Latest / Týdeník Respekt / Dvacet dní v Mariupolu
Transcript
- 0:0020 dní. V.
- 0:02Příběh 2 novinářů diesosated press, kteří dokumentovali
- 0:05válečná. Zvěrstva mzdyslav černov.
- 0:11Rusové nám byli v patách, měli seznam jmen včetně našich a
- 0:15utahovali smyčku. Mimo nás už žádní jiný
- 0:18zahraniční novináři v ukrajinském mariupolu nezbyli
- 0:21my. Sami jsme se snažili.
- 0:22Ruské obléhání zdokumentovat již.
- 0:24Více než 2 týdny. Reportovali jsme právě.
- 0:27Z 1 místní nemocnice a na chodbách se najednou začali
- 0:30objevovat po zuby ozbrojení muži.
- 0:32Lékaři nás navlékli do bílých plášťů, které fungovaly jako
- 0:35kamufláž. Nad ránem najednou dovnitř
- 0:38vtrhla hrstka vojáků, kde jsou do prdele ti novináři pohled
- 0:43misil k páskám, které měli na rukou modrá znamená Ukrajinu.
- 0:48V hlavě jsem si snažil srovnat si.
- 0:50Jaká je pravděpodobnost? Že se jedná o maskované rusy,
- 0:54pak jsem vykročil. Vpřed a představil se.
- 0:56Máme vás odsud dostat, oznámili vojáci.
- 1:00Zd dny nemocnice. Otřásaly výbuchy i palba z.
- 1:02Těžkých kulometů zdálo se, že bezpečnější je zůstat uvnitř
- 1:06ukrajinští vojáci. Měli nicméně jasný rozkaz odvézt
- 1:09nás sebou. Vyběhli jsme na ulici.
- 1:13Lékaře, kteří nás chránili lidi, kteří.
- 1:16Přespávali na chodbách. Protože neměli kam jít
- 1:18ostřelované těhotné ženy. Ty všechny jsme nechali za
- 1:21sebou. Měl jsem z toho příšerný pocit.
- 1:259 minut, možná 10. Vlastně celou věčnost.
- 1:28Jsme probíhaly ulicemi a vybombardovanými obytnými
- 1:31budovami. Který začaly granáty vybuchovat
- 1:34poblíž, padli jsme k zemi. Čas se odměřoval od 1 exploze ke
- 1:382. Začínal jsem svaly, zadržoval
- 1:41dech. Hrudník mi drtili další a další
- 1:44tlakové vlny ruce jsem měl studené, doběhli jsme ke.
- 1:49Vchodu a obrněná vozidla nás blesku rychle připravila do
- 1:52ztemnělého suterénu. Teprve tam jsme se od policisty
- 1:55dozvěděli, proč Ukrajinci riskovali životy svých vojáků,
- 1:58aby nás dostali z nemocnice. Jestli vás chytnou, postaví vás
- 2:03před kameru a donutí vás říct, že všechno, co jste natočili, je
- 2:06lež, vysvětloval policista. Všechna snaha, všechno, co jste
- 2:10tady udělali, bude k ničemu. Policista, který nás dříve
- 2:15úpěnlivě prosil, ať ukážeme světu jeho umírající město, teď
- 2:18naopak naléhal, ať odjedeme. Nasměroval nás k 1000 otlučených
- 2:24aut, které se chystaly k odjezdu bylo 15., 3.
- 2:28Neměli jsme tušení, jestli se ven dostaneme živí.
- 2:33Jako kluk jsem vyrůstal v Charkově pouhých 30 km od
- 2:36ruských hranic a se zbraní jsem se naučil zacházet ve škole.
- 2:40Nechápal jsem, k čemu je to dobré.
- 2:42Měl jsem za to, že Ukrajinu obklopují přátelé.
- 2:46Od té doby jsem reportoval z válek v Iráku Afghánistánu, IZ
- 2:49náhorního Karabachu. Viděl jsem zkázu a.
- 2:52Snažil jsem se o ní. Vyprávět z 1.
- 2:54Ruky. Když ale Američané a po nich
- 2:57Evropané letos v zimě. Vyklidili své ambasády v Kyjevě,
- 3:01a když jsem na mapách sledoval, jak se kousek od mého.
