Latest / Noční Můry / Můj Vlastní Příběh, Jak Mě Okradli na Kanárech! #NocniMura

Transcript

Můj Vlastní Příběh, Jak Mě Okradli na Kanárech! #NocniMura · Noční Můry

• 0:00
  Vítejte na Spotify noční můry. Na tomto Spotify si můžete
• 0:04
  poslechnout nejrůznější příběhy lidí, kteří si prošli opravdovou
• 0:08
  noční. Můrou, kdybyste chtěli náhodou
• 0:10
  vidět verzi, kde budete mít obraz, kde budete mít obrázky,
• 0:13
  které doplňují příběh jděte na youtube.com lomeno noční můry,
• 0:18
  tam se můžete podívat na všechny noční můry.
• 0:21
  Ve videoverzi. Teď už ale k našemu příběhu. 7.
• 0:24
  2. 2020 jsem se já moje přítelkyně, rodina a známí
• 0:28
  chystali na dovolenou. Na ostrov Tenerife, což je 1 ze
• 0:33
  7 ostrovů na Kanárských ostrovech na kanárech.
• 0:36
  Krom dovolených jsem měl také freelancerský projekt, kvůli
• 0:39
  kterému jsem si tam bral výbavu v hodnotě nějakých asi 250 000
• 0:43
  Kč. Také jsem si tam bral s sebou
• 0:45
  spousty hard disků a macbook, protože jsem tam plánoval, že
• 0:49
  budu stříhat svatbu, kterou jsem točil pár měsíců předtím.
• 0:52
  Zkontroloval jsem tedy pasy, které si zásadně dávám při
• 0:56
  cestování na sebe dopřední kapsy do kalhot.
• 0:59
  Nasedli jsme do letadla letěli jsme nějakých zhruba 5 hodin a
• 1:04
  okolo 4 hodiny. Podvečer jsme se dostali na
• 1:06
  zmiňovaný ostrov. Celý výlet jsem zařizoval já k
• 1:10
  pronajmutí dodávky pro 9 lidí, ubytování a celkovou organizaci
• 1:14
  1 věc potom, co jsme si vzali zavazadla, bylo vyzvednout si
• 1:18
  dodávku. Šel jsem tedy k přepážce top
• 1:21
  car, kde jsme měli zamluvené auto po nějakém tom papírování
• 1:25
  mi dali klíče od našeho auta. A my tak mohli vyrazit na hotel,
• 1:28
  takže nás všech 9 šlo naráz k červené dodávce citroen.
• 1:32
  Když jsme viděli, v jakém stavu to auto je taky, přestože jsme
• 1:36
  ho měli plně pojištěný, jsem ho radši dokola obfotil, aby
• 1:40
  nevzniklo nějaké nedorozumění, že jsme ho nějak zničili.
• 1:43
  Dal jsem můj batoh do tátovo rukou a řekl jsem mu, ať se
• 1:47
  ujistí, že je batoh v autě. Udělal jsem tedy fotky, dali
• 1:50
  jsme zavazadla a batohy do kufru a auta.
• 1:53
  Já se zeptal, jestli můj batoh v autě táta řekl, že ano.
• 1:56
  Že na něj vidí a vyrazili jsme do hotelu, který se nacházel v
• 1:59
  adech. Cesta na adech je trvala zhruba
• 2:01
  nějakých 15 minut jihozápadně. Dodávku jsem řídil já, když jsem
• 2:05
  vyjížděl z parkoviště u letiště, tak jsem si v zrcátku všiml, že
• 2:10
  za námi jede osobní auto, ve kterém byla nějaká holka, která
• 2:13
  si jako takhle natahovala a fotila si jakoby zadek našeho
• 2:17
  auta. Trochu jsem se nad tím
• 2:19
  pozastavil, nicméně jsem to nijak neřešil.
• 2:22
  Vyrazili jsme tedy z letiště směrem na nádech.
• 2:24
  Dorazili jsme na 1 adresu, já vystoupil, někteří si šli
• 2:28
  zapálit ven a já se mezitím snažil přijít na to, kde je ten
• 2:32
  hotel, protože jsem věděl, že je někde poblíž.
• 2:34
  Zazvonil jsem tady na úplně náhodný dům.
• 2:37
  Zeptal jsem se místních, jestli neví, kde je hotel hasiendas a
• 2:40
  oni mi řekli, to musíte támhle po té ulici a za 300 m jste tam
• 2:45
  poděkoval jsem a rychle jsem běžel zpět do dodávky kolem,
• 2:48
  které všude stáli lidi a čekali, až přijdu zpátky.
