Latest / CCI, Studuj střední v USA / 1. díl: O uplynulém roce, stipendiích a studentech

Transcript

1. díl: O uplynulém roce, stipendiích a studentech · CCI, Studuj střední v USA

• 0:11
  Bára Kobrová: Vítejte u poslechu druhé série podcastů ve spolupráci s CCE. Moje jméno je Báracobrova a jsem bývalou studentskou jednoho ze studijních programů. Vítám zde I majitellku agentury Janorule. Ahoj Jani. Ahoj, baru.
• 0:25
  Scházíme se skoro po roce, abychom probrali jednak, co je nového a jak se agentuře a jejím studentům daří a zároveň nás čekají témata jako stipendium pro nadcházející období nebo třeba I to, proč si vybrat právě CE. Tak pojďme na to, tak je nějaký jsi měla rok. Jaký byl rok v agentuře?
• 0:46
  Jana Rule: No, já bych řekla, že rok byl velice náročný, respektive loňské léto bylo hodně náročné. Bylo to samozřejmě I ovlivněné volbami, prezidentskými volbami ve Spojených státech amerických. Nicméně všechno dobře dopadlo. Všichni studenti, tak jak měli, tak vle vletěli. A mezitím, co ho odlétaly poslední studenti, tak už jsem zas připravovala další podklady a zajišťovala další finance pro možnost získání stipendia na právě školní rok 202526.
• 1:19
  Bára Kobrová: Co bys řekla, že bylo třeba takový specifikum toho uplynulého roku? Bylo tam něco, co tě třeba překvapilo od těch předešlých let, anebo tě už nic nepřekvapí, protože budeme se o tom bavit za chviličku agentura slaví letos 30 let? Tak já bych řekla, že vždycky, když
• 1:37
  Jana Rule: si řeknu, že mě nemůže nic překvapit, tak 10 den nebo den poté něco přijde, představte si, myslela jsem si, že už nic novýho se stát nemůže, a tak tady to mám, takže těch příběhů letos opět nových, musíme říct, je několik, několik je úsměvných, několik je samozřejmě I bohužel spojených třeba s nemocností dětí nebo I s nešťastnými, ale nakonec šťastnými úrazy. Letos je to 30 let, co se vrátila první várka studentů po jejich prvním roce ve Spojených státech amerických, takže tímto bych řekla, že jsme jedna z nejdéle nejdéle fungých agentur v České republice, která zasílá takhle studenty nejenom do Spojených států, ale po celém světě. Jsempiš na to, že už nyní posíláme druhou generaci studentů, protože mám několik rodičů, kteří 10 program absolvovali v devadesátých letech, ať už rok se mnou nebo rok po mně nebo přede mnou a už třeba I před rokem předběhem poslali své děti právě s CE, ať už do Spojených států nebo někam jinam.
• 2:45
  Bára Kobrová: My jsme v té první řadě a já bych na ní ráda ukázala, protože můžeme mít posluchače studenty rodiče, kteří se dostanou až třeba k této druhé sérii, tak určitě poslechněte si I ty díly té první série, protože proč my jsme ji natáčeli, proč jsme se do toho pouštěli, bylo to, abychom vlastně pokryli všechna ta témata, která jsou spojená právě s vycestováním studentů do zahraničí. Rozebírali jsme tam jednotlivé země. Já se tě na to I zeptám, jeli studenti I někam jinam než do USA v uplynulém roce?
• 3:14
  Jana Rule: Každoročně to tak mám, to procento je velice malé, ale mám letos studenty I v Kanadě, mám letos studenta I v Japonsku a na příští rok platí úplně to stejně, takže opět Kanada a opět Japonsko. Nicméně ta témata, které jsme vlastně pokrývali v
• 3:31
  Bára Kobrová: té první sérii, tak se hodí univerzálně víceméně na jakoukoliv zem, ať už to se týká hostitelských rodin, nebo I takové té celkové přípravy o tom, jaká jsou třeba pravidla toho programu, co očekávat o té stránky nákladové, kolik to vlastně celé stojí, takže tam případně doporučujeme si pustit. Pojďme se vrátit k těm 30 letům. No, je
• 3:52
  Jana Rule: to dlouhá doba, prošlo mi pod rukama desítky a desítky studentů, jsem na ně moc pyšná. Mám samozřejmě pro vás I různé další příběhy a různé další povídání I s absolventy. Já bych ráda zmínila, že v loňském roce došlo ze strany americké vlády k přejmenování toho programu tzv. Jave na Bridge, nicméně ji nadále se budete setkávat nejenom z mých úst, ale všeobecně spousta těch materiálů bude neustále 10 program nazývat JaveITA, I když správný název je opravdu Bridge USA. Je to druh víza, který je spojen se studentským životem v USA a netýká se pouze středoškoláků, ale na tento typ víza můžou vyjet vysokoškoláci, můžou vyjet učitelé, můžou vyjet do zahraničí nebo do Spojených států vědečtí, pracovníci, stážisti.