- 3:04Rodného města hromadí. Ruské jednotky, napadlo mě
- 3:07jediné. Moje.
- 3:09Ubohá, nešťastná země. Hned v 1 dnech války Rusové
- 3:15odstřelovali obrovské. Náměstí.
- 3:17Svobody v Charkově, kde jsem se potloukal 1. 20 let svého života
- 3:22bylo. Mi jasné, že za strategický cíl
- 3:24budou Rusové považovat přístav mariupol na východě na pobřeží
- 3:27azovského. Moře.
- 3:29Večer 23. Února.
- 3:31Jsem tam proto. Zamířil spolu se svým
- 3:33dlouholetým kolegou jevgeniem maloletkou, ukrajinským
- 3:36fotografem agentury die asocite press.
- 3:40V jeho bílé dodávce Volkswagen. Po cestě jsme si začli dělat
- 3:44starosti s náhradními pneumatikami a na internetu jsme
- 3:46našli někoho, kdo byl ochoten nám je o půlnoci prodat.
- 3:50Jemu i pokladník v nonstop otevřených potravinách jsme
- 3:53vysvětlovali, že se chystáme do války, dívali se na nás, jakoby
- 3:57nám přeskočilo. Do mariupolu jsme dorazili ve
- 4:003:30 válka začala o hodinu později během 1.
- 4:05Dní město opustila zhruba 1/4 z jeho 430. 1000 obyvatel.
- 4:10Tehdy to ještě šlo jenom málokdo ale věřil.
- 4:13Že se blíží skutečná válka, a když většina konečně.
- 4:17Pochopila svůj omyl bylo již pozdě.
- 4:21Bombom po bombie. Rusové přerušili dodávky.
- 4:23Elektřiny, vody i. Potravin a nakonec.
- 4:26Se zničili i to nejdůležitější. Telefonní.
- 4:29Rozhlasové a televizní. Vysílače několika novinářům.
- 4:32Působícím ve městě se podařilo uprchnout ještě dříve, než se.
- 4:35Přerušilo spojení. Pak začala plná blokáda, v jejím
- 4:39průběhu slouží absence informací 2 cílům. 1 je vyvolání zmatku.
- 4:46Lidé nevědí, co se děje a začínají panikařit.
- 4:49Nejdříve jsem nechápal. Jak se mohl mariupol?
- 4:52Tak rychle zhroutit. Teď už je mi jasné, že to bylo
- 4:55způsobeno přerušením komunikace 2.
- 4:58Cílem je beztrestnost. Když z města neproudí žádné.
- 5:02Informace žádné obrázky zničených budov a umírajících
- 5:06dětí. Mohou si ruské jednotky.
- 5:09Dělat, co chtějí a nebýt nás žádné obrázky ani informace, by
- 5:13se ven skutečně nedostaly. Proto jsme podstupovali riziko a
- 5:17snažili se světu. Ukázat, co se odehrává před
- 5:20našima očima. Proto Rusové zuřili a snažili se
- 5:23nás dopadnout nikdy ani jedinkrát.
- 5:25V životě jsem neměl silnější pocit, že prolomit ticho je tak
- 5:29zásadně důležité. Smrt je rychlá 27. 2. jsme
- 5:35sledovali, jak se lékaři snaží zachránit život malé holčičky po
- 5:38zásahu šrapnelem. Nepřežila.
- 5:42Zemřelo i 2 dítě, potom 3. Sanitky.
- 5:46Přestaly vyzvedávat zraněné, protože je bez signálu nebylo
- 5:49možné přivolat. A protože se řidiči začínali
- 5:52ztrácet mezi troskami budov. Lékaři na nás naléhali ač
- 5:56natáčíme, jak rodiny přinášejí své mrtvé a raněné.
- 6:00Nechávali nás, ať si dobíjíme přístroje na jejich slábnoucích
- 6:03generátorech. Nikdo neví, co se ve městě děje,
- 6:06říkali. Palba zasáhla nemocnici i okolní
- 6:09budovy, rozbila okna v naší dodávce udělala díru v jejím
- 6:13boku a prorazila pneumatiku. Občas jsme běželi natáčet hořící
- 6:17budovu a pak jsme mezi výbuchy zase běželi zpátky ve městě.