• 2:52
  Všem jsem tedy řekl, ať nastoupí, že jsme kousek od
• 2:54
  hotelu, naskočili jsme do auta a já zamířil přímo k hotelu, u
• 2:59
  kterého jsme zaparkovali a zase všichni vystoupili, čekali kolem
• 3:03
  dodávky a já mezitím běžel na recenzi.
• 3:05
  Když jsem byl na recepci, tak mi paní řekla, že potřebuje doklady
• 3:09
  všech ubytovaných, a tak jsem se zase vrátil k autu.
• 3:12
  Řekl jsem, že všechny potřebuji na recepci, všichni tedy odešli.
• 3:17
  Já zamknul auto, táta zkontroloval, jestli je
• 3:20
  zamknuté. A šli jsme tam, kde jsme do 15
• 3:23
  minut sepsali všechno důležité. Pak jsme se vrátili k autu,
• 3:26
  který jsem otevřel a začali jsme tahat kufry ven a přenášet je na
• 3:30
  naše apartmány. 1 jsem vzal můj a mojí verunky kufr, který jsem
• 3:35
  odnesl na pokoj. Pak jsem se vrátil a říkám
• 3:37
  tátovi, který vytahoval kufry ven, ať mi na můj batoh nicméně
• 3:41
  ho nemohl najít. Najednou přišel nejmladší člen
• 3:44
  naší dovolený dvanáctiletý láďa, který se ptal, kde má on batoh,
• 3:49
  tak jsme začali prohledávat dodávku.
• 3:51
  Nikde, ale nic. Táta na chvíli zaváhal a
• 3:53
  přemýšlel, zda ho nenechal na letišti.
• 3:56
  Nicméně si hned a jasně uvědomil, že ho měl sebou.
• 3:59
  Pak se přišlo na to, že zmizel i 3.
• 4:01
  Batoh začal zmatek, chaos a panika začal brečet, protože měl
• 4:06
  ve svém batohu svůj laptop. Koukali jsme na auto, které
• 4:10
  vůbec nijak nebylo poškozené. A protože jsme kontrolovali, jak
• 4:13
  je auto zamčené, než jsme šli na recepci, nedokázali jsme si
• 4:17
  vysvětlit, jak někdo aniž by poškodil.
• 4:19
  Auto ho mohl vykrást. Já jsem okamžitě začal
• 4:22
  přemýšlet, co mám dělat, a tak jsem běžel zpátky na recepci,
• 4:26
  kde jsem jí vysvětlil, co se stalo a aby zavolala policii.
• 4:29
  Recepční tedy vzala telefon, zavolala policii, která jí
• 4:33
  řekla, že kvůli tomu, protože jsme cizinci, tak musíme zavolat
• 4:36
  na speciální linku pro cizince. Dala mi tedy telefonní číslo, na
• 4:40
  které jsem zavolal. Na 2 straně drátu se ozvalo
• 4:43
  robot něco takového, jako jestli vás přepadli zmáčkněte jedničku.
• 4:48
  Na tom robotu jsem visel asi 20 minut a zaboha jsem se nemohl
• 4:52
  dovolat člověku recepční mi řekla, že mi nemůže nějak
• 4:56
  pomoct, že jí řeknou to samé. A tak jsem se s tátou rozhodl,
• 5:00
  že pojedeme na policejní stanici osobně.
• 5:02
  Na Googlu jsem si tedy našel policejní stanici, kam jsme
• 5:05
  jeli. Ještě po cestě jsem viděl, jak
• 5:07
  na kraji silnice stojí. Policejní vůz, zastavili jsme a
• 5:11
  policistovi jsem vysvětlil, že nás okradli oba tohy v hodnotě
• 5:14
  přes 8000 €, že potřebujeme pomoc.
• 5:17
  Policajt byl velmi laskavý, vzal vysílačku, do který to nahlásil.
• 5:20
  Dispečink mu dal ale stejné telefonní číslo, které mi dala
• 5:24
  recepční. Říkal jsem mu, že jsme na to
• 5:26
  číslo volali, že tam je jen robot a že se nikam nedá
• 5:30
  dovolat. On nám na to řekl, ať teda
• 5:32
  jedeme na policejní stanici. Když jsme přišli na policejní
• 5:35
  stanici, tak jsem šel okamžitě takovému tomu pultu, kde je,
• 5:39
  jako kdyby taková recepce. A vysvětlil jsem teď už potřetí
• 5:43
  mou situaci. Že nás oloupili o batohy v
• 5:45
  hodnotě víc jak 8000 €. A že potřebujeme pomoc.
