- 37:16spojit to rodičovství s prací. No, tak jsem se o to nějak
- 37:20pokoušela nějaký občas. To jsme ještě bydleli teda u
- 37:24rodičů, takže občas hlídal třeba táta, no máma furt pracovala,
- 37:29takže máma vlastně. Máma nebyla hlídací babička.
- 37:33Nebyla hlídací babička, ale tak vobčas.
- 37:35Taky třeba po večerech třeba nebo tak, no, ale tak stejně to
- 37:40bylo takový, jako že se člověk musel naučit trošku nějak jako
- 37:44pracovat s časem trošku. Méně svobodně než do tý doby a
- 37:49víc ten čas hlídat a dávat si pozor, aby neměl nějaký prostoje
- 37:54nebo no, byla to dobrá škola a. Ty jsi třeba byla nějak dýl SS
- 37:59bráchou já? Jsem vlastně hned asi půl roku
- 38:03poté, co se narodil, tak už jsem něco dělala něco zase v tom
- 38:06krátkém filmu. Takový věci, který zase myslím
- 38:09tak zásadní nebyly, ale těch 1000 let střízlivosti to bylo
- 38:13zajímavý v tom, že to jsem se zase dozvěděla od jedný známý,
- 38:17že její manžel byl alkoholik, vyléčil se v apolináři a stal se
- 38:23takovým jako strašně nadšeným podporovatelem apolináře a
- 38:28Jaroslava skály, teda jeho zakladatele.
- 38:31Bylo to až takový jako fanatický, ale sympaticky
- 38:34fanatický. Protože tam chodil na na různý.
- 38:37Oni mě vždycky 1 tejdně takový setkání a prostě hrozně to
- 38:40prožíval. Tak mě to napadlo jako natočit
- 38:43film o tom apolináři AO týhletý partičce.
- 38:45Těch zaujatejch lidí, který teda se vyléčej a berou to strašně
- 38:50vážně, no takže to jsme točili v apolináři, tak to byla taková
- 38:55docela zajímavá zkušenost. Že ten pan.
- 39:01Skála byl taky vynálezce záchytky, že jo?
- 39:04Co bylo slavil Jitka záchytka byla jeho vynález, ta tam
- 39:08fungovala, takže to byly samozřejmě taky takový zajímavý
- 39:11zážitky, protože jsme to jsme tam taky zažili takový různý.
- 39:15Záchyty, záchytce, ale v tý době já si ještě podnikla cestu do
- 39:21Japonska. Jo.
- 39:22Cesta do Japonska to bylo. Zajímavý toto šlo Tomášek na
- 39:26světě, že jo? To byl Tomášek na světě a toho
- 39:29tehdy hlídali teda nějak naši, protože to bylo asi 6 týdnů a to
- 39:33bylo tak, že jsem se zase dozvěděla, že divadlo Spejbla
- 39:37Hurvínka slaví nějaký výročí a že by to bylo zajímavý, že to
- 39:41byl takovej fenomén. Spej byla hurvínek, tak jsem to
- 39:44přišla, se s nima domlouvat a oni mi říkali, že hele, my
- 39:47jedeme v létě do Japonska, nechtěla byste jet s náma?
- 39:50Tak to bylo takový trošku zarážející.
- 39:54No a. Tak jsem si říkala, no tak.
- 39:57Jo. Tak jo a ta podstata v tom byla,
- 40:02že jsme tam mohli jet teda já a kameraman s tím, že jsme byli
- 40:07jako součástí toho souboru a že tu cestu teda plus náš pobyt tam
- 40:13platila nějaká ta agentura, která organizovala tam to
- 40:16divadlo spej byla Hurvínka a jeho pobyt v Tokiu.
- 40:21K jotu. A ještě asi na 3 místech prostě
- 40:25no, ale bylo to těch 6 tejdnů a vlastně to nešlo, že bysme na
- 40:28to, že by se měli natočit 15 minutovej film, takže bysme
- 40:32natočili film a jeli domů, protože my jsme byli součást
- 40:36prostě souboru, takže jsme to tam museli přežít IV dnech, kdy
- 40:39jako vlastně se nic netočilo. No byla to zajímavá zkušenost,
- 40:43protože. Tak prošla jsem si Tokio.
