Latest / Noční Můry / Nejhorší vězeň Británie (NENÍ VHODNÉ PRO CITLIVÉ POVAHY)

Transcript

Nejhorší vězeň Británie (NENÍ VHODNÉ PRO CITLIVÉ POVAHY) · Noční Můry

0:02
Dětská mysl je nesmírně křehká, někdy stačí jediné přehlédnuté
0:07
trauma a dítě si nese jeho následky po zbytek života.
0:12
Jenže tohle dítě si neprošlo 1 traumatem.
0:16
Tohle dítě si prošlo nekonečnou řadou bolestí 1 za 2 a když už
0:23
se zdálo, že si. Tak nějak na tu temnotu zvyklo
0:28
stačil jediný detail 1 fotografie.
0:31
A něco se v něm zlomilo. Spustilo se něco, co svět do té
0:36
doby. Nezažil.
0:39
Dnešní příběh je velmi znepokojivý.
0:42
Určitě není vhodný pro citlivé povahy.
0:45
Tak to prosím berte jako varování vítejte u podcastu
0:49
noční můry pořadu, ve kterém vyprávíme příběhy lidí, kteří si
0:54
prošli opravdovou noční můrou, pokud nás právě posloucháte na
0:59
Spotify, nezapomeňte, že tento podcast je nyní dostupný IS
1:04
obrazem. A pokud vás naše tvorba baví,
1:07
budeme rádi. Když dáte odběr follow, nebo nás
1:11
začnete sledovat na platformě, kde právě teď posloucháte,
1:16
chcete nás podpořit? Sdílejte podcast na svých
1:19
sociálních sítích napište komentář například na Spotify
1:24
nebo hodnocení na Apple podcast. Každá interakce pomáhá a pokud
1:30
nás chcete podpořit i finančně, můžete navštívit náš eshop na
1:35
nocnímůry.com. A, nebo to všechno můžete s
1:39
klidem přeskočit a prostě si jen užít dnešní epizodu.
1:43
Teď už se pohodlně usaďte, je čas pustit se do dnešního
1:48
příběhu. Bylo mu teprve 9 let, když se ve
1:57
dveřích sirotčince objevil jakýsi manželský pár.
2:01
Zpočátku vůbec netušil, co se děje, jen tam tak stáli, mluvili
2:06
tiše se sestrami, ukazovali prstem a po pár minutách si
2:10
Robert uvědomil, že ti 2 lidé se rozhodli, že si ho chtějí vzít
2:15
domů jeho. Nicméně velmi rychle pochopil,
2:19
že se nejedná jen o něj. Kromě něj půjdou i paul, Kevin a
2:25
jejich sestra brenda. Možná si říkáte, že je to dobrá
2:29
zpráva, že by měli mít radost. Konečně někdo projevil zájem,
2:34
někdo si je vybral, jenže místo radosti všichni cítili něco
2:38
jiného. Strach nejasný, hluboký a
2:44
dusivý. Nebyl to totiž žádný milý pár,
2:47
který chtěl dětem nabídnout nový domov.
2:50
Byly to jejich skutečný rodiče George a jean ti, kteří
2:55
dopustili, že se vůbec do sirotčince dostali.
2:59
Robert si je nepamatoval, když ho odebrali z jejich péče.
3:03
Bylo mu pouhých 6 měsíců. Narodil se 26-06, 19 153 jako 4.
3:09
Dítě do rodiny George a jean nedaleko Liverpoolu v Anglii byl
3:13
3. Synem jeho starší sourozenci
3:15
paul, Kevin a brenda si ale na rodiče pamatovali velmi dobře a
3:21
také moc dobře věděli, proč se ocitli tam.
3:26
Kde jsou? George ani jean nikdy k dětem
3:30
nechovali žádný vztah, nezáleželo jim na nich.
3:34
Sousedi si brzy po robertově narození začali všímat, že něco
3:38
není v pořádku. Děti běhaly po ulicích špinavé
3:42
hladové v roztrhaném oblečení, vlasy měly mastné zacuchané a
3:47
rodiče ti se toulely často opilí bez zájmu o to.
3:52
Co s jejich dětmi je? Nikdo se o ně nestaral, a tak,
3:57
když bylo robertovi necelých 6 měsíců sousedé, kontaktovali
4:01
úřady sociální služba pro ochranu dětí zareagovala
4:04
překvapivě rychle. Během pár týdnů bylo jasno
4:07
všechna 4 děti, Robert, paul, Kevin a brenda byla odebrána a
4:12
převezena do katolického sirotčince nazarethouse v Crosby
4:17
frabství mersside tady vládla přísná pravidla.
