Latest / Týdeník Respekt / Chtěla jsem být režisérka, ale tehdy to znělo jako letět s Gagarinem do vesmíru
Transcript
- 0:00Dobrý den, já jsem Hanka Třeštíková.
- 0:02Já jsem Helena Třeštíková a. My jsme se tady sešly u takového
- 0:07speciálního projektu hovory s mámou, kdy jsme se rozhodli, že
- 0:12spolu natočíme sérii rozhovorů, kde já jako dcera se budu ptát
- 0:18své mámy nejenom na práci, ale i na její život a dílo.
- 0:23Já doufám, že vás to zaujme a. Hezký poslech.
- 0:37Ahoj mamuško ahoj. Jak se máš?
- 0:41Mám se dobře a těším se na povídání s tebou my.
- 0:44Jsme se domluvili, že uděláme spolu takovýhle jednorázový
- 0:49podcast. Vzniklo to celý ta myšlenka,
- 0:52když jsme o Vánocích spolu natočili pár takovejch krátkejch
- 0:56videí na instagram a na facebook a lidi to měli hrozně rádi a
- 1:01hodně nám psali, ať toho je víc a delší.
- 1:05A to je teda milý, to mě těší. Mě to právě taky potěšilo a
- 1:09říkala jsem si, že proč nás to nenapadlo dřív.
- 1:12A jak to, že vo tobě vlastně není ještě žádnej film
- 1:16natočenej? Já bych nechtěla, aby o mě byl
- 1:20natočenej nějakej film, protože. Já si myslím, že tím, že tak
- 1:25znám to pozadí, takže bych nedokázala bejt úplně
- 1:28autentická. Ale povídání, to je něco jiného,
- 1:32to povídání bezvadný rádo budu vyprávět po svým životě.
- 1:36No my tady sice máme kamery, ale toho se nebudeme všímat a budem
- 1:41dělat jako že jsme tady spolu sami v tvojí pracovně a povídáme
- 1:44si. Tak jak jsme se o tom bavili,
- 1:47tak jsme dali dohromady takovou ojedinělou sérii 7 7 dílů.
- 1:54Že to tak vychází, že vlastně co 1 díl to plus -10 let tvého
- 1:58života. No to je kuriózní.
- 2:03A ten život byl teda docela plný, no to je pravda, takže mám
- 2:07začít tak. Začněme tak v dnešním díle
- 2:10bychom prošli moment od tvého narození.
- 2:15Až teda zatím to máme do roku 69.
- 2:18Takových, kam se dostaneme já. Když se tak vzpomínám teda na
- 2:23svoje dětství, tak si říkám, že vlastně bylo docela kuriózní,
- 2:26což si v tu chvíli člověk neuvědomuje.
- 2:29Ale my jsme bydleli na Václavském náměstí, což vzniklo
- 2:33asi náhodou, že rodiče po válce hledali nějakej byt a tam se
- 2:36něco uvolnilo. A.
- 2:39Takže moje dětství tím bylo vlastně hodně poznamenaný.
- 2:43Protože mám takovej pocit, že kdo bydlí na Václaváku, ten se
- 2:48nevyhne dějinám, protože tam se pořád něco dělo pod voknama a
- 2:52nešlo si toho nevšimnout. Takže já jsem třeba strašně
- 2:56milovala 1 máje to je takovej můj základní vjem z dětství a
- 3:03dívala jsem se na to zvuk na ze čtvrtýho patra.
- 3:06A co to bylo za dům, kde jste bydleli?
- 3:09No ve spodní části teď teď jsou tam nějaký já nevím.
- 3:14Tehdy se to jmenovalo darek. Působil to jakoby obchodní dům a
- 3:17nahoře, teda byly byty a ty 1 máje to byly takový úžasný show
- 3:22by se řeklo dnešní dnešními slovy, kdy tam jezdili
- 3:27alegorický vozy a chodili takový to to mě zaujalo.
- 3:33Taková partička, která se jmenovala žižkovské ženy a oni
- 3:36dělali takový živý obrazy, že podle toho, jak si měnili barvu
- 3:40šátku, tak podle toho. Jako vznikl takovej.
- 3:45Obraz třeba a ja KS č a pak si změnili šátek AA byla to vlajka.
- 3:51Pak si změnili šátek a byla to holubice tak jako seshora viděno
- 3:55a já jsem vždycky tak jako na ně koukla.
- 3:57Teď jsem si představovala, co to je za lidi a jak ta tamhle v
- 4:01rohu, co asi, kde bydlí a jak žije.
- 4:04Takže už rovnou se zajímala o lidské osudy jenom kdysi koukala
- 4:09na. Pravoumájový průvody, ale ty jsi
- 4:12rovnou začala už tím ve chvíli, kdy už.
- 4:15Že se koukla na prvomájový průvody, ale mě by vlastně
- 4:17zajímalo ještě trošku něco říct o tvých rodičích, o jaký rodiny
- 4:21ses narodila. Táta byl právník a máma byla
- 4:26výtvarnice a už předtím, než se vdala, tak byla v takovým
- 4:31grafickým studiu, takže ona si nechala.
- 4:35Svoje jméno původní i to potom, co vy vdala, takže to byla duňa
- 4:39bémová civínová, což bylo v té době ne úplně obvyklé.
- 4:45Aduňa bylo co za jméno. Ludmila říkalo se jí duňa a ona
- 4:48to převzala jako takovou přezdívku a takže máma vlastně
- 4:53vždycky pracovala, což zase z dnešního pohledu musím říct, že
- 4:57pro mě bylo inspirativní, že rozhodně taková ta představa, že
- 5:01žena sedí doma AA váží a zašívá ponožky, která určitě ne mě teda
- 5:08hlídala babička, když jsem byla malá.
- 5:11A táta byl teda právník, ale potom.
- 5:15Nastala taková kuriózní situace, že někdy já nevím.
- 5:20Rok 50 6:57 byla taková akce inteligence do výroby a táta,
- 5:25protože nebyl ve straně, tak von pracoval někde já nevím na
- 5:31ministerstvu zemědělství myslím jako právník, no protože nebyl
- 5:35ve straně tak jako vyhazov a musel si hledat nějakou
- 5:39dělnickou práci. A stal se lakýrníkem v koho
- 5:44dělaným podniku někde na okraji? Prahy a.
- 5:49On si vůbec nestěžoval, to bylo strašně zajímavý, že to bral tak
- 5:54jako aspoň přede mnou. Nikdy ne a nikdy jsem neslyšela
- 5:58nějaký nářky a naopak v létě říkal, že je fajn, že že vlastně
- 6:02může pracovat venku pře ty stroje lakoval takový velký
- 6:07takový předchůdkyně dnešních praček, jenomže to byly pračky
- 6:11jako obrovský do nějakejch jako. Větších institucí tak to oni tam
- 6:17vyráběli. Ta toto lakovala.
- 6:19A nebyly s tím konflikty? Ale musím říct, že to, že.
- 6:28Jako rodiče nějakej konflikt trošku mají, nebo v rodině je
- 6:35tak vlastně zobecňovala spíš babička, která strašně neměla
- 6:39ráda komunisty, protože tvrdila, že jí vzali všechno, protože
- 6:43měla nějakej majetek po svém tátovi, kterej ji komunisti
- 6:47vzali. Takže ta byla strašně přísná.
- 6:53Na komunisty a. To byla babička od mámy.
- 6:55Nebo byla mámy to byla mámy máma.
- 6:58A ještě teda jenom taková poznámka k tátovi, když jsem já,
- 7:04tak milovala ty 1 máje tak on vím, že 1.
- 7:09Když jsem zase to tak jako nadšeně něco o tom mluvila, táta
- 7:13řekl, že to je nechutná šaškárna.
- 7:15Přesně tyhle slova, to si do dneška pamatuju a mě to tak
- 7:18zarazilo, protože se mi zdálo, že to je pěkný.