• 4:49
  Je tam spousta dalších pozic, ale je to právě omezeno specificky regulováno americkou vládou.
• 4:56
  Bára Kobrová: Se změnou administrativy a se změnou prezidenta, jistě ty dotazy dostáváš. Čekáš nějakou změnu v podpoře těchto programů nebo absolutně žádnou?
• 5:08
  Jana Rule: Myslím si, že v tohoto sektoru se to nebude vůbec týkat, protože 10 přínos ze strany nejenom té kulturní, což je hlavní cíl těchto programů, je ta kulturní výměna, aby američtí pracovat na různorodých pozicích, jsou samozřejmě obrovským přínosem pro Spojené státy americké. Takže tím, že tento program vznikl v sedmdesátých letech a má velice dlouhou tradici, je do nich zapojeno spousta pracovníků nejenom ze strany americké vlády, ale vlastně v rámci vysokých škol, středních škol, ale I zaměstnavatelů, tak musím mu jisti rodiče, že rozhodně v rámci středních škol tady nedojde k žádné změně. Já bych tady ještě chtěla zmínit jednu věc, vlastně během coviddových let z USA americké byla jediná země na světě, která I přes veškerou krizi ty studenty v rámci toho Jave nebo dneska brečujeshesi programu přijímala a I za stávajícího prezidenta vlastně středoškoláci jako jediní dostali výjimku, takže neočekávám, že bych mělo dojít nějakým jiným zásadním změnám.
• 6:30
  Bára Kobrová: Jak probíhalo stipendium vlastně 10 uplynulý rok? Bylo hodně zájemců, jak těžký byl 10 výběr a kdo se vlastně nakonec dostal a odletěl, respektive odletí?
• 6:42
  Jana Rule: V loňském roce, stejně jako v těch letech předchozích, byly vypsány tzv. 3 kola, jedno bylo v září, jedno bylo na přelomu listopadu a prosince, a to další bylo až v únoru. Plán pro příští rok je úplně stejný. Musím říci, že 10 zájem ze strany středoškoláků je beze změn, standardně se mě na každou tu schůzku, přihlásí kolem 5060 studentů. Z každého toho kola jsou většinou vybráni 3 studenti, kteří postupují do dalšího kola.
• 7:16
  Na příští rok, a budeme se o tom bavit detailně v dalším z našich dílů, na příští rok teď momentálně a je jaro 2025, můžu přislíbit jedno místo, ale vlastně se 10 vzor opakuje, protože loni touto dobou jsem taky věděla, že mám domluvené jenom jedno místo, ale během těch dalších letních měsíců jsem vyjednal I podmínky pro to, abych mohla zajistit dvě 100 stipendia a 1 50% stipendium. Takže sledujte náš web, jsem si téměř jistá, že budu snad úspěšná, jako jsem byla v posledních letech tak, abych mohla zajistit to stipendium pro více než jednoho studenta.
• 7:57
  Bára Kobrová: Jak se daří stávajícím studentům a jak vlastně probíhalo to umisťování? Ty jsi to tak okrajově zmínila, tak pojďme to trošičku více rozebrat.
• 8:05
  Jana Rule: Já musím říct, že o loňské léto bylo pro mě jedno z nejnáročnějších období vůbec jako pracovního života. Sravvila jsem téměř měsíc ve Spojených státech, abych tam dopomohla místním koordinákama vedení těch jednotlivých organizací, aby to umisťování opravdu dopadlo. Musím říci, že to bylo neobvyklé tím a je tady určitý vzor do každé čtyři roky. Vždycky když jsou prezidentské volby, tak je určitá nejistota nebo tenze ze strany těch hostitelských rodin, že se neví, co se bude dít. Jedná se především o ceny potravin, o ceny pohonných hmot, což právě ovlivňuje to dobrovolnictví a tu náročnost pro tu hostitelskou rodinu, takže ty rodiny bývají mnohem opatrnější, trvá jim to rozhodování mnohem déle, nicméně se nakonec podařilo opravdu umístit všechny studenty, všichni odlétěli tak, jak měli, a naopak jsem ještě dopomohla několika studentů z konkurenčních agentur, kteří byli na poslední chvíli odmítnutí a vjeli nakonec na tento program neočekávaně se mnou.
• 9:14
  Bára Kobrová: Takže se nakonec podařilo úspěšně umístit úplně všechny studenty. Přesně tak. Máme, jak se říkala jaro, jsou nějací studenti a teďka se to bude možná týkat I tématu toho, jací ty studenti vlastně dneska jsou. Za co by se možná třeba pochválila vyzdvihla, kde vnímáš, že třeba mají nějaké rezervy, na čem by měli zapracovat, a je nějaké procento studentů, kteří už se vrátili dříve?