- 40:48Naučila jsem se pak vnímat i ty japonský nápisy v metru.
- 40:52Třeba přitom tehdy ještě to nebylo přeložený názvy těch
- 40:55stanic. Ale že jsem už jakoby
- 40:58rozlišovala ty znaky, že jsem teda věděla, kde jsem.
- 41:01No bylo to, byla to dobrá zkušenost v tom, jak přežít
- 41:05takovejhle zajímavej zážitek. No.
- 41:08A ty se jako vedlejší takovej film, z toho jste udělali?
- 41:11Ještě právě jsme udělali. To se jmenovalo japonská neděle
- 41:15a pře se kromě toho vystupování toho divadla jsme tam ještě
- 41:19natočili nějaký takový. Japonský reálie, no tak bylo to
- 41:23v tu dobu. Jako dostat se do Japonska bylo
- 41:26hrozně neobvyklý a tak jako se už jsme toho chtěli využít, ale
- 41:31jako ten film moc ráda nemám, no to je takový, není to úplně můj
- 41:36žánr tyhlety, cestopisný filmy a prostě vzniklo to takhle.
- 41:41Vzniklo to v těch podmínkách, které byly, kdy my jsme tam
- 41:43samozřejmě neměli žádnou dopravu vlastní, teda všechno, když jsme
- 41:47chtěli někam jet s tím kameramanem točit, tak jsme.
- 41:51Jezdili tam tím metrem. Jako potoky, když jsme chtěli,
- 41:54nebo tak někdy někdy jsme nemohli nic dělat jako
- 41:58komplikovanějšího, složitějšího, takže je to takový polotovar,
- 42:02ale byla to zajímavá zkušenost. Ale no, cestopisy bych dělat
- 42:07nechtěla. Cestopisy ti ani nikdo nutit už
- 42:11nebude nebude, ale já chci říct, že že právě ta tokijská neděle
- 42:16je pro mě taky úplně zásadní film, protože jsem si ho taky
- 42:19pouštěla jako malá na videu furt dokola.
- 42:22Zkoušela jsem si tady dotek světla, manželský etudy a
- 42:26japonskou neděli. Manželský etudy.
- 42:28No později později jsem no, tak to já jsem teďka ještě nebyla na
- 42:31světě, ale později, když když jsem byla třeba šestiletá a měli
- 42:35jsme už video, tak jsem si furt pouštěla tyhle filmy.
- 42:38A takže já jsem takhle hrozně dlouho chtěla jet do Japonska,
- 42:42kam jsme se pak spolu dostali, dostali asi o kolik 35 let
- 42:47později. To ani nevim.
- 42:49Takže to máme spolu taky to a eště jsem si taky pouštěla film,
- 42:53kterej nezmiňuješ a to je film o nějakejch pěstounech.
- 42:57Jo jo jo dobrý den, můžeme dál. Jo jo jo, to byla taková
- 43:01pěstounská rodina. Docela zajímavý lidi, který měli
- 43:063 svoje vlastní děti a rozhodli se vzít do pěstounské péče. 2
- 43:11romský holčičky a to v tý době vůbec nebylo nějak moc zajetý,
- 43:19takže byly takový průkopníci? A tak jsme se snažili trošku,
- 43:22jakoby to bylo, že že by to mohla bejt taková inspirace pro
- 43:28někoho. Ale to nevím, jestli se stalo,
- 43:31no tak byl to takovej zajímavej zase exkurze do.
- 43:35Do rodiny takovejch absolutních idealistů, ale totálních
- 43:38idealistů, který žili v takovým jako vlastně velmi chodě a žili
- 43:43v domě, kdy. Si věčný, kde kdysi bydlela,
- 43:47bože na Němcová. A tušíš jak to s nima dál
- 43:51pokračovala? To oni no no no.
- 43:55Oni potom ty rodiče postupem času umřeli a myslím, že.
