Latest / Týdeník Respekt / Zuzana Machálková: Pro začínající novináře je důležité vědět, že k práci patří pocit nejistoty a není na tom nic špatně
Transcript
- 0:01Svět se rychle mění a česko čekají sněmovní volby.
- 0:04Buďte v obraze s respektem předplatné za 50 korun měsíčně
- 0:08pro všechny do 26 let. Respekt kvalitní informace,
- 0:12které se rozhodně nevejdou do feedu.
- 0:15Více na respekt tečka cz lomeno pro mladé.
- 0:30Dobrý den, vítá vás u dalšího dílu redakční kuchyňky?
- 0:34Když jsem vás vítal a tady u 1. Dílu, tak mým hostem byl Tomáš
- 0:38linner, který pochází z úplně západního koutu české republiky.
- 0:44Dneska moje hostka bude úplně opačného koutu české republiky z
- 0:49jižní Moravy. Budeme si hodně povídat o
- 0:53podcastech a zvuku, protože moji hostkou je Zuzana Machálková.
- 0:57Ahoj eriku, dobrý den. Tak díky, že jsi se mnou budeš
- 1:01povídat ta moje vlastně jako 1 otázka je vždycky taková jako
- 1:06obligátní to znamená jak vedla tvoje cesta k žurnalistice.
- 1:11Já, když jsem poslouchala ty ostatní epizody, třeba včetně
- 1:14Tomáše lindnera, Ivany a podobně, tak jsem si říkala, to
- 1:17jsou takové intelektuální odpovědi a já jsem se hrozně
- 1:19bála přiznat tu svoji cestu, protože je taková, že to už na
- 1:24základní škole jsem asi měla ty tendence a snila jsem o
- 1:26novinařině, ale podle mě k tomu přispělo to, že když jsem přišla
- 1:30na základce ze školy, tak ve 2 odpoledne na televizi nova
- 1:34chodila gilmorova děvčata. A 1 z těch hlavních postav tam
- 1:37studuje. Novinařinu a jejím snem je
- 1:39novinařina. A jak byla taková jako poctivá
- 1:42studentka? Což já jsem tehdy taky byla, tak
- 1:44jsem se v ní nějak zhlédla a najednou toto byly takové jako 1
- 1:48kroky, které mě vedly k tomu se zajímat o svět.
- 1:50Tak tak to nějak začalo, no že potom mě začala víc zajímat i
- 1:54historie, třeba česká, a tak to ve mně začalo nějak jako
- 1:58rezonovat, což je takové zvláštní slovo.
- 2:00Ale začalo a říkala jsem si, že to je něco, čemu bych se chtěla
- 2:02věnovat, no zájem. Tedy zajímavý ty gilmorová
- 2:05děvčata, protože já jsem koukal, že jako řada dokonce i některých
- 2:08kolegyň a jiných novinářek dávala třeba na sítě, často
- 2:12odkaz na nějaký díl. Největší ohlas je znát.
- 2:16Akviziční projekt prostě na novinařinu je tenhleten seriál
- 2:20to. Je nejsem jediná úplně.
- 2:22Docela vtipný, já on neviděl celý, ale některé díly jsem
- 2:26viděl a potom vlastně jakoby v té praktické rovině, když jsi
- 2:30jako začala přemýšlet, že? Postoupíš od toho přemýšlení
- 2:35jako snul k tomu, že by ses opravdu tomu mohla věnovat i
- 2:39profesně. Tam možná navážu na to, jak ty
- 2:41jsi říkal, odkud pocházím z jihovýchodní Moravy.
- 2:43To je úplně jako tamkou už u hranice.
- 2:45Se Slovenskem, kde jako studovat žurnalistiku nebylo úplně běžné
- 2:49a fakt to byl můj sen. Pamatuju si, že na střední, když
- 2:51jsme se potom měli rozhodovat, kam půjdeme na výšku, tak já
- 2:53jsem se dívala v brně. Tehdy na tu budovou, kde právě
- 2:57žurnalistika a říkala jsem si to, chci sem prostě půjdu, ale
- 3:00věděla jsem, že chci hrozně do Prahy, prostě.
- 3:02Praha byla takové kulturní a společenské centrum.
- 3:04A jak třeba Franta trojan šel z Prahy do brna, abys zkusil něco
- 3:08jiného, tak já jsem to brno měla celý život moc blízko, tak jsem
- 3:10prostě chtěla do té Prahy. Ale právě neznala jsem nikoho,
- 3:14kdo by tu žurnalistiku nebo novinařinu studoval a všichni
- 3:18tehdy mě tam říkali ti lidé, jejichž děti se třeba nedostali
- 3:22na univerzitu Karlovu. Tak mi tehdy říkali, to ani
- 3:25nezkoušej to ani nezkoušela, se nedostaneš bez úplatku, nemáš
- 3:28šanci a mě to tehdy šokovalo a říkala jsem si za to nemám
- 3:31šanci, no tak nic. Takže já jsem si na tu
- 3:32žurnalistiku ani nehlásila, takže to byl můj opravdu jako
- 3:35sen. Ale věděla jsem, že půjdu
- 3:38jinudy, takže jsem šla na estetiku.
- 3:39Nešla jsem na žurnalistiku. A jakmile jsem přišla do Prahy a
- 3:42zjistila jsem, že to tak úplně není a najednou člověk kolem
- 3:45sebe má ty lidi, kteří jako nežijí nic jiného, než že se tam
- 3:48dostali. Je to pro ně norma, tak teprve
- 3:50tehdy. Jsem se rozhodla pro tu
- 3:52žurnalistiku, že už teda můžu no.
- 3:55A tys to měla, že ty jsi studovala estetiku a potom na
- 3:57magistrát jsi šla na už to byly, to už jsou mediální studia, že
- 4:01jo nebo jak se to jmenuje? No jo no je to asi spojené, nebo
- 4:04je to podle mě přímo žurnalistika?
- 4:06Právě no, já jsem přišla jenom na jinou fakultu, že jsem
- 4:08bakaláře měla estetiku a potom jsem šla na magisterské na
- 4:11žurnalistiku. A splnila ta studia té
- 4:14žurnalistiky tvoje očekávání. Naprosto naprosto, já jsem
- 4:17přišla úplně okouzlená z té estetiky, která mě taky bavila.
- 4:20To byl takový základ pro novinařinu, že tam člověk
- 4:23neustále 3 roky sedí v nějakých textech složitých a pracuje s
- 4:26nima, ale potom ta žurnalistika ač mnozí si stěžují, že není
- 4:30dostatečně praktická, tak pro mě oproti té estetice to byl úplný
- 4:34šok. V tom nejlepším slova smyslu.
- 4:35Já jsem byla nadšená IZ té teorie, třeba mě hrozně bavila
- 4:38teorie na žurnalistice. A nemyslím si úplně, že by to
- 4:42bylo nutné to mít. Vím, že jakmile člověk přejde do
- 4:45praxe, tak v podstatě to řemeslo se učí znovu.
- 4:48V té chvíli je mu to k ničemu, ale když potom nastane nějaká
- 4:51jako krizová situace, tak ta teorie se mně hrozně hodí a už
- 4:54několikrát se mi to stalo, že tu teorii v sobě mám a najednou
- 4:57jsem byla fakt ráda, že si pamatuju ty přednášky, které by
- 5:00mě něco zanechaly. No.
- 5:02A je tam třeba nějaký moment, kdy sis potom, když si byla v
- 5:05praxi, tak sis říkala, tohle bych, kdyby se mě někdo zeptal,
- 5:08to bych doporučila, aby. Zařadil jako nějaký obor.