- 7:24A tak jako proč tati a to pochopíš až budeš velká.
- 7:27Pak to bylo možná docela moudrý, že mi nic tehdy ne nesnažil se
- 7:32mě nějak přesvědčovat a babička to byla rozčílená, když jsem
- 7:37chodila. Ve škole do pěny hra četla jsem
- 7:41takový různý knihy ruských autorů jako vaska truba, jeho
- 7:47kamarádi AA, příběh opravdového člověka, takový ty příběhy jak
- 7:54jak ruský uvědomělý děti udali svoje rodiče a babička šílela,
- 8:02když jsem to četla, ale. Co měla dělat.
- 8:05Takže táta vlastně svým způsobem tvůj táta myslím svým způsobem
- 8:10kvůli komunistům prostě musel opustit svoje svoji profesi a
- 8:15stal se dělníkem. A babička přišla o majetky a ale
- 8:21máma tvoje dál mohla pracovat. Ve své profesi máma.
- 8:27Původně měly ještě s několika kolegama takové svoje studio,
- 8:31což potom jako už nemohly bejt tyhle.
- 8:35Jako soukromý nějaký grafický studia, ale vznikla taková
- 8:39organizace, která se jmenovala propagační tvorba a ta nějak
- 8:43sdružovala výtvarníky, který byly vlastně dalo by se říct na
- 8:49volný noze, protože to tehdy asi vlastně jinak nešlo.
- 8:53Prostě máma pracovala v takovym ateliéru, kde bylo více lidí a
- 8:57měli každej měl nějaký svoje úkoly a svoje zakázky.
- 9:02Ale a za ty teda normálně byly placený, takže to bylo takový
- 9:06jako. Taky trošku polosoukromý ale ale
- 9:10ale nebylo nebyl, nebyly nějak jako žádný živnostníci to
- 9:15nebyli. No a ty seš jedináček jo a
- 9:21říkáš, že tě to štvalo. Jsem jedináček a štvalo mě to,
- 9:26protože. Prostě já jsem si hrozně přála
- 9:31sourozence a pořád jsem o tom mluvila a máma vždycky říkala,
- 9:37že tím, že pracuje a že by na to neměla čas a tak, takže už další
- 9:43dítě mít nemůžeme, tak já jsem tak různě vymejšlela, že bysme.
- 9:47Nějaký dítě adoptovali a tak a prostě jsem zůstala sama a
- 9:52vlastně vlastně mě to vždycky jako štvalo a mrzelo a možná i
- 9:58trošku ovlivnilo, že že jsem měla takový období, kdy třeba i
- 10:03na základce, i potom na té střední škole, že že jsem byla
- 10:08někdy taková trochu s těma kontaktama lidskejma.
- 10:13Prostě jsem to musela nějak se učit budovat to, co mají
- 10:15sourozenci vlastně do jistý míry.
- 10:18Automaticky nějakej kontakt generační pořad v rodině?
- 10:23Tak to jsem pořád se nějak musela učit.
- 10:25V jaký bylo tohle učení, jak ses na základce a pak na střední
- 10:30škole? No tak právě tím, že jsem byla
- 10:33jedináček, tak jsem byla trošku taková.
- 10:38Jako. Zpomalená taková takový trošku
- 10:42introvert a. Ještě ke všemu mi našli moc
- 10:46takový ty disciplíny, které. Lidi sdružujou jako sport nebo
- 10:51hudba, že bych třeba byla v nějakým sportovním oddílu nebo v
- 10:55nějakým hudebním? Jako seskupení.
- 10:59Na to jsem byla špatná, byla jsem nástěnkařka ve škole, no
- 11:03tak to je teda takový absolutně neatraktivní, že jo, a vlastně
- 11:08jsem si vžila takovým tím svým životem 11 letech, to je taková
- 11:14docela zajímavá epizoda mýho života.
- 11:17Jsem dostala tyfus, což v té době bylo docela jednak
- 11:22smrtelné, ale jednak už jako vymýcená nemoc, takže strašně
- 11:25dlouho trvalo, než se zjistilo, co mi je, protože mi bylo hrozně
- 11:29blbě a horečky a nejdřív dětská nemocnice a pak naštěstí jenom
- 11:35kamarád rodičů, kterej byl lékař, teda v jiném oboru, ale
- 11:40tak nějak. Když slyšel jako nějaký
- 11:45příznaky, tak nějak se díval do lékařskejch knih a napadlo ho,
- 11:49napadlo ho tyfus. Tak zavolal do tý dětský
- 11:52nemocnice, ať mi udělal nějaký testy.
- 11:54Oni je udělali a bylo to. Já jsem to vlastně dostala od
- 11:58babičky, která byla bacilo nosíčka a to se teda zjistilo až
- 12:01v tý době, že zřejmě někdy v mládí to prodělala a přechodila.
- 12:06A tím pádem prostě byla bacelu nosička a ona teda samozřejmě to
- 12:11hrozně těžce nesla. No tohle to zjištění, který pak
- 12:15jí do konce života ovlivnilo, že nikam nemohla jezdit a.
- 12:19Byla vlastně tak jako už izolovaná.
- 12:22No ale já jsem teda z tý dětský nemocnice fofrem na bulovku na
- 12:27infekční oddělení, kde? Byl takovej na tom infekčním
- 12:33oddělení pokoje podle podle těch chorob AV tý v tom pokoji, kde
- 12:39byl tyfus, tak bylo ještě několik starších žen, který taky
- 12:42byly právě bacilu nosičky a se všema jako obtížema zdravotníma
- 12:47musely jít. Teda na to infekční oddělení a
- 12:52takže jsem tam ležela to prostě nebylo dětský oddělení s
- 12:57dospělýma ženskejma, který jak jsem pochopila, když měli pocit,
- 13:02že jsem usnula, tak se začali vyprávět takový jako různý
- 13:06pikantní historky ze svýho života.
- 13:10Tak jsem si říkala, že to je fakt zajímavý a vždycky jsem
- 13:13dělala, že spím. Aby se poslouchala, tak možná
- 13:16tam je někde úplnej počátek tvého zájmu.
- 13:19No a lidský příběhy ne? No tak tam ty lidský příběhy, ty
- 13:23ty se tam teda opravdu to bylo, to bylo kuriózní no a co je
- 13:27důležitý, že tam v těch 11 letech jsem si začala psát
- 13:31deník, to je vlastně základ, pak pozdějšími inklinace k
- 13:36časosběrnýmu filmu, protože jsem pochopila jako nějaký
- 13:41zajímavosti, který přináší opakovaný zaznamenávání
- 13:45každodenních událostí. V tu autentickou chvíli s těma
- 13:49autentickýma pocitama. No a například v té době tam já
- 13:54jsem měla rádio tam. A dozvěděla jsem se, že vylítnul
- 13:59gagarin, no tak to bylo. To jsem si hnedka do toho deníku
- 14:03zapsal a někde jsem si vystřihla z novin fotku a nalepila jsem si
- 14:08jí tam. Takže takhle jsem prožívala.
- 14:11A jak dlouho jsi tam ležela tak asi 6 týdnů?
- 14:14Ono to bylo asi. Zdenníček, aby se ti ukrátila
- 14:16chvíle možná. Vlastně to byla taková.
- 14:21Jako zpovědnice, ten deníček. A co jsem v to v tom potom dál
- 14:27pokračovala? Vždycky to byl vlastně takový
- 14:29dialog s tím deníkem, který většinou končil tím, že jsem
- 14:33napsala dobrou noc. Protože jsem to většinou psala
- 14:37večer. No a máš je do teďka tenhle 1
- 14:40deník a píšeš si do teďka deníky.
- 14:42No tak píšu, ale teďka už na počítači, ale a ne pravidelně,
- 14:48kdežto v tomhletom období to bylo vlastně a byla to opravdu
- 14:53taková potřeba se tak jako vyzpovídat.