- 6:21Bylo stále 1. Místo, kde fungovalo stabilní.
- 6:23Připojení. Nacházelo se před.
- 6:25Vyrabovaným obchodem. S potravinami na.
- 6:27Prospektu budivelník iv. 1 za den jsme tam zajeli, skrčili
- 6:31jsme se pod schody a uploadovali jsme pro celý svět fotografie a
- 6:35videozáznamy schody by nás příliš neochránily.
- 6:38Cítili jsme se pod nimi, ale bezpečněji než venku na ulici.
- 6:42Signál zmizel 3. 3. pokoušeli. Jsme se tedy odesílat nahrávky
- 6:47ze 7 patra nemocnice? Odtamtud jsme také sledovali,
- 6:51jak se rozpadají poslední. Zbytky kdy si solidně
- 6:54středostavovského města. Lidé rabovali.
- 6:57Nákupní středisko porcity a my jsme tam mířili mezi palbou z
- 7:01děl. A těžkých.
- 7:02Kulometů pobíhaly tam desítky lidí tlačili nákupní vozíky,
- 7:06naložené elektronikou, jídlem i ošacením.
- 7:09Na střeše nákupního střediska explodoval granát.
- 7:12Výbuch se mnou venku praštil o sem napjatě jsem očekával 2
- 7:16zásah a stokrát jsem se proklíněl, protože jsem neměl
- 7:19zapnutou kameru a pak přišel 2 zásah.
- 7:23Krátce se strašlivým svištěním zavrtal do zdi obytné budovy.
- 7:26Vedle mě skrčil jsem se za rohem.
- 7:30Kolem procházel dospívající kluk, tlačil kancelářskou židli,
- 7:34naloženou elektronikou. Krabice se pohupovaly po
- 7:37stranách, byly tam moji kámoši a dopadlo to 10 m od nás, říkal
- 7:41mi. Vůbec nevím, co se s nimi stalo.
- 7:44Hnali jsme se zpátky do nemocnice.
- 7:46Během 20 minut začali přijíždět ranění, část byla naložena na
- 7:50nákupních vozících. Několik dní byl naším jediným
- 7:54pojítkem s něčím světem satelitní telefon.
- 7:57Jediné místo, kde fungoval, se nacházelo venku hned vedle
- 8:00kráteru po vybuchlé pumě dřepl jsem si, snažil jsem se vypadat
- 8:04co nejmenší a pokoušel jsem se chytit signál.
- 8:07Každý se nás ptal. Prosím, řekněte, kdy válka
- 8:10skončí. Nevěděl jsem každý jednotlivý
- 8:14den koloval po městě fáma, že se blíží.
- 8:16Ukrajinská armáda a že prolomí. Obklíčení nikdo ale nepřišel.
- 8:22V tu dobu už jsem viděl lidi umírat v nemocnici, mrtvoly na
- 8:26ulicích, desítky mrtvých těl nahrnutých do masového hrobu
- 8:30viděl. Jsem tolik mrtvých.
- 8:31Že už to se mnou v průběhu natáčení nedělalo vůbec nic. 9.
- 8:363. dvojitý letecký útok rozcupoval plastovou fólii
- 8:39omotanou okolo. Oken naší dodávky ohnivou kouli
- 8:43jsme zahlédl jenom zlomek vteřiny předtím, než se mi
- 8:46bolest zařízla do vnitřního ucha do kůže do obličeje.
- 8:50Viděli jsme, jak z porodnice s tou pádým, když jsme dorazili na
- 8:54místo, záchranáři ještě stále vytahovali zakrvácené těhotné
- 8:57ženy z trosek. Baterky jsme měli téměř prázdné
- 9:01a nemohli jsme najít signál a záběry odeslat.
- 9:04Za několik minut měl nastat zákaz vycházení 1 z policistů,
- 9:08ale zaslechl, jak se snažíme nahlas vymyslet, jak záběry
- 9:10odeslat. Tohle změní průběh války,
- 9:13prohlásil. Odvezl nás k akumulátoru, AK
- 9:16internetu. V tu dobu jsme natočili už tolik
- 9:19různých mrtvých nekonečnou řadu dospělých i dětí.