- 5:14Nebo teda spíš, že nějaký seminář, nebo něco takového
- 5:16napadlo tě? O co by jsi to dalo ještě
- 5:18obohatit? Určitě intenzivnější praxe, no
- 5:21jako to je teorie aspoň já, když jsem tam byla, ale třeba jsem já
- 5:24jenom nevyužívala všechny možnosti, tak mě tam té teorie
- 5:27přišlo moc no že najednou. Když potom člověk, tak tam je
- 5:30povinná praxe, ale když do ní člověk nastoupí tak najednou, je
- 5:33trochu v šoku, že sice zná teorii jako za mě.
- 5:36Třeba tam bylo spoustu různých detailů, včetně nějakých jako
- 5:41datumů, teda historických a podobně, které já si můžu
- 5:44dohledat kdykoliv. To je přece podstata.
- 5:46Novinářské práce si tyto věci dohledávat, já potřebuji ten
- 5:48kontext. Tak toto je taková věc, kterou
- 5:50já bych změnila, že tam se sice tehdy říkalo, že se na to úplně
- 5:53nedbá a pak u zkoušek jsem narážela a že je se dbalo já.
- 5:56Jsem nikdy si pan možný pozval do brna, jestli bych tam mohl
- 6:03vést seminář, což jsem udělal. Měl to být nejdřív 1.
- 6:07Seminář. Pak vlastně jsem k tomu i
- 6:08pokračoval a tam bylo zajímavé. Já jsem to jakoby koncipoval
- 6:11tak, že jsem vzal různé zkušenosti.
- 6:14Které jsem řešil jako vlastně z praxe.
- 6:17Od editace textů nějaký etický problém a tak dále.
- 6:21A tam bylo vlastně zajímavé, ale je to hodně let zpátky, takže
- 6:24určitě už je to jako jinde, ale bylo vlastně ty reakce těch
- 6:27studentů byly v duchu. Co ty jsi říkal, že byly jako
- 6:29strašně příjemně překvapení, že s nima jdu asi po těch
- 6:32praktických aspektech hodně oceňovali, že vyprávím o tom,
- 6:37kolik věcí se nepovede a že to není, jako že ten nejlepší
- 6:41vždycky ví, co udělat a vždycky to dopadne.
- 6:44Dobře, že jsou situace, kdy vlastně?
- 6:46Iv nějaká etická otázka, kde není, kdy přijde, neexistuje
- 6:49správná odpověď jako člověk musí dát na svůj instinkt nějaké
- 6:53hodnoty a doufat, jako že se rozhod správně to byl docela
- 6:58zajímavý, tak myslím si, že to je, že bych taky jako rozvíjel
- 7:00tuhletu zkušenostní část. Ale ty třeba když potom přijímáš
- 7:04někoho do respektu, tak díváš se na to, jestli studovali
- 7:06žurnalistiku, nebo ne. Jako je to pro tebe důležité.
- 7:09Novinářka otáčí, já se mě. Ne vůbec vůbec.
- 7:16Popravdě řečeno je to. Vlastně u nás nejčastější jako
- 7:21způsoby příchodu jsou buďto, že tady je někdo na nějaké stáži.
- 7:27AA zafunguje to vědět. No a zafunguje to anebo že si
- 7:33třeba někoho jako vyhlídnu já jako už z praxe?
- 7:37A nebo když nějaký jako výběrový řízení AA hlásí se lidé, tak tam
- 7:42člověk víc jako posuzuje. Buďto nějakou zkušenost, nebo že
- 7:47to zafunguje. Vlastně mě nikdy nenapadlo.
- 7:51Se dívat na na jako ten druh vzdělání.
- 7:54Protože u té žurnalistiky. Já si myslím, že to je taková
- 7:57jako vnitřní věc, že to člověk dělá sám pro sebe, a ne pro tu
- 7:59kariéru. To je opravdu mu to, jako je k
- 8:02ničemu. Jestli ho někdo někam přijme,
- 8:03nebo ne. Třeba na sociálních sítích jsem
- 8:05viděla takové video, kde tam jako v angličtině bylo napsané,
- 8:08že čím víc titulů, tak tím víc dveří máte otevřených a tam
- 8:11člověk bouchá na dveře a křičí opny do opny dort, protože jako
- 8:15tím se vám zas tolik dveří v dnešní době neotevřeno.
- 8:18Zvlášť v té novinařině. Jsem mimochodem řešili jako
- 8:21několikrát na na vlastně jako a hlavně teda zájemkyně na nějaké
- 8:26jako pozice v redakci, nebo kdy jsme i hledali, ne na jako
- 8:31redakční nebo v redakci, ale kolem vlastně a velice často se
- 8:36hlásili lidé jako s úplně dokonalým zahraničním vzděláním
- 8:41a tak. A já jsem jí říkal, to je, jako
- 8:43by byl sen vás tady mít. Ale tohle vůbec není práce pro
- 8:45vás vlastně to? Jako vzali to.
- 8:49Takže souhlasím, že jako není to automatické, ale je to
- 8:52samozřejmě výhoda. Co mě jako vždy vždycky zaujme,
- 8:57když někdo buďto studoval venku, nebo chvilku pracoval venku nebo
- 9:03cokoliv, kde ta zkušenost přece jenom s tím něčím světem a
- 9:07nějaká jazyková výhoda, potom to se jako počítá, a taky to není,
- 9:10jako že to rozhoduje, ale je to 1 1 z těch dílků.
- 9:14Ty když si studoval, potom tu žurnalistiku, tak vlastně ta
- 9:17tvoje 1 cesta. A jestli se nepletu tak vlastně
- 9:21rovnou vedla k rozhlasu a ty jsi šla přes nějaký ten alfský
- 9:27systém. Protože tam si člověk musí
- 9:30zvolit, může napsat do jakéhokoliv média, kde si tu
- 9:34praxi nějak odbude a já si doteď třeba pamatuju.
- 9:36Já jsem nějak se vzpomínala, proč jsem tehdy nenapsala do
- 9:39respektu, ale já jsem si měla za to, že to vůbec nemá cenu, že na
- 9:41to absolutně nemám. Ještě že IV tom si člověk
- 9:44uvědomí, jak za těch pár let sbíral nějakou odvahu a
- 9:47sebevědomí, že tehdy jsem se to ještě vůbec nedovolila, respekt
- 9:50oslovit si nějakou stáží. A nevím vůbec, proč jsem šla
- 9:53zrovna do českého rozhlasu do tohoto elemského programu,
- 9:56protože audio naprosto nebyl jako můj svět jako nikde.
- 10:00Já vždycky jsem měla za to, že já chci psát, takže můj sen byl
- 10:04psát v respektu vždycky jako psát prostě.
- 10:07A že když se mám nějak vyjádřit co nejpřirozeněji pro mě, tak je
- 10:11to psaný slovem. Pro mě to audio vždycky byla
- 10:14hrozná výzva vlastně, takže já vlastně nevím, proč jsem se
- 10:17rozhodla jít zrovna do elánského programu, ale tak.
- 10:20Takový to byl nějaký osud no a tam to trvalo.
- 10:23Já si teď nepamatuju, jestli vlastně rok to byl možná dokonce
- 10:26celý a tam člověk nastoupí. Já jsem šla rovnou do
- 10:29zpravodajství a tam člověk nastoupí třeba ve 13 lidech AV
- 10:33polovině roku se to rozděluje a 1/2 lidí je odejít ta a 1/2 lidí
- 10:38pokračuje dál s tím, že potom by tam mohla najít uplatnění.
- 10:40No a já tehdy jsem opravdu s odřenýma ušima, potom půl roce
- 10:44se dostala dál, že najednou, tam jsem si uvědomila ty výzvy.