- 14:58Z toho, co jsem všecko zažila, no tak je to takový.
- 15:00Samozřejmě nemá absolutně žádnou literární hodnotu, je to prostě
- 15:04takový. No tak je to doba.
- 15:06No a ty 1 ty deníky vyjdou až? No to.
- 15:11No a někdy v té době se začal projevovat u tebe výtvarný
- 15:15talent, výtvarné nadání. No tak máma byla výtvarnice,
- 15:19takže já jsem taky furt něco dělala kreslila tak to.
- 15:22Bylo to nejjednodušší, jak se člověk moh v tý době vlastně
- 15:25nějak jako vyjadřovat? A začala jsem chodit do
- 15:29sochařskýho kroužku pionýrskýho domu pak do malířskýho kroužku a
- 15:35to bylo teda hodně důležitý, protože tam jsem se potkala se
- 15:40stejně starejma dětma, který měli stejný zájmy a pak jsme.
- 15:44Společně dělali zkoušky na střední výtvarnou školu.
- 15:47A právě některý z nich se pak stali mýma spolužákama a ještě
- 15:51to mělo 1 výhodu, že tam vznikla taková partička a jezdili jsme
- 15:55společně na letní tábory. Nejdřív do stráže nadnožárkou,
- 16:01což ten pionýrský dům měl tam takový jako svoje zamluvený
- 16:07stanoviště a tam jsme třeba vyráběli keramiku, ale i jsme si
- 16:12postavili pec. Jako, ve kterých jsme to
- 16:15vypalovali. To bylo dobrý a pak jsme v
- 16:17průběhu doby ještě jezdili na takový putovní tábory.
- 16:19Třeba po historických nebo tradičních hrnčírnách po
- 16:25Slovensku a podobně. A to bylo důležitý taky na
- 16:28vykopávky do vinkulčic, kde jsme pracovali vždycky 14 dní, jsme
- 16:32tam pracovali. Něco jsme si vydělali a za to
- 16:35jsme potom jeli na ten puťák. A už mluvíme o letech nějakejch
- 16:39jakoby 1/2 teda nebo nějakejch 50.
- 16:42Ne ne, ne no tak já se ne ne ne dýl.
- 16:46Jako já jsem končila školu základní v roce 64 a to jsem
- 16:54taky dělala zkoušky na tu výtvarnou školu.
- 16:56Dostala jsem se naštěstí od roku 64 jsem začla teda chodit na
- 17:00výtvarnou školu, což mě teda hrozně bavilo a tam byla taková
- 17:05dobrá partička a do dneška se stýkám, je to, jako je vlastně
- 17:09hodně zajímavý. Vzpomínám si, že když jsme
- 17:12končili na základní škole, ten. Poslední den tak ten třídní
- 17:16učitel nám říkal, teď je období, kdy lidi, s kterýma se v tomto
- 17:21období setkáte, budou důležitý pro vás další život.
- 17:26Tak to je a ono to teda opravdu tak bylo.
- 17:28No, takže střední výtvarka? Zajímavá partička a zajímavý 4
- 17:34roky kdy? Se člověk učil, ono to bylo ta
- 17:40specializace propagační grafika. Samozřejmě v té době jsme byly
- 17:46počítače, to bylo všechno takový jako úplně jiný no než dneska.
- 17:50To bys dneska byla co nějaká grafička nebo?
- 17:54No, tak moje designérka moje máma dělala různý plakáty nebo
- 18:00propagaci nějakejch výrobků, který tehdy no tak ta propagace
- 18:04to byla samozřejmě takový. Jako byla 1 kosmetická firma
- 18:10měla být členěný nějaký peníze na to, že budou propagovat já
- 18:13nevím novými. Jídlo no tak a to tady
- 18:15mimochodem, jsme v pracovně kde visí plakát, kde je babička
- 18:19vyobrazená jako pracující ženám kosmetické výrobky.
- 18:24No tak to je taková, že se tam nikdo jinej nechtěl představit.
- 18:28Vlastně no to byla. Ona mi vykládala, že v tý době
- 18:31se nikdo nechtěl fotit jako s kosmetickými výrobky, protože to
- 18:36byla buržoazína. Která byla pracující žena někde
- 18:40UU stroje. No a ještě taková důležitá věc,
- 18:45že jsem v té době základní školy začla hodně chodit do divadla,
- 18:50protože jsme měli 1 známého, kterej pracoval v národním
- 18:53divadle. Jo, nějakým technickým oddělení.
- 18:56Vždycky, když zbyly lístky do nějaké představení, tak ten den
- 19:00ti zaměstnanci jako mohli, si je vzít zdarma.
- 19:04No a on nám to 1 řekl, mě to nadchlo, od tý doby nám to
- 19:07vždycky říkal, když se tohle stalo.
- 19:09A on nechtěl jít, takže jsem chodila do národního divadla.
- 19:12To bylo národní Smetanova a tylovo, tehdy vlastně dohromady
- 19:16AA. Vždycky, když ty lístky byly,
- 19:18tak jsem šla a šíly mě to bavilo.
- 19:20Takže 1 z idejí byla dělat divadelní kostýmy.
- 19:24To bylo v tý v tý době asi takový hlavní téma.
- 19:28My jsme právě i si říkali, že vy jste neměli vůbec televizi.
- 19:33Takže vlastně ta audiovizuální díla tě v tý době úplně?
- 19:37Míjela. No tak televize jsme neměli,
- 19:40protože rodiče říkali, že televize je pro lidi v
- 19:43zapadlejch vískách. Zatímco my, který bydlíme na
- 19:46Václaváku, máme v nejbližším dosahu 10 kin AA 10 divadel,
- 19:51takže pro nás to není a. Fakt je že teda.
- 19:58Těch 10 kin to je další téma, že jsem hrozně začala chodit do
- 20:02kina. A to bylo přesně to období, kdy
- 20:07začali filmy český nový vlny a já jsem ještě že jo jako dítě,
- 20:13no, tak jsme byli občas na nějakých těch filmech, který
- 20:17byly. Vždycky jsem měla takovej pocit,
- 20:20že film je něco jinýho než život než skutečnost.
- 20:24A pak když jsem viděla ty filmy, Chytilová Forman a najednou,
- 20:28prostě ty lidi byli. Jako už to nebyli ty herci,
- 20:32který přednášej nějaký ty. Umělý repliky ale mluvili tak
- 20:36jako my. Mně to tak nadchlo, že to byla
- 20:39další jako taková. Strašně zásadní věc v mým
- 20:45životě, že jsem si napsala do deníku, když jsem viděla film o
- 20:49něčem jiném, že bych chtěla bejt režisérka filmová jako věra
- 20:54Chytilová, ale to bylo v té době asi tak jako něco, jako že bych
- 21:00si mohla napsat, že chci letět s gagarinem do vesmíru prostě.
- 21:04Taková absurdita, ale mě to úplně fascinovalo a chodila jsem
- 21:09na všechny tyhle filmy, ale hlavně já jsem chodila.
- 21:12Opakovaně jsem se toho nějak nemohla nabažit, takže?
- 21:17Divadlo a film to byly v době. V době.
- 21:24Základní a střední školy prostě základní prvky mého života.
- 21:28To jsem taky do do deníku vždycky psala o těch filmech AA
- 21:33strašně mě to bralo. A měla jsi nějaký idoly v té
- 21:36době? S divadelní hereček jsem měla
- 21:38takovej idol, to byla Marie vášová, taková jako zajímavá
- 21:42žena. Ta jsem viděla Drahomíra a její
- 21:45syn, ale to mi bylo asi 12:13. Tak to se mi líbilo, když jsem
- 21:49pak napsala dopis no AZ herců a odepsala, odepsala a dokonce mě
- 21:53i 1 nějak k sobě pozvala. No tak to byla asi chudák.
- 21:56Měla pocit, že se jinak nezbaví. Nemám dotěrný fanynky.
- 22:02A její syn pak studoval se mnou na famu.
- 22:06Kameru 1 jsme spolu i něco točili, to je zajímavý no a.
- 22:13Pak takový idoly, no tak to bylo třeba Abrhám.
- 22:15To byl takový idol jan kačer ten se mi taky líbil to tyhle ty
- 22:20mladý mladý kluci v těch filmech nový vlny to bylo úžasný a ty.
- 22:25Sis dělala i takový album, kde sis vystřihovala fotky svejch
- 22:29idolů. Já sem ho pak 1.
- 22:31Objevila, si pamatuju a snažila jsem se ho doplnit.
- 22:34Svejma idolama, ale už to nějak nefungovalo.
- 22:36A už ani nevim kde mu je konec, že mi je líto, že se někde
- 22:40ztratilo, ale to byla taková tlustá bichle plná fotek.
- 22:43Moje bichle furt existuje a zachránila zachránila,
- 22:48zachránila. No a potom ještě taky důležitý
- 22:51bylo divadlo semafor, který teda bylo vlastně jako opravdu
- 22:54naproti nám přes ulici. A protože máma se velmi dobře
- 22:59znala s Jiřím suchym, kterej v určitou dobu pracoval v těch
- 23:02ateliérech, co ona než začal tuhletu naplno svou kariéru
- 23:06divadelní. Tak máma dostávala hodně lístky
- 23:11IV dobách, kdy to bylo hrozně složitý, když se stály fronty na
- 23:14ty lístky, takže já jsem chodila do semaforu, taky jsem tam
- 23:18viděla v tý době všechny představení i občas se mi
- 23:21podařilo, že jsme sehnali lístky jako máma, i že jsem vzala
- 23:26nějaký spolužačky. To si přesně pamatuju, že jsme
- 23:29tam šli na nějak Zuzana je. Zase sama doma, nebo co?
- 23:35On bylo několik těch zusan a. Šli jsme jako s takovým záměrem
- 23:41se zamilovat do Matušky, což byl takový chlapák, že jo jsou saty
- 23:44a tak. No a tak tam sedím asi ve 2 řadě
- 23:48a teď najednou na pódium vylez takovej týpek jako takovej spíš
- 23:54holej bez fousů, všechno takový oči od sebe nikdy v životě jsme
- 23:58ho neviděli a začal zpívat. Oči má sněhem zavát.
- 24:04Karel gott. Ale to byla snad jeho 1 z 1
- 24:07vystoupení, vůbec se o něm nevědělo.
- 24:09My se na něj tak koukali jako úplně AV čem má sněhem za vás
- 24:13jsme se zamilovali do gotanu, to prostě našlo.
- 24:16No jasně, no, všichni až do toho Matušky ne.
- 24:19No tak to jako ten gott to překryl, protože oči má sněhem,
- 24:23zaváté bylo. Prostě to to jako člověka vzalo.
- 24:26Takže potom. Jsem sledovala Gotta a tak jako
- 24:30takový ty jeho písně, že tam kde šumí proud AA tam v plachtoví se
- 24:36třpytí dívčí monogram, tak jsem si říkala Helena bémová a.
- 24:42Ty jsi Gotta pak ještě použila v 1 ze svých.
- 24:45Filmy, ke kterýmu se dostaneme, ale asi až tak za 6 epi zoo.
- 24:49Soukromým vesmíru jsem ho použila jako 1 ze svých postav,
- 24:52tak to jasně, no, protože gott byla stálice našich životů.
- 24:57No k tomu se dostaneme, až budeme někdy v roce 2012.
- 25:01Nebo jo a začal začalo to, když jsem byla asi v 7.
- 25:05Třídě no. No a tak a měla jsi ještě nějaký
- 25:08další hudební kapely nebo zpěváky?
- 25:11Co jsi poslouchala? Ten semafor to bylo prostě úplně
- 25:14takový jako základní, protože gott tam vystupoval nějakou
- 25:18docela krátkou chvíli, ale základ semaforu byl suchý šlitr
- 25:22jejich písně. A.
- 25:23To prostě to to to bylo ono tam je třeba ještě ty souvislosti,
- 25:30že vlastně semafor přišel po takový době, kdy rádio bylo
- 25:36plný. Takovejch těch socialistickejch
- 25:38budovatelskejch písní. Člověk prostě rádio a furt to
- 25:42tam slyšel. A to byly takový ty hrdinský
- 25:45tenory, který zpívali o tom prostě o budování AO socialismu
- 25:50AOO tom jako, jak budujeme a pracujeme a tak.
- 25:58No a teď najednou. Přišel někdo, kdo zazpíval
- 26:03pramínek vlasů ti ustřihnu potají a je totiž neděle a mám
- 26:09dost času. A to bylo něco tak překvapivýho,
- 26:13protože. Jako to, že se dá zpívat IO
- 26:17takovejhle věcech jako jemnejch něžnejch a intimních.
- 26:21Potom potom takovém huráz zpěvu to bylo úžasný, takže tím ještě
- 26:27že máma znala toho suchýho, tak jako to pro mě bylo hodně blízký
- 26:32a to mě hodně poznamenalo. A takže jsi byla teena čerka a
- 26:37nějak si chodila do semaforu a do kin a na výtvarku a rodiče
- 26:42pracovali. A někdy v tý době, kdy jsem
- 26:46chodila na výtvarku, tak zase už naštěstí opustil továrnu a zase
- 26:50se dál dál stal právníkem. A to se nějak u vás jako třeba
- 26:54slavilo, nebo nějak se to reflektovalo?
- 26:56Že ne, no tak možná že rodiče, ale nějak mě to míjeli.
- 27:00Já jsem měla tehdy takový trošku jako jiný, jiný zájmy, tak
- 27:04samozřejmě jako nějak jsme s holkama tak jako řešily ty
- 27:10kluky. Což já vždycky, když jsem se do
- 27:12někoho zamilovala, tak on si toho ani nevšiml.
- 27:14Takže já jsem byla taková prostě ne úplně atraktivní typ, která
- 27:19to musím říct, což samozřejmě bylo smutné a mě to štvalo.
- 27:24A přesně si pamatuju, my jsme cvičili na spartakiádu a to
- 27:29poznamenalo, že jsme měli takový různý nástupy.
- 27:33AA vždycky jsme někde stáli ve frontě a pak se někam nastoupila
- 27:37a cvičili jsme, protože to byly takový nejdřív před spartaky a
- 27:41pak jsme cvičili na Strahově pozor.
- 27:44Tak jsme vždycky v těch frontičkách měli různý témata. 1
- 27:47jsme hráli hru na pravdu, že si řeknem vo sobě všecko úplně.
- 27:52Hra na pravdu, něco strašného a tam jsem se dozvěděla, že jsem
- 27:55těžkopádná a to mě vlastně tak jako trošku zamrzelo.
- 28:00No protože těžkopádná. No tak.
- 28:05Já už nebo mám pocit, že to doteď z tobě je tohle to slovo?
- 28:09Jakože? Na.
- 28:11To myslíš, že ti to nějaký holky, který už bůh ví kde, kde
- 28:14jim je konec? Třeba kdyby to poslouchali, tak
- 28:17by mě zajímalo, jestli si vybavěj, že to byli vojnici.
- 28:20Určitě ne, tak to víš. Tam jsme si řekli spousty věcí,
- 28:23tak my jsme já už taky nepamatuji přesně, co všechno
- 28:26jsem jim říkala. Prostě hra na pravdu.
- 28:28No, to je něco strašného a určitě si to nepamatuji, ale mě
- 28:31to tehdy nějak tak, jako že jsem si říkala, že na sobě musím
- 28:34nějak pracovat, no. Já už nebo mám pocit, že to
- 28:39doteď v tobě je tohleto slovo, jako že že ten na to myslíš, že
- 28:43ti to nějaký holky, který už bůh ví kde, kde jim je konec.
- 28:48Třeba, kdyby to poslouchali, tak by mě zajímalo, jestli si
- 28:50vybavěj, že to byli oni. Určitě ne, tak to víš.
- 28:53Tam jsme si řekli spousty věcí, tak my jsme já už taky
- 28:56nepamatuju přesně, co všechno jsem jim říkala.
- 28:58Prostě hra na pravdu. No to je něco strašnýho a určitě
- 29:02si to nepamatuji, ale mě to tehdy nějak tak, jako že jsem si
- 29:05říkala, že na sobě musím nějak pracovat.
- 29:07A pracovala se. Snažila jsem se, ale ono to je
- 29:10hrozně těžké, jako jak pracovat proti těžkopádnosti.
- 29:14Já jsem v tu dobu. Ale tak někdy ke konci výtvarky.
- 29:20Jsem měla takový pocit, že bych přece jenom chtěla dělat ten
- 29:25film a furt to ve mně nějak rostlo.
- 29:28No a. To právě bylo taková idea, která
- 29:33se zdála všem, jako že to je ale úplná blbost, ale úplná totální
- 29:39blbost. Jak teda mým?
- 29:43Protože jsem to někdy tak jako v tom na konci 3.
- 29:47Na začátku čtvrtýho ročníku jsem měla tak o tom mluvila a všichni
- 29:52se na mě tvářili jak no. To snad není možný takováhle
- 29:57blbost. Jako ty prostě Helen se na to
- 30:00nehodíš a rodiče šíleli jako film.
- 30:03Fuj. Já jsem to přišla jako nějaká
- 30:05podřadná kategorie. Ale rozhodně ne pro takový typy
- 30:13jako jsem já tak no a rodiče ty zase jako že?
- 30:17Že. Prostě film není pro ženský, že
- 30:20to je takový moc drsný prostředí AV tý době, že jo, taková slavná
- 30:26žena ve filmu byla věra Chytilová divoká bytost.
- 30:30Táta měl spolužáka ze střední školy, kterej.
- 30:34Docela na Barrandově v nějaké tvůrčí skupině, tak tam za ním
- 30:38šel s ním konzultovat. A ten mu řekl jardo proboha
- 30:43svoji dceru nikdy k filmu nepouštět, to je strašný, to je
- 30:47strašný. No takže v takovýhle situaci já
- 30:51jsem se rozhodla, teda, že nebudu dělat zkoušky žádnou
- 30:56vysokou výtvarnou školu jako mnozí moji spolužáci, ale že
- 31:00chci na famu a podmínka na famu bylo mít aspoň rok praxe.
- 31:06Jako v nějakém u filmu. Tak, což dneska teda už není,
- 31:10ale tehdy to prostě bylo, takže jsem věděla, že musím mít někde
- 31:16pracovat, takže jsem udělala maturitu, teď většinou mých
- 31:20spolužáků. Právě se dostala na umprum na
- 31:22akademii docela dost jako oni. Vlastně byli jsme byli docela
- 31:28takovej v tomhle ohledu úspěšnej ročník no a já jsem hned.
- 31:31Teďka, nebo jsou z nich úspěšní? Jo no tak třeba Michal
- 31:35rittstein, Vašek Bláha. Ivan bukovský to jsou známí.
- 31:39Já jsem teda se rozhodla, že přes léto budu dělat oper v
- 31:44Německu, abych se naučila němčinu.
- 31:47Původně byly takové ideje, jestli Anglie nebo německo,
- 31:50protože jsem tyhle obě řeči se učila nic moc jsem neuměla, ale
- 31:54a tak jsme napsali nějaké dopisy, odpověděli z Německa.
- 31:58A to tehdy šlo? A to byla právě no, tak to byl
- 32:00rok 68. Pražský jaro přišlo, takže.
- 32:04Vlastně došlo k takovýmu uvolnění vlastně celá.
- 32:07Doba moje příprava na maturitu. Byla tím ovlivněna, že že já
- 32:13jsem bydlela na tom Václaváku. A.
- 32:16Šprtám se na maturitu a dole pod voknama pochodují nějaký že jo
- 32:21to bylo jaro 68 lidi, který jo něco křičej takový jako v tý
- 32:26době svobodný, já nevím šel, volil se prezident, co se pak
- 32:32stalo? Ludvík svoboda to bylo v březnu,
- 32:33tak předtím tam chodilo císař. Prezident to byl 1 z kandidátů
- 32:39čestmi, císař pak zase něco dalšího, no prostě furt se tam
- 32:42něco pod těma. Oknama dělo takovýho v tý době
- 32:44radostnýho celkem. Než řekneš to s tou praxí, tak
- 32:48mě by zajímalo, jestli tou dobou.
- 32:50Už jsi jako věděla, že dokument a nebo prostě film, nebo se to
- 32:54nerozlišovalo, nebo jestli už jsi věděla, že spíš dokument než
- 32:57hranej. Film to se postupně vlastně jsem
- 33:01spěla k tomu, že by to měl bejt dokument, protože jsem taky
- 33:05konzultovala něco s nějakejma studentama, který studovali,
- 33:09nofamu AA, tak jsem si udělal obrázek takovej, že dokument, a
- 33:13to jsem. Věděla před těma přijímačkama
- 33:15jo. Tak jo, že jsem vlastně jo, že
- 33:18jsem věděla, že se budu hlásit na katedru dokumentu, která v té
- 33:21době existovala asi 6 let. Ta famu byla byla takovej
- 33:26takovej sen no a tak jsem v tom těsně po maturitě odjela do
- 33:32Německa. Tam jsem teda hlídala děti.
- 33:36To bylo zvláštní, takový byly zvláštní zážitky, protože to
- 33:40bylo takový 1 setkání s kapitalismem že jo.
- 33:44Ta moje rodina žila poblíž bonu. Ten muž byl nějakej úředník
- 33:50bonskej. Přes film to bylo kuriózní na
- 33:53nějaký ministerstvu, asi kultury a teda začátek byl dost šílenej,
- 33:59protože jsme byli domluvený, jak se sejdem na nádraží, že já budu
- 34:04mít nějakej šátek a on mě tam bude čekat.
- 34:07Já jsem vylezla a teď ke mně přišel muž, kterej měl.
- 34:12Kterej vypadal jak fantom opery? Prostě takhle jako celou tvář
- 34:15popálenou, no prostě strašně. Úplně jsem se vyděsila a oni mě
- 34:21ten dopis, ve kterým mě na to upozorňovala ta organizace,
- 34:24která nám to tehdy zprostředkovala.
- 34:26Tohleto ta německá, tak oni mi napsali, abych jako věděla, že
- 34:31ten můj hostitel je z války, že byl válečný letec a že měl
- 34:36spálenej obličej a má nějakou jako plastiku ve tváři.
- 34:41Ale ten dopis nedošel než jsem já teda odjela.
- 34:45Takže já jsem se úplně vyděsila. No tak teď jsem tam nastoupila k
- 34:49němu do auta a to teda to není, ale to bylo asi teda nějaký
- 34:52nacistický let. Teda jasně, no, tak v německý
- 34:55armádě prostě tak. Byl to Němec pracoval, ale jako,
- 34:58jako to byl, musel bejt tehdy jako strašně mladej kluk no.
- 35:02Ten nárokoval do armády. A jeho žena.
- 35:08No pak jsem, že jo, dojeli jsme všechno v pořádku.
- 35:10Jeho žena byla z východního Německa, která utekla, když se
- 35:14rozdělilo německo. Takže tam se člověk setkal
- 35:18opravdu. Jako s tou politickou situací
- 35:22dost napevno a oni to byli vlastně chytří milí lidi.
- 35:25Já jsem potom teda s tím s tímhle tím.
- 35:30Mužem otcem rodiny jako jsi hrozně bezvadně povídala a byl
- 35:34to strašně milej chytrej chlap a oni se tehdy nějak jako si mě
- 35:41vybrali, protože jsem holka z východu a že je zajímalo, jak
- 35:44prostě žijou lidi na východě, tak jsme se o tom tak jako
- 35:46bavili. Já jsem teda měla na starost 3
- 35:50jejich děti, který byly nějak. 5 6 a 3 nebo tak a pak ještě tam
- 35:57byl čtrnáctiletej kluk, kterej byl z 1 manželství tý ženy, tak
- 36:03ten už byl tak jako trošku mimo. No a tyhle ty 3 děti, no tak
- 36:08chvílema mě štvaly, protože tak byly takový jako. 3 děti no tak
- 36:15prostě dělali bordel a tak chvílema to bylo prostě složitý.
- 36:20Ale jo, tak prostě jsem hlídala. A co jsi říkala ten
- 36:23kapitalistický? Svět.
- 36:26Tam to bylo zajímavý, že třeba poprvé v životě jsem viděla
- 36:29myčku. Na nádobí jsem vůbec nevěděla,
- 36:31že něco takovýho existuje. Vždycky, když jsem na chatě myla
- 36:35nádobí tam ve škopku, protože tam nebyla elektřina, takže to
- 36:40bylo takový hodně teda pravěký, tak jsem si říkala, já 1
- 36:44vymyslím nějakej stroj, kterej by měl nádobí tak jako taková
- 36:48idea asi jako letět do vesmíru. No a to najednou myčka.
- 36:53No a tak jsem tak jako. Se sžíval s timhletim jinym
- 36:59jinym životem a vlastně mi to hrozně štvalo, protože já sem
- 37:05přišla teda z centra města, kde jsme pořád všichni byli jako
- 37:12nějak. Ohromnejch kulturních akcích
- 37:16furt jsme někam chodili jako výstavy divadla kina furt a furt
- 37:20se o tom diskutoval teď ještě do tohoto pražský jaro, že já sem
- 37:24tam jela v době vrcholícího prostě pražskýho.
- 37:27A radši furt se něco dělo a tady to byl takovej domek na venkov.
- 37:33Už to byl ale takový jako spíš, ne, ne venkov, spíš taková
- 37:38vilová čtvrť na okraji bonu, takže zahrádka klid nic nic, nic
- 37:43se tam vlastně pořádnýho nedělo a zdálo se mi, že ty lidi jsou
- 37:47takový jako bez energie, bez nápadu, bez idejí a to, že mají
- 37:53myčku nádobí. No fajn, ale to jako to vůbec
- 37:55nevykoupí. Ty ztráty, které jsem tam
- 37:58cejtila jako v nějakým takovým to napřažení AV tý kultuře a
- 38:02tak, že by šli třeba do kina? No ježišmarja, no divadlo to tam
- 38:05snad vůbec neměli. Televize pravděpodobně taky ne
- 38:08televizi měli, takže v tý v tý samozřejmě jsem tak jako vobčas
- 38:13něco viděla a potom tam byla. Teda to si vzpomínám na takovou
- 38:17situaci, kdy tam přišel na návštěvu nějakej kamarád a teď
- 38:21zase jako zase. Já jsem byla, jako že se tak
- 38:25vyptávali na život socialismu a ten kamarád řek, to fakt
- 38:30nezapomenu, to byl nějakej červenec 68 že teďka čet?
- 38:35A že nějaká? Slavná věštkyně, která vždycky
- 38:38všecko jako ví, takže predikuje, že v Československu bude a teď
- 38:44řekl grose v lu tvrdis no a teď já jsem nevěděla, co to je za
- 38:48slovo. A já, protože jsem měla
- 38:49slovníček vždycky při ruce, tak jsem hnedka to zalistovala
- 38:54krveprolití. Tak to bylo teda to bylo hrozný
- 38:58no a ta se teda víceméně no tak jako no, ale v tý v tý chvíli mě
- 39:05to teda přišlo hrozný no. No a potom rodiče měli.
- 39:11Od osmnáctýho srpna domluvený, že teda pojedou do Německa a do
- 39:17Švýcarska. K nějakejm známejm co v tý době
- 39:19bylo šíleně složitý jako výjezdní doložky a tohle?
- 39:22No, tak všecko to zařídili. A osmnáctýho srpna jsme se tam
- 39:28setkali v bonu. Oni mě vyzvedli a jeli jsme k
- 39:31známejm do a. Promiň a to s tou dobou jsi tam
- 39:34byla jak dlouho už v tom bonu tys tam byla.
- 39:36Měsíc skoro 2 měsíce. No, no, no, a měla jsem tam bejt
- 39:413 měsíce, měla jsem tam bejt do konce září.
- 39:44No a teď tak to bylo domluveno a rodiče teda osmnáctýho srpna,
- 39:51jeli jsme do carbrikenu, kde byla 1 zastávka. 1 známý kde kde
- 39:57jsme jako měli bydlet a tam jednadvacátýho srpna já jsem se
- 40:03vzbudila, oni bydleli v takový vile, takže každej měl svůj
- 40:06pokoj. Já jsem měla teda pokoj.
- 40:09Nikde nikdo kdodol tam sedí všichni u televize a koukají.
- 40:14A máma, řekla jsme okupovaný a já k nim rusákem.
- 40:21No a teď vidíme záběry, jak před naším barákem na Václaváku
- 40:26jezděj tanky. Tvoje to bylo fakt strašný a
- 40:30fakt vlastně jsme to nečekali, no tak se teď volalo babičce,
- 40:35tak ta říkala, že ona je v pořádku, ať určitě tam zůstanem
- 40:39jako ne, nejezděte, nejezděte sem.
- 40:42A no, tak jako že se bude pokračovat v tý plánovaný.
- 40:46Cestě, takže z toho Německa jsme se přesunuli do Švýcarska, do
- 40:51lucernu a zase tam byla další další nějaký známí.
- 40:57No a oni tam hnedka nám řekli, že je teď jako veliká pomoc pro
- 41:03Čechy a že Švýcaři, který jinak vůbec jako nepřijímají žádný
- 41:10uprchlíky a nic, takže teď velká jako solidarita s čechama.
- 41:14A že se můžeme ubytovat v hotelu, což bylo vlastně jako
- 41:18příjemnější než bydlet u těch lidí, jak to bylo původně
- 41:20domluvený. A že ptám se vo nás úplně ve
- 41:23všem postaraj AA že nám zaříděj, jako když tam budem chtít
- 41:28zůstat, no, tak jsme byli v takovym hotelu, kde bylo strašný
- 41:31množství Čechů, který se tam shromažďovali a který se
- 41:35rozhodoval, jestli zůstanou, nebo ne.
- 41:39A teď tam že jo ten lucen je takový idylický město.
- 41:44Jezero velký, takovej jako mostek.
- 41:48Tím jezerem a teď tam ty lidi chodili a byli takový jako v
- 41:51pohodě. A my jsme teda byli úplně v
- 41:54háji, opravdu, protože to bylo tak strašný člověk.
- 41:57Opravdu nevěděl, co bude, jako nikdo nevěděl, jako jestli
- 42:01nenastane válka, nebo co se stane a naši uvažovali, že tam
- 42:06zůstanou úplně. Přesně si pamatuji, že máma se
- 42:09tam dostala tip na nějakýho muže, který dělal nějaký takový
- 42:15podobný, co dělala ona v té době v Praze nějaké takové textilní?
- 42:20Věci předtím ona se pak jako doobírala.
- 42:24Že takový jako návrhy na text. Desigla tak vlastně.
- 42:30Tak tam šla, my jsme s tátou čekali.
- 42:32On to byla taková nějaká vila a ona tam šla mi ukázat nějaký
- 42:36svoje práce a tak. A my tam s tátou čekali před tou
- 42:39vilou ježiš, to bylo hrozný, to bylo hrozný, pak se vrátil a
- 42:43říkala, no tak, není to úplně jistý.
- 42:45No tak myslím, že byla trošku jako.
- 42:48Že to nevypadá úplně nadějně, no takže?
- 42:53Já jsem prostě řekla, že nikdy tam nezůstanu, že po těch
- 42:58zkušenostech z toho Německa, z toho tam takového jako
- 43:03mrtvolného klidu, který mě šíleně nevyhovoval, takže já
- 43:07prostě se chci vrátit domů, ať bude cokoliv a už jsem si tak
- 43:10představovala, že bych se vrátila.
- 43:12Oni by tam zůstali, abych bydlela sama v bytě.
- 43:15Už jsem si představovala, jaká by to byla legrace.
- 43:18No nic, oni se rozhodli, že se vrátěj, takže mě dovezli zpátky
- 43:22do bonu, protože já jsem ještě musela být do konce.
- 43:24Září tam. Těch lidí a takže a myslíš, že
- 43:27toho třeba nebo rozhodli se kvůli tobě se vrátit no.
- 43:31Samozřejmě to to bylo takový jako ze všech možnejch stran
- 43:36úvahy, že jo, no tak co by tam dělal táta třeba?
- 43:39To to bylo vůbec jako nejistý máma třeba by se jako výternice
- 43:44možná nějak chytla, i když bůhví jak a ten táta.
- 43:48No takže prostě se vrátili. Já jsem ještě byla v tom bonu a
- 43:54ty jednak ty moji hostitelé mi taky říkali, hele, no to je
- 43:58taková blbost se vracet domů kam 1 vstoupí rusák, tak tam už
- 44:03potom. Zůstane navždy a zůstaňte tady a
- 44:07my vám pomůžeme takovýdle řeči a potom teda docela zajímavá.
- 44:11Ta věc tam 1 známá, která hlídala děti ve vedlejším
- 44:17nějakým baráku. Francouzka to byla, s kterou
- 44:19jsem se tak jako kamarádila, tak ta měla přítele, který byl
- 44:24student tam na bonský univerzitě a studenti tam uspořádali velkou
- 44:28teda demonstraci proti okupaci Československa.
- 44:33Tak mě tam pozvali, no tak jsem tam šla.
- 44:36A teď. Viděla jak oni, tak jako moc
- 44:40nějak. Nevědí, o co jde, ale prostě se
- 44:43chtěli setkat a vožrat se. Takže tam jako pár plamených
- 44:49slov. Já jsem taky jako něco řekla, že
- 44:51prostě to je okupace a že že to je nezákonné.
- 44:56Já nevím, co jsem řekla nějakých takhle pár slov, ale hlavně tam
- 44:59mluvili takový ti aktivisti a strašně plameni a prostě musíme.
- 45:06Zajistit mír na evropském kontinentě, AA tak.
- 45:09AA pak prostě to skončilo a teda velká opravdu piatika.
- 45:16Biatika no a takže jste se rozhodli se vrátit?
- 45:19Ty ses vrátila po. Rodiče se vrátili asi po těch 10
- 45:24dnech plánovaný do volný. Já jsem se vrátila v září a.
- 45:29Začala jsem shánět práci, nejdřív jsem pracovala ještě na
- 45:33nějakým projektu v krátkým filmu a pak jsem dost přes nějaký
- 45:37známý se dostala do televize. A tam jsem byla až do.
- 45:44Června čili od nějakýho. Já nevím.
- 45:48Listopadu do června jsem dělala asistentku, režie asistentku
- 45:51produkce na takovém pořadu, který se jmenoval tajemství řeči
- 45:55a bylo to vlastně takové jazykové koutky čili úplně
- 45:58nepolitické, ale bylo to v takovým oddělení, který dělalo
- 46:03politický dokumenty, takže to tam všecko okolo tak jako žilo
- 46:07tou politikou. No a palách se upálil, což?
- 46:12Pro mě byl takovej jako úplně zásadní životní moment, protože
- 46:17on byl o rok starší než já a teď vlastně najednou člověk viděl.
- 46:23Jako takovýhle čin. Vlastně na protest proti tomu,
- 46:27co se děje, jak se to utahuje, jak prostě ty nějaký ideje,
- 46:32který s kterejma jsme všichni žili, jak jsou tak jako pomalu
- 46:35odsouvaný a zapomínaný a že teda zvolil takovouhle formu
- 46:40protestu? Takže jsem tehdy.
- 46:45Si řekla, že se jsme měli takovou debatu s mojí kamarádkou
- 46:49servií, že nikdy, nikdy, nikdy nevstoupíme do strany a nikdy,
- 46:54nikdy, nikdy nebudeme chodit s komunistou.
- 46:58Jsme si říkali tak to nejmíň, co můžeme teď udělat.
- 47:00Prostě takhle jsme se rozhodli a já to bylo zajímavé.
- 47:04V televizi tehdy vystoupili publicisti, protože.
- 47:11To vypadalo v 1 chvíli, že ten Palach je 1 z více, že se
- 47:14rozhodla nějaká skupina lidí. A že on je pochodem číslo 1 a
- 47:18několik takovejch výraznejch publicistů tý doby vystoupilo v
- 47:23televizi v takový improvizovaný debatě, kde jako prostě prosili
- 47:28další případný lidi, který maj tenhle úmysl, aby to nedělali a
- 47:33život je důležitej a bylo to takový jako strašně intenzivní a
- 47:38emotivní. A teda bohužel mám pocit, že se
- 47:41to nezachovalo tak, že to není záznam.
- 47:43No a. Já jsem dostala za úkol udělat
- 47:46takovou rešerši dopisu, který na to téma přišli do televize,
- 47:51takže to byl 1 z takových mejch zajímavejch úkolů, že jsem
- 47:55přečetla asi 300 dopisů a vypsala jsem nějaký z toho, co
- 47:58takový zajímavý momenty a ty máš ale s palachem ještě 1 takovou
- 48:03takovej zážitek? No já jsem tehdy se taky docela
- 48:08kamarádila s albramem zoubkem. A on dělal.
- 48:13Masku posmrtnou palachovu AV tý době už to vypadalo, že je možná
- 48:18bude zájem tu masku jako nějak zničit, tak von rychle udělal 6
- 48:23odlitků a ty dal mezi několik lidí takovejch ne úplně
- 48:28navázanejch, jako kde byla naděje, že že se že ty estébáci
- 48:34potom nepůjdou a nebudou to chtít zničit, tak jsem 1
- 48:38dostala. Tu masku s kolem jí uchovat.
- 48:42No svobodných dob. Takže 1 dobu jsem to měla
- 48:47pověšený nad stolem, ale pak jsem si řekla, že přece jenom
- 48:51člověk neví. Kdo všechno jako se vyskytuje v
- 48:56jeho okolí a tak jako jsem měla spousty spolužáků.
- 48:59Občas jsme se setkávali doma, a tak jsem to schovala, tak jsem
- 49:05se dozvěděla o některejch spolužácích, že byli.
- 49:09No že spolupracovali SETB, ale to už dávno potom.
- 49:13Takže takže naštěstí se maska zachovala, s ka se zachovala a
- 49:16vy síti teďka nad pracovním stolem teď na ní akorát mám
- 49:20výhled, protože přímo za tebou, že?
- 49:23Takže jan Palach provází, tak provází mě životem, provází
- 49:27životem ještě důležitá věc, že jsem se pořád v tý době
- 49:30samozřejmě připravovala na ty zkoušky na famu, který byly
- 49:33někdy v dubnu. Bylo to pro mě hrozně zásadní,
- 49:38protože ta představa. Že bych je neudělala.
- 49:41Třeba ještě rok byla v televizi, byla dost hrozná, protože už mě
- 49:44tam všichni tak jako trošku štvali.
- 49:48Takový ty močové různý, který tak se vytahoval jenom mladou
- 49:51holku, že jo sotva vylezla ze školy a.
- 49:57Takže zásadní zkoušky a ty jsem udělala, takže veliký štěstí
- 50:01zavládlo, takže potom už IV tý televizi to bylo takový
- 50:04radostný, že jsem viděla, že to už jako má svůj konec.
- 50:08No a potom byla taková 1 důležitá důležitej moment v mým
- 50:13životě. Že jsem jela.
- 50:18Do Paříže. Je to léto 69.
- 50:23Věděla jsem, že jsem přijata na tu školu, takže ještě takový
- 50:26jako prázdniny a to. Jsem mohla vycestovat.
- 50:29Právě bylo ještě možné vycestovat.
- 50:33Samozřejmě vždycky člověk musel mít jako výjezdní doložku a
- 50:36příslib valut, ale to v tý době bylo vlastně takový ještě
- 50:42relativně jednodušší než předtím a byly obavy, že to brzo skončí,
- 50:48protože začal Husák něco vykřikovat, že hranice nejsou
- 50:53korzo a podobný nějaký řeči. Ale ještě se mi to podařilo.
- 50:58A jela jsem do Paříže a tam v tu dobu byla taková moje nejlepší
- 51:02kamarádka z výtvarky, která byla taková velká milovnice Francie.
- 51:10Už na na tý výtvarce chodila furt na francouzský filmy
- 51:15milovala gerarda barryho, což byl myslím dartan ve 3.
- 51:21Mušketýrech. Učila se francouzsky a pořád
- 51:25říkala, že by chtěla žít ve Francii.
- 51:27A hned po maturitě tak, jak já jsem odjela do toho Německa
- 51:31dělat au pair, tak ona odjela do Paříže dělat au pair no ale byla
- 51:35tam celej rok a dohodli jsme se, že přijedu na návštěvu k ní.
- 51:41Budu tam s ním bydlet. Asi 10 dní jsem jsem tam byla a
- 51:46tak to bylo takový hrozně intenzivní, protože zaprvé
- 51:50člověk měl tu Paříž jako takový ikonický město a teď poprvé.
- 51:55V životě jsem byla na místech, o kterých jsme se v dějinách umění
- 51:58učili a chodila jsem před ta eva, pracovala přes den, tak já
- 52:04jsem chodila po různých galeriích, a tak jsem si to
- 52:09prostě hrozně užívala po večerech ona třeba mě tak jako
- 52:12vytáhla do nějakých restaurací, kde jsem jedla věci, který jsem
- 52:15v životě nejedla. Takový to bylo hrozně intenzivní
- 52:18a. Pak prostě přišla chvíle, kdy.
- 52:24Však jako jsem šla na jako odjezdu, šla jsem na nádraží.
- 52:30A na to fakt nikdy, nikdy v životě nezapomenu a já vám mě
- 52:33šla doprovázet. Byl takový podvečer a.
- 52:39Já jsem vlezla do do do vlaku a ona nás teda tak jako stála na
- 52:44peróně a já říkám, tak co tak kdy se zase uvidíme a ona řekla,
- 52:50nikdy. Heleno, nikdy já tady zůstanu.
- 52:55A to bylo před celou dobu, co co jsem tam byla, tak se o tomhle
- 52:59tom vlastně nějak jako nemluvila a řekla mi to v tuhle chvíli a
- 53:02vlak se rozjel. A já jsem odjela ona tak jako
- 53:06mizela na tom peroně fakt filmová scéna.
- 53:10Takže jste se uvědomila, že to je taková 1 tvoje blízká osoba
- 53:14co emigrovala? No AA ještě ještě celá ta
- 53:18situace, kdy mi to řekla, jak mi to řekla a.
- 53:22Asi měsíc po té se zavřely hranice a tím jako opravdu ten
- 53:28kontakt byl zničenej. Ale vy jste se viděli ještě?
- 53:35Psali jsme si a pak jsme se ještě 1 viděli a.
- 53:39Asi po 20 letech. A to bylo, jestli se nepletu, že
- 53:43jsi za ním přijela zase do Paříže, nebo že jsi nějak mohla
- 53:46vycestovat. Ona se nikdy nevrátila do Prahy
- 53:50a ještě s tím byla spojená 1. Taková s evou historka a nebyla
- 53:56jedináček. A já jsem občas jsme se
- 54:00navštěvovali, takže já jsem znala její rodiče a tak, že já
- 54:03jsem k ní chodila na návštěvu a když ona takhle odjela,
- 54:09emigrovala, tak já jsem občas chodila.
- 54:12K těm rodičům na návštěvu, protože oni mě občas zavolali a
- 54:15zvali je na kafe a tak, tak jsme probírali.
- 54:18No a potom umřel ten táta a ta její máma mně zavolala, že teda
- 54:23bude pohřeb a že tam přijede i část jeho rodiny, s kterou se
- 54:29vůbec nestýkali, protože tam byly nějaký konflikty.
- 54:32Ale na pohřeb přijedou a že nevědí, že eva je emigrantka a
- 54:38jestli bych nemohla na tom pohřbu dělat evu.
- 54:44Takže byl pohřeb kde? Já jsem ona mi přinesla.
- 54:49Jsem měla takovej tmavomodrej kabát nic jinýho a ona mi
- 54:53přinesla takovej černej silonovej šátek, kterej jsem si
- 54:57uvázala na hlavu a teď jsme tam vedle sebe stáli a teď tam
- 55:01proběhl pohřeb a pak tam chodily nějaký ty jeho příbuzný a říkali
- 55:06evičko, ty jsi tak vyrostla, vždyť my tě pamatujeme jako
- 55:10takovouhle holčičku. No ty seš taková velká.
- 55:13Já jsem tak jako. Přijímala ty kondolence?
- 55:18Pak jsem přišla domů, tam seděl můj táta a kouřil fajfku a čert
- 55:21noviny. To je scéna exformana úplně.
- 55:25A všechno to bylo ze života. Všechno to bylo ze života a
- 55:29jenom ještě eva. Pro mě je to postava mám, jestli
- 55:33si to nepletu tak, že to nějak ne úplně ten život v Paříži
- 55:38nedopadl dobře, ne? No, měla to těžký a stala se
- 55:42alkoholičkou, což jsem pak zjistila po těch 20 letech, když
- 55:45jsem jí navštívila. Ale vono se tomu setkání
- 55:49bránila, ale. Nebrala mi telefon a já jsem
- 55:53prostě za ní šla. Zazvonila jsem a ona mi tehdy
- 55:57otevřela, takže už se mě nemohla zbavit jak jakkoliv se o to
- 56:01snažila. Snažila se, aby to někdy bylo
- 56:03nikdy. A když jsem tam přišla, do toho
- 56:05bytečku podkrovního, tak tam visel můj portrét s výtvarky,
- 56:09kterej dělala. No tak to bylo takový dojemný.
- 56:12No a pak až po. V nějaký době to byl rok 88.
- 56:21No a pak po roce 90 bylo snadný se tam dostat, tak jsme jsem tam
- 56:26nějak jela. V těch 90 letech jsem šla do
- 56:31toho domu, kde ona bydlela ta domovnice řekla, že slečna eva
- 56:35se odstěhovala. Neví se, kam kontakty všecky
- 56:38zmizely a pak po nějaký době jsme se dozvěděli, že byla
- 56:44nalezena mrtvá na ulici jako někde na lavičce umrzla a byla
- 56:50pohřbená v hrobě pro bezdomovce. No tak, a já jsem nejdříve
- 56:57odjela do Prahy. A začla jsem studovat na famu,
- 57:01ale to už asi bude další část ne?
- 57:04Ta bude už další část, takže těm dáváme takovej teaser na další
- 57:10díl, kterým otevřeme tvoje studium na famu v roce 1969
- 57:15probereme všechny tvoje 1 filmový pokusy.
- 57:21Dostaneme se k práci pro krátký film AK setkání s tátou.
- 57:29Mým budoucím s Michaelem třeštíkem.
- 57:32Zatím jsem pořád Helena bémová. Zatím seš pořád Helena bémová a
- 57:36začínáš na filmu. Ano.