- 9:23Vůbec jsem nechápal. Proč si myslíš?
- 9:25Že by něco mohlo změnit pár dalších záběrů?
- 9:28To jsem se ale mýlil. Po tmě jsme záznam odeslali
- 9:32prostě tak, že jsme ho rozdělili na 3.
- 9:34Části a. Kvůli.
- 9:35Rychlosti uploadovali separátně. Ze 3 mobilů.
- 9:39I tak to trvalo několik hodin. Skončili jsme dlouho.
- 9:42Po zákazu vycházení ostřelování pokračovalo policisté, kteří
- 9:46dostali příkaz nás provázet po městě, přesto trpělivě čekali.
- 9:50Pak se naše spojení se světem opět přerušilo.
- 9:54Vrátili jsme se do prázdného hotelového suterénu s akváriem,
- 9:57ve kterém se nyní už vznášeli jenom mrtvé.
- 9:59Rybičky. O.
- 10:01Sílících ruské snaze zdiskreditovat naši práci jsme
- 10:04ve své izolaci. Neměli nejmenší tušení.
- 10:07Ruská ambasáda v Londýně. Mezitím vypustila 2 tweety,
- 10:10podle nichž. Jsou fotografie AP podvrhy a
- 10:13zobrazená těhotná žena pouze herečka.
- 10:17Lži opakoval i ruský velvyslanec, který fotografie
- 10:19ukazoval během zasedání rady bezpečnosti osn.
- 10:23My v mariupolu jsme mezitím byli zavaleni dotazy místních, kteří
- 10:26se snažili o průběhu války něco dozvědět.
- 10:30Spousta lidí za mnou přicházela s jednoduchou prosbou.
- 10:33Prosím, natočte mě ať moje rodina tam venku.
- 10:36Ví, že jsem naživu. V tu dobu už ve městě nešlo
- 10:40zachytit žádné vysílání ukrajinského rozhlasu nebo
- 10:42televize. Jediné, co šlo naladit, bylo
- 10:46rádio plné neuvěřitelných ruských lží, že mariupol drží
- 10:50jako rukojmí sami Ukrajinci, že pálí do budov, že bydlí její
- 10:54chemické zbraně. Propaganda byla natolik účinná,
- 10:58že jí věřili i někteří lidé, s nimiž jsme hovořili přímo na
- 11:01místě. Navzdory tomu, co měli před.
- 11:04Očima zároveň k nám doléhali výhružky opakované po.
- 11:07Sovětském stylu stále. Dokola.
- 11:10Mariupol je obklíčen, složte zbraň.
- 11:13Editor nás. 11. 3. Během krátkého rozhovoru a bez
- 11:16dalšího vysvětlení požádal, abychom se pokusili najít ženy,
- 11:20které ostřelování porodnice přežily a dokázali tak jejich
- 11:23skutečnou. Existenci došlo mi, že záběry
- 11:26musely být tak. Působivé, že vyprovokovaly.
- 11:29Reakci ruské vlády. Ženy jsme skutečně našli v
- 11:32nemocnici poblíž předních linií, některé s.
- 11:34Dětmi jiné. Právě uprostřed porodu.
- 11:37Dozvěděli jsme se. Také, že 1.
- 11:39Z žen o dítě. Přišla a.
- 11:41Pak sama zemřela. Opět jsme vyšplhali do 7 patra a
- 11:45pokoušeli. Se video přes nestabilní
- 11:47internetové připojení odeslat odtamtud jsme také sledovali,
- 11:51jak se 1 po 2 podél areálu nemocnice valí tanky s ruským
- 11:55válečným označením z. Ocitli jsme se v obklíčení.
- 11:59Desítky doktorů, stovky pacientů a my.
- 12:03Ukrajinští vojáci. Kteří nemocnici hlídali, někam
- 12:06zmizeli. Cesta k naší dodávce, v níž jsme
- 12:08měli jídlo, vodu a techniku, byla v dosahu ruského
- 12:11odstřelovače, kterému se již podařilo zasáhnout. 1 z mediků,
- 12:14když vyšel z budovy. Ve tmě plynuly hodiny
- 12:19poslouchali jsme výbuchy ve městě a právě v té chvíli pro
- 12:22nás dorazili ukrajinsky pokřikující vojáci.
- 12:25Neměl jsem pocit, že nás zachraňují spíš jenom, že nás
- 12:29přesouvají z 1 nebezpečného místa na jiné v tu.
- 12:32Chvíli už nebylo v mariopolu. Bezpečno, nikde.
- 12:35Žádné místo nenabízelo úlevu zemřít bylo možné kdykoli.
- 12:40K vojákům jsem cítil vděčnost. Ale zároveň jsem byl otupělý.
- 12:44Styděl jsem se, že odcházím nasoukali jsme se spolu s.
- 12:47Tříčlennou rodinou do. Osobního auta Hyundai.
- 12:50A. Zařadili do pětikilometrové.
- 12:52Dopravní zácpy směřující z města.
- 12:55Ono ho dnes s marioupolu dostalo 30 000 lidí.
- 12:58Tolik, že Rusové neměli čas pořádně nahlížet do aut, jejíž
- 13:02okna zakrývali 3 potající se umělohmotné sáčky.
- 13:06Lidé byli nervózní, prali se, křičeli po sobě.
- 13:09Každou chvíli proletělo. Letadlo nebo něco vybuchlo?
- 13:12Země se třásla. Prošli jsme 15 ruskými czech
- 13:16pointy, na každém z nich se žena na předním.
- 13:18Sedadle auta začala. Intenzivně na hlas modlit.
- 13:22Na každém checkpointu 3. 10. 15 po každé obsazeném vojáky s
- 13:26těžkými zbraněmi. Se stále víc rozplývala moje.
- 13:29Naděje, že mariu pulpřežije. Začínal jsem chápat, že
- 13:33ukrajinská armáda by musela. Dobýt zpět obrovské území, jenom
- 13:37aby se do města vůbec dostala a že se to nemůže povést.
- 13:42Když zapadalo slunce, dojeli jsme k mostu, který zničili
- 13:45Ukrajinci, aby zastavili ruský postup.
- 13:48V tu chvíli tam již trčel konvoj 20 aut červeného kříže.
- 13:52Všichni jsme odbočili ze silnice a zamířili do polí a na postraní
- 13:56cesty. Hlídka na 15 czechpointu
- 13:59mluvila. Rusky se silným kavkazským
- 14:01přízvukem přikázali celé koloně, aby vypnula světla, abychom
- 14:05neviděli zbraně a techniku zaparkovanou u silnice.
- 14:08Jen stěží jsem dokázal rozeznat bílé nápisy z namalované na
- 14:12vozidlech. U 16 czech pointu jsme uslyšeli
- 14:16hlasy ukrajinské hlasy, pocítil jsem strašnou úlevu.
- 14:21Matka dětí v autě se rozplakala, dostali jsme se ven, byli jsme
- 14:26poslední novináři mariopolu. Teď už tam žádní nezbyli.
- 14:33I dnes jsme pořád zaveleni dotazy lidí, kteří se snaží
- 14:36zjistit osud svých nejbližších lidí, které jsme fotografovali a
- 14:39natáčeli, píší nám zoufale a důvěrně, jako bychom nebyli
- 14:44neznámí lidé, jako bychom jim dokázali pomoci.
- 14:48Když Rusové ze vzduchu zasáhli koncem předminulého týdne
- 14:52divadlo, v němž se skrývaly stovky lidí.
- 14:55Dokázal jsem si přesně představit, kam je potřeba
- 14:57zajít, abychom se dozvěděli, kdo přežil a slyšeli z 1 ruky.
- 15:01Jaké to je být nekonečné hodiny zasypaný pod hromadou sutin?
- 15:06Znám to divadlo i budovy v jeho okolí, znám lidi, kteří uvízli
- 15:10po sutinami. V neděli pak ukrajinské úřady
- 15:13oznámili, že rusko v mariopulu vybombardovalo uměleckou školu,
- 15:17v níž se schovávali asi 4 stovky lidí.
- 15:21Tam. My už ale být nemůžeme.