- 10:48IV tom audiu. Což v mém případě byla nějaká
- 10:52výslovnost a přízvuk no. Ravský přízvuk, já jsem ho
- 10:56opravdu měla a možná ho ještě mám, ale moc si vážím, že tady
- 10:59to se toho někdo úplně nechytá, ale v rozhlase jsem s tím hodně
- 11:03bojovala. No.
- 11:04Ale bylo to tak, že oni chtěli, aby ses ho vzdala, nebo no.
- 11:09No, no, protože tam jsou takové i detaily, které jsou o na tom
- 11:12mikrofonu hrozně slyšet. Když někdo se tím vyloženě
- 11:14zabývá ten rozhlas. Na to opravdu dbá, tak i třeba
- 11:18měkké l jsem měla, takže je rozdíl, jestli řeknu plán nebo
- 11:22plán, což já třeba zas tak neslyším, ale on tam je ten
- 11:25rozdíl, ale nebylo to tak úplně, že bych mluvila moravsky, ač
- 11:29kdybych mohla, tak já bych to dělala a je mě to taky
- 11:32přirozené, ale tam to úplně nešlo.
- 11:34No takže mě tehdy říkal, jestli jim slibuju, že na sebe budou
- 11:38pracovat a on naučím se to, opravdu se to odnaučím, tak já
- 11:41jsem tady slibovala, že opravdu se to odnaučím.
- 11:43Jak se to odnaučuje? No jazykovýma lekcema, no tam
- 11:47právě byly jazykové lektorky a pravidelně jsem chodila a tehdy
- 11:50já jsem si připadala úplně marně že IV tomto je to podle mě
- 11:53hrozně důležité o tomto mluvit, že to není jako tak, že člověk
- 11:57hned něco umí, ale že to opravdu je dřina a že člověk má pocit,
- 12:00že to se nikdy nenaučí mluvit a má najednou pocit, že jak se
- 12:04všichni vyjadřujeme a mluvíme dnes a denně s kýmkoliv tak, že
- 12:08to není úplně dokonalé, dokonalé a možná ani nemusí být no.
- 12:12A když jseš doma, tak naskočí. Moravsko.
- 12:16Ale okamžitě okamžitě já, když jsem s lidmi, které znám z
- 12:19Moravy, tak hned hned mluvím moravsky.
- 12:21A právě se doteď už je to lepší, ale doteď se musím kontrolovat,
- 12:25že když se úplně uvolním, tak mě to občas ujede.
- 12:27Mám tam takové nějaké moralismy a.
- 12:29Toto tobě to tolik nevnímám. Ivana jo jo jo tam má občas
- 12:33krásnou brněnštinu. Já si pamatuju, když jsem
- 12:35nastoupila do respektu a slyšela jsem ji.
- 12:36Já jsem tehdy nevěděla, že ona pochází z brna, a když jsem
- 12:39najednou slyšela, ona tehdy řekla něco u koňa.
- 12:42A já jsem najednou. Bych byla doma, tak jsem si
- 12:44říkala, je jé. A moc ráda jsem to slyšela.
- 12:48Ale to už máme víc ne. Myslím, že Silvie je taky z
- 12:50jižní. Kogy.
- 12:52Určitě bysme ještě. Hele neslyším to není no.
- 12:55No už. Potom pár lidí tam asi tak má
- 12:57nějakou jako rodinu, takže to taky určitě umí nějak naskočit
- 13:01na tu moravštinu ale no snažím se to nedělat.
- 13:05Jako zajímavý máme fakt, což ty posluchače diváci uvidí, jak
- 13:09máme pokrytou českou republiku, že máme opravdu všechny kouty,
- 13:12teda, což je, což je hezký AV tom rozhlase.
- 13:17Je potom to fungovalo jak ty jsi byla v nějaké části?
- 13:21Redakční tak v jaké? Já jsem vlastně, když jsem
- 13:24končila ten elévský program, tak tam to vypadalo, že není cesty
- 13:28už že opravdu jako to nebylo vůbec snadné celé.
- 13:32A tam tehdy byla zprávařka na Radiožurnálu jana gulda, která
- 13:36mě hrozně pomáhala, že jako věděla, že po tom toužím a chci
- 13:40na sobě pracovat a posouvat se. Tak díky ní jsem se tehdy
- 13:43dostala do vědecké redakce a tam jsem právě začínala, a to taky
- 13:46byla taková věc, stejně jako s audiem.
- 13:48Já jsem nebyla nějak jako zainteresovaná.
- 13:51Ve vědě sama jsem se trochu divila, co já tady budu dělat?
- 13:54Já tomu vůbec nic nevím. A najednou to byl pro mě svět,
- 13:56který. No naprosto fascinující a je to
- 13:59takový ten rozdíl oproti zpravodajství, kde jsou pořád
- 14:02nějaké negativní zprávy, tak v té vědecké redakci máte pocit,
- 14:06že jako lidstvo je prostě super. Lidi v Česku jsou tak úžasně
- 14:11talentovaní a vy chcete tady ty příběhy předávat dál, protože
- 14:15zrovna tady to jsou lidé, kteří nejsou úplně zvyklí se
- 14:17prezentovat a někam se tlačit a vy v té situaci prostě chcete
- 14:21tlačit, protože dělají věci, které opravdu jako všem
- 14:24pomáhají, nebo aspoň něčemu pomáhají.
- 14:27Tak tam mě chytla, taková ta jako zvědavost a to ptání se
- 14:31těch lidí AZ některých trochu dolování těch otázek, ale pořád
- 14:36tím, jak to ještě nebylo ve zpravodajství tehdy vědecká
- 14:38redakce, tak to na mě bylo trochu pomalé, že jsem věděla,
- 14:40že já mám ráda takové to tempo rychlejší AA chtěla jsem do toho
- 14:44zpravodajství, to bylo takový můj sen jít do zpravodajství,
- 14:48tak se to naštěstí potom podařilo a šla jsem.
- 14:51Do na směnu do newsroomu. Takže jsem si tam prošla.
- 14:54Takovýma těma směrama, kdy člověk vstává ve 3 ráno a někdy
- 14:57má noční, ale byla to ohromná zkušenost jako moc ráda.
- 15:02Na to vzpomínám. No ačkoliv to bylo
- 15:04vyčerpávající. Potom a ty jsi i nějaké témata,
- 15:08jako že jsi pokrýval třeba českou politiku, nebo.
- 15:11Jo, jo jo, to byl vlastně veškeré dění v české republice,
- 15:14takže to byla vlastně cokoliv. No ať se dělo cokoliv, tak na té
- 15:18směně člověk opravdu sledoval. Zprávy obvolával ty lidi
- 15:22zjišťoval nějaká vyjádření. Potom to dával dohromady, potom
- 15:25se posune na mikrofon, takže už může chodit na mikrofon, což
- 15:28byla radost a potom jsou tam možnosti, že člověk chodí do
- 15:30terénu, tak to bylo taky super, že tam najednou máte pocit jako
- 15:33té novinařiny v tom terénu, že když si to člověk může zkusit,
- 15:37tak myslím, že tam pozná úplně jinou dimenzi.
- 15:39Tady té práce. Která je v něčem hrozně náročná
- 15:41v tom terénu, ale obohacující, že člověk přijde unavený, ale
- 15:45najednou si říká, to je ono, to je ten.
- 15:47Smysl té práce, no ale pak se zase vracela.
- 15:52Vědecké. Vědecké a to bylo proč?
- 15:53Já si myslím, že mě vlastně vyčerpal asi tady ten režim.
- 15:57No že obdivuju všechny lidi, kteří to zvládají dlouhodobě,
- 16:00ale potřebovala jsem nějakou změnu a jako no cítila jsem se
- 16:06asi už i fyzicky hrozně vyčerpaná.