• 5:49
  Policejní důstojníci se svojí lámavou angličtinou ukázala
• 5:53
  prstem na sloup, na kterém byl přilepený papír s tím stejným
• 5:57
  telefonním číslem. Jako jsem dostal od recepční AI
• 6:01
  od policajta na ulici paní řekla, že s tím nemůže nic
• 6:04
  dělat, že musíme zavolat na to číslo.
• 6:07
  Řekl jsem jí, aby mě ona přes to číslo spojila s nějakým člověkem
• 6:10
  AI, když se jí moc nechtělo, nakonec vzala ten telefon.
• 6:14
  A vytočila, nicméně ona sama nebyla schopná spojit se s
• 6:18
  lidskou bytostí. Po asi 5 minutách to vzdala a
• 6:21
  řekla mi, že jí to je líto, že to je v angličtině a že tomu
• 6:25
  nerozumí a že to musím zkusit sám.
• 6:27
  A tak jsem to znovu zkusil. Naprosto zoufalý, vyčerpaný.
• 6:31
  A znechucený. Jsem vzal sluchátko od pevné
• 6:34
  linky, které mi dala a vytočil jsem znovu to číslo po asi 15
• 6:39
  minutách naprostého zoufalství robot přestal a začalo to
• 6:43
  vyzvání. Nikdo to ale nebral a to kvůli
• 6:45
  tomu, protože tato linka byla otevřena od 8 ráno do 8 večer.
• 6:50
  A ono v ten moment bylo 8:15. Věděl jsem, že mi vůbec nikdo
• 6:54
  nepomůže, že nikdo nepřijde auto zkontrolovat, nikdo nepřijde
• 6:58
  sejmout otisky prstů a že tou dobou, až to nahlásím, tak
• 7:02
  zloděj bude s mými věcmi bůhví, kde ten večer jsem šel spát s
• 7:06
  pocitem, že už na 99 % své věci nikdy neuvidím.
• 7:10
  Ráno, když jsem vstal, tak jsem okamžitě v 8 ráno zavolal na
• 7:13
  telefonní číslo skrz, které jsem se konečně spojil s někým na 2
• 7:18
  drátě. Pán uměl výborně anglicky,
• 7:20
  všechno se mnou sepsal a já zodpovědně vysvětlil přesně, co
• 7:24
  se stalo. Minutu po minutě od chvíle, co
• 7:26
  jsme vlezli na letiště do auta až do chvíle, kdy jsme volali
• 7:30
  poprvé policii, vyjmenoval jsem mu každý drát, každý harddisk,
• 7:35
  každý předmět, který byl v mém batohu pan policajt.
• 7:38
  Všechno se mnou celé sepsal. 1 mě v tu dobu maličkou
• 7:42
  uklidňovala a to byl ten fakt, že jsem měl zhruba 100 000 v té
• 7:45
  elektronice pojištěné foťák, objektivy a kamery jsem totiž
• 7:50
  pojistil při nákupu za zhruba nějakých 12 000 Kč, takže jsem
• 7:54
  si říkal, že se alespoň něco vrátí.
• 7:57
  No a potom všem začala naše desetidenní dovolená.
• 8:00
  I přesto peklo jsme si to dokázali nějakým způsobem užít.
• 8:04
  Potom, když jsme přiletěli domů, vypukla v Čechách karanténa.
• 8:08
  Já v průběhu toho nechal přeložit policejní zprávu,
• 8:11
  protože byla ve španělštině. Ten překlad mě stál dalších 5000
• 8:14
  Kč. Hned co jsem dostal překlad jsem
• 8:17
  ho okamžitě poslal na pojišťovnu AO.
• 8:19
  Pár dní později mi přišla odpověď, přišel mi email, který
• 8:23
  mi naprosto zlomil. Stálo v něm, že je pojištění
• 8:26
  neplatné na krádež, ať už zamčeného či otevřeného auta.
• 8:29
  Uvědomil jsem si 3 věci v ten moment.
• 8:33
  Za prvé člověk řekne pravdu a nakonec na to doplatí.
• 8:37
  Kdybych totiž lhal a řekl bych, že mě přepadli na ulici,
• 8:41
  pojištění by platilo za 2. Už se nikdy v životě nenechám
• 8:45
  pojistit přes alzu a za 3. Přišel jsem o naprosto všechnu
• 8:49
  elektroniku, kterou jsem potřeboval, abych viděl nějaké
• 8:52
  peníze. Přišel jsem o harddisky, na
• 8:54
  kterých jsem měl rozdělanou práci o počítač, kameru,
• 8:58
  všechno. Naštěstí ale mám úžasnou rodinu,
• 9:01
  která mi pomohla dostat se zpátky na svoje nohy.