- 44:03Ty romský holčičky, že se nevyvíjely úplně tak, jak oni by
- 44:07si představovali, ale že nějak snad, co jsem jenom tak slyšela,
- 44:12že nějak snad jako dále jako sestry fungovaly.
- 44:17A ještě někdy v té době jste taky jeli s tátou autem na.
- 44:23Cestu do Řecka je to. Tak ano to bylo tak vyškovi rok.
- 44:27Legendární rodinný historky prameni z.
- 44:31Tohohle zájezdu to jsme jeli s tátou do Řecka.
- 44:35Jeli jsme ještě s jedněma kamarádama a nám furt zlobilo
- 44:40auto. A takže ty začátky byly takový
- 44:43dramatický a ty kamarádi nás nějakou dobu museli tahat.
- 44:48Na od 1 autoservisu k druhýmu. Než se ukázalo, v čem je
- 44:53problém, že tam byl nějakej ucpanej přístup vzduchu do
- 44:58něčeho, nebo nevím co pak jsme se teda rozjeli a rozloučili.
- 45:01No a do tý doby to bylo trošku utrpení, protože oni měli
- 45:06takovej rozvolněnej přístup trochu k tomu, že tak jako tu si
- 45:10sednou a popít kafíčko, tam si sednou, když to táta by byl, ať
- 45:14jsme nejrychleji na místě a všecko co nejvíc vidíme.
- 45:18No ale pak jsme se rozloučili a pak jsme se zase setkali, to
- 45:22bylo nějak domluvený a ta doba, kdy jsme byli spolu.
- 45:25No tak to bylo podle tátova, že jsme jezdili a všecko jsme
- 45:29viděli, co jsme chtěli dobrej zážitek.
- 45:32A jen ta historka, že dojedete na že jste dojeli na nejjižnější
- 45:38Řecka nějak pevninskýho ne a tam jste řekli a tady se otáčíme.
- 45:43No a pak a otočili. Jsme se a otáčíme se a jedeme za
- 45:47tomáškem. Jedeme za tomáškem ano, to je
- 45:49pravda, že ten výkřik byl za tomáškem AA jeli jsme zase domů
- 45:56a tam byl Tomášek, kterej se na nás smál a nezapomněl.
- 46:00Na nezapomněl na. Vás, to je dobře.
- 46:04Pomalu se dostáváme ke konci tohodle dílu má něco zaznít
- 46:07ještě. No jasně, no, protože po tom
- 46:10návratu z Japonska nastala jako úžasná věc vše.
- 46:18V krátkým filmu byl tehdy ředitelem pan Kamil pixa.
- 46:23Ten měl nějaký problémy, rozešel se s přítelkyní, léčil se u
- 46:28psychiatra a ten psychiatr mu říkal, že by bylo možný zkusit
- 46:36udělat něco podobného, co dělají oni jako výzkumníci
- 46:40longitudinální studie sledovat. On říkal, teď je velký problém s
- 46:45rozvodovostí, zejména mladých lidí.
- 46:49Sledovat několik mladých párů od momentu svatby 6 let a
- 46:54zjišťovat, co manželství mladých lidí posiluje a co je naopak
- 47:00ohrožuje. A ten ředitel mu tehdy prej řek,
- 47:05to mi říkal ten ten pan doktor dietrich, že jo, mám tu 1
- 47:10takovou šílenou ženu, která by do toho asi šla, protože věděl o
- 47:14tom mým záměru sledovat protagonisty zázraků.
- 47:19Delší dobu šílená žena jsem byla já, řekli mi to.
- 47:23Já jsem hned řekla, že jo. A že teda do toho jdu.
- 47:29A takhle vznikly manželský manželský.
- 47:32Etědy, který měli pracovní název hledání cest.
- 47:36To ale probereme už v příštím díle, takže píše se rok nějakých
- 47:441980. Ano, končíme v roce 80.
- 47:48Ty seš už Helena Třeštíková seš matkou malýho tomáška, manželkou
- 47:54Michaela třeštíka, pracuješ v krátkém filmu.
- 47:57A přechází myšlenka na projekt manželské ekydy.
- 48:02Časosběrný projekt. Časosběrný projekt AO tom si
- 48:05povíme příště.