- 16:07Tady v tom a věděla jsem, že se chci posunout buď do té redakce,
- 16:10kde člověk už je jenom v terénu. A nebo potřebuju udělat něco
- 16:14jiného a tam tehdy nebyla úplně možnost.
- 16:16Nebylo tam zrovna místo v té redakci a já už jsem nechtěla
- 16:18sedět v tom newsroomu zavřená, i když opravdu jako znovu obdivuju
- 16:22všechny, kdo tam takto sedí, ale chtěla jsem opravdu jako chodit
- 16:26do toho terénu, takže jsem šla do té vědecké, která už byla pod
- 16:28zpravodajstvím a tam už ten terén byl.
- 16:30No ale no a tam potom po krátké době.
- 16:35Věděla, že na najednou jsem měla pocit, že jsem prostě svoji roli
- 16:39v českém rozhlase naplnila. A tam právě jsem byla na takové
- 16:43křižovatce, že jsem si říkala, že jsem prostě nemohla už
- 16:47nastoupit jako kamkoliv. Já jsem věděla, že mám jako
- 16:49média, kde bych mohla pracovat, kde bych chtěla pracovat.
- 16:52A když to nevyjde, tak tak prostě odcházím.
- 16:55A tam právě byla ta situace, kdy já nevím, jestli si to vlastně
- 16:57pamatuješ, protože já jsem ti. Co jsem byla v českém rozhlase
- 17:01tak 1 ročně jsem erikovi psala, jestli náhodou v redakci není
- 17:06místo. Ono nikdy nebylo a já se vůbec
- 17:08nedivím, protože já jsem neměla zkušenosti se psaním.
- 17:11Takže ty, kdyby jsi mě nějak prolustroval, tak tam jako nic
- 17:13nebylo. Ale furt jsem to zkoušela a ten
- 17:16respekt jsem jako fakt chtěla. Takže já, než jsem odešla z
- 17:18českého rozhlasu, tak jsem to naposled zkusila a říkala jsem
- 17:22si, jestli to nevyjde, tak já odcházím z médií.
- 17:25A ono to nevyšlo, takže jsem šla z médií a já jsem tehdy byla v
- 17:28takovém stádiu že. Jsem vlastně jako mým cílem bylo
- 17:32být šťastná v životě, takže já jsem si dokázala představit, že
- 17:34to štěstí bude spočívat v tom, že půjdu do bistra a budu tam
- 17:37péct a všichni byli jenom neblázni úplně zbláznila s tím,
- 17:41co teď jako máš za sebou a já jsem si říkala, ale ne prostě já
- 17:44chci být šťastná, ale nakonec jsem tehdy nešla do bistra šla
- 17:48jsem na chvilku do humanitární organizace a potom jste se právě
- 17:51ozvali z respektu a doteď si to pamatuji, jak se právě zmiňoval,
- 17:55že se ti ozývali lidi, kteří měli třeba zahraniční zkušenosti
- 17:58a podobně. A že chtěli dělat práci, která
- 18:00jako nebyla úplně pro ně tak v té chvíli.
- 18:02Já si pamatuji, že jsem dostala zprávu z respektu a já jsem se
- 18:04ani neptala, co. Já jsem si říkala, jestli
- 18:06hledáte někoho, kdo bude dělat kafe já?
- 18:10Tak to jste splnil sen tehdy? No ale nám taky tak jako já
- 18:14myslím, že i diváci trochu pochopili, proč jsme tě vybrali,
- 18:17protože ta tvoje jako energie a zapálení se do toho i nápady.
- 18:23Vlastně jak to, jak to dělat, tam to bylo vlastně potom.
- 18:26Ta shoda byla vlastně strašně rychlá, to už to už nebyla.
- 18:30A ano, já jsem si pamatoval, respektive mě někdo na na tebe
- 18:34znova upozornil a já jsem si prohlíd znova ty maily, které
- 18:39které tak jsem si říkal, tak tam je výhoda toho zájmu.
- 18:44Pak se to k mý velké radosti podařilo, že se k nám přišla,
- 18:48ale uměla by jsi říct i, proč tě ten vlastně respekt tak zaujalo,
- 18:52čím to bylo? Já třeba úplně neumím vysvětlit,
- 18:55proč jsem IS rodičema jsem se o tom bavila, že to nemám nějak
- 18:58jako od nich, asi prostě tak nějak přirozeně, že pro mě jsou
- 19:02hrozně jako srdcové záležitosti osmašedesátý a potom rok 89 AS
- 19:06tím rokem 89 jsem se odjakživa respekt spojoval a tím, jak to
- 19:10téma mě bylo blízké, bylo pro mě silné, tak respekt pro mě
- 19:14naplňoval nějaké jako hodnoty, že už.
- 19:18U toho základu respektu byli lidé, kteří za něčím v minulosti
- 19:21stáli. A já jsem se toho chytala tím,
- 19:24jak jsem se jako znovu vytvářela tu svoji bublinu v Praze tak
- 19:26najednou AI tehdy vlastně na té Moravě, že jsem si potřebovala
- 19:29jako někam směřovat, tak ten respekt byl ten směr tady v
- 19:33tomto. No a potom ty texty, které
- 19:35respekt nabízel. Já si třeba doteď pamatuji.
- 19:38Myslím, že jako naprosto zásadní pro mě byly texty Petra třešňáka
- 19:42i ta jeho témata a. To jak to respekt psal jaký
- 19:47prostor tomu dával, tak pro mě bylo něco čím.
- 19:50Já jsem se chtěla zabývat, no to jsem si říkala, to je ta cesta.
- 19:53To je zajímavý o tom 89 co zmiňuješ, protože já jsem to měl
- 19:57vlastně podobně, jenom teda o trochu dřív.
- 20:02Protože kromě toho, že že mi přišlo, že píše úplně jinak
- 20:06vlastně než většina těch médií, tak mi přišlo, že?
- 20:13By bylo dobrý být tam, kde vlastně ty novináři, kteří to
- 20:16zakládali. Tu odvahu, a ty principy vlastně
- 20:20ukázaly a dokázaly obhajovat ještě před tím rokem 89 jim
- 20:24prostě hrozilo vězení a dělali to v samizdatu.
- 20:27Jak si člověk říkal, tak tam tam je prostě nějaká jako pevná,
- 20:32jako morální základna, což se mi vlastně jako potvrdilo, že
- 20:36vlastně všichni ti otcové a později vlastně i matky
- 20:40zakladatele, tak? Že to byli vlastně jsou jako
- 20:45principiální lidi, že to je obrovská výhoda.
- 20:47Jako ty osobnosti v respektu, to je naprosto neuvěřitelné a to
- 20:51jsem vnímala celou dobu jako každý 1.
- 20:54Člověk je v té redakci něčím výjimečný a to můžu potvrdit, i
- 20:58když v té redakci už jsem AI proto, když jsem nastoupila, pro
- 21:01mě to bylo úplně neuvěřitelné. Najednou být součástí té
- 21:04redakce, že i to si myslím, že je třeba důležité pro mladé
- 21:06novináře a novinářky. Tady o tom mluvit takový, jako
- 21:09se tomu říká impostr syndrom, že člověk se najednou říká, co já
- 21:12tady dělám a kdy se přijde na to, že tady nemám absolutně co
- 21:15dělat. A najednou, čím ta redakce mě
- 21:18přijala s otevřenou náručí, ale úplně a čili tomu nechce věřit a
- 21:22najednou se v tom začne cítit dobře, tak jenom, že to není
- 21:25tak, že ti lidi v respektu možná jako působí.