• 9:42
  Jana Rule: Tak já to vezmu nejdřív z tý pozitivní stránky každých 6 až 8 týdnů píšu takzvané reporty a zrovna poslední týden mě právě pátý report přichází, takže každý den čtu téměř desítky odpovědí a musím říct, že z těch informací, které dostávám, tak musím valnou většinu studentů jako velice pochválit, že to uchopili 10 program tak, jak měli a využívají každé možné volné chvilky se účastnit různorodéých aktivit. Většina z nich, stejně tak, jako je nabádám před tím odletem, aby se co nejvíce účastnili různorodéých aktivit mimoškolních akcí, sportů, kroužků, aby I třeba chodili do kostela, aby se zajímali o dobrovolnické aktivity, tak většina z nich toho opravdu využívá na 100 a jsem mile překvapená tím, že I studenti, kteří třeba původně neměly vůbec zájem o to se třeba nějakých dobrovolnických aktivit účastnit nebo měli a verzi k tomu, že by měli chodit do kostela, tak teď mě píší, že je to přesně naopak. Je to tak, jak jsem jim původně říkala, že je prostě potřeba se co nejvíce začlenit, zapojit a dá to do toho, co není více ze sebe, netrávit čas uzavřením se v pokojíčku, být na mobilu. Já vždycky říkám studentům to, můžete zůstat doma, není potřeba mu létat do Spojených států.
• 11:07
  No a na druhou stranu ano, I bohužel mám za sebou letos nepříjemnou dvakrát situaci, kdy to 10 student úplně nezvládl. Já jsem tady zastáncem toho, že každý svého štěstí strůjcem, a pokud 10 student odletí do Spojených států, tak má minimálně první tři čtyři měsíce se trošičku kousnout a jít dělat I věci, kterého třeba nebaví, nebo kterého nenaplňují, protože tím, že si to nevyzkouší, tak nepřijde na to, jestli tam nenajde nějaký kamarády nebo nenajde nějakou tu aktivitu, která by ho mohla bavit, a pokud mě student opakovaně řekne do reportu nebo napíše do reportu nebo mě řekne do telefonu, že nebude dělat nic, co ho nebaví, tak I na tyhle situace jsem já, bohužel krátká, a 10 student si musí uvědomit, že není důvod, proč by rodina měla hostit studenta, který absolutně nejeví zájem, chová se k té rodině vyloženě, že je využívá jenom na stravu a na byt. Zabírá se u sebe v pokojíčku a po pár měsících I jako snažení ze strany rodiny I ta rodina, I tu rodinu to přestane naplňovat a v 10 moment je prostě na čase, aby 10 student odletěl domů.
• 12:20
  Bára Kobrová: Takže je to nějaká uzavřenost v nějakém svém vlastním světě nebo možná spíš vstup nebo kombinace obojího? Nebo myslí si, že to je I třeba povahová záležitost?
• 12:34
  Jana Rule: Já zrovna o těch dvou případech, co jsem před chvilkou mluvila, tak to byly v obou dvou případech 18letý kluci, kteří tady v České republice byli jako velice otevření, aktivní, věnovali se sportovním aktivitám, ale asi pravděpodobně na té škole nebylo přesně tak, jako oni si vyssnili a zrovna 10 kroužek nebo 10 sport, kterému by se chtěli jednoznačně jenom věnovat, nedali příležitost jiným aktivitám, anebo ty aktivity, I když tam byly, tak jsem od jednoho z nich slyšela, že to bylo na tak špatné úrovni, že přece není důvod tam chodit, protože se tam nic nenau očima, a je to plýtvání času, když se snažila opakovaně s tím studentem jako telefonicky mu domluvit, aby zkusil třeba I jiný aktivity, aby zkusil jít třeba s rodinou na různý dobrovolnický akce, aby se teda zeptal ve škole, jaký jiný možnosti jsou, tak když 10 student odmítá a není sám ochoten, tak já už na tohle jsem potom krátká.
• 13:40
  Bára Kobrová: Tomu naprosto rozumím. A pojďme si říct, že možná to prostě není pro každýho. Možná je I vhodný před tím, než nějaký student pošle přihlášku, si vlastně vyhodnotit, jestli je ochotný a schopnej vyjít ze své komfortní zóny.