4:22
Pečovali o ně jeptišky. Každý den měl jasný řád, ale to,
4:27
co by pro jiné děti mohlo být noční můrou, bylo pro Roberta a
4:31
jeho sourozence vysvobozením. Poprvé v životě měli čisté
4:35
oblečení teplé jídlo, bezpečí. Někdo se o ně staral, nikdo je
4:41
nebuzeroval, nebyli je nenutil, je k úkolům, které by nezvládli.
4:47
Poprvé se cítili, jako by byly doma.
4:51
AI, když museli dodržovat přísná pravidla, věděli, že tady jsou v
4:55
bezpečí. Jenže pak na přelomu led 19 161
4:59
a 19 162 se všechno změnilo. Do sirotčince dorazil George a
5:07
jean. Ne proto, že by si uvědomili, co
5:10
provedli, ne proto, že by se chtěli polepšit, ale protože si
5:15
je jejich děti chtěl někdo cizí opravdu adoptovat.
5:20
AV rámci adopce bylo nutné, aby rodiče dali souhlas.
5:24
Místo podpisu ale přišli osobně AS překvapivým požadavkem chtěli
5:31
všechny své děti zpět, nikdo z dětí z toho neměl radost, ale
5:37
nikdo se jich neptal. No a Robert, který své rodiče v
5:42
podstatě neznal, byl vyděšený k smrti, protože celou dobu
5:47
slýchával od svých sourozenců. Co jsou zač?
5:51
A když s bratry a sestrou opouštěl brány na zareadhouse,
5:56
měl pocit, že opouští poslední bezpečné místo na světě.
6:02
Doma je nečekalo nic z toho, co si děti možná v koutku duše
6:06
představovaly žádný opravený dům. 0.
6:09
Rodina 0 náruč čekalo je peklo, dům byl špinavý, páchl, všude
6:16
byl nepořádek a navíc. 8 dalších dětí.
6:23
George a jean během 9 let zplodili dalších 8 potomků.
6:29
Všechny děti byly zanedbané, spali namačkané v 1 pokoji na
6:35
zemi bez matrací bez peřin jen pár roztrhaných dek staré
6:40
polštáře, hromady oblečení jídla bylo také šíleně málo hygiena
6:47
nulová. Ale to nejhorší v domě nebyla
6:51
ani špína, ani hlad. Byl to George jejich otec.
6:56
George trestal všechny děti napadal, je surově mlátil
7:01
některé z nich včetně samotného Roberta i zneužíval ze všech 12
7:07
dětí přitom dostával Robert ty úplně nejhorší tresty byl totiž
7:12
jediný, kdo se otci občas dokázal postavit, když George
7:16
byl některého z jeho mladších nebo starších sourozenců.
7:20
Robert do toho někdy vstoupil. Pokusil se je zastavit zakřičel.
7:26
A někdy si na jeho chování i postěžoval.
7:29
A právě to George nesnášel. To, že si devítiletý kluk
7:34
dovolil vstoupit mezi něj a dítě, které chtěl zrovna
7:37
napadnout, znamenalo jediné, že trest musí být ještě tvrdší a
7:43
georgesi na robertovi vybíjel vztek a ještě větší silou než
7:47
dřív. Tresty, které Robert dostával,
7:50
byly kruté. George ho často zamykal do
7:53
pokoje. Někdy na celé týdny, jindy i na
7:57
měsíce. Celou tu dobu tam Robert trávil
8:00
úplně sám, bez přístupu k hygieně, bez jakéhokoliv
8:04
kontaktu s okolním světem. Izolovaný neviděný, zapomenutý.
8:10
Jediný, kdo za ním do pokoje směl a také tam pravidelně
8:14
chodil, byl sám George. Objevoval se klidně i několikrát
8:17
denně a pokaždé to končilo stejně.
8:20
Robert zůstal zkroucený na zemi v slzách a bolesti.
8:25
Po dalších útoků, které by žádné dítě nemělo nikdy zažít.
8:29
Gen o tom všem samozřejmě věděl, ale nikdy se mezi George a děti
8:34
nepletla naopak. Často to byla právě ona, kdo mu
8:37
řekl, že děti zlobily. Že neposlouchali, že udělali
8:42
něco, co se jim nelíbilo, a to byl pro George další důvod, proč
8:47
znovu trestat AI, když se děti snažily vůbec nic neudělat žádné
8:52
snahy nestačily. George trestal tak jako tak bez
8:56
výjimky neexistovala 0. Cesta, jak se jeho ranám nebo
9:01
vzteku vyhnout asi rok poté, co si Roberta a jeho sourozence
9:04
vyzvedli ze sirotčince. Měl George Roberta naprosto plné
9:09
zuby. A tak se rozhodl bez vysvětlení
9:13
bez výčitek, že ho propustí zpátky do systému a ostatním
9:18
dětem, řekl. Jediné, že je Robert mrtvý,
9:21
nikdo z nich netušil, co se s ním doopravdy stalo.
9:25
A tak se stalo, že desetiletý Robert naprosto sám a opuštěný
9:29
skončil v pěstounské péči. Tady je důležité říct, že o
9:33
tomhle období se toho ví jen velmi málo.
9:36
Nikdo neví, jak se tam Robert měl, jaké to bylo.
9:42
On sám o tom totiž téměř nikdy nemluvil, ale víme, že po 6
9:47
letech se rozhodl utéct. Utekl do Londýna město vzdálené
9:51
3 hodiny, cesty bez rodiny, bez přátel, bez jediné libry v
9:55
kapse. Nečekal ho tam vůbec nikdo.
9:58
A vůbec nic, byl absolutně sám. Uprostřed velkého města bez
10:04
domova, bez opory, bez naděje a tak skončil na ulici prožíval 1
10:10
děsivou noc za 2 a aby se alespoň na chvíli uklidnil, aby
10:15
vypnul mysl, aby se přesvědčil, že to zvládne, tak začal v 16
10:20
letech hodně pít jakýkoli alkohol cokoli, co ho dokázalo
10:25
aspoň na chvíli otupit. A když mu začalo připadat, že
10:30
ani to nestačí. Začal alkohol kombinovat s
10:32
dalšími látkami, potřeboval alespoň malý únik z reality.
10:37
Jenže ani ten nepomáhal a pak se v jeho životě objevil nový
10:42
člověk. Někdo, kdo působil bezpečně, kdo
10:46
sliboval oporu, to bylo ale jen na chvíli, protože místo pomoci
10:51
přišlo další napadení fyzické a nakonec i zneužití.
10:56
Všechna ta traumata a vzpomínky z dětství se v robertově hlavě
11:01
znovu otevřela. Bylo to všechno, jakoby znovu
11:05
čerstvé syrové a velmi bolestivé v kombinaci s látkami, které
11:11
užíval, to vytvořilo koktejl, který se prostě nedal unést.
11:16
Robert ztratil směr přestal vidět jakoukoliv pozitivní cestu
11:22
opakovaně chtěl ukončit své trápení způsobem, na jaký by
11:27
neměl. Nikdy nikdo ani pomyslet.
11:30
Chtěl si sáhnout na to nejcennější.
11:33
A tomu bylo teprve 17 v březnu roku 19 174, tedy, když už mu
11:38
bylo necelých 21 let, bojoval s vlastní hlavou s londýnskými
11:42
ulicemi se závislostmi a sám se sebou.
11:47
Byla to dlouhá doba, dlouhá doba přežívání, dlouhá doba, během
11:51
které si vydělával jediným způsobem, který znal prodáváním
11:55
vlastního těla. Během té doby se objevilo i
12:00
několik stálých klientů, mezi nimi i třicetiletý john farrell.
12:05
Muž, který pracoval na stavbách, bydlel nedaleko.
12:09
Robert měl pocit, že mu je možná trochu bližší.
12:13
Znali se, rozuměli si, nešlo jen o obchod.
12:17
Občas to skoro připomínalo až přátelství.
12:20
Ten večer byl stejný jako tolikrát předtím Robert přišel k
12:24
němu domů. Popovídali si, smáli se,
12:27
škádlili se. Až nakonec skončili v posteli,
12:31
jenže tentokrát měl john jiný plán.
12:34
Chtěl to okořenit, překvapit ho, ještě než si k robertovi lehl
12:40
vstal a řekl, že si pro něco skočí.
12:43
Robert se zasmál nečekal nic vážného.
12:47
Když se ale vrátil, tak mezi ně na postel položil několik
12:51
fotografií s úsměvem a nadšením vlasem mu řekl, že že by si přál
12:56
vyzkoušet všechno, co je na těch snímcích.
12:59
Všechny ty polohy praktiky, vše tu noc s ním.
13:05
Robert se zasmál znovu, myslel si, že si dělá legraci, ale když
13:10
sáhl po 1 z fotek a podíval se, co na ní je jeho úsměv, okamžitě
13:17
zmizel. Byl na ní john a nějaké dítě?
13:23
Na další fotce zase john a další.
13:29
Jiné dítě. 1 fotografie za 2. Všechny stejné, všechny odporné.
13:35
To byl moment, kdy se v robertovi něco zlomilo, náhle se
13:41
mu zatmělo před očima, jakoby na místě jona ležela jiná tvář.
13:48
Tvář jeho otce jakoby znovu cítil tu bezmoc bolest a strach.
13:56
Vyloženě si řekl, ne to ne, ne další zrůda, ne další člověk,
14:03
který ubližuje těm nejzranitelnějším.
14:06
Ne. Další netvor.
14:09
Robert se vzpamatoval až ve chvíli, kdy už bylo pozdě.
14:14
Jonův hrudník se nehýbal, jeho hlava byla.
14:19
Zničila. Uškrtil ho ale ani to nestačilo.
14:24
Vztek nepřešel, sáhl po noži po kladivu a opakovaně útočil.
14:32
Už do nehybného těla znovu a znovu, dokud ho ten nával
14:38
nepustil. Minutu po minutě měl celý ten
14:42
moment v mlze. Nedokázal přesně říct, co se
14:45
stalo, a kdy jen věděl, že to nevydržel, že ten hněv byl
14:51
silnější než on. V tu chvíli mu vadilo, že se to
14:54
stalo, nechtěl nikomu ublížit, ale.
14:59
Nelitoval toho. Nelitoval toho, že john mrtvý
15:03
necítil smutek ze ztráty života. Cítil smutek z toho, že v něm
15:08
zůstal vztek, že je z něj něco, zůstalo nevyřešeného.
15:14
Pomalu se oblékl, upravil si košili.
15:18
Naposledy se rozhlédl po místnosti a vyrazil.
15:22
Vyrazil na nejbližší policejní stanici.
15:25
Tam naprosto klidně policistům řekl, co udělal, popsal jim vše
15:30
včetně hlasů, které slyšel i toho, že v johnově tváři na
15:35
chvíli viděl vlastního otce. Pak je dovedl k bytu a požádal
15:39
je o pomoc. O umístění do psychiatrické
15:43
nemocnice. O péči policie okamžitě zahájila
15:47
vyšetřování Roberta zadržela vzhledem k jeho minulosti
15:51
záznamům z psychiatrických zařízení a tomu, čím si prošel v
15:55
dětství, však nebyl uznán způsobilým pro běžný soudní
15:59
proces. Jeho cesta tedy nepokračovala k
16:02
soudu vedla rovnou do 1 z nejstřeženějších psychiatrických
16:08
nemocnic v zemi. Do broadmore v broadmoru začala
16:13
robertova léčba. Tedy spíš něco, co léčbu
16:17
připomínalo jen z dálky. V praxi šlo o místo, které víc
16:21
než nemocnici připomínalo vězení, ale Robert si
16:24
nestěžoval, byl rád, aspoň byl pod dohledem aspoň někdo konečně
16:29
věděl, že existuje, že je tady na rozdíl od vězení to ale
16:34
neexistovala. 0 přesná délka trestu v psychiatrické léčebně
16:39
jste zůstávali tak dlouho, dokud se lékaři neshodli na tom, že
16:44
jste připraveni se vrátit mezi lidi.
16:46
Upřímně Robert nikam nespěchal, měl střechu nad hlavou, měl
16:52
postel jídlo čisté oblečení. To, co celý život hledal, zázemí
16:57
a bezpečí, vůbec mu nevadilo, že neví, kdy odejde, neměl venku co
17:04
hledat. Tady měl všechno, občas si
17:07
zahrál fotbal, občas si popovídal s ostatními pacienty.
17:12
Život běžel až do února. 19 177 bylo dopoledne kolem 11 a Robert
17:18
si právě s několika dalšími zahrál fotbálek na vnitřním
17:21
hřišti. Společně se svým přítelem
17:23
Davidem cheesemanem se vracel do své cely.
17:26
Po cestě se k nim připojil i 3 muž.
17:30
David Francis pro přehlednost mu budeme říkat in Francis.
17:35
Když procházeli kolem hlavní budovy, Robert se zastavil u 1.
17:39
Ze zaměstnankyň a požádal ji, zda by ji mohla odemknout šatnu.
17:45
Sestra přikývla a otevřela dveře.
17:48
Trojice mužů vstoupila dovnitř. AV ten moment se dveře okamžitě
17:52
zabouchly s takovou silou, že sestra nestačila ani zareagovat.
17:57
Málem jí vyloženě trefili do obličeje.
17:59
Robert dveře zabouchnul úmyslně, a když se tak stalo, tak už
18:05
vlastně bylo pozdě. Sestra začala křičet, bušila na
18:08
dveře a volala ochranku, ale marně dveře byly pevně
18:12
zabarikádované. Zvenčí se k nim vůbec nedalo
18:15
dostat. Robert a David měli plán z
18:18
kapes, vytáhli kabel, který si v cele nenápadně připravili z
18:22
přehrávače a franci se jim spoutali ruce.
18:27
Nohy byl naprosto bezmocný, pak přišly na řadu čepele
18:32
improvizované z plastových příborů, které si upravily v
18:35
jídelně. A pak to začalo týrání bytí
18:41
kopance údery hlavou o podlahu bodání znovu a znovu.
18:47
Franci se mučili celé hodiny, přesněji 9 hodin.
18:52
Zaměstnanci nemocnice se celou dobu snažili dostat dovnitř, ale
18:57
neúspěšně mohli jen sledovat, co se tam děje.
19:01
Přes malé okénko ve dveřích. Bezmocně dlouhé hodiny Francis
19:06
byl. V broadmoru kvůli zneužívání
19:09
dětí a Robert tyhle lidi nenáviděl.
19:13
Nikdy to netajil nikdy to neskrýval a Francis to věděl.
19:18
Přesto se mu nevyhýbal, přesto se snažil pohybovat v jeho
19:22
blízkosti a 1. Robertovi prostě praskly nervy.
19:27
Kolem 8. Večer bylo po všem.
19:29
Francis už nekřičel, už se nehýbal.
19:32
Robert odsunul závoru, otevřel dveře a bez jediného slova se
19:38
nechal odvést na samotku. Brzy poté stanu znovu před
19:42
soudem, tentokrát rozhodnutí znělo jasně.
19:46
Robert už nebude v psychiatrické léčebně.
19:49
Jeho novým domovem se stal wakefield 1 z nejtvrdších věznic
19:55
v celé Anglii. Měl si tam odpykat doživotní
19:58
trest bez možnosti podmínečného propuštění.
20:01
On sám s rozsudkem souhlasil, přiznal svou vinu přiznal, že
20:05
vraždu plánoval. Ale zároveň prosil.
20:08
Prosil o přístup k psychologické péči věděl, že ve wakefieldu se
20:13
mu žádné léčby nedostane a on ji potřeboval.
20:16
Zoufale. Nikdo ho ale neposlouchal.
20:20
Wakefield přitom není běžná věznice.
20:23
Tohle je místo, kam posílají ty nejhorší z nejhorších místo plné
20:27
násilníků vrahů a predátorů, těch, které Robert nenáviděl ze
20:34
všech nejvíc. A přesto ho tam poslali.
20:39
Upozorňoval je prosil, ale nikdo ho neslyšel.
20:43
Trvalo to rok, kdy tehdy pětadvacetiletý Robert opakovaně
20:48
říkal, že slyší hlasy, že to v něm vře, že potřebuje pomoc.
20:54
Nicméně to nikoho nezajímalo. A pak to prasklo bylo léto
20:59
červen. 19 178 Robert seděl ve wakefieldu už skoro rok rok
21:05
mluvil do zdi rok, prosil o pomoc o péči, ale nikdo ho
21:10
neposlouchal. Něco se v něm zlomilo, pozval do
21:14
své cely vězně jménem sauny darwood.
21:16
Muž byl ve vězení za vraždu vlastní ženy, a když vstoupil
21:21
dovnitř. Robert nezaváhal.
21:24
Srazil ho k zemi a bez varování ho začal bodat.
21:28
Čepel si připravil sám tělo pak schoval pod postel a čekal.
21:33
Solný byl mrtvý a Robert měl plán.
21:37
Nechtěl, aby to skončilo 1 vraždou.
21:39
Chtěl se zbavit víc monster, říkal jsi tak 5 6 kolik jim
21:45
půjde a tak vyrazil do chodeb věznice, snažil se nalákat další
21:49
spoluvězně do své cely. Cíleně mířil na ty, co byli
21:53
uvnitř kvůli dětem. Ale nikdo nechtěl přijít,
21:57
všichni už o jeho pověsti věděli.
21:59
A všichni tušili, co se stalo se salnym vzhledem k tomu, že už z
22:04
jeho cely nevyšel Robert chodil sem a tam skoro hodinu mezi tím
22:09
leželo tělo v kaluži krve pod jeho postelí Robert přemýšlel,
22:13
co dál nepřišel nikdo další, ale pak se něco změnilo.
22:18
Vkradl se do cely Williama robertce bylo mu šestapadesát.
22:23
Seděl tu za zneužití sedmileté holčičky.
22:26
Robert, kterému bylo teprve pětadvacet.
22:29
Tohle může nenáviděl svloubi duše bodl ho opakovaně.
22:34
A když už se William nemohl bránit, uchopil jeho hlavu a
22:39
třískl s ní o zeď znovu a znovu, dokud se nepřestal hýbat.
22:44
Když bylo po všem, nechal tělo ležet, vstal a zamířil do
22:48
kanceláře dozorců, položil na stůl zakrvácenou čepel bez
22:53
emocí, řekl. Při příštím sčítání budou chybět
22:57
2. Nepokoušel se utéct.
23:00
Nehledal výmluvy u soudu přijal další 2 doživotní tresty bez
23:04
odporu jen tiše. Dodal, že kdykoli vraždil, viděl
23:09
před sebou tváře svých rodičů a že kdyby je zabil tehdy, v roce
23:13
19 170, když mu hlasy v hlavě začaly našeptávat, možná by
23:19
nikdo další nemusel umřít po tom lednu po vraždě 2 spoluvězňů
23:23
během jediného dne. Skončil Robert v naprosté
23:27
izolaci. V roce 19 179 ho vězeňská služba
23:30
uvrhla na samotku bez kontaktu s ostatními vězni 3.
23:35
Dlouhé roky a pak v roce 19 182 přišel rozhovor noviny přinesly
23:40
příběh Roberta mozleho, veřejnost se bavila titulky
23:45
křičely, že Anglie má nejnebezpečnějšího vězně všech
23:49
dob článek obletěl svět. A přitáhl pozornost.
23:56
Bohužel ne tu úplně nejlepší lidé, kteří s případem neměli
24:02
nic společného, začali tlačit na soudy i vězeňský systém chtěli,
24:07
aby byl Robert potrestán ještě víc tvrději.
24:11
Nestačilo jim, že je zavřený. Chtěli, aby trpěl, a tak se to
24:15
stalo v roce. 19 183 mu postavili novou celu.
24:22
Speciálně pro něj šlo o skleněnou klec. 5 a půl na 4 a
24:27
půl metru neprůstřelné stěny vidíte dovnitř?
24:31
Vidíte všechno, žádné soukromí, žádné útočiště uvnitř.
24:36
Betonová postel, stolek a židle z lisované lepenky, umyvadlo
24:41
záchod, přivrtané k podlaze, nic víc jako z mlčení.
24:45
Jehňátek Robert psal dopisy do news prosil, aby mu povolili
24:51
alespoň televizi. Hygienické potřeby kazety s
24:55
klasickou hudbou. Nebo aspoň andulku cokoliv
24:59
někoho, s kým by jsi mohl povídat.
25:02
Všechny žádosti byly zamítnuty bez komentáře, a tak Robert žil
25:07
40 let ve skle 23 hodin denně na své cele a 1 hodinu denně cvičil
25:15
pod dohledem 6 ozbrojených strážců.
25:18
Byl na úrovni označené jako intenzivní izolace, neměl
25:22
kontakt s žádným jiným vězněm až letos v březnu ho převezli.
25:29
Do jiné věznice. Zpět mezi vrahy mezi násilníky v
25:33
době, kdy je tohle točené, tedy 07-2025, moje 72.
25:41
Tak co myslíte, že kdyby Robert tehdy dostal pomoc, o kterou
25:46
opakovaně žádal? Mohlo by zemřít méně lidí.
25:51
Jsou podle vás za tyto životy zodpovědni i pracovníci léčebny
25:55
a věznice nebo nesl veškerou vinu pouze a jenom Robert?
26:00
A jak je možné, že byl jako dítě vrácen zpět do péče rodičů?
26:05
Když už 1 skončil v sirotčinci kvůli zanedbávání, byla tehdejší
26:11
doba opravdu tak lhostejná? Co si o tom všem myslíte vy?
26:16
Napište svůj názor, do komentáře.