- 21:30Tak tak tak moc osobnosti, až jsou odlišeni a přitom ti lidé
- 21:33jsou tady tak laskaví a tak otevření, že třeba dám příklad
- 21:37jako Jarda spurný. Ten když začne vyprávět to jako
- 21:41já bych ho poslouchala hodiny hodiny a přitom on je tak
- 21:45pokorný člověk, který někomu, kdo jako s jeho kariéru se
- 21:48absolutně nedá srovnat, tak mluví jako se sobě rovným, a to
- 21:52vůbec není samozřejmost, no. Další moravák.
- 21:57To je pravda a ten je kousek. To byla další věc.
- 21:59Když jsem to zjistila, tak jsem si říkala.
- 22:02Je to pravda? Já teda mimochodem občas.
- 22:05Takhle někdy na to zapomenu, že ta redakce, jak je zkušená, tak
- 22:09pro mladého člověka to může být? Někdy náročný a někdy si toho
- 22:15nebo snažím se na to myslet a několikrát se mi stalo, protože
- 22:18jsem viděl, že třeba někdo přišel na poprvé nebo podruhé na
- 22:21poradu a podíval se a viděl jsem ty vytřeštěný oči.
- 22:25Tak jsem potom jako přišel. Hele, to je úplně v pohodě.
- 22:27To prostě to přejde a tak a tady opravdu ta velká výhoda tý
- 22:33redakce. To jsem měl taky já na začátku,
- 22:34že jako a včera jsme se o tom bavili znova IS Františkem
- 22:37trojanem, že jako sem přijde člověk a je 1, jestli mu je 20
- 22:42nebo tak. A ta redakce se k němu chová
- 22:44úplně stejně, jako kdyby tam byl strašně dlouho.
- 22:47AA tak, a to je jako obrovská deviza.
- 22:51AA mám z toho radost že to. Ale i tak je to těžké, že to
- 22:56zmiňuješ i pro jako budoucí novinářské a novináře, že se
- 22:59toho nemaj jako bát. To, že se bojí v tu chvíli, že
- 23:03to prostě k tomu patří a že si to, že si to prostě podává.
- 23:07Taková ta, že člověk přijde na to, že ty lidi, ke kterým on
- 23:10kariérně vzhlížel, tak oni taky mají svoje nejistoty.
- 23:12A taky se tak občas cítí. AO tom se vlastně zas tak
- 23:15nemluví a nesdílí se to. A přitom to je naprosto zásadní
- 23:18moment pro začínající novináře a novinářky zjistit, že to se ti
- 23:21asi nikdy nezmění. Tak to se budeš cítit a je to
- 23:23naopak dobře, že se tak člověk cítí.
- 23:25Asi a já s překvapením zjišťuju po skoro už 30 letech respektu a
- 23:3116. Letech jako vedení, kde si
- 23:33člověk říká, že nějaká míra nejistoty vlastně zmizí a vy
- 23:38jistým ohledu je to naopak. Samozřejmě člověk má jako
- 23:41jistotu ve věcech, který ví, že prostě jako umí, protože to
- 23:45dělat jako dlouho, ale celá řada věcí vlastně ta nejistota roste
- 23:50IZ toho, že když člověk. Cítit tu zodpovědnost za tu
- 23:52profesi, za ten časopis AA tak dále AA tak to je taky poznání.
- 23:59A očekává z minulosti, že to zmizí tím, že už budeš pracovat
- 24:02jako 30 let někde. Já jsem si myslel, že to už
- 24:05potom člověk jako ví. Všechno je hned v tý v tu 1
- 24:09vteřinu, jak má udělat AA já nejenom, že to člověk jako nikdy
- 24:14neví, ale zároveň brzo ví, že prostě udělal celou řadu.
- 24:19Špatných rozhodnutí ale myslím většinou jako špatných s malým
- 24:22š. To znamená, že?
- 24:24Se rozhodneme, že o něčem psát nebudeme.
- 24:28A byla to chyba, ale je to chyba, kterou člověk musí si
- 24:31jako uvědomit, ale ne se z ní zbláznit, protože vedle toho
- 24:35udělat spoustu dobrejch rozhodnutí.
- 24:36Prostě jenom to někdy jako nejde a tam je právě důležitý, jako si
- 24:40to připouštět a uvědomovat. AA vlastně v tomhle potom trochu
- 24:44najde člověk jako v klid v tom neklidu, že si uvědomuje, že to
- 24:48je prostě naprostá logická součást tý profese.
- 24:52Já myslím, že ono v té novinařině je těžké přijmout, že
- 24:54člověk něco neví. A často se s ním setkávám, že
- 24:57lidé se mnou mluví a říkají jsi novinářka, to bys měla vědět,
- 25:00ale já to nevím. Já nevím strašnou spoustu věcí
- 25:03AV tom spočívá podle mě moje práce, že ty věci zjišťuji, že
- 25:06se na ně doptávám a že potom to nějak jako formuju a předávám
- 25:10dál. Ale ne že to všechno vím jako já
- 25:12nejsem chodící encyklopedie, rozhodně ne, teda o tom se taky
- 25:15moc nemluví, že jako nevíme prostě spoustu věcí holt.
- 25:19Dokázala by jsi popsat, jaký je rozdíl vlastně mezi rozhlasem a
- 25:25podcastem? A teď samozřejmě jako nemyslím
- 25:27úplně čistě instituci, protože to je obrovský rozdíl.
- 25:29Ale dá se to nějak? Tady, který třeba děláme.
- 25:31Třeba. Pro mě je to v té červené barvě,
- 25:35která se rozsvítí v tom studiu, když člověk jde na mikrofon a je
- 25:39pro mě ohromná úleva, že najednou, když si natáčím ten
- 25:41podcast, tak já kolikrát si ty jako musím přeříkat, protože
- 25:45jsem člověk taky se přeříkávám. Občas tam zazní ten přízvuk a já
- 25:48nechci, aby zazněl a je to klidnější tím pádem.
- 25:51Já si to potom sestříhám nějak, kdežto v tom rozhlase tam vás
- 25:54jako poslouchá. Strašně moc lidí jste v tom
- 25:57primetimu a máte minutu a půl na to, abyste shrnuli celé téma,
- 26:01tak když jste přeřeknete a zaseknete se v tom, tak končíte
- 26:04a slyší vás strašně moc lidí. Ale ta červená jako udělá s
- 26:07člověkem fakt hrozně moc no, tak to je ten rozdíl podle mě vidět
- 26:12to světlo a ten adrenalin, který to v člověku vyvolává, je super,
- 26:15ale nechte to zažívat pořád. Možná to někomu potom zmizí, no?
- 26:19Platí podle tebe, že vlastně dneska ten podcast si může někdo
- 26:23dělat, draž si může dělat vlastně víceméně každý a teď
- 26:26nemyslím na te super kvalitě. Ale jako že když se někdo
- 26:28rozhodne, tak si koupí techniku a udělá si podcast.
- 26:32Myslím že jo a nevidím na tom vlastně nic špatného.
- 26:35Ten trh je zahlcený, absolutně zahlcený, ale za mě podcast je o
- 26:41tom, že? Si fakt vytváří člověk nějakou
- 26:44svoji komunitu a když je autentický, tak si najde vždycky
- 26:48svoje posluchače a posluchačky. A za mě je to super, že si každý
- 26:52může najít někoho v kom se nějakým způsobem jako vzhlíží,
- 26:57nebo u koho nachází pochopení a cítí se, že tam je s nima.
- 27:00Takže jo. Asi asi jo, když člověk dokáže
- 27:03být opravdu autentický a přirozený, ideálně kdyby ještě
- 27:07pracovali lidé na nějakém svém projevu, tak vlastně proč ne?
- 27:11No. Takže kdyby jsi měla říct tohle
- 27:14trochu ty typy jsou ale ještě nějaké třeba tip, kdybych za
- 27:17tebou přišel, chci dělat podcast, co bys mi doporučila
- 27:21asi tyhlety body to AA ještě. Nějak techniku?
- 27:25A no za mě teda tím, jak jsem říkala, že ten trh je zahlcený,
- 27:28tak pro mě třeba je důležité, když.
- 27:31Věk spouští nějaký, nebo mu dává něco nového dohromady tak, aby
- 27:35věděl, proč to dělá, protože já třeba pozoruju v Česku spoustu
- 27:41podcastů, kde ti lidi tam cítíte, že oni vůbec jako
- 27:43nevědí, proč to dělají a já to jako posluchačka vycítím z toho,
- 27:47že najednou, když ti lidé opravdu vědí, za čím jdou a jaký
- 27:51cíl sledují, tak to pod mě může fungovat.
- 27:53Tak to je takové zásadní, si myslím.
- 27:55A potom, ať ten člověk je sám sebou, řekla bych ti prostě buď
- 27:58sám sebou, ať ti lidé to vycítí, no.
- 28:00Ty máš ty v respektu připravuješ každý den výtah, který je jsme
- 28:08mohli vzít tu cedulku, co jsem. To.
- 28:11Byla naše v antikvariátu takovou krásnou plechovou ceduli starou
- 28:16výtah. A je tam nosnost.
- 28:21Kde mám ještě pořád rezervu, ale to je pravda.
- 28:23To mám vystavené v kanceláři. A vlastně klobouk dolů, protože
- 28:28ty vlastní pondělí a čtvrtek v 5 hodin to bylo jakoby se vysílá.
- 28:32Vždycky je to jiné téma, to znamená, na které se musíš
- 28:34připravit ještě před tím připravuješ vlastně kratší
- 28:36zprávy, takže to fakt vlastně jakoby klobouk dolů a už to má
- 28:41vlastně jako pravidelné posluchače.
- 28:44Je třeba z těch témat, byť jsou opravdu každý den jako jiná,
- 28:47která jsou pro tebe jako blízká, že že je chceš dělat, nebo se na
- 28:52něj těšíš. Tak často se asi třeba hlásím u
- 28:56těch zahraničních témat. Přijde mně, že některé věci
- 29:00třeba v Česku média opomíjí a pro mě jsou hrozně důležitá a
- 29:04jsou to i otázky nějakých lidských práv.
- 29:06To je pro mě jako téma, které moc ráda předávám dál.
- 29:09Potom předávám moc ráda dál i téma, třeba se silný lod ta.
- 29:13Tématika je postavení žen ve společnosti, to je něco, co
- 29:17dělám ohromně ráda. Ale zároveň já jsem nad tím
- 29:20nedávno zrovna přemýšlela, že? Já asi nemám téma, u kterého
- 29:24bych si říkala, no tak to vůbec nechci dělat dneska, že každý
- 29:28den a teď to je naprostý dream job vlastně a říkala jsem si,
- 29:31kdo to má. Uvědomuj si to, že každý den se
- 29:34člověk učí něco nového, ať je to jakékoliv téma, takže se občas
- 29:38stává, že je téma, o kterém já nevím jako vůbec nic ještě
- 29:41dopoledne, vůbec nic, ale potom si udělám rešerše, zjistím si,
- 29:44co a jak a najednou jdu dělat ten rozhovor s kolegou nebo
- 29:47kolegyní a cítím jako hroznou radost, že to téma můžu
- 29:50zpracovávat a že se o něm něco dozvídá.
- 29:53Takže asi to neberu tak, že některá témata radši některá míň
- 29:55ráda jsem hrozně ráda za všechna témata, protože přesně znám ten
- 30:00cíl, proč to děláme, že si myslím, že ta témata pokrýváme,
- 30:02protože máme za to, že je to důležité o tom mluvit?
- 30:06No. Ty jsi byla 1 na výjezdu s
- 30:11Ondrou a Tomášem na Ukrajině. Jaké to bylo pro tebe?
- 30:16Jednak jsem byla velmi vděčná, až mě to respekt umožnil.
- 30:20Já jsem to tehdy. Tady je třeba říct, že Zuzana
- 30:23umí být velmi přesvědčivá. Že původně.
- 30:27Já jsem si to trochu vydobila. Ano ano, ale já jako obecně mám
- 30:31pravdu, prostě, když jí jako někdo z tý redakce něco hodně
- 30:34chce, tak to bude dobře. Takže pokud to jenom trochu jde,
- 30:37tak. No, já jsem totiž tehdy za
- 30:38erikem chodila a říkala jsem, že si myslím, že tím, jak se píše o
- 30:42Ukrajině a ztrácí se zájem o to téma jako takové, takže by možná
- 30:45mohl pomoct, kdyby to lidé slyšeli najednou.
- 30:48Slyšíte ty lidi, jak mluví, kteří tam žijí v té válce.
- 30:50Prostě tehdy to byly 2 roky. Když to bylo loni a slyšíte ty
- 30:54zvuky toho města a všeho, tak je to úplně jiná emoce.
- 30:57Podle mě, i když ten člověk vám popisuje, co prožívá, než když
- 30:59to čtete, tak tehdy mě to tímto přišlo důležité.
- 31:02A ta cesta? To je já v té chvíli se cítím
- 31:07opravdu jako. Ohromně pokorně a naplněně, ale
- 31:11s tou profesí mám najednou pocit, že to je to, co já mám
- 31:14jako novinářka dělat, že mi to dává smysl a byla jsem moc ráda,
- 31:17že jsem tam byla právě s Tomášem Ondrou a Milanem fotografem,
- 31:22protože jsem si všimla na toho rozdílu.
- 31:24Já mám tendenci se asi právě víc vcitovat do těch lidí a být
- 31:28taková jako neemotivnější, že bych to tam oplakávala.
- 31:30To vůbec v té chvíli člověk na to nemá myšlenka ani kapacitu,
- 31:34protože ti lidé to tam taky nedělají, ale.
- 31:36Byly takový jako zkušení. Racionální a celé to pro mě byla
- 31:40taková zkušenost, že za ní budu vždycky děkovat opravdu.
- 31:45Nejtěžší asi co pro mě teda je, tak ne být tam, když jsem tam,
- 31:48tak já v té chvíli úplně vypínám nějaké svoje strachy.
- 31:51Jako nebojím se tam. Ale jakmile se vrátím zpět do
- 31:55Česka, tak to je pro mě takový nejtěžší moment, protože v té
- 31:57chvíli mám pocit, že jsem tam ty lidi nechala, že jsem je
- 31:59opustila, že jsem se tam s nimi bavila o věcech, které jsou
- 32:02úplně nejniternější a nejdůležitější pro ně a.
- 32:06Já to vezmu a odejdu s tím do bezpečí, že vlastně v té chvíli
- 32:10mám po nějakém měsíci vždycky chuť se tam vrátit.
- 32:14Tohle popisuje úplně drtivá většina těch novinářů a
- 32:18novinářek, kteří tam jezdí. Takže by ses tam chtěl vrátit,
- 32:21když. Jednoznačně jako vlastně v
- 32:24nějakou chvíli. Jsem přemýšlel, jako jestli
- 32:27vlastně by tam člověk neměl zůstat, což si potom vysvětlí.
- 32:29Samozřejmě že ne. A tak ale.
- 32:36To se tak vlastně. Propije do člověka vlastně měla
- 32:41do teď. Se mi často jakoby vybavujou
- 32:45obrazy z toho a právě často většinou zapomínám třeba na
- 32:50tváře logicky, ale ale tam si pamatuju spoustu těch tváří těch
- 32:54lidí těch host uhlí, že je třeba viděl jenom chvilku a že si
- 32:59člověk jako uvědomuje jaky dramatem vlastně.
- 33:05Prochází a opravdu potom ten kontrast tady s tím.
- 33:08Bohatým, bezpečným. Světem je vlastně šokující, že
- 33:14to chvilku člověk musí zpracovávat teda.
- 33:16Mně přišlo, že tam se v člověku změní asi jak k té práci
- 33:19přistupuje, protože já třeba nemám úplně pocit, že byla jsem
- 33:24dvakrát na Ukrajině a že bych se poté mohla stávat nějakým
- 33:27vypravěčím, že jakmile jsem tam přijela, byla s těma lidma, tak
- 33:29já jako nějakým způsobem vypnu AV té chvíli.
- 33:32Já jenom naslouchám, ptám se a naslouchám tomu, co ti lidé
- 33:35říkají, že najednou. To je tak silné co tam ti lidi
- 33:38zažívají, že já se najednou cítím tak nepatřičně.
- 33:42Že si tam člověk prostě jenom tak přejede a zároveň už je to
- 33:44hrozně důležité, protože když to nebudeme dělat, tak to nikdo
- 33:47nebude vědět a bude to prostě pokračovat dál.
- 33:50Tak já jsem si to já jsem rád, že jsem tam jel z mnoha jako
- 33:52důvodů, ale i vlastně jako šéfredaktor, byť člověk všechno
- 33:55ví vlastně co tam ty novináři zažívají, ale vlastně musím
- 33:59říct, že o to víc si potom ještě vážím vlastně všech novinářů,
- 34:03kteří tam jezdí a novinářek, ale u nás tam nejčastější nejčastěji
- 34:07jezdí Ondřej kundra a Tomáš brolík a musím říct, že to ještě
- 34:12jako ten můj obdiv vzrost vlastně ta schopnost se
- 34:15zorientovat najít ten příběh dobře ho zpracovat.
- 34:19Riskovat třeba jak byl teď na té poslední cestě Ondra, tak to byl
- 34:24vlastně v místě, kde to bylo opravdu hodně jako riskantní AA
- 34:29vlastně tam 1 tu budovu, kde byl chvíli předtím, zasáhla vlastně
- 34:32jakoby raketa, takže to všechno, když si člověk jako spojí do
- 34:37toho, co potom někdo přečte za 10 minut?
- 34:42AA člověk ví, kolik je zatím asi té strašně těžké.
- 34:47Práce tak mu. Ještě víc vlastně to jako
- 34:52vzroste neobdiv a tady ho opravdu rozšiřuju i mimo respekt
- 34:56vlastně ke všem těm novinářům a novinářkám, kteří v tomhle si
- 35:00myslím, že dělají jako bravorní práci, vlastně od začátku od
- 35:04začátku toho konfliktu. Rozhodně a já ještě jak zmiňuješ
- 35:06toho Ondru a Tomáš to zase vrátím k tomu respektu, tak když
- 35:09je zmiňuješ, tak i to byl takový rozdíl mezi náma že.
- 35:11O to větší obdiv. Já mám vůči nim, že oni mají
- 35:13děti, oni mají rodiny AV té chvíli.
- 35:15Já jsem si to tam uvědomovala IS tím Milanem, že já najednou jsem
- 35:18měla pocit, že jsem tam taková, jakoby nejbezpečně, protože já
- 35:21jako nemám doma děti na mě tam nikdo úplně nečeká, tak jako na
- 35:24ně tak o to větší obdiv mám, že jedou do takových míst tak
- 35:28blízko frontě. Protože prostě tu práci mají
- 35:31rádi. No a přijde jim to důležité.
- 35:33Tak a já tady hned dodám velký obdiv i jejich ženám, protože.
- 35:40To největší, ten největší. Jako bezpeč tý jejich ochoty.
- 35:46By to vlastně nikdy samozřejmě nešlo, takže to musím.
- 35:50To my máme tady v tom v té kuchyňce.
- 35:55Pravidelných otázek, kde je velká část z nich na ten nejde
- 35:57aplikovat, protože představa, že ty si pouštíš hudbu k stříhání.
- 36:03Ne no. Ale spíš jako opačně, jestli
- 36:07vyhledáváš ticho, jako když ten zvuk vlastně furt musíš
- 36:10přijímat, tak jestli pro tebe nějak ticho důležité?
- 36:14Naprosto miluju ticho, miluju ticho, já mám ráda i hudbu, ale
- 36:19zároveň jako pro mě je ticho tak naplňující.
- 36:21A právě tím, jak člověk je neustále v nějakém zvuku.
- 36:24Tak se na ten zvuk stává citlivějším, tak pro mě je občas
- 36:27náročné ve světě fungovat, protože si všímám zvuku, které
- 36:30ostatní neřeší a všichni říkají, tak si toho nevšímej, ale já
- 36:33nemůžu. Já jsem zaměřená na zvuk, takže
- 36:35kdekoliv jsem v naprostém tichu, tak to je lahoda.
- 36:39Prostě teď jsem nedávno byla právě v poušti a já jsem ji v
- 36:41životě neslyšela takové ticho jako tam a najednou si člověk
- 36:44potřebuje užít jenom to, že nic neslyší.
- 36:46To se vám nestane, ani když si dáte špunty do uší nebo cokoliv,
- 36:49nikde to není absolutní ticho. Takže jo.
- 36:52Nechtěl si to natočit to ticho. Ne já jsem já si ho pamatuju.
- 36:58Aha, já se ptám, co vždycky, co děláme v tom oboru, kterému se
- 37:03dotyčný nebo dotyčná jakoby věnuje, co děláme špatně?
- 37:06Tak co myslíš, že děláme třeba ve světě podcastů jako respekt
- 37:09špatně? Já jsem nad tím přemýšlel.
- 37:11Já jsem věděla, že ta otázka přijde a on říkal, já jsem si to
- 37:13tak a pro mě to Tomáše lindera, který na ní odpovídal 1.
- 37:17Ale já asi nechci hodnotit úplně špatně u podcastu, myslíš?
- 37:21Můžeš ne necítil limitovat, to spíš byla jako nabídka možností,
- 37:25ale můžeš říct, o čemkoliv v pokrývání, témat stylu, psaní
- 37:29vlastně cokoliv tě napadne. Já u těch podcastů to zrovna asi
- 37:32úplně nevím. To bych musel hodnotit někdo
- 37:34jiný a připadám si nepatřičně hodnotit, co děláme dobře nebo
- 37:36špatně. Mám za to, že ať to ostatní
- 37:39zhodnotí. Kdyby jste to hodnotili, tak nám
- 37:40klidně dejte vědět. Ale třeba co mě napadlo jako
- 37:43taková 1 věc a teď to není jenom o respektu, ale obecně o
- 37:47médiích, že bych asi vítala, kdy my my jsme víc nastavovali tu
- 37:52agendu. To, o čem se mluví, než že se
- 37:54média chytají toho, co se zrovna řeší a to pokrývají, tak dám
- 37:59úplně náhodný příklad jenom jako pro představu, že třeba mi
- 38:03přijde důležité asi, co se děje někde v Austrálii, co se děje v
- 38:07latinské Americe, co se děje na novém Zélandu, že jsou věci, u
- 38:10kterých my si říkáme, ale to se nás netýká a.
- 38:13Bývá pravda, že lidi to ani tolik nezajímá, ale z mého
- 38:17pohledu je to ani nemůže zajímat, protože se to k nim ani
- 38:19nedostane. My jsme ti, kteří to k nim mají
- 38:21dostat. Tak to je taková věc, kterou
- 38:23bych si přála, aby v českých médiích se trochu změnil, aby ta
- 38:27třeba zahraniční témata byla rozmanitější, ale rozumím i
- 38:31tomu, proč se to nedělá no. Ono je to tak tak i tak no ono
- 38:38je to za prvé vždycky nejlepší, když je tam nějaká aspoň trochu
- 38:41blízkost, že se s tím ten čtenář.
- 38:42Čtenářka v našem případě jako může identifikovat a ale je to
- 38:47důležité třeba zrovna v tomhle tom.
- 38:49Ten Tomáš dělá strašně důležitou práci, že jako vnáší ta témata.
- 38:55Třeba Afrika často AA myslím, že to je důležité.
- 39:02Austrálie je pravda to. Jsme dlouho to je, to byl zrovna
- 39:06takový příklad. Já jsem úplně vsadím, že až si
- 39:09to pustí někdo z redakce, tak zrovna přijde.
- 39:10Hele, do tý Austrálie klidně. Jak koza jo.
- 39:13Tak ty jsi říkal, že mě přesvědčovat, kdybys potřeboval,
- 39:17můžu přivést audio. Já bych asi šéfredaktora za ním
- 39:22zajdu potom přesvědčit, ať tě pošle na nový Zéland, což je můj
- 39:25sen a ten mi napsat cokoliv. Třeba o tamní trávě.
- 39:28Nebo já nevím. Myslel jsem trávu, která roste
- 39:30ne, i když oni byli 1, který myslím, že legalizovali nějak.
- 39:36Kouření trávy. To je téma.
- 39:38Tak hned ten hned tam pojedu. Je nějaká kniha, která znova
- 39:43jako asi primárně ve vztahu k novinařině je je pro tebe
- 39:47důležitá, co nebo? Zrovna k té já třeba miluju
- 39:52rozhovorové knížky miluju rozhovory všeho druhu, takže IV
- 39:56těch knížkách to cením. A teď třeba co mě napadá, tak
- 40:00pro mě byla zásadní a je to asi takový jako obyčejný moment, ale
- 40:02pro mě byl něčím klíčový, když dora Čechová dělala.
- 40:06Knižní rozhovor s old raem zoubkem sochařem tak na úplně na
- 40:11úvodu v úvodu. Ona říká, že za ním přišla a
- 40:14požádala ho o rozhovor a on se jí zeptal a ptejte slivovici.
- 40:19Ona říká, piju on a dáte si se mnou dám on tak budeme
- 40:23spolupracovat a teď pro mě tím, jak sama dělám rozhovory a jak
- 40:27mě to moc baví, vytvářet to prostředí s respondentama, tak
- 40:31abych se toho co nejvíc dozvěděla a bylo to bez
- 40:34prostředí nějak bezpečné a otevřené.
- 40:36Tak toto je ten klíč podle mě ne nabízet slivovici, ale to
- 40:40vytvořit tu atmosféru, při které se ten rozhovor bude dělat
- 40:43dobře. A ne vždycky se to daří, protože
- 40:45je nějaký časový pres je nějaká stresová situace, kterou já sama
- 40:49si říkám. Ty to jako nevylepšíš a
- 40:52neuspíšíš. Takže klid, protože ta
- 40:53atmosféra, kterou navodíš na začátku.
- 40:57Je úplně klíčová, klíčová, takže v tom to třeba, ale potom to
- 41:00bude. Je to taková zvláštní, že budu
- 41:03dělat reklamu respektu, ale pro mě opravdu byly klíčové knížky z
- 41:06respektu, ať už tvoje opuštěná společnost.
- 41:09Potom jsem dlouho říkala, když se někdo ptá na oblíbenou
- 41:12knížku, tak hned na 1 dobrou jsem říkala magor a jeho doba od
- 41:15marga švehly, to i tím jako jak je to napsané, je ten forma,
- 41:20obsah všechno. Já jsem nad tím naprosto žasla.
- 41:23Ocelový v pasti pohlaví, to je jako taková bible.
- 41:27O všem cpu a co mě ještě za knížku baví, tak jiří leder
- 41:32dělal české rozhovory ještě v Československu, a to pro mě je
- 41:37taky něčím hrozně určující knížka, že jsem si tam
- 41:39podtrhávala zásadní věty a je to, jak se člověk ptá a jak
- 41:44někdy narážíte u těch respondentů úplně, že to není
- 41:47nej nejpříjemnější, ale vy stejně musíte někam jít, tak.
- 41:49To, že to bude jako rozhovory s 60 let.
- 41:53Nebo jestli to? II později asi podle mě to bylo,
- 41:56i později to bylo. Ale byl tam třeba Václav ha jo
- 42:00jo. Jo jo jo a četla si ty jeho jako
- 42:04vlastně paměti? Ježiš já myslím, že oni nevyšli.
- 42:08Potom já jsem si sehnal někde v antikvariátu, že jsi říkal, že
- 42:12tě zajímají ten šedesátej osmej a tak to je čtení AO novinařině
- 42:16tam popisuje, jak vlastně třeba nastupovat ta normalizace.
- 42:18Já jsem myslím, že si nevybavuju médium, který nebo jako
- 42:22pamětníka, který popisoval nějakou situaci, tak zajímavě.
- 42:26Takže. Budu muset pustit, ať tě to
- 42:28ještě 1 připomenu. Co vám číst?
- 42:31Prosím tě ještě nějaký film dokument podobně?
- 42:34Jo ještě jsem chtěl říct jenom, že jsi zmínila tu slivovici,
- 42:37takže nemáme plný hrnky slivovice.
- 42:42Film dokument něco. No asi zase není to prostředí
- 42:47novinařiny, ale bývají to dokumenty, které se zabývají
- 42:51člověkem jako takovým pouští mě někam.
- 42:56Kam se prostě nedostanu třeba skrze film nebo seriál, nebo
- 42:59něco takového. Takže kdybych měla říct, co mě
- 43:01třeba nějak pro mě bylo určující novinářsky, tak třeba my jsme se
- 43:05bavili o dokumentu, o Zuzaně Čaputové.
- 43:06Tak to je 1 1 z těch věcí, což je taková nejaktuálnější, ale já
- 43:11jsem hrozně ráda, když najednou toho člověka vidíte v různých
- 43:15situacích. Vidíte tam tu jeho
- 43:16profesionalitu lidskost, tak to je pro mě klíčové.
- 43:20Potom třeba dokument o olze Havlové to mám mimochodem ráda i
- 43:25knížky o ní, protože podle mě je to naprosto zásadní klíčová
- 43:29osobnost a tím, jak? Jako oprávněně se adaruje Václav
- 43:33Havel. Tak už tím, jak jsem si přečetla
- 43:35ty knížky, tak pro mě je. Vedle něj ještě ten na výsluní
- 43:39olga Havlová, takže dokument o ní a teď třeba docela.
- 43:42Nedávno jsem viděla dokument právě o Karlu Schwarzenberg.
- 43:45Jeho dcera, když natáčela, a to bylo fascinující.
- 43:49Pro mě přesně takové ty rozhovory mezi otcem a dcerou
- 43:52to, jak ona se ptá a on reaguje a jak je to něčím nepřím, jak vy
- 43:57cítíte to napětí z toho a potom zase nějakou blízkost?
- 44:01To mě hrozně baví. No.
- 44:02Výborně já moc děkuju. Bylo to krásný povídání, vám
- 44:07děkuju za pozornost. Budu se těšit u dalšího dílu a
- 44:10jak to je vždycky připomínám všechno, co děláme, tak můžeme
- 44:13dělat jenom vám. Díky vám, pokud si nás
- 44:16předplácíte, kupujete na stáncích, protože prostě
- 44:19potřebujeme předplatitele předplatitelky děkujeme moc za
- 44:22podporu a mějte se hezky.