• 13:57
  Jana Rule: Máš pravdu, já nesnáším tu slovo komfortní zóna, to jsem na to téměř alergická, protože jsem se trefili, trefili setc, protože každých ze studentů, který píše esej na stipendividumu, tak u každého z nich tam slyším, jak je potřeba, že se těší, že vyjde ze své komfortní zóny. Na druhou stranu, ano, je to nějakým způsobem jako únik nebo útěk z tý komfortní zóny, ale já se říkám, že kdokoliv do zahraničí jede, tak je prostě potřeba s tímhle počítat, a to není jako únik nebo útěk, je to ta příležitost a 10 student, když už 10 rodič mu dá tu příležitost financuje nemalý obnos do vzdělání a zkušenosti ji s její dítěte, tak to dítě nebo 10 student by příležitost se nikdy jindy za 10 život opakovat nebude, 10 nebo pět měsíců je velice krátká doba, měl by chytnout tu příležitost za pače si, a I když mě něco nebaví, tak tam půjdu, zkusím si to, zkusím si to dvakrát, třikrát, pětkrát a pak teprve můžu říct, že mě to nebaví a jdu teda zkoušet něco jiného a ne, že rovnou dopředu řeknu, že to dělat nebudu. Ale na druhou stranu je tohle těžký jako odhadnout dopředu, je to ta zkušenost je nepřenositelná, a kdo si to nezkusí, tak se to velice špatně jako hodnotí.
• 15:26
  A pro spoustu z nás, ty jsi s tím prošla, já jsem si tím prošla a procházím s tím každoročně se svými studenty, je prostě potřeba, aby každý z nich se trošičku začal. Já říkám, studentům máte střechu nad hlavou, máte kam chodit do školy, máte tam příležitosti, rodina se o vás stará, je tam o vás postaráno, tak od toho využijte co nejvíce ke svému prospěchu.
• 15:49
  Bára Kobrová: Krásně řečeno, pojďme si říct o studentech, kteří tedy vzali tu příležitost jako, řekněme, extrémně zappačesy a budeme s nimi mít I nějaké rozhovory podcasty. Koho bys ráda zmínila?
• 16:03
  Jana Rule: Já musím říct, že momentálně mám domluvené dva studenty, kteří v minulosti byli z cca jinak programu ve Spojených státech. Jedním z nich je David Semera, který byl počátkem roku, já bych řekla tak 23, dva, 4. Teď prozradíš Davidův věk, zdravím. Si myslím, že David se tímto o vůbec netají, a David byl 17letý velice tichý kluk z nového bidžová, který když odlétal, tak já sama si pamatuju, že na tom nebyl dobře s angličtinou, seděl vždycky tak trošku jako stranou, rozhodně nebyl průbojný, no a po tom roce, co se vrátil zpátky, tak měl obrovské štěstí nejenom na rodinu, ale chytnu tu příležitost zapače si, že opravdu v rámci té školy tenkrát programování a počítačové různé technologie byly v začátcích, takže chytnu příležitost zapače si nejdřív tady v Čechách, pak ve Spojených státech v dnešní době, že ve Spojených státech má za sebou několik velice, velice úspěšných startupů, je majitelem několika organizací, já dál nebudu prozrazovat a nechám to pak na něm. Takže to je jenom zmínka.
• 17:16
  Vím, že sám, kdykoliv spolu mluvíme, říká, že kdyby v 17 neodletěl, tak by zdaleka nebyl tam, kde je. No, takže těch absolventů a těch příběhů tady je opravdu desítky, desítky. Každoročně se stává, že studenti během toho jarního období většinou dostávají nabídky, ať už od stávajících škol nebo od vysokých škol na možnosti dalšího studia. Já v tom moc podporuji. Na druhou stranu samozřejmě to musí jít ruku v ruce samozřejmě s rodiči v České republice, ale je to pak na těch studentech.
• 17:48
  Pro další studium nebo práce ve Spojených státech už ty studenti mají natolik veliké zkušenosti, že další agenturu nebo organizaci nepotřebují, protože ty znalosti mají dostatečné.
• 18:02
  Bára Kobrová: Já se velmi těším na rozhovory se studenty, kteří CE programem v USA prošli speciálně na Davida a další. A mám poslední otázku na tebe, jak CCI letos oslaví těch 30 let?
• 18:16
  Jana Rule: Tak o tom jsem ještě vůbec nijak nepřemýšlela. Já se přiznám, že jsme před pěti lety, když jsme slavili 25 let, tak jsme měli takovou velkou zahradní párty, kde jsem měla pozvaných několik desítek svých bývalých studentů, ale I různorodéých, dnes už dospělých lektorů a teď už I hodně kamarádů, kteří s námi na počátku právě CE jezdili na tábory. Přiznám se, že párty na letušek zatím nechystám, ale ráda s kýmkoliv, kdo přes cca v minulosti odjel a třeba mě tímto způsobem někde uslyší, tak budu ráda, když se mě ozve zpátky, samozřejmě ne na všechny bývalé účastníky už v dnešní době mám kontakty.
• 19:06
  Bára Kobrová: Díky moc. A díky moc vám všem, kteří jste dopochali až sem. Hezký den. Baru děkuju